Ústavy pro choromyslné

Údaje o textu
Titulek:	Ústavy pro choromyslné
Podtitulek:	Retrospektivní úvaha
Autor:	MUDr. J. Hraše
Zdroj:	Zlatá Praha, roč. 27, č. 9. s. 106. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	19. 11. 1909
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Psychiatrická léčebna Bohnice

Moderní ústav pro choromyslné liší se podstatně od ústavů starého stylu.

Čas, ideje přetvářející, vštípil i ústavní péči o choromyslné nové poznatky i úkoly, a jest přirozeno, že se v moderním ústavu pro choromyslné setkáváme s uplatněním jiných názorův a potřeb, než na jaké jsme byli uvykli právě v tomto odvětví veřejného milosrdenství.

Veřejná péče o choromyslné, u nás na škodu společnosti nazvíce jen v ústavech pro choromyslné soustředěná, jest dnes důležitým činitelem v hospodářské rozvaze každé kulturní země, a nebude proto na škodu, když bude vzpomenuto oněch momentů, které se staly směrodatnými pro zařízení moderního ústavu pro choromyslné.

V sociálním postavení, jaké choromyslní u různých národův a v různých dobách zaujímali, zračí se kus kulturních dějin dotyčného pokolení, a stav péče o choromyslné jest vhodným měřítkem pro posouzení civilisace toho kterého národa a té které doby.

Nepředpojatá, na podkladu nemoci mozkové vybudovaná, náboženských a filosofických spekulací prostá péče o choromyslné, kterou od dob Hippokratových u Řeků a Římanů spatřujeme, ustoupila krutému a nelidskému ošetřování ve středověku, jakmile kultura těchto dvou národů vzala za své.

Lékař vyloučen z ošetřování choromyslných a jeho místo zaujal opět kněz, neboť ďáblem posedlé a čarodějníky, za které choromyslní byli pokládáni, bylo třeba léčiti modlitbami, zažehnáváním, zaklínáním, mučením, a — když veřejné zájmy žádaly — třebas i upálením.

Velké převraty v životě kulturním, které v 15. a 16. století nastaly, zůstaly bez vlivu na názory o choromyslnosti. Bylo tudíž přirozeno, že ani na počátku nového věku nevedlo se choromyslným lépe, než ve středověku. Vyhánění ďábla ohněm z těla choromyslných trvalo dál, ba možno tvrditi, že bylo častějším zjevem než dříve. Ostatně bylo ošetřování choromyslných, u nichž nedošlo k očistě ohněm, tak děsné a kruté, že za šťastného mohl býti pokládán každý choromyslný, jehož blud pověry ušetřil od muk ve zdech žalářův a od spolužití s vyvrheli společnosti, s nimiž byli choromyslní společně opatřeni.

Teprve na počátku 18. století, když vliv středověku byl překonán, proklestilo si zase dráhu poznání, že choromyslnost není ani trestem za spáchané hříchy, ani dílem dábla, nýbrž výslednicí choroby mozku, která zničila nejkrásnější schopnost duše lidské, volnou disposici vůle, a že projevy a skutky choromyslných nejsou ničím jiným, než plodem jejich zmatené hlavy.

Z těchto jedině správných poznatků nevyzískala mnoho vlastní péče o choromyslné. Oni byli sice vyproštěni ze žalářův a ze soužití se zločinci, ale společnost cítila i na dále potřebu, aby se chránila před jejich jednáním v opatřeních, nelišících se ani zevnějškem ani vnitřkem od ústavů kárných. Ponuré, vysokou zdí a zamřižovanými okny opatřené budovy, s malými dvorky uvnitř, byly příznačnými pro ústavy toho druhu.

Ošetřovací zásady byly ovšem totožné s názory, o choromyslnosti panujícími. Choromyslnost byla sice pokládána za nemoc, ale v projevech nemoci byly spatřovány zjevy výjimečné, vyžadující výjimečného opatření. Uznáno tudíž za správné, aby každý projev nemocného byl tlumen přesilou, hlavně prostředky obmezovacími a donucovacími nejrůznějšího druhu.

Ve zmírnění neb vymizení projevů spatřován neprávem léčebný úspěch, ponevadž pod účinkem zmíněných prostředků nemohlo k projevům vůbec dojíti a choroba sama zůstala zakročením nedotčena.

V této době byli v ústavech opatřeni jen velmi nesociální nemocní, hlavně náhle onemocnělí, a to jen potud, pokud toho žádala veřejná bezpečnost. Ostatní choromyslní byli ponecháni v soukromé péči, aneb se potulovali po světě, kdež o ně pečoval jen dobrý Bůh.

Vylíčený stav péče stal se neudržitelným. Společnosti byli nemocní, nalézající se mimo ústav, nemilou přítěží, a jest na snadě, že se domáhala jejich opatření v ústavech, což se konečně také stalo.

Tento na pohled bezvýznamný fakt nabyl zmnožené důležitosti tím, že způsobil úplný převrat v ústavnictví. Nestrannému pozorovateli neušlo totiž, že nebylo u těchto nemocných obmezovacích prostředků potřebí, a že i výsledky ošetřování ústavního neměly přednosti před ošetřováním mimoústavním. To stačilo, aby se system jednostranného ošetřování prostředky obmezovacími a donucovacími zbortil. Přišlo se k poznání velké pravdy, na jejímž dalším vybudování se ještě dnes pracuje: že choromyslné možno i bez těchto prostředkův ošetřovati. Sequestrační úkol ústavu mizel, a jeho léčebný úkol počal se uplatňovati.

Byl to především Pinel, lékař v pařížském ústavu pro choromyslné, který ošetřování choromyslných bez prostředků obmezovacích a donucovacích propagoval a i uskutečnil.

Den 24. května r. 1798, kdy Pinel 49 choromyslným okovy a řetězy sňal, zůstane památným pro ošetřování choromyslných, neboť jest dnem narození moderní péče o choromyslné.

Skvělý, ba možno říci epochální čin Pinelův nenašel hned porozumění. Odchylky názorů vnesly do nových směrů zárodky nových tužeb a velké požadavky na lékaře a opatrovníky, ze zásad Pinelových vyplývající, byly jim v cestě. Řetězy, okovy, otáčecí stroje, zdviže, různá mučidla a prostředky donucovací zůstaly proto ještě dlouho nezbytným inventářem ústavů, a mnohý z nich podobal se v zařízení svém více mučírně, než nemocnici.

Teprve po dlouhých scestích zvítězil nový směr a šel od šlépějí Pinelových neodbočně dále, až dospěl nynější své výše.

První a pro ten čas nejdůležitější vymoženost skutku Pinelova spočinula v opatření, že nemocní klidní odloučeni byli od nemocných nesociálních (nespolečenských), a že nemocní stejné sociální kvality přišli do stejného sociálního prostředí.

Ústav rozpadl se ve více oddělení. Jen zvláště rušiví byli ošetřováni odloučeně v celách a ve svěrací kazajce, která z prostředkův obmezovacích zbyla a pro ošetřování za přístupnou byla uznána. Vlastní ošetřování odehrávalo se však i na dále ve zdech ústavu, za mřížemi a zámky, neboť z ohledů bezpečnostních nebylo přípustno, aby nemocní ústav opustili.

Pod vlivem nového regimu a nové úpravy chovali se nemocní tak dalece urovnaně, že myšlenka, upotřebiti jich k práci na prospěch ústavu, vytryskla sama sebou. Práce byla jim poskytnuta z počátku uvnitř ústavu a později i mimo ústav.

Příznivý účinek práce, hlavně práce v hospodářství polním a zahradním, na duševní a tělesný stav a i na chování nemocných donutil k poznání druhé velké pravdy, že nemocní v ústavu tím spokojenějšími býti se cítí, čím více zařízení a organisace jeho přizpůsobeny jsou poměrům, ve kterých nemocní žili před dodáním do ústavu.

Za tohoto stavu věcí uvolňovaly se ovšem svory, vížící dosud zbytky ze dřívějších zařízení ústavních. Padly mříže, padla svěrací kazajka, a cely, poslední zbytek z prostředkův obmezovacích, ponechány jen k dočasnému odloučení nemocných, stížených výjimečnými stavy choroby. Ošetřování lůžkové zahájilo svůj vjezd do ústavu, a všichni nemocní, jichž chorobné příznaky hrozivějšími byly, nalezli od této doby ošetření na lůžku a to po tak dlouho, jak dlouho toho choroba vyžadovala.

Tím nastala doba skutečného obrození celého ústavnictví pro choromyslné. Humanita, věda vstoupily do ústavů; ošetřování choromyslných dostalo nové úkoly a nový vzhled; ústavy ztratily svou ponurost a staly se skutečnými nemocnicemi.

Jest přirozeno, že tyto nové potřeby a požadavky praktické psychiatrie, prodchnuté devisou: vyléčiti rychle nemocné léčitelné a udržeti dlouho na živu a na přiměřené sociální výši nemocné neléčitelné nebo zbytky proběhlé duševní choroby stížené, — nemohly se spokojiti se starým stavebním luštěním. Kasárnický system stal se nemožným, a system pavillonový, potřebám ústavu přizpůsobený, zaujal jeho místo.

Péče o choromyslné vyšinula se z primitivních názorův a děsných stadií pověry a pobloudilosti až k nynějšímu aestheticky a ethicky vyspělému pojetí. Její organický vývin není tím ještě ukončen. Časy letí a s nimi změny a novoty. Poměry, nastalé v poměrech světových a ve formách společnosti lidské, ohledy psychiatrické a socialní, hlavně však ohledy národohospodářské a finanční, přihlásí se najisto o svá práva a budou se domáhati dalšího vybudování péče o choromyslné také dle jiných motivů, než jsou ty, o nichž zde bylo uvažováno. — Předeslané úvahy bylo potřebí k objasnění stavebních detailů a interieurů z ústavu bohnického, uveřejněných v dnešním čísle.

Ústav, určený prozatím k opatření 1600 nemocných, rozpadá se v část hlavní a a dvě dependence: kolonii a pensionát, který teprve v příštím roce bude postaven. Pro staveniště zabrána plocha 70 hektarů.

Část hlavní postavena jest na dvě rovnoběžné a dvě úhlopříčné silnice a na kolmou střední osu, protínající úhel úhlopříčných silnic. V kolmé ose umístěny jsou budovy, sloužící administrativě: v předu administrační budova, za ní zábavní místnost a kostel, které budou teprve roku příštího stavěny, za kostelem kuchyně, dále prádelna a elektrárna, ústřední kotelna, desinfekční stanice a dílny.

Podél přední rovnoběžné silnice stojí zmíněná administrační budova a villy pro lékaře a úřednictvo.

Pavillony pro nemocné, celkem 22, seskupeny jsou v ladném celku podél úhlopříčných a zadní rovnoběžné silnice. Dvanáct nemocničních pavillonů jest pro obložení hotovo, zbývajících deset bude dáno k disposici v létě příštího roku. Na levo od střední osy jsou pavillony pro muže, na pravo pro ženy. Mezi jednotlivými pavillony nemocničními jsou jednak hotovy, jednak projektovány laťovým plotem ohrazené zahrádky pro nemocné a park, které ráz villegiatury celého ústavu ladně doplní.

Zařízení jednotlivých nemocničních pavillonův odpovídá úplně účelu, kterému mají sloužiti. Mříže jsou zásadně vyloučeny; počet cel umenšen na absolutní nutnost, a aby cely mohly býti vhodně a v čas pro dočasné odloučení nemocného upotřebeny, rozhozeny jsou po jednotlivých pavillonech. Zařízení cel odpovídá obyčejné světnici. Na místo mříží a jen tam, kde toho bylo nutně potřebí, upotřebeno jest silného skla, po případě až 20 mm tlustého. Do podrobna propracováno jest ošetření na lůžku a bez prostředkův obmezovacích, trvalý dozor se strany opatrovnictva a láskyplná péče. Za tím účelem zřízeny jsou menší a větší ložnice, mezi sebou spojené, a teplé lázně, zařízené k delšímu, třebas i několikahodinnému užití. Služba opatrovnická kontrolována jest lékaři, vrchním opatrovnictvem, a dochvilnost služby elektrickými hodinami.

V přední části centrálního ústavu stojí pavillony pro přírost; účel jejich jest pojmenováním dán. Zde naleznou nejlepší péče a nejsvědomitějšího dozoru všichni nemocní, do ústavu dodaní. Po delším neb kratším ošetření roztřídí se odtud dle rázu choroby po jednotlivých pavillonech nemocničních. Též nejmodernější směry v ošetřování choromyslných a nemocných vůbec došly v ústavu uplatnění. Nemocní, z tuberkulosy podezřelí, nebo tuberkulosou stižení, naleznou vhodné opatření ve zvláštním, účelně zařízeném pavillonu, v němž postaráno jest i o verandy pro léčení vzduchem a sluncem.

Pro choromyslné zločinné, hlavně mravně zvrhlé, po jejichý odstranění do zvláštních ústavů, státem vydržovaných, dosud marně voláno, zřízen jest zvláštní pavllion pro bezpečnou restrikci. Jedině tento pavillon, který ostatně od ostatních pavillonů nemocničních jest odloučen, má ohradní zeď a mříže. — Na západ od ústavního centra, avšak v bezprostřední blízkosti, postaveno jest šest pavillonů pro nemocné, jimž po úvaze lékařské může býti dopřáno volnějšího ošetření, hlavně však práce při řemesle a hospodářství polním a zahradním. Jak v úvaze bylo objasněno, jest práce předůležitým léčebným prostředkem v ústavech pro choromyslné, a ústav bohnický vyhověl, zařadiv práci ve svůj léčebný program, úplně svému poslání a svému úkolu. Práce není samozrejmě prácí nucenou. Velká část nemocných, zde opatřených, hlásí se po vysvětlení lékařem z vnitřních popudů sama o práci. Dle schopností a jen po určení lékařově zaměstnávají se nemocní nejrůznějšími pracemi v domácnosti, v řemesle, v zahradnictví a v hospodářství polním. Lékaři bdí nad zaměstnáním a snaží se, aby práce odpovídala individuálním schopnostem a znalostem nemocných, a byla jim také lékem.

Zvláštní péče byla věnována zařízením administrativním. Kuchyně, v níž při dalším vybudování ústavu bude mozno vařiti i pro půltřétího tisíce osob; má 16 niklových kotlů po 300 litrech obsahu pro vaření parou, pařáky na vaření bramborů, kotle na vaření mléka a kávy, vše od snaživé firmy Juránkovy v Plzni. Vedlejší místnosti kuchyňské, umývárny nádobí, čistírny zeleniny jsou zařízeny s potřebným komfortem a tak, aby v nich nejsvědomitější čistota, základ vzorné kuchyně, mohla býti dodržena.

S kuchytíí spojena jest rozsáhlá pekárna a dílna pro uzenařšké výrobky, obě na elektrický pohon. Z pekárny budou pečivem zásobovány též zemské humanitní ústavy pražské. Světlo dodává ústavní elektrárna. Elektrický proud pro osvětlení jest stejnosměrný o napětí 440 voltů, pro pohon motorový tříměnný o napětí až 3000 voltů. Vyjímaje silniční osvětlení, které jest volné, jest veškeré elektrické vedení podzemní v pancéřových kabelech nebo v betonových chodbách pro ústřední topení, které rozvětveny jsou pod celým ústavem. Elektrického proudu ke hnaní motorů užito jest v kuchyni, v prádelně, v dílnách, ke hnaní ventilátorův a čerpadel pro užitkovou a pitnou vodu.

Vytápění ústavu centrálního, vyjímaje administrační budovu a byty úřednictva, děje se z ohledův úsporných z jednoho střediska v centrální kotelně teplou vodou o zrychleném oběhu. K výrobě tepla slouží dva plamencové trubkové kotly s horním plněním o 270 m² výhřevné plochy. Ohřátá voda jest za účelem větší výhřevné výkonnosti poháněna centrifugálními pumpami na elektrický pohon. Veškeré rouroví pro výtop položeno jest, jak uvedeno, v podzemních betonových chodbách. Každý pavillon dá se samostatně vypnouti, též jednotlivé části rozváděcí v pavillonu možno dle potřeby z činnosti vyřaditi. Vedle kotlů pro topení jsou v kotelně umístěny kotly pro výrobu páry, které se užívá k vaření v kuchyni a k ohřívání vody pro prádelnu a lázně. I toto rouroví položeno jest ve zmíněných betonových chodbách. Prádelna a ústřední koupelna jsou umístěny v budově pro elektrárnu.

Špinavé prádlo přijde do zvláštních místností, opatřených neprostupnou podlahou. Zde jest roztříděno pro namáčecí, polívanými kachlíky obložené nádržky v sousední velké místnosti. Odtud dostane se prádlo do vlastní prádelny, vypravené nejmodernějšími strojními zařízeními pro pohon elektrický. Pomocí pracích strojů, máchaček a odstředivek připraví se tu prádlo pro sušírnu, vyhřívanou horkým vzduchem a přiměřeně provětrávanou elektrickými ventilátory. Suché prádlo dostane se po proceduře v mandlech na pohon elektrický, z nichž jeden mokré prádlo zároveň suší, válí a žehlí, do místností pro žehlení a skládání prádla.

Výkonnost prádelny v ústavu pro choromyslné jest vzhledem na zvýšené potřeby nemocniční veliká. Stačí uvésti, že při obložení ústavu 1600 nemocnými musí prádelna během jednoho týdne dodati přibližně 3000 q suchého prádla.

Voda pitná čerpána jest čerpadly na elektrický pohon ze studen před ústavem do zvláštního vodojemu, odkudž potrubím rozváděna jest po ústavu.

Vodu užitkovou dodává čerpací stanice v Selci ze studen, poblíž Vltavy zřízených, ale s touto, jak zjištěno, nekommunikujících.

Vody povrchové, splaškové a výměty sváděny jsou betonovými kanály do usazovací stanice, ležící směrem k Vltavě. Vody splaškové odtékají po sedimentaci do Vltavy. Později bude jich užito k zavlažování pozemků. Každé oddělení nemocniční a každá budova vůbec má svou stanici telefonní, připojenou na ústřední přepínač o 120 stanicích v administrační budově, kdež jest provedeno opatření, aby telefonu i za noci mohlo býti upotřebeno. V rámci místa, k disposici jsoucího, nebylo samozřejmě možno úplné pojednání o thematu daném.

Uvažuje-li se o zařízeních v dřívějších ústavech pro choromyslné, a srovná-li se nynější stanovisko psychiatrické, které bylo pro zařízení bohnická rozhodujícím, se stanovisky dřívějšími, pak doznati nutno, že tento nový ústav pro choromyslné jest skvělým důkazem vyspělosti našich humanitních snah ve směru péče o choromyslné.