děl bílý sokol, mající čapku z bílé kůže, visící mu přes oči, ozdobenou turmalíny trojích barev, a na jeho noze blyštěl se zlatý kruh, do něhož vryta byla slova: „Já náležím Jolantě, dceři králově.“
Lovci shromáždili se v lese na velké louce, táhnoucí se až ku samé řece; tam byli rozbili stany z flanderských koberců, aby v nich lovci po návratu z honby odpočinuli. Uprostřed tábora rozložili přenosný oltář z dříví cypřišového, vykládaný blankytným kamenem zimech, stříbrem a mědí; velký obraz na pozlacené desce, představující svatého Huberta s jelenem, pověsili na strom nad oltář, a opat Hyvarnion sloužil v ranním šeru mši svatou. Po ukončené pobožnosti zahráli opět oni čtyři minstrelové jasnozvukými surmami, a lovci dělili se na tři skupení. Král a královna chápajíce se zlatých oštěpů uháněli s komonstvem četných rytířů a paní do tmavé houštiny, by pomocí smeček chrtů stopy jelenů hledali; Jolanta a její dívky braly se ve společnosti sokolářů stezkou do polí vedoucí na ptačí lov, a Florestán konečně jel v čele mladých bohatýrů k brodu řeky, by na druhém břehu v nejdivočejším hvozdě bílého zubra našel, za jehož hlavu král jakož cenu ustanovil zlatý kapalín, osazený rubínem jako slunce jasným, a s chocholem z bílých per, posetých drobnými safíry. Koně dupali hrdými kroky žlutý písek brodu, a třpytící se krůpěje rozdupaných vln lítaly jako démanty do vzdu-
