Marnosti/XXV
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
< Marnosti
| Marnosti Viktor Dyk |
||
| ◄ XXIV | XXV | XXVI ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Marnosti |
| Podtitulek: | XXV |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Marnosti. Praha: Moderní revue, 1900. s. 39–40. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: virgo intacta |
|
A slunce ztratilo žáry své.
Bělavé bylo a bezmocné.
Komické, perversní slunce!
S úsměvem na rtech (mdlým a zlým!)
v listí už dávno hnijícím
hledal jsem ztracené stopy.
Nevanul vítr, nekvílel les,
nezněly rány, nezavyl pes,
jen šustot zněl mi listí.
S úsměvem na rtech (mdlým a zlým!)
říkal jsem stromům hnijícím:
„Intacta, intacta, virgo!“
Stromy se plížily do dálky
kázati výhodné morálky.
Byl to tak počestný pathos!
A byl jsem hořký, mstivý, zlý.
Světy, jež před věky zapadly,
chtěly zas pojednou vstáti,
a slyšel jsem tiché, neživé,
zalekané a tesklivé
známé a důvěrné kroky…
