jící zemí, úsvit zvyklý pouze hudbě větrů, přicházejících z dálných hor, a šumu chladných vod, postříbřených zblednuvším měsícem, úsvit ten byl tentokráte nejsladšími zvuky překvapen, neboť čtyři minstrelové, přišlí z daleka, umístili se na cimbuří čtyř hlavních věží hradu, a zatroubivše každý v stříbrnou svou surmu, dštili libé zvuky s výše na náhradí, takže se zdálo, že hlasy nebešťanů ze čtyř končin světa spáče ku královskému lovu s lůžek volají.
Za krátkou dobu hemžila se nesmírná prostora náhradí pestrými zástupy. Pod lipou v dlouhých řadách stáli pážata sokoláři; na pravo ti, již na pěstech drželi jestřáby, krahujce a sokoly islandské, a ostříže, jimiž se loví skřivani. Hrdě hleděli kolem sebe, neb byli dospěli na výši svého umění; na pouhý posuněk, na zahvizdnutí, na zavolání vraceli se ptáci jejich k nim od bílých oblaků, kde kořist svoji hledají. Na levo od nich byli trpaslíci, kterým na pěstech malí a velcí rarozi a sokolové stromovní seděli. Každému z trpaslíků visel od pasu uměle z červeného sukna shotovený pták, vábidlo, kterým svoje ptáky nazpět lákali, když je byli jako prakem proti lupu mrštili. Opodál sokolářů shromažďovali se trubači dle kraje, z kterého pocházeli, a hráli o závod na trouby a polnice.
Na druhém konci dvoru vytahovali ze skladu umělé krávy, za kterými se lovci nepozorovaně zvěři blíží, by ji nepolekali a takto
