Marnosti/XXVI
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Marnosti Viktor Dyk |
||
| ◄ XXV | XXVI | XXVII ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Marnosti |
| Podtitulek: | XXVI |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Marnosti. Praha: Moderní revue, 1900. s. 41–42. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
a marně v prostoře
tvé líné oko svěžest očekává.
Pole a úhor, místy také vsi,
chudičké, malé, ponížené vsi…
— Šla tam na hoře!
To spustlá, zdivočelá hlava!
(Žel, ty jí znáš!)
Ztracená, smutně vyzývavá.
— Jak, ty se ptáš?!
Brát není nutno vše tak tragicky…
než, viz jen úsměv její cynický:
bezpráví ruku políbila plaše
a poddala se neřesti.
Bídákům řekla pokorně: Jsem Vaše!
— Té bolesti! Té bolesti!
Polední žár. Je vyschlá tráva.
A marně v prostoře
tvé líné oko změnu očekává.
Z mládí to známá labská rovina,
nějaký vršek výš se vypíná…
Jde: byla to kdys asi krásná žena,
nyní vlas zcuchán, ňadra rozhalena.
Jakoby to tvá stará láska byla;
zdivočela, hlavu odklonila,
pohlédla — mžik — pak se uchýlila —
na marné cesty uchýlila.
— Šla tam na hoře!
