Výbor z Květů zla/Hlas nitra

Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
»ne« pokaždé, když »chtěl bych« rceš?

Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: »Pamatuj, co smíš!«

Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: »Večer budeš živ? — to víš?«

Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a »rozpomeň se!« napomíná.