na kterémž seděla ženská postava, vytesaná z bílého kamene, držící v rukou srdce. Opat přiblížil se soše a zavadil nohou o první stupeň trůnu; ihned zněl komnatou tichý, jasný zvuk, srdce v rukou sochy se otevřelo, a v něm objevil se zlatý klíč.
Opat jej podal Jolantě a odhrnul těžký čaloun vedle sochy visící. Třesoucí se rukou otevřela Jolanta zlatým klíčem takto odkryté dvéře, a všichni vykřikli překvapením. Mezi strmícími skalami ležela tu čarokrásná zahrada, zelená, svěží a stinná jako ráj. Azurná zeď, pomalovaná vznášejícími se bílými anděly se zlatými křídly a korunami z hvězd, objímala kvetoucí sad jako bohatá stužka vzácnou kytici, a na cimbuří zdí seděli kovoví ptáci přeumělé práce, z jejichž dutých, uvnitř stříbrnými strunami potažených těl i nejslabší větřík sladkou hudbu vyluzoval. Květem pokryté stromy shlížely se šepotajíce v jasnovodém fontánu, lesknoucím se uprostřed palouku, usmívajícím se v slunci, a veškeré cesty byly pozlacenými oblázky posypány.
Jolanta obejmula kmeta vděčností, když král jí zahradu a komnatu za bydliště vykázal, a jako motýl létala od květiny ku květině a usmívala se blaženě sama na sebe do modrého fontánu. Zdálo se blouznivé dívce, že našla vhodné místo, kde by sníti mohla o blahu své lásky, o drahém muži tom, kterého její mladá duše byla vyvolila na věky.
