Základy harmonie a zpěvu/O trojzvuku

Základy harmonie a zpěvu Josef Leopold Zvonař
Znakové čili charakteristické tóny stupnic, tónin a akordů	O trojzvuku	Spojování trojzvuků

Trojzvuk se skládá ze tří tónů, a sice z tónu základního, tercie a kvinty. Že jsou ale, jak z přehledu intervalů známo, tercie a kvinty rozličného způsobu, proto budou i trojzvuky z nich složené, rozličné; jsouť pak nejobyčejnější tyto: a) velký: skládaje se ze základního tónu, velké tercie a velké kvinty: c e j; b) malý, složen jsa ze základního tónu, malé tercie a velké kvinty: c es j, a c e; c) menší, jehož částky jsou: základní tón, malá tercie a menší kvinta: c es jes, h d f; d) zmenšený složen jsa mimo základní tón ze zmenšené tercie a menší kvinty: c eses jes, dis f a; e) zvětšený, skládaje se z velké tercie a zvětšené kvinty: c e jis.

Protože trojzvuk jen ze tří rozličných tónů se skládá, dá se ho užiti ve skladbě pro čtyry hlasy jen tak, zdvojí-li se některá z jeho částek. O tom, která z jeho částek by se měla zdvojiti, rozhoduje jednak zpěv, jednak vlastnost tónu. Ve velkém a malém trojzvuku se dá zdvojiti každá částka. Nestává-li vzhledů k zpěvu neb k zprávnému vedení hlasů, zdvojuje se obyčejně základní tón, v kterémž případě přibude trojzvuku oktáva. V menším trojzvuku se zdvojuje nejpřiměřeněji tercie, v řídkých jen případech základní tón. Ve zmenšeném trojzvuku jest jediné menší kvinta, kteráž připouští zdvojení; protože základní tón a zmenšená tercie druží se k nevolným tónům. Ve zvětšeném trojzvuku jest kvinta nevolným tónem, a to jí odnímá práva k zdvojení.

Všecky tóny trojzvuku se dají mnohokráte mezi sebou přemístiti aneb přeložiti, t. j. každá částka trojzvuku se může přiděliti buď basu buď tenoru, altu aneb sopránu; ku př.

Při takovém přemístění nezmění se poměr jednotlivých částek k základnímu tónu; intervaly zůstanou tedy beze změny. Jinak jest, stane-li se přeložení v base; ku př.

V tomto případě nastane jiný poměr vrchních tónů k basu a vzniknou tím zdánlivě nové akordy; neboť nalezáme při prvním přeložení e j c e tercii a sextu; při druhém pak j e c j kvartu a sextu; však, ačkoli mají tato přeložení zvláštní jmena, (sluje první podle sexty sextakord, druhé podle kvarty a sexty kvartsextakord), nejsou předce nic jiného než trojzvuk. Zacházení s těmito zdánlivě novými akordy řídí se týmiž pravidly jako při základním akordu.

Velký trojzvuk může se za pratrojzvuk považovati, z něhož všecky ostatní buď zvýšením aneb snížením jednotlivých tónů povstávají. Sníží-li se ku př. ve velkém trojzvuku tercie, povstane malý, sníží-li se tercie a kvinta zároveň, vznikne menší trojzvuk; ku př.

Zvýšením velké kvinty ve velkém trojzvuku povstane zvětšený trojzvuk; ku př.

Zmenšený trojzvuk se vyvede z malého, zvýší-li se jeho basový tón; ku př.

Na každém stupni dur- a mol- škály dá se postaviti trojzvuk. Učiníme-li to v C-dur-škále, dostaneme následující trojzvuky:

Jak z tohoto přehledu vysvitá, stojí velký trojzvuk na Iním, IVtém a Vtém, malý na IIhém, IIItím a VItém, menší na VIImém stupni.

V mol-škále přichází velký trojzvuk na Vtém a VI, malý na Iním a IVtém, zvětšený na IIItím, menší na. IIhém a VIImém stupni; ku př.

Mimo tyto trojzvuky má tvrdá i měkká stupnice ještě jiné, které se zakládají na škále s pohyblivým půltónem. V článku o stupnici jsme viděli, že se může položiti první půltón mezi IV a V stupeň: $C\ d\ e\ {\widehat {fis\ j}}\ a\ h\ c$. Že se tak IV stupeň zvýšil, povstane na něm menší trojzvuk; v C-dur ku př.

Jiná dur-stupnice měla půltón od V k VI stupni: $C\ d\ {\widehat {e\ f}}\ {\widehat {j\ as}}\ h\ c$. V tom případě byl VI stupeň snížený, nese tudíž s sebou nový zvětšený trojzvuk; v C-dur ku př.

Tento zvětšený trojzvuk jest co do způsobu, jakým povstává, docela rozdílný od toho zvětšeného, který jest na III stupni v mol-škále. Při tomto touží po dalším vedení kvinta, při onom bas; ku př.

Snížený šestý tón tento se objevuje i co malá tercie a menší kvinta v trojzvucích na IV a II stupni; ku př.

jakož i dosti často v trojzvuku na IV zvýšeném stupni, kdež pak objevuje se zmenšený trojzvuk i v dur-stupnici; ku př.

Dur-stupnice s půltónem od I k II a od V k VI čili se zvětšenou sekondou od II k III a od VI k VII stupni: ${\widehat {C\ des}}\underbrace {\quad e} \ f\ {\widehat {j\ as}}\underbrace {\quad h} \ c$, jest původem dvou trojzvuků; předně: zmenšeného s velkou tercií, jenž připadá na V stupeň:

a za druhé velkého, jenž připadá na druhý snížený stupeň:

Na tvrdé stupnici s půltóny od VI k VII a od VII k VIII stupni: $C\ dis\ e\ fis\ jis\ {\widehat {ais\ h}}{\widehat {\ c}}$, zakládají se konečně zvětšené trojzvuky na I, V a II stupni. Trojzvuk na tomto posledním stupni liší se od obou předešlých malou tercií; ku př.

V měkkých stupnicích se zvětšenou sekondou od III k IV a od VI k VII stupni: $A\ h\ {\widehat {c\ dis}}\ e\ {\widehat {f\ jis}}\ a$, vyvodí se zmenšený trojzvuk na IV zvýšeném stupni:

v těch pak s půltónem od I k II a od V k VI velký trojzvuk na II sníženém stupni:

ten však přichází častěji v první přeloze než v původní způsobě, tedy co sextakord:

Mol-stupnice s půltónem od I k II a od V k VI, pak se zvětšenou sekondou od III k IV stupni: ${\widehat {A\ b}}\ {\widehat {c\ dis}}\ {\widehat {e\ f}}\ jis\ a$, bývá původem trojzvuku se zvětšenou tercií a velkou kvintou na II sníženém stupni; ku př.

Všecky tyto trojzvuky dají se doložiti příklady ze skladeb starších i novějších mistrů. Theorie hudební ale jim vykazovala až posud jen podřízeného místa. Že však jsou dobře opodstatněné a plné významu, zasluhují vší pozornosti skladatelův a theoretikův.

Co se týče významnosti každého svrchu vytčených trojzvuků dá se o velkém tvrditi: že na cit posluchače tak působí, že jej docela spokojí. Jest sám sobě vším, nebaží po žádném jiném akordu, jest s sebou sjednocen; zní jasně, určitě i jaksi vykročile, a mohlby zníti věčně. Tyto vlastnosti má však jen co tónický trojzvuk; přichází-li na vrchní neb spodní vládnici, pozbývá jich a touží po jiném, obyčejně po tónickém trojzvuku. Promění-li se velký trojzvuk ve zvětšený, promění se první jeho vlastnosti; jeho vykročilost přejde v napnutost, jeho klid a pokojnost zaniknou. Je-li význam velkého trojzvuku nebeský poklid, jest význam zvětšeného zemská toužebnost. Že při takových vlastnostech nemůže býti tónikou t. j. středem míru a klidu a že nedá se jím tudíž končiti, samo s sebou vysvítá.

Jiného významu jest malý trojzvuk; dýše jakousi skromností, měkkostí, neurčitostí a jako v mlhách zahaleností; má cosi zženštělého do sebe. Nesměřuje právě k žádnému jinému trojzvuku, ale kloní se rád k velkému. Zdá se býti cizincem toužícím po vlasti. V menším trojzvuku dosahují tyto vlastnosti vyššího stupně. Jakožto malý mohl býti tónikou, ale jako menší nikoliv. V časech předešlých hudební skladatelé nekončívali malým trojzvukem; vypouštěli raději jeho tercii aneb položili místo něho určitý velký trojzvuk. Zmenšený trojzvuk na IV. zvýšeném stupni v mol-škále má něco cizího do sebe, a jest co sextakord zevšednělý. Nemá tolik určitosti jako předešlé trojzvuky. Přítulnost jakási a zakrsalost jsou jeho hlavním znakem.

Jinak poněkud než pratrojzvuky dojímají jejich přelohy. První přeloha, sextakord, nemá již tolik určitosti, plnosti a vydatnosti jako původní trojzvuk. Druhá přeloha, kvartsextakord, jest ještě méně určitá a plná. Ani první ani druhou přelohou velkého neb malého trojzvuku nedá se dobře ukončiti.

Jako přelohy mají i polohy trojzvuku svůj vlastní více méně určitý význam. Trojzvuk v kvintové poloze vyznačuje jakési dlení mezi oblohou a zemí a jakousi neprobuzenost z prvotního stavu; v tercové poloze jeví touhu, probuzenost, neukončenost a jakési nazírání do prostoru všehomíra; v oktávové poloze vyznačuje ukončenost a okrouhlost. Poněvadž má tedy každý interval trojzvuku, leží-li ve vrchním hlase, jiný význam; rozumí se samo od sebe, že význam ten sesílí se, zdvojí-li se dotyčný interval.