též vyjíti na dvůr. V komnatě, kde lože tvoje stojí, milostivý králi, nachází se velká, jaspisem a zlatem vykládaná skříň, v níž visí divukrásný plášť; je to příze shotovená mocnou čarodějkou, ale posvěcená později římským biskupem, tak že všechny vetkané v ní čáry k dobrému jen cíli slouží. Do toho roucha halí se král, než zde pod starou lípu usedne, a vezme zlatou berlu ze skříně a starobylou korunu podivné práce, která se tamtéž nachází. Posvátné tyto skvosty slují ode dávna „klenoty soudu králova“. Avšak není nikomu pod ztrátou hrdla dovoleno, volati zvonem nazvaným Cernunnos krále Francie na slavný soud, leda tomu, kdo by tajnou zradu vypátral, hrozící buď samému králi neb celé jeho říši. To, pane, jest význam toho zvonu.“
Opat byl slavným hlasem tato slova pronesl, a význam jeho řeči dotkl se všech tak podivně, že všeobecné ticho nastalo, nejvíce ale byl Amil zadumán. Viděl v duchu opět trpaslíka před sebou, jak mu svadlou rukou hrozí, a maně ohlížel se po dvoře; zrak jeho padl ale na tvář hrdého Florestána, a tato zdála se mu jako tvář zrádné číhající zvěře.
„Ejhle naši hosté!“ zvolal král a přerušil takto náhle nastalé ticho, a všichni spěchali přicházejícím vstříc. —
Druhý den byl ustanovený den lovu. Dávno před svitáním bylo na hradě Ardhuinu již živo, a úsvit probřeskující se nad dříma-
