Výbor z Květů zla/Ona celá

V mé jizbě tuhle démon z rána
mne přišel navštívit a chtěl,
by duše moje v léčku štvána
se chytla, proto ke mně děl:

»Rád věděl bych, z všech věcí, které
tvé dívky tkají lesk a čár,
ať růžové jsou nebo šeré,
z nichž složen luzný těla tvar,

Co nejsladší jest?« — Duše moje,
co ty jsi řekla Démonu?
»Vše na ni blaha, lásky zdroje,
a nic nemůž být v úhonu.

Mne všecko na ní vábí, láká,
já nevím, co mne svádí as,
v ní těcha Noci, jež se smráká,
v ní Zory údiv jest i jas.

A souzvuk zvláštní, ryzí vládne
tím ladným těla půvabem,
že nelze analysi chladné
jej četným stihnout akkordem.

Ó přechode mých smyslů tajný,
jež slity v jeden smysl jsou!
Jeť vůní její hovor bájný,
a dech jest hudbou tajemnou!«