Základy harmonie a zpěvu/O trojzvuku

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Trojzvuk se skládá ze tří tónů, a sice z tónu základního, tercie a kvinty. Že jsou ale, jak z přehledu intervalů známo, tercie a kvinty rozličného způsobu, proto budou i trojzvuky z nich složené, rozličné; jsouť pak nejobyčejnější tyto: a) velký: skládaje se ze základního tónu, velké tercie a velké kvinty: c e j; b) malý, složen jsa ze základního tónu, malé tercie a velké kvinty: c es j, a c e; c) menší, jehož částky jsou: základní tón, malá tercie a menší kvinta: c es jes, h d f; d) zmenšený složen jsa mimo základní tón ze zmenšené tercie a menší kvinty: c eses jes, dis f a; e) zvětšený, skládaje se z velké tercie a zvětšené kvinty: c e jis.

Protože trojzvuk jen ze tří rozličných tónů se skládá, dá se ho užiti ve skladbě pro čtyry hlasy jen tak, zdvojí-li se některá z jeho částek. O tom, která z jeho částek by se měla zdvojiti, rozhoduje jednak zpěv, jednak vlastnost tónu. Ve velkém a malém trojzvuku se dá zdvojiti každá částka. Nestává-li vzhledů k zpěvu neb k zprávnému vedení hlasů, zdvojuje se obyčejně základní tón, v kterémž případě přibude trojzvuku oktáva. V menším trojzvuku se zdvojuje nejpřiměřeněji tercie, v řídkých jen případech základní tón. Ve zmenšeném trojzvuku jest jediné menší kvinta, kteráž připouští zdvojení; protože základní tón a zmenšená tercie druží se k nevolným tónům. Ve zvětšeném trojzvuku jest kvinta nevolným tónem, a to jí odnímá práva k zdvojení.

Všecky tóny trojzvuku se dají mnohokráte mezi sebou přemístiti aneb přeložiti, t. j. každá částka trojzvuku se může přiděliti buď basu buď tenoru, altu aneb sopránu; ku př.

\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"31. "} {\time 4/4 <c' e' g' c''>1^8 <c' g' c'' e''>^3 <c' c'' e'' g''>^5 \bar "||"}

Při takovém přemístění nezmění se poměr jednotlivých částek k základnímu tónu; intervaly zůstanou tedy beze změny. Jinak jest, stane-li se přeložení v base; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"32. "} {\time 4/4 <c' e' g' c''>1 <e' g' c'' e''> <g' c'' e'' g''> \bar "||"}

V tomto případě nastane jiný poměr vrchních tónů k basu a vzniknou tím zdánlivě nové akordy; neboť nalezáme při prvním přeložení e j c e tercii a sextu; při druhém pak j e c j kvartu a sextu; však, ačkoli mají tato přeložení zvláštní jmena, (sluje první podle sexty sextakord, druhé podle kvarty a sexty kvartsextakord), nejsou předce nic jiného než trojzvuk. Zacházení s těmito zdánlivě novými akordy řídí se týmiž pravidly jako při základním akordu.

Velký trojzvuk může se za pratrojzvuk považovati, z něhož všecky ostatní buď zvýšením aneb snížením jednotlivých tónů povstávají. Sníží-li se ku př. ve velkém trojzvuku tercie, povstane malý, sníží-li se tercie a kvinta zároveň, vznikne menší trojzvuk; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"33. "} {\time 4/4 <c' e' g'>1^"v." <c' es' g'>^"m." <c' es' ges'>^"mš." \bar "||"}

Zvýšením velké kvinty ve velkém trojzvuku povstane zvětšený trojzvuk; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"34. "} {\time 4/4 <c' e' g'>1^"v." <c' e' gis'>^"zv." \bar "||"}

Zmenšený trojzvuk se vyvede z malého, zvýší-li se jeho basový tón; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"35. "} {\time 4/4 <c' es' g'>1^"m." <cis' es' g'>^"zmš." \bar "||"}

Na každém stupni dur- a mol- škály dá se postaviti trojzvuk. Učiníme-li to v C-dur-škále, dostaneme následující trojzvuky:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"36. "} {\time 4/4 <c' e' g'>1^"v."_"I." \bar "" <d' f' a'>^"m."_"II." \bar "" <e' g' b'>^"m."_"III." \bar "" <f' a' c''>1^"v."_"IV." \bar "" <g' b' d''>^"v."_"V." \bar "" <a' c'' e''>^"m."_"VI." \bar "" <b' d'' f''>^"mš."_"VII." \bar "" <c'' e'' g''>1^"v."_"VIII." \bar "||"}

Jak z tohoto přehledu vysvitá, stojí velký trojzvuk na Iním, IVtém a Vtém, malý na IIhém, IIItím a VItém, menší na VIImém stupni.

V mol-škále přichází velký trojzvuk na Vtém a VI, malý na Iním a IVtém, zvětšený na IIItím, menší na. IIhém a VIImém stupni; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"37. "} {\time 4/4 <a c' e'>1^"m."_"I." \bar "" <b d' f'>^"mš."_"II." \bar "" <c' e' gis'>^"zv."_"III." \bar "" <d' f' a'>1^"m."_"IV." \bar "" <e' gis' b'>^"v."_"V." \bar "" <f' a' c''>^"v."_"VI." \bar "" <gis' b' d''>^"mš."_"VII." \bar "" <a' c'' e''>1^"m."_"VIII." \bar "||"}

Mimo tyto trojzvuky má tvrdá i měkká stupnice ještě jiné, které se zakládají na škále s pohyblivým půltónem. V článku o stupnici jsme viděli, že se může položiti první půltón mezi IV a V stupeň: . Že se tak IV stupeň zvýšil, povstane na něm menší trojzvuk; v C-dur ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"38. "} {\time 5/4 <<{c''1 b'4} \\ { <a' fis'>1_\markup{\sharp IV} g'4}>> \bar "||"}

Jiná dur-stupnice měla půltón od V k VI stupni: . V tom případě byl VI stupeň snížený, nese tudíž s sebou nový zvětšený trojzvuk; v C-dur ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"39. "} {\time 5/4 <<{<e'' c''>1 <e'' c''>4} \\ { as'1_\markup{\flat VI} g'4}>> \bar "||"}

Tento zvětšený trojzvuk jest co do způsobu, jakým povstává, docela rozdílný od toho zvětšeného, který jest na III stupni v mol-škále. Při tomto touží po dalším vedení kvinta, při onom bas; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"40. "} {\time 4/4 <<{gis'1 a'} \\ { <e' c'>1_III~ <e' c' a>_I}>> \bar "||" <<{<e'' c''>~ <e'' c''>} \\ { as'_\markup{\flat VI} <g' c'>_I}>> \bar "||"}

Snížený šestý tón tento se objevuje i co malá tercie a menší kvinta v trojzvucích na IV a II stupni; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"41. "} {\time 5/4 <<{<c'' as'>1 <b' g'>4} \\ { f'1_"IV." g'4}>> \bar "||" <<{as'1 g'4} \\ {<f' d'>1_"II." <d' b g>4}>> \bar "||"}

jakož i dosti často v trojzvuku na IV zvýšeném stupni, kdež pak objevuje se zmenšený trojzvuk i v dur-stupnici; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"42. "} {\time 4/4 <<{<c'' as'>1 <b' g'>4} \\ { fis'1_\markup{\flat IV} g'4}>> \bar "||"}

Dur-stupnice s půltónem od I k II a od V k VI čili se zvětšenou sekondou od II k III a od VI k VII stupni: , jest původem dvou trojzvuků; předně: zmenšeného s velkou tercií, jenž připadá na V stupeň:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"43. "} {\time 5/4 <<{des''1 c''4} \\ {<g' b g>1_V <e' c'>4}>> \bar "||"}

a za druhé velkého, jenž připadá na druhý snížený stupeň:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"44. "} {\time 5/4 <<{<as' f'>1 g'4} \\ {<f' des'>1_\markup{\flat II.} <d' b g>4}>> \bar "||"}

Na tvrdé stupnici s půltóny od VI k VII a od VII k VIII stupni: , zakládají se konečně zvětšené trojzvuky na I, V a II stupni. Trojzvuk na tomto posledním stupni liší se od obou předešlých malou tercií; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"45. "} {\time 5/4 <<{<gis' e'>1 \bar "|" <a' f'>4} \\ { c'1_I <c' f>4_IV}>> \bar "||" <<{<dis'' b' g'>1 \bar "|" e''4} \\ {g'1_V <c'' g' c'>4_I}>> \bar "||" <<{<ais' f'>1 \bar "|" <b' d'>4} \\ {d'1_II g4_V}>> \bar "||"}

V měkkých stupnicích se zvětšenou sekondou od III k IV a od VI k VII stupni: , vyvodí se zmenšený trojzvuk na IV zvýšeném stupni:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"46. "} {\time 4/4 <<{<a' f'>1 <gis' e'>4} \\ { dis'1_\markup{\sharp IV} e'4_V}>> \bar "||"}

v těch pak s půltónem od I k II a od V k VI velký trojzvuk na II sníženém stupni:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"47. "} {\time 4/4 <<{<f'' d''>1 e''4} \\ { bes'1_\markup{\flat II} <b' gis' e'>4_V}>> \bar "||"}

ten však přichází častěji v první přeloze než v původní způsobě, tedy co sextakord:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"48. "} {\time 4/4 << <bes' f'>1 \\ d'1 \\ bes4_\markup{\flat II}>> <<gis'4 \\ e'4 \\ e'4_V>> \bar "||"}

Mol-stupnice s půltónem od I k II a od V k VI, pak se zvětšenou sekondou od III k IV stupni: , bývá původem trojzvuku se zvětšenou tercií a velkou kvintou na II sníženém stupni; ku př.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver" instrumentName = #"49. "} {\time 4/4 <<{<dis'' f'>1 e''4} \\ { bes1_\markup{\flat II} <e' b gis>4_V}>> \bar "||"}

Všecky tyto trojzvuky dají se doložiti příklady ze skladeb starších i novějších mistrů. Theorie hudební ale jim vykazovala až posud jen podřízeného místa. Že však jsou dobře opodstatněné a plné významu, zasluhují vší pozornosti skladatelův a theoretikův.

Co se týče významnosti každého svrchu vytčených trojzvuků dá se o velkém tvrditi: že na cit posluchače tak působí, že jej docela spokojí. Jest sám sobě vším, nebaží po žádném jiném akordu, jest s sebou sjednocen; zní jasně, určitě i jaksi vykročile, a mohlby zníti věčně. Tyto vlastnosti má však jen co tónický trojzvuk; přichází-li na vrchní neb spodní vládnici, pozbývá jich a touží po jiném, obyčejně po tónickém trojzvuku. Promění-li se velký trojzvuk ve zvětšený, promění se první jeho vlastnosti; jeho vykročilost přejde v napnutost, jeho klid a pokojnost zaniknou. Je-li význam velkého trojzvuku nebeský poklid, jest význam zvětšeného zemská toužebnost. Že při takových vlastnostech nemůže býti tónikou t. j. středem míru a klidu a že nedá se jím tudíž končiti, samo s sebou vysvítá.

Jiného významu jest malý trojzvuk; dýše jakousi skromností, měkkostí, neurčitostí a jako v mlhách zahaleností; má cosi zženštělého do sebe. Nesměřuje právě k žádnému jinému trojzvuku, ale kloní se rád k velkému. Zdá se býti cizincem toužícím po vlasti. V menším trojzvuku dosahují tyto vlastnosti vyššího stupně. Jakožto malý mohl býti tónikou, ale jako menší nikoliv. V časech předešlých hudební skladatelé nekončívali malým trojzvukem; vypouštěli raději jeho tercii aneb položili místo něho určitý velký trojzvuk. Zmenšený trojzvuk na IV. zvýšeném stupni v mol-škále má něco cizího do sebe, a jest co sextakord zevšednělý. Nemá tolik určitosti jako předešlé trojzvuky. Přítulnost jakási a zakrsalost jsou jeho hlavním znakem.

Jinak poněkud než pratrojzvuky dojímají jejich přelohy. První přeloha, sextakord, nemá již tolik určitosti, plnosti a vydatnosti jako původní trojzvuk. Druhá přeloha, kvartsextakord, jest ještě méně určitá a plná. Ani první ani druhou přelohou velkého neb malého trojzvuku nedá se dobře ukončiti.

Jako přelohy mají i polohy trojzvuku svůj vlastní více méně určitý význam. Trojzvuk v kvintové poloze vyznačuje jakési dlení mezi oblohou a zemí a jakousi neprobuzenost z prvotního stavu; v tercové poloze jeví touhu, probuzenost, neukončenost a jakési nazírání do prostoru všehomíra; v oktávové poloze vyznačuje ukončenost a okrouhlost. Poněvadž má tedy každý interval trojzvuku, leží-li ve vrchním hlase, jiný význam; rozumí se samo od sebe, že význam ten sesílí se, zdvojí-li se dotyčný interval.