Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/z Labouně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: z Labouně
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 419–420.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zdeněk z Labouně

z Labouně Zdeněk, ze starožitné šlechtické rodiny české, jeden z milců krále Václava IV., byl již r. 1402 písařem jeho kuchyně, potom král. sekretářem, a osvědčoval se vždy co věrný stoupenec strany o reformy v církvi se zasazující, pročež od arcibiskupa Zbyňka byl nenáviděn. Po vydání dekretu Kutnohorského jest od krále r. 1409 jmenován rektorem university, v kterémž úřadě měl ještě téhož roku za nástupce Jana Husa. Okolo r. 1410 stal se Zdeněk děkanem u Všech svatých na hradě Pražském. Téhož roku stala se mu nemilá příhoda, že dne 24. ledna zatčen jest v Praze z neznámé příčiny k rozkazu Staroměstských konšelů a vydán v moc arcibiskupa, kdež u vězení přísně jest vyslýchán, ano i mučen. To stalo se za nepřítomnosti královy v Praze, a jakkoli Zdeněk brzy zase jest na svobodu propuštěn, nicméně vedl sobě proto stížnost u dvora papežského, není však známo, jak se ta pře skončila. Roku 1416 jmenován jest vedle arcibiskupa Albíka, Jakuba děkana kapitoly Vyšehradské a Křišťana z Prachatic, faráře Svatomichalského, členem komise k urovnání rozepří náboženských, a byl jejím předsedou. Poslední zmínka děje se o něm při roce 1418, kdežto se připomíná mezi předními mistry Pražského učení co horlivý utrakvista.