Uživatel:Skim/Knihy/Vlastivěda Moravská/Příborský okres

VLASTIVĚDA MORAVSKÁ.

Vydává Musejní spolek v Brně.

REDAKCE:

Dr. Frant. Dvorský, Dr. Frant. Kameníček, Fr. J. Rypáček

a Dr. Fr. Šujan.

II.

MÍSTOPIS MORAVY.

JIČÍNSKÝ KRAJ.

PŘÍBORSKÝ OKRES.

Rediguje Dr. Fr. Dvorský.

Díl IV. místopisu.

Čís. 43.

V BRNĚ 1917.

Nákladem Musejního spolku v Brně. — Tiskem Moravské akciové knihtiskárny.

ÚVOD.

Původně přihlásil se ku sepsání okresů Příborského a Novo-Jičinského pan Antonín Klvaňa, dříve odborný učitel v Přiboře, který jako jednatel hospodářského spolku sbíral materiál po venkově, a vyzval mne, abych převzal sepsáni dějepisné části města Příbora, jelikož již dříve r. 1898 výtah z mého rukopisu byl v Mor. Kravařsku uveřejněn. Pan Klvaňa však mohl jen část venkova popsati, protože byv jmenován ředitelem měštanské školy v Orlové, pro úřední a jinou mnohostrannou činnost v započatém díle dále pokračovati nemohl. Uvázal jsem se tedy v sepsáni celého díla, použiv popisů mně odevzdaných, za něž i za četné fotografie panem ředitelem Klvaňou opatřené jsem povděčen. S láskou a zájmem sbíral jsem prameny, snaže se podati nejen tradice a zprávy roztroušené, někdy i pochybné, ale také důkazy, jimiž by pravda dějů líčených byla zjištěna. Vedla mne k tomu i snaha příštím badatelům ulehčiti hledání hodnověrných pramenů. Kulturní dějiny a vývoj národního probuzeni mohl jsem sepsati, zaživ dobu probuzeni a boje, jichž sám jsem byl svědkem v mládi a v dalším věku také účastníkem. Velevitáno mi bylo, že pro sepsáni části přírodovědecké získal sem rodáka příborského, osvědčeného odborníka pana Dr. Maurice Remeše, který rovněž s velkým zájmem se v práci uvázal, a jemuž za ni zvlášť vděčím. Přes to jsem přesvědčen o mnohých nedostatcích v díle podaném, podmíněných Částečně omezením rozsahu v celkovém díle. Konečně čitím se vděkem povinován všem příznivcům, kteří mne svými zprávami zásobili, najmě důst. farním úřadům, ctěnému učitelstvu Českých škol národních a středních, i německých, ctěným představenstvům obcí, správám řemeslnických společenstev a závodů velkoprůmyslu, jakož i všem, kdož v práci mne podporovali.

V Příboře v březnu 1917

F. P.

Stránka:Vlastivěda moravská - Příborský okres - 1917.djvu/3

Vděčné památce slavného rodáka příborského

TOM. ŘEHOŘE VOLNÉHO,

který MORAVU obohatil nejdůkladnějšími své

doby spisy topograficko-historickými, věnuje

SPISOVATEL.

Následkem školních zákonů z r. 1870 vypověděl provinciál L. Zink smlouvu s obcí o udržováni hlavni školy a tatáž stala se r. 1871 školou národní pod správou zemskou. Nová budova postavena stavitelem Jos. Ryšavým z Kojetína za 89.421 zl. 28 kr. a slavným způsobem 17. září 1891 vysvěcena. (Obr. 23.) R. 1907 přistavěno po 1 třídě na obou křídlech v přízemí a ve 2 patrech. Škola chlapecká má nyní 6 tříd s 5 odbočkami školy obecné a tři třídy školy měšťanské. Kromě škol národních a měšťanských zřízena v r. 1885 mateřská školka B Methodějka“, která původně umístěna byla v soukromém domě čís. 43, později převedena do budovy čís. 19.

Prvním ředitelem měšťanské školy Josefem Mňukem, činným pracovníkem ve škole i ve veřejnosti, zařízena pokračovací průmyslová škola dvoutřídní a mimo to i pokračovací škola hospodářská. která však po jeho odchodu do Zábřehu n./Od. zanikla. Ministerským vynesením 11. června 1906 povolena a zřízena pokračovací škola kupecká. Snaha k povznesení průmyslového ducha vedla část obecního výboru i s příznivci k tomu, že r. 1884 zřízena byla košíkářská škola. Výsledky však neodpovídaly očekávání a obnosy věnované účelu tomu jednotlivými podporovateli nestačily k vydržování školy, načež škola v r. 1888 uzavřena.

mimo]* to vybavenou robotu a dávky obnosem ročních 455 zl. 31 kr. konv. měny.

U kostela jest krypta vystavěna v letech 30tých minulého století, tehdejším majitelem panství Hugonem Meinertem. Poslední byl v ní uložen f majitel r. 1900 c. k. major ve výslužbě Josef Aresin Fatton.

Nedaleko kostela stojí farní budova jednopatrová o 7 svět- nicích r. 1737 v slohu tehdejší doby vkusně vystavena.

Farní záduši jest starobylé, ačkoliv listinné zprávy sáhají jen k r. 1437, v kterémžto roce vykonavatelé závěti po Janu z Kravař na Jičíně prodali Drslavovi z Ocháb a jeho manželce Barboře z Rohová vesnici Bartošovice správem patronátním. V r. 1495 až do roku 1500 byl farářem Bartoloměj a po něm Kašpar, který odešel do Butovic. Pozoruhodno jest, že vr. 1509 byl zde farářem Václav Čeple z Bartošovic a v téže době od r. 1480 až do r. 1516 byl majitelem Bartošovic rovněž Václav .Čeple z Gbelky. Kostel tehdejší doby byl asi dřevěný, poněvadž v roce 1589, kdy majitelem zboží bartošovického byl Albrecht Sedlnicky z Choltic, byl kostel z kamene vystaven, k čemuž biskup Stanislav Pavlovský, který si Albrechta vážil jako dobrého katolíka, přispěl jednou pecí vápna z Hukvald. Kostel byl pak biskupem Stanislavem r. 1597 konsekrován. Vůkolní šlechta byla skoro vesměs vyznání bratrského, i dřívější majitelé byli asi téhož vyznání, poněvadž zde byl bratrsky zboř v 2. polovici XVI. stol. Po Albrechtu Sedlnickém koupil Bartošovice r. 1616 Jan Felix Podstatsky z Prusinovic, nejvyšší písař zemský, který byl vyznání bratrského a dle něho dle tehdejší zásady byla bez pochyby i duchovní správa, což vysvítá z vyzvání biskupské kanceláře za biskupa Dietrichštejna z r. 1617 obci Hukovicim, aby obyvatelé šli o velkonoci k zpovědi a jen pod jednou přijímali. Po zdoláni rebelie, kdy Jan F. Podstatsky jako podezřelý ztratil značnou část svého majetku, stal se týž se svou manželkou ka- tolíkem a r. 1624 vyobcoval z Bartošovic i z Prusinovic bratrské duchovni, vyžádav si ku obrácení 2 jesuity z Olomouce, načež zavedena trvale katolická duchovní správa. V 2. polovici XVI. stol. byla zde duchovní správa bratrská, kde stával zboř, není známo.

O duševní rozkvět bylo dosti zahý postaráno, an v polovici

OBSAH.

I. Všeobecný přehled.
1.	Přehled zeměpisný	1
	Horopis str. 1., Vodstvo str. 3., Podnebí str. 7.
2.	Popis přírodovědecký	8
	Geologické poměry str. 8., Nerosty str. 13., Květena str. 13., Zvířena str. 18.
3.	Osazení kraje	20
	Bývalá panství str. 21., Místní jména osad okresu Příborského str. 22., Obyvatelstvo str. 23., Národnost str. 24.
4.	Hrady, zámky, tvrze	32
5.	Duchovní správa	34
	Školství str. 34.
6.	Řemeslo a průmysl	35
	Řemeslo str. 35., Průmysl str. 44.
7.	Spojovací prostředky	50
	Autobus str. 52.
8.	Ústavy peněžní	54
II. Město Příbor		56
1.	Dějiny Příbora	56
2.	Popis města a okolí	97
3.	Duchovní správa farnosti	106
4.	Školství	120
5.	Obecní zřízení	128
6.	Kulturní vývoj a probuzení národní	138
7.	Vynikající mužové	138
III. Venkovské osady		157

	Str.		Str.
Albrechtičky	157	Harty	196
Bartošovice	164	Horka Nová viz Nová Horka
Drholec	182	Kateřinice	199
Hájov	191	Klokočov	202

	Str.		Str.
Kopřivnice	206	Sedlnice Manská	261
Košátka Velká	220	Sikovec	267
Mniší neb Miší	223	Skorotín	270
Mošnov	226	Skotnice	274
Nelhuble viz Nová Horka		Sýkorec	280
Nová Horka	232	Šaunštejn viz Kopřivnici
Petrovice viz Veska		Trnávka	282
Petřvald Velký	238	Veska	289
Petřvaldík	247	Větřkovice	292
Prchalov	249	Závěšice viz Závišovice
Pstružinky viz Mniší		Závěšičky viz Závišovice
Růží důl neb Rožmitál	252	Zavišovice	299
Sedlnice Dědičná	265	Dodatky	307

Dodatečná poznámka redakce. Již roku 1913 byl rukopis okresu Příborského odevzdán Musejnímu spolku, aby byl uveřejněn ve Vlastivědě moravské. Různými poměry, zvláště nedostatkem sazečů v tiskárně za válečné doby přihodilo se toto značné opoždění. Protož není divu, že za tu dlouhou dobu některá data jednotlivých obcí doznala různých změn. Zejména jeví se takové u městečka Kopřivnice, kde tovární závody na kočáry, automobily a vagony tak rozšířeny byly, že za poměrně krátký čas přibylo tam obyvatelstva přes 1000 osob.

Stránka:Vlastivěda moravská - Příborský okres - 1917.djvu/312

↑ P. XII. 156.
↑ Pr. T. 180.
↑ HH 14—15.
↑ Kopiář listů bisk. Vil. Prusinovského ve V. M. O. 1894, str. 68.
↑ HI 14.
↑ P. XIII. 154.
↑ I. zpráva reálky přib. 5. r. 1903.

[1] P. XII. 156.

[2] Pr. T. 180.

[3] HH 14—15.

[4] Kopiář listů bisk. Vil. Prusinovského ve V. M. O. 1894, str. 68.

[5] HI 14.

[6] P. XIII. 154.

[7] I. zpráva reálky přib. 5. r. 1903.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]