lépe stříleti mohli, a pilné ruce pokrývaly vozy chvojí, jakož i koně, kteří je táhli; byly to ony povozy, v kterých se lučištníci skrývají a netušící srnky takto snadno svými šípy usmrcují.
Celý prostor hlaholil hudbou rohů, skřekem sokolů, štěkotem smeček a ržáním koňů. Za víření kotlů objevil se král a dal znamení k odjezdu. Byl jako všickni ostatní, již se lovu na jelena súčastniti hodlali, v zelený hedváb oděn.
Dovedl královnu k jejímu povozu, skvoucímu se barvou smaragdů; široké sedadlo jeho, zavěšené na řemenech posázených chrysoprasy, kolíbalo se vzdušně mezi štíhlými sloupy je nesoucími, a aksamítové, zelené jeho koberce, visící na bohatě postříbřená kola, byly stříbrnými třapci hustě posety. Tři vraníci, zapřažení jeden za druhého, táhli lehký povoz, a po obou stranách kráčelo šest pážat, vedoucích chrty na hedvábných oprátkách. Za kočárem jeli koňmo rytíři a dámy, každá nesouc svého sokola na pěsti, opatřené silnou rukavicí stříbrem vyšitou.
Mezi nimi jela též Jolanta, krásná jako jitro. Zelený aksamít, stříbrem krumplovaný, jímal útlé její tělo; zlaté vlasy zakrýval bílý závoj, a diadém z indických smaragdů a opálů nesmírné ceny, které byly nalezeny ve hrobce jedné z cařic východu, hrál v slunci všemi barvami duhy. Na její pěsti, vtěsnané do rukavice blýštící se zlatem a perlami, se-
