Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Vyšehrad

Česká čítanka pro druhou třídu škol středních
Česká přísloví o zdraví, střídmosti a správě života, o mladosti a starosti	Vyšehrad	Poběhlý osel

Údaje o textu
Titulek:	Vyšehrad
Autor:	Václav Zelený
Zdroj:	BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 126–127. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Byly časy, kdežto byl Vyšehrad prvním městem země České. Když ještě na místě nynější Prahy stál hustý, temný les, vypínal již na blízké skále pevný hrad své témě, rozhlížeje se pyšně po okolní krajině. Tam soudil spravedlivý Krok lid český, tam spěchali zástupové, aby slyšeli moudro rady Libušiny, odtud vyslala uražená tato kněžna posly, aby hledali rozšafného oráče Přemysla, praotce tolikera knížat a králův Českých. Tam se nepochybně scházívali zástupcové ze všech končin českých, aby oběti konali bohům svým.

Když pak učení pohanské ustoupilo blahodárnému světlu křesťanskému, vystavěn jest tu jeden z prvních chrámův českých. Kníže totiž Bořivoj byv s manželkou svou, svatou Ludmilou, od sv. Metoděje na víru obrácen a pokřtěn, šířil horlivě učení křesťanské a stavěl chrámy, ve kterých se kázala nová víra, ve kterých se Bůh ctil dle způsobu křesťanského. Tu pak ovšem musilo staré sídlo knížat Českých před jinými městy ozdobeno býti domem Božím, a povstal tu tedy již za nejstarších časů křesťanských kostel sv. Klimenta. Tu velmi záhy založeny jsou školy, ve kterých se náš svatý krajan Prokop učil. Tu mocný král Český Vratislav založil nádherný chrám sv. Petra a Pavla, při němž byli dvacet čtyři kanovníci, z nichžto mnozí učeností a ctnostmi vynikali a na vysoké důstojnosti církevní dosazováni jsou. Tu při chrámě bohatě nadaném odpočívají kosti mnohých knížat Českých.

Zatím však již od r. 1140. přestal Vyšehrad býti sídelním městem knížat a králův Českých. Král Vladislav I. přestěhoval se na hrad Pražský, a žádný z nástupcův jeho se tam již nevrátil. Vyšehrad tím osaměl, hlučné sněmy zemské a nádherné slavnosti knížecí a královské neoživovaly již ulic jeho; někdejší palác upadl v zapomenutí. Ale jsa opuštěn od knížat a dvořanů Vyšehrad choval přece bohatý chrám se sborem kanovníkův a hojné obyvatelstvo.

Mnohem větší rána zastihla „svatý“ Vyšehrad o tři století později — na počátku válek husitských. Národ Český, rozstoupiv se ve dva tábory, katolický a husitský, jal se bojovati sám proti sobe, a ničiti vlastní díla svá! Po smrti ubohého krále Václava, jenž nikterak s to nebyl, aby rozkacené strany na uzdě udržel, měl dosednouti na trůn království Českého bratr jeho Zikmund. Ale toho nechtěli uznati za krále ti, kteří se přidrželi učení Husova, bojíce se jeho horlivosti pro víru katolickou. Když pak Zikmund, jsa zároveň králem Uherským a císařem Německým, trůnu českého mečem dobyti si chtěl a s velikým vojskem do Čech přitrhl, tu poražen jest císař na den všech Svatých r. 1420. od Husitů v krvavé bitvě za Vyšehradem, v místech těch, kde nyní leží ves Pankrác. I bylo císaři rychle ustoupiti, a Vyšehrad, který posavad byl věren císaři, musil se potom vzdáti Husitům. Ti pak všeci rozlíceni vedravše se do hradu, počali hned v kostelích ničiti obrazy, oltáře a všeliké ozdoby, a nákladný chrám proměněn za několik hodin v rumy. Následujícího pak dne spěchalo tam skoro veškeré obyvatelstvo měst Pražských a bořilo netoliko zdi hradu ku Praze čelící, ale ani domů Božích nešetřilo.

Za dva dni zbořeno, co mnoho věků vystavělo, a hrad ten nemohl se od té doby povznésti k nějaké důležitosti v zemi České. Chrám sv. Petra a Pavla ovšem byl obnoven, a podnes putují zbožní zástupové lidu na den 29. června na svatý Vyšehrad; ale vůkol chrámu všecko pusto, a mimojdoucí ani netuší, že kráčí bývalým sídlem Českých knížat, po hrobech mužů nábožných i udatných.