Výbor z Květů zla/Semper eadem

»Zkad divný smutek váš vždy přichází, jste děla,
jak moře valící se nahým ke skalám?«
— Když srdcí našich žeň jest dokonána zcela,
zlem život, je toť taj, jenž každému je znám.

Ta bolest prostá jest, bez hádanky a jasná,
tak jako je váš smích, jenž vybuchne všem rád.
Nechť sladce zní váš hlas, ó všetečko vy krásná,
ó mlčte, prosím vás, a přestaňte se ptát!

Vy mlčte, nevinná, jež pro všecko se vznítí
s rty děcka smavými! Víc ještě nežli Žití
Smrt svazky jemnými zde často drží nás.

Ó přejte, srdce mé ať sladkou lží se zpije
a jako v krásný sen se v oči vaše skryje
a dlouho zdřímne si ve stínu vašich řas!