Úmluva o otroctví

info Údaje o textu
Titulek:	Úmluva o otroctví
Původní znění:	165/1930 Sb.
Zdroj:	portal.gov.cz
Licence:	PD CZ
Hlavní článek v české Wikipedii

Preambule

Albanie, Německo, Rakousko, Belgie, říše Britská, Kanada, Commonwealth Australský, Unie Jihoafrická, dominium Nový Zéland a Indie, Bulharsko, Čína, Kolumbie, Kuba, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Ethiopie, Finsko, Francie, Řecko, Italie, Lotyšsko, Liberie, Litva, Norsko, Panama, Nizozemsko, Persie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédsko, Československo a Uruguay,

hledíce k tomu, že signatáři Generální akty Bruselské konference z roku 1889-90 prohlásili, že jsou stejně prodchnuti pevným úmyslem učiniti přítrž obchodu s otroky v Africe;

hledíce k tomu, že signatáři Úmluvy sjednané v Saint-Germain-en-Laye r. 1919, jež měla za účel revidovati Generální aktu berlínskou z r. 1885 a Generální aktu bruselského prohlášení z r. 1890, projevili úmysl provésti úplné potlačení otroctví ve všech jeho podobách a obchodu otroky na souši i na moři;

berouce v úvahu zprávu Dočasné komise pro otázky otroctví, jmenované Radou Společnosti Národů dne 12. června 1924;

přejíce si doplniti a rozšířiti dílo uskutečněné Bruselskou aktou a najíti prostředek k účelnému provedení v celém světě úmyslů, pokud jde o obchod otroky a otroctví, projevených signatáři Úmluvy sjednané v Saint-Germain-en-Laye, a uznávajíce, že jest nutno uzavříti k tomu cíli podrobnější dohody než které obsahuje uvedená Úmluva;

soudíce mimo to, že jest nutno zabrániti, aby nucená práce nevedla k poměrům obdobným otroctví,

rozhodli se uzavříti Úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

President Nejvyšší rady Albánské: Dr. D. Dino, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále italského.
President říše Německé: Dr. Karl von Schuberta, státního sekretáře ministerstva zahraničních věcí.
President Spolkové republiky Rakouské: P. Emericha von Pflügla,mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, zástupce Spolkové vlády u Společnosti Národů.
Jeho Veličenstvo král Belgičanů: P. L. de Brouckéra, člena senátu prvního delegáta Belgie na sedmém řádném zasedání Shromáždění Společnosti Národů.
Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a Britských dominií zámořských, císař indický: Velice ctihodného vicomta Cecila of Chelwood, K. C., kancléře vévodství Lancasterského.
- Za dominion Kanadské: Velice ctihodného sira George E. Fostera, G. C. M. G., P. C., L. L. D., senátora, člena Tajné rady pro Kanadu.
- Za Commonwealth Australský: Ctihodného J. G. Lathama, C. M. G., K. C., M. P., generálního prokurátora Commonwealthu.
- Za Unii Jihoafrickou: P. Jacobus Stephanus Smita, vysokého komisaře Unie v Londýně.
- Za dominion Novozélandské: Ctihodného sira James Parra, K. C. M. G., vysokého komisaře v Londýně.
- a za Indii: Sira William Henry Hoare Vincenta, G. C. I. E., K. C. S. I., člena Rady státního sekretáře pro Indii, bývalého člena Výkonné rady generálního guvernéra Indie.
Jeho Veličenstvo král Bulharů: P. D. Mikoffa, chargé d`affaires v Bernu, stálého zástupce bulharské vlády u Společnosti Národů.
Výkonný chef republiky Čínské: P. Chao-Hsin Chu, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě.
President republiky Columbijské: Dr. Francisco José Urrutia, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, zástupce Kolumbie v Radě Společnosti Národů.
President republiky Kubánské: P. A. de Agüero y Bethancourt, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta říše Německé a presidenta Spolkové republiky rakouské.
Jeho Veličenstvo král Dánský a Islandský: p. Herluf Zahle, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta říše Německé.
Jeho Veličenstvo král Španělský: P. M. Lopez Robertse, markýze de la Torrehermose, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské.
President republiky Estonské: Generála Johan Laidonera, poslance, presidenta Komise zahraničních věcí a Národní obrany.
Její Veličenstvo císařovna a královna králů Ethiopie a Jeho císařská a královská Výsost, princ regent a dědic trůnu: Dedjazmatch Guetatchou, ministra vnitra; Lidj Makonnen Endelkatchou; Kentiba Gebrou; Ato Tasfae, tajemníka Císařské služby pro Společnost Národů v Addis-Abeba.
President republiky Finské: P. Rafael W. Ericha, mimořádnéhovyslancea zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého delegáta Finska u Společnosti Národů.
President republiky Francouzské: Hraběte B. Clauzela, zplnomocněného ministra, přednostu francouzské služby pro Společnost Národů.
President republiky Řecké: P. D. Caclamanose, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho britského Veličenstva. P. V. Dendramise, chargé d`affaires v Bernu, stálého delegáta u Společnosti Národů.
Jeho Veličenstvo král Italský: Profesora Vittiria Scialoju, státního ministra, senátora zástupce Italie v Radě Společnosti Národů.
President republiky Lotyšské: P. Karla Duzmanse, stálého delegáta u Společnosti Národů.*
President republiky Liberie: Barona Rudolfa A. Lehmanna, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky Francouzské, stálého delegáta u Společnosti Národů.
President republiky Litevské: P. V. Sidzikauskase, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta říše Německé.
Jeho Veličenstvo král Norvéžský: Dr. Fridtjof Nansena, profesora na universitě v Oslo.
President republiky Panamské: Dr. Eusebio A. Moralese, profesora práv na státní fakultě panamské, ministra financí.
Její Veličenstvo královna Nizozemská: Jonkheera W. F. van Lennepa, chargé d`affaires a. i. Nizozemska v Bernu.
Jeho Veličenstvo císař Perský: Jeho Výsost prince Arfu, velvyslance, zástupce Persie u Společnosti Národů.
President republiky Polské: P. Augusta Zaleskiho, ministra zahraničních věcí.
President republiky Portugalské: Dr. A. de Vasconcellose, zahraničního ministra, přednostu sekce pro Společnost Národů v ministerstvu zahraničních věcí.
Jeho Veličenstvo král rumunský: P. N. Titulesco, profesora na universitě v Bukurešti, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho britského Veličenstva, zástupce Rumunska v Radě Společnosti Národů.
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. M. Jovanoviče, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého zástupce u Společnosti Národů.
Jeho Veličenstvo král Švédský: P. Einar Henningse, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské.
President republiky Československé: P. Ferdinanda Veverku, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské.
President republiky Uruguayské: P. B. Fernandez y Medinu, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále španělského.

Kteří předloživše své plné moci, shodli se na těchto ustanoveních:

Článek 1

K účelům této Úmluvy sjednány jsou tyto definice:

Otroctví jest stav nebo poměr osoby, nad níž se vykonávají některé nebo všechny složky práva vlastnického.
Obchod s otroky zahrnuje každé jednání, spočívající v polapení, nabytí nebo postoupení osoby s úmyslem uvésti ji v otroctví; každé jednání spočívající v nabytí otroka s úmyslem prodati nebo vyměniti jej; každé jednání pozůstávající v postoupení, prodejem neb výměnou, otroka nabytého s úmyslem, aby byl prodán nebo vyměněn, jakož i vůbec každé jednání, pozůstávající v obchodu otroky nebo v jich dopravě.

Článek 2

Vysoké smluvní strany se zavazují, každá pokud jde o území, postavená pod její svrchovanost, pravomoc, ochranu, suverenitu nebo poručnictví, pokud ještě neučinily nutných opatření:

zabraňovati a potlačovati obchod otroky;
usilovati o postupné a co nejrychlejší úplné potlačení otroctví ve všech jeho podobách.

Článek 3

Vysoké smluvní strany se zavazují učiniti všechna vhodná opatření k tomu cíli, aby bylo zabráněno a potlačeno naloďování, vyloďování a doprava otroků v jejich territoriálních vodách a na všech lodích, nosících jejich vlajku.

Vysoké smluvní strany se zavazují sjednati co nejdříve všeobecnou úmluvu o obchodu otroky, která jim dá práva a uloží závazky téže povahy jako ony, jež jsou ustanoveny v Úmluvě ze 17. června 1925 o Mezinárodním obchodu zbraněmi (články 12, 20, 21, 22, 23, 24 a paragrafy 3, 4 a 5 oddílu II. přílohy II.) s nutnými úpravami, při čemž se rozumí, že tato všeobecná Úmluva neuvede lodi (ani lodi malé nosnosti) kterékoli z Vysokých smluvních stran do jiného postavení než lodi ostatních Vysokých smluvních stran.

Taktéž se rozumí, že před, jakož i po nabytí účinnosti této všeobecné Úmluvy, Vysoké smluvní strany podržují si naprostou volnost uzavírati mezi sebou, aniž by tím ovšem porušily zásady stanovené v předchozím odstavci, taková zvláštní ujednání, která by se ukázala vzhledem k jejich zvláštnímu postavení vhodnými k tomu cíli, aby bylo co nejdříve dosaženo úplného vymizení obchodu otroky.

Článek 4

Vysoké smluvní strany poskytnou si navzájem veškerou pomoc k tomu cíli, aby bylo zajištěno vyhlazení otroctví a obchodu otroky.

Článek 5

Vysoké smluvní strany uznávají, že používání nucené nebo povinné práce může míti vážné důsledky, a zavazují se, každá pokud jde o území postavená pod její svrchovanost, pravomoc, ochranu, suverenitu nebo poručnictví, učiniti všechna nutná opatření, aby se zabránilo tomu, aby nucená nebo povinná práce se nevyvinula ve stav obdobný otroctví.

Jest ujednáno, že

s výhradou přechodných ustanovení vytčených v následujícím (2) paragrafu, nucená nebo povinná práce smí býti vyžadována jen pro veřejné účele;
v územích, v nichž nucená nebo povinná práce pro jiné než veřejné účele dosud se dochovala, Vysoké smluvní strany se vynasnaží postupně a co nejdříve jí učiniti konec. Pokud taková nucená nebo povinná práce existuje, bude míti vždy výjimečnou povahu, bude vždy přiměřeně odměňována a nezpůsobí přemístění pracovníků z jejich obvyklého bydliště;
ve všech případech ponesou zodpovědnost za každé použití nucené nebo povinné práce kompetentní ústřední úřady dotyčného území.

Článek 6

Ony Vysoké smluvní strany, jejichž dosavadní právní řád neobsahuje dostatečných ustanovení pro trestání porušení zákonů a zařízení, vydaných k tomu cíli, aby bylo dosaženo účelů této Úmluvy, se zavazují učiniti nutná opatření, aby na tato porušení byly uvaleny přísné tresty.

Článek 7

Vysoké smluvní strany se zavazují oznamovati sobě navzájem a generálnímu tajemníku Společnosti Národů zákony a nařízení, které vydají k provádění ustanovení této Úmluvy.

Článek 8

Vysoké smluvní strany se shodují, že všechny spory, které by mezi nimi mohly vzniknouti o výkladu nebo provádění této Úmluvy, budou, kdyby nemohly býti urovnány přímým jednáním, vzneseny k rozhodnutí na Stálý dvůr Mezinárodní spravedlnosti. Kdyby státy, mezi nimiž vznikne spor, nebo jeden z nich nebyly smluvními stranami Protokolu ze dne 16. prosince 1920 o Stálém dvoru Mezinárodní spravedlnosti, spor bude vznesen, podle jejich volby a v souhlase s ústavními předpisy každé z nich, buď na Stálý dvůr Mezinárodní spravedlnosti nebo na rozhodčí soud, zřízený podle Úmluvy z 18. října 1907 pro smírné vyřizování mezinárodních sporů, nebo na některý jiný rozhodčí soud.

Článek 9

Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu může každá z Vysokých smluvních stran prohlásiti, že její přijetí této Úmluvy nezavazuje některé nebo všechna území, podrobená její svrchovanosti, pravomoci, ochraně, suverenitě nebo poručnictví pokud jde o všechna nebo některá ustanovení Úmluvy, a může později přistoupiti zvlášť, v celku nebo částečně, jménem kteréhokoliv z nich.

Článek 10

Kdyby některá z Vysokých smluvních stran chtěla tuto Úmluvu vypověděti, výpověď bude ohlášena písemně generálnímu tajemníku Společnosti Národů, který ihned zašle ověřený opis tohoto ohlášení všem ostatním Vysokým smluvním stranám a oznámí jim datum, kdy ohlášení obdržel.

Výpověď nabude účinnosti jen pokud jde o stát, který ji ohlásil, a teprve rok po té, kdy ohlášení došlo generálnímu tajemníku Společnosti Národů.

Výpověď může býti učiněna také zvlášť ohledně kteréhokoli jednotlivého území, podrobeného její svrchovanosti, pravomoci, ochraně, suverenitě nebo poručnictví.

Článek 11

Tato Úmluva, která ponese datum dnešního dne a jejíž francouzské i anglické znění jsou autentická, zůstane otevřena k podpisu Státům - členům Společnosti Národů do 1. dubna 1927.

Generální tajemník Společnosti Národů oznámí pak tuto Úmluvu státům, které jí nepodepsaly, včetně států, které nejsou členy Společnosti Národů, a pozve je, aby k ní přistoupily.

Stát, přející si přistoupiti k Úmluvě, oznámí svůj úmysl písemně generálnímu tajemníku Společnosti Národů a zašle mu listinu o přístupu, která bude uložena v archivu Společnosti.

Generální tajemník zašle ihned všem ostatním Vysokým smluvním stranám ověřený opis oznámení a listiny o přístupu s uvedením data, kdy je obdržel.

Článek 12

Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy v úřadě generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí toto uložení všem Vysokým smluvním stranám.

Úmluva nabude účinnosti pro každý stát dnem uložení jeho ratifikace nebo přístupu.

Čemuž na svědomí zmocněnci podepsali tuto Úmluvu.

Dáno v Ženevě dne dvacátého pátého září, tisíc devět set dvacetšest, v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu Společnosti Národů, a ověřený opis bude odevzdán každému ze signatárních států.

Albanie

D. Dino

Německo

Dr. Carl von Schubert

Rakousko

Emerich Pflügl

Belgie

L. de Brouckére

Britská říše

Prohlašuji, že můj podpis nezavazuje Indii ani kterékoli britské Dominium, které je samostatným členem Společnosti Národů a nepodpisuje samostatně tuto Úmluvu nebo k ní nepřistupuje.

Cecil

Kanada

George Eulas Foster

Australie

J. G. Latham

Unie Jihoafrická

J. S. Smit

Nový Zéland

J. C. Parr

Indie

Ve smyslu čl. 9 této Úmluvy prohlašuji, že můj podpis nezavazuje moji zemi, pokud jde o provedení článku 2, odstavce b), článků 5, 6 a 7 této Úmluvy v těchto územích: v Birmanii okresy ležící na západ a na jih od údolí Hukawng, ohraničené na severu a na západě hranicí Assamu, na východě řekou Nanphuk a na jihu Singaling, Hkamti-m, a okresy Somra; c Assamu pohraniční okresy Sadiya a Balipara, území ležící na východ od okresu Naga Hills až k hranici Birmanie, a malý okrsek na jih od okresu Lushai Hills; rovněž v územích Indie, patřících některému princi nebo náčelníku, postavenému pod suverenitu Jeho Veličenstva.

Rovněž prohlašuji, že můj podpis Úmluvy nezavazuje moji zemi, podle čl. 3., pokud by tento článek mohl vyžadovati, aby Indie účastnila se Úmluvy, podle níž by lodi, z důvodu, že je vlastní, osazují nebo jim velí Indové, nebo že polovina posádky jest indická, byly klassifikovány jako lodě domorodé nebo byly vyloučeny z privilegia, práva nebo immunity, přiznané podobným lodím druhých signatárních států Paktu, nebo byly podrobeny břemenům nebo újmám, jež by nepostihovaly podobné lodě oněch druhých států.

W. H. Vincent

Bulharsko

D. Mikoff

Čína

Chao-Hsin Chu

Kolumbie

Francisco José Urrutia

Kuba

Aristides de Agüero Bethancourt

Dánsko

Herluf Zahle

Španělsko

Za Španělsko a španělské kolonie vyjma španělského protektorátu Maroka

Mauricio Lopez Roberts Marquis de la Torrehermosa

Estonsko

J. Laidoner

Ethiopie

Guetatchou

Makonnen

Kentiba Gebrou

Ato Tasfae

Finsko

Rafael Erich

Francie

B. Clauzel

Řecko

D. Caclamanos

V. Dendramis

Italie

Vittorio Scialoja

Lotyšsko

Charles Duzmans

Liberie

S výhradou ratifikace senátem Liberie

Bon R. Lehmann

Litva

Venceslas Sidzikauskas

Norvéžsko

Fridtjof Nansen

Panama

Eusebio A. Morales

Nizozemsko

W. F. van Lennep

Persie

Ad referendum a při výkladu čl. 3 v tom smyslu, že nemůže přiměti Persii, aby se zavázala jakýmkoli ujednáním nebo Úmluvou, která by postavila její lodi jakékoli nosnosti do kategorie lodí domorodých podle Úmluvy o obchodu zbraněmi.

Prince Arfa

Polsko

Auguste Zaleski

Portugalsko

Augusto de Vasconcellos

Rumunsko

N. Titulesco

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

M. Jovanovitch

Švédsko

Einar Hennings

Československo

Ferdinand Veverka

Uruguay

B. Fernandez y Medina

Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji.