Vlastenský slovník historický/Majestas Carolina

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Macht	Majestas Carolina	Majestat

Údaje o textu
Titulek:	Majestas Carolina
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 468–469. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Majestas Carolina

Majestas Carolina (lat. Karlův majestát) slove návrh zákonníku zemského, jejž Karel IV. vypracovati dal na osnově již r. 1294 za jeho děda Václava II. zhotovené. Dle obecného mínění stalo se jeho sepsání hlavně pomocí arcibiskupa Arnošta a učeného Vlacha Bartola a Sassoferato, naproti čemuž však domnívá se Palacký, „že větší díl zákonův těchto nejen z mysli Karlovy, ale i z vlastního péra jeho pošel“. Dle Palackého byla M. C. r. 1348 (dle jiných 1350) předložena sněmu českému ke schválení. M. C. sepsána v latině, skládá se ze 127 titulů, v nichž obsažena jest správa zemská a řád práva zemského, totiž veřejné čili státní, soukromé a hrdelní právo. Zákonník ten potkal se u stavů českých s odporem velikým, a to z rozličných příčin. Hlavně namítáno proti němu, že jeho sepsání stalo se od právníků cizozemských, staročeského práva nedosti znalých, a že se jím uvádějí rozličné novoty na právu cizím (římském a německém) se zakládající; ale neposlední příčina nechuti k němu byla ta, že byl zhotoven bez spolupůsobení stavů, jenž se tím ztenčováni viděli ve svém právu zákonodárném, které jim náleželo jakožto zastupitelům země; dále že směřovala ta část jeho, která se týkala práva státního, k většímu rozmnožení a zvelebení moci královské na ujmu práv národu. Pročež stavové vzali tu věc na rozmyšlenou, která se pak prodlela až do r. 1355, kdež opět jednáno na sněmě o přijetí zákona Karlova. Císař, vida nechuť stavů k zákonu jim předloženému a nemaje v úmyslu vnucovati jim jej proti vůli jejich, upustil od něho a zvláštní listinou stavům na to danou prohlásil jej za neplatný s ujištěním, že království České po všecken čas má býti zachováno a chráněno při starodávních svých právech a obyčejích. Naproti tomu stavové ochotně přijali některé články zákonníka toho, jimiž práva zemská nižádné ujmy netrpěla a jež věk pokročilejší v osvětě uznávati musil za podstatné opravy. Týkalyť se hlavně zrušení tak zvaných ordalii (v. t.) čili soudů božích, a pak skrácení dlouhé a zapletené formule přísahy soudní, při níž každé pochybení mělo za následek zmatek (v. t.) čili prosouzení. — Poněvadž original zákonu toho již r. 1355 byl shořel, nezůstaly z něho než přepisy více méně nedbale učiněné, a tudíž i chybné a neúplné. Z jednoho takového rukopisu vydal ten zákon Pavel Ješín pod titulem Majestas Carolina sive constitutiones Caroli IV. Rom. Imperatoris, quibus ille regnum Bohemiae formandum ornandumque censuit etc. (v Hanavě 1617). M. C. byla i několikráte do češtiny přeložena. Kriticky vydal ji jak v původním textu latinském tak i v překladu českém Palacký v Archivu českém (díl III. str. 65 a násl.) i opatřil úvodem.