Vlastenský slovník historický/Balbin

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Bakalář Mikuláš	Balbin	Balduin

Údaje o textu
Titulek:	Balbin
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 13–14. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bohuslav Balbín
Heslo ve Wikipedii: Balbínové z Vorličné
Související články ve Wikipedii: Bohuslav Balbín

Balbin Škornice z Vorličné, vládycká rodina česká, z níž vynikli: 1) Jan B. Škornice z Vorličné, narozen v Králové Hradci okolo 1525, stal se 1545 bakalářem učení Pražského, učil pak na školách městských, a stav se konečně sekretářem při soudu nad apelacemi na hradě Pražském zemřel 16. ún. 1570. Byl obratný básník latinský, a některé básně jeho zachovaly se ve Farragineích z r. 1562. — 2) Filip B. Šk. z V., bratr předešlého, malíř času svého na slovo vzatý, žil v Hradci Králové u veliké vážnosti, zastával rozličné obecní úřady a konečně i primátorství od 1555 po několik let, a zemřel mezi 1570—72. Oba bratří povýšeni jsou od krále Ferdinanda I. 1553 do stavu vládyckého s predikátem z Vorličné. — 3) Bohuslav Ludvík (Alois) B. Šk. z V., pravnuk Janův, syn Lukáše B-a na Dřevíči, jesuita a znamenitý dějepisec český, narodil se v Hradci Králové 1621, přilnul již co pachole s velikou láskou k dějinám své vlasti a přečetl celou kroniku Hájkovu dříve než mu bylo sedm let. R. 1636 vstoupiv do řádu jesuitského konal studia na mnohých místech, dokončil je v Praze a 1650 vysvěcen jest na kněžství, načež dvakrát vyslán co misionář do krajin obydlených od bratří českých, kde mírnou výmluvností znamenitý počet osob získal církvi katolické. Třinácte let strávil vyučováním mládeže v Krumlově, v Kladsku, v Praze, v Brně, v Jindřichově Hradci a Jičíně, ostatní věk trávil v rozličných kolejích řádu svého, nejvíce ale v Praze, kde 1683 mrtvicí tak poražen byl, že potom vlastní rukou více psáti nemohl. Zemřel v Praze v koleji Klementinské 29. list. 1688. B-ovy zásluhy o dějepis český jsou nesmrtelné. Putovav častěji po krajinách vlasti své sbíral s neobyčejnou horlivostí a láskou všecky památky starožitnosti české, jak po městech, zámcích a hradech, tak zvláště v bibliotékách a archivech. Tím nabyl největší za věku toho známosti dějin českých, a za tehdejšího vandalismu mnohé vzácné rukopisy od záhuby zachránil. Spisům jeho vytýká historická kritika přílišnou víru v Hájka a nesmírné nadsazování chvály Čechů; v tom jej však jeho věk omlouvá, a mnohé nedokonalosti jeho spisů přičísti třeba i tehdejší přísné censuře. B. zůstavil veliké množství spisů obsahu historického a krasořečnického, na díle ještě neotištěných; nejdůležitější z nich jsou: Vita venerabilis Arnesti, primi archiepiscopi Pragensis (v Praze 1664); Epitome historica rerum bohemicarum (tamt. 1677); Miscellanea historica Bohemiae (tamtéž 1679—88); Bohemia docta (tamt. 1776—80); Disputatio apologetíca pro lingua slavonica, praecipue bohemica (tamt. 1775), kteréhož spisu, plného ducha a citu vlasteneckého, vyšel český překlad od Em. Tonnera v „Matici lidu“ (v Praze 1869) pod názvem Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého.