Uživatel:HarvejnSR/Kronika města Opočna 1900-1909

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rok 1900[editovat]

Městské zastupitelstvo[editovat]

Volby městského zastupitelstva konaly se ve dnech Zmenšený text22. a 23. prosince 1899, a když proti nim žádných námitek nebylo, zvolena dne 11. ledna 1900 městská představenost. V tříletí 1900-1902 zasedali v obecním výboru:

Ve 3. sboru zvolení Antonín Lexa, řezník - Jan Černý, Str. 209b mistr zednický - Jos. Pískora, koželuh - Fr. Žižka, pekař - Jan Friml, nožíř - Boh. Malec, obuvník - Jos. Kotland, kovář - Kar. Fábera, řezník.

Ve 2. sboru zvoleni Ad. Wolf, majitel realit - jdr. Václ. Pohl, zemský advokát - Ferd. Zohorna, obchodník - Jan Findeis, řídící učitel - Jan Herfurt, majitel realit - Hynek Arnošt, majitel realit - Augustin Bělohlávek, geometr - Ant. Liehm, účetní.

V 1. sboru zvolení mdr. Ignác Teuner, primář nemocnice - Josef Bohutinský, administrátor velkostatku - mdr. Jan Dvořák, vrch. zdravotní rada - Jdr. Ant. Lepař, okresní soudce - jdr. Frant. Rössler, zem. advokát - Frant. Dokonal, vrch. účetní - Václav Pavlík, majitel mlýna - Frant. Růžička, majitel realit

Náhradníci z 3. sboru: V. Zima, továrník - Lad. Fábera, hodinář - Kar. Lukeš, klempíř - Fr. Klobas, kovář - Boh. Čech, obchodník - Jan Duchoslav, revident - Em. Kleuner, majitel domu - Jos. Samek, učitel - Ant. Kretschmann, vrch. účetní - Jos. Janský, sládek - Karel Schulz, kn. stavitel - Jindřich Šob, učitel. *

Korunová měna[editovat]

Od 1. ledna 1900 zavedena měna korunová v celé říši povinně. Dlouho však trvalo, než-li se užívání její v obchodech a v lidu zakořenilo. Ještě o tři léta později stěžovalo si okresní hejtmanství, že většina obchodníků a živnostníků jen v rakouské měně počítá.

Kvardiáni[editovat]

Po Germanu Hegrovi v r. 189   stal se kvardiánem ve zdejším klášteře kapucínském P. Řehoř Kott (* 1.X.1864 v Záhoři u Tábora) a po tomto od r. 1900 P. Richard Randák (* 19.II. 1863 ve V. Zdikově u Vimperka.)

------------------

* Jméno purkmistrovo podtrženo dvojmo, radních jednou s uvedením jich pořadí (I.-VIII.) - V tomto období byl počet volených výborů zvýšen z 18 na 24, náhradníků z 9 na 12.


Str. 210

Umrtí kněžnino[editovat]

Dne 19. ledna 1900 zemřela ve Vídni kněžna - vdova Teresie z Colloredo-Mannsfeldu, rozená z Lebzelteru, a byla za obvyklých poct a účastenství dne 23. ledna 1900 do knížecí rodinné hrobky na Opočně k věčnému spánku uložena.

Počasí[editovat]

V roce 1900 trvala zima dosti dlouho. Bylo mnoho sněhu a ještě v březnu jezdilo se na saních. Také byly v dubnu dosti silné mrazy a jarní setba značně se zpozdila.

Oslava čtvrtstoletého trvání hasičského sboru[editovat]

Památku čtvrtstoletého svého trvání oslavil sbor dobrovolných hasičův na Opočně pod záštitou městské rady dne 1. července 1900, kdy současně pořádala župní hasičská jednota v Nov. Městě nad Met. svůj sjezd na Opočně. Pořad slavnosti byl tento: Ranní mše. Vítání hostí. Prohlídka parku. Seřadění na Malém náměstí. Průvod na Velké náměstí k řečništi. Uvítání starostou města. Řeč hasičského odborníka Josefa Macháčka „O významu a důležitosti dobrovolných hasičských sborů“. Valná hromada župní jednoty „Hradiště“. Společný oběd. Cvičení sboru na Opočně. Znázornění požáru na městské radnici a budovách okolních. - Deštivé počasí projektovaný koncert odpolední zkazilo. V oslavném roce měl sbor dobrovolných hasičův na Opočně 50 činných a 72 přispívající, též 4 čestné členy.

Požár[editovat]

V tomto roce 1900 volán byl sbor jednou k místnímu požáru v domě Webrově. Požár byl v zárodku uhašen. Přihodilo se dne 18. ledna.

Městský vodovod[editovat]

Dosud mělo město Opočen dobrou pitnou vodu jen z údolí v knížecím parku, kam pro ni občanstvo v určených hodinách docházelo. (Str. 210b) Tu a tam byly v některých domech studánky ve sklepích a byla také pod panskou zahradou ve skále vylámaná studně „Štěpána“. Ale voda z těchto nádržek vodních byla nezdravá a proto se jí užívati nemohlo. Proto shodlo se městské zastupitelstvo a ředitelství velkostatku na tom, jak by dobrá pitná voda z údolí na Malé náměstí přivedena a odtud po městě rozvedena býti mohla. Kníže se zavázal, aby jeho nákladem voda z údolí do vodojemu mezi školou obecnou a děkanskou zahrádkou v školní zahrádce zřízeného se hnala. O rozvedení vody odtud postaralo se město. Práce se zařízením vodojemu a vodovodu spojené začaly se po velikonocích roku 1900. Po ukončení těchto prací odevzdán byl vodovod městu k užívání slavnostním vysvěcením dne 18. srpna 1900. Představenost města, úředníci knížecí a zeměpanští, všecky spolky místní, učitelstvo i žactvo a mnoho jiného lidu brali podíl na slavnosti. Po bohoslužbách v děkanském kostele odešel průvod účastníku ke školní zahrádce, v níž vodojem na 30 m3 (300 hl) byl postaven. Tam promluvili před vysvěcením vodojemu světitel P. Jan Řehák, děkan, Jan Kolda, hospodářský rada a Adolf Wolf, starosta města. Vysvěcením a návratem do kostela byla slavnost ukončena. V ten den bylo celé město vyzdobeno prapory. Vodojem má tabulku s tímto nápisem: „Na pamět padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. vodovod tento zříditi kázal a milému městu Opočnu věnoval Josef kníže z Colloredo-Mannsfeldu dne 18. srpna 1900“.

Kodymův internát[editovat]

Pro pobyt přespolních chovancův zimní školy hospodářské a chovanek letního běhu hospodyňského byla v r. 1900 Str. 211 vystavena na přikoupeném pozemku od velkostatku (3.425 m2) zvláštní budova, která po rodáku opočenském a příznivci stavu rolnického nazvána býti měla „internátem Kodymovým“ (VR: čp. 314). Při slavnostním otevření této budovy dne 1. listopadu 1900 mluvili Ad. Eckert, ředitel střední hospodářské školy v Chrudimi, mdr. Jan Dvořák, zemský a říšský poslanec i předseda školního kuratoria, a Frant. Krejzl, bývalý chovanec. Nová stavba umožněna byla poskytnutím subvencí zemské a státní po 24.200 K.

Rok 1901[editovat]

Sčítání lidu[editovat]

Dle stavu ze dne 31. prosince 1900 napočteno bylo na Opočně domů vůbec 312, obydlených 305, neobydlených 7; stran obytných 542; přítomných lidí vůbec 2346; z nich na Opočně trvali bydlících 2200, jen dočasně se zdržujících 146; dle pohlaví mužských 1.149, ženských 1197; dle náboženství katolíků 2.241, starokatolíků 2, evangelíků angs. 21. evangelíků reform. 67, anglikáni 1, židů 13, bez vyznání 1, dle obcovací řeči Čechů 2315, Němců 31, dle domovské příslušnosti: do Opočna příslušných 728; mimo Opočno do obce zdejšího politického okresu 802, mimo Novoměstsko do jiné obce v Čechách 762, mimo Čechy do Předlitavska 35, do Zalitavska 2, do cizích států 17. Ze 155 v ten den nepřítomných příslušníků obytných stran bylo trvale nepřítomno 121, dočasně 34. *

Počet zvířat[editovat]

Dne 31. prosince 1900 bylo na Opočně koní 87, skotu 348, koz 107, ovce 1, vepřů 109, slepic 1132, hus 78, kachen 49, jiné drůbeže, zvláště holubů 66, včelstev (vsazených úlů) 11.

--------------------------


*V jiných obcích na Opočensku bylo lidí:
Obec Počet obyvatel
Bílý Újezd 502
Bačetín 445
Běstviny 183
Bolehošť 1019
Čánka 453
Dobré 781
Dobruška 3029
Domašín 382
Hlinné 503
Houdkovice 341
Hroška 560
Jílovice 479
Kamenice 285
Klášter 186
Král. Lhota 602
Kounov 588
Křivice 329
Křovice 264
Ledec 349  
Lhota Mastí 627
Lomy 261      
Mělčany 130    
Městec 175
Meziříčí 1945
Mokré 413
Očelice 291
Osečnice 329
Podbřezí 502
Podolí 144
Pohoří 772
Přepychy 910
Provoz 160  
Pulice 515  
Byzhradec 396
Rohenice 292
Rovné 325
Semechnice 747
Skršice 408
Spáleniště 400
Sudín 118
Trnov 474
Val 383
Zádolí 152
Záhornice 376


(Str. 211b)

Zemětřesení[editovat]

Dne 10. ledna 1901 o půl čtvrté hodině ranní pocítěno bylo na Opočně a v celých severovýchodních Čechách zemětřesení provázené hlukem, jakoby těžký nákladní vůz po tvrdé silnici ujížděl. Chvění země trvalo asi 10 vteřin.

Požár[editovat]

Dne 1. května 1901 v půldvanácté hodině dopoledne vypukl oheň v domku č. 42 Antonína Bělohoubka, knihaře ve Vorlově ulici, který také sousední tři budovy zachvátil a to dům soukromnice Růženy Wintemitzové č. 38, domek Josefa Kašpara, č. 40, a domek Frant. Sochora, č. 41. Námaze zdejších i cizích hasičův bylo co děkovati, že utrpěl povážlivější úraz místní četnický strážmistr, na něhož spadlo shořelé břevno. Budovy č. 40. a č. 41. nebyly více obnoveny a pozemky jejich koupili sousedé k rozšíření dvorkův.

Požár[editovat]

Dne 5. července 1901 před třetí hodinou odpolední vznesla se nad Opočnem bouřka a při ní sjel blesk do společného štítu dvou stodol, které obě zapálil. Rychlým přispěním místních hasičův podařilo se oheň uhasiti, takže se nerozšířil. Stodoly patřily V. Vorlickému a K. Fáberovi.

Říšský poslanec[editovat]

Na podzim 1900 rozpuštěna byla říšská sněmovna a nové volby do ní konaly se dne 8. ledna 1901 za zdejší skupinu volební. Zvolen byl za říšského poslance Jan Jaroš, rolník v Černožicích, jako příslušník strany zemědělské, kdežto dosavadní poslanec, straně mladočeské věrný, v menšině zůstal. Ve všeobecné skupině zvolen opět Václav Formánek z Hradce Králové. (str. 212)

Měšťanská škola chlapecká na Opočně[editovat]

Obnovená žádost o měšťanskou školu chlapeckou na Opočně, podaná na počátku r. 1900 za purkmistra Adolfa Wolfa, měla příznivý výsledek. Když zemský výbor království Českého projevil souhlas se zřízením měšťanské školy chlapecké na Opočně 13. dubna 1900, povolila zemská školní rada vynesením ze dne 8. června 1900, čís. 17.114 v zásadě, aby na Opočně škola taková se zřídila, která však teprve tehdy otevříti se měla, až by možno bylo školu měšťanskou i obecnou pod jedinou správou sloučiti. K nové žádosti upustila však zemská školní rada v souhlase s výborem zemským od této podmínky a povolila vynesením ze dne 8. srpna 1901 č. 28.745 aby měšťanská škola chlapecká na Opočně počátkem školního roku 1901-02 současně 1. a 2. třídou otevřena byla. Radostná tato zvěst ohlášena byla hned návěštími v městě i v okolí.

Otevření školy (VR: čp. 313 ulice Nádražní)[editovat]

Čtrnáctideník „Stráž na Kladském pomezí“ uveřejnil o otevření měšťanské školy chlapecké na Opočně tuto zprávu: „Důstojným způsobem oslavil Opočen zahájení 1. šk. roku na nově zřízené měšť. škole chlapecké v pondělí dne 16. září 1901. V ten den o 9. hodině dopolední shromáždila se míst. šk. rada, členové obecního zastupitelstva, zástupcové okresu a vůkolních obcí, representanti úřadův, duchovenstvo, zástupci místních spolkův a jiní v radnici a připojili se k průvodu škol. mládeže a učitelstva, který do chrámu Páně se ubíral. Po skončených bohoslužbách v kostele uvítal purkmistr Adolf Wolf hosti v učebně 1. třídy měšť. školy, kdež také žactvo nové školy se svým učitelstvem se shromáždilo. Okresní inspektor Jan Pelikán, (Str. 212b) gymnasiální profesor, mluvil o významu měšťanských škol. V řeči kladl důraz na vzdělání národa českého, který, ač malý, jen vzděláním svým mezi národy většími se udržel. Nato purkmistr Ad. Wolf poděkoval všem, kdo z přítomných i nepřítomných o měšťanskou školu chlapeckou na Opočně se zasloužili. Ředitel školy promluvil vřelou řeč k žactvu. Posléze mluvil vrchní zdravotní rada MUDr. Jan Dvořák, okresní starosta, poukázuje při tom na trudné poměry utiskovaného národa českého a vyslovuje přání, aby z měšťanské školy chlapecké vycházeli jinoši povah pevných, kteří by jako upřímní Čechové dovedli čeliti útrapám a vzdorům, které i v budoucnosti na náš národ dolehnou.“ - Pro novou školu ustanoveni byli Jan Hofman, dosud učitel měšť. školy v Dobrušce, ředitelem, Václav Marel z Opočna a Jan Smola z Krčína učiteli, zprvu zatímně, později trvale. - Jedna třída její byla v budově školy obecné, druhá v radnici. Do prvé třídy přijato 50, do druhé 29 žákův.

Založení nové budovy školní[editovat]

Na den sv. Václava, patrona země České, dne 28. září 1901 oslaveno bylo položení a posvěcení základního kamene k nové budově školy měšťanské. Průvod lidu a žactva přišel od děkanského kostela na staveniště v Nádražní ulici. Tam zazpívaly místní pěvecké jednoty čtverozpěv, načež purkmistr Adolf Wolf přečetl základní listinu tohoto obsahu:

„Léta Páně tisícího devítistého prvého, v sobotu na den sv. Václava, dne 28. září, v 53. roce vlády Jeho Apoštolského Veličenstva císaře a krále Františka Josefa Prvého, když v království Českém byl nejvyšším maršálkem zemským Jeho Jasnost Jiří kníže Lobkovicz, a místodržitelem i předsedou c. k. zemské školní rady Jeho Excellence Karel hrabě Coudenhove a patronem katolických chrámův zdejších urozený pan (Str. 213) Josef kníže Colloredo z Mannsfeldu, za úřadování c. k. okresního hejtmana pan Jana Neuholda, předsedy okresní školní rady, pana Jana Pelikána, c. k. okresního školního inspektora, v době, kdy v okresu Opočenském byl starostou okresní vrchní zdravotní rada pan Med. Dr. Jan Dvořák, přednostou c. k. okresního soudu zemský soudní rada JUDr. Antonín Lepař, administratorem velkostatku pan Josef Bohutinský, a kdy v kolatuře zdejší působil jako prvoděkan důst. pan P. Jan Řehák, spolu člen místní rady školní, za purkmistra města Opočna pana Adolfa Wolfa, který předsedal místní radě školní, v níž s ním zasedali jako vyslanci zastupitelstva městského pan František Růžička, radní a místní dohlížitel školní, pan Jan Herfurt, měšťan, pan Antonín Lexa, radní, a pan Jan Friml, měšťan, jako zástupce velkostatku pan Vilém Baumann, knížecí správce a jako zástupce nájemného družstva pan Jan Gimbel, dále jako zástupcové škol pan jan Findeis, řídící učitel obecné a pan Jan Hofman, zatímní řiditel měšťanské školy - položen byl základní kámen k této budově měšťanské školy chlapecké, kterou za vrchního vedení a dozoru pana Augustina Bělohlávka, inženýra a radního, dle plánu stavitele pana Václava Javůrka, stavěti počal pan stavitel Emanuel Černý - i stavěna byla tato nová škola s pomocí boží na základě usnesení místní rady školní i obecního zastupitelstva města Opočna nákladem města, spořitelny městské a záložny zdejší v té blahé naději, že ze školy té vycházeti budou jen jinoši, oddaní bohu a vlasti, kteří jednou vyspějí v upřímné Čechy povah stálých, aby střehli víru otců svých, milovali rodný jazyk svůj a jsouce věrni svému císaři a králi dbali prospěchu (Str. 213b) a cti svého národa i hájili všech práv nám všem předrahé vlasti České!" - Když byla základní listina od přítomných hodnostářův podepsána a do základního kamene vložena, promluvil děkan P. Jan Řehák, načež kámen byl posvěcen a klepáno naň s obvyklým pronášením hesel. Návratem do kostela a tam slouženými slavnými bohoslužbami skončila se slavnost.

Kodymův Národní Dům (VR: čp. 310)[editovat]

Otevření nové dostavěné budovy nazvané „Kodymův Národní Dům“ konalo se v neděli dne 29. září 1901, k čemuž připojeny byly následující projevy a oslavy: V sobotu o 6. hodině večerní bral se z městské radnice pochodňový průvod k rodnému domku Kodymovu a k Národnímu Domu a při něm bylo celé město osvětleno. Později o půl osmé hodině večerní byla uspořádána řízením Ludvíka Taichmana za spoluúčinkování profesora Josefa Nováka z Náchoda pěvecko-hudební akademie, která zahájena byla proslovem místního básníka Karla Bourdona. Z téhož vyjímáme úryvek:

„Dokonáno. - Co po léta jen snem se zdálo nám,

Kodymův pomník, ve kterémž Thalie stojí chrám,

hotov tu stojí! - Národní Dům náš v plné kráse

výtvor společné snahy před námi pozvedá se!

Co píle, neúmorné práce jest ukryto v těch zdech!

Zda sčítat možno oběti těch příznivcův tu všech,

již s láskou snesli hřivny pro kapličku naši

na oltář našich tužeb, nám nade všecko dražší.

Stůj pevně! Vždyť pomníkem jsi velikému muži,

jemuž svět po celé žití v cestu neklad růží.

Stůj pevně! A hlásej vždy i v pozdní, pozdní době,

až Tvoji budovatelé již tlíti budou v hrobě,

že věrný Čech svých velkých otcův ctnosti ctil."---

V neděli dne 29. září 1901 o šesté hodině ranní budila (Str. 214) hudba po ulicích a náměstích občanstvo k slavnostem toho dne. O 9. hodině seřadili se hosté, hodnostáři, spolky a korporace u Kodymova Národního Domu. Odtud šlo se do děkanského kostela na slavné služby boží a po nich vrátil se průvod Kodymovou ulicí k Národnímu Domu. Tam promluvil slavnostní řeč Adolf Eckert, ředitel střední hospodářské školy v Chrudimi. Nato odhaleno bylo ve výklenku v průčelí domu postavené poprsí Kodymovo. Odpoledne o jedné byl společný oběd ve dvoraně v Kodymově Domě a hudba Sokola opočenského na Velkém náměstí koncertovala (na Velkém náměstí). Večer o půl osmé sehrála jednota divadelních ochotníků drama F. A. Šubrta o pěti dějství „Jan Výrava“. - Projektantem i stavitelem „Kodymova Národního Domu“ byl Václav Javůrek, mistr zednický a tesařský. - Již 7. ledna 1883 ustavilo se na Opočně družstvo pro vystavění Národního Domu a kolikaletou mravenčí pílí shromažďoval se haléř k haléři, až konečně v r. 1901 bylo možno k stavbě se odhodlati, když podařilo se proň získati staveniště na výhodném místě v hlavní frontě Velkého náměstí. Kodymův Národní Dům jest vlastně pomníkem zbudovaným ku cti opočenského rodáka Filipa Stanislava Kodyma a přispěli k jeho zbudování nejvíce jednota divadelních ochotníků, Sokol, hospodářský spolek okresu opočenského, Městská Spořitelna, Občanská Záložna, členové družstva atd. Končím tento zápis do městské pamětnice refrainem hymny, pořadatelstvem slavnosti vydané:

„Hle my dílo lásky vlasti v obět dáváme.

O kéž nad ním jasně slávy záře zaplane.

Trčkův staroslavný chlum

Národní ať zdobí dům.“


Str. 214b

Stavební ruch. Nová část města.[editovat]

Utěšenější ruch stavební nastal na Opočně v létech devadesátých devatenáctého století a na počátku dvacátého století. Město rozšiřovalo se hlavně směrem Nádražní ulice, dále v pravo od silnice k Hradci Králové, méně na místech jiných. Do té doby byla na Opočně nová stavba zjevem vzácným. Stavby omezovaly se většinou na přístavby nebo přestavby domů účelu svému nevyhovujících. Stavební ruch na Opočně byl brzděn dlouho nedostatkem míst stavebních. Všecky pozemky, na nichž by se stavěti mohlo, patřily knížeti nebo takovým osobám, které jich pro novostavby odprodati nechtěly. Po smrti vdovy Karly Krehanové přešla část její polní državy do správy velkostatku. Při jejím domě č. 169 byla rozsáhlá zahrada i pole kdysi ohražené mezi zdí panské zelinářské zahrady a silnicí Josefovskou. Tento dům se zahradou a polem získal koupí obchodník František Růžička. Dům a zahradu prodal Janu Gimbelovi, pole zmíněné pak Janu Černému, mistru zednickému. Jan Černý zakoupený pozemek rozdělil na dílce, projektoval na něm čtyři nové ulice a na dílcích buď sám domky stavěl, nebo je odprodal, aby jiní si tam domky postavili. Tím způsobem vznikla časem nová část města. Největší budovou v ní jest dům o dvou poschodích při samé Nádražní ulici, který, když v něm hostinská živnost zahájena byla „Hotel Černý“ nazván byl (VR: čp. 312). Dům ten byl dostavěn roku 1901. V témže roce ve dvoře Podzámčí vystavěny pro rodiny ve dvoře zaměstnaných čeledínů a dělníků byty nad chlévy a společné jich ubytování v tak zvaných ratejnách přestalo.

Volba zemského poslance[editovat]

Volba zemského poslance do sněmu českého pro nové šestiletí, Str. 215 která se konala 8. října 1910, měla ten výsledek, že byl zvolen opět bývalý poslanec med. dr. Jan Dvořák. Jeho protikandidát Václav Pozdílek, rolník v Nahořanech, podporován byl hlavně časopisem „Hlasy od Metuje“, který však před samou volbou Pozdílka opustil a Dvořáka voličům za poslance doporučil.

Úmrtí[editovat]

Dne 17. prosince 1901 zemřel Václav Koza, městský tajemník. Úřad městského tajemníka zastával na Opočně od r. 1896 do své smrti. Pokud nebyl nový městský tajemník ustanoven, zastával tento úřad dočasně Vilém Zohorna, městský tajemník ve výsl. *

Rok 1902[editovat]

Umrtí[editovat]

Dne 9. března 1902 zemřel Jan Doležal, notář a měšťan Opočna (jako měšťan složil slib 12. ledna 1882). Byl zde notářem od r. 1874. Zasedal jako člen po dlouhou dobu v městském zastupitelstvu a jako radní v představenstvu. Zesnulý narodil se 13. července 1831 v Okrouhlici u Benešova a byl před svým příchodem na Opočen soudním adjunktem v Českém Brodě. Byl kratičký čas notářem v předměstí pražském, ale vrátil se z něho opět na Opočen.

Přesídlení berního úřadu[editovat]

Berní úřad na Opočně měl od roku 1859 úřední místnosti své v přízemí od vchodu v levo v tak zvaném úředním domě, v čís. d. 2. Poněvadž místnosti ty mu nestačovaly, přesídlil od března 1902 do prvého poschodí domu Emanuela Klennera, vážného cukrovaru, do č. d. 294. (VR: ulice Baštecká)

-------------------------------

* Dne 31. března 1901 zemřel Antonín Dotřel, druhdy hodinář, poté účetní Občanské Záložny. Zasedal v městském zastupitelstvu delší dobu a byl v jednom tříletí starostou města Opočna.


(Str. 215b)

Budova měšťanské školy chlapecké[editovat]

O dostavěné budově měšťanské školy přinesla „Stráž na Kladském pomezí“ zprávu následující:

Ke dni 14. m. září r. 1902.

Od věků národ každý, jenž poroby je prost

vzdělání dítek milých věnuje všecky síly.

Pro mládež, aby jednou vyspěla v cenný stkvost,

statky rád obětuje. A úl ten ušlechtilý,

Osvěty metat jiskry v ten mladý, dětský svět

a záři ctnosti vznítit - vždy na paměti míval.

Český náš národ slavný, jenž nechtěl kráčet zpět,

byť ho i rozdrtiti vetřelcův hrozil příval.

Nám příklad zdatných předkův klesnouti nedal v hrob

ni na cizáckém luhu pro činy hledat vzorů

Opatřen je-li národ přes kalné proudy zlob

svou školou, z nížto svítá jas pravdy na obzoru,

Má rozvoj zajištěný též pro budoucí věk,

neb duchem vyspělejší potomstvo příštích časů

Lépe než vrstevníci dovede mařit vztek,

jejž nepřátelé soptí, důrazem svého hlasu.

A proto synům v odkaz otcové školní chrám,

by mravů, věd byl zřídlem, svou péčí zbudovali

Dejž Bůh, by z něho vyšli junáci zdatní nám,

kteří by schopni k práci vždy věrně k sobě stáli.

Edenem vlasti spěli kýženým právům vstříc

a domohli se jednou, co dosud pouhým sněním

Života úl by znali a odhodlanou líc.

ku boji vždycky nesli, za chlebem ne se denním

I ziskem slepě hnali, však s myslí ušlechtilou

obětí velkých schopni tu domovinu milou

hájili před útoky nezdolnou, jarou silou.

***     J. C. Hf.


Str. 216

Svěcení budovy školní. O stavbě vůbec.[editovat]

K slavným dnům města Opočna z minulých dob řadíme dnes jiný; den to posvěcení nové budovy pro měšťanskou školu chlapeckou. Dle starobylého zvyku odevzdána byla církevním obřadem veřejnosti krásná budova školní, ovoce dobročinnosti a píle. Občané opočenští mohou s pýchou hleděti na dokončenou stavbu školy, kterou postavili pro milé děti své, aby v ní vypěstěny byly ve zdárné štěpy pro úrodnou půdu národa a vlasti. - Čestnou zmínku zasluhuje, že v malém městě obmyslily obec dva peněžní ústavy znamenitými dary na stavbu školy. Jsou to „Občanská Záložna“ a „Městská Spořitelna“. Památná schůze „Občanské Záložny“ ze dne 29. června 1897, v níž na stavbu měšťanské školy 20.000 K věnováno bylo a rovněž památná schůze výboru „Městské Spořitelny“ ze dne 17. ledna 1901, kdy odkázáno bylo k témuž účelu 40.000 K, zůstanou zapsány trvale v knize místních událostí jako vzor šlechetného rozhodnutí. Na stavbu přispěl dobrovolně kníže Josef z Colloredo Mannsfeldu darem 500 K a město užilo na uhrazení stavebních výloh některých hotovostí z minulých let nastřádaných. (Byl to zejména fond spolku mateřské školy a fond nadace Krehanovy). Tak postavena byla nová budova školní, aniž by třeba bylo na poplatnictvo uvalovati břemeno nových přirážek. -- Budova měťanské školy chlapecké postavena byla na pozemku č. t. 288/3 zahrady „ve Švýcarech“ a pozemek pro stavbu 7079 m2 odkoupen od velkostatku za 23.738 K (1 m2 za 22 K) -- Plán k budově dle náčrtku J. Schulze, knížecího stavitele, vypracoval místní stavitel Václav Javůrek. -- Stavbu provedl jiný místní stavitel Emanuel Černý pod dohledem místní školní radou zvoleného stavebního odboru. -- V srpnu 1901 začaly se (Str. 216b) kopati základy a ještě do zimy 1901 dosaženo úrovně budovy. Při kolaudaci budovy dne 22. srpna 1902 byli kromě zástupcův obce přítomni za okresní školní radu v Novém Městě nad Met. okresní školní inspektor prof. Jan Pelikán, okresní lékař med. dr. Vilém Sýkora a krajský inženýr J. Fischer. Škola dle jejich úsudku účelu vyhovovala. - Svěcení nové školní budovy konalo se v neděli dne 14. září 1902 dle tohoto pořadu: Bohoslužby v děkanském kostele. Průvod k nové školní budově v Nádražní ulici. Uvítání účastníků starostou města Adolfem Wolfem. Čtverozpěv. Řeč světitele P. Jana Řeháka, děkana a posvěcení školních místností. Odevzdání klíčů nové budovy řediteli školnímu. Čtverozpěv. Návrat do kostela, čímž se slavnost ukončila. Za okresní školní radu brali podíl na slavnosti JUDr. Otokar Bayer, okresní komisař a prof. Jan Pelikán, okresní školní inspektor. - Zvláštního lesku dostalo se této slavnosti koncertem virtuosa-houslisty Jaroslava Kociana v předvečer slavnostního dne. - Všechno vydání na stavbu i s místem stavebním činilo 75.185 K 23 h, na vnitřní zařízení (nábytek, nezbytné pomůcky vyučovací a p.) 7.231 K 18 h, dohromady 82.413 K 41 h. - Od školního roku 1902-3 začalo se na měšťanské škole a také na obecné škole od 3. třídy vzhůru vyučovati jako nepovinnému předmětu jazyku německému. Pro měšťanskou školu o III. třídu rozšířenou ustanoven byl dalším učitelem Petr Šimůnek, před tím na Vsetíně na Moravě. Jakmile na Opočně měšťanská škola zřízena byla, zrušena byla na škole obecné šestá třída a pátá třída byla pouze pro dívky. Tím se nashromáždil ve čtvrté třídě nezákonitý počet žactva, v školním roce 1902-3 86, takže od nového roku 1903 při této třídě pobočka pro dívky otevřena byla. Katolickému náboženství na měšťanské škole chlapecké vyučoval kaplan P. František Barvíř.

-------------------------------------

* Bohužel, že při této stavbě přišel na zmar jeden život lidský. Svou neopatrností sřítil se s úrovně do přízemku zedník Sláma a nepřišed více k vědomí zemřel.


(Str. 217)

Změna na okresním hejtmanství[editovat]

Místo Jana Neuholda, který byl v Novém Městě nad Met. okresním hejtmanem plných 11 let a odtud byl odvolán, převzal správu okresního hejtmanství v Novém Městě nad Met. definitivně okresní hejtman Otakar Janota od 29. července 1902.

Notář[editovat]

Notář v Opočně František Stránský počal úřadovati zde od 7. října 1902. Byl před tím ve Svinech Trhových. Po notáři Janu Doležalovi vedl na Opočně krátkou dobu notářskou kancelář kandidát notářství Fr. Jindrák, který tu r. 1902 zemřel.

Lidová knihovna pro Opočen a okolí[editovat]

Pod protektorátem med. dra Jana Dvořáka, vrch. zdravotního rady, okresního starosty, zem. a říšsk. poslance, zřízená veřejná knihovna lidová pro město Opočen a jeho okolí otevřena a veřejnosti odevzdána byla dne 2. listopadu 1902. V místnosti knihovní v přízemku „Národního Domu Kodymova shromážilo se o 2. hodině odpolední slušné množství četby milovného občanstva i mnozí representanti místních spolkův, mimo jiné sám protektor, a purkmistr Adolf Wolf. Když předseda knihovního odboru krátkou promluvou ocenil důležitost knihovny lidové, promluvil protektor med. dr. Jan Dvořák slova vážného a vlasteneckého obsahu, zdůrazňuje, že jenom prací a náležitým vzděláváním bez podvratné a  neplodné činnosti pojistiti si může náš národ přednější místo mezi jinými. Posléze vzpomenuto bylo vděčné všech dobrodincův knihovny a uznána činnost prvního jejího knihovníka Václava Marela, učitele měšťanské (Str. 217b) školy, který knihovnu náležitě upravil. V den otevření čítala knihovna 572 svazky, které do konce roku 1902 na 681 svazek rozmnoženy byly. Knihy byly do lidové knihovny převzaty jednak od spolkův místních (měšťanská beseda 75, Kodym 228, Sokol 73) 376, jednak jako dary jednotlivcův 82, konečně koupeny nové za darované peněžité příspěvky 183 za 380 K. (Zde míní se díla, nikoli svazky.) Z prvních dárcův peněžitých příspěvkův zasluhují býti jemováni jdr. Václav Pohl 153.88 K, město Opočen 100 K, městská spořitelna 60 K, mdr. Jan Dvořák 20 K, obchodní gremium 20 K, fa „Fidler a Gimbel“ 20 K atd. Vůbec sešlo se na penězích od dárcův 735 K 63 h. - O knihovnu má pečovati výbor knihovní, z něhož se volí předseda, knihovník a účetní, který je také pokladníkem. - Knihy měly se půjčovati spolehlivým osobám zdarma vždy v neděli od 9.-10. hodiny dopolední.

Požár čp. 205[editovat]

Dne 22. listopadu 1902 v pět hodin ráno oznamován byl poplachem místní požár. Hořela kotelna Zimovy továrny na hospodářské stroje. O požáru dozvěděli se mnozí na Opočně po jeho uhašení. Oheň zavinil snad učeň při zatápění pod kotlem.

Stravování chudého žactva[editovat]

Stravování chudého žactva z darů dobrodincův zahájeno bylo na Opočně dne 9. prosince 1902. Na zařízení kuchyně pro toto stravování zavedena byla sbírka po městě, která vynesla 467 K 60 h. Chudým do Opočna přiškoleným žákům, zvláště z Podzámčí, Zárybnice a p. dávána byla při celodenním vyučování v polednách třikráte v týdnu polévka s kouskem (Str. 218) chleba, jednou káva s kouskem pečiva. Největšími podporovateli tohoto stravování byla obec a fa „Fiedler a Gimbel“. V následujících zimách se toto stravování po mnoho let opakovalo.

Vráz na Opočně[editovat]

Dne 22. listopadu 1902 přednášel cestovatel E. St. Vráz v „Národním Domě Kodymově“ o svých cestách po světě. Přednáška konala se pod záštitou místní měšťanské besedy.

Úmrtí[editovat]

Dne 26. prosince 1902 zemřel soused opočenský Jan Sochor, mistr řeznický, který býval v několika obdobích členem městského zastupitelstva.

Městský tajemník[editovat]

Ve schůzi městského zastupitelstva, dne 15. prosince 1902 konané, udělena byla městskému tajemníku Františkovi Macháčkovi po prošlém roce zkušebním k návrhu městské rady definitiva. Nový městský tajemník nastoupil na Opočně úřad po svém předchůdci V. Kozovi dne 15. února 1902.

Polohopisný plán[editovat]

V téže schůzi vzato na vědomost, že okresní výbor schválil polohopisný plán budoucího Opočna. Plán vypracoval geometr Jan Holejšovský ze Slavětína z Prahy. Město za něj zaplatilo 2.508 K 20 h.

Tržní ceny[editovat]

Ku konci roku 1902 platily se za obilí a jiné požívatiny tyto tržní ceny: za hektolitr pšenice 11.80, žita 9.80, ječmene 7.80, ovsa 5.40, hrachu 18.-, čočky 20.-, fazolí 18.-, jahel 18.-, krup 20.-, sušených švestek 16.-, brambor 2.40, za kopu vajec 4.-, za 1 kg másla 1.92, tvarohu 0.24. Za píci: 1q sena 6.-, slámy dlouhé 4.-, krátké 3.- K.


(Str. 218b)

Rok 1903[editovat]

Obecní zastupitelstvo[editovat]

Ve dnech 17. a 18. prosince 1902 konaly se volby nového městského zastupitelstva na tříletí 1903-5 a byli zvoleni za výbory ve sboru třetím (oprávněných voličů 360):

Text záhlaví Text záhlaví
Jos. Pískora koželuh
Kar. Fábera řezník
Bohuslav Malec obuvník
Frant. Žižka pekař
Ant. Lexa řezník
Jan Friml nožíř
Jos. Kotland kovář
Jan Černý mistr zednický


Za výbory ve sboru druhém (opr.voličův 62):

Adolf Wolf, majitel realit

Jiří Herfurt, majitel realit

Hynek Arnošt, majitel realit

Dr. Václ. Pohl, zem. advokát

Aug. Bělohlávek, geometr

Jan Findeis, řídící učitel

Ferd. Zohorna, kupec

Václ. Javůrek, mistr zedn. a tes.

Za výbory ve sboru prvém (opráv.voličův 24):

mdr. Ja Dvořák, vrchní zdravotní rada …

Jos. Bohutinský, administrátor velkostatku

jdr. Ant. Lepař, rada zemského soudu

mdr. Ig. Teuner, primář veř. nemocnice

jdr. Fr. Rössler, zemský advokát

Frant Růžička, majitel realit

Frant. Dokonal, vrchní účetní

Václ. Pavlík, majitel strojního mlýna

Za náhradníky ve sboru

třetím:

Lad. Fábera, hodinář

Kar. Lukeš, klempíř

Fr. Klobas, kovář

Václ. Zima, strojník

druhém:

Jos. mSamek, učitel

Jan Duchoslav, revid.

V. Kubišta, kupec

Em. Klenner, vážný

prvém:

Ant. Kretschmann …

Jan Hofman, šk.řed.

Ad. Czumpelík, lékárník

V. Čížek, nadzahradník

(v tištěné kopii kroniky chybí okraj, takže zažlucená místa – odhadnuto podle prvních písmen slov)

Z výborů zvolena dne 5. ledna 1903 takto:

Starosta Adolf Wolf


Str. 219

1. radní Frant. Růžička

2.            Ferd. Zohorna

3.            Ant. Lexa

4.            Frant. Žižka

5.            Václ. Pavlík

6.            Frant. Dokonal

7.            Jos. Bohutinský

8.            Aug. Bělohlávek

Když poslední radní pro přesídlení do Koryčan z rady vystoupil, zvolen jako 8. radní jdr. Frant. Rössler.

Umrtí[editovat]

Dne 7. dubna 1903 zemřel Jan Hrubý, pernikář, č.d. 130. Býval členem městského zastupitelstva.

Dvacet let od umrtí Trnobranského[editovat]

Dvacáté výročí smrti listovního Václava Trnobranského uctili zeměpanští úředníci zdejší dne 28. března 1903 tím, že položili na jeho hrob věnec se stuhami v národních barvách. Jiný věnec věnovala na jeho hrob rodná obec Rosice. V „Kodymově národním domě“ uspořádán večer téhož dne k oslavě úředníka-spisovatele zábavní večer. Četné hosti přivítal oficiál Špalek a nato promluvil o životě a působení Trnobranského rada zemského soudu jdr. Ant. Lepař. Básně od Trnobranského přednesli syn oslavencův mag. phar. Kar. Trnobranský a uředníci státní Bourdon a Horský, též slečny Bedř. Haklová a Marie Hrubá. Sdružené jednoty pěvecké přednášely písně a místní hudebníci-ochotníci hráli pod vedením Ludv. Taichmanna. Syn zesnulého básníka mag. ph. K. Trnovský (VR: zřejmě Trnobranský, ne Trnovský) poděkoval pak všem pořadatelům a účinkujícím, jakož i přítomným hostům. Večeru súčastnila se také deputace z rodné obce oslavencovy Rosic, dosud žijící vdova po oslavenci a zmíněný již syn oslavencův.

=== Nemocenská pokladna ská === (v tištěné kopii chybí konec řádku)

Dne 1. dubna 1903 zahájila po schválení stanov činnost mistrovská nemocenská pokladna na Opočně.


(Str. 219b)

Jak vítal Opočen kněžnu francouzského původu[editovat]

Dne 18. dubna 1903 konal se v Paříži sňatek knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda s ovdovělou Žofií Yvonnou Grahamovou, rozenou de Jonquet. Po sňatku odcestovali novomanželé knížecí na své statky do Čech. Na Opočen přijeli v červnu a město Opočen přichystalo jim krásné uvítání. O tom přinesly některé krajinské časopisy tuto zprávu: Ve středu a ve čtvrtek dne 10. a 11. červa prožil Opočen s okolím dva dni slavnostní, vítali jsme u nás J. J. vysokorodou paní Žofii kněžnu z Colloredo-Mannsfeldu, která po boku svého chotě do knížecího sídla poprvé zavítala. Chtěli jsme zejména projeviti dvornost svou oproti dámě z národa nám sympatického a získati její vzácnou přízeň pro zájmy a potřeby našeho lidu i města. Občanstvo porozumělo těmto intencím zcela dobře a dle toho se také chovalo. Ve středu po 3. hodině odpoledne očekávali a pozdravili knížecí novomanžela na nádraží opočenském okresní hejtman Otakar Janota a zástupcové města i velkostatku. Starosta města Adolf Wolf pozdravil je na peroně slovy: „Jménem města Opočna vítám Vaše Jasnosti na rodné naší půdě. Veškeré občanstvo očekává s nelíčenou radostí, ba s nadšení příchod jasných novomaželův do našeho středu. Vítejte nám!“

Z nádraží do Opočna jeli v prvém voze starosta města a ústřední ředitel, v druhém knížecí novomanželé a za nimi okresní hejtman a ostatní členové deputací. Výstřely z hmoždířů zvěstovaly čekajícím zástupům vjezd do města, načež s terasy v zámeckém parku ozvaly se na uvítanou fanfáry lesních rohů z opery „Libuše“. U prvé slavobrány, stojící před vchodem na Velké náměstí, zdobené znaky zemí koruny české a znakem města, povozy se zarazily a starosta města v čele městské rady a obecního zastupitelstva vítal příchozí těmito slovy:


Str. 220

„Vaše jasnosti! S nelíčenou radostí vítáme Vás ve svém středu. Jménem obecního zastupitelstva, v tom šťastném okamžiku, kdy jasná kněžna z národa nám drahého poprvé vstupuje do našeho města, tlumočím přání všeho občanstva zdejšího, aby vznešené paní rodné knížecí sídlo se zalíbilo. Nechť tedy veškeří dnové, které ráčíte stráviti mezi námi, jsou Vám radostni a příjemni. Oceňujíce velkodušnou přízeň Vaší Jasnosti, vznášíme uctivou žádost, aby táž ku zdaru a rozkvětu města pro příště nám byla zachována!

U téže brány v čele patronátního kněžstva vítal knížecí manžely bisk. vikář opočenského okresu P. Václav Uhlíř a poručil vřele jejich vysoké přízni patronátní chrámy a chudý lid z farních osad zdejších. – Kníže za jedno i druhé vítání česky poděkoval a dal si ústředním ředitelem Janem Koldou představiti přtomné hodnostáře i deputaci města Dobrušky. Odtud ubírali se knížecí manželé přes Velké náměstí a Zámeckou ulicí dvojitým řetězem místních i cizích jednot a dvojnásobnou řadou praporových stožárů k slávobráně druhé, která nesouc na klenbě knížecí znak a slova „Bůh Vám žehnej“ ve slohu starobylé hradební brány s věžemi a cimbuřím na konci Zámecké ulice postavena byla. Zde vítal novomanžele zem. soudní rada jdr. Antonín Lepař v čele zeměpanského úřednictva a po něm jménem školní mládeže žákyně Johanka Burketová podáním kytice a slovy: „Vaše Jasnosti! My malé dcery a malí synové města Opočna, vítáme Vás při prvém vstupu jasné paní kněžny do našeho města slov, která jsou napsána nejen na této slávobráně, ale i v srdcích nás všech, slovy totiž: Bůh Vám žehnej! Kéž kytice tato (Str. 220b) tlumočí Vám, jasná paní, city naší radosti, naší úcty a oddanosti!“

Hned na to předstoupil žák Rudolf Tůma a podávaje paní kněžně na stříbrném podnosu chléb a sůl, vítal ji řka:

„Já pak prosím, Vaše Jasnosti, abyste ráčili blahosklonně přijati z rukou našich chléb a sůl, jimiž po způsobu našich otcův kmene slovanského Vás v knížecím sídle Vašem vítáme. – Vás, milí druhové a milé družky, vybízím, abyste Jejich Jasnostem provolali se mnou třikrát hlučné „Sláva!“

Chlapec mluvil zřetelně a jadrně a když dokončil, ozvalo se na povel jeho ze sterých mladistvých hrdel trojnásobné jásotné „Sláva!“ Byl to obrázek utěšený. Pan kněžna hluboce dojata, přijavši z rukou dětských významné dary, opět a opět podávala jim ruku a děkovala česky; na to ubírajíc se řetězem žactva škol obecné, měšťanské a hospodyňské, pozdravovala srdečně: Bon jour, bon jour, mes enfants!“ Průvod prošel slavobránou třetí, nesoucí heslo knížecího rodu „Haec peperit virtus!“ a blžl se k zámku. U portálu dekorovaného mysliveckou skupinou za hlaholu loveckých rohů pozdravil novomanžely lesnický personál, načež na zámeckém nádvoří, bohatě dekorovaném festony, lampiony a vlajkami, vítal novomanžele jménem kuratoria hospodářské školy opočenské vrchní zdravotní rada, poslanec a starosta okresu mdr. Jan Dvořák tímto proslovením:

Vaše Jasnosti. Vysokorodý kníže a kněžno! Jest nám representantům hospodářské školy velikým potěšením, že vítati můžeme dnešního dne jasného protektora hospodářsk školy s jasnou a spanilodušnou jeho životní družkou ve středu našem. Hospodářská školy, zbudovaná (Str. 221) spojenými silami okresu a obce, země a státu pod protekcí a mocnou záštitou Vaší Jasnosti, soustřeďuje v sobě kulturní snahy obyvatelstva okresu a obce. Proto vyžádali jsme si, abychom vítati směli Vaši Jasnost co patrona kulturních snah okresu a obce v slavnostním dnešním okamžiku s novou jasnou, byť bohužel toliko dočasnou naší spoluobčankou na místě tomto na samém prahu rodinného krbu Vaší Jasnosti. Chtěli jsme tím dokumentovati důvěrný svazek školy s její protektorem a dovršiti po uvítání veřejnými korporacemi významnou dnešní slavnost. Budiž dovoleno nám vzdáti jménem kulturního střediska celého okresu nelíčený hold Vaší Jasnosti a jasné choti Vaši. Činíme tak s opravdovým nadšením a s tím přesvědčením, že oddáváme se pevné naději, že zůstane Vaše Jasnost srdcem svým oddaným a věrným lidu českému, v jehož okresích prostírají se žírné lány domény Vaší Jasnosti Budiž nám co nejsrdečněji vítán jasný kníže a jasná spanilodušná Jeho choť!“

Slavnostní uvítání bylo zakončeno promluvou ústředního ředitele Jana Koldy, jenž knížecím novomanželům úřednictvo velkostatku, nájemce dvorů a jejich manželky představil. O páté odpoledne byla v sále „na nové“ slavnostní hostina s případnými toasty; účastníků bylo 85.

Večer o deváté hodině bylo celé město, přebohatě prapory, věnci a transparenty vykrášlené, osvětleno. Před domem městské spořitelny seřadil se lampionový průvod a s hudbou v čele na sta účastníků čítaje ubíral se (str. 221b) nepřehlednými davy lidstva do zámku. Na přeplněném nádvoří, kde bylo moře hlav a moře světel, přednesly místní pěvecké jednoty Taichmanovu kantátu, hudba zahrála směs z národních písní, starosta města v čele deputace oslovil knížecí manžely na zámecké galerii, načež kníže za vzdaný hold za kněžnu a sebe všem účastníkům průvodu děkoval a rozkvětu městské obce „Na zdar“ provolal. Po sborovém zpěvu a po hymně národní vrátil se pochodňový průvod opět ku spořitelnímu domu, kdež na náměstí kol do kola věncem lampionů a ohňostroji ozářeném přednesla kapela několik skladeb. Mezi tím knížecí manželé projížděli a procházeli se osvětleným městem. Slavnost skončila se po desáté hodině.

Týž vzorný pořádek zachován byl i druhého dne při slavnosti „božího těla“. Děkanský chrám zdejší zastkvěl se toho dne v nejvyšším lesku. O desáté hodině dopolední byli knížecí novomanželé duchovenstvem na prahu chrámovém slavnostně přijati, nato byli přítomni mši svaté a súčastnili se průvodu po městě. Téhož dne večer uspořádána byla v Kodymově Národním domě slavnostní akademie. O půl deváté přijel kníže s kněžnou k národnímu domu a byli tu předsedou družstva takto osloveni:

„Nons sommes euchautés de la visite de nobles hotes et nous les prions d´accorder leur faveur a cette maison aussi pour l avenis“

Starostou města byli uvedeni do hlediště. Na akademii setrvali až do konce. Takový byl závěr slavnostních dní na Opočně. Kníže zaslal pak městskému úřadu tento list:

„Odjížděje z Opočna nemohu opomenouti jménem paní kněžny a neméně jmenem svým sl. purkmistrovskému úřadu náš nejsrdečnější dík za tak stkvělé a nelíčené uvítání v našem milém Opočně vysloviti a současně prositi; (str. 222) tento dík tlumočen byl zdejšímu sl. obecnímu zastupitelstvu, veškerým korporacím a spolkům a vůbec všemu obecenstvu zdejšího města.“

V Opočně dne 13. června 1903. Colloredo-Mannsfeld.

Zároveň s tím došel druhý dopis, v němž kníže věnoval obci k místním účelům 1200 K. *)

Nový biskup[editovat]

Dne 11. července 1903 nastolen byl po zemřelém P. Edvardu Janu N. Brynychovi, jenž 20. listopadu 1902 v Chrasti zemřel, jako 20. biskup v Hradci Králové Theol. Dr. Josef Doubrava, kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.

Pohřeb učitelův[editovat]

Dne 29. července 1903 o čtvrté hodině odpolední pohřben byl na městském hřbitově na Opočně Jindřich Urban, bývalý učitel na Opočně. Zemřel v Náchodě dne 27. července 1903. V kostele promluvil nad rakví dojemně P. Jan Řehák, děkan. Na hřbitov doprovodily ho spolky, různé korporace a všechny vrstvy opočenského i vůkolního občanstva, zvláště pak učitelstvo.

Pohanské pohřebiště v Halíně[editovat]

Na jednom místě v této knize jest zaznamenáno, že ve zdejší krajině bylo několik pohanských pohřebišť. Jedno z nich, dosud zachované, jest v lese Halíně, patřícímu k velkostatku opočenskému. V tomto lese na mírné vyvýšenině spatříme rozsáhlé, asi padesát hrobů čítající pohřebiště. Všecky hroby, až na malé výminky jsou úplně zachovány a postupují v řadách od východu k západu. Nejvyšší měří v ochoze 45 m a ve výšce 1 ½ m. Jsou snad jen ze země, a stromy, které na nich rostou uchránily je od zničení. U pohřebiště, jako u všech hřbitovů pohanských, jest studánka, o které pohané věřili, že v ní jest voda „živá“, dle dnešního výrazu „zázračná“. Tato studánka, nyní zanedbána, byla u tak

*) Po 22 létech od tohoto sňatku jest nám připsati do pamětnice tuto poznámku: Každý líc má svůj rub, také manželství knížete Colloreda-Mannsfelda. Hned po sňatku přely se časopisy, byla-li nová kněžna šlechtického původu. Její nešlechtický původ nepádal ovšem v očích demokratů na váhu. Pozorovali jsme však v Opočně, že byla to žena způsobův výstředních. Hůře bylo, když přistižena byla dne 21. dubna 1921 s milencem. Porušení manželské věrnosti přivodilo rozvod, který po odvolání rozverné ženy, nejvyšším soudem v Československu v r. 1925 byl potvrzen.


(str. 222b)

zvaných čtyř dubů. I v křesťanské době putovali sem vyznavači nové víry, aby se živou „zázračnou“ vodou uzdravili, myli si vodou ze studánky oči, bolavé nohy i jiné údy, a zavěšovali na okolní duby obrázky svatých. Na tomto místě dal zemřelý hrabě Jeroným Mannsfeld kopati, ale jeho smrt r. 1881 přerušila další prozkoumání pohřebiště. Toto pohřebiště pro vědu archeologickou tak důležité shlédl dne 28. července 1903 Jan Hraše, ředitel školy měšťanské v Náchodě a bývalý konservátor. Ředitelství velkostatku opočenského však na tomto pohřebišti konati za příčinou prozkoumání mohyl tenkrát Janu Hrašovi nedovolilo.

Různé[editovat]

Ve všech téměř schůzích městského zastupitelstva jednalo se v r. 1903 o elektrickém osvětlování města a o zřízení měšťanské školy dívčí. Pro chirurgický pavillon koupilo město od městské spořitelny pozemek ve výměře 750 m2 a pozemek ten byl při komisionálním shlédnutí za vhodný uznán. V březnových schůzích zastupitelstva okresního i obecního v posmrtných vzpomínkách oceněny byly zásluhy bývalého vůdce národa českého jdra. Fr. Ladislava Riegra, který dne 3. března 1903, jsa 85 let stár, v Praze zemřel. – Jako každého předcházejícího roku slavil Opočen i tenkráte výročí upálení mistra Jana Husi. Při oslavě Husově v neděli dne 5. července 1903 konané promluvil „o významu slavností Husových“ jdr. Jindřich Štemberka z Rychnova nad Kn. – Dne 9. července 1903 oslavil podpůrný spolek Kodym na Opočně své pětadvacáté výročí: Za svého trvání vyplatil na podporách a pohřebném 3500 K. – Dne 16. července 1903 našly se na Opočně současně dvě mrtvoly sebevrahů, utopené stařeny v Broumaře a oběšeného žebráka v háji „Lišťovince“. – V roce 1903 prováděl novostavbu ohněm zničené továrny na stroje V. Zimy stavitel Jan Černý. V témže roce koupil Emanuel Černý od svého bratra Jana při Nádražní ulici 1320 m2 pozemku za 5.280 K. a


str. 223

jal se na pozemku tom stavěti moderní dům obývací (VR: čp. 218). Dovoleno, aby pod jistými podmínkami trhy na dobytek na Velkém náměstí konati se směly. Z mnohých poučných přednášek v roce 1903 konaných zmiňujeme se tuto o přednášce říšského poslance V.J. Klofáče „O dojmech mých cest po Balkáně.“

Tržní ceny[editovat]

V následujících tržních cenách vzat byl zřetel pouze k obilí prostřední jakosti. Ceny počítají se dle trhů v Dobrušce.

(tabulka)

Rok 1904 (str. 223 – 226b)[editovat]

Povětrnostní přehled za léta 1898 – 1903[editovat]

(tabulka)

str. 223b

Osvětlování elektřinou[editovat]

Do konce roku 1903 svítilo se na Opočně v domácnostech, dílnách, hostincích a večerních školách petrolejem a zřídka kde zavedeno intensivnější světlo acetylénové. Jenom ve mlýně Pavlíkově a v továrně Zimově svítili elektřinou, vlastním pohonem vyrobenou. Náměstí a ulice osvětlovaly se v temných nocích svítilnami, v nichž kmitaly se plamínky lamp petrolejových. V nocích, kdy dle kalendáře svítiti měl měsíc, lampy tyto se nerozsvěcely, byť i měsíc zastřen byl hustými mraky. Osvětlení ulic bylo bídné, nedostatečné. Proto postarali se zástupcové města, aby Opočnu dostalo se řádného osvětlení zdrojem elektrickým. S továrníkem Václavem Zimou uzavřena byla smlouva, kterým se tento zavázal, že dodávati bude k osvětlování náměstí a ulic i místností soukromých ze svého závodu proud elektrický za vyjednaných podmínek. Poprvé svítilo se elektřinou na Opočně na ulicích dne 8. ledna 1904. Náklad z důchodu městského na toto osvětlování činil v prvém roce (1904) 1.800 K. Z počátku osvětlovaly se ulice 30 žárovkami. Smlouva s továrníkem Václavem Zimou ve příčině elektrického osvětlování ulic uzavřena byla na 10 let, tedy do 31. prosince 1913.

MUDr. Jan Dvořák odešel z Opočna[editovat]

Ve schůzi zemského výboru, konané dne 30. prosince 1903, jmenován byl všemi hlasy ředitelem král. české zemské porodnice a nalezince MUDr. Jan Dvořák, vrchní zdravotní rada a nemocniční lékař, okresní starosta, zemský a říšský poslanec atd. Následkem toho odebral se již v lednu na své nové působiště do Prahy a vzdal se mandátu poslance zemského a říšského, úřadu okresního starosty a druhého lékaře ve zdejší veřejné nemocnici. MUDr. Jan Dvořák byl obyvatelem města Opočna od roku 1879 a získal sobě o zdejší město, jemuž byl upřímně nakloněn, nepopíratelných (str. 224) zásluh.

Doplňovací volby poslancův[editovat]

V roce 1904 měli jsme na Opočensku – politickém venkově dvě doplňovací volby: poslance říšského místo zemřelého statkáře Jana Jaroše v Černožicích a poslance zemského místo mdra. Jana Dvořáka, který se svého poslaneckého mandátu vzdal. Volba ona rozčeřila nemálo hladinu volícího občanstva v celé volební skupině venkovské, k níž náležely soudní okresy královéhradecký, jaroměřský, novoměstský, opočenský, náchodský, českoskalický a úpický. O poslanecký mandát do říšské rady ucházelo se několik stoupencův různých politických stran, kteří na četných schůzích ve volebních okresích uplatniti se snažili.

Pohnutá schůze voličstva[editovat]

Zvláště pohnutá schůze voličstva vůkolního konala se ve dvoraně „Kodymova Národního Domu“ na Opočně dne 7. února 1904. Účastníků bylo kol 1000 osob. Předsedajícími byli Adolf Wolf z Opočna a Jos. Franc z Bolehoště. Přítomni byli poslanec Klofáč, redaktor Anýž, agrárník Hyrš, dr. A. Hajn a jiní. Mluvili k lidu kandidát mladočeský A. Kolenský, kandidát samostatný hrabě Vojtěch Sternberg, pokrokář dr. A. Hajn, redaktor Anýž a národní socialista Klofáč. Při řeči tohoto vypukla mezi voličstvem hrozná vřava, řečníku, který mluvil proti hraběti Sternbergovi se vyhrožovalo a předseda na kvap schůzi rozpustil. Schůze podobné Opočen dosud neměl. Při volbě objevila se nálada voličstva. Volilo se přímo dne 19. února 1904. (Před tím r. 1901 volilo se ještě nepřímo). Kandidát agrární H. Srdínko dostal 3765, hrabě Sternberg 3282, kandidát pokrokový dr. A. Hajn 1612, kandidát sociálních demokratů Svěcený 117 a mladočech Kolenský toliko 43 hlasy. Roztříštěných hlasů bylo 37. – Při užší volbě, která se o 8 dní později mezi kandidáty největší počet hlasů obdrževšími konala, zvítězil hrabě Vojtěch Sternberg dostav 4.910 hlasů, kdežto agrárník Hynek Srdínko zůstal se 4.471 hlasem v menšině. (Na Opočně dostal onen 125, tento 11 hlasů.) Všech oprávněných voličů v celé vol. skupině bylo 12.704


str. 224b

Nový zemský poslanec[editovat]

Při druhé doplňovací volbě, dne 8. července 1904 konané, zvolen byl za zemského poslance ve zdejší venkovské skupině volební Jan Kotland, rolník v Holohlavech, a to 1794 hlasy ze 3217 odevzdaných. V menšině zůstal jdr. Josef Čížek, zemský advokát v Náchodě (mladočech) 1349 hlasy.

Tři požáry[editovat]

5. února 1904 vypukl v knížecím zámku na Opočně oheň. Hořelo v pravém křídle zámku ve dvou pokojích, kdež u jednoho shořel strop, u druhého podlaha. Oheň musil vzniknouti již asi dříve a bylo štěstí, že byl zpozorován v čas. Po vytrhání podlahy byl oheň záhy uhašen. – 18. června 1904 vypukl oheň na půdě domku č. 126 řezníka Josefa Tošovského na Opočně. Zachvátil také sousední domek č. 127 hodináře Adolfa Drégra. Požár šířil se tak rychle, že poškození z hořících budov jen nejnutnější věci vynésti mohli. Při ohni tom uhořelo čtyřleté děvčátko Tošovského. Příčina vzniku ohně zjištěna nebyla. Rychlou a vydatnou pomocí hasičskou zůstal požár na tato dvě stavení omezen. – Dne 1. září 1904 vznikl oheň ve dřevníku u č.d. 248. Oheň způsoben byl horkým popelem, ale uhašen byl několika hasiči i domácími lidmi dříve, než stříkačka přijela.

Umrtí[editovat]

Dne 9. července 1904 zemřel Adolf Potůček, učitel ve výslužbě, majitel domu a předseda družstva „Kodymova Národního Domu“. Zemřelý narodil se na Opočně 15. června 1842, studoval na nižší reálce a na učitelském ústavě v Hradci Králové a pobyl také dvě léta jako žák ve varhanické škole v Praze. Působil od roku 1862 na Smíchově na školách jako farní podučitel, později jako učitel na škole hlavní a obecné. Byl také francouzského jazyka znalý. Napsal několik spisů pro mládež, jako „Útrpnost se zvířaty“, „Hry mládeže“, „Rozmluvy s dítkami“, „Žáci v pěti dílech světa z.j.v.“ Byl pilný pěstitel hedvábnictví a jako takový byl na několika výstavách vyznamenán. Také sestavil mnohé učebné pomůcky pro školy. Z nich jmenujeme: „Názorný postup chovu


str. 225

bourců“, „Sbírka dřev“, „Násobilku na sloupcích“, „Sbírku těles měřičských“. Za světové výstavy v Paříži byl tam r. 1878 celé dva měsíce. Odešed ze Smíchova trávil od r.  dni odpočinku na Opočně, kdež „Kodymovu Národnímu Domu“ zvláštní pozornost věnoval.

Odešel na odpočinek[editovat]

Od 1. září 1904 byl dán k vlastní žádosti na trvalý odpočinek Jan Findeis, řídící učitel a majitel stříbrného záslužného kříže s korunou. Správa obecné školy byla předána po něm řediteli školy měšťanské. Řídící učitel Jan Findeis byl od svého přeložení z Dobrušky na Opočen na zdejší škole obecné zaměstnán 14 let. S místní školní radou, učiteli a žactvem rozloučil se při závěrku školního roku dne 31. července 1904. Za město odstupujícímu řídícímu vřele poděkoval purkmistr Adolf Wolf.

Dvě dětské zábavy[editovat]

O různých zábavách, kterých měl Opočen rok jak rok nadbytek, v této knize dosud jsme se nezmiňovali a také následující dvě zábavy jako výjimku jen zde klademe. Dne 17. července 1904 uspořádaly sdružené spolky opočenské dětskou zábavu na louce u střelnice, při níž děti pobaveny a štědře pohoštěny byly. – Jiný dětský den uchystán byl mládeži kněžnou na nádvoří zámeckém dne 18. srpna 1904. Pozváni byli k němu děti a rodiče. Dětem vystrojena byla hostina, sestávající z kávy, pečiva a cukrovinek. Hudba přednesla několik cenných skladeb. Večer poskytoválo nádvoří obraz úchvatný. Na sta osvětlených lampionů bylo rozvěšeno v sloupořadích zámeckých a přivolaným pyrotechnikem byly vypalovány a v pohyb uváděny různobarevné ohňostroje. Když jedna malá účastnice kněžně tklivě poděkovala, tato s pavlánu provolala hlasitě „Na zdar!“ Teprve o desáté hodině rozcházeli se účastníci k domovům.


str. 225b

Umrtí[editovat]

Dne 11. srpna 1904 zemřel Josef Chudý, pokladník městské spořitelny, druhdy mistr kožešnický. Byl v jednom období městským radním na Opočně.

Různé z r. 1904. Ohrožené Lomy.[editovat]

V soudním okrese opočenském patří Lomy k obcím národnostně ohroženým, neboť z jejich obyvatelstva jest dobrá polovice národnosti německé. V Lomech samých jest jednotřídní škola česká, v osadě Mnichové jednotřídní škola německá. Město Opočen, zvláště některé spolky jeho a jednotlivci vlastenci snažili se v tomto roce i v letech následujících podepříti školu na Lomech tak, aby české děti tamní nebyly odvábeny do německé školy v Mnichové. Ušlechtilé toto počínání také v následujících létech se opakovalo. Také výlety na Lomy k utvrzení tamního českého živlu z Opočna se pořádaly.

Projekt nové dráhy[editovat]

V roce 1904 jednalo se o novou dráhu železnou, která měla spojovati Hradec Králové přes Černilov a Meziříčí s Opočnem. Tento projekt nové místní dráhy nebyl ovšem uskutečněn.

Péče o chudé[editovat]

Péče o chudinu na Opočně v r. 1904: Z nadání Jiřího Pitky, věnovaného mateřské škole, podporováno bylo 11 opočenských sirotkův, z ústavu chudinského dostalo se podpory 81 osobám (15 řádné, 66 mimořádné), v Charouzově chudobinci živeno zcela neb s části 29 chudých, o vánocích poděleno 30 nuzných kamenným uhlím, v mateřské škole stravováno bylo 30 dítek a v polévkovém ústavě v městské radnici 110 chudých žáků, na sv. Mikuláše poděleno bylo 90 žáků národních škol obuví, 18. prosince vystrojen byl dětem mateřské školy vánoční (vánoční) stromek, při čemž v domě Kodymově dítky zpívaly a deklamovaly, dárky podělených dítek bylo 65.

Lidová knihovna[editovat]

Z lidové knihovny v druhém roce jejího trvání půjčeno bylo 347 čtenářům a čtenářkám 1886 svazkův.

Školní oslava Komenského[editovat]

Dne 28. března 1904, v den narozenin Jana Amose Komenského, měly školní děti z vůle místní školní rady prázdninu a byly od učitelův ve škole o životě a působení tohoto velikého Čecha a učitele národův poučeny.


str. 226

Park u národního domu[editovat]

V roce 1904 koupilo družstvo „Kodymova Národního Domu“ pozemek za dvorem národního domu a na pozemku tom roku následujícího založen byl malý park.

Poučné kursy[editovat]

V roce 1904 uspořádány byly na Opočně dva kursy poučné: účetnický v Národním domě Kodymově, který řídil Ant. Svoboda, ředitel obchodní školy v Náchodě, a lukařský se 36 účastníky, který konal se při zdejší hospodářské škole.

Spolková oslava[editovat]

Desetileté trvání slavila dne 13. listopadu 1904 farní jednota Cyrilská pořádáním hudební a pěvecké akademie, při níž účinkovali také tamburaši z Hradce Králové, prof. Novák z Náchoda a E. Lutzová z České Skalice.

Dívčí měšťanská škola[editovat]

Zemská školní rada v Praze povolila pod č. 38.963 ze dne 30. září 1904, aby na Opočně zřízena byla od šk. roku 1905-06 dívčí škola měšťanská. Týden před tím slyšena byla za příčinou zřízení této školy deputace opočenských od místodržitele Soudenhowa v Častolovicích, kde náhodou meškal.

MUDr. Václ. Cypra[editovat]

Druhým lékařem v opočenské veřejné nemocnici Rudolfově po dru Janu Dvořákovi jmenován byl dr. Václav Cypra.

Přednáška[editovat]

Přednášková činnost, která se v minulých dobách v některých spolcích zjevila, značně ochabla. Z cizích přednášek na Opočně jdr. Alfréd Rudolf, advokát v Hradci Králové „O Bulharsku.“

Průmyslový závod[editovat]

Na sklonku roku 1904 zahájil činnost na Opočně nový průmyslový závod, totiž puškařská dílna Františka Duška, která později skladem šicích strojův a velocipédův rozšířena byla.

Předpovědi povětrnosti[editovat]

V roce 1904 začaly poštovní úřady oznámovati telegrafické předpovědi povětrnosti, což se i několik následujících let provádělo.

Nabídka pozemku[editovat]

Pro stavbu budovy pro novou školu měšťanskou nabídli manželé Karel a Emilie Šimkovi pozemek ve výměře 2800 m2 městu zdarma, ale nabídka tato přijata nebyla, z čehož mrzutost povstala.


str. 226b

Tržní ceny tabulka[editovat]

Rok 1905 (str. 226b – 229b)[editovat]

Osm umrtí[editovat]

V roce 1905 odvoláno bylo na onen svět více osob, které pro Opočen žily. Jsou to:

Ladislav Roztočil, rada zemského soudu ve výslužbě, zemřel dne 4. ledna 1905 na Smíchově. Byl na Opočně druhým přednostou okresního úřadu a okresním soudcem (str. 227) v létech 1862-1870. Také byl tu jmenován čestným měšťanem. Tělesné pozůstatky zesnulého pohřbeny byly v Solnici.

2. Karel L. Bourdon, úředník techn. fin. kontroly, zemřel dne 14. ledna 1905 v Bosicích. Na Opočně působil několik let až do roku 1904. Byl velmi horlivým divadelním ochotníkem a jako místní příležitostní básník znám. Složil několik divadelních her (Ta láska – Nemělo to být – Žena – Kubata dal život za Blata – Mikuláš Trčka z Lípy) z nichž většina na jevišti opočenském sehrána byla. Zemřelý byl vnukem francouzského emigranta.

Aurel Jovanovič, listovní ve výsl., zemřel na Opočně dne 18. ledna 1905. Byl listovním na Opočně v létech 1885-1896, odkudž do Ústí nad Labem byl povolán. Pokud byl v činné službě na Opočně, byl také členem obecního zastupitelstva zdejšího. Byl příslušníkem cirkve pravoslavné a pohřben za slovanských obřadů protorejem pražským na zdejším městském hřbitově dne 21. ledna.

Jan Fišer, hostinský v Kodymově domě, zemřel 12. června 1905. Jako předseda dělnické jednoty „Havlíček“ zasloužil se o dobrou pověst této jednoty požádáním poučných přednášek.

Dne 24. května 1905 zemřel učitel zdejších národních škol na odp. Josef Samek. Týž narodil se dne 7. března 1858 v Přepyších a po absolvování ústavu ku vzdělání učitelův v Hradci Králové působil na školách národních v Meziříčí v létech 1878-1882 jako podučitel, v Bohuslavicích (1882-1892) a v Opočně (1892-1903) jako učitel. Na Opočně působil horlivě jako učitel po 11 let. Od 1. května 1903 byl dán na dočasný odpočinek. Zemřelý byl v jednom období také členem obecního zastupitelstva. Pohřeb učitelův konal se 27. června 1905. Nad jeho rakví promluvil děkan P. Jan Řehák, vylíčiv jeho život a zásluhy. Na (str.227b) poslední cestě na městský hřbitov opočenský doprovodilo ho mnoho učitelstva i jiného lidstva z města i okolí.

6. Ladislav Fábera, hodinář a člen obecního zastupitelstva, zemřel dne 24. června 1905 ve věku 35 let, zanechav vdovu a 5 nezaopatřených dítek.

7. V Litoměřicích zemřel dne 22. října 1905 na odpočinku okresní hejtman Jan Neuhold, čestný měšťan Opočna.

8. 27. října 1905 zemřel ve vysokém věku 79 let, ale ještě v činné službě, Edvard Labler, lesní správce v opočenské oboře.

Čestný měšťan[editovat]

Dne 14. května 1905 dovršil Jiří kníže z Lobkovic, nejvyšší maršálek království Českého, 70. rok svého věku. Po příkladě jiných obcí v Čechách zvolilo také obecní zastupitelstvo v Opočně dne 10. května 1905 Jiřího knížete z Lobkovic čestným měšťanem Opočna.

Výstava skotu[editovat]

Občas pořádalo „Hospodářské družstvo okresu opočenského ku zvelebení chovu vepřového a hovězího dobytka“ na Opočně výstavu užitkových zvířat. Taková výstava a to siemenského skotu konala se na Opočně dne 28. května 1905. Vystaveno bylo 169 kusů, z nichž paněžité odměny přiřknuty byly 26 majitelům jejich, kteří mimo to dostali 4 stříbrné a 6 bronzových medailí.

Host[editovat]

Dne 27. srpna 1905 zavítal na Opočen přísedící zemského výboru Karel Adámek, který provázen tehdejším purkmistrem prohlédl si některé památnosti zdejší.

Měšťanská škola dívčí na Opočně[editovat]

Dne 16. září 1905 zahájen byl na nově zřízené měšťanské škole dívčí na Opočně prvý školní rok. K tomuto zahájení dostavili se za okresní školní radu místopředseda JUDr. Otokar Bayer, okresní komisař, a prof. Jan Pelikán, okresní inspektor, dále mnozí členové obecního zastupitelství a místní školní rady. Prof. Jan Pelikán, okresní inspektor, promluvil o významu měšťanských


str. 228

škol dívčích pro výchovu a vzdělání dívek. Purkmistr Adolf Wolf vzpomenul vděčně všech, kteří zřízení nové školy měšťanské podporovali. Doslovem děkana P. Jana Řeháka, který doporučoval žačkám, aby ve všem řídily se příkladem svaté Lidmily kněžny a vzorné ženy české, v jejíž svátek nová škola otevřena byla, skončila se školní slavnost, jíž se také účastnil mdr. Jan Dvořák, ředitel král. zem. porodnice a nalezince v Praze. Do 1. třídy dívčí školy měšťanské přihlásilo se 66 žákyň. Pro tuto školu ustanovena byla učitelkou Anna Polatová, před tím učitelka měšť. školy dívčí v Roudnici. Po zřízení dívčí školy měšťanské upravena obecná škola jako smíšená o pěti třídách. Nová škola umístěna byla přes dvě léta v budově školy obecné.

Výstava ovoce[editovat]

Hospodářský spolek okresu opočenského uspořádal v budově hospodyňské školy na Opočně první výstavu ovocnickou dne 28. září 1905. Tato výstava bohatostí a rozmanitostí předčila jiné venkovské výstavy toho druhu. Výstava zahájena byla pěknou promluvou učitele Josefa Holance. Na výstavě spatřiti bylo vystavené ovoce mnoha vystavovatelů a to z těchto osad Opočenska: Běstviny (3), Bolehošť (2), Bolehošťská Lhota (10), Čánky (9), Dobrého (1), Dobrušky (2), Kláštera (2), Ledec (2), Meziříče (7), Mokrého (10), Myškova (1), Netřeby (1), Opočna (10), Pohoře (52), Přepych (45), Pulic (7), Semechnic (16), Skalky (2), Trnova (1), Valu (16), Zádolí (2), Záhornice (5). Přiřknuto pak vystavovatelům odměn 43 a to v penězích po zlaté 20K 2, po zlaté 10K 12, po různých stříbrných medailých 6, po různých bronzových medailích 11, po diplomu 12. Z pozvaných poslancův navštívil výstavu J. Kotlant,

Přednášky o ovoci[editovat]

V neděli dne 1. října přednášel v Kodymově domě Frant. Friedel z Vys. Mýta: O důležitosti ovocnictví. O sortimentu ovocním pro krajinu opočenskou.


str. 228b

Změna u okresního soudu[editovat]

Místo jdra. Antonína Lepaře, rady zemského soudu, který dán byl na odpočinek, ustanoven byl na Opočně okresním soudcem a přednostou okresního soudu Hugoo Schlindenbuch, který se sem přistěhoval z Vlašimi. Od těch čas, co na Opočně okresní soud trval, vystřídali se tu tito přednostové okresního soudu: 1. Václav Procházka (1858-1862), 2. Ladislav Roztočil (1862-1870), 3. Jan Schön (1870-1878), 4. Josef Tomeš (1878-1890), 5. Karel z Isakovičů (1890-1896), 6. jdr. Antonín Lepař (1897-1905).

E.S. Vraz podruhé na Opočně[editovat]

Za velmi slušného účastenctví obecenstva přednášel cestovatel E.S. Vraz dne 4. listopadu 1905 o cestách v střední Africe. Přednáška byla znázorňována světelnými obrazy. Poněvadž projekční stroj vypověděl službu, přešel řečník k jinému thematu a mluvil o poměru americké ženy k muži ve střední a severní Americe a u tamních divochů, o některých jeho příhodách na cestách a o našich krajanech v cizině.

Nový okresní starosta*)[editovat]

V roce 1905 zvoleni byli noví členové okresního zastupitelstva. Mezi nimi byli 3 z Opočna Václav Pavlík, František Růžička a Adolf Wolf. Nové okresní zastupitelstvo zvolilo pak za okresního starostu Josefa Chmelaře, rolníka v Pulicích, který byl v hodnosti té císařem potvrzen. Dosud od r. 1866 hodnost okresního starosty zastávali: 1. František Batěk, notář v Opočně 1866-1872, 2. Josef Jarkovský 1872-1884, Fr. Růžička, kupec v Opočně, jako náměstek 1884-1885, 3. Martin Oplt, administrátor velkostatku v Opočně, 4. Jan Dvořák, rolník v Pohoři (1887-1889), 5. mdr. Jan Dvořák na Opočně (1889-1904), 6. Jan Dvořák, rolník v Pohoři (1904-1905)

Okresní tajemníci[editovat]

Okresními tajemníky, úředníky to, kteří řídili kancelář okresního zastupitelstva, byli: Václav Blahník (1866-1893), JUC. Josef Milenský, od r. 1893.

*) ................... volby provedeny byly v roce 1909 a 1913 načež v r. 1920 nastoupila okresní správní komise. Hodnost okresnho starosty zastával od r. 1909-1920 Adolf Wolf, majitel realit na Opočně. ..............


str. 229

Různé z r. 1905. Stavební ruch*[editovat]

V roce 1905 vystaviti dal nový dům č.d. 186 místo svého zbořeného domku pekař Adolf Hofman, podobně Josef Maršálek novou budovu č.d. 131 místo sbořeniště, v Dobrušské ulici vystavěl sobě stavitel Václav Javůrek obytné stavení s budovami hospodářskými, řezník Jan Vávra v Nádražní ulici dal si vystavěti nový dům o jednom poschodí vedle lékárny, a také stavitel Jan Černý jal se 3 domky na svém pozemku stavěti.

Slavnost zmařena[editovat]

Poslanec hrabě Vojtěch Sternberg a kněžna Yvona Colloredo-Mannsfeldová, která byla milovnice hlučných slavností, chtěli v září roku 1905 na Opočně uspořádati velkolepou veselici lidovou za účasti městského zastupitelstva, místních spolků i pražských umělcův. Poněvadž slavnosti předem vtisknut byl ráz politického stranictví, městské zastupitelstvo účastenství na ní odmítlo a se slavnosti sešlo.

Utopenec[editovat]

Pod Švamberkem spadl tříletý hošík Stolínův v březnu do potoka a byl teprve v dubnu v parku jako utopenec z vody vytažen.

V tomto roce byla obava, že knížecí dvory s pivovarem a cukrovarem přejdou do nájmu majitele meziříčského cukrovaru Hellmanna a že v cukrovaru v Podzámčí nebude se více pracovati, čímž by mnoho zdejšího dělného lidu o výdělek přišlo. Ale cukrovar a dvory najal opět Fiedler a spol.

Kupkova výstava[editovat]

Opočenští navštívili t.r. výstavu obrazů rodáka opočenského Frant. Kupky v Kolíně nad Lab.

Odkazy[editovat]

Dne 6. října 1905 zemřelý soused opočenský a majitel domu Jan Školník odkázal 200 K. jako nadaci na processí k soše Jana Nepomuka před jeho domem (VR: č.p. 22 ul. Kodymova) stojící, a 100 K sboru opočenských hasičův.

Sloučení obcí[editovat]

Na Opočensku sloučeny Stránka s Ledcemi v jednu osadu Ledce

*) Také byla v r. 1905 postavena mostní váha obecní na nynějším místě v Nádražní ulici nákladem 985 K. Kamenný kříž na témže místě před tím stojící posunut byl k bývalému nemocničnímu hřbitovu k domku 285. Před rokem 1905 byla městská váha u domu č. 312.


str. 229b

Ceny plodin tabulka[editovat]

Rok 1906 (str. 229b – 235b)[editovat]

Obecní zastupitelstvo[editovat]

Nové obecní zastupitelstvo na Opočně pro tříletí 1906, 1907, 1908 volilo se v prosinci předcházejícího roku. Všech voličův bylo 520. Při volbě ze III. sboru odevzdáno 186, ze II. sboru 54, z I. sboru 15 hlasovacích lístkův. Zvoleni byli jako výboři ze sboru třetího:

Jan Černý, mistr zednický č.d. 312.

Karel Fábera, řezník č.d. 65.

Jan Friml, nožíř č.d. 108.

Antonín Lexa, řezník *3. č.d. 136.


str. 230

Karel Lukeš, klempíř č.d. 27.

Bohuslav Malec, obuvník č.d. 70

Josef Pískora, koželuh č.d. 112.

František Žižka, pekař *4. č.d. 73.

ze sboru druhého:

Hynek Arnošt, majitel realit č.d. 139.

Emanuel Černý, mistr zedn. a tes. č.d. 318.

Jan Herfurt, majitel realit č.d. 138.

Jan Heinz, ředitel hosp. školy č.d. 296.

Jan Hofman, ředitel měšť škol č.d. 4.

Antonín Kretschmann, vrch. účetní č.d. 1.

Adolf Wolf, majitel realit ** č.d. 14.

Václav Zima, továrník č.d. 204.

ze sboru prvého:

Josef Bohutinský, administrátor velkostatku *7. č.d. 216.

František Dokonal, vrch. účetní *6. č.d. 221.

Jan Gimbel, nájemce velkostatku č.d. 169.

Václav Pavlík, majitel mlýna *5. č.d. 197.

jdr. Václav Pohl, zemský advokát č.d. 10.

jdr. František Rössler, zemský advokát *8. č.d. 134. (VR: náměstí)

František Růžička, majitel realit *1. č.d. 159. (VR: Nádražní)

Ferdinand Zohorna, obchodník *2. č.d. 63. (VR: Zámecká)

jako náhradníci ze sboru

III. Josef Bašek, pekař č. 166.

Václ. Hubáček, klempíř č. 161.

Frant. Klobás, kovář č. 276.

Frant. Šotola, rolník č. 91.

II. Eman. Klenner, majitel domu č. 221.

Václ. Kubišta, obchodník č. 215.

Josef Středa, obchodník č. 159.

Václ. Hájek, účetní č. 125.

I. Jan Čech, hosp. správce č. 221 (VR: Podzámčí)

Václ. Čížek, zahradník č. 142.

Adolf Czumpelík, lékarník č. 164.

Antonín Vítek, mistr zedn. a tes. č. 71.

Měst. rada: purkmistr označen ** radní *1.-8.


str. 230b

Umrtí dobrodinčino[editovat]

Městská rada v Opočně oznámila, že dne 13. února 1906 zemřela svobodná Jindřiška Křepelová v 56. roce svého věku, která v poslední vůli odkázala opočenskému sboru dobrovolných hasičův 800 K a městu Opočnu na dívčí školu měšťanskou 1.000 K.

Umrtí dvou mužů[editovat]

Dne 11. března 1906 zemřel Josef Kotland, kovář a strojník, který býval členem obecního zastupitelstva na Opočně. Téhož měsíce (14.) zemřel náhle v Praze Jan Kolda, zplnomocněný ústřední ředitel knížecích velkostatků na Opočně, v Dobříši a na Žbiroze. Týž meškal velmi často a vždy po několik dní na Opočně.

Rozboření staré radnice a „Maglaje“[editovat]

Pro stavbu měšťanské školy chlapecké a radnice bylo v místní školní radě a v městském zastupitelstvu vyhlédnuto místo na Malém náměstí a to tam, kde stála stará radnice a dům č. 12. Toto místo bylo také při druhém komisionelním shlédnutí okresní školní radou pro dotyčnou stavbu schváleno. Dům č. 12, v němž býval hostinec „Maglaj“ zvaný*), koupilo město od jeho majitele Václava Potočka za 15.000 K. Starou radnici a řečený již dům srovnal se zemí Jan Černý, mistr zednický, zavázav se, že za upotřebitelné hmoty ze sbořených budov 700 K městu dá. Bourati se počalo dne 30. dubna 1906 a dne 9. května byly obě budovy rozneseny. Svého času byly v radnici nejen úřady městské, ale také občanská záložna, městská spořitelna a tělocvična sokolská. V prvém poschodí bydlívali nájemci a v přízemí do dvora byl po dlouhý čas hostinec. Také školy tam z nouze učebny měly. Při rozbourání staré radnice našly se měděné peníze s letopočty 1760-1765, což by nasvědčovalo, že roku 1765 neb po něm radnice se přestavovala. Mezi radnicí a domem č. 12 byla ulička, která po svém zastavení jako průchod až k domu č. 13 posunuta byla.

Biskup na Opočně[editovat]

V pondělí dne 2. července 1906 odpoledne přijel na Opočen biskup královéhradecký Th. Dr. Josef Doubrava. Přebýval na zámku

*) V týž den, kdy u Maglaje v Bosně byla v r. 1878 svedena bitka, povstala mezi některými hostmi hostince v č.d. 12 rozmíška od těch dob přezdívalo se hostinci „Maglaj.“


str. 231

opočenském a vyjížděl odtud do okolních farností, aby tam uděloval svátost biřmování. V den příjezdu na Opočen uvítán byl místními hodnostáři a farníky zdejšími u budovy školy obecné. Druhý den dopoledne uděloval svátost biřmování dospělejším a žactvu škol přespolních, které také z náboženství zkoušel. Odpoledne biřmoval žactvo škol zdejších. Při tom byl kníže 6 chlapcům a kněžna 6 dívkám, většinou sirotkům, za kmotry, a kromě šatu dostalo se každému z nich peněžitého daru: zlaté dvacetikoruny. Po biřmování byla školní mládež zdejší ve školních budovách v přítomnosti biskupově z náboženství zkoušena. Prohlídkou kostela a kláštera kapucínův skončil biskup svou visitaci.

Kladení základního kamene k společné budově měšťanské školy a radnice[editovat]

V neděli dne 8. července 1906 odpoledne položen byl základní kámen k společné budově měšťanské školy a městské radnice. Místní školní rada a obecní zastupitelstvo, hodnostáři, některé spolky a chovanky zdejší hospodyňské školy se sborem učitelským, žactvo a učitelstvo opočenských škol národních s biskupem – světitelem, knížecími manželi, duchovenstvem a množstvím jiného lidu šlo v průvodě od děkanského kostela ku staveništi. Tam zapěla pěvecká jednota Cyrilská chorál. Purkmistr Adolf Wolf přivítal všecky účastníky a přečetl listinu tohoto znění:

Ve jménu Boha trojjediného!

My obec města Opočna dle jednomyslného usnesení místní školní rady, schváleného zastupitelstvím obecním, počali jsme v měsíci červnu léta Páně 1906 na místě rozbořené staré radnice – č.d. 11 – a sousedního domu – č.d. 12 – stavěti nákladem občanstva zdejšího nový dům obecní, společný radnici městské a měšťanské škole pro chlapce, i doufáme pomoci boží stavbu tuto do


str. 231b

roka provésti a potomkům i následovníkům svým k užitku jejich pro časy budoucí odevzdati.

V neděli dne osmého července léta Páně tisícího devítistého šestého za panování jeho apoštolského Veličenstva císaře a krále Františka Josefa prvého, a Jeho Svatosti papeže Pia desátého byl základní kámen k této nové budově položen a od jeho Milosti nejdůstojnějšího biskupa královéhradeckého Th. Dra. Josefa Doubravy, který do Opočna k udílení svátosti biřmování zavítati ráčil, dle řádu cirkve katolické posvěcen. Tou dobou byl patronátním pánem zdejších chrámů Jeho Jasnost kníže pán Josef Colloredo z Mannsfeldu, jeho vrchním úředníkem jako ředitel velkostatku opočenského pan Josef Bohutinský, prvoděkanem opočenským veledůstojný pan J. Jan Řehák, purkmistrem pan Adolf Wolf, prvním úředníkem zeměpanským v městě c.k. okresní soudce pan Hugoo Schlindenbuch. V čele zemské správy království Českého stáli Jeho Excelence pan Karel hrabě Coudenhove jako místodržitel a předseda zemské školní rady, a Jeho Jasnost kníže pán Jiří Lobkovic jako nejvyšší maršálek. Nadřízené c.k. okresní školní radě v Novém Městě n. Met. předsedal pan c.k. okresní hejtman Otakar Janota a dozor za ni ke školám zdejším konal pan c.k. okresní školní inspektor Jan Pelikán. V místní školní radě vedle předsedajícího pana purkmistra a zástupce cirkve katolické pana děkana zasedali toho roku pan František Růžička, městský radní a místní dohlížitel školní, pan Vilém Baumann,


str. 232

kníž. správce a člen obec. zastupitelstva, pan František Dokonal, vrchní účetní a městský radní, pan Antonín Lexa, městský radní, pan Václav Pavlík, městský radní, pan Jan Friml, člen obec. zastupitelstva a jako zástupce školy pan Jan Hoffmann, ředitel zdejších škol měšťanských i školy obecné, jako členové náhradní pan František Žižka, městský radní, a pan Bohuslav Malec, člen obecního zastupitelstva.

Pro věčnou paměť tohoto slavného svěcení kamene základního, z něhož, aby pro město Opočno a milou mládež jeho všecko dobré vzešlo, na Pánu Bohu vroucně žádajíce, o stavbě radnice a školy toto uvádíme: Když v městě našem vedle školy měšťanské pro chlapce i měšťanská škola dívčí v roce 1905 otevřena byla, usnesla se místní školní rada i zastupitelstvo obecní, aby pro měšťanskou školu chlapeckou a radnici městskou nová společná budova nákladem obecním na místě staré radnice a sousedního přikoupeného domu – č.d. 12 – se postavila, a aby měšťanská škola dívčí v budově školní v Nádražní ulici, která dosud za chlapeckou školu měšťanskou sloužila, umístěna byla. Plány pro tuto novou budovu vypracoval pan Ladislav Skřivánek, architekt ve Vídni, a dozor nad stavbou za místní školní radu vykonával pan Antonín Vítek, knížecí stavitel. Dle plánů těch budovu stavěti počali páni stavitelé bratří Jan a Emanuel Černí, kterým práce ta svěřena byla. Budova i s místem stavebním státi bude dle rozpočtu 130.000 korun, kterouž částku dle učiněného závazku během padesáti let poplatníci městští


str. 232b

splatiti se uvolili.

Ukládajíce tuto listinu do kamene základního, prosíme Boha všemohoucíhoo, aby vyslyšel modlitbu naši a dopřál šťastného ukončení dílu počatému. Kéž budova tato zůstane po všecky časy budoucí stánkem pravé moudrosti, která by sloužila k rozkvětu našeho města! Kéž vychována jest naše mládež v budově této v bázni boží a vedena vyučováním svědomitými učiteli k cíli nejen ve smyslu hmotném, ale také k mravní zdatnosti a k pravému vlasteneckému uvědomění ke slávě jména českého doma i v cizině.

V Opočně, dne 8. července léta Páně 1906.

Listina byla po přečtení od biskupa – světitele, knížecích manželův, hodnostářův duchovních i světských podepsána a do základního kamene uložena. – Nato vysvětil biskup základní kámen a vytknul v pěkné řeči účel nové budovy i vyložil, jakým způsobem v nové škole mládež vedena býti má, aby škola byla štěstím pro město zdejší. Poté děkoval purkmistr biskupovi za ochotu, se kterou se svěcení základního kamene podjal. Následovalo klepání na kámen základní a pronášení hesel, přimýkajících se k účelu školní budovy. Staročeskou písní „Hospodine, pomiluj ny“, kterou zapěla jednota Cyrillská, ukončena byla slavnost na staveništi, a následovala ještě krátká pobožnost v kostele, kamž účastníci slavnosti průvodem odešli.

Městská kancelář v podruží[editovat]

Před rozbořením staré radnice přestěhována byla kancelář městského úřadu do přízemku okresního domu, kde býval kdysi krám se střížným zbožím. Pro zasedání městského zastupitelstva užívána byla v témže domě v prvém poschodí síň, kde zasedalo obyvatelstvo obecní. Za užívání místností v okresním domě platilo město okresu nájemné 300 K ročně. V nájmu mělo město tyto místnosti od dubna 1906 do dubna


str. 233

1908, tedy 2 léta.

+mdr. Ig. Teuner

Dne 12. července 1906 zemřel na Opočně ve vysokém věku 79 let Med. a Chir. Dr. Ignác Teuner, proslulý lékař a čestný měšťan města Opočna, který byl v opočenské veřejné nemocnici Rudolfově primářem přes 41 let. Byl daleko široko znám jako zkušený a obratný lékař a proto vyhledáván od českých i německých občanů zdejšího kraje. Zemřelý narodil se dne 26.II. 1828 v Polomech u Sedloňova a byl po studiích na gymnaziu a na universitě r. 18     na doktora mediciny a chirurgie v Praze povýšen. Na Opočen přišel v r. 1864 jako panský lékař a primář nemocnice Rudolfovy po dru. Fr. A. Skuherském. Byl sice národnosti německé, ale takový Němec, který byl členem mnoha českých spolků opočenských a v nich jako člen do smrti setrval. Jaké vážnosti se těšil, okázalo se při jeho pohřbu. Veliké zásluhy jeho vyjmenoval děkan P. Jan Řehák. V průvodě pohřebním bylo viděti všecky spolky místní, průvod vedoucího děkana s mnoha duchovními, za rakví pak vdovu zesnulého s dětmi a vnuky a jiné příbuzné, knížete Josefa Colloredo z Mannsfeldu, zástupce všech úřadů, ústavů, mnohé jiné korporace a nepřehledné množství lidu. Med. dr. Ignác Teuner měl za manželku Annu rozenou Kriegelsteinovou ze Sternfeldu. Jeho syn mdr. Karel Teuner, primář všeob. nemocnice v Benešově, a dcery Marie, provdaná za Josefa Dvořáka, místopresidenta zemského soudu, a děti po Emilii, provdané za Karla z Isakovičů, vrchního radu zemského soudu, jsou upřímní příslušníci národa českého. Zemřelý byl od roku 1868 do roku 1905, jedno tříletí vyjímaje, členem městského zastupitelstva (34 léta) a po celou řadu let (12 let) městským radním. Praxi lékařskou provozoval přes 50 let. Posmrtnou tuto úvahu zakončujeme přáním: „Budiž mu čestná, trvalá paměť!“


str. 233b

Třicet let sboru dobrovolných hasičův na Opočně[editovat]

Dne 26. srpna 1906 oslavil sbor dobrovolných hasičův na Opočně své třicetileté trvání. Nejcennější upomínku na tuto oslavu jest tiskem vydaný „Památník sboru dobrovolných hasičů v Opočně od roku 1876 do roku 1906“ který sepsal Václav Kačer, jednatel sboru. Z památníku toho vyjímáme:

Sbor dobrovolných hasičův zdejších měl členův v létech:

Rok        činných                přispív. Čestných

1876      83           46

1877      96           63          

1878      64           61

1879      65           57          

1880      72           57

1881      87           56

1882      93           63

1883      86           54

1884      68           48

1885      67           44           2

1886      61           50           2

1887      63           43           1            

1888      60           45           1

1889      63           44           1

1890      66           40           2

1891      67           68           2

1892      71           63           2

1893      70           64           2

1894      64           79           2

1895      63           78           3

1896      66           76           4

1897      61           74           4

1898      47           72           4

1899      48           71           4

1900      50           72           4

1901      51           70           4

1902      48           65           4

1903      50           63           4

1904      48           59           4

1905      53           87           4

1906      51           86           4

V době svého trvání působil sbor při hašení 50 požárův a to v těchto místech 23.X. 1876 v Opočně (č.d. 66), v létě r. 1877 v Meziříčí (shořelo 5 budov), 27.V. 1878 v Č. Skalici (továrna), 19.V. 1880 v Dobrušce (č.d. B99), 18.XII. 1880 v Meziříčí, r. 1881 v Meziříčí a v Mokrém, 3.IV. 1883 v Dobrušce, 13.V. 1884 v Lipinách (19 chalup), 3.I. 1885 v Čánce, 16.VII. v Přepyších (fara), 26.X. 1886 v Opočně (skleník), 28.II. 1887 v Opočně (2 stodoly), 24.IV. 1887 v Dobrušce (stodoly), 17.V. a 22.V. 1888 v Semechnicích, 28.VI.


str. 234

1888 v Novém Městě nad Met. (vyhořela po zapálení bleskem řada domův na náměstí), 8.V. 1889 v Dobřikovci (5 budov), 6.IX. 1889 v Semechnicích, 12.XI. 1889 v Přepyších, 18.II. a 22.X. 1891 v Dobrušce (vždy po 2 stodolách), 25.IV. 1892 v Čánce, 12.VI. 1892 v Mělčanech, 4.I. 1892 v Přepyších, 18.X. 1892 v Pohoři, 18.VI. 1895 v Nové Vsi, 6.VII. 1895 v Čánce, 19.V. 1896 v Zádolí, 10.VI. 1896 v Ledcích, 8.V. 1897 v Opočně (kolna), 29.VII. 1898 v Podzámčí, 20.V. 1899 v Opočně (3 stodoly), 27.VII. 1899 v Pohoři, 28.VIII. 1899 v Dobrušce (mlýn), 18.I. 1900 v Opočně, 7.VII. 1900 v Dobrušce, 25.VIII. ve Vranově, 1.V. 1901 v Opočně (3 budovy), 5.VII. 1901 v Opočně (2 stodoly), 25.X. 1902 v Dobrušce (1 budova), 22.XI. 1902 v Opočně (továrna), 27.I. 1903 v Pohoři (1 budova), 26.II. 1903 v Meziříči, 4.X. 1903 v Dobrušce (střecha domu), 5.II. 1904, 18.VI. 1904 (budovy č. 126. a č. 127.) a 1.IX. 1904 v Opočně, 10.IV. 1905 v Pulicích (stoh), 15.II. 1906 v Semechnicích (mlýn), 2.IV. 1906 (domek) a 9.IV. 1906 (chalupa) v Čánce.

Dne 20. října 1891 přestěhoval hasičský sbor čtyřkolovou stříkačku a ostatní hasící nářadí do nového skladiště u městské spořitelny, která svým nákladem toto skladiště postaviti dala. Před tím bylo to uschováno v kolně tak zvané „Ptáčnice.“ (Č. 133)

Jako největší příznivce sboru jmenuje připomenutý památník 1. město Opočen 2. městskou spořitelnu 3. ředitelství velkostatku 4. občanskou záložnu 5. nájemní družstvo v Podzámčí. - - Jmění sboru na konci třicetiletí obnášelo 4.225.26 K., z toho tří fondů 618.09 K, tří nadací 2335.19 K a běžné 471.98 K. - - - Od počátku zůstalo 14 mužů činnými členy sboru. - - Na hřbitov doprovodil sbor 2 čestné, 25 činných a 42 přispívajících členů, dále 78 vynikajících osobností a přátel sboru.


str. 234b

Z berního úřadu[editovat]

Při berním úřadě na Opočně působili od roku 1859 jako vedoucí úředníci tito muži: 1. Josef Ťalský, berní, byl v několika obdobích členem městského zastupitelstva. 2. Josef Kolovrátek, berní, do roku 1882. 3. Josef Bouček, berní, povýšen za vrchního berního odešel z Opočna r. 1891. 4. František Otta, berní, byl dán dne 1. prosince 1894 na Opočně na odpočinek. 5. Bohdan Weychart, berní, odešel do svého rodiště Hořovic, kde byl vrchním berním jmenován, na sklonku roku 1904.*) 6. František Tůma byl na Opočně berním 1 ¾ roku. 7. Josef Burget, rodem z Náchoda, přišel sem ze Svinů Frkových a převzal správu berního úřadu na Opočně 1.X. 1906. Byl později povýšen za vrchního berního správce a přeložen na odpočinek r. 1911. odstěhoval se z Opočna.

Umrtí[editovat]

Dne 1. září 1906 zemřel úředník cukrovaru v Podzámčí a majitel domu na Opočně Emanuel Kleiner ve věku 61 let. Byl členem zdejšího městského zastupitelstva.

Různé[editovat]

Umrtí kancelistovo[editovat]

V lednu zemřel v Řičanech J. Povolný, který jako kancelista u okresního soudu na Opočně téměř 40 let zaměstnán byl a odešed na odpočinek k provdané dcéři do Řičan se odstěhoval.

Odchod Gimblův[editovat]

V roce 1906 vystoupil z obecního zastupitelstva Jan Gimbel, bývalý člen nájemního družstva v Podzámčí, a odstěhoval se z Opočna.

Bašta rozbořena[editovat]

Město koupilo domek č. 69 zvaný „na baště“ ve veřejné dražbě za 2750 K, aby jej později pro rozšíření ulice se zemí srovnati dalo. Domek měl veřejný podjezd na způsob brány a byl hrozně schátralý. Obrázek jeho jako kuriosita starého Opočna se zachoval.

Změny držebnosti[editovat]

Z ostatních změn držebnosti uvádíme: Rodný domek dra. F.S. Kodyma (VR: č.p. 22) koupil děkan P. Jan Řehák. Dům č. 234 (VR: Na Stráni)

* Zemřel v Hořovicích dne 20. března 1907.


str. 235

se zahradami koupil od vdovy Hainové kníže Josef Colloredo-Mannsfeld za 24.000 K. Vedle něho položenou stráň s letním hostincem koupil od Frant. Němečka A. Douda, vrch. inženýr ve Vídni, za 3000 K, který však po krátkém čase tuto nemovitost knížeti odprodal. Město prodalo nemocenské pokladně zdejší z pozemků Charouzových č. top. 910. a 912. pro postavení vlastního domu (VR: čp. 354)

Nový primář nemocnice[editovat]

Primářem v opočenské veřejné Rudolfově nemocnici jmenovalo městské zastupitelstvo po zemřelém med. dru. Ignáci Teunerovi med. dra. Jaroslava Zimmra, bývalého sekundáře v okresní nemocnici v Německém Brodě a posléze assistenta na chirurgické klinice v Praze. Týž byl později v úřadě tom zemským výborem potvrzen.

Oslavy padesátých výročí umrtních[editovat]

Padesáté výročí smrti J. K. Tyla oslavili divadelní ochotníci na Opočně dne 20. května 1906 večer v Kodymově Národním Domě pěknou přednáškou místního odb. učitele Emila Sklenáře „O životě a působení J.K. Tyla“, živým obrazem a divadelním představením Tylovy činohry „Paní Marjanka, matka pliku.“ – Na paměť padesátiletého výročí umrtí národního bojovníka Karla Havlíčka Borovského uspořádaly zdejší „Sokol“ a dělnická beseda „Havlíček“ dne 25. listopadu 1906 přednášku „O životě a významu Karla Havlíčka Borovského“, kterou proslovil N. Novotný z Prahy.

Výroční trhy[editovat]

Výroční trhy na Opočně, které se jindy na Malém náměstí konaly, přeloženy byly od roku 1906 na Velké náměstí, kde dříve pouze trhy na dobytek se odbývaly.

O školách[editovat]

Od 16. září 1906 začalo se na měšť. škole dívčí francouzštině vyučovati. – Roku 1906 koupila zimní hospodářská škola na Opočně pro pokusné hospodářství pole ve výměře 6 korcův. Třetinu nákladu s koupí spojeného převzali místní činitelé, ostatní dvě třetiny uhradí se subvencí


str. 235b

zemskou a státní.

Přednáška

Dne 15. prosince 1906 přednášel na Opočně profesor filosofické fakulty české university v Praze Phil. Dr. František Drtina „o dívčím vzdělání.“ – V roce 1906 tažen byl telegrafní drát z Opočna do Přepych, kdež při poštovním úřadě nová stanice telegrafní dne 29.XI. činnost zahájila. – Knihkupeckou koncessi na Opočně získal od 1. ledna 1907 knihtiskař Jan Sluka.


Rok 1907[editovat]

Změna držebnosti[editovat]

Novou hospodu čili hotel „Holub“ koupil od Viléma Tomáše, nájemce dvoru na Skalce, dosavadní nájemce její Jan Plichta za 40.000 K. Tato hodpoda, kdysi od velkostatku postavená, měla při prvním očíslování domův na Opočně číslo 115. V domovním seznamu z roku 1787 najdeme jako jejího majitele šenkýře Václava Voříška a poznámku, že budova č. 115 koupena byla od vrchnosti emfiteutickým způsobem. Přízemek její měl podsíň a kromě šenkovních místností byla tu jedna světnička se dvěma komorami a sklepem a kuchyní, dále kolna a maštel pro 16 koní. V poschodí byly tři pokoje, které však pro nedostatek cestujících zřídka kdy obývány bývaly. V roce 1799 byl majitelem hostince (emfiteutickým) řezník František Holub. Asi v r. 1833 byl hostinec přestavěn a v prvém poschodí zbudován pěkný sál. V rodině Holubově byl hostinec téměř sto let. Ještě v roce 1814 jmenuje se dominikální hospodou. V roce 1852 volán byl Frant. Holub před vyvazovací komisi do Dobrušky, aby se listinami o vlastnictví hostince prokázal.

Odchod učitele Jindř. Šoba z Opočna[editovat]

Jindřich Šob, učitel na zdejší obecné škole, ustanoven byl řídícím učitelem na pětitřídní obecné škole na Novém Hrádku od 1. března 1907. Místní školní rada uspořádala na počest odcházejícího dne 24. února 1907 za spoluúčinkování pěvecké jednoty „Vorel“ večer na rozloučenou, při němž odcházejícími učiteli za jeho dlouholetou výchovnou a učitelskou činnost


str. 236

na zdejší škole obecné a na průmyslové škole pokračovací, jejíž ředitelem v poslední době byl, upřímně poděkováno bylo. Na Opočně působil Jindřich Šobb na škole obecné od roku 1880, tedy 26 ½ roku.

Umrtí[editovat]

Dne 4. května 1907 zemřela Antonie Mačková, vdova po knížecím důchodním, která byla pro štědrost svou velmi oblíbena. Odkázala městu Opočnu dům č. 8 na Malém náměstí pro dobročinný účel. Ve schůzi městského zastupitelstva ze dne 21. května 1907 bylo usneseno, aby darovaný dům věnován byl pro sirotčinec a nesl jméno „Nadace Viléma a Antonie Mačkových.“*)

Spolek divadelníků[editovat]

V pondělí velikonoční dne 1. dubna 1907 uspořádal spolek divadelních ochotníků na Opočně čestný večer na oslavu čtyřicetileté ochotnické divadelní činnosti Adolfa Drégra. Při této příležitosti o českém divadle na Opočně toto poznamenáváme: V roce 1862 řídil ochotnické divadlo kožešník František Boš. Hrálo se v hostinci J. Potůčka, č.d. 10 a „na nové“. V roce 1864 ujali se divadla učitelé knížecí selské školy Karel Hasenöhrl a Karel Günther (Pozor – u selské školy čp. 234 = Adolf Günther). Přední oponu, ozdobenou lyrou a lipovými věnci, vymalovali žáci selské školy. Divadelní jeviště bylo vždy po hře rozbouráno a uloženo v knížecím špýchaře, odkudž se jednotlivé věci ztrácely, ano i celá přední opona zmizela. Po roce 1865 přestalo se hráti. Teprve po válce v r. 1866 sešli se mladší ctítelé divadla „na baště“ v příbytku Čeňka Ludvíka a tam ujednáno, aby divadlo zase v činnost uvedeno bylo. Z účastníků na této schůzce jmenujeme Adolfa Drégra, Jana Herfurta, Karla Potůčka, Edvarda Novotného a Karla Novotného. Hrálo se v říjnu 1866 „na nové“. Ve hře „Vrahové ve městě“ vystoupil Ad. Drégr jako ochotník

* Před tím dne 10. dubna 1907 zemřel bývalý člen měst. zastupiteltva a mistr pekařský Vojtěch Tomášek.


str. 236b

poprvé. Hru tuto řídil Antonín Dotřel. Na Opočně hrálo se od těch čas nepřetržitě. Jeviště bylo majetkem města. Když tu založena byla r. 1876 „jednota divadelních ochotníkův“, stal se prvním jejím předsedou Ant. Dotřel, hodinář. Nato ujal se divadla mdr. Jan Dvořák, který po několik let o ně horlivě se staral a je na nebývalou výši přivedl. Hrálo se každého roku zvláště v době adventní a postní. Nové dekorace vymaloval J. Šrůtek z Náchoda. Po roce 1891 činnost ochotníků ochabla a stánek Thalie odpočíval v najaté kolně Ang. Müllera. V roce 1894 na vyzvání Drégrovo začali divadelní ochotníci opět hráti. Adolf Drégr zvolen byl v tom roce ředitelem divadla a o tři léta později čestným členem. V roce 1901 domohli se ochotníci v Kodymově Národním Domě stálého jeviště.

Všeobecné právo hlasovací[editovat]

Od prohlášení říšské ústavy sešla se říšská rada ve Vídni v deseti volebních obdobích a 17 zasedáních, počínajíc 29. dubnem 1861. Zákonem ze dne 26. ledna 1907 zavedeno bylo do říšské rady všeobecné právo hlasovací. Všech členů poslanecké sněmovny ve Vídni jest 516 a z těch vysílají Čechy 130, Morava 49 a Slezsko 15 poslancův. Město Opočen zařaděno bylo do 24. volebního okresu a volilo jednoho poslance s těmito městy: Hradec Králové, Třebechovice, Dobruška, Rychnov n. Kn., Vamberk, Kostelec nad Orl., Týniště, Nechanice, Nové Město n. Met., Česká Skalice, Holice. Snad každá česká strana politická v této skupině kandidovala. Při užší volbě mezi universitním profesorem Phil. Dr. Frant. Drtinou (realistou) a Antonínem Hamplem (sociálním demokratem), zvítězil onen, byv zvolen 4.049 hlasy proti tomuto, který na sebe soustředil 3538 hlasův. (Při první volbě dostal mladočech 1365, klerikál 1374, realista 1599, český socialista 836 a sociální demokrat 2910 hlasův). Ve 43. volební venkovské skupině, v níž venkovské obce na Opočensku volily, zvolen byl za poslance P. a Theol. Dr. Rudolf Horský, farář v Šárce. Volby poslancův byly provedeny v květnu 1907.


str. 237

Náklad na novou školní budovu s radnicí[editovat]

Všechen náklad na stavbu společné budovy pro radnici a měšťanskou škol chlapeckou jevil se takto:

Za místo pro stavbu s úroky a poplatky 15.493 K 99 h

Za zednickou, nádenickou a kamenickou práci s dodáním stavebních hmot staviteli Janu

Černému 55.259 K 17 h

Za práci tesařskou a pokryvačskou s dodáním hmoty a zatraversy staviteli Em. Černému 21.804 K  13 h

Za práci kovářskou Fr. Klobásovi 1.518 K  03 h

Za práci klempířskou V. Hubáčkovi a J. Rathouskému 4.041 K  55 h

Za práci truhlářskou J. Holcmanovi, V. Novákovi a K. Tůmovi 6.178 K  97 h

Za práci parketářskou firmám „O. Skřivan“ a „A. Tymicha“ s  dovozem hmoty 1.989 K  84 h

Za práci zámečnickou Al. Weberovi 3.010 K  70 h

Za práci zámečnickou J. Javůrkovi 1.187 K90 h

Za práci natěračskou J. Hájkovi a J. Matyášovi 1.995 K  76 h

Za práci malířskou vnitř budovy J. Magrovi 431 K

Za práci malířskou ozdobnou akad. malíři J. Warzelovi 1.524 K

Za práci štukatérskou Fr. Srbovi s dodáním hmot 908 K  30 h

Za práci sklenářskou J. Kantorovi 2.005 K  36 h

Za hromosvody s dovozem firmě „Růžička a Svatoň“ 837 K  37 h

Za zařízení ústředního topení firmě „Broumovský Schulz a Sohr“ 10.709 K  09 h

Za zařízený vodovod 1.127 K  68 h

Za různé vícepráce 5.773 K  99 h

Za plány a za dozor k  stavbě 3.500 K

Různá vydání 1.221 K 47 Úhrnem 140.518 K  30 h.

Výlohy zařizovací pro školu činily 8474 K  41 h

Přípisem ze dne 23. prosince 1907, č. 3614. projevila okresní školní rada v Novém Městě n. Met. na základě sborového usnesení uznání a dík předsedovi a členům místní školní rady i jiným činitelům, kteří se o postavení této krásné budovy zasloužili.


str. 237b

Otevření nové školní budovy[editovat]

V neděli dne 1. prosince 1907 oznamovaly vlající prapory na školních budovách slavnost otevření nové budovy měšťanské školy chlapecké v Opočně. O 10. hodině šli členové místní školní rady a obecního zastupitelstva, hosté, učitelé a žactvo do kostela na bohoslužby a odtud do nové školní budovy. Kníže Josef Colloredo z Mannsfeldu nemoha se slavnosti zúčastniti, zaslal s omluvným telegramem jako důkaz zvláštní přízně 2000 K na ozdobné práce v nové školní budově. Za okresní školní radu dostavili se: okresní hejtman Otakar Janota, okr. šk. inspektor prof. Jan Pelikán a zástupce učitelstva Josef Holanec. Ve školní tělocvičně, kde kromě žactva přes 300 dospělých osob shromážděno bylo, přivítal purkmistr Adolf Wolf přítomné, dotknuv se všech, kdo o provedení stavby se zasloužili, zvláště knížete, jenž podnět dal, aby stavba k ozdobě Malého náměstí v přizpůsobeném středověkém slohu provedena byla. Nato promluvil světitel P. Jan Řehák, konsistorní rada a děkan. Navázav řeč na dílo Komenského „Cesta světla“, jež nad průchodem novostavby pod obrazem arciučitelovým se čte, vylíčil v duchu křesťanském úkol školy, klada důraz na řádné vzdělání rozumu a vůle. Následoval obřad svěcení, při nemž assistovali kněží Fr. Barvíř, Fr. Přibyl a Bich. Randák. Po obřadu mluvil okr. šk. inspektor Jan Pelikán. Podotknul, že školní budovu, která právě posvěcena byla, co do účelovosti za prvou ve školním okrese novoměstském pokládá, poněvadž vyhovuje požadavkům, jež moderní doba na školních budovách žádá, dále poděkoval za okresní školní radu knížeti, místní školní radě a obecnímu zastupitelstvu. Konečně odevzdal purkmistr Adolf Wolf klíče od nové školní budovy školnímu řediteli Janu Hofmanovi a prohlídkou místností v nové školní budově slavnost se skončila.

O školách[editovat]

Od 16. září 1907 začalo se také na měšťanské škole chlapecké na Opočně jazyku francouzskému jako předmětu nepovinnému vyučovati. Pro vyučování katolickému náboženství bylo při zdejších školách měšťanských a obecné systemisováno od 1. prosince 1907 místo zvláštního katechety.

Parní válec[editovat]

V roce 1907 překážel dosti dlouho na Velkém náměstí parní válec pro okres od jisté firmy dodaný. Stroj pro špatnou konstrukci nebyl s to jeti do kopce, byl vrácen, a v následujícím roce objednal okres pro válcování silnic stroj důkladný.


str. 238

Stavby[editovat]

V roce 1907 přestavovala vdova Obstová domek č. 258 a koupila za tou příčinou část pozemku ze zbořeniště č.d. 69. – Místo domku „na Netřebě“ zvaném daly postaviti při domě č. 248. slečny Doležalovy dělnický domek (VR: č.p. 340). – Jan Markalous postavil při cestě od hospodářské školy k isolačnímu domku v pravo přízemní dům obývací (VR: ulice Tyršova). – V Nádražní ulici koupili před hospodářskou školou pozemek manželé Šebkovi z Trutnova, kteří na něm pro pobyt na Opočně pěknou vilku o jednom poschodí postaviti dali. – Kromě toho postavil stavitel Jan Černý na svých pozemcích čtyři domky dělnické.

Ceny plodin[editovat]

O trhu v Jaroměři prodávaly se plodiny dne 2. listopadu 1907 za tyto ceny: Za hektolitr – pšenice 17.90, 17.60, 17.30. Žito 16.50, 16.20, 15.90. Ječmen 11.90, 11.50, 11. Ovsa 6.90, 6.60, 6.30. Hrách 22. Čočka 35. Fasole 26. Kroupy 35. Jáhly 28. Brambory 2.80. Kopa vajec 4.40, 1 kg másla 2.20, 1 kg tvarohu 28. 1 q sena 7.50, slámy dlouhé 4., slámy krátké.

Rok 1908[editovat]

Volba zemského poslance[editovat]

Dne 2. března 1908 zvolen byl do sněmu království českého za 34. volební skupinu (venkovskou) Josef Holanec, učitel ve Valu, a to v užší volbě. Dostal 3.680 hlasů, jeho protikandidát Vojtěch hrabě Sternberg zůstal s 3.611 hlasy v menšině.

Městská kancelář v radnici[editovat]

V dubnu 1908 přestěhovala se po zařízení místností do nové radnice městské kancelář, která po dvě léta v okresním domě, v č. 307 na čas umístěna byla.

Umrtí[editovat]

Dne 19. května 1908 zemřel na Opočně geometr a kulturní technik Augustin Bělohlávek. Býval kdysi


str. 238b

členem městského zastupitelstva a také radním. Dne 21. prosince 1908 zemřel čestný měšťan Opočna Jiří kníže Lobkovic, bývalý nejvyšší maršálek království Českého (do r. 1907), muž zvláštní ryzosti charakteru a jeden z předních zastánců českého státního práva mezi šlechtici.

Změna držebnosti[editovat]

Na Opočně měnili se majitelé domův velmi často, takže tu jest vzácností, aby některý dům jako majetek téhož rodu přes sto let se zachoval. Také v roce 1908 nastaly mnohé změny držebností, z nichž jen některé uvésti můžeme. Kníže, pokud se týče ředitelství velkostatku, usiloval o to, aby skoupil všecky stráně po pravém břehu řeky se prostírající. V roce 1908 koupil domek Daniela Petra, č. 118 se zahrádkou. Domek ten byl rozbořen. Téhož roku koupil také domek č. 77 Hynka Karlovského s rozsáhlou zahradou, starou to snad faru. Kupní cena tohoto činila 22.000 K, onoho 7.200 K. – Dům č. 169 koupil v r. 1908 od Jana Gimbela okres opočenský a přestěhoval tam úřední své místnosti. Také okresní stravovna, která od svého trvání v isolačním domku obecním č. 245. (VR: Číslo chybné. Č.p. 245 má od postavení dům v Nádražní ulici – hotel Praha. Na Javůrkově plánu z  r. 1900 má stejné číslo popisné isolační domek, který stával v místě, kde dnes stojí č.p. 285. Rathouský 1996) v nájmu byla, přeložena byla do přístavku u této budovy. Kupní cena za dům a zahradu byla 44.000 K.

Srážka vlakův na nádraží v Opočně[editovat]

Dne 26. srpna 1908 srazily se na nádraží na Opočně dva nákladní vlaky, při čemž několik vozů roztříštěno bylo. Nikdo nepřišel na štěstí k úrazu. Brzo po této srážce dán byl přednosta stanice na Opočně Alois Podziorny na odpočinek a novým přednostou zde jmenován Bohuslav Kratochvíl.

Zvěrolékaři na Opočně[editovat]

Za vrchnosti a snad i později léčil na Opočensku skot a koně panský „kuršmíd“ (.....kurent.......), bývalý to vojenský kovář, který na vojně koně léčiti se naučil a tam také titul „kuršmíd“ obdržel. Na Opočně byl kuršmídem


str. 239

Karel Novotný, který bydlel v panské kovárně v č.d. 71. V létech sedmdesátých devatenáctého století vyskytují se již zkoušení zvěrolékaři, kteří provozoovali praxi buď samostatně nebo jako osoby státem, okresem neb městem ustanovené. Na Opočně poznali jsme jako zvěrolékaře Františka Mlynáříka, Ladislava Stožického a Emanuela Hofhanzla. Když tento do Pardubic odešel, přijal okres jako okresního zvěrolékaře Josefa Mana, před tím okresního zvěrolékaře v Kralovicích.

Nový okresní hejtman[editovat]

Dne 7. října 1908 rozloučil se s politickým okresem novoměstským nad Met. okresí hejtman Otakar Janota. Odešel do Prahy, kdež byl místodržitelství přidělen. Okresním hejtmanem na Novém Městě nad Met. stal se po něm JUDr. Bedřich Porkert.

Zahájení jízdy na trase Dobruška – Opočno[editovat]

V neděli dne 1. listopadu 1908 zahájena byla na nově vystavěné trati z nádraží v Opočně do Dobrušky jízda. První osobní vlak vyjel z Dobrušky po 10. hodině dopolední. Na nádraží opočenském očekávali účastníci tohoto vlaku hodnostáře a hosty, kteří měli k slavnosti otevření dráhy od Prahy přijeti. Po delším čekání, neboť vlak se o půl hodiny zpozdil, uvítal přibylé hodnostáře také správce okresního hejtmanství jdr. Bedřich Porkert. Z hodnostářů a hostů těch jmenujeme nejvyššího zemského maršálka Ferdinanda prince Lobkovice, místodržitelského radu Sporu, náměstka dopravního inspektora státní dráhy Lorenze, poslance dra Drtinu, Jos. Holance, dra Švihu a div. ředitele Fr. A. Šubrta. Vlak odjel z Opočna do Dobrušky po 11. hodině a tam konala se slavnost otevření nové železné trati dle ustanoveného pořadu. Slavnosti súčastnili se také některé osobnosti z Opočna. – Nová trať místní dráhy Dobruška – Opočno měří 5 ½ km a jest při ní zastávka u Velkých Pulic.


str. 239b

Dráha ta stála okrouhle 730.000 K. Na to splatí země během sedmdesáti let 500.000 K, stát 120.000 K, město Dobruška 100.000 K a dobrušští zájemníci 13.000 K. – Okres a velkostatek na Opočně na stavbu dráhy ničím nepřispěly. – Také město Opočno nebylo projektu této dráhy příznivo a nabídku dobrušských, že při složení jistého příspěvku, trať k Opočnu přiblíží, kde by se vlaky zastavovati mohly, v sezení zastupitelstva odmítlo.

Okresní sirotčinec[editovat]

Dne 2. prosince 1908 zahájil na Opočně činnost okresní sirotčinec. Dům pro tento ústav poskytlo město Opočen, vyhradivši si za to, že jisté procento do ústavu přijatých sirot z Opočna býti má. Sirotčinec na Opočně vydržuje se okresem opočenským. Od jeho založení bývalo v něm vychováváno průměrně 30 opuštěných dítek obojího pohlaví ročně. Opatrování sirotkův svěřeno bylo školským sestrám, z nichž obyčejně tři úkol ten zastávaly.

Obecní zastupitelstvo. Volba.[editovat]

Dne 18. a 19. prosince 1908 volilo se nové zastupitelstvo obecní. Při těchto volbách střetly se dvě strany: knížecího velkostatku a dosavadního purkmistra (dle některých „pokrokovou“ zvanou). Ve sboru třetím a prvém prošli stoupenci velkostatku, ve sboru druhém stoupenci dosavadního purkmistra. Proti volbě podáno odvolání za odvoláním. Odvolání rozhodnuto tím, ž nařízena byla doplňovací volba čtvrtého náhradníka ve třetím sboru. K té došlo však teprve v roce 1910. Jména zvolených a skutečně do ustanoveného zastupitelstva na základě těchto voleb vstoupivších občanův uvedena budou později.

Čtyřicetiletí „Sokola“[editovat]

V  roce 1908 měli jsme na Opočně několik oslav, tak ve dnech 27., 28. a 29. června oslavu čtyřicetiletého trvání „Sokola na Opočně“. Dne 27. června večer sehráli ochotníci náchodští po proslově a živém obraze v  Kodymově Národním Domě drama Kvapilovo „Oblaka“. Dne 28. června dopoledne koncertovala na Velkém

str. 240

náměstí hudba. Odpoledne o jedné seřadil se průvod sokolíků domácích a cizích i jiných účastníků na Malém náměstí a odtud odebral se s hudbou do knížecího parku, kde nad údolím v zámecké oboře promluvil o významu sokolské oslavy bratr župní starosta JUDr. Josef Čížek, advokát v Náchodě. Následovala různá cvičení sokolská a rozproudila se při hudbě hlučná veselice, která téměř do noci potrvala. Den 29. června věnován byl návštěvě parku opočenského zvlášť, prohlídce sbírek v zámku a shlédnutí jiných památností města Opočna. Při této oslavě těšili se zvláštní pozornosti dosud žijící členové Sokola Opočenského, kteří tento spolek v r. 1868 zakládali.

Oslava zrušení roboty[editovat]

Dne 23. srpna 1908 oslavovali jsme na Opočensku šedesátiletí zrušení roboty. Slavnost uspořádala strana agrární. Počátek její zahájen byl na Opočně. Již z rána toho dne sjížděly se sem povozy praporky ozdobené se všech stran. Před budovou městské spořitelny zřízena byla tribuna a na té zaujali místa purkmistr Adolf Wolf, poslanci Josef Holanec, František Chaloupka, Jan Kotlant a František Trojan, také předseda okresní agrární organisace Josef Drahorád s jinými jejími činovníky. Slavnost zahájil a účastníky přivítal poslanec J. Holanec. Říšský poslanec Fr. Chaloupka mluvil o bývalé robotě a nastínil, ze kterých pout se ještě venkovský náš lid vymaniti má. Nejpěknější částí slavnosti pro pohled byl malebný průvod z města do Pohoře. Průvod zahájili heroldi na koních. Za nimi jeli četní banderisté z venkova. Dále následovali pěší účastníci v národních krojích. Za hudbou valskou ubírali se sokolníci a hasiči. Po nich jel první allegorický vůz znázorňující „Dívčí válku“. Vůz ten vypraven byl chovankami hospodyňské školy na Opočně. Za vozem jeli na koních husité s Žižkou v čele a za těmi následovaly opět dva vozy, představující „bitvu na Bílé Hoře“ (Lhota Králova) a „staročeské přástky“ (Trnov). Nyní následovalo oddělení, vypravené ze

str. 240b

Semechnic: hudba, mládež v národních krojích, banderium, spolky a tři vozy, obrazy to „staročeské svátky“, „pohádkového kroužku“ a „květinářství“. Jiné pěkné obrazy představovaly za sebou jdoucí vozy : „Výrava hnán ulicí“ (Meziříčí), „Kozina před soudem“ (Přepychy), „Lucerna“ (Pohoř), „Trest vzdorovitého robotníka“ (Val), „Havlíčkovo loučení“ (Mokré), „Stará a nová doba“ (Záhornice), „Obilnictví“ (Bílý Újezd), „Sobota“ (Opočno). Za hudbou meziříčskou jeli v kočáře tři stařečkové – bývalí robotězové z Mokrého. Průvod uzavíral nepřehledný zástup lidu z venkova, též několik žebřinových vozů se vzdálenějšími účastníky. Slavnost skončila se v sousední Pohoři velikým táborem rolnického lidu.

Dne 8. září 1908 vzpomenuto bylo třicetiletého trvání podpůrné jednoty „Kodym“ na Opočně. Členů zemřelo dosud 61. Na různých podporách, hlavně pohřebních vyplaceno bylo 4.700 K. Spolek měl v r. 1908 193 členy.

Různé z r. 1908*)[editovat]

V  tomto roce zemřel slavný český básník Svatopluk Čech. K uctění památky nemsrtelného pěvce uspořádala městská rada na Opočně za spoluúčinkování pěvecké a hudební jednoty „Vorel“ v neděli dne 10. května 1908 Čechův večer. Při něm přednášel profesor Fr. Prchlík z Hradce Králové „O Svatoplukovi Čechovi se zvláštním zřetelem k jeho poesii sociální.“ - - Měšťanská beseda pozvala na Opočen ředitele hradeckého dívčího lycea dra. Okt. Wagnera a ten tu přednášel „O úkolech dívčího vzdělání na českém severovýchodě.“ - - Při zimní hospodářské škole na Opočně uspořádán byl hlavně pro rolníky „politicko-agrární a družstevní kurz“ v listopadě a prosinci 1908 a v něm mimo jiné přednášeli jdr. Fahoun z Chrudimi, jdr. K. Vyškovský a jdr. K. Rolíček z Prahy. - - Ve zdejší „Řemeslnické besedě“ přednášel dne 15. listopadu 1908 řídící učitel Jos. Chládek „kterak se usazovali Němci v Čechách.“ - - V  tomto roce dotkla se české veřejnosti mile zpráva, že Josef kníže Colloredo – Mannsfeld pro zbudování sanatoria pro

*) V  roce 1908 zemřel Antonín Kubát, policejní strážník a sluha městské spořitelny

str. 241

choré plicemi daroval z panství dobříšského pozemek 161 ha v lůně krásných lesů. Základní kámen k této ozdravovně položen byl v neděli dne prosince 1908 v přítomnosti knížecích manželův a mnoha lékařských odborníků z Prahy a lidu z okolí vůbec. - - Ulice v Podkostelí, nábřeží na Švamberku a Švamberské ulice byly upraveny.

Tržní ceny[editovat]

(tabulka)

Rok 1909 (str. 241 – 243)[editovat]

Přednáška[editovat]

Dne 6. ledna 1909 přednášel říšský poslanec a universitní profesor Phil. Dr. Josef Drtina v sále „na nové“ o starobním a invalidním pojišťování.

Nový advokát[editovat]

JUDr. František Rössler, zemský advokát na Opočně,

str. 241b

uchýlil se do soukromí a vzdal se advokatury. Po něm otevřel na Opočně advokátní kancelář JUDr. Karel Pav. Dražďák od 1.I. 1909 jako nový zemský advokát.

V roce 1909 stavěly se v Dobrušské ulici nové domy a to Václava Hájka, účetního (č. 342) a Daniela Petra, mistra obuvnického (č. 343). V Podzámčí byla vystavěna budova pro přijednané dělníky na letní práce. Také v minulém roce byla tam podobná budova vystavěna. V ten čas zaměstnávali ve dvoře v Podzámčí chovance z káznice v Pardubicích. V nové čtvrti (nad pálenkou) postaveno bylo opět několik domků dělnických.

Vyznamenání[editovat]

Dne 17. dubna 1909 odevzdal okresní hejtman jdr. Bedřich Porkert v tělocvičně měšťanské školy chlapecké purkmistru města Opočna Adolfu Wolfovi zlatý záslužní kříž s korunou, který mu císařem za zásluhy udělen byl. Podobně vyznamenán byl o něco později ředitel velkostatku a lesmistr Josef Bohutinský propůjčením rytířského řádu Františka Josefa. Onomu dekorování přítomni byli členové zastupitelstva, zeměpanští úředníci, učitelstvo a žactvo škol měšťanských, které ve vhodných chvílích zazpívalo přiměřené písně. - - Družstvo Kodymova Národního Domu jmenovalo svého předsedu Ferdinanda Zohornu za zásluhy o Kodymův Dům získané čestným členem. - - Také státním úředníkům dostalo se udělením jubilejních křížů pro občanské státní zaměstnance přečetných vyznamenání.

Okresní zastupitelstvo[editovat]

Již na listě 161. této knihy jest poznamenáno, že okresní zastupitelstvo na Opočně skládalo se ze 24 členův, zástupcův to velkostatků, velkoprůmyslu a velkoobchodu, měst a venkova. Po každých třech létech se toto zastupitelstvo znova volilo a počet zástupcův z každé skupiny podle daně určoval. Tak při obnovování okresního zastupitelstva v roce 1909 volily velkostatky 5, velkoprůmysl 2, města 6 (str. 242) a obce venkovské 11 členův. Zvoleni byli: Josef Bohutinský, ředitel velkostatku z Opočna, Antonín Klimeš, lesmistr, z Rychnova n. Kn., František Stráský, notář z Opočna, František Maix, inženýr, z Opočna, František Dokonal, vrchní účetní, z Podzámčí, Jindřich Svárovský, ředitel továrny, z Dobrušky, Sigmund Bergman, továrník, z Dobrušky, Václav Pavlík, mlynář, z Opočna, Antonín Lexa, soukromník, z Opočna, Adolf Wolf, majitel realit, z Opočna, Josef Petráň, hostinský, z Dobrušky, Josef Petřík, dopravovatel, z Dobrušky, Josef Rýdl, obchodník, z Dobrušky, rolníci Václav Kašpar z Křovic, Jaroslav Veverka z Provoze, Jaroslav Hofman z Meziříče, Jan Pavlík z Čánky, Karel Městecký ze Semechnic, František Kryll z Ledec, Jan Holeček z Bačetína, Václav Rathouský ze Záhornice, Josef Krejčí z Dobrého, Jan Kašpar z Křivic, Jaroslav Novotný ze Skalky. - - Dne 7. července 1909 zvolen byl okresním starostou Adolf Wolf, majitel realit a purkmistr na Opočně, který také v hodnosti té císařem byl potvrzen. (Jména členů výboru okresního podtržena.)

Změna držebnosti[editovat]

Josef kníže Colloredo-Mannsfeld koupil od Karla Potůčka na tak zvané stráni dům č. 278 (VR: dnes V. Prokop) s malou vinicí a zahradou za 40.000 K.

Umrtí prvoděkanovo[editovat]

Dne 17. října 1909 zemřel P. Jan Řehák, konsistorní rada a první děkan na Opočně. Byl členem městského zastupitelstva v létech 1888-1893. Od svého pobytu na Opočně zasedal v místní školní radě opočenské, kde s jinými spolučleny o rozkvět místního školství pečoval. Také byl členem okresní školní rady v Novém Městě nad Met. jako zástupce cirkve katolické. Z jeho života uvádíme: Narodil se dne 9. května 1848 v Jaroměři, studoval na gymnasiu a v bohosloveckém ústavě v Hradci Králové a byl tam dne 23. července 1871 na kněze vysvěcen. Poté (str. 242b)studoval bohosloví na vyšším ústavě kněžském „Frintaneie“ ve Vídni chtěje se státi doktorem theologie. Pro churavost vzdal se však po roce svého úmyslu. Působil v duchovní správě od roku 1872, zprvu jako kaplan v Přepyších a v Dobrušce, nato od 28. ledna 1886 na Opočně jako administrátor, farář a prvoděkan. Za svého působení v Dobrušce řídil tam ochotnické divadlo. Byl výborným kazatelem. Jako lidumil a vlastenec podporoval chudé a téměř všecky národní podniky. Zákeřné plicní chorobě podlehl v  61. roce svého záslužného života. Pohřben byl na Opočně za veliké účasti dne 20. října 1909.

Slováčtí jinoši na Opočensku[editovat]

Dne 1. listopadu 1909 přišli na Opočensko jinoši ze Slovenska, aby se zde na zimní škole hospodářské v naukách hospodářských vycvičili. Byli to synkové slovenských rolníků v Pováží v Uhrách. Byli dílem hostmi, zdarma vydržovanými, u některých rolníků v okolí, dílem strávníky v internátě při zdejší hospodářské škole. Do Čech byli pozváni hlavně proto, aby posílena byla pouta, která vážou Čechy k Slovákům, toho času vládou maďarskou ujařmenými.

Hony[editovat]

Před vánocemi konaly se na Opočensku hony na nízkou zvěř (koroptve, bažanty, zajíce, králíky a p.) a o nich sjížděli se střelci, hlavně ze šlechtických kruhův, na Opočen. Takový hon odbýval se také na sklonku listopadu. Honu súčastnili se jako střelci kromě obou knížecích Colloredo-Mannsfeldských manželů princ Bedřich Schaumburg-Lippe z Náchoda, hrabě Vojtěch Sternberg a několik hostů z Francie. Průběhem tří dní zastřeleno bylo 767 zajíců, 50 králíků, 1270 bažantů, 16 koroptví a 15 kusů jiné zvěře, dohromady 2118 kusův. Hony zakončeny byly každého dne koncertem vojenské kapely, kteráž za zábavou střelcův po celou dobu trvání honů na zámku meškala. (str. 243)

Tržní ceny[editovat]

O trhu v Jaroměři dne 26. listopadu 1909 platilo se za hl pšenice 20.70, 20.40, 19.80; žita 14.50, 14.20, 13.90; ječmene 10.60, 10.30, 10 -; ovsa 6.90, 6.60, 6.20; hrachu 30 - ; čočky 33 - , fasolí 30 - , krup 35 - , jahel 32 - ; brambor 4.80, za kopu vajec 5.40; za 1 kg másla 2.46, tvarohu – 30; za 1 q sena 11 - , 10 - , 8.10, slámy slouhé 6.20, 5.40, 4 - , slámy krátké 5.20, 4.40, 3.40 K - - -

Umrtí[editovat]

V roce 1909 23.VI. zemřel z členů městského zastupitelstva František Klobas, mistr kovář.

Přednáška[editovat]

V tomto roce rozrušeny byly svobodomyslné živly v celém světě popravou volnomyslitele Francisca Ferrera, který byl obviněn, že zosnoval revoluci v Barceloně ve Španělsku, za to k smrti odsouzen a zastřelen. O muži tom přednášel na Opočně v sále „na nové“ jdr. K.P. Dražďák, zemský advokát, dne 14. prosince 1909.

Rok 1910[editovat]

Umrtí[editovat]

Dne 21. února 1911 zemřel na Opočně Jan Herfurt, majitel realit a člen městského zastupitelstva. Byl purkmistrem opočenským v létech 1897 – 1899. Také byl spoluzakladatelem mnoha spolků na Opočně, zvláště „Sokola“. *)1911

Nový děkan[editovat]

Dne 3. dubna 1910 byl na děkana opočenského instalován dosavadní administrátor děkanství P. František Barvíř, který ve správě duchovní vůbec a na Opočně zvlášť účinkoval od 1. ledna 1899.

*Tato zpráva náleží do ročníku 1911, kde se opakuje.


(str. 243b)

Nové vinice[editovat]

Na Opočně bývala vinice před Podzámčím od silnice v levo. V ní byl také domek pro vinaře. Velkostatek z ní užitku neměl a proto ji zrušil. Sousedé pěstovali tu a tam vinnou révu v zahrádkách na stěnách domkův nebo na stěnách skalních. Soudíme tak z toho, že jim platiti bylo přirážku ku gruntovní dani k vůli viničné půdě. Tato malá přirážka činila u všech dohromady 29 kr. ročně, u jednotlivce nejméně ¼ kr., nejvýše 1 ¼ kr. (Roku 1814.) Na přání nové kněžny založil Josef kníže Colloredo z Mannsfledu na stráních po pravém břehu Zlatého potoka v roce 1910 vinici novou, která jest ulicí Podkosteleckou ve dví rozdělena. Vchod do vinice z údolí v parku má nápis „Yvona“. Pro založení a opatrování nové vinice povolán byl z Mělnicka zahradník – vinař. Měl byt v domě č. 278 ve vinici stojícím, kdežto stroje na lisování hroznův, kysárna a vinný sklep zřízeny byly v budově č. 235 bývalého letního výčepu.

Povětrnostní přehled za minulá léta[editovat]

(tabulka)

Tyto záznamy jsou zde podány dle udajů meteorologické stanice při zimní škole hospodářské. Maximální a minimální teplota, jak se v určité okamžiky zjevila, zde uvedena není, ale průměrná nejvyšší a nejnižší teplota toho kterého dne.


(str. 244)

Parní stříkačka[editovat]

Městské zastupitelstvo na Opočně postaralo se pro bezpečnost majetku v roce 1910 o novou stříkačku a to parní, která nákladem 14.000 K. pořízena a místnímu sboru dobrovolných hasičův k užívání odevzdána byla. Při zkoušce, která s parní stříkačkou poprvé v neděli dne 23. října 1910 od sboru dobrovolných hasičův provedena byla, nový stroj dobře se osvědčil.

Umrtí[editovat]

Dne 22. sprna 1910 zemřel pokladník městské spořitelny František Němeček ve věku 52 let.

Osud sbírky[editovat]

Týž sbíral za svého života jako libůstku špičky od doutníků a nashromáždil jich jeden hektolitr. Nashromážděné špičky ve skleněné schránce darovali dědici sběratelovi Kodymovu Národnímu Domu. Později za světové války a nouzi o kuřivo prodalo družstvo tohoto domu nasbírané špičky a stržený peníz přidělilo fondu na udržování Kodymova Domu.

Nemocenská pokladna pod vlastní střechou.[editovat]

V  roce 1910 vystavila okresní nemocenská pokladna na Opočně pro sebe pěknou jednopatrovou budovu (VR: č.p. 356) na konci Dobrušské ulice za stodolami. Stavba tato i se zahrádkou a místem stavebním stála 27.000 K. Na stavbu tu daroval kníže Josef Colloredo-Mannsfeld 4000 K.

Tržní ceny[editovat]

Na počátku zimy dne 25. listopadu 1910 byly o trhu v Jaroměři ceny plodin, jak následuje: 1 hl. Pšenice 15.70, 15.20, 14.60; Žito 12.55, 12.35, 12.15; Ječmen 10.50, 10.20, 9.90; Oves 6.75, 6.55, 6.35; Hrách 32 -, Čočka 28 -, Fasole 30 - , Kroupy 32 - , Jáhly 28 - , Sušené švestky 24 - , Brambory 4.80, Kopa vajec 6 - , 1 kg másla 2.52, tvarohu – 28; 1 q sena 7 -, 8 - , 9 –; 1 q slámy dlouhé 3, 4; 1 q slámy krátké 2.40, 3.

Rok 1911 (str. 244b – 247)[editovat]

Sčítání lidu[editovat]

Obyvatelstvo sčítáno bylo dle stavu ze dne 31. prosince 1910.

Počet domů vůbec na Opočně 374

Obydlených 358.

Neobydlených 16.

Počet stran obytných 633

Počet obyvatelů přítomných vůbec 2620.

Přítomných trvale 2395.

Přítomných dočasně 225.

Přítomných mužských 1331.

Přítomných ženských 1289.

Přítomných do obce sčítacího místa 1154.

Přítomných do obce jiné ve zdejším politickém okresu 609.

Přítomných do obce jiné mimo zdejší okres v Čechách 766.

Přítomných do obce mimo Čechy v Předlitavsku 73.

Přítomných do obce v zemích koruny uhreské 12.

Přítomných do obce v cizích státech 6.

Náboženství katolického 2495.

Starokatolického 3.

Evangelického augs. 16.

Evangelického reform. 94.

Židovského 12.

Obcovací řeči české 2581.

Polské 1.

Rusínské 2.

Německé 36.

Počet obyvatel nepřítomných (příslušníků obytných stran) vůbec 62.

Trvale nepřítomných 41.

Dočasně nepřítomných 21.

V  jiných obcích na Opočensku bylo obyvatelů: Bílý Újezd 425, Dobruška 3434 (27), Klášter 183, Bačetín 447, Domašín 403, Králova Lhota 578, Běstviny 197, Hlinné 458, Kounov 594, Bizhradec 339, Houdkovice 338, Křivice 304, Bolehošť 1006, Hroška 540, Křovice 339, Čánka 450, Jílovice 493, Ledce 309, Dobré 742, Kamenice 270, Lhota Mastí 590


str. 245

Počet zvířat[editovat]

Dne 31. prosince 1910 bylo na Opočně koní 79, skotu 323, koz 178, ovce 1, vepřův 132, slepic 1536, hus 141, kachen 48, jiné drůbeže 238, včelstev 76.

Nejstarší lidé[editovat]

Z nejstarších osob dne 31. prosince 1910 na Opočně přítomných bylo jedné 88 let, - Fr. Michálek, soukromník – dvěma 87 let, - Fr. Němeček, bývalý truhlář, Rud. Klimeš, almužník – dvěma 85 let – Marie Wenigerová, almužnice, Martin Oplt, administrátor panství ve v. - jedné 84 léta, - Anna Pískorová, soukromnice – třem 82 léta, - Kateřina Rohlenová, almužnice; Jindř. Weniger, soukromník; Marie Valentová, almužnice – jedné 81 – Karolina Exnerová, almužnice – jedné 80 – Antonín Mračno, hajný ve v. – dále 79letých 7, 78 letých 4, 77letých 4, 76letých 5, 75letých 10, 74letých 4, 73letých 8, 72 letých 11.

Umrtí

V roce 1911 zemřeli následující, o Opočen zaslouživší se muži:

Dne 21. února 1911 zemřel Jan Herfurt, majitel realit a člen městského zastupitelstva na Opočně. Byl tu purkmistrem v letech 1889–1890 a 1897–1899 a spoluzakladatelem několika spolkův, zvláště „Sokola“. Dne 23. února 1911 zemřel náhle Adolf Drégr, hodinář, který byl spoluzakladatelem mnoha jednot a horlivým jejich členem a činovníkem. Zvláště byl oddán jednotě divadelních ochotníkův na Opočně. Byl též kdysi členem měst. výboru. Dne 27. července 1911 zemřel Antonín Vítek, knížecí stavitel, člen městského zastupitelstva. Dne 2. září 1911 zemřel Josef Středa, obchodník, také člen městského zastupitelstva.

Louny 235 (111), Podolí 125, Spáleniště 408, Pohoř 862 (1), Sudín 131, Mělčany 143, Přepychy 878, Trnov 455 (3), Městec 167, Provoz 161, Val 361, Meziříčí 1935 (19), Pulice 586 (9), Zádolí 151, Mokré 437, Rohenice 315, Záhornice 350, Očelice 287, Rovné 294, Osečnice 332, Semechnice 710, Podbřezí 498, Skršice 369 Počet Němcův v té které obci v závorce. (str. 245b)

Volby do říšské rady[editovat]

Volební období do říšské rady mělo trvati šest let. Obyčejně byla však rozpuštěna dříve. Tak říšská rada v roce 1907 na základě všeobecného práva hlasovacího zvolená rozpuštěna byla v roce 1911. Nové volby do říšské rady konaly se v červnu 1911. Při prvé volbě ve městské skupině královéhradecké, v níž Opočen volil, nedostal žádný kandidát většinu hlasů. Poměr byl tento: Z 10.170 hlasů odevzdaných dostal sociální demokrat 2902, mladočech 2823, pokrokář 1910, klerikál 548 hlasů. Při užší volbě mezi sociálním demokratem a mladočechem dostal tento 4839, onen 4072 hlasy. (Na Opočně onen 254, tento 175 hl.) Byl tudíž zvolen mladočech jdr. Bohuslav Franta, zemský rada v Praze. - - Při těchto posledních volbách do říšské rady odevzdáno bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro české kandidáty: 253.044 pro české agrárníky (38 posl.), 9868 pro staročechy (1 posl.), 96.010 pro mladočechy (14 posl.), 208.085 pro katol. lidovce (7 posl.), 73.800 pro české socialisty (16 posl.), 9.999 pro realisty (1 posl.), 352.041 pro autonomní sociální demokraty (26 posl.), 20.522 pro centrální sociální demokraty (1 posl.), 16.447 pro státoprávníky (4 posl.), 3.650 pro kompromisní kandidáty a 15.931 pro samostatné a jiné kandidáty.

Ve venkovském okrese zdejším zvolen byl, taktéž v užší volbě, za říšského poslance Antonín Rydlo, purkmistr v městysi Krčíně a okresní starosta Novoměstska nad Met. a to 5.198 hlasy, kdežto dosavadní poslanec (klerikál) zůstal se 5123 hlasy v menšině.

Pokusy o volbu představenstva[editovat]

V minulém roce zvolen byl třetím sborem volicím do městského zastupitelstva čtvrtý náhradník a tím (str. 246) bylo městské zastupitelstvo tak doplněno, že mohla se z něho zvoliti městská představenost. Ale všecky pokusy o volbu takové představensti nevedly k žádnému cíli přes to, že okresní hejtman mezi spornými stranami v r. 1908 zvoleného zastupitelstva shodu docíliti hleděl. Tyto pokusy opakovaly se v létech 1910 a 1911 několikrát.

Králíkáři[editovat]

V tomto roce rozmohl se na Opočně chov králíkův. Na Opočně sestoupili se chovatelé králíkův v jednotu pro chov králíkův, která však neměla dlouhého trvání. Polní hospodáři ve zdejším městě a v okolí z rozmáhajícího se chovu těchto zvířat trpěli škodu. Králíky chovali lidé, kteří neměli namnoze žádných pozemků, a ti ráno a večer rozcházeli a rozjížděli se po okolí, aby urvali na cizím trošek píce. Chov králíkův asi po pěti létech značně se omezil.

Stavební ruch.[editovat]

Ze stavebního ruchu v roce 1911 uvádíme toto: Novou kruhovou cihelnu na Opočně postavil Jan Černý, podnikatel staveb, na svých pozemcích. – Frant. Dušek, puškař, postavil při svém domě v Nádražní ulici továrnu na zbraně. – Václ. Zima, továrník, postavil u svého závodu dle plánu smíchovského architekta Ladislava Skřivánka pěknou obytnou budovu (VR: č.p. 205). – Nové domy o jednom poschodí vedle svých postavili Frant. Žižka v ulici Komenského (VR: č.p. 74) a Josef Bašek v  ulici Nádražní (VR: čp. 166).

Změny držebnosti[editovat]

Od Frant. Růžičky koupil dům kupec Jan Zilvar v Nádražní ulici č. 159. – Od Jindř. Venigera dům č. 165 v téže ulici pekař Josef Bašek. – Od vdovy Dražďákové v téže ulici dům č. 167 materialista Jos. Rohlena. – Hostinec „na zámečku“ (VR: č.p. 72) koupil dosavadní nájemce jeho Jan Kašpar za 19.000 K. – Od H. Wildmanna koupila na Velkém náměstí dům č. 135 za 25.000 K Pavla Sluková. str. 246b

Oslava narozenin dra. Filipa St. Kodyma[editovat]

Sté narozeniny opočenského rodáka dra. F. S. Kodyma oslavilo dne 8. října 1911 družstvo Kodymova Národního Domu pěknou hudební akademií.

Cena plodin[editovat]

(tabulka)

Umrtí[editovat]

Dne 6. června 1911 zemřel František Michálek, který býval před léty po delší dobu členem a radním v opočenském zastupitelstvu.

Rozpuštění zastupitelstva[editovat]

Obecní zastupitelství města Opočna, které místo tří let pro neutěšené poměry mezi občanstvem po šest let účinkovalo, ačkoliv před třemi roky nové zastupitelstvo zde zvoleno bylo, rozpuštěno bylo konečně vynesením místodržitelství ze dne (str. 247) 11. prosince 1911.

Rok 1912[editovat]

Správní komise[editovat]

K zatímnímu obstarávání záležitostí města Opočna povolalo okresní hejtmanství v Novém Městě nad Met. v dohodě s okresním výborem Opočenským správní komisi, která dne 1. ledna 1912 úřadovati počala. Byli do ní povoláni:

1. Antonín Kretschmann, kn. vrch. účetní

2. JUDr. Karel Dražďák, zemský advokát

3. Václav Pavlík, majitel parního mlýna

4. Phar. Mag. Adolf Czumpelík, lékárník

5. Karel Šlechta, resident firmy Fiedler a spol.

Předsedou komise byl ustanoven Ant. Kretschmann. Když Ad. Czumpelík z komise vystoupil, zaujal jeho místo Václav Čížek, zahradník knížecího parku.

Změna v berním úřadě[editovat]

Místo Josefa Burgeta, v. berního správce, který odešel koncem roku 1911 na odpočinek a do svého rodiště Náchoda se odstěhoval, dosazen byl na Opočno k bernímu úřadu jako berní správce Václav Paďour, před tím v Miroticích.

Požár[editovat]

V  neděli dne 24. března 1912 o 10. hodině večerní zachváceno bylo ohněm stavení č.d. 195 (VR: Dnes má čp. 195 domek v polích za sev. ulici) v Králohradecké ulici, obývané vdovou Annou Samkovou. Opočenský sbor dobrovolných hasičův udusil za krátko pomocí parní stříkačky oheň, jenž pouze střechu na budově strávil.

Umrtí[editovat]

Dne 3. března 1912 zemřel Arnošt Tomáš, knížecí nadlesní, syn bývalého mlynáře a purkmistra na Opočně. Zasedal v některých minulých létech v obecním zastupitelstvu opočenském a okres opočenský jmenoval ho okresním lesmistrem.

Návštěva ministrova[editovat]

Dne         1912 na své návštěvě v severovýchodních Čechách zajel také na Opočen ministr veřejných prací Dr. techn. věd Otokar Trnka. V budově okresního zastupitelstva byl uvítán okresním starostou Ad. Wolfem, a předseda správní komise Ant. Kretschmann odevzdal mu pamětní spis o potřebách města Opočna. Pobyt ministrův trval tu sotva čtvrt hodiny. str. 247b

Ještě tři umrtí[editovat]

Dne 17. dubna 1912 dokonal život v 31. roce věku svého Antonín Lexa, pokladník spořitelny města Opočna.

Dne 8. srpna 1912 zemřel v Praze universitní profesor JUDr. Emanuel Tilsch, rodem z Opočna, syn advokátův. Narodil se 8. dubna 1866. Po vykonaných studiích nabyl hodnosti doktora práv a byl v létech 1898 – 1903 advokátem v Praze. R. 1903 stal se universitním profesorem na právnické fakultě českého vysokého učení. Napsal několik právnických děl a přispíval do různých právnických časopisův. Pohřeb tragickým způsobem zemřelého – vrhl se v rozrušení nervů v noci s okna ložnice do zahrady – konán na hřbitově v Olšanech za četné účasti různých učencův. Nad rovem za právnickou fakultu mluvil prof. dr. Krčmář, za spolek „Všehrd“ JUC. Novák.

Dne 26. října 1912 zemřela na Smíchově Anna Teunerová, rozená Kriegelsteinová ze Sternfeldu, vdova po primáři všeobecné nemocnice na Opočně, a byla dne 30. téhoř měsíce v rodinné hrobce na opočenském městském hřbitově k věčnému odpočinku uložena.

Nové obecní zastupitelstvo[editovat]

Po dlouhých, dlouhých průtazích, při nichž nejdenou okresní výbor opočenský a okresní hejtman z Nov. Města n./M. snažil se sporné strany v zastupitelstvu již v prosinci r. 1907 zvoleném smířiti, ustanoveno bylo nové městské zastupitelstvo zvolením představenstva, které dne 13. října 1912 obvyklý slib složilo.

V  tomto zastupitelstvu zasedali:

Za 3. sbor voličský jako výboři Karel Potůček, majitel realit, č. 10; Václav Kubišta, obchodník, č. 215; Adolf Hofman, pekař, č. 186;P Václav Javůrek, stavitel, č. 327*); V.  Karel Lukeš, klempíř, č. 27; Josef Šťásek, hostinský, č. 107;

* Když starosta Václav Javůrek vzdal se starostenství, byl městskému zastupitelství v čele jeho náměstek Antonín Leza.

str. 248

II. Frant. Stráský, notář, č. 245; Frant. Zilvar, řezník, č. 233;

jako náhradníci Václav Urban, pekař, č. 256; Josef Kafka, sedlář, č. 45; Josef Slavík, hostinský, č. 20.

Před ustavením zastupitelstva zemřel za výbora zvolený Ant. Vítek a tudíž postoupil 1. náhradník tohoto sboru za výbora.

Za 2. sbor voličský Adolf Wolf, majitel realit, č. 14; Hynek Arnošt, majitel realit, č. 139; I. Antonín Lexa, majitel realit, č. 136; Emil Sklenář, odb. učitel, č. 293; VI. Bohuslav Malec, obuvník, č. 70; IV. Emanuel Černý, stavitel, č. 318; Jan Smola, odb. učitel, č. 292; VII. Jan Plichta, hostinský, č. 137;

jako náhradníci Cyril Vaníček, krejčí, č. 244; Karel Krajhansl, soudní oficiál, č. 321.

Před ustavením zastupitelstva zemřel za výbora zvolený Jan Herfurt, a odešel do Náchoda Josef Burget, a proto stali se 1. a 2. náhradník tohoto sboru výbory.

Za 1. sbor voličský Josef Bohutinský, ředitel velkostatku, č. 216; VIII. Richard Czerny, správce cukrovaru, č. 221; Adolf Czumpelík, lékárník, č. 164; Antonín Kretsehmann, vrch. účetní, č. 1; Hugo Sihlindenbuch, okresní soudce, č. 247; III. Ferdinand Zohorna, obchodník, č. 63; Václav Čížek, kníž. nadzahradník, č. 142; str. 248b Adolw Kahler, mlynář, č. 241; jako náhradníci František Maix, kníž. inženýr, Emanuel Vambera, berní asistent.

Místo zemřelého P. Jana Řeháka a do Jičína se odstěhovavšího Frant. Růžičky nastoupili jako výboři 1. a 2. náhradník tohoto sboru. Hlasy virilní zastupovali František Maix (knížete), Karel Šlechta (fu. Fiedler a spol.). Jména členů předtavenstva jsou podtržena, purkmistrova dvakrát (v tomto textu označen písmenem „P“).

Přednášky[editovat]

V tomto roce vyslechli jsme na Opočně dvě zajímavé přednášky. Obě byly oživeny promítanými světelnými obrazy. Prvou „o pohřbívání ohněm“ proslovil MUDr. J.V. Novák z Prahy, druhou „o poloostrově Balkánském“ profesor Al. Klaus z Chrudimi. Konaly se v Národním Domě Kodymově.

Zamítnutá žádost za převzetí Rudolfovy nemocnice do správy okresu[editovat]

V tomto roce požádal správní výbor Rudolfovy veřejné nemocnice na Opočně i správní komise města Opočna okresní zastupitelstvo na Opočně, aby převzalo tuto nemocnici do své správy. Ale žádost byla zamítnuta.

Stavební ruch[editovat]

Kromě osmi menších domků rodinných postavena byla roku 1912 budova pro hostinec u nádraží (VR: čp. 362), kterou dal zbudovati Leopold Matyáš.

Válka na Balkáně[editovat]

Primář zdejší Rudolfovy nemocnice MUDr. Jaroslav Zimmer odebral se v měsíci říjnu 1912 do Bulharska, aby tam ošetřoval ve válce s Turky raněné Jihoslovany.*) Vrátiv se po třech měsících vypravoval o svých zkušenostech s raněnými v užších kroužcích. Pro raněné vojíny slovanské na Balkáně sešlo se na Opočně sbírkou 1011 K  56 h.

*) Působil jako řídící lékař ve vojenské nemocnici v Plovdivě. str. 249

Odchod lékárníkův[editovat]

Koncem roku 1912 odešel z Opočna Ph. Mag. Adolf Czumpelík, darovav pro opočenskou chudinu 200 K, které v Městské spořitelně zdejší jako fond Ad. Czumpelíka uloženy byly. Byl na Opočně lékárníkem od roku 1899. Po něm převzal zdejší lékárnu Phar. Mag. Josef Tvrdík, který byl před tím lékárníkem v Golčově Jeníkově.

Rok 1913[editovat]

Říšský poslanec na Opočně[editovat]

Dne 7. února 1913 byl na Opočně JUDr. Bohuslav Franta, rada zemského výboru a říšský poslanec, který ujistil purkmistra, že snahy Opočenských po zvelebení města a jeho zařízení podporovati bude.

Zlá učitelka[editovat]

Na měšťanské škole dívčí na Opočně působila od jejího založení zlá učitelka, která žákyním různá příkoří činila a ve škole i mimo školu výstředně se chovala. Na stížnost některých rodičův vyšteřil její nevhodné činy předseda okresní školní rady jdr. Bedřich Porkert, okresní hejtman, a na základě tohoto šetření dána učitelce pro abnormálnost duševního stavu dovolená a později, ale teprve koncem roku 1915 dána do pense, aniž by více k vyučování připuštěna byla. Jméno učitelčino zamlčujeme.

Umrtí[editovat]

V  roce 1913 zemřeli:

1. Dne 27. února Karel Potůček, měšťan a bývalý mistr řeznický. Týž byl spoluzakladatelem „Sokola“ na Opočně a zasedal po delší dobu v městském zastupitelstvu jako výbor i jako radní.

2. Vilém Cohorna dne 31. května. Býval kupcem, později, od roku 1865 městským tajemníkem a pokladníkem Občanské záložny. Na odpočinek odešel roku 1896. str. 249b

3. Dne 1. června 1913 Adolf Herout, mistr truhlář. Byl v jednom období náhradníkem v zastupitelstvu opočenském.

Okresní zastupitelstvo[editovat]

Do nového okresního zastupitelstva opočenského, které od 22. dubna 1913 působiti počalo, byli vysláni z Opočna jako zástupcové města Václav Javůrek, mistr zednický a tesařský, purkmistr, Antonín Lexa radní, František Stráský, notář a radní, za velký průmysl a obchod Adolf Wolf, předseda a pokladník Občanské Záložny, za velkostatek Josef Bohutinský, ředitel velkostatku, Antonín Kretschmann, vrchní účetní a Frant. Maix, vrch. kníž. inženýr. Po nové volbě měly v tomto zastupitelstvu venkovské obce 11, města 6, velký průmysl a obchod 3 a velkostatky 4 zástupce. Zastupitelstvu okresnímu v čelo byl postaven, již podruhé Adolf Wolf.

Erár koupil dům[editovat]

V roce 1913 koupil erár pro poštu a berní úřad od okresu na Opočně bývalý okresní dům, č. 307, vystavěný r. 1898 na památku uplynulého padesátiletí od zrušení roboty, za 46.000 K a z této kupní ceny darovalo město Opočno na dům eráru 6.000 K, vyhradivši si, že pro případ, kdyby erár v budoucnosti domu toho nepotřeboval, obci Opočnu právo předkupní se zachová.

Město koupilo dům[editovat]

Dne 20. listopadu 1913 koupilo město Opočen z pozůstalosti zemřelého Karla Potůčka dům č. 10. v samém sousedství městské radnice za 17001 K. Nádvoří tohoto domu bylo později nákladem města upraveno. Domu užívá se odtud hlavně k obývání městských zřízencův.

Ohražení obecního výboru[editovat]

Jako jiné české obce ohradilo se město Opočen proti předčasnému rozpuštění českého sněmu a proti dosazení zemské správní komise, k čemuž došlo následkem císařského nařízení ze dne 26. července 1913, protože „sněm království českého po léta (-pro vzdor Němcův-) nebyl s to, aby plnil zákonem mu přikázané úkoly a též zemský výbor nemohl dostáti ani finančním povinnostem zemské správy, aniž mohl vůbec zákonným způsobem dále zastávati funkce jemu str. 250 přináležející.“ Ohražení toto podáno dle usnesení městského zastupitelstva opočenského dne 18. července 1913, tedy ještě před císařským rozhodnutím.

Stavby roku 1913[editovat]

Když ve směru Králohradecké ulice proražena byla mezi domy 287 a 288 při Nádražní ulici nová ulice do polí, stavěly se po stranách této ulice v roce 1913 nové domky, mezi nimi dílna fotografická. Byla to domovní čísla 373 – 375 (VR: Dnes MuDr. V. Domorád a lékárna, tehdy F. Dušek, dnes ulice Jana Pitry). Kromě toho přibylo v roce 1913 Opočnu ještě pět menších domů obývacích čísla 368 – 372 (VR: ul. Zborovská)

Zrušená ulička[editovat]

Roku 1913 byla z usnesení městského zastupitelstva zrušena ulička za novou hospodou, kudy se za stodoly chodilo. Ulička tato, ne více než asi metr široká, oplývala nečistotou, a uchylovali se do ní za šera i noci lidé, kteří s odcizenou polní úrodou s polí panských a sousedských domů se plížili. Po zrušení jejím odkoupili některé její části sousedící majitelé pozemkův.

Týdenní trhy na Opočně opět v pátek[editovat]

Týdenní trhy na Opočně, které dle získaných privilegií od pradávna v pátek se konaly, později však na pondělí přeloženy byly, měly se z usnesení obecního zastupitelství opět v pátek konati. Toto usnesení nabylo platnosti.

Berní úřad přestěhován[editovat]

Když v domě č. 307 od eráru zakoupeném místnosti v prvém poschodí upraveny byly, odstěhoval se tam berní úřad zdejší z domu č. 294 v Baštecké ulici.

Různé[editovat]

Padesátiletí svého trvání oslavila jedna z nejstarších jednot opočenských „Měšťanská beseda“ dne 16. listopadu 1913 uspořádáním slavnostního večera. str. 250b

Rok 1914 (str. 250b)[editovat]

Nový městský strážník[editovat]

Od 1. ledna 1914 nastoupil na Opočně službu nový městský strážník Josef Barnet (VR: František). Mělo tedy město opět dva strážníky.

Úřední dni okresního hejtmanství[editovat]

Pravidelné úřední dni okresního hejtmanství odbývaly se pro pohodlí místního a vůkolního občanstva v roce 1914 každý druhý měsíc v předposlední sobotu na Opočně v místnosti hotelu Holub. Zástupce okresního hejtmanství uděloval tu občanstvu rady, přijímal žádosti a stížnosti, vyslýchal strany, bral ve slib obecní představenstva a místní školní rady a podobné. Avšak od září bylo toto úřední jednání zastaveno.

Odchod městského úředníka[editovat]

Dne 31. března 1914 vzdal se Emil Zilvar úřadu v městské radnici, který od 1. ledna 1909 zastával, aby se věnoval obchodu, který po otci převzal.

Umrtí[editovat]

Dne 20. dubna 1914 zemřel v Mentoně ve Francii Karel Fiedler, senior-chef nájemního družstva „Fiedler a spol.“ a popel jeho uložen byl ve Frankfurtě nad Mohanem. Zemřelý byl říšský Němec, ale jako lidumil, který podporoval mnohé podniky na Opočně, všeobecně vážen. Z jeho pozůstalosti bylo dle vůle nebožtíkovy přemnoho úředníků jeho závodu štědře obdarováno a také městu Opočnu dostalo se pro dobré účely daru 5.000 K.

Osvětlování elektřinou[editovat]

V  tomto roce staralo se zastupitelstvo města Opočna mimo jiné o dvě naléhavé potřeby města, totiž o zajištění elektrického osvětlování města po uplynutí roku 1914. V té příčině spokojilo se zatím s vyjádřením továrníka Václava Zimy, že ještě po 31. prosince 1914 ze svého závodu elektrický zdroj pro osvětlování města dodávati bude, ač smlouva o dodávání takového zdroje dnem 31. prosince 1914 se skončila. str. 251

Rudolfova nemocnice[editovat]

Druhou potřebou města i okolí bylo rozšíření Rudolfovy veřejné nemocnice. Nutnost takového rozšíření odůvodnil ve schůzi městského zastupitelstva ve dnech 11. a 15. května primář nemocnice mdr. Jaroslav Zimmer. Byly dva plány, z nichž však v nejbližší době žádný se neuskutečnil. Jeden plán spočíval v tom, aby nemocnice rozšířila se o chirurgický pavillon, druhý, aby nová moderní nemocnice vybudována byla na jiném vhodném místě a aby město dosavadních pozemkův a budov nemocničních k jiným účelům použilo. Pro uskutečnění toho požádán byl o pomoc kníže Josef Colloredo-Mannsfeld a ten slíbil přípisem ze dne 29. června 1914:

1. že daruje pro stavbu nové nemocnice pozemek v Dubince č. 346./1. a č. 347.

2. že přenechá stavební materiál (cihly, tašky) za cenu výrobní.

3. že poskytne po případě také stavební dříví za cenu sníženou.

4. že daruje na stavbu 100.000 K.

Oproti tomu si však vyhradil, aby mu z obecního majetku dány byly některé pozemky a aby měl v kuratoriu nemocnice jeden hlas. Později vypuklá válka přerušila snahy o zvelebení nemocnice a ta zůstala v malých rozměrech až do roku 1925.

Umrtí[editovat]

Dne 21. června 1914 zemřel na Opočně František Novák, vrchní poštmistr. Před ním jako poštmistři na Opočně se vystřídali Adolf Skuherský (1858–1872), Josef Rathouský (1872–1878), Frant. Stránský (1878–1889).

Listonoši[editovat]

Za úřadování pošmistra Františka Nováka na Opočně zřízeni byli pro obvod pošty opočenské státem placení listonoši přespolní a domácí, kdežto před rokem 1901 pro poštovní zásilky do Opočna chodili z venkovských obcí poslové obecní a po městě roznášela poštu poselkyně od poštmistra dle smlouvy přijatá. str. 251b

Světová válka 1914 – 1918[editovat]

Podnět k válce[editovat]

Dne 28. června 1914 zavražděn byl při návštěvě Bosny v Sarajevě následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este s chotí kněžnou Hohenbergovou Žofií, rozenou hraběnkou Chotkovou. Tato vražda byla podnětem k válce světové, na kterou se vlády různých států již dlouho připravovaly, takže by k ní dříve neb později došlo. Dne 28. července 1914 vydal císař František Josef manifest k národům rakouským, kterým prohlášen byl válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. Avšak brzo zachvátil válečný stav celý téměř svět. Na jedné straně byla Rakousko-Uhersko, Německo, Bulharsko a Turecko, na druhé straně Srbsko, Černá Hora, Rusko, Francie, Belgie, Anglie s osadami, Italie, Rumunsko, Portugalsko, Žaponsko, Spojené Státy Americké a některé státy menšího významu. Podle počtu obyvatelstva a bohatostí válčících států bylo zřejmo, kdo v této válce podlehne. O průběhu této hrozné války v této kronice zmiňovati se nebudeme. Na půdě Čech válečných událostí nebylo. Ale válka přinesla k nám mnoho nemilých jevů, o nichž mlčeti nemůžeme.

Svolávací vyhlášky a přehlížení brancův[editovat]

Dne 26. července 1914 nalepena byla na rozích ulic vyhláška o částečné mobilisaci – C – a vyhláška o částečném vyzvání a svolání domobrany – D – . Avšak již za pět dní potom dne 31. července 1914 publikována byla vyhláška o všeobecné mobilisaci – A. Před nalepenými vyhláškami kupily se hloučky lidu vyděšených tváří a padla tu mnohá válku odsuzující slova.

Dne 22. srpna 1914 uveřejněna byla vyhláška svolávající k činné službě vojenské ke zbrani schopné domobrance II. výzvy ve stáří 37-42 let - ... s uvedením svolávácích lhůt.

Dne 18. září 1914 byla vydána svolávací vyhláška – D – , dle níž přihlásiti se měli k přehlídkám dosud neodvedení domobranci, rození v létech 1892 a 1893. U obecních úřadů přihlásiti se měli tito domobranci do 25. září 1914. Přehlídka těchto domobranců konala se pro Opočen dne 10. října 1914 v Hradci Králové a z dostavivších se 44 opočenských domobrancův uznáno ke zbrani způsobilými 13, z nich příslušníkův Opočna 7. Narukovali dne 26. října 1914.


str. 252[editovat]

Dne 21. října 1914 ohlášena byla svolávací vyhláška – E – a měli se dle ní ku zbrani neschopní a superarbitrovaní domobranci, narození v létech 1878 – 1890 u obecních úřadův do konce října 1914 ohlásiti. Na Opočně ohlásilo se 109 mužův. Přehlídka těchže konala se v Novém Městě n./Met. dne 24. listopadu 1914. Ze 109 opočenských domobrancův odvedla vojenská komise 32, kteří narukovali v různých dnech. Tak vydána dne 29. prosince 1914 vyhláška – E1 – dle které při posledních přehlídkách odvedení domobranci, rození v l. 1887 – 1890 nastoupiti měli dne 16. ledna 1915. Takových bylo z Opočna 14.

Dne 10. ledna 1915 uveřejněna svolávací vyhláška – E2 – a po jejím rozkazu dne 1. února 1915 za způsobilé uznaní domobranci, rození v l. 1884 – 1886 narukovali. Bylo jich z Opočna 6. Ostatní odvedení domobranci, rození v l. 1878 – 1883 narukovali dne 15. února 1915, z Opočna 12.

Dne 26. ledna 1915 vydána byla vyhláška – F – týkající se dosud neslouživších domobrancův nasazených v létech 1891, 1895 a 1896 a dále těch, kteří se narodili v l. 1878 – 1881 a nabyli po dosaženém 33. roce svého věku rakouského státního občanství. Měli přihlásiti se u obecního úřadu nejdéle do 31. ledna 1915. Oněch bylo z Opočna 25, těchto žádný. Přehlídky konaly se ve dvou lhůtách. Ze 25 přihlášených domobrancův z Opočna, rozených v l. 1891 a 1895 odvedeno dne 21. února 1915 12 mužův, a ze 23 domobranců z Opočna, rozených v roce 1896 odvedeno jich dne 24. března 1915 18.

Dne 4. března 1915 nařízovala vyhláška – G – domobrancům II. výzvy, narozeným v l. 1873 – 1877, aby se u obecního úřadu nejdéle do 20. března 1915 přihlásili. Na Opočně přihlásilo se takových domobrancův 45. Jejich přehlídka konala se v Novém Městě nad Met. dne 25. dubna 1915 a bylo z nich 11 odvedeno. Ti pak dle svolávací vyhlášky – G1 – povoláni byli k činné službě vojenské na den 15. května 1915.

Císařským nařízením ze dne 4. května 1915 rozšířena byla povinnost str. 252b domobranská na jinochy osmnáctileté, tedy v r. 1897 narozené. V základě toho vydal nadřízený politický úřad dne 24. května 1915 svolávací vyhlášku – H – vyzývající mladíky v roce 1897 rozené, aby se k vůli přehlídce do 10. června 1915 u svého obecního úřadu ohlásili. Přehlídka těchto mladíků, počtem 18 z Opočna, konala se v Novém Městě nad Met. dne 7. června 1915 a bylo z nich 11 za způsobilé uznáno. Narukovali dle vyhlášky – H1 – dne 28. září 1915 dané, dne 15. října 1915.

Dne 1. května 1915 oznámena byla vyhláška – K – týkající se domobrancův rozených v l. 1878 – 1890, dále rozených v l. 1892 – 1894, kteří za příčinou nových (druhých) přehlídek u svých obecních úřadův do 10. května 1915 ohlásiti se měli. Na Opočně přihlásilo se jich 95 a z nich bylo dne 15. června 1915 při odvodu v Novém Městě nad Met. 35 za způsobilé k válečné službě uznáno.

Dne 12. června 1915 nařízeno vyhláškou – K1 – aby posledně odvedení domobranci rození v létech 1887 – 1890, dále v létech 1892 – 18944 k praesentaci dne 21.VI. 1915 se dostavili.

Dne 6. července 1915 oznámeno vyhláškou – K2 – , aby posledně odvedení domobranci, rození v l. 1878 – 1886 dne 16. srpna 1915 narukovali. Císařským nařízením ze dne 4. května 1915 rozšířena byla povinnost sloužiti v domobraně o dalších osm let, takže místo do 42. roku nyní – aspoň po čas války – každý muž do 50. roku domobraně podléhá. K tak zvaným válečným úkonům použiti býti může mužských osob do 55. roku stáří.

Dne 15. června 1915 uveřejněna byla svolávací vyhláška – L – podle které muži v l. 1865 – 1872 rození u obecního úřadu do 23. června 1915 přihlásiti se měli. Dne 19. července 1915 pod značkou – La – podána byla k předcházející vyhlášce některá vysvětlení. Na městském úřadě na Opočně přihlásilo se jako nejstarší výzva domobranecká 99 osob. O jejich způsobilosti rozhodlo se dne 20. září 1915 v Novém Městě nad Met. Odvedeni z nich 54 muži.

Až dosud nebyli obecní starostové a radní, také pomocné kancelářské síly


str. 253[editovat]

při okresních politických úřadech jako domobranci k přehlídkám voláni. Také na ně došlo a jejich přehlížení konalo se v  Hradci Králové.

Dne 27. prosince 1915 povoláni byli vyhláškou – L2 – k nastoupení branné služby odvedeni domobranci III. výzvy a to rození v l. 1870 a 1871 na 17. leden 1916 a rození v l. 1865 – 1867 na den 21. leden 1916. Dne 28. ledna 1916 vydána ještě svolávací vyhláška – L3 – ukládající domobrancům narozeným v l. 1868 – 1869, dále těm, narozeným v l. 1865 – 1867, kteří při dodatečných přehlídkách obecních starostův a radních a kancelářských pomocných sil při okresních hejtmanstvích za způsobilé k válečné službě uznáni byli, aby dne 21. února 1916 narukovali. Dne 15. září 1915 ohlášena vyhláška – M – . Do 24. září 1915 bylo se přihlásiti u obecního úřadu domobrancům, narozeným v létech 1873 – 1877, dále v létech 1891, 1895 a 1896. Na Opočně bylo přihlášeno 58 mužův. Druhá přehlídka těchto domobrancův konala se v Novém Městě nad. Met. dne 21. října 1915 a byli odvedeni z Opočna 34 muži.

Dne 9. listopadu 1915 svolávala vyhláška – M1 – tyto odvedené domobrance, aby se, pokud se v l. 1875 – 1877 a v létech 1891 a 1895 narodili, dne 16. listopadu 1915 a dne 18. listopadu 1915 vyhláška – M2 – , aby se, pokud se v l. 1872 – 74 a 1896 narodili, dne 6. prosince 1915 k praesentaci dostavili.

Dne 30. března 1916 vydána byla vyhláška – N – a ta vybízela nejmladší domobrance, rozené roku 1898, aby se do 7. dubna 1916 u obecního úřadu ohlásili. Počet přihlášek na Opočně činil 28. Jejich prohlídka konala se dne 19. dubna 1916 v Novém Městě nad Met. a bylo jich odvedeno z Opočna 19. Narukovali pak dne 11. května 1916. Dne 25. dubna 1916 oznámena svolávací vyhláška – O. K vůli novým přehlídkám měli se domobranci, rození v l. 1897 – 1866 znova do 5. května 1916 u obecního úřadu ohlásiti. Na Opočně přihlášených bylo 137. str. 253b

Byli přehlíženi dne 30. května 1916 v Novém Městě nad Met. a bylo jich z Opočna odvedeno 44. Domobranci, narození v l. 1866 – 1872, byli přehlíženi podruhé, též ti, již narodili se v r. 1897, ostatní potřetí. Dle dalších svolávacích vyhlášek, O1, O2, O3, O4 narukovali posledně odvedení domobranci, rození v roce 1897 dne 1. srpna 1916

rození v  l. 1893 – 1896 a v  l. 1885 – 1889 dne 28. srpna 1916

rození v  l. 1866 – 1871 dne 3. listopadu 1916

rození v  l. 1892 – 1899 a v  l. 1880 – 1884 dne 16. listopadu 1916

rození v  l. 1872 – 1879 dne 10. ledna 1917

Dne 26. prosince 1916 vydaná vyhláška – P – týkala se domobrancův, narozených v létech 1892 – 1898. Bylo jim přihlásiti se u obecního úřadu do 4. ledna 1917. Na Opočně přihlásilo se jich 29. Byli přehlíženi dne 23. ledna 1917 a odvedeno jich z Opočna 12. Domobranci, rození v l. 1892 – 1894 byli přehlíženi již počtvrté. Noví odvedenci narukovali dle rozkazu – P – dne 12. února 1917.

Dne 23. ledna 1917 uveřejněna byla svolávací vyhláška – R – . Domobranci, rození v r. 1899 přihlásiti se měli do 31. ledna 1817. Na obecním úřadě na Opočně přihlásilo se jinochů 21 a z nich bylo dne 14. února 1917 v Novém Městě nad Met. 15 odvedeno, kteří nato dle vyhlášky – R1 – dne 10. března 1917 narukovali.

Dne 5. února 1917 kázala svolávací vyhláška – S – domobrancům, narozeným v l. 1891 – 1872, aby se opět u obecního úřadu k novým a to již pátým přehlídkám hlásili. Na Opočně bylo přihlášek 55 a z nich při odvodu dne 17. března 1917 v Novém Městě n. Met. odvedeno 15 mužův. Narukovali – S1 – v  dubnu (16.) a v  květnu (14.).

Také byli gažisté a gažisté-aspiranti, narození v l. 1866 – 1873, kteří při dosavadních přehlídkách byli uznáni za nezpůsobilé k domobranecké službě se zbraní, povoláni ke svým zeměbraneckým  doplňovacím velitelstvím, aby podrobeni byli prohlídce, jsou-li způsobilí k vojenským, správním neb lokálním službám u velitelstev vojska, úřadů a ústavů mimo bitevní frontu. – V  dubnu 1917 vyzvány byly všecky osoby, které byly zproštěny str. 254 na určitou neb neurčitou dobu, ať ve věku vojenském neb domobraneckém, aby se ohlásily v sídle své činnosti u obecního úřadu v době od 10. do 22. dubna 1917.

V  dubnu 1917 oznamovala vyhláška – T – , že se mají hlásiti k novým prohlídkám domobranci, narození v  l. 1867 až 1871, též ti, kdo pro zjištěné vady z domobranecké služby vyňati byli a v l. 1893 až 1867 se narodili. Třídění těchto domobrancův konalo se v Novém Městě nad Met. dne29. května 1917 a ze 16 Opočenských uznáno způsobilými 5. Do Liberce k zjištění udané tělesné vady předvoláni 4 a z těch dodatečně 2 za způsobilé uznáni. Narukovali ve dvou lhůtách: 14. a 28. června.

Později v  roce 1917 vydána byla vyhláška – U – na základě kteréž povolávali se k novému třídění domobranci, narození v tříletí 1897-1899. Při prohlídce v Novém Městě nad Met. dne 8. září 1917 konané odvedeno bylo ze 17 na Opočně přihlášených 3. Dle vyhlášky V konal se odvod domobranců v r. 1900 rozených dne 19. ledna 1918. Z 21 na Opočně přihlášených odvedeno 10 a narukovali dne 6. února 1918.

Poslední svolávací vyhláška měla značku W. Třídili se znova dosud za nezpůsobilé uznaní domobranci, narození v létech 1894-1899. Jejich odvod konal se 19. dubna 1918. Odveden jeden ze 19 na Opočně přihlášených a ten nastoupil 15. května 1918.

Stávalo se v těch létech 1914 až 1918 často, že vojáci a domobranci, kteří pro nezpůsobilost tělesnou z vojska propouštěni byli, při nových přehlídkách, když v zázemí ve svém domově poněkud se zotavili a sesílili, znova za způsobilé ke zbrani uznáni a proti nepřátelům na frontu ruskou, rumunskou, srbskou neb italskou vypraveni byli. Namnoze odvedeni byli k vojsku muži a jinoši slabší konstituce tělesné, dále takoví, kteří trpěli vadou srdeční neb neduhem žaludečním a ti umírali dříve, než se na frontu dostali, nebo posláni jako neduživci domů, aby zde předčasně život svůj ukončili. str. 254b

Světová válka 1914–1918[editovat]

Na bojištích usmrcení muži z města Opočna[editovat]

Z  těch, kteří z Opočna do vojny povoláni byli, padli v bitevní čáře následující muži:

1. Josef Bauer, tovární úředník, narozený roku 1882, domovem příslušný do Horní Rokytnice, bydlel posléze na Opočně v domku č. 43 (VR: Vorlova), sloužil v pěším pluku č. 98., zemřel v roce 1915.

2. Josef Baumann, důstojník pěšího vojska z povolání, před smrtí hejtman, rodem z Opočna, syn knížecího správce, byl v bitvě v Haliči dne 2. listopadu 1914 poraněn a později následkem poranění zemřel.

3. Bohumil Černoušek, mistr zednický a podnikatel staveb, narozený roku 1880, posléze bytem na Opočně v č. 312 (VR: Nádražní), sloužil u zákopnického praporu č. 6., zemřel 11. července 1915 u Marpalona v Jižním Tyrolsku.

4. Alois Čiháček, rolník, narozený r. 1877, domovem příslušný do Opočna, bydlel posléze na Opočně v č. 300, sloužil v pěším pluku č. 18., zemřel 6. ledna 1917 u Koltova-Zločova.

5. Jan Cihlář, dělník, domovem příslušný do Višovky, narozený roku 1893, bydlel posléze na Opočně v č. 248, sloužil u 30. střeleckého pluku, zemřel 28. prosince 1915 u Újezdce proti Italům.

6. Jaroslav Franc, puškař, narozený r. 1893, příslušník a rodák opočenský, bydlel na Opočně v č.d. 17 (VR: Trčkovo nám. Kodymova), byl zaměstnán na vojně u automobilového oddělení, zemřel 24. května 1918 u Tesso v Jižním Tyrolsku.

7. Karel Holcman, truhlář, narozený roku 1895, příslušník a rodák opočenský, na Opočně v č. 43, sloužil u 18. pěšího pluku, zemřel na italském bojišti u Sziary dne 27. června 1915. str. 255

8. Václav Hubálek, obuvník, narozený roku 1890, domovem příslušný do Lukavice, bydlel v poslední době na Opočně v č. 15, sloužil v pěším pluku č. 30., zemřel 25. května 1915 u Rešova.

9. Josef Kovář, strojník, narozený roku 1891, domovem příslušný do Opočna, bydlel posléze na Opočně v  č. 26, sloužil u 18. pěšího pluku, zemřel 8. září 1917.

10. Josef Luštinec, krejčí, narozený roku 1888, příslušník novopacký, naposledy bytem na Opočně v č. 369 (VR: Zborovská), sloužil u dělostřelců 26. pluku, zemřel dne 3. července 1918 u Assiaga v Italii.

11. Jan Maček, zelinář, narozený roku1886, příslušník opočenský, bydlel posléze na Opočně v č. 50 (VR: Charouzova ul.), sloužil u 18. pěšího pluku, zemřel 14. srpna 1915 u Slané Plassiny.

12. Bohuslav Malec, cukrář, narozený roku 1891, příslušník a rodák opočenský, na Opočně posléze u otce  v č. 70 (VR: Baštecká), sloužil v 18. pěším pluku, zemřel 24. října 1914 u Vyšehradu v Bosně.

13. Josef Malý, kočí, narozený roku 1880, příslušník Opočna, bydlel naposledy na Opočně v č. 245 (VR: Nádražní), sloužil v 18. pěším pluku, zemřel následkem poranění 25. července 1915 v Českých Budějovicích.

14. Miroslav Matyáš, natěrař, narozený r. 1887, příslušník a rodák opočenský, na Opočně v domě otcovském č. 54 (VR: Charouzova, zbourán), sloužil v 18. pěším pluku, zemřel dne 28. listopadu 1915 u Oslavic v Přímoří.

15. Josef Metzner, pekař, narozený r. 1896, domovem příslušný do Meziříče, bydlel posléze u otce v č. 219 (VR: Hradecká, na dvoře pálenky), sloužil také v 18. pěším pluku, zemřel též dne 28. listopadu 1915 u Oslavic v Přímoří str. 255b

16. Karel Novotný, dělník, narozený r. 1886, příslušník Opočna, tamže posléze v č. 221 (VR: Podzámčí), sloužil u 2. dragounského pluku, zemřel na rumunském bojišti.

17.Josef Pavlík, krejčí, narozený roku 1895, domovem příslušný do Meziříče, na Opočně posléze v domě č. 47 (VR: Charouzova??) sloužil v 18. pěším pluku, zemřel 28. září 1917 na bojišti proti Rusům.

18. Josef Ruffer, pomocník pivovarnický, narozen roku 1882, příslušný do Opočna, zde posledně bytem v č. 179 (VR: Mlýnská), sloužil v 18. pěším pluku, zemřel 24. června 1915 na Sámě

19. Karel Ryšavý, krejčí, narozený v r. 1894, příslušník a rodák opočenský, od zásobovacího vojenského sboru, z domku č. 242 (VR: Nádražní) na Opočně, zemřel 1. září 1914 u Komárova.

20. Miroslav Stráský, právník, narozený v r. 1894, příslušník opočenský, syn zdejšího notáře, bydlel posléze na Opočně u otce v č.d. 245 (VR: Nádražní), sloužil jako jednoroční dobrovolník u 18. pěšího pluku, zemřel 7. května 1915 u Blažkova na bojišti proti Rusům.

21. František Šmída, zámečník, narozený roku 1878, příslušník Opočna, bydlel posledně na Opočně v domku č. 285 (VR: Pitkova), sloužil u 18. pěšího pluku, zemřel 9. června 1915 u Bystrovice.

22. Karel Tůma, materialista-pomocník, narodil se v roce 1889 (VR: 12.2.), rodem z Opočna a do něho domovem příslušný, od 18. pěšího pluku, zemřel 28. listopadu 1914 u Valjeva v Srbsku.

VR: 23. Otakar Polávka, koželuh, nar. v Opočně dne 16. 1. 1893, vstoupil do čsl. legií dne 15.8. 1916 v Rusku, zemřel na skvr. tyfus v  čs. nemocnici v Jekatěrinburku dne 11.3. 1919, pohřben je támtéž. Doplnil dne 15.5. 1998 Rathouský. Bydlel snad v Hradební ul. čp. 33. str. 256

Za světové války nezvěstní vojíni a domobranci z Opočna[editovat]

K jménům mužův v bitevních řadách za čtyřleté války usmrcených připojujeme jména nezvěstných z Opočna. Způsob, jakým s povrchu zemského tito muži zmizeli, zůstává tajemstvím.

1. Jindřich Drašnar, lesní hajný, narozený r. 1882, do Mokrého příslušný, obýval posléze hájovnu, č. 275 (VR: hájenka v parku), v oboře opočenské, byl vojínem 18. pěšího pluku, nezvěstným od září 1914.

2. Emanuel Krejčí, řidič parního pluku, narozený r. 1887, do Šejova příslušný, posléze na Opočně v č. 221 (VR: Podzámčí), od 21. pěšího pluku, byl zajat od Rusův a zůstal od r. 1916 nezvěstným.

3. Josef Kronus, čeledín, narozený r. 1878, příslušník Kacova, posléze v č.d. 97 (VR: Švamberk) na Opočně, sloužil v 1. pluku dragounském, nezvěstný od r. 1915.

4. Karel Milský, stavitelský kreslič, narozený r. 1889 v Opočně a do Opočna příslušný, posléze u rodičů na Opočně v č.d. 212 (VR: Hradecká), sloužil u 1. praporu polních myslivcův, nezvěstný od r. 1914.

5. Karel Pietsch, kontoarista, narozený roku 1890, do Opočna příslušný, od 18. pěšího pluku, od r. 1914 nezvěstný. (VR: Zámecká čp. 64?)

6. Rudolf Práza, pekař, narozený roku 1888, příslušník a rodák opočenský, bydlel posléze na Opočně v č. 7 (VR: Trčkovo nám.), sloužil v 18. pěším pluku , nezvěstný od r. 1914.

7. Antonín Růžička, kontoarista, narozený roku 1894 (VR: 6.10.), na Opočen příslušný a tamže rodilý, od 2. pěšího pluku , od r. 1915 nezvěstný.

8. Jan Vaněk, školník v zimní hospodářské škole, rozený r. 1881 (VR: Narozen v Semechnicích), příslušník Semechnic, posléze v školní budově č. 296 (VR: Nádražní, hosp. škola), sloužil u 2. praporu polních myslivcův, nezvěstný od r. 1914.

9. Jan Vaněk, klempíř, narozený r. 1895, do Skršic příslušný, na Opočně v č.d. 161 (VR: Nádražní), nezvěstný od r. 1915.

10. Václav Schmied, narozený r. 1895, do Planice příslušný, posléze na Opočně v č.d. 315, od 26. dělostřeleckého pluku, zůstal nezvěstný od r. 1915. (VR: Václav Schmied nar. 9.12. 1895 byl zajat 28.11. u Gorice italskými vojáky a dne 21.8. 1917 vstoupil do čs. legií. Do vlasti se vrátil v  r. 1918 a účastnil se bojů s Maďary na Slovensku. Z legií byl propuštěn 15.10. 1919. Dne 1.7. doplnil V. Rathouský)

str. 256b

Světová válka 1914–1918[editovat]

Podle seznamu u městského úřadu chovaného sloužilo za světové války ve vojišti 592 mužů, z těch padlo na bojištích 22, zemřelo následkem útrap válečných 22, zůstalo nezvěstných 10, a vrátili se jako invalidé 50.*)

Odvod koní[editovat]

Kromě lidí odváděli se ve světové válce také koně k účelům válečným. První a největší odvod koní ze soudního okresu opočenského konal se ve dnech 1., 2. a 3. srpna 1914. Pro tento odvod a mysl občanstva, vypuklou válkou krajně rozrušenou, nepřišli v těchto dnech na Opočen na klášterní slavnost „porcinkuli“ téměř žádní lidé a klášterní pouť omezila se jen na pobožnost v kostele. Kramáři, kolotoče, houpačky, zvěřince, biografy a jiné zábavní podniky na Velkém náměstí nebyli, místo nich hemžili se tu koně a je předvádějící rolníci. K odvodům musilo město pro koně dodati potřebnou píci a to dne 1. srpna 550 kg sena a 445 kg ovsa, dne 2. srpna 1914 680 kg sena a 840 kg ovsa a dne 3. srpna 1914 748 kg sena a 924 kg ovsa. Odvedení koně byli majitelům hned odebráni a na místo vojenského určení dopraveni. Za odvedení koně dala odvodní komise majitelům písemnou stvrzenku s udáním ceny zvířete a ta byla později zaplacena u berního úřadu. Z Opočenska bylo tehdy odvedeno: 1.VIII. 368, 2.VIII. 628, 3.VIII. 236, dohromady 1232 koně. Z odvedených koní připadlo na Opočen 48 kusův, patřili těmto majitelům: Firmě Fiedler a spol. v Podzámčí 15, Colloredo-Mannsfledovi 11, Otovi Fiedlerovi 6, Václavu Pavlíkovi 3, Frant. Bašovi, Josefě Světlíkové a Josefu Šťaskovi po 2, Karlu Fáberovi, Karlu Javůrkovi, Jos. Lexovi, Anně Sochorové, Jos. Tošovskému, Václavu Urbanovi a Jarosl. Vávrovi po 1. O průvodce koní bylo se postarati městu a odváděli do Malšovic u Hradce odvedené koně většinou živnostníci a obchodníci, kteří s koňmi zacházeti neuměli.

Pro potřeby vojenské bylo později – 5. května 1916 – opočenským občanům odvedeno 5 tažných psů, které jim však zatím ponecháni byli, a také 12 ručních saněk bylo jako způsobilé dopravní prostředky městským úřadem hlášeno.

*) Deset synů-vojínů měl příslušník města Opočna Adolw Vlček, který se však před vypuknutím války do Třebechovic odstěhoval. Tito synové, kteří na různých frontách v rakouském vojišti za světové války bojovali, byli: Bohumil, Adolf, Josef, Antonín, Alois, Roman, Edvard, Karel, Václav a Bedřich. Otec sám sloužil po 12 let 9 měsícův u 5. pluku dělostřelectva a účastnil se ve válce s Italy dvou bitev v roce 1859 a v roce 1866.


str. 257

Válečná vyznamenání[editovat]

V Úředním listě pro Novoměstsko z let 1916-1918 uvedena jsou vojenská vyznamenání za zásluhy ve světové válce na bojištích rakouských. Z nich jmenujeme ta, která se týkají osob z Opočna pocházejících. Vyznamenáni byli:

Jindřich Felix, praporčík z Opočna, stříbrnou medailí II. třídy.

Hubert Pietsch, poručík z Opočna, bronzovou vojenskou záslužnou medailli na stuze voj. záslužného kříže.

Vilém Cohorna, důstojník zásobovacího sboru, z Opočna, zlatým záslužným křížem na stuze medaille za udatnost.

Miroslav Stráský, jednoroční dobrovolník z Opočna, stříbrnou záslužnou medaillí I. třídy za udatnost.

Rudolf Prouza z Opočna bronzovou medaillí za statečnost.

Jan Maček z Opočna stříbrnou medaillí I. třídy za statečnost.

Rudolf Tůma z Opočna stříbrnou medaillí za udatnost II. třídy.

Antonín Vlček z Opočna stříbrnou medaillí II. třídy za statečnost.

MUDr. Jaroslav Zimmer, primář nemocnice na Opočně zlatým záslužným křížem s korunou na stuze medaille za statečnost, čestným znamením Červeného kříže II. třídy a královskou pruskou záslužnou medaillí Červeného kříže II. třídy.

Jan Cohorna z Opočna stříbrným záslužným křížem na stuze medaille za statečnost i bronzovou medaillí za udatnost.

Bedřich Vašátko z Opočna stříbrnou medaillí II. třídy za udatnost.

Josef Burian z Opočna, Josef Mračno z Opočna, Ferdinand Jarkovský z Opočna a Josef Šmída z Opočna bronzovou medaillí za udatnost.


str. 257b[editovat]

Josef Novotný z Opočna železným záslužným křížem.

Jindřich Kovář z Opočna bronzovou medaillí za statečnost.

Jaroslav Burget z Opočna podruhé pochvalným uznáním za udatnost.

Václav Kašpar z Opočna železným záslužným křížem na stuze medaille za statečnost.

Jindřich Kovář z Opočna stříbrnou medaillí II. tř. za udatnost.

Hubert Schejbal, Karel Šmída, Antonín Tůma, vesměs z Opočna bronzovými medaillemi za statečnost.

Raimund Svoboda z Opočna a Karel Kašpar z Opočna, železným záslužným křížem na stuze medaille za udatnost.

František Hruška, Václav Pekař, Ferdinand Rohlena, vesměs z Opočna, bronzovými medaillemi za udatnost

Josef Zilvar z Opočna stříbrnou medailli I. třídy za udatnost.

Václav Novák a Václav Pekař, oba z Opočna, stříbrnou medaillí II. třídy za udatnost.

Vyznamenaných pro udatnost z  Opočenských bylo ještě několik, ale jejich jména uveřejněna nebyla.

Život za světové války[editovat]

Před válkou trvala povinnost sloužit v domobraně do dokonaného 42. roku stáří. Za války byla tato povinnost rozšířena až do 52. roku. K tak zvaným válečným úkonům mohli být voláni též muži starší. Do bojů proti nepříteli byli posíláni zvláště důstojníci záložní, důstojníci z povolání zůstávali dosti dlouho v zázemí.

Listiny ztrát[editovat]

Jména ve válce usmrcených , raněných a zajatých důstojníků a mužů ohlašovala vojenská správa listinami ztrát, které zasílány byly obecním úřadům. Prvá taková listina ztrát vydána byla v srpnu 1914. Denní listy listiny ztrát nějakou dobu uveřejňovaly, později však s jich oznamováním přestaly.

Polní pošty[editovat]

Styk s vojáky do bojů povolanými zprostředkovaly polní pošty, které označeny byly čísly. Avšak ne všem číslům zavedených polních pošt byly zásilky dodávány. V novinách bývalo uveřejněno, kterým polním poštám jest dovoleno v tom


str. 258[editovat]

kterém čase zásilky pro vojsko přijímati. Potraviny vojínům zasílati bylo zrazováno. Posílaly se jim většinou doutníky, cigarety, čokoláda. Listy vojínům zasílané a ty, které vojáci domů posílali, podléhaly cenzuře.

Písemný styk se zajatci[editovat]

Také zajatcům, které se octli na Rusi, v Italii, v Rumunsku a jinde, bylo možno dopisovati a časem i peníze jim zasílati. Dělo se tak prostřednictvím některého neutrálního státu, zvláště Švýcar. Při tom bylo možno pozorovati, jak důvěra ve stát Rakousko-Uherský vůčihledě klesala. Tak v roce 1917 vyplaceno bylo zajatcům v Italii za odeslaných od nás 100 K pouze 50 italských lir. Za války vyprodali různí obchodníci téměř všecky zásoby zboží, pokud toto zboží nebylo zabaveno státem pro vojsko. Za peníze nebylo možno dle libosti kupovati.

Obchod výměnný[editovat]

Nastal obchod výměnný. Zboží platilo se jiným zbožím neb prací. Některým vrstvám občanstva šel tento způsob obchodu k duhu. Rolník dostal za máslo, vejce a tvaroh od kupce zrnkové kávy, co chtěl, ač pro jiného za peníze na prodej nebyla, podobným způsobem získal rolník látky na šaty i kůže na oděv, dodávkou ječmene do pivovaru zajistil si též pro sebe pivo, o které v hostincích byla nouze, takže se tam čepovalo jednou za čtrnáct dní. Rolníkovi za viktualie pracoval kterýkoliv řemeslník s největší ochotou, jinému za peníze ze zvláštní milosti.

Opočenské konsumy[editovat]

Neochota obchodníkův prodati zákazníkům zboží (-za peníze-), způsobila, že různá družstva zakládala pro své členy konsumy. Na Opočně zřízeny byly v té době konsum pro úředníky a učitele, dále tři konsumy pro dělníky. Udržely se tu i po skončení války.

Lidé s baťochy[editovat]

Z některých míst, zvláště z Náchoda, rozjížděli se denně lidé s prázdnými baťohy a naplněnými tobolkami po okolí, aby na venkovanech potřebné potraviny vymámili. Byli to většinou lidé, kteří s nakoupenými potravinami ve městě lichvařili. Na trzích prodávati se přestalo. Nebylo vzácným jevem potkati úředníka páté hodnostní třídy z Hradce Králové s baťochem mouky na zádech, s baňkou mléka v jedné a bochníkem chleba ve druhé ruce, spěchajícícho na dráhu, aby u příbuzných a známých shromážděnými potravinami doma se pochlubil.


str. 258b[editovat]

Světová válka 1914–1918[editovat]

Přesuny majetku[editovat]

Také nastaly přesuny majetku. Kdo z válečných poměrův dovedl těžiti, zbavil se nejen dluhův, ale hromadil kapitály. Jiný v slepé důvěře, že Německo s Rakouskem válku vyhrají, obětoval na vedení války těžce nastřádané úspory při vypisování rakouských válečných půjček.

Válečné půjčky[editovat]

Takové půjčky vypisoval stát každé pololetí, bylo jich osm a politické úřady naléhaly na občanstvo, aby co možná nejvíce státu půjčovalo. Na Novoměstsku vyznamenal se v tomto směru okresní hejtman JUDr. Bedřich Porkert, ještě za války na místodržitelského radu povýšený, který značným úspěchem v „Úředním listě“ okresního hejtmanství novoměstského při upisování válečných půjček z Novoměstska nad Met. pochlubiti se mohl.*) Prozíraví věřitelé státu válečné půjčky s malou ztrátou prodali, ale neprozíraví si je ponechali a tak mnozí přišli o své úspory, neboť úpisy válečných půjček staly se po válce bezcennými. Obec města Opočna upsala ze svého skrovného jmění na válečné půjčky: na první 3000 K z fondu chudých, na druhou 5000 K z daní ....... nájemce knížecích dvorů Karla Fiedlera, na třetí 25 000 K z fondu Pitkova na vydržování školy mateřské, na čtvrtou 20 000 K z téhož fondu, na pátou 20.000 K z fondu Charousova, na sedmou 20 000 K z fondu Pitkova a na osmou 3000 K z téhož fondu. Přes to, že od peněžních ústavův i samosprávných českých sborův a osob národnosti české upsány byly značné částky, vytýkalo se v některých časopiosech Čechům nepřátelských, že Čechové upisují velmi málo, snad proto, že někteří předáci čeští, nechtíce slouti prodlužovately války, neupsali ničeho. Na válce světové měla většina Čechův zájem jen proto, že od jejího ukončení očekávali rozpadnutí říše Habsburské a osamostatnění Čech. Proto různé oslavy vítězství německých a rakouských zbraní, nařízené oslavy dynastické a jiné projevy oddanosti k říši Rakousko-Uherské byly u nás pouhou přetvářkou, do které vláda nutila pohrůžkami a sliby šťastnější budoucnosti živly na státu závislé, jako zaměstnance státní a zvláště učitelstvo.

Pěstování rakouského vlastenectví[editovat]

Ve školách bylo učitelům vésti mládež v přísném duchu rakouského vlastenectví, učebnice byly přepracovány a vymýceno z nich vše, co připomínalo Čechům bývalou

*) Okresní hejtman jdr. Bedřich Porkert byl jinak na okrese osobností oblíbenou. Jeho matka pocházela z Dobrého. Pro tuto oblíbenost upsán na Novoměstsku na 3. válečnou půjčkou 5,040.445 K, na 4. 5,076.960 K, na pátou 7,452.240 K.


str. 259[editovat]

slávu a samostatnost. Za to bylo naléháno, aby všichni žáci dovedli z paměti a s důrazem přednášeti rakouskou národní hymnu a tehdejší okresní školní inspektor dal školám obšírný pokyn, jak by se nápěv hymny cvičiti měl, aby žactvo v kostele shromážděné při různých císařských slavnostech hymnu co nejkrásněji zazpívalo.

Bída ve školách[editovat]

Jinak panovala ve školách ohromná bída. Pro nedostatek uhlí a dříví, pro zaměstnání učitelstva při soupisech obilí a osevných ploch, pro zabrání učeben k různým, zvláště zásobovacím účelům, také někdy pro nedostatek učitelstva neučilo se buď vůbec aneb velmi nepravidelně a to v učebnách zanedbaného zevnějšku.

Na dráze[editovat]

Hned po vypuknutí války zastavena byla na drahách pravidelná doprava osob a zboží. Železniční vozy a lokomotivy sloužiti měly dopravě vojska a vojenského materiálu. Později jezdilo se dle zatímního jízdního řádu a to při značném omezení vlakův. Tak na trati od Chocně do Halbstadtu jezdily každým směrem toliko dva vlaky osobní denně a teprve od 1. června 1915 jezdil tudy vlak třetí. Vlaky bývaly cestujícími ve 3. třídě přeplněny, mezi nimi byla většina těch, kteří v baťochách odváželi potraviny na venkově draho skoupené. Pro nedostatek mužského zřízenstva prohlíželi jízdní lístky ženy – výpomocné kondukterky. Čím déle válka trvala, tím špatnější byl vnitřek železničních vozů. Rozbitá okna v nich zůstávala nespravena a o čistěotě ve vozech 3. třídy nemohlo se vůbec mluviti.

Činnost spolků[editovat]

Ruch spolkový ve všech téměř spolcích ve válce utichl nadobro. Výminku činila „Jednota divadelních ochotníkův“ na Opočně, která i za války ve prospěch válečné péče několik divadelních představení uspořádala a čistý výnos z nich okresní pomocné kanceláři v Novém Městě nad Met. zaslala. Příspěvky, které pro válečnou péči z Opočna i odjinud do Nového města nad Met. zaslány byly, najdou se v Úředním listě novoměstském z let 1914-1918. Období válečné bylo nepřetržitým řetězem sbírek pěněžitých i věcných pro vojsko v poli a pro vedení války vůbec. Pro vojáky sbírali jsme prádlo, teplejší části oděvu, před svátky vánočními a velikonočními též různé potraviny. Vojáci v poli stěžovali si na špatnou výživu, byli krmeni vařeným tuřínem, špenátem zrůzných travin a místo čaje dostávali odvar z listí jahodového a ostružinového, které v zázemí sbírali školáci.


str. 259b[editovat]

Ve prospěch válečné péče vydávány byly pohledové lístky, různé kokardy, knoflíky, jehlice, prsteny. Na důkaz rakouského smýšlení věci ty jsme kupovali, ale jako Češi jich málo používali. Vláda byla donucena, že některé věci, pro ošacení vojska a pro válčení potřebné, zabavila, jako len, vlnu a bavlnu, kaučuk, gumu a kosy, podobně kůži.

Odvádění zvonův[editovat]

Zvony ze zvonic v dědinách a některé zvony kostelní byly sňaty a rozlité odvezeny do skladišť na lití nových děl. Z kostelů opočenských byly pro válku odvezeny kromě zvonu na věži kostela klášterního z věžičky kostela marianského zvonek „Sanctus“, vážící 8 kg, vysoký 21cm a mající v průměru 23 cm. Pocházel z r. 1736, byl bez nápisů a byl ozdoben křížkem, po jehož stranách byly dvě postavy, jedna s palmou, druhá s  mečem. Z zvonice téhož kostela zmizel „Umíráček“. Vážil 20 kg, byl vysoký 24 cm a měl v průměru 31 cm. Pocházel z r. 1728 a měl nápis „Valentin Lissack goss mich in Prag 1728“. Vypouklá jeho ozdoba Sv. Florian hasící oheň. S téže věžě sňat byl „Poledník“, vážil 194 kg, měl průměr 73cm a ulil jej r. 1899 zvonař Jiří Gössner ve Vídni. Ozdoben byl vypuklým obrazem P. Marie a měl nápis Ave Maria – Opočno – L.P. 1899 - . Konečně sundán s věžičky děkanského kostela nad presbyteří zvon „Sanctus“. Vážil 37 kg, měl průměr 37 cm, výšku 30 cm a pocházel z r. 1607. Byl bez ozdoby a měl nápisy: Anno Domini 1607 Verbum Domini manet in eternum. Gott allein die Ehr. Zvony starší, jichž historická cena byla prokázána, zůstaly na Opočně.*) Také předměty kostelní z cínu jako svícny, píšťaly od varhan a konvice hodily se k účelům válečným.

Soupis kovův válečných[editovat]

Státem zplnomocněné osoby, většinou učitelé, chodily po domech a sepisovaly tam věci z kovu, které pro účely válečné dle váhy prodati bylo povinností. Byly to zejmena meděné kotle, bábovky, hmoždíře mosazné, závaží z mosazi, kovové mísky, bronzové sošky a jiné kovové ozdoby, se kterými nerady hospodyně se loučily. Také mosazné kování a mosazné kliky v domácnostech měly býti odebrány. V cizozemských časopisech byly tyto rekvisice podnětem

*) Na Opočně sjímány byly zvony kostelní dne 16. února 1917. Před sejmutím bylo každým naposledy zazvoněno. Fotografie zvonů jsou zachovány.


str. 260[editovat]

humoristických obrázkův, které znázorňovaly, jak naši vojáci, střílejí proti nepříteli závažímí, svícny, zvonky a klikami ode dveří.

Zastavené volby[editovat]

Následkem válečné služby odešlo mnoho mužů do pole a nemohlo súčastniti se voleb do obecních zastupitelstev. Proto bylo nařízeno, že po čas války volby obecních výborů konati se nebudou. Tím se stalo, že obecní zastupiteltvo na Opočně z r. 1912 působilo bez obnovení přes dobu války až do r. 1919. Obdobně nebylo také okresní zastupitelstvo za války voleno.

Epidemické nemoci[editovat]

Očekávali jsme s  jistotu, že válkou zavlečeny budou do Čech epidemické nemoci, jako neštovice, tyfus, cholera. Obavy tyto se nesplnily. Nemoce podobné vypukly sice u jednotlivcův, ale zdravotními opatřeními jejich šíření se zamezilo.

Výživné[editovat]

Rodinám válkou sdolaných vojínův a domobrancův bylo ode dne, kdy vojnou povinný z domova na vojnu odešel, vypláceno výživné. Nárok na takové výživné ohlašoval se u obecního úřadu, který ztvrdil, jakou měrou rodina na výdělku odvolaného muže závisela. Obecní úřad zaslal pak přihlášku okresnímu hejtmanství. Tam rozhodla o výši výživného okresní vyživovacví komise. Výživné vyplácelo se vždy po čtrnácti dnech u berního úřadu. Nebýti toho výživného, nespokojenost s válečnými poměry mezi lidem propukla by snad ve vzpouru.

Lid tančí[editovat]

Přes to, že doba byla vážná, veselil se lid o různých příležitostech, o poutech a posvíceních, takže okresní hejtmanství pořádání tanečních zábav ve zdejším okolí v r. 1915 zakázalo a jen výminečné zábavy podobné pořádati povolovalo.

Zásobování lidu za války[editovat]

Značné starosti měla vláda se zásobováním lidu. Na dovoz potravin z cizozemska nebylo lte mysliti. Proto upraveno zásobování lidu tak, aby k jeho výživě postačily plodiny v tuzemsku vypěstované. Již v roce 1914 zabavil stát většinu plodin polních a vyhradil si, že jedině stát smí od rolníka obilí, brambory, řepu, zelí a jiné plodiny za ceny v tom kterém období ujednané prostřednictvím


str. 260b[editovat]

různých státem ustanovených komisionářův kupovati. Zásobování obyvatelstva mlýnskými výrobky obstarával Válečný obilní ústav ve Vídni a jeho odbočka pro Čechy v Praze. Styk zdejšího politického okresu s obilným ústavem v Praze obstarávala Zásobovací ústředna v Novém Městě nad Met., která mimo jiné povolána byla přijímati mouku pro politický okres potřebnou a určovat její rozdělení na jednotlivé obce. Zásoby mouky a obilí zjišťovány byly, pokud se sklizně z roku 1914 týče, domovními prohlídkami. Soupis takových zásob činil na Opočně

dne 28. února 1915                        dne 25. května 1915

pšenice 65.116 kg                           14.763 kg

žito 87.334 kg                                    14.959 kg

ječmen 135.565 kg                         29.868 kg

oves 48.230 kg                                 25.195 kg

mouky pšeničné 35.713 kg          24.598 kg

mouky žitné 13.638 kg  s ječnou  42.512 kg ..........

mouky ječné 5.539 kg                   5578 kg

krupice 1071 kg                                               798 kg

krup 1544 kg                                     612 kg

Lidí na Opočně živených udáno dne 28.II. 1915 2697, dne 25.V. 1915 3070, při tom mnozí počítáni dvakrát. Koní bylo 55. V každé obci zřízen byl místní zásobovací výbor, jeho starostí bylo pro místní lid potřebnou mouku od ústředny novoměstské nad Met. v čas si vyžádati. Lid dělil se na samozásobitele a nesamozásobitele. Oni musili se z ponechaných zásob obilních sami živiti a neměli proto na příděl mouky a chleba od státu nároku. Poněvadž na Opočně bylo mnoho malorolníků, kteří ponechané zásoby brzy strávili, stali se samozásobitelé nesamozásobiteli. Pro zajištění výživy konaly se časně z


str. 261[editovat]

jara soupisy osevných ploch v každé obci a práci s těmito soupisy spojenou obstarávali učitelé. Na základě zjištěného osevu a osázení nařízeno pak rolníkům, kolik obilí, bramborů, zelí, řepy a jiných plodin pro výživu lidu dodati musí. Rozeznávaly se okresy soběstačné, kam nebylo třeba obilin dovážeti a okresy nesoběstačné, kam se mouka dovážela. Politický okres novoměstský nad Met. prohlášen byl za soběstačný. Samozásobitelé měli mleti obilí pouze po vydání mlecího výkazu. Časem prohlíženy byly zásoby obilí ve mlýnech a obilí bez mlecího výkazu do mlýna dodané, zabaveno bylo pro stát a mlynářům uloženy značné pokuty. Mleti za měřičné bylo zakázáno a mělné ustanoveno bylo úředními nařízeními. Od 11. dubna 1915 vydávány byly v Čechách týdenní výkazy, opravňující ku koupi chleba a mouky. Plné lístky zněly na 1.470 g chleba nebo na 1.050 g mouky, zmenšené pro ty, kteří měli v domácnosti přes 2 kg mouky neb obilí, na 1365 g chleba nebo na 975 g mouky, konečně pro osoby cestující denní lísty, které zněly na 210 g chleba nebo 6 housek. Na Opočně počaly se tyto výkazy vydávati dne 30. srpna 1915. Těžce pracujícím osobám popřáno o 350 g chleba neb 250 g mouky více. Osoby o noci zaměstnané pokládaly se za těžce pracující. Od 20. února 1916 vydávány byly chlebenky s moučenkami na 14 dní. Týdenní dávka pro osobu činila 1 260 g chleba a 5.00 g mouky. Pro nedostatek mouky byla později nejednou týdenní dávka zmenšena a rolníci vybízeni, aby nad povinnost obilí dodali. Cena plodin, kterou stát rolníkům platil, činila:

v  létech sklizně 14-15   15-16     16-17     17-18     18-19

za pšenici za q   42 K       34 K       35 K       40 K       55 K

žito                        35           28           29           40           55

ječmen sladový 28.8      28           33           37           50

krmný                                  26           29

oves                                     26           28           36           50

proso                                                   28           40           40

vikev                                                    26           70           70


str. 261b[editovat]

Světová válka 1914–1918[editovat]

v roku sklizně                    14-15     15-16     16-17     17-18     18-19

za seno volné                                                 13 K       23 K       25 K      

za seno lisované                                             14.5 K    24.6 K    28

za slámu volnou                                              9             13           12

za slámu lisovanou                                         10.5       14.6       15.2

za mouku krupici             70.35                     82           82                          

pšenič. k vaření                               66.15                     60           60           150

pšenič. chlebovou          49.3                       43.5       43.5       100

za mouku ječnou            45.45                     60           60           150

za mouku ječnou chl.                                    43.5       43.5       100

za hrách                                                              55           80           120

čočku                                                                   55           80           120

za brambory                                     9 až 13  7 až 9     9 až 12  15 až 16

za mák                                                                150         200         250

Mlynářům dostalo se od vlády pokynů , jak mají obilí vymílati, aby bylo mouky co nejvíce a otrub co nejméně. Také chléb pečen byl ze směsi různých mouk a z bramborů a byl špatné jakosti. Na Opočně prodávali pekaři bochníčky něco přes kg těžké sami do 25. června 1917.*) Od následujícího dne dodávali chléb místnímu zásobovacímu výboru, který jej svými zřízenci v „Domě Kodymově“ podával. S pečivem z pšeničné mouky, jako s rohlíky a s chutnými žemličkami, rozloučili jsme se již v únoru 1915 a dle vůle vlády spokojili se do prosince 1915 s dvojdílnými žemlemi, jichž výroba na to zakázána byla. Ustanovením maximálních cen za zboží různého druhu čelilo se zdánlivě proti nesmírnému zdražování, ale lid, hlavně zámožnější jeho vrstvy zdražovaly živobytí tím, že z obavy, že zásobování vládou zařízené selže, nakupovali za přemrštěné ceny obilí a mouku. Za q pšenice pod rukou

*) Váha a cena takového bochníčku vládnímu nařízeními několikráte se za války upravovala. V r. 1915 byl bochníček 1.4 kg těžký za 62 H, poté v r. 1916 bochníček o váze 1.26 kg za 56 h, konečně v r. 1918 bochníček téže váhy za 1 K 44 H.


str. 262[editovat]

opatřené platívalo se 1000 K, za q žita neb ječmene 500 K i více. Časem dolehla na lid za války veliká nouze: nebylo petroleje, kterým by světnici osvětloval, nebylo dříví a uhlí, kterým by kamna vytápěl. Každý dostával však lístky, které opravňovaly na koupi omezeného množství petroleje, uhlí, másla neb sádla, masa hovězího, mýdla neb sody, kávy neb kávové náhražky atd. atd. Mnoho těchto lístků nepoužitých zůstalo lidu na památku neblahé doby, neboť nebylo zboží žádaného na skladě. Aby omezila se spotřeba masa, zavedeny nuceně zprvu dva později tři bezmasé dni. Uzenky dělati bylo zakázáno. Zboží cukrářské smělo se vyráběti pouze z mouky černější. Výminečně povoleno sladiti cukerinem. V těch dobách leckde v domácnostech vařily domácí pivo, dělali škrob z nasbíraných kaštanů a připravovali náhražku kávovou ze sušené čekanky. Také tabák, doutníky a cigarety, kteréž za války několikrát se zdražily, vydávány byly kuřákům na zvláštní průkazy.

Nouzové peníze[editovat]

Hned po vypuknutí války obávalo se obyvatelstvo, že papírové peníze pozbudou ceny. Ponechávalo si proto peníze kovové, ze zlata, stříbra a bronzu i niklu, a nevydávalo jich. Nastala nouze o drobné. Byl to zjev za každé minulé války se opakující. V tom čase vydala „Městská spořitelna“ na Opočně pro odstranění nouze o drobná platidla poukázky na 1 K. Takových poukázek vydáno za  K. Oběh jejich byl později zakázán.

Změna na trůně[editovat]

Osud nedopřál stařičkému předposlednímu císaři rakouskému dočkati se nešťastného pro rod Habsbursko-Lotrinský zakončení války a rozpadnutí říše. Císař František Josef I., jehož skon delší dobu se očekával, zemřel dne 21. listopadu 1916 o deváté hodině večerní na zámku Schönbrunně. Po 68 roků řídil za poměrů velice stížených, mnohojazyčnou říši svou, kde křižovaly se zájmy různých národů. Po něm nastoupil jeho synovce syn, následník trůnu jako poslední císař rakouský Karel I. po přeslici potomek českého krále Jiřího Poděbradského.


str. 262b[editovat]

Péče o raněné vojáky[editovat]

První transport zraněných vojínův – bylo jich 39 – přibyl na Opočen dne 12. září 1914. Na nádraží opočenském byli přivítáni okresním hejtmanem JUDrem Bedřichem Porkertem a starostou města Václavem Javůrkem. Ranění ošetřováni byli ve veřejné nemocnici Rudolfově a v prozatímním vojenském lazaretu, který zařízen byl v internátě zimní hospodářské školy. - - - Hned po vypuknutí války prošla novinami zpráva, že kníže Colloredo-Mannsfeld zavázal se na svůj náklad pro ošetření raněných rakouských vojínův zříditi a vydržovati nemocnice při zámcích na Opočně, na Dobříši a na Zbiroze. Tento závazek byl později omezen na dobu osmi týdnův. Na Opočně trvala tato nemocnice od 1. listopadu do 31. ledna v r. 1915. Bylo v ní ošetřováno průměrně 40 mužův denně. Nemocnice měla své stanoviště v letohrádku v parku opočenském, který na čas jejího trvání byl pro pobyt raněných upraven a lůžky opatřen. Opatrovnici propůjčil pražský odbor „Červeného kříže“. Vrchní dozor nad nemocnicí vyhrazen byl manželce knížete Yvoně. Lékařskou péči o raněné měli lékaři z Rudolfovy nemocnice. Pro vojáky v této nemocnici z ochoty vařily v kuchyni k tomu zřízené některé paní a slečny opočenské, vesměs z úřednického kruhu velkostatku.

Váleční uprchlíci[editovat]

Z některých krajin, zvláště z Bukoviny a z Haliče, prchali před záplavou vítězících ruských vojsk četní obyvatelé do zemí západnějších, kde byli z nařízení vlády ubytováni a živeni. První takoví uprchlíci přišli na Opočen dne 5. října 1914. Byli ubytováni ve dvoře v Podzámčí, v klášteře kapucínském a v některých domech jiných. Na výživu jednoho uprchlíka platil stát z počátku denně 70 .. Dohromady přišlo tehdy na Opočen s prvním transportem uprchlíkův 79 osob polské národnosti ode Lvova a Krakova. Uprchlíci zůstali na Opočně do 23. prosince roku 1915. Poté odstěhovali se většinou do tábora pro válečné uprchlíky v Chocni zbudovaného a zámožnější do Prahy. Sotva však z Opočna odešli, přišli sem dne 4. ledna uprchlíci jiní. Ubytováni byli v Domě Kodymově a v klášteře. Byli to většinou starší osoby židovského vyznání,


str. 263[editovat]

které sklon k obchodu zapříti nedovedly, různé věci v obchodech skupovali a místnímu obyvatelstvu výživu ztěžovaly. Odešly z Opočna dne 15. května 1918.

Váleční zajatci na práci na Opočensku[editovat]

Odchodem práceschopných mužův do války nastala veliká nouze o pracovní síly ve všech oborech. Tu a tam najímali hospodáři k různým pracem válečné zajatce z tábora u Josefova, kteří pod dozorem vojenským ve chlévích, ve dvořích a na polích pracovali. Tak byli zaměstnáni ve dvoře v Podzámčí zajatí Rusové a Tataři, na selských statcích v Semechnicích zajatí Italové. První zajatci jako dělníci objevili se na Opočně v roce 1916. Některým z nich po skončené válce do vlasti vrátiti se nechtělo. Tak jistý Vasilj Makarov, který na Opočně oženil se s Češkou odejel na Rus teprve v r. 1924, zanechav tu ženu s dítětem.

Z říšské rady[editovat]

Když za války se ukázalo, že nelze v našem soustátí vlásti absolutisticky, odhodlal se nový mocnář císař Karel I. svolati k zasedáním říšskou radu ve Vídni. Čeští poslanci František Staněk a dr. Zdeněk Tobolka*) poukázali na říšské radě na pronásledování národa českého v uplynulých třech létech (1914-1917), zvláště na to, že vláda pokládala dobu válečnou za nejvhodnější, aby se plány a cíle německého centralismu úplně uskutečnily a aby navždy ze srdcí a hlav českých byly vypuzeny myšlénky na nové uspořádání Habsburského soustátí a na uskutečnění národní rovnoprávnosti, aby zmizela láska k slavné české minulosti a potlačeno bylo vědomí příbuznosti s národy slovanskými. Žehráno také na to, že z němčiny učiněna byla řeč státní, že český tisk byl umlčován, české školství pronásledováno, myšlénka sokolská za velezrádnou prohlašována, muži o


str. 263b[editovat]

stát zasloužilí zatýkáni, vězněni, vyšetřováni a k smrti odsuzováni a upomínky na slavnou českou minulost odstraňovány.

Z rady města Opočna[editovat]

Dle usnesení městského zastupitelstva zaslán byl do Prahy projev souhlasu s památným prohlášením českých spisovatelův, dále se státoprávním ohražením českého svazu spisovatelův, dále se státoprávním ohražením českého svazu poslancův na radě říšské, jakož i projev vřelých sympatií k amnestovaným trpitelům českým. (Schůze obecního zastupitelstva na Opočně dne 28. červena 1918)*)

Rok 1915[editovat]

Umrtí Fr. Dokonala

Na počátku roku 1915 zemřel v Plzni, kam se byl k své provdané dceři odstěhoval, nadporučík ve výsl. a bývalý vrchní radní účetní v Podzámčí, který byl delší dobu členem městského zastupitelstva i městským radním na Opočně. V dějinách 18. pěšího pluku jest o něm, že vyznamenal se jako kadet v bitvě u Sádové roku 1866. Jméno nebožtíkovo: František Dokonal, rodem z Josefova.

Nový poštmistr

Po Františku Novákovi stal se vrchním poštmistrem na Opočně Edvard Hoffmann, který sem přišel z městečka Olešnice (Gieszfübel).

Přístavba hřbitova

Dne 6. května 1915 vysvětil za skrovné účasti lidu novou část městského hřbitova P. Josef Domašínský, vikář a děkan v Dobrušce. Na zdi nové části hřbitova čteme nápis „že přístavba hřbitova provedena byla ve světové válce roku 1915 jako nouzová práce.“ Pozemek pro novou část hřbitova stál 3.521 K, úprava téhož a ohražení zdí 9.743 K., částečné osázení stromovím a j. 577 K, dohromady 13.841 K.

*Projev sympatií týkal se mimo jinék smrti odsouzeným a císařem amnestovaným poslancům dru. Karlu Kramářovi a dru. Al. Rašínovi.


str. 264

Osvětlování

Dne 12. července 1915 přestalo se na ulicích a v domácnostech zdrojem elektrickým svítiti. Dosavadní dodavatelé elektrického prooudu k osvětlování Václav Zima, továrník, nepohodl se s městem, poněvadž mu odepřelo vyplatiti některé neoprávněné účty. Proto zdroj elektrický dále městu dodávati odepřel a po městě rozvedenou síť dal strhnouti a ji prodal. Na Opočně na veřejných místech bylo v noci po nějaký čas podivné temno jako před rokem 1860. Potom zřízena pro osvětlování některých míst na ulicích síť prozatímní, která napájena byla z knížecí elektrárny v pivováře. Ve dnech klášterní pouti o porcinkuli dne 1.-3. sprna 1915 se elektřinou svítilo. S povolením ředitelství knížecího velkostatku dodával se elektrický proud k osvětlování do této sítě i dále. Na některých místech v ulicích kmitaly se v noci ve svítilnách plamínky lamp petrolejových. Na podzim roku 1915 bylo v obecním zastupitelství rozhodnuto, aby Opočen osvětlován byl elektrárnou v Hradci Králové.

Bouře s krupobitím

V neděli dne 29. srpna 1915 bylo na Opočně a v okolí „boží dopuštění“. Asi o půl třetí hodině odpolední přihnala se bouře s krupobitím. Na Opočně padaly kroupy jen řídce, ale značné velikosti. Škoda jimi způsobená nebyla zlá. Hůře bylo v sousedních Semechnicích, kde padaly kroupy hustě, takže v půl hodině rozbily i nejsilnější krycí tašky na střechách, srazily se stromů všecko ovoce, polámaly větve a zničily úrodu na polích. Kroupy tam padaly takovou prudkostí, že po dopadnutí do výše několik metrů se odrážely a v měkčí půdě nadělaly děr, do nichž slepičí a husí vejce dobře vložiti se mohlo.

Kvardiáni

Po P. Richardu Randákovi, o němž jest na rubu listu 209 této kroniky zmínka a který odešel do Sušice v r. 1913, stal se kvardianem zdejšího kláštera kapucínského P. Linus Man a po něm pobyl jako kvardian v r. 1915 na Opočně krátký čas –


str. 264b

asi dva měsíce P. Severin Dukát. Vystřídán byl v r. 1915 P. Moricem Ludvou, který na Opočen dosazen byl za kvardiána z Třebíče na Moravě.

Odchod Schlindenbuchův

Koncem roku 1915 opustil Opočen byv jmenován do Jičína u krajského soudu rada zemského soudu Hugo Schlindenbucht. Byl na Opočně od roku 1905 jako sedmý přednosta zdejšího okresního soudu.

Obrovský požár cukrovaru v Meziříčí

V  tomto roce vyhořel bývalý rolnický cukrovar v  Meziříčí. O tomto obrovském požáru oznamovaly Pražské noviny:

30. května 1915. Dnes mezi 12. a 1. hodinou v noci vypukl požár v cukrovaru a rafinerii v Meziříčí firmy „Oskar Bondy“, který šířil se velkou rychlostí, ačkoliv záhy sjely se k požárišti hasičské sbory z nejširšího okolí. Při požáru zničena byla strojovna a staré skladiště cukru, kdežto nové skladiště a úřednické byty byly zachovány. Ohněm zničeno bylo asi 150 vagonů cukru a asi stejné množství bylo zachráněno, ale neví se, bude-li k potřebě. Škoda požárem způsobená odhaduje se na 3 miliony korun. Jak oheň vznikl, némohlo býti zjištěno, snad zjistí se vyšetřováním, které bylo zavedeno. Cukrovar vyráběl ročně asi 10.000 q surového cukru a přes 100.000 q rafinády. Před několika dny přestalo se v něm pracovati, neboť kampaň byla skončena.

Ještě téhož roku byl cukrovar požárem zničený ve větších rozměrech postaven.


Rok 1916[editovat]

Osvětlování elektřinou z Hradce Králové[editovat]

Od Hradce Králové vedla se po drátech elektřina k osvětlování do Černilova a do Meziříčí a odtud prodloužila toto vedení městská elektrárna v Hradci Králové, až do města Opočna. Původní vedení bylo na sloupech dřevěných a pořízeno bylo nákladem „Svazu hospodářských družstev pro konsum elektrické energie v Hradci Králové. Rozvod elektřiny po městě a transformátory pořízeny byly nákladem Opočna. Práce s rozváděním spojené i dodávka (str. 265) potřebných kovů a věcí obstarávala na účet města firma „František Souček“ v Hradci Králové. Betonové budky pro transformátory postavil závod „Vlček a Pilnáček.“ Dle účtů později předložených zaplatilo město za místní rozvedení elektřiny 91.982 K. Elektřinou z Hradce Králové začal se Opočen osvětlovati dne 1. srpna 1916. V domácnostech soukromých začalo se svítiti o něco později. Za 1 kw dodaného osvětlovacího proudu platili jednotlivce městu pro Hradec Králové do října 1918 pouze 70 h.

Letní čas[editovat]

Od 1. května 1916 zaveden byl v našem státě tak zvaný letní čas, který oproti pravému slunečnímu času o hodinu předcházel. Toho dne posunuty byly hodiny v celé říši o hodinu napřed. 1. květen nastál o 11. hodině v noci dne předcházejícího. Toto zařízení stalo se proto, aby lid zvykl si využiti k práci denního světla, ráno k práci dříve se měl a také dříve na lože se ubíral, čímž na vydání za světlo mnoho se ušetřilo. Tento způsob časového určování skončil se dne 30. září 1916 v jednu hodinu po půlnoci. Také v následujících dvou létech bylo v měsících květnu do října podobné nařízení časové.

Neuskutečněné projekty[editovat]

Stávalo se často, že v městském zastupitelstvu přetřásaly se projekty, které ve prospěch města uskutečniti zamýšlelo. Takové projekty využily se v roce 1916 dva. Město Opočno chtělo budovu dosavadní měšťanské školy dívčí prodati okresu pro sirotčinec a novou školní budovu stavěti na místě domu č. 10. Místo pavilonu chirurgického při nemocnici na zakoupeném pro něj místě chtělo postaviti pavillon pro tuberkulosní, na jehož pořízení „Městská spořitelna“ v roce 1916 10.000 K darovala. S obou úmyslů sešlo.

Změna u okresního soudu[editovat]

Po Hugonu Schlindenbuchovi stal se přednostou okresního soudu na Opočně JUDr. Jarolím Mrázek. Byl rodem z Žižkova a dosazen z Police nad Metují.

Umrtí[editovat]

Dne 13. července 1916 podlehl zákeřné nemoci František Zilvar, mistr řeznický a člen zastupitelstva města Opočna. Byl velmi horlivým divadelním ochotníkem a také ředitelem spolků divadelních ochotníků na Opočně. Zemřel následkem útrap válečných po službě ve vojsku v 50. roce svého věku a byl pohřben na zdejším městském hřbitově. (str. 265b)

Umrtí[editovat]

Pouze německy ohlásili pozůstalí umrtí Richarda Czernyho, technického ředitele fy. „Fiedler a spol.“ v Podzámčí. Týž byl krátký čas městským radním na Opočně. Zemřel v sanatoři v Náchodě dne  prosince 1916 a byl pochován v Brně. Chlubil se býti Němcem a pravým Rakušanem. Svému cítění dal průchod, když v roce 1916 prosadil v městské radě i v obecním zastupietsltvu na Opočně, aby Velké náměstí přezváno bylo náměstím arcivévody Bedřicha. Toto usnesení bylo později odvoláno, aniž by se kdy nového pojmenování náměstí užívalo.

Zemřel MUDr. Jan Dvořák[editovat]

Ve středu dne 13. prosince 1916 o 1. hodině ranní zemřel v Praze MUDr. Jan Dvořák. c.k. dvorní rada, rytíř řádu železné koruny, vrchní ředitel král. české zemské porodnice a nalezince, bývalý člen nejvyšší zdravotní rady, bývalý říšský a zemský poslanec, bývalý starosta okresu Opočenského, čestný občan města Opočna a jiných obcí. Zemřel po krátké nemoci v 68. roce svého věku a byl na hřbitově Vyšehradském dne 16. prosince 1916 pohřben.

Ze života dra. Dvořáka[editovat]

MUDr. Jan Dvořák narodil se 13. května 1849 v Pohoři u Opočna jako syn rolníkův ze statku čís. 57. Vděčně vzpomínal na svého prvního učitele ve filiální škole svého rodiště, který v něm položil základy literního umění. Gymnasium studoval v Hradci Králové, filosofii v Lytomyšli a lékařskou vědu na universitě v Praze. Tam povýšen byl v r. 1876 na doktora veškerého lékařství. Poté byl po delší dobu zaměstnán ve všeobecné nemocnici v Praze a kromě toho byl assistentem v tamní porodnici. Později absolvoval vojenský lékařský kurs ve Vídni a při tom navštěvoval kliniky profesorů drů Billrotka, Brauna a Spätha. Po návratu z Vídně do Prahy byl tam prvním assistentem porodnického oddělení prof. dra. Webra. Byl též delší dobu na studijních cestách, zejmena na klinikách v Mnichově, v Drážďanech a v Berlíně. V roce 1879 usadil se jako praktický (str. 266) lékař na Opočně. Tu se pak stal také lékařem železničním a sekundářem v nemocnici Rudolfově. Byl znám jako výtečný gynekolog a jako takový přečasto do vůkolí volán. Byl činným ve sborech samosprávných, do nichž důvěrou občanstva byl vyslán. V městském zastupitelstvu na Opočně zasedal po 20 let. Byl také členem zastupitelstva okresního a v létech 1889-1904 jeho starostou. Byl poslancem zemským za skupinu venkovských obcí, s níž i město Opočen volilo, od r. 1889 a za touž skupinu též poslancem říšským od r. 1891. Na sněmě a říšské radě byl jako odborník k zodpovězení zdravotnických otázek často vyzván. Svému působišti Opočnu byl upřímně nakloněn a pomáhal uskutečniti různá zařízení svým vlivem ku zvýšení pokroku seč mohl. Tento vliv byl rozhodující při zakládání zimní školy hospodářské, letního kursu hospodyňského, průmyslové školy pokračovací, měšťanské školy chlapecké a j. Když na Opočensku měly se obce rozhodnouti, aby sídlo okresu přeloženo bylo do Dobrušky stál na straně opočenských a způsobil, že většina obcí rozhodla se pro ponechání okresních úřadů na Opočně. Za svého působení na Opočně všímal si také otázek zemědělských a hospodářských a také v zákonodárných sborech na tomto poli platně působil. Dr. Dvořák byl také literárně činným. Psal do časopisu českých lékařů do .........kurent........, do stuttgarského odborného listu „Centralblatt für Gynekologie“. Také do hospodářských listů odborných přispíval a to zejména do chrudimského „Hospodářského listu“. Roku 1896 vydal „Nástin vývoje zemědělského ve sborech zákonodárných za léta 1889 až 1896. Roku 1898 po smrti ryt. Wiedersperga byl povolán za člena nejvyšší zdravotní rady. Byl hrd na svůj původ selský a vystoupil nejednou jako zastance stavu rolnického. Jeho pěkná promluva „Z pamětí roboty a útrap lidu selského na Opočensku“ byla vydána k oslavě jubilea zrušení roboty tiskem r. 1898. Umrtím MUDra Jana Dvořáka ztratil národ věrného příslušníka, lid rolnický vřelého zastance a věda lékařská (str. 266b) znamenitého učence. Věčná čest nebožtíkově památce!

Vlhkost a teplota ovzduší*)[editovat]

(tabulka)

*) Dle záznamů zdejší hospodářské školy

Umrtí[editovat]

Dne 26. prosince 1916 skonal sešlostí věkem v 91. roce stáří Martin Oplt, ředitel velkostatku ve výslužbě a byl o tři dni později na městském hřbitově k věčnému odpočinku uložen. Zemřelý zasedával v obecním zastupitelstvu, v městské a místní školní radě na Opočně, byl v  jednom tříletí starostou okresu Opočenského a v jednom šestiletí členem okresní školní rady v Novém Městě nad Met.

Rok 1917 (str. 266b – 267b)[editovat]

Jaroslav Zinger MUDr, odešel do Hořic[editovat]

Na počátku roku 1917 odešel z Opočna, byv jmenován primářem veřejné okresní nemocnice v Hořicích, MUDr. Jaroslav Zimmer (str. 267)

dosavadní primář zdejší Rudolfovy nemocnice. Z usnesení městského zastupitelstva bylo odcházejícímu lékaři za blahodárnou činnost na Opočně poděkováno. MUDr. Jaroslav Zimmer byl třetím primářem zdejší městské nemocnice v létech 1906 – 1916 a jako dovedný lékař a chirurg – operatér těšil se z dobré pověsti v širém okolí a udržel zdejší nemocnici na té výši, na jaké byla za jeho předchůdcův. Jeho snaha, aby nemocnice opočenská byla rozšířená pavillonem chirurgickým, zůstala po vypuknutí války pro malé příjmy města Opočna neukojena.

4. primář nemocnice na Opočně[editovat]

Po Jarosl. Zimmerovi stal se prvním lékařem ve zdejší městské nemocnici MUDr. Václav Cypra, krátce před tím titulem primáře vyznamenaný ordinující lékař téže.

Umrtí JUDra Fr. Rösslera[editovat]

Dne 28. května 1917 zemřel JUDr. František Rossler, bývalý zemský advokát, čestný měšťan Opočna atd. po dlouhé nemoci v 70. roce svého věku. Jeho tělesnou schránku doprovodili jsme na zdejší hřbitov dne 31. května 1917. Nebožtík zapsal se v paměť zdejšího občanstva jako veliký dobrodinec Opočna, že ze zděděného jmění po zemřelém Jiřím Pitkovi odevzdal městu na vydržování „Mateřské Školy“ dům čís. 134 na Velkém náměstí se zahradou a mnohé cenné papíry.*) Byl dlouhou dobu v městském zastupitelstvu na Opočně členem a radním. Z jeho života uvádím toto: Narodil se dne 28. února 1848 ve Slaném. Studoval gymnasium ve svém rodišti. Byl na právnické fakultě německé ještě university v Praze a tam prohlášen byl v roce 1877 doktorem práv. Věnoval se advokatuře a byl před příchodem na Opočen zaměstnán jako doktor práv a advokátní koncipient v Hradci Králové, v Poděbradech a v Jaroměři. Na Opočně stal se advokátem dne 1. dubna 1884. V roce 1909 uchýlil se do soukromého života, odstěhoval se z Opočna, a po krátkém pobytu v Praze vrátil se opět na Opočen. (str. 267b)

Požár[editovat]

V noci na den sv. Štěpána 26. prosince 1917 po 10. hodině – když právě v Domě Kodymově divadlo se hrálo – vypukl požár v Králohradecké ulici na Opočně v domě č. 210 – hostinci Heidlově – který se také na sousední budovu č. 21. – Josefy Světlíkové – rozšířil. Usilí hasičův podařilo se pomocí parní stříkačky požár na tyto dvě budovy omeziti. V obou budovách shořel kryt, zásoby na půdách a prohořely stropy, takže z nich jen holé zdi státi zůstaly. Na pozemku spáleniště postavila v následujícím roce vdova Světlíkova pěknou obytnou budovu pro sebe a při ní stavení pro hospodářství. Při hašení požáru byla poškozena městská stříkačka parní a o její opravu jednalo se poté v několika schůzích obecního zastupitelstva.

Rok 1918[editovat]

Vichřice[editovat]

Ve středu dne 16. ledna 1918 zuřila na Opočně velká vichřice, která dosáhla mezi osmou a devátou hodinou noční největší prudkosti. V té době otřásla se v jednom okamžiku budova školy obecní, kde pisatel těchto řádků bydlel, v základech a za děsného rachotu sypaly se na ulici a do dvora větrem rozmetané tašky se střech a rozbité tabule z oken. Jakou prudkostí vichr na budovu narazil, lze představiti si z toho, že v učebně v poschodí se střechy protější smetená taška větrem hnaná dvojité okno prorazila, až do prostřed třídy zalétla a zde se rozbila. Dobrá čtvrtina krycích tašek spadla, elektrické světlo zhaslo, takže tma v domech a na ulici hrůzu zvyšovala. Nejsilnější proud větru hnal se přes továrnu Zimovu, s níž část střechy shodil, přes kostel, budovu školy obecné a zámek. Také na jiných budovách způsobila vichřice velké škody, urazivši tu a tam komíny. Jest se co diviti, že šťastnou náhodou nikdo k úrazu a o život nepřišel. Trvalo velmi dlouho, než poškozené střechy spraviti se mohly, neboť zásoba tašek v cihelnách na to nestačila a nedostatek dělníků bránil, aby potřebná krytina rychle zhotovena býti mohla.(str. 268)

Okresní obilní skladiště v Dobrušce[editovat]

V roce 1918 jednalo se o zřízení rolnického obilního skladiště pro okres opočenský. Mohlo býti v Opočně nebo v Dobrušce. Obchod obilím a jinými polními plodinami soustřeďoval se od pradávna v Dobrušce a to bylo asi příčinou že většina hospodářů, kteří měli o toto skladiště zájem rozhodla, aby skladiště takové bylo v Dobrušce.

Proti hraběti Czerninovi[editovat]

Dne 5. dubna 1918 projevilo Opočno toto: „Městská rada na Opočně odmítá co nejrozhodněji útok hraběte Czernina na národ český a prohlašuje, že stojí celý národ československý neochvějně za státoprávním programem, za svými vůdci a poslanci, a projevuje českým poslancům plnou důvěru za neochvějné hájení práv československého národa.“ (V té době byl hrabě Czernin říšským ministrem rakousko-uherským záležitostí zahraničních a promluvil ostře o některých vůdcích národa českého doma i za hranicemi, o poslancích českého lidu a o Češích, kteří z rakouského vojska k nepřátelům přešedše, proti Německu a Rakousku v řadách nepřátel bojují.)

Čestný měšťan[editovat]

Ve schůzi zastupitelstva města Opočna dne 22. dubna 1918 jmenován byl spisovatel Alois Jirásek, rodák z Hronova, čestným měšťanem Opočna.

Španělská nemoc Chřipka[editovat]

V říjnu 1918 rozšířila se po Čechách nakažlivá nemoc „chřipka čili influenza“, která proto, že z Pyrenejského poloostrova na východ se ubírala od lidu španělskou nemocí nazvána byla. Také na Opočně řádila mezi dospělými lidmi a dětmi. Průběh nemoci u dětí byl mírný, hůře bylo u dospělých – tuberkulosních, jichž touto nemocí na Opočně několik umřelo.

Stavební ruch za války[editovat]

Stavební ruch, který před vypuknutím světové války tu a tam ulice a uličky na Opočně oživoval, pominul v létech 1914 – 1918 téměř na dobro. Stavělo se několik domků ještě před r. 1914 projektovaných, na něž stavební materiál byl dříve zajištěn. Na Opočně přibylo v těchto čtyřech létech 8 novostaveb, dle čísel 395 – 403. Také místo požárem zničených domků č. 210 a 211 dala si Josefa Světlíková vystavěti novou úhlednou budovu. Z přestaveb zajímala kronikáře přestavba čísla domu (str. 268b) jemuž se říkalo „na cimbeli“. Podezdívku rozbořené dřevěné chalupy tvořil zbytek snížené bašty, na které visíval druhdy, dokud městečko hradební zdi svíraly, prapor zvonovitého tvaru. Odklízením této podezdívky zmizela poslední památka na staré opevnění města.

Národní rada československá v Paříži[editovat]

Pro ukončení světové války ve prospěch československého národa má vystoupení československého vojska na Rusi a Sibiři význam rozhodující. Neboť ještě v červnu roku 1918 omezila se vláda anglická a severoamerická na projevu vřelých sympatií s činností v Paříži ustavené Národní rady československé. Teprve 29. června 1918 uznala FrancieNárodní radu Československou v Paříži za nejvyšší orgán, spravující všecky zájmy národa a jako prvý základ budoucí československé vlády. Francii následovaly 2. července 1918 Spojené státy severoamerické a během sprna a září 1918 uznána byla Národní rada pařížská za představitelku budoucí vlády československé ode všech velmocí Dohody a národ československý za národ spojenecký. Již před tím utvořily se z československých vojenských zajatcův ve Francii, v Italii a zvláště na Rusi a Sibiři české legie, které po boku vojska Dohody proti Němcům a Rakušanům na různých bojištích statečně bojovali. 14. října 1918 oznámil dr. Edvard Beneš vládám Dohody, že národní rada československá v Paříži, uznaná za prozatímní vládu českou beře z vůle národa a vojska do svých rukou řízení politických osudův československých. Zároveň ohlásil jména členů nové vlády. Byli to Dr. Tomáš G. Masaryk, president zatímné vlády, předseda ministerské rady a ministr financí, Dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních záležitostí a vnitra, Dr. Milan R. Štefanik, ministr války. (str. 269)

Rozpadnutí se Rakouska-Uherska[editovat]

Světová válka, která po čtyři dlouhá léta, ano přes ně, mnoho běd a hrůz nejen na bojištích, ale po všech znepřátelených zemích rozsela, měla přece pro Čechy a Slováky potěšující výsledek. Vedla k rozbití bývalé říše Rakousko-Uherské, směsice to různých i za míru navzájem potírajících se národův, z nichž jedni v Předlitavsku od Němcův, druzí v Zalitavsku od Maďarův duseni byli. Z rozbité říše Habsburkův přiděleny byly kraje s většinou obyvatelstva italského království Italii, krajiny obývané Slovinci a Chorvaty království Srbskému, které přezváno bylo v Jugoslavii, Sedmihradsko, Bukovina, Banát a část Uher od Rumunů obývaná dostala se království Rumunskému, Halič a většina Těšínska znovuzrozenému Polsku, z Čech, Moravy a zbytku Slezska a ze Slovenska utvořilo se Československo, k němuž přičleněno od Rusův obývané Podkarpatsko, zbytku Předlitavska ponecháno jméno Rakouska a zbytek Zalitavska tvořiti má Uhry čili Maďarsko. Poslední císař rakouský Karel I. vzdal se vlády a ponechal bývalým svým národům aby v nových státech sami se zařídili. (str. 269b)

Provolání Národního výboru[editovat]

V pondělí dne 28. října 1918 převzal správu samostatného Československého státu Národní výbor československý.

Jeho prohlášení znělo takto:

Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerou lidu československého, přejal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu.

Lide československý, vše co podnikáš, od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů podnikáš.

Novými členy v těchto chvílích zahajují se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje.

Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehráním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti (str. 270) a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej svůj štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: československé legie. Nezapomínej národní kázně. Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.

Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější. Naši osvoboditelé, Masaryk a Wilson, nesmějí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnout. Ani jedinym rušivým činem nesmějí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustit ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní i majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru! (str. 270b) V Praze dne 28. října 1918.

Za Národní výbor československý: Dr. Šrobar – Dr. Fr. Soukup – Ant. Švehla – Jiří Stříbrný – JUDr. Alois Rašín.

Nadšení v národě[editovat]

Mohutné nadšení zavládlo v českém národě, po dlouhých létech těžkých útisků a soustavného příkoří zasvítl mu velký den svobody. Samostatnost českého národa vstává v mocném rozmachu k novému a bohdá k lepšímu životu. Národní výbor převzal správu československého státu. Svoboden jest národ český a s ním v objetí i jeho bratr na Slovensku. Nebozí naši bratři Slováci v bývalém Zalitavsku po staleté porobě vyvolnili se z krutovlády maďarské, lepá a krásná Slovač vrací se v náruč Čechie a splývá s ní v jeden velký národ a stát československý. V hlubokém rozechvění a pohnutí vítá dnes každý Čech tuto světodějnou událost. A musí ji také pozdravit každý přítel spravedlnosti a práva. V zlaté slovanské Praze veškeré české obyvatelstvo oslavilo dne 28. října 1918 spontáně obrodu české samostatnosti, nadšeně jásalo vstříc slavnému počátku československého státu. A z Prahy rozlétla se i do těch vzdálených končin naší vlasti jiskra nadšení, aby tam vznítila povznášející pocity nezměrné radosti, největšího zadostiučinění a vděčnosti celého národa těm osobám, kdo těžké práci za osvobození národa věnovaly všecky síly, kdo za práci tu těžce zkoušely a trpěly, kdo za docílení samostatnosti československého národa umřely. Splnila se věštecká slova Jana Amose Komenského, že vláda věcí našich vrátí se opět do našich rukou.  

Jak oslavil osvobození národa Opočen[editovat]

Jakmile došla na Opočen zvěst o prohlášení samostatnosti státu československého, odělo se město ve sváteční háv. Prapory národních barev vlály téměř na každém domě. Dne 29. října v ranních hodinách snímány byly s budov státních úřadův znaky bývalé státní příslušnosti: lidem českým nenáviděné (str. 271) dvojhlavé orly rakouské. Téhož dne odpoledne konal se po městě slavnostní průvod. Na Velkém náměstí shromážděný lid vyslechl vřelou promluvu městského radního Bohuslava Malce a přísahal tu věrnost nově zřízenému státu československému. Nato seřaděný průvod: školní děti s učitelstvem, hudba, městské zastupitelstvo, různé spolky opočenské, za nimi muži a ženy vůbec ubírali se za zvuků hudby, za zpěvu vlasteneckých písní a za nadšeného jásotu na nádraží, kde vyslechlo z úst staničního přednosty Bohuslava Kratochvíla nejnovější zprávy z Prahy a pozdravilo nádražím projíždějící vlak. Zpátky ubíral se průvod silnicí ku mlýnu Pavlíkově a odtud ulicemi Králohradeckou a Nádražní na Velké náměstí, kde za všeobecného nadšení se rozešel. Založení státu československého oslaveno bylo ještě na Opočně vlastenectvím prodchnutou přednáškou řídícího učitele z Nového Hrádku Jindřicha Šoba, který vylíčil dějiny národa českého a všecky pohromy, které na něj tolikrát uvrhl nad ním vládnoucí rod Habsburský. Také v děkanském kostele oslaveno bylo osvobození národa českého slavnými bohoslužbami.

Kéž domůže se osvobozený národ československý ve svém státě po staletých útiscích touženého blaha.

Stát československý[editovat]

Z počátků našeho do života vstupujícího státu československého poznamenává kronikář ještě toto: Dne 5. listopadu 1918 vypsal Národní výbor půjčku národní svobody. Na ni upsalo město Opočen z obecního jmění 20.000 K.

Národní výbor rozšířil se o Národní shromáždění, do kterého jmenoval, dohodnuv se se s českými a slovenskými politickými stranami 256 členů: Čechů a Slováků. Němci a Maďaři v tomto Národním shromáždění nebyli, (str. 271b) chovali se nepřátelsky k samostatnému státu našemu, pokud na území projektovaného Československa bydleli. Kraje jimi obývané byly od československého vojska a četnictva pozvolna obsazovány, při čemž tu a tam se tomuto obsazení Němci a Maďaři protivili a také životy lidské zmařeny byly.

Prvá schůze Národního shromáždění konala se ve čtvrtek dne 14. listopadu 1918 v zemské sněmovně v Praze. V ní byla dynastie Habsbursko-Lotrinská zbavena trůnu a všecka její práva na vládu nad Československem prohlášena za zrušena: Přijato, aby stát československý byl svobodnou republikou. Prvým jejím presidentem zvolen byl jednomyslně Phil. Dr. Tomáš Garigue Masaryk, tou dobou ještě v cizině meškající. Nové zákony pro Československo vydával zprvu Národní výbor, od 14. listopadu 1918 Národní shromáždění. Uveřejněny jsou ve sbírce zákonů a nařízení státu československého.

O půlnoci dne 5. listopadu 1918 přijeli do Prahy na Wilsonovo nádraží někteří českoslovenští legionáři s plukovníkem Otokarem Husákem. Byli tam uvítáni předsedou ministerstva dr. Karlem Kramářem a ministrem národní obrany Václ. Klofáčem. Po čtyřech létech vyhnanství vrátil se jako president československé republiky na slovo vzatý učenec a universitní profesor Ph. dr. Tomáš G. Masaryk do vlasti. Opustil ji v r. 1914 zkoušenou a bičovanou se všech stran. V neděli dne 21. prosince 1918 vjel do hlavního města Prahy. Na uvítanou hřměla tam děla, hlaholilo na sta pražských zvonů, jásali na náměstích a v ulicích statisíce lidí pod prapory národních barev. Nebyli to pouze Pražáci, kteří ho vítali, (str. 272) ale statisíce Čechoslováků z celé republiky, kteří se sešli a sjeli, aby uviděli osvoboditele národa. Okázalé projevy při tomto vítání přinesly pražské listy ze dne následujícího. Ph. dr. Tomáš Garigue Masaryk meškaje po čtyři léta v zemích Dohody kladl základy k vybudování státu československého, jehož zřízení stalo se skutkem. V neděli dne 22. prosince 1918 přednesl na hradě pražském své poselství, jež zapamatovati by si měl každý Čech, Národnímu shromáždění. Den příjezdu Masarykova oslavil Opočen praporovou výzdobou náměstí a ulic.

Různé z r. 1918[editovat]

Starosta V. Javůrek přestal v dubnu 1918 městem vládnouti, vyžádav si pro churavost dovolenou. Nato v říjnu vzdal se hodnosti starosty vůbec.

Osobní změna v měst. správě[editovat]

Po něm řídil Opočen jako náměstek starostův Ant. Lexa.

České srdce[editovat]

Ve prospěch „Českého srdce“ zavedená sbírka ve městě vynesla mezi občanstvem 1061 K, Městská spořitelna darovala 500 K, Opočen z městského důchodu 400 K. „České srdce“, které se ustavilo jako spolek, ujímalo se bídou trpících příslušníků českého národa.

Zpustlá mládež[editovat]

Poněvadž se žáci ve školách málo zaměstnávali, jejich otcové mimo domov na vojně meškali a doma zbylé matky většinou kázeň mezi dětmi udržeti nedovedly a také policejní dohled na náměstích a ulicích nebyl volný, není divu, že v tomto roce v obecním zastupitelstvu bylo několikrát na nezvednost mladých zpustlíků naříkáno.

Obec kupuje ovoce[editovat]

V roce 1918 dosáhl nedostatek potravin, dříví a uhlí, pro potřebu občanstva na Opočně vrcholu. Proto obecní zastupitelstvo v obavě, že by ovoce se stromů kol města do ciziny prodáno býti mohlo, skoupilo ovoce a místním občanům prodávalo.

Válečné kuchyně[editovat]

Pro stravování nezámožného obyvatelstva měla sousední města, jako (str. 272b) Dobruška a Nové Město válečné kuchyně, v nichž za poměrně levný obnos připravili oběd. Na Opočně pro nedostatek potravin se zřízení takové kuchyně sešlo.

Drahé maso[editovat]

Bývalo na Opočně prastarým zlozvykem, že zdejší řezníci prodávali maso dráže, než ve městech okolních. Tak tomu bylo i v r. 1918. Obecní zastupitelstvo se proto usneslo, aby řezníci na Opočně prodávali maso, masné a uzenářské výrobky za ceny jako ve městech okolních. Že by výzva měla účinek, nepozorvali jsme.

Nepravidelné osvětlování noční[editovat]

Pro nedostatek dodaného uhlí mohla městská elektrárna v Hradci Králové pro osvětlování Opočna omezený zdroj elektřiny dodávati i stalo se několikráte, že osvětlování města elektřinou na kratší neb delší dobu v r. 1918 přerušeno bylo.

Sbírka[editovat]

Sbírka pro české menšiny v srpnu 1918 uspořádaná vynesla mezi občanstvem 1615 K, Městská spořitelna dala 1000 K, Občanská záložna 200 K a Opočen z obecního důchodu 185 K, takže na ten účel zasláno bylo z Opočna 3000 K. V témže čase daroval Opočen na národní divadlo v Brně 500 K.

Schůze občanstva[editovat]

Socialisté na Opočně svolali do Národního Domu Kodymova 29. prosince 1918 schůzi a tam se občanstvo usneslo, aby dosud na radnici zasedajícímu zastupitelstvu projevena byla nedůvěra a aby se vzdalo. Obecní zastupitelstvo však se nerozešlo.

Rok 1919[editovat]

Umrtí[editovat]

Dne 13. ledna 1919 zemřel v 87. roce svého věku Jan Duchoslav, hospodářský správce a resident na odp. Býval kdysi členem městského zastupitelstva na Opočně.

Zlatý poklad[editovat]

Na zlatý poklad československé republiky odvedeno bylo dle záznamu městského úřadu z Opočna 186.75 dkg zlata, (1,86 kg) (str. 273) a 10 kg 79 dkg stříbra.

Československý červený kříž[editovat]

O štědrých dnech pro československý červený kříž vybraly sběratelky od občanstva opočenského 1955 K, které zasílány byly politické správě do Nového Města n M.

Obchod Porkertův[editovat]

V únoru 1919 opustil zdejší politický okres místodržitelský rada JUDr. Bedřich Pokert přeložen byv do Karlína. Po něm vedl politickou správu na Novoměstsku vrchní okresní komisař Bohuslav Suttner.

Směrné ceny[editovat]

Politickými stranami sjednané ceny pro některé potraviny, za které prodávati mělo, ale neprodávalo, byly dle „Úředního listu“ ze dne 1. února 1919:

Maso hovězí neb loj      1 kg        8 K          maso koňské     1 kg        3.5 K

telecí                                    1 kg        8 K          uzené vepř.       1 kg        22 K

vepřové                              1 kg        18 K       máslo                   1 kg        15 – 16.5 K

kozí                                       1 kg        7 K          tvaroh                  1 kg        0.8 – 0.9 K

skopové                              1 kg        10 K       mléko                   1 l           0.6 – 0.7 K

jedno vejce 30 až 34 h.

Na Opočně kupovali jsme však za ceny mnohem vyšší.

Kolkování bankovek[editovat]

Od 3. do 9. března 1919 kolkovány byly kolkem československým v místnostech Městské spořitelny a Občanské záložny na Opočně rakousko-uherskou bankou vydané bankovky. Toto kolkování konalo se současně mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde provedeno bylo později, v celém státě československém. Všecky mezi lidem jsoucí bankovky rakousko-uherské musily býti předloženy a dle jejich majitelů sepsány. Z nich polovička byla okolkována majitelům vrácena, polovička zadržena na tak zvanou „valutovou půjčku“ až na částku 250 K pro jednotlivce, která později majitelům okolkována vrácena byla. Účelem okolkování bankovek bylo omeziti jejich značný oběh, dáti bankovkám ráz peněz československých a zameziti přílivu nových bankovek rakousko-uherských do našeho státu.


(str. 273b)

Umrtí J. V. Dlouhého[editovat]

Dne 26. Dubna 1919 zemřel v Novém Městě nad Met. bývalý dlouholetý ředitel národních škol na Opočně Jiří V. Dlouhý. Byl dne 30. dubna 1919 na tamním hřbitově k věčnému spánku uložen. Jiří V. Dlouhý narodil se dne 24. dubna 1844 v Táboře. Tam vychodil nižší reálku a vzdělával se dále na učitelském ústavě v Českých Budějovicích. V roce 1881 byl prohlášen způsobilým učiti na českých školách měšťanských. Před příchodem na Opočen byl podučitelem na obecné škole v Lomnici nad Lužnicí, na hlavní škole v Kolíně nad Labem a učitelem na hlavní škole v Dobrušce. Na národní škole na Opočně působil jako farní učitel, řídící učitel a čestný ředitel od 8. února 1867 do konce září 1890, tedy přes 23 léta. Jeho činnost na Opočně vyčísti lze z kroniky školní. Z Opočna odešel jako ředitel měšťanské školy do Dobrušky. Zesnulý byl mysli zbožné a těšil se z přízně kruhů vládních a kněžských. Na Opočně byl zakladatelem a po delší čas předsedou učitelské jednoty „Budče“. Také staral se všemožně o založení „školy mateřské“ a „školy pokračovací.“ Školní zprávy, které od r. 1872 vydával, podávají vedle historických statí věrné obrázky opočenského školství. Budiž čest nebožtíkově památce!

Prvý máj[editovat]

Prvý máj roku 1919 oslaven byl jako svátek osvobozeného národa československého nejen lidem dělnickým, ale lidem vůbec. Vždyť spadla pouta kast, která lid dělila, spadly okovy, jimiž vázán byl každý projev svobodné vůle. Přidružili jsme se všicci k těm, kdož dříve prvý máj světili, poněvadž v tomto dni vidíme symbol svobody národa a svobody sociální. Také na Opočně bylo toho dne rušno. Některé domy byly ozdobeny prapory, na náměstích a v ulicích hlaholila hudba, také jsme měli příležitost vyslechnouti řečníky z řad dělnictva.


(str. 274)

Volby obecní[editovat]

Dosud volili obecní zastupitelsstvo pouze takoví občané, kteří platili daň, a z osob daň neplatících jen někteří, jež zákon k volbě připouštěl, jako měšťané a státem, zemí a samosprávnými sbory dosazení úředníci a veřejní učitelé. Dle výše daní rozděleni byli voličové na Opočně na tři sbory. Do prvého zařazeni byli poplatníci největší a těch bylo nejméně, do třetího, kdo platili daň malou a těch bylo nejvíce. Občané, kteří platili daň v několika obcích, mohli v každé z nich tamní zastupitelstvo voliti. Zákonem ze dne 31. ledna 1919 byly mnohé nesrovnalosti při těchto volbách odstraněny. Dle něho volí obecní zastupitelstvo každý občan, muž nebo žena, je-li přes 21 rok stár a není-li pro trestný čin z volebního práva vyloučen. Na základě tohoto zákona volilo se na Opočně nové obecní zastupitelstvo v neděli dne 15. června 1919. Každá strana občanstva, ať politická neb zájmová, sestavila kandidatní listinu se jmény do zastupitelstva navržených členů. Dle počtu hlasů, jež pro tu kterou stranu voličové odevzdali, dostalo se jednotlivým stranám poměrný počet zástupcův v obecním výboru. Na Opočně bylo takových stran šest, vesměs politických. Odevzdáno bylo:

pro stranu živnostenskou                           hlasy 253, dostala za ně                6 výborů 3 u.

pro stranu sociálně demokratickou        462                                        6 výborů 3 u.

pro stranu českých socialistů (sdružily se)                                           5 výborů 3 u.

pro stranu pokrokových socialistů           197                                        5 výborů 3 u.

pro stranu lidovou                                         227                                        5 výborů 3 u.

pro stranu národní demokracie                               144                                        3 výborů 2 u.

                                                              dohromady 1283                             30 výborů 17 u.

Z  odevzdaných hlasův prohlášeno 10 za neplatné. Volilo tedy osob 1293.

Ze zvolených byli

živnostníci

1. Pavlík Václav, mlynář

2. Řezníček Václav, cukrář

3. Černý Jan, mistr zednický

4. Vaníček Cyril, krejčí, Štěch Jiří, krejčí, náhradník

5. Zima Václav ml., strojník, Černý Emanuel, mistr zedn. i tes.

6. Malec Bohuslav, obuvník, Vávra Jarosl., řezník, náhradník

sdružení socialisté

1. Roubal Jan, majitel realit

2. Lukeš Robert, správce nemocenské pokladny

3. Lukavský Václav, účetní


(str. 274b)

4. Čížek Josef, strojník,                                jako náhradníci

5. Kulhánek Josef, inženýr

6. Málek Augustin, truhlář, Švorc Václ., truhlář

7. Šmída František, manipulant, Vorlíček Jan, vrátný

8. Kurka Alois, dělník, Trnovská Marie, domkařka

9. Fiala Václav, skladník, Kašpar Josef, štěpař,

10. Nerud Frant., kočí, Mervart Josef, výrobce sodovky,

11. Horký Vojtěch, holič, Ruffer Frant., topič,

pokrokoví socialisté

1. Friml Bohumil, inženýr

2. Šnajdrová Marie, žena mlynářského

3. Sklenář Emil, učitel, Nuc Josef, obchodník

4. Ondrák Cyril, drogista, Buben Jindř., mlynářský

5. Říha Alois, účetní, Matoulek Josef, strojník

lidovci

1. Stráský Frant., notář,

2. Čížek Václav, zahradník,

3. Bašek Josef, obchodník, Petr Václ., zedník,

4. Petr Daniel, obuvník, Javůrek Kar., povozník,

5. Kuchař Josef, hudebník, Šotola Frant., rolník

národní demokraté

1. JUDr. Dražďák Kar. Pav., advokát

2. Šob Jindř., řídící učitel z N. Hrádku, Kafka Kar., listonoš

3. JUDr. Mrázek Jarolím, rada z. soudu. Holečková Ant., učitelka

První schůze nového obecního zastupitelstva konala se dne 17. července 1919. Při ní zvoleni byli do představenstva

za starostu Václav Pavlík, mlynář,

za náměstky Robert Lukeš (1.) a Jan Boubal (2.),

za radní dr. Dražďák Karel, Čížek Václav, Malec Bohuslav, Fiala Václav, Friml Bohumil, Čížek Josef a Bašek Josef.

V téže schůzi voleny komise hospodářská, policejní a zdravotní, finanční, stavební-požární-vodní, osvětlovací, chudinská, smírčí a disciplinární, lidovýchovná, revisní, vyvlastňovací, zásobovací, právní výbor mateřské (str. 275) školy, správní výbor Rudolfovy nemocnice a výbor městské spořitelny.

Slovensko od Maďarů ohroženo[editovat]

V červnu r. 1919 vtrhli na Slovensko hordy vojska maďarského a zle tam hospodařili. Kraje slovenské musily býti znova dobývány. Při tom přišel o život z vojínů z Opočna pocházejících Karel Plichta, syn hostinského, který zaměstnán byl před odchodem na vojnu jako příručí v městské spořitelně v Dobrušce. Slovensko znepokojovali Maďaři po celý červen, až zastrašení dobrovolně Slovensko vyklidili.

Jiří Beck, ředitel velkostatku[editovat]

V  neděli dne 27. července 1919 byla deputace členů městského zastupitelstva u bývalého knížete, v tu dobu již pouhého občana Josefa Colloreda-Mannsfelda, majitele velkostatku opočenského. Žádala mimo jiné, aby ze služby propustil ředitele velkostatku Jiřího Becka, který proto, že byl říšským Němcem, byl trnem v oku mnohého občana. Ale majitel velkostatku deputaci odvětil, že dosavadního ředitele svého statku neodstraní, poněvadž s ním je úplně spokojen a že v tom, jak by na velkostatku hospodařiti měl, pokud bude jeho pánem, poroučeti si nedá. Proti Jiřímu Beckovi bylo též později útočeno a vláda československé republiky na něj upozorňována. Ale šetření zástupcem vlády provedené dopadlo ve prospěch dotčeného ředitele.

Dr. V. Cypra odchází z nemocnice[editovat]

Dne 31. července 1919 odešel jako nemocniční lékař na trvalý odpočinek MUDr. Václav Cypra, primář Rudolfovy nemocnice na Opočně. Neduhem očním byl k tomu donucen. Ve službách veřejné nemocnice zdejší byl od 1. února 1892.

Nový primář nemocnice[editovat]

Po něm stal se primářem Rudolfovy nemocnice zdejší MUDr. Josef Kudrnář, ordinující lékař téže. Dle pořadí byl šestým primářem nemocnice zdejší. (VR: narodil se 7.2. 1888 v Chotěboři, zemřel 24.6. 1952 v Náchodě. 1992 Rathouský)


(str. 275b)

V parku a v oboře v roce 1919[editovat]

Ve schůzích městského zastupitelstva byly v roce 1919 několikrát na přetřese veliké škody, které od dospělých i nedospělých v opočenském parku a v oboře páchány byly. V oboře daňkův více nebylo, během války byli vybiti, aby časem sytili důstojníky rakouské armády. Zahradníci, lesní a hajní báli se po státním převratu škůdce v parku a v oboře napomínati. Škůdcové takoví vykřikovali, že park i obora jsou jejich a že tam si mohou počínat, jak chtějí. Bylať tehdy nálada v lidu většinou komunistická. V parku a v oboře lámaly se větve se stromů, odnášely ochranné ploty a zábradlí, vylamovaly zdi a rozbíjely kamenné stoly a lávky, též mramorové desky s nápisy jmen cest a lesních tratí. (Nápisy na deskách byly vesměs německé.) Byla to v oboře a parku pravá „ohavnost opuštění“. Trvalo potom dlouho, než poškozené zdi a ploty a ochranné zábradlí v oboře a v parku nákladem velkostatku poněkud opraveny byly.

Osud městského koupadla[editovat]

Pro koupající se lid z Opočna sloužilo několik let městem zřízené koupadlo v řece pod tak zvaným „Ellgonem“. Toho koupadla se v posledním čase málo užívalo. Proto z usnesení obecního zastupitelstva bylo zrušeno a dřevěné bednění z něho přeneseno do obecního domu, kde sloužilo jako dřevník. Srpen 1919.

Různé[editovat]

V roce 1919 vydány byly první ryze české poštovní známky československé. Také vydávány byly první státovky (peníze papírové) státu československého a postupně za okolkované bankovky rakousko-uherské vyměňovány. U berních úřadův kolkovaly se kolky československými různé státní dlužní úpisy Rakousko-Uherska, též válečné půjčky, pokud byly majetkem občanů československých. Pro vyměření daně a přírůstku majetku opisován pak všecek majetek movitý a nemovitý. Kovové peníze rakouské (str. 276) ze zlata a stříbra, též podobné mince cizozemské odevzdávaly se pro stát na tak zvanou „valutovou půjčku“. S nevšedním zájmem sledovali jsme ve zprávách kursovních cenu československé koruny a mrzelo nás nemálo, že hodnota její klesala. V r. 1919 upravena byla okresní silnice mezi Opočnem a Podzámčím. Při tom vzalo za své krásné ořechové stromořadí, které tuto silnici zastiňovalo. Také na Opočně byla v tomto roce veliká nouze o byty.

Odchod bratří Fiedlerů[editovat]

Na podzim roku 1919 přestali bratří Fiedlerové Otto a Rudolf býti nájemci hospodářství opočenského velkostatku. Kromě zdejšího cukrovaru a pivovaru měli najaty tyto domy: Podzámčí, Pulice, Ostrov, Tošov, Lhotka, Vranov, Jenikovice. Odešli do Radlíku u Jílového. Před odjezdem z Opočna darovali městu pro chudé 10.000 K.

===Ještě různé=== (VR: živnost. škola pokračovací, lidová čítárna)

Po pěti létech začalo se zase na živnostenské škole pokračovací v mužském a v dívčím oddělení vyučovati. V listopadě 1919 otevřena byla v místnostech této školy veřejná čítárna lidová, která však zanikla. Pozdější pokusy o její znovuotevření v mateřské školce se sice uskutečnily, ale ani tam se veřejná čítárna lidová neudržela. V roce 1919 začala na Opočně působnost Zemědělské pokladny nemocniční.

Amerika pomáhala živiti evropské děti[editovat]

Od 1. října 1919 přiživovány byly ve školní stravovně z daní amerických občanův podvýživou trpící děti ve školním věku i děti mladší ze školy mateřské. Děti takové přijímány byly na stravování po prohlídce lékařem (MUDr.V.Cypra). Občasným vážením stravovaných dítek zkoušelo se, jaký vliv toto přiživování na


(str. 276b)

tělesný vývin dětí přiživovaných má. Dětem pod 6 let vařilo se kakao, dětem starším výživné polévky, ty vařiti se musily dle určitých předpisův. Kromě darů americké misse použito bylo k stravování nastrádaného obnosu stravovacího fondu a po jeho vyčerpání připlácel na toto stravování městský důchod. Z Ameriky zasíláno bylo kondensované mléko, kakao, suchary, sádlo, což dodávalo se na Opočen ze sídla okresního hejtmanství. Kromě sboru pro řízení tohoto stravování zvoleného vůbec mají o stravování největší zásluhu dámy, které z ochoty pro děti vařily, zvláště Josefa Dražďákova, choť zemského advokáta, do března 1920 a Ant. Lešánková soukromnice, do ukončení stravování toho. Na Opočně přestaly se děti z darů americké misse stravovati roku 1922. Spisy, tohoto stravování se týkající, odevzdal předseda stravovacího komitétu Jan Hamerský, řídící učitel na odp. městskému úřadu na Opočně.

Zemřel jdr. V. Pohl[editovat]

Dne 8. října roku 1919 odešel na věčnost JUDr. Václav Pohl, zemský advokát a bývalý starosta města Opočna. Na Opočně byl advokátem od roku 1889. Byl znám jako dobrý člověk, podporovatel umění a podniků vlasteneckých. Rodem byl z Rychnova nad Kněžnou.

Vysazování lípy svobody[editovat]

Dne 28. října 1919 připomínali jsme sobě na Opočně první výročí prohlášení samostatnosti státu československého. O desáté hodině odešli jsme průvodem z Malého náměstí na Velké. V průvodě bylo žactvo s učitelstvem, členové městského zastupitelstva, spolky opočenské a množství lidu. Na Velkém náměstí zahájil slavnost městský starosta Václav Pavlík vhodnou řečí a nato proslovil učitel Emil Sklenář historickou přednášku o národě českém a vzniku československého státu. Školní mládež zpívala a deklamovala a posléze na prostranství u sochy marianské zasazena


(str. 277)

byla „lípa svobody“. Zapěním národní hymny za průvodu hudby pěkná tato slavnost se skončila. Odpoledne konal se na témže náměstí tábor lidu sociálně-demokratického z města i okolí.

Umrtí Krečmanovo[editovat]

V pondělí dne 24. listopadu r. 1919 zemřel Antonín Krečman, vrchní účetní velkostatku na odp. Býval členem měst. zastupitelstva, radním a byl v roce 1912 předsedou městské správní komise na Opočně. Jméno nebožtíkovo vybavuje z paměti zdejšího občanstva: Očekávalo se na jisto, že pensionovaný ředitel panství Jiří Pitka v poslední své vůli dle slibů před svědky daných pamatovati bude na mateřskou školu a chudinu opočenskou. Jiří Pitka zemřel 24. února 1895 a proti nadání odkázal celé své jmění dru. Frant. Bösslerovi. Z toho bylo po městě velké vzrušení, zvláště mezi chudším lidem a mezi členy městského zastupitelstva. A tu z městského zastupitelstva Josef Chudý a Antonín Krečman šli za město k dru. Frant. Bösslerovi, připomenuli mu slib nebožtíkův a pohrozili nevolí rozkvašeného občanstva. Tím zastrašen odkázal dr. F. Bössler ze zděděného jmění Pitkova větší část pro mateřskou školu na Opočně.

V. Pavlík vzdal se starostenství[editovat]

Ku konci roku 1919 vzdal se hodnosti starosty města Opočna Václav Pavlík, takže v městském zastupitelstvu poté předsedal jako první náměstek Robert Lukeš.

Přednášky z r. 1919[editovat]

Z přednášek na Opočně vyslechnutých zaznamenává se: Dne 23. února 1919 přednášel dr. Absolon „O Macoše.“ Dne 25. března 1919 poručík Zmrkal „O vzniku a působení československých legií na Rusi a na Sibiři“. Dne 8. dubna 1919 prof. dr. Drtina: Smysl a cíl lidského života. Dne 1. máje 1919 dr. Jar. Mrázek: „Oslava 1. máje.“ (str. 277b)

Kolik platili Opočňané na přirážkách v létech minulých[editovat]

(tabulka)


(str. 278)

Rok 1920 (str. 278 – 281b)[editovat]

Okresní správní komise

V roce 1920 rozpuštěno bylo okresní zastupitelstvo na Opočně, v němž zasedali vedle zástupcův měst a venkova též vyslanci velkostatků a většího průmyslu a obchodu. Místo něho ustanovena byla na Opočně okresní správní komise. Skládala se ze 14 členův a ze 7 následovníkův, kteří ustanoveni byli zemskou správou politickou z politických stran, jak se odevzdanými hlasy zjevili při volbách do obecních zastupitelstev v červnu minulého roku. Z občanů opočenských octli se v této správní komisi okresu opočenského kromě úředníka jejího, v tom čase ředitele JHC. Josefa Milenského, za živnostníky mlynář Václav Pavlík, za lidovce notář František Stráský, za pokrokové socialisty drogista Cyril Ondrák, za sociální demokraty betonář Theodor Šimek. Jako náhradníci v tomto sboru fungovali dělník Vlasák (čes. socialista), advokát Dr. Dražďák (národní demokrat) a inženýr Bohouš Friml (pokr. socialista). Předsedou byl Václav Rathouský, rolník ze Záhornice, místopředsedou notář Fr. Stráský z Opočna.

První volby do zákonodárných sborů

Za trvání Rakouska-Uherska měli jsme v Předlitavsku dva zákonodárné sbory: zemské sněmy (v hlavních městech zemí) a říšskou radu. V republice československé zemské sněmy odpadly. Zákony pro celé území našeho státu má dle zákona dávati národní shromáždění v souhlase se senátem. Podle zákona o volbách do národního shromáždění a do senátu volí nyní město Opočen s obcemi ve volebním kraji králohradeckém společně 12 poslanců do národního shromáždění a 11 senatorů. Volby dle kurií zmizely. Právo voliti poslance přiznáno každému občanu, jenž překročil 21. rok stáří, voliti senatory směly osoby od 26. roku. Ve volebním kraji králohradeckém volilo se vždy v týž den: dne 18. dubna do sněmovny poslancův, dne 25. dubna do senátu.


str. 278b

Volby do sněmu poslancův

Dne 18. dubna 1920 odevzdáno bylo na radnice na Opočně platných hlasovacích lístků 1244 a z nich bylo

pro českosl. sociálně demokratické strany dělnické        341

pro republikánskou stranu českosl. venkova                     15

pro československou stranu socialistickou                          156

pro pro národní demokracii s agrární oposicí                      117

pro českosl. stranu lidovou                                                        247

pro socialistické strany českosl. lidu pracujícího                                155

pro živnostensko-obchodní stranu středostavovskou   209

pro sdružené strany židovské                                                  2

pro různé strany německé                                                        2

Zvoleni byli ve volebním kraji králohradeckém za poslance František Tomášek, žurnalista na Král. Vinohradech – Rudolf Chalupa, úředník v Praze – Jan Černý, rolník ve Věkoši – dr. Josef Kubíček, majitel statku z Prahy – dr. Josef Černý, advokát v Praze – dr. Antonín Uhlíř, profesor na Kr. Vinohradech. Jindřich Trnobranský, tajemník v Praze – dr. Antonín Hajn, nakladatel na Kr. Vinohradech – František Petrovický v Žižkově – dr. Frant. Nosek, finanční komisař v Karlíně – Antonín Schäfer, redaktor v Liberci – Bety Kacpíšková, choť typografa v Kolíně.

Volby do senátu

Z 1108 hlasů při volbě senatorů dne 25. dubna 1920 na Opočně odevzdaných znělo

pro českosl. sociálně demokratické strany dělnické        335

pro republikánskou stranu českosl. venkova                     18

pro československou stranu socialistickou                          175

pro pro národní demokracii s agrární oposicí                      166

pro českosl. stranu lidovou                                                        224

pro socialistické strany českosl. lidu pracujícího                                0

pro živnostensko-obchodní stranu středostavovskou   170

pro různé strany německé                                                        2

Byli pak zvoleni za senátory ze zdejšího volebního kraje: dr. Bohuslav Franta, předseda zemsk. správního výboru na Smíchově


str. 279

Havlena Jáchym, pokladník záložny z Prahy – Josef Ackermann, tajemník textilního dělnictva v Střešovicích – Josef Smrtka, řídící učitel v Malé Cermé – Václav Sehnal, rolník v Kozojedech – Josef Thoř, čalouník v Hradci Králové – dr. František Veselý, ministr spravedlnosti v Praze – Frant. Sabata, rolník ve Vrbici – th. dr. František Rejl, kanovník v Hradci Králové – August Hecker, úředník v Liberci – dr. Emma Marie Herzigová v Liberci.

Umrtí

V úterý dne 17. února 1920 zemřel ve věku 63 let hostinský na Opočně Josef Slavík. Byl v období 1912 až 1919 členem městského zastupitelstva zdejšího.

Kvardiáni

Místo kvardiana P. Morice Ludvy, který byl odvolán do Třebíče na Moravu, stal se představeným kapucínského kláštera na Opočně jako nový kvardian P. Josef Kauer, kněz – kapucín, který již před jeho odchodem na Opočně jako kooperator v duchovní správě obvodu opočenského zaměstnán byl.

Přednáška o Masarykovi a oslava jeho sedmdesátých narozenin

Dne 2. března 1920 slyšeli jsme v Domě Kodymově pěknou přednášku o presidentu Ph. Dru Tomáši G. Masarykovi. Promluvil o něm a jeho názorech profesor Ph. Dr. Antonín Uhlíř z Prahy.

Dne 7. března 1920 slavili jsme s celým státem československým, zvláště ve školách, sedmdesáté narozeniny Masarykovy.

Sokolský slet v Praze

V červnu 1920 sjížděli se do Prahy přátelé Sokolův, aby tam potěšili se na sedmém sletu sokolském pohledem na cvičící řady Sokolův a Sokolek a jejich dorostu. Také z Opočna bylo na sletu mnoho návštěvníkův.

VR: 20.5. 1920 byl TGM podruhé zvolen presidentem čsl. republik. Doplnil 30.1. 1999 Rathouský.


str. 279b

Husův balvan na Opočně

Roku předcházejícího upraveno bylo na Velkém náměstí místo východně od sochy marianské v pěkný sad. Půdorys sadu má přibližně tvar rovnoramenného trojúhelníku. Do temene tohoto trojúhelníku položen byl z údolí potoka Hluckého nad Kounovem balvan a do něho vsazen medailon kovový s hlavou národního světce mistra Jana Husa. Balvan odhalen byl ve svátek Husův dne 6. června 1920. Slavnost při tom měla tento průběh. V předvečer dne 5. července zažehnuta byla za městem hranice a tam zazpíval pěvecký spolek „Vorel“ hymnu husitskou a národní. V den Husův sešly se na Trčkově náměstí různé spolky a sbory a šly odtud na Velké náměstí k Husovu balvanu. Tam zazpívali zpěváci chorál národa českého. Lékárník pharm. mag. Josef Tvrdík po vhodné promluvě odevzdal balvan a okolní sad obecenstvu do schrány. Farář cirkve československé Josef Kučera z Kolína vylíčil život a zásluhy mistra Jana Husi. Po jeho řeči zazpívali pěvci smíšený sbor „Svatý kraj.“ Zpěvy při slavnosti pronesené řídil učitel Ant. John. O úpravu sadu před Husovým balvanem má zvláštní zásluhu zahradník Emil Janský. Náklad s touto úpravou spojený hradilo město Opočen se zdejší občanskou besedou. Při kladení balvanu pomáhali ochotně a zdarma někteří dělníci zdejší. Vztyčením balvanu rozřešena na ten čas otázka, jak zbudovati na Opočně pomník Husův, na který zvláště občanská beseda příspěvky sbírala.

Nový okresní hejtman

V červenci 1920 ujal se správy politického okresu Nového Města nad Metují jako okresní hejtman Jaromír Skořepa a dosavadní správce polit. okresu Bohuslav Sutnar přeložen byl z Nov. Města do Slaného.

Chodník k nádraží

Po nákladné rekonstrukci okresní silnice z Opočna nádraží proveden byl chodník od budovy hospodářské školy až k podzámeckému cukrovaru. Projekt na úpravu a rozšíření silničního tělesa vypracoval Ing. Bohusl. Friml a stavba provedena nákladem státu a okresu jako stavba nouzová. V té době byla velká nezaměstnanost.


Str. 280

Osobní druhý úředník

Rostoucí agenda městského úřadu vyžadovala, aby kancelářský personál v radnici byl rozmnožen o druhého úředníka. Zvolen byl obecním zastupitelstvem Josef Navrátil. Mimo toho, jako místní  elektromontér k obsluze a udržování elektrovodní sítě pro veřejné a soukromé osvětlování v městě, potom zvolen byl Jan Práza.

Čtvrtý ročník měšťanské školy chlapecké

Zemská školní rada povolila výnosem ze dne 18. září 1920, aby od počátku školního roku 1920/21 připojen byl k měšťanské škole chlapecké jednoroční učební kurs.

Protože toto povolení došlo teprve koncem listopadu, odloženo otevření kurzu na školní rok 1921/22.

Sociální péče o mládež

V tomto roce zahájila intenzivní činnost okresní péče o mládež. Úřadovna jest přechodně umístěna v budově měšťanské chlapecké školy; jinak v budoucnu úřadovat bude v budově okresní správní komise. Značnou, ba hlavní podporou v činnosti jsou důvěrníci, kteří ochotně udílejí cenné informace. Stejnou měrou jest instituce tato podporována správou škol a obecními úřady. Každoroční subvence poskytuje stát, okres, obec po vykázání činnosti komise, v níž zastoupeny jsou všechny strany občanstva.

Oslava 250 let od úmrtí Jana Ámose Komeského

Dne 15. Listopadu 1920 uplynulo 250 let od úmrtí učitele národů Jana Ámose Komenského. Památka posledního biskupa Českých bratrů a vzorného pedagoga oslavena byla školami dne 24. Listopadu 1920 v Kodymově Národním Domě. Při slavnosti přednášela o životě Jana Amose Komenského odborná učitelka Antonie Holečková a žactvo předneslo několik básní a zpěv. Čistý výnos slavnostního večera dán na učebnice pro chudé žactvo 926 Kč. 90h.

Poznámka: dne 26 března 1926 zemřel kronikář, ředitel Jan Hofmann. Viz. Zprávu a životopis tohoto šlechetného muže na listu 301.


Str. 280b

Obecní správní komise

Poněvadž starosta Václav Pavlík po krátkém, nezúplna šestiměsíčním úřadování resignoval, vedl po té záležitosti obce prvý náměstek Robert Lukeš. Nastaly nyní v městské radě i v obecním zastupitelství poměry velmi neutěšené; zápas o starostenství veden byl do krajnosti, až konečně po dlouhém jednání došlo k volbě starosty, kdež zvítězila socialistická strana. Starostou zvolen Cyril Ondrák, drogista. Proti volbě této byl rozdmychán odpor občanstva a neprodleně podány protesty na příslušné úřady politické, kdež po velkém průtahu stížnosti vyhověno bylo.

A nyní nastala v obecní správě pravá anarchie, ve všem úplný rozvrat; úřadování v obci přecházelo z rukou náměstka do rukou radních a poněvadž ………… úsilí politické a okresní správy - nebylo lze nového starostu zvoliti, bylo dne 20. listopadu 1920 obecní zastupitelství rozhodnutím zemské správy politické dle článku 106.sb. – rozpuštěno, a místo něho dosazena úřadem politickým správní komise za předsedání Gustava Herfurta. V této komisi zasedali: Hynek Arnošt, Václav Čížek, Cyril Ondrák, Jan Roubal a Theodor  Šimek.

Pozemková reforma na velkostatku – pacht prozatimní, podpacht

Podle článku 63 zákona ze dne 30. ledna 1920 o přídělu zabavené půdy může se v případech, kde běží o naléhavou potřebu, přiděliti půda ze zabraných velkostatků do prozatimního pachtu. O příděl takový mohou se ucházeti zcela malí zemědělci, domkáři, živnostníci drobní, zaměstnanci zemědělští a lesničtí a bezzemci, zvláště pak legionáři a příslušníci ozbrojené moci československé, jakož i pozůstalí po …… jmenovaných.

Příděl půdy do zatímního pachtu, podpachtu může býti poskytnut nejvýše v takovém rozsahu, aby celková výměra půdy zemědělské ať vlastní či pachtované, která bude dotyčným

Str. 281

žadatelem po přídělu obdělávána, nepřesahovala výměru nezbytně nutnou k zajištění obživy žadatele a členů jeho rodiny s ním téže domácnosti žijícím.

Každý uchazeč musí prokázati, že jest schopen přidělenou půdu náležitě obhospodařovati, že tedy má potřebnou znalost práce zemědělské, jakož i nutné hospodářské zařízení. Příděl zabrané půdy do zatímního pachtu nezakládá právního nároku na pozdější získání zabrané půdy do vlastnictví. Veškeré požadavky uplatňované za účelem nabytí zabrané půdy do vlastnictví, budou posuzovány zvláště dle příslušných ustanovení zákona přídělového. Kdo nepřihlásí se o příděl, neztrácí práva hlásiti se o definitivní příděl zabrané půdy do vlastnictví neb do pachtu.

Pachtovní doba smí býti nejvýše šestiletá a pozemkový úřad může i před vypršením zatímního pachtu půdu přiděliti jinak.

Těmto podmínkám, které v městě vyhlášeny byly, přihlásilo se a vyhovělo 116 žadatelů místních. Poradní sbor místní za předsednictví starosty event. jeho zástupce přidělil zdejším občanům do parcelního pachtu         (podpachtu) ode dvora Podzámeckého : 31.38 ha rolí, 8.19 ha luk

                   Ode dvora Pulického 13.90 ha rolí

Na jednoho žadatele obdrževšího příděl připadá průměrně přidělené půdy 0.46 ha.

Žadatelé obdrževší příděl, měli před přídělem v celku: půdy vlastní 21.11 ha, půdy pachtovní 42.89 ha.

Připadalo tudíž před přídělem na jednoho žadatele obdrževšího příděl, průměrně :

Půdy vlastní 0.18 ha

Půdy pachtované 0.37 ha

Pozemková reforma:

Dle čl. 63 a 81 zák. z 301, 1920 viz na listu 287,295,296.


Str. 281b

Poradní sbor obecní: Pozemková reforma

Podle článku 63. Zák. ze dne 30. ledna 1920 o přídělu zabrané půdy z velkostatku nařízeno bylo obecnímu úřadu ustaviti obecní poradní sbor, který má se usnášeti a působiti při soupisu žadatelů pozemků; sbor ustanoven následovně:

Za velkostatek Antonín Štefan, vrchní správce dvora Podzámeckého.

Za průmyslové podniky Čeněk Hanuš, účetní cukrovaru.

Za zimní hospodářskou školu v Opočně Václav Urbánek, ředitel školy.

Za jednotu čsl. malozemědělců v Opočně Jan Roubal, rolník.

Za místní skupinu válečných poškozenců v Opočně František Barnet, invalida.

Za lidové okresní hospodářské družstvo v Opočně Josef Kuchař.

Tento počátek pozemkové reformy jest pouze začátečním článkem celé akce a jest pouze opatřením nouzovým. Byla tedy v daných mezích ukojena pouze nejnevyhnutelnější potřeba žadatelů. Na okolnost tuto byli účastníci upozorněni, aby s důvěrou očekávali splnění přání svých.


Str. 282

Rok 1921[editovat]

Sčítání lidu

Obyvatelstvo sčítáno bylo dle stavu ze dne 1. ledna r. 1921.

Celkový počet obyvatelů 2 599.

Z toho jest:

Čechů 2 560

Němců 19

Poláků 3

Slovinců 2

Rusů 12

Slováků 2

Maďarů 1

Dle náboženství :

katolického 1958

bez vyznání 293

československého 202

českobratrského 84

evang. ref. 40

řeckokatolického 1

pravoslav. 11

židé 6

evang. aug... 2

babtiské 2

Obytných domů koncem roku 1920 bylo 404.

Sčítaní provedeno bylo dle výnosu okresní politické správy v Novém městě n.M. ze dne 2.prosinec 1920 čís. 35.795 pěti sčítacími komisary:

Poznámka:

Další statistické výkazy nebylo možno uvést, … tyto v archivu se nenalézají.


Str. 282b

Karlem Krbem, účetním spořitelny, Jindřichem Šobem, říd. učitelem v.v., Janem Dolkem, říd. učitelem v.v., Josefem Kapuciánem, učitelem a Aloisem Šupikem, lesním účetním v Opočně.

Celý elaborát po záznamu zaslán byl okr. polit. správě.

Dohoda polit. stran

Po dlouhém vyjednávání mezi místními politickými organizacemi, do něhož účinně zasáhli členové úřadující správní komise, došlo konečně k dohodě stran a učiněno závazné prohlášení : „Zmocněni svými polit. organizacemi, prohlašují, že pro volby do obecního zastupitelstva, které jsou vypsány na den 6. března 1921 , souhlasí s jednotnou občanskou kandidátkou dole uvedenou a zavazují se, že jiné kandidátní listiny pro tuto volbu nepodají. ‘‘


Jednotná kandidátní listina

A. Členové zastupitelstva:

Pokrok. Social :

Friml Bohuslav, inženýr čís. 378 v Opočně

Hladík Josef, dělník čís. 236 v Opočně

Matoulek Josef, strojník čís. 41 v Opočně

Nuc Josef, komisionář čís. 130 v Opočně

Říha Alois, účetní čís. 365 v Opočně

Soc. dem :

Šimek Theodor, správce kons. čís. 251 v Opočně

Šnaider Josef, mlynářský čís. 274 v Opočně (VR: psal se Šnajdr)

Švorc Václav, truhlář čís.79 v Opočně

Syrovátko Karel, strojník čís. 114 v Opočně

Kolc Jan, půdmistr čís. 188 v Opočně

Čs. soc. :

Šmída František, manipul. čís. 221 v Opočně

Roubal Jan, rolník čís. 122 v Opočně

Nývlt Augustin, skladník ap. čís. 165 v Opočně

Marek Václav, zedník čís. 372 v Opočně


Str. 283

Vlasák Hynek, strojník čís 235 v Opočně

Hromádko Frant, zedník čís. 115 v Opočně

Nár.dem:

Herfurt Gustav, inženýr čís. 138 v Opočně

Kafka Karel, listonoš čís. 45 v Opočně

Ph. Mg. Tvrdík Jos., lékárna čís. 164 v Opočně

Lidová strana:

Petr Daniel, obuvník čís. 342 v Opočně

Kuchař Josef, domkář čís. 147 v Opočně

Knoblech Václav, vinař čís 278 v Opočně

Petr Václav, zedník čís. 170 v Opočně

Novák Vácslav, truhlář čís. 34 v Opočně

Živnost. str:

Vaníček Cyrill, krejčí čís. 244 v Opočně

Bašek Josef, kupec čís. 166 v Opočně

Hofman Adolf, kupec čís. 186 v Opočně

Černý Jan, mistr zed. čís. 404 v Opočně

Hájek Vácslav, účetní čís. 343 v Opočně

Štěch Jiří, krejčí čís. 15 v Opočně

B. náhradníci:

s. d.          Hytmer Jan, mědíkovec čís. 221 v Opočně

n. d.          Krb Karel, účetní čís. 294 v Opočně

č s.oc.      Ehl Josef, listonoš čís. 214 v Opočně

l. s.            Štěpán Frant, listonoš čís. 113 v Opočně

ž. s.           Danielis Alois, kominík čís. 306 v Opočně

p. s.          Šupík Alois, účetní čís. 234 v Opočně

č. soc.      Kašpar Josef, štěpař čís. 226

p. s.          Šnajdrová Mar., m. mlyn. pom. čís 421 v Opočně

s. d.          Nerud Frant., kočí čís. 221 v Opočně

n. d.          Hanuš Čeněk, účetní čís. 221 v Opočně

ž. s.           Hanuš Josef, krejčí čís. 165 v Opočně

l. s.            Čížek Václav, arch.zahr. čís. 142 v Opočně

č. soc.      Rufer Frant, topič čís. 179 v Opočně

ž. s.           Červínka Bohuš, kovář čís. 276 v Opočně

l. s.            Frant Stráský, notář čís. 245 v Opočně


str. 283b

Volba představenstva:

V základě čl. 51. sb. Řádu voleb. a dle ustanovení článku 21 téhož řádu v prohlášení zvolenými v předu uvedení kandidáti a následkem toho volba na den 6. března 1921 odpadla. Dle paragrafu 267 sb. řádu voleb a dle ustanovení článku 60 téhož řádu v. provedena byla volba představenosti obecní:

za starostu zvolen ing. Gustav Herfurt.

za I. náměstka zvolen Josef Nuc. – první náměstek

za II. náměstka zvolen Cyrill Vaníček

za členy městské rady:

Jan Černý

Ing. Bohuš Friml

Josef Kuchař

Daniel Petr

Jan Roubal

Theodor Šimek

František Šmída

Současně voleny komise hospodářská, policejní a zdravotní, finanční, stavební – požární - vodní, osvětlovací, chudinská, smírčí a disciplinární, lidovýchovná, revisní, vyvlastňovací, zásobovací, správní výbor mateřské školy, správní výbor veř. Všeobecné Rudolfovy nemocnice a výbor městské spořitelny. Provedením voleb těchto

přestala působnost obecní správní komise jmenované dne 20. listopadu 1920, které od okresní správy politické vysloven byl dík a uznání za ochotné a neochvějné vedení záležitosti tohoto města.

Odstranění starých lipek

Péčí okrašlovacího odboru občanské Besedy provedeno ve vhodné jarní době další rozšíření sadu vysázením ozdobných stromů poblíž sochy Mariánské na Velkém náměstí, na místě starých sešlých lipek.

O okrasnou úpravu má zvláštní zásluhu zahradník Emil Jánský.

Str. 284

Převzetí nemocnice do správy okresu

Správní výbor veř. všeob. nemocnice zabývaje se v posledních schůzích o neutěšené situaci nemocnice usnesl se na tom, aby zahájeno bylo nezávazné vyjednávání s okresní správní komisí o převzetí nemocnice do okresní správy. Ku kroku tomu přiměl správní výbor nedostatek pokladní hotovosti zaviněný neustálým stoupáním cen veškerých potřeb, nízkou sazbou ošetřovací, opožděnou úpravou a výplatou měsíčních liguidací, čímž byla obec nucena za minulý rok poskytnout nemocnici na zálohách od spořitelny přes jedno sto tisíc korun, a jelikož další pozvolné poskytování záloh vyčerpává finanční síly obce a nemocnice co veřejný ústav humanní určena jest nejen pro obec, nýbrž pro celý okres, považuje se za spravedlivé, aby okres jako finančně širší a schopnější korporace – převzal nemocnici ve svou správu. Návrh tento konečně schválen okresní správní komisí i v zemském správním výboru v sezení v konaném dne 22. září 1920. I vyhotovena byla následovná smlouva :

1.       Městská obec Opočenská na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 4. května 1920 a obecní správní komise ze dne 13. prosince 1920 odevzdá dne 15. ledna 1921 do správy zastupitelského okresu Opočenského všeobecné veř. nemocnici v Opočně s veškerým aktivním i pasivním jměním nemocnice této.

K aktivnímu jmění nemovitému patří budovy a pozemky zapsané jako vlastnictví nemocnice ve knihovních vložkách - čís. 249, 246 a 647 kut. obce Opočenské.

K movitému jmění patří kromě pokladní hotovosti, cenných papírů a pohledávek veškeré ostatní inventární jmění nemocnice. Veškeré jmění aktivní nemocnice městská obec Opočenská postoupí samosprávnému okresu Opočenskému


Str. 284b

jakožto vrchní správě bez jakékoli náhrady a nároku na vrácení, obec Opočenská opatří podrobný a správní inventář veškerého jmění aktivního i pasivního dle stavu 31. prosince 1920, aby na podkladě tom nemocnice do správy okresní náležitě mohla být předána.

2. Zastupitelský okres Opočenský na základě usnesení správní komise ze dne 12. května 1920 a ze dne 15. prosince 1920 převezme všeob. veř. nemocnici v Opočně s veškerými aktivy a pasivy jak budou uvedeny v podrobném inventáři obcí Opočenskou předloženém. Okresní správní komise jménem okresu vymiňuje si, aby až do dne převzetí správy bez její svolení nebyly dosavadní správou činěny žádné mimořádné výdaje na účet nemocničního fondu.

3. Pokud při převzetí správy nemocnice městská obec bude míti pohledávku z důvodu, že pro nemocnici poskytla zálohy, zastupitelský okres Opočenský jako vrchní správa okresní nemocnice zavazuje se, že z nemocniční pokladny postupně dle toho, jak bude v této pokladně ze zemského fondu nedobytné léčebné nahražováno, popřípadě jak budou jí zálohy na nedobytné léčebné poskytovány, bude obci odváděti bez úroků, poněvadž případná taková pohledávka obce Opočenské jest bezúročnou.

4. Zastupitelský okres Opočenský jako vrchní správa nemocnice zároveň s nemocnicí touto převezme též její lékařský, správní a služební personál, ustanovený dle platných zákonných předpisů náležejícími, jakož i převezme závazky dle platných zákonných předpisů v postavení a s nároky jejímu náležejícímu, jakož i převezme závazky vzešlé nemocničnímu fondu ze služebního poměru oproti bývalým zaměstnancům.

5. Zastupitelský okres Opočenský vyhražuje městské obci Opočenské právo vysílati jednoho zástupce, voleného obecním

Str. 285

zastupitelstvem v Opočně, jako člena do správního výboru nemocnice. Toto právo městské obce budiž pojato do stanov, jež pro nemocnici tuto okresní správní komise vydá.

6. Vzhledem k usnesení obecního zastupitelstva ze dne 4. května 1920 zastupitelský okres Opočenský – ovšem jen v mezích své kompetence – přejímá závazek, že v případě stavby nemocnice nové v době, kdy okres bude míti její vrchní správu, nemocnice postavena bude v obvodu místní obce Opočna. Obě smlouvající strany vyslovují odůvodněné přání, aby v případě převzetí nemocnice do správy státní zůstala nemocnice trvale v obvodu obce Opočenské.

7. Kromě náhrady záloh v odst. 3. této smlouvy uvedených obec Opočenská žádných jiných pohledávek z jakéhokoli právního důvodu ani proti zemskému fondu, resp. proti nemocničnímu fondu, ani proti samosprávnému okresu Opočenskému z důvodu toho, že dosud opatřovala správu dosavadní veř. nemocnice a  že tutéž na samosprávný okres Opočenský přenáší, si neosobuje u všech jakýchkoli nároků, které by jí byly mohly z poměru oproti veř. nemocnici vzejiti i proti zemskému fondu resp. nemocničnímu fondu i proti okresu Opočenskému se vzdává.

Tím jest právní poměr mezi městskou obcí Opočenskou a samosprávním okresem Opočenským ve příčině přejmutí všeob. veř. nemocnice v Opočně do správy zastupitelského okresu Opočenského definitivně upraven. V Opočně, dne 15. prosince 1920.

František Stráský      

C. Ondrák

Dr. Kaš

František Macháček

V. Pavlík

T. Čížek

Fr. Turek

H. Arnošt

J. Milenský


Str. 285b

Nouze s byty a drahota potravin

Nouze s byty v městě dostoupila vrchole svého, byl to palčivý předmět v schůzích zvláštní komise městské rady. Všichni majitelé činžovních domů byli vybídnuti neprodleně uprázdněný byt po nájemníkovi u obecního úřadu ohlásiti, obec měla právo obsazovati byty přihlášenými rodinami bez bytu a těch bylo velice mnoho. Tím vznikly spory mezi majiteli domů, mezi komisí bytovou a mezi uchazeči s byty. K této svízelné situaci v obci stoupala cena veškerých denních potřeb jako v době kruté a těžké za války. Zvláště o palivo byla velká nouze; obec musela opatřiti sobě výkazy o potřebách jednotlivých rodin a přesvědčiti se o zásobách u těchto žadatelů, načež následoval nepatrný příděl otopu v prvé řadě nemajetným, a těm, kteří nemají svých povozů.*

Prodloužení telefonní sítě na nádraží

Po dlouhém vyjednávání s ředitelstvím státních drah v Hradci Králové a s ředitelstvím telefonním a telegrafním v Pardubicích přikročeno ku prodloužení telefonní sítě od Opočna (města) přes Podzámčí (poštu) na nádraží. Obec přispěla na tuto akci obnos jeden tisíc jedno sto korun, účastníci úhrnem sedm tisíc korun. V tomto roce staralo se obecní zastupitelstvo mimo jiné potřeby města, aby elektrické osvětlování nejen v městě, ale i rozvedením sítě k nádraží bylo zdokonaleno.

Otevření kursu IV. ročník při měst. škole

Zemská školní rada povolila, aby od počátku školního roku 1921/22 připojen byl k měšťanské škole chlapecké jednoroční učební kurz; tím vyhověno bylo naléhavému přání zdejšího i okolního občanstva.

*drahota dostoupila v této době nejvýše, ceny obilin byly úžasné:

1 q žita až k. 400 – 1 kg mouky pšen. k. 10 – m. výrobky

1 q pšenice až k. 420 - 1 kg mouky žitné k. 8 – m. výrobky

1 q ječmena až k. 320 – 1 kg mouky chleb. k. 7,50 – m. výrobky

1 q bramborů až k. 200 – bochník chleba k. 8 ve váze 1,40 kg

1 q sena až k. 200 – 1 kg hovězího k. 20 – maso

1 q slámy až k. 100 – 1 kg vepřového k. 26 – maso


Str. 286

Založení spolku rybářského

Na podnět Františka Macháčka, ředitele městského úřadu Ing. Bohuše Frimla a účetního Karla Krby ustavil se dne 25. dubna 1921 rybářský spolek v městě, jehož účel a působnost byla dle stanov:

1. Povznášeti a zvelebovati chov ryb v tekoucích a stojatých vodách, které nájmem neb postupem spolek získá.

2. Dbáti, aby rybářství co důležité odvětví zemědělské bylo chráněno před veškerými příčinami, které by ho poškozovaly a zasazovati se o odstranění škodlivých vlivů vůbec.

3. Buditi zájem pro ušlechtilé rybářství mezi členy spolku i mimo spolek vhodnými prostředky, šířením spisů odborných a pořádáním přednášek.

4. Mýti dozor na provozování rybolovu a stíhati každé nedovolené a rybářství škodlivé jednání, ohlášením příslušným úřadům a

5. Provozování rybolovu způsobem sportovním a chrániti členy při zákonném provozování tohoto sportu.

Částečná mobilizace

Částečná mobilizace branných sil československých dne 25.října 1921 k vůli příchodu bývalého císaře Karla do Uherského státu a očekávanému nájezdu zfanatizovaných maďarských čet do našeho státu – provedena byla povoláním ročníků 1895 až 1899 pěchoty, jízdy, dělostřelectva a letectva, dále r. 1890 a mladších; rovněž jiné pluky železniční z ročníků starších.

Zakročením Evropských velmocí byl nucen bývalý panovník neprodleně odjeti z Uher a později s rodinou na vykázaný ostrov Madeiru se odebrati, takže nebezpečí ze strany Maďarska na ten čas přešlo.

V krátké době v necelých tří týdnů provedena demobilizace.


Str. 286b

Velké sucho*

Od počátku máje do konce srpna panovalo velké sucho a následkem toho velký nedostatek píce.

Sena bylo málo, a otav žádných, čímž nastalo zdražení denních potřeb, zvláště ceny brambor a másla velice stouply.

Nutno zde konstatovati, že v této době v městě nepociťovali obyvatelé města žádný nedostatek pitné vody, kdežto v okolních městech a obcích byl velice citlivý. Ovšem říčné vody ve Zlatém potoku bylo poskrovnu.

Pamětní spis

Dle zákona ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. a. a nuž. stanovena jest úpravou veřejné správy zřízením župních a okresních úřadů.

Městská rada pojednávajíc o zřízení okresních úřadů, usnesla se jednomyslně žádati, aby v Opočně byl okresní pol. úřad z důvodu, že město je stále sídlem okresních úřadů a po staletí bylo sídlem vlastní jurisdikce a rozsáhlé pravomoci patrimonialní zahrnujíc v sobě dvojnásobný počet obcí než nyní čítá obvod okresu Opočenského.

„Sokol“ stav. pozemek

Vhodnou dobu k získávání místa pro tělocvičnu a velké cvičiště použila tělocvičná jednota „Sokol“ včasným zakoupením rozsáhlé parcely 592 ve výměře 60 ar. 35 …. od velkostatku Opočenského za cenu 3000 Kč.

Úmrtí Dra. Dražďáka

Advokát JUDr. Karel P. Dražďák zemřel dne 8. května 1921. Týž působil v obecní správní komisi v roce 1912 a v obecním zastupitelství v r. 1919. Nezištně pracoval v sporných záležitostech veřejných, zvláště v době 1909-1912.

Nový advokát

Dne 17. Července 1921 otevřel v Opočně advokátní kancelář (VR: čp. 38) JUDr. František Krulich, rodem zDomašína u Rychnova n./K.

* Tropická vedra panovala v měsíci červenci, dle zpráv státn. meteorologického ústavu dlouhá serie horkých dnů, dne 27. července bylo dosaženo 37 st. C°, následujících 5 dní v srpnu 35 st. C°.

Str. 287

ROK 1922[editovat]

Pozemková reforma velkostatku

Ze zabraných pozemků velkostatku Opočenského pachtovaných akciovou společností v Podzámčí má se oprávněným uchazečům zdejší obce dostati pokud možno v podzimu do podpachtu za 12 ha. zemědělské půdy za podmínek na listě 281 této knihy uvedených.

Podle návrhu místního poradního sboru dostalo se přídělu z parcely 597 ode dvora Podzámčí 6 ha a z parcely 696 ode dvora Pulic 6 ha místním malorolníkům.

Zbytkové statky

Přídělovému řízení podrobený soubor nemovitosti, patřící Jos. Colloredo-Mannsfeldovi sestával z dvorů Skaleckého, Trnovského, Přepyšského, Dobravického, Ledeckého a Jeníkovického.

Ježto dvory tyto stále v pachtu se nalézaly, byly státním pozemkovým úřadem v prvé řadě přídělovému řízení podrobeny a zbytkové dvory dílem nájemcům, dílem družstvům a jiným zájemníkům do vlastnictví odevzdány.

Ostatní dvory Ostrov, Pulice, Tošov, Vranov a Podzámčí dány do přídělového řízení na rok 1924.

Úmrtí Petra Šimůnka (VR: učitele)

Dne 14. ledna 1922 zemřel Petr Šimůnek, odborný učitel na měšťanské škole chlapecké. Byl to vzorný pedagog, působil na zdejší škole od roku 1902. Podrobil se zkoušce z jazyka francouzkého ve prospěch místního žactva.

Pozemková reforma

Příděl pozemků obci Opočenské proveden v r. 1924.


Str. 287b

Cukrovar v Podzámčí přešel v akciovou společnost

Na základě usnesení valné hromady dne 30. června 1922 přešel cukrovar Colloredo-Mannsfeldský v Podzámčí do majetku a správy akciové společnosti zapsané v rejstříku krajského soudu v Hradci Králové pod

b.I. 1971 I. pod firmou: „Rolnický cukrovar, zemědělské a průmyslové podniky, akciová společnost v Podzámčí“.

Předmět závodu

1. spravovati řepu cukrovku v hospodářstvích akcionářů vypěstovanou neb jiným způsobem opatřenou a vyráběti z ní cukr a jiné produkty v cukrovarech vlastních neb k tomu účelu najatých;

2. provozování hospodářství polního ve velkém na pachtovaných velkostatcích, zejména Colloredo-Mannsfeldském velkostatku Opočno a spoluprovozování průmyslové výroby v podnicích na pachtovaných subjektech se nalézajících, neb nově zřizovaných, jež s polním hospodářstvím přímo neb nepřímo souvisí (cukrovar, pivovar, cihelna);

3. obchod na vlastní i cizí účet veškerými surovinami i výrobky z nich získanými při provozování činnosti pod čis. l. uvedené;

4. koupě, prodej, zužitkování a získávání patentních práv, patentů a ochraných známek, vztahujících se na podnikání výroby naznačeného druhu a konečně;

5. zřizování jiných podniků do tohoto spadajících spoluúčast na nich.

Trvání společnosti není časově omezeno.

Úroveň společnosti:

Společnost akciová, zakládající se na stanovách, usnesených v ustavující valné hromadě ze dne 30. června 1922, jež schváleny byly ministerstvem vnitra dne 11. května 1922 pod čís. 36. 251-1922/17.

Akciový kapitál činí 10.000.000 korun čsl. a je rozdělen na 5000 kusů akcií bez povinnosti dodávati řepu a 5000 kusů akcií


Str. 288

s povinnou dodávkou řepy. Veškeré akcie jsou na jméno vlastníka a jsou plně a hotově splaceny po 1000 K.č. nam. Akcie jsou nedělitelny a převod může se státi rubopisem. K převodu právním jednáním mezi živými je třeba svolení společnosti, které udílí správní rada. Majitelé akcií musí býti zapsáni v knize akcionářů, kterou správní rada společnosti je povinna vésti, a to jejich jméno, zaměstnání a bydliště. Zvýšení akciového kapitálu je možné, usnese-li se na něm valná hromada a dosáhne-li společnost schválení státní správy.

Představenstvem společnosti je správní rad , která se skládá z 11 členů. Předseda je volen valnou hromadou hlasovacími lístky, a rozhoduje nadpoloviční většina odevzdaných hlasů, dalších 10 členů volí ze svého středu správní výbor společnosti a to 5 členů z akcionářů peněžních a 5 členů z řepařských akcionářů na dobu tří let. Správní výbor skládá se ze 24 členů a 12 náhradníků a volí je valná hromada na dobu 3 let a to ve dvou sborech: akcionáři-řepaři volí 12 členů a 6 náhradníků, akcionáři peněžní 12 členů a 6 náhradníků.

Do správní rady byli následovní členové zvoleni:

Josef Colloredo-Mannsfeld, velkostatkář v Dobříši,

Josef Kánský , rolník v Semechnicích,

Antonín Macek, rolník v Nahořanech,

Vácslav Souček, rolník v Klášteře,

JUDr, Arnošt Arnošt, advokát v Praze,

Jan Berounský, rolník v Trnově

Jeroným Colloredo-Mannsfeld, ředitel panství ve Zbirohu,

Jiří Beck, centrální ředitel v Podzámčí,

Vácslav Zilvar , rolník v Čánce a

Jaroslav Rychtera , poslanec Nár.Shromáždění v Praze.

Předsedou správní rady byl zvolen ustavující valnou hromadou Vácslav Rathouský,rolník v Záhornici č.d.21.


Str. 288b  

Znamenání firmy děje se tím způsobem, že pod znění firmy kýmkoliv vypsané neb vytištěné připojí souborně své  vlastnoruční podpisy buď dva členové správní rady nebo jeden člen správní rady a jeden prokurista, tento vždy s dodatkem prokuru naznačujícím.

Památným usnesením valné hromady ze dne 30. června 1922 dostal se tento pro rolnictvo cenný podnik do vlastního hospodaření.

Vzpomínka

Bylo to na počátku roku 1905, kdy pacht na velkostatku Opočenské firmě Fiedler a Gimbel končil, která vždy vyšla vstříc obci. Vzorné hospodaření na dvorech bylo známo téměř v celých Čechách.

Mezi uchazeči byla firma H.Hellmann, cukrovar v Meziříčí, kterou doporučoval všemocný centrální ředitel Jan Kolda Colloredo – Mannsfeldovi; ba netajil se tím v rozmluvě se starostou Wolfem, že se tak stane, že to jest hotovou věcí.

Obrátila se městská rada na poslance Vojtěcha Šternberga důvěrného přítele Colloredo – Mannsfelda, aby zabráněno bylo návrhu centrálního ředitele, ale odpověď poslance Sternberga byla: „že se na tom nedá nic měniti – vše že již provedl centr.ředitel .“ Tím oba cukrovary dostaly by se v jednu správu, centrála byla

projektována v Meziříčí a městu i venkovu hrozila velká hospodářská pohroma. Nejvíce by postíženo bylo dělnictvo zdejší.

V kritické chvíli meškal zde majitel panství, čehož použil starosta města a zároveň jako náměstek okresního starosty a ve vhodné době podařilo se mu přesvědčiti Colloredo–Mannsfelda, jaká katastrofa očekává v příjmech  obec a rolnictvo, které bude ….. vůli budoucího nájemce cukrovaru. Dostalo se uspokojivé odpovědi a krátce na to následovalo příznivé rozhodnutí.

K této vzpomínce jest třeba uvésti, že v krátké době došla zpráva o náhlém skonu všemocného centrálního ředitele.


Str. 289

Biskup v Opočně

Dne 14. června 1922 přijel do Opočna biskup Královéhradecký JUDr. a Th. Dr. Karel Kašpar, aby uděloval svátost biřmování dospělejším a žactvu škol a aby visitoval děkanské beneficium .

V den příjezdu na Opočen uvítán byl na Velkém náměstí místními a venkovskými farníky.

Prohlídkou kostela a kapucínského kláštera skončil biskup svou visitaci.

Změna u okresního soudu

Dne 20. srpna 1922 odešel vrchní soudní rada JUDr: Jarolím Mrázek na nové působiště do Brandýsa nad Labem, opět jako přednosta tamního soudu, na jehož místo nastoupil rada zemského soudu Karel Novotný jako devátý přednosta zdejšího soudu; týž dříve působil v Polici nad Metuji.

Vrchní rada soudní JUDr Jarolím Mrázek zúčastnil se horlivě veřejného života a zvláště v době převratu vyslán byl jako zástupce obce do Národního okresního výboru a volen do nového obecního zastupitelstva.

Změna na škole měšť.

Na základě vysloveného přání ředitele škol měšťanských a obecné Jana Hoffmanna byla poskytnuta okresním  školním výborem témuž dovolená do konce roku, a zástupcem téhož ustanoven odborný učitel Jan Smola ode dne 1. srpna 1922. Dnem 31. prosince 1922 ku své žádosti byl ředitel Jan Hofmann zemskou školní radou dán na trvalý zasloužený odpočinek. Odchod tohoto vzorného pedagoga, který jako prvý ředitel škol měšťanských od 1. září 1901. působil, želeli všichni, kdož poznali jeho zlaté dobré srdce a ušlechtilou milou povahu. Jeho horlivou činnost lze nejlépe vyčísti z místní kroniky školní.


Str. 289b

Americká misse

Po vyčerpání všech darů poskytnutých Americkou missí přestalo stravování dětí v kuchyni měšťanské školy chlapecké. Veškeré spisy a účty tohoto stravování se týkající, byly předsedou stravovacího komitétu Janem  Hamerským, řídícím učitelem v.v. – který s nevšední ochotou staral se vždy o hojný příděl potravin z Pražského ústředí - odevzdány obecnímu úřadu.

Opětná žádost Dobrušky o Přeložení soudu

Dle zákonu ze dne 29.února 1920 čís.126 sb.z. a nař. stanovena jest úprava veřejné správy zřízením župních a okresních úřadů v republice Československé.

Následkem ohlášené reorganizace úřadů státních i samosprávných domáhali se občané v Dobrušce, majíce v čele starostu Josefa Buriána a několik vlivných osob, aby okresní soud a k němu připojené úřady z Opočna do Dobrušky byl přeložen.

Po sedmi dřívějších pokusech opět Dobruští nasadili všechny páky, aby svého účelu dosáhli; jezdili na rozhodující místa a na venkovské obce, zvláště chtěli získati obce krajské, které lidnatosti i poplatnosti předstihují obce horské nad Dobruškou ležící. Bylo poukazováno k tomu, že Dobruška je středem okresu, že je

lidnatější než Opočno a že má daleko více průmyslových podniků.

Naproti tomu představenstvo obce zdejší neotálelo učiniti vše možné, aby vyvráceny byly důvody obce Dobrušské – by zabráněno bylo pohromě. Pádnými přesvědčivými důvody vypracovaný pamětní spis a protest podán byl deputací úřadům soudním a politickým. Shledáno bylo tolik závažných důvodů pro ponechání

soudu v městě Opočně, že každé rozhodnutí proti Opočnu zdá se vůbec nemožným. Mimo toho zaslány byly informace poslancům a senatorům v krajské župě Králové-Hradecké.


Str. 290

Stavební ruch

Stavební ruch v Opočně byl dlouho brzděn nedostatkem stavebních míst. Všecky pozemky na nichž by se stavěti mohlo, patřily velkostatku Opočenskému, a nebo takovým osobám, které jich pro novostavby odprodati nechtěly.

Teprve následkem zákona ku podpoře stavebního ruchu a následkem zákona o pozemkové reformě na zabraných půdách velkostatků došlo konečně k získání vhodných stavebních parcel v Nádražní ulici proti budovám hospodářské školy.

Rozsáhlá parcela podél okresní silnice byla vyhlédnuta ku parcelaci pro stavbu Obecního domu činžovního a pro více rodinných domků za ručení a přispění státu.

Aby alespoň částečně odpomoženo bylo bytové nouzi v obci stavěna byla na shodném místě budova čís. pop. 406, 407, 408, 409, kde lze umístiti dvanácté nájemníků.

Obecní dům

Tento dům obytný o jednom poschodí s obytným podstřeším se třemi vchody a čtyřmi odděleními, každé s třemi oddělenými byty stavěla obec v Nádražní ulici roku 1922 a 1923 nákladem 820.000 Kč, z čehož složeno hotově 58.500 Kč, kdežto stát ručí za složení dlužných 658.000 Kč, které se anuitami as za padesát let umoří.

Inženýr Otakar Nypl, stavitel v Novém Městě n/Met. Provedl stavbu za dozoru státního technika.

Roční nájemné v tomto domě stanoveno bylo následovně:

Byt v přízemí K. 1600

,,  poschodí 1800-1900.

,,  v podstřeší ,850 - proti složení kauce.

Projekt této nouzové stavby vypracoval místní stavitel Emanuel Černý .

Za touto budovou rozvířil se ruch stavební za příznivé pohody svážením materiálu na rodinné domky stavebního družstva.


Str. 290b

Různé

Mimo různých malých staveb, přístaveb a oprav v prvé poválečné době 1918-1922 prováděli se nákladnější stavby a sice : cementárna a obývací dům č.404 na zahradě parc. 589

obytné stavení s přísl. u mlýna č. 241. na parc. 356 a 357 (VR: Kahlerovi)

dům jednopatrový pro úřednictvo velkostatku č. 405 na parc. 587, a dům č. 184. u mlýna č . 197 na parc. 10/11, při které příležitosti přeloženy byly schody mezi novostavbu č. 184 a mezi dům č. 186 přímo proti domku č .  213.

Nový advokát  

Dne 1. prosince 1922 otevřel v Opočně v domě čís. 15 advokátní kancelář JUDr . Čeněk Šalda, rodem z Vysoké nad Jizerou.

Plány na rozšíření v. v. nemocnice

Jakmile převzata byla veř. všeob. nemocnice ve správu okresu Opočenského, uznána byla všeobecně v okresní správní komisi nutnost rozšíření budov nemocničných , neboť jevil se následkem návalu nemocných z okresu a přímého okolí velký nedostatek místa.

Byly dva plány: jeden spočíval v tom, aby stávající nemocnice se rozšířila novostavbou chirurgického pavilonu na pozemkových parcelách 688 /1 a 688/3 a aby se přikoupily přiléhající pozemky pro budoucí stavby hospodářské budovy a infekční pavilon; druhý plán byl, aby na pozemku blíže baráku obecního ve větší rozloze postavena byla moderní nemocnice; pro případ uskutečnění tohoto projektu slíbil velkostatkář

Colloredo Mannsfeld potřebnou parcelu zdarma poskytnouti. Po dlouhém jednání s rozhodujícími činiteli přijat byl projekt prvý.

Školník m. šk.

Zde zaznamenati sluší osobu sloužící obci a škole věrně a spolehlivě po dobu dvacíti let. Václav Horák, školník z

měšťanské školy po celou řadu let konat povinnosti naň vložené k plné spokojenosti svých nadřízených.


Str. 291

ROK 1923[editovat]

Pamětní spis o zrušení berních úřadů

Dle získaných informací připravuje vláda 1. ledna 1924 zrušení všech berních úřadů a místo nich mají se zříditi pouze v sídlech berních správ zúčtovací oddělení a sice proto, že prý placení daní poštovní spořitelnou se vžilo a že to prý bude úspora značná.

Městská rada usnesla se jednomyslně, aby tyto úřady zrušovány nebyly a podává pamětní spis na příslušná místa.

„Není pravd , že stát zrušením berních úřadů něčeho ušetří, avšak jest pravda, že 90% nákladů na berní správu jest náklad osobní, který zůstane nejen nezměněn, ba naopak v řadě případů přijdou jednak úředníci do vyšší třídy místního přídavku, že přesídlivší úředníci neobdrží v dohledné době v novém sídle bytu a stát bude nucen vydržovati dvojí domácnost úředníků dietami. Dále jest nesporno, že strany nebudou jezditi do vzdáleného sídla berních správ za příčinou různého vyšetřování celé řady poplatkových záležitostí a různých daní a že komise budou vyžadovati daleko vyššího nákladu nežli by se docílilo úspory.

Avšak náklad věcný vstoupne, poněvadž pro nové kanceláře v sídle berních správ bude třeba místnosti, které bude stát dnes třeba daleko dráže platiti při nových nájmech nežli ve starých, rovněž otop, světlo a čistění bude vyžadovati tak vysoký náklad jako jest dnes u berních úřadů. Jisto však jest, že bez berních úřadů se stát neobejde, a že když je zruší, bude je ještě rychleji a s velkými potížemi znovu zřizovati. Stát chce všechny příjmy i platy soustřediti na poštovní spořitelnu. Toto placení provádí se teprve dva roky a již shledává se zmatek,


Str. 291b

že z něho bude těžké východisko bez osobního styku s poplatníkem.

Mluví se stále, že úřady jsou pro občanstvo, ale dnes tato pravda se mění a zavádí nová, že občan půjde osm až deset hodin cesty, aby posloužil úřadům, že ztratí druhý čas, výdělek, zamešká svou práci, nebo bude platiti dráhu, částkou třeba celodenního Příjmu? Či snad si myslí, že všechno provede se dopisováním a tím značným rozmnožením sil úřednických?

Odvolávajíce se na tyto důvody, žádáme, aby vláda od svého úmyslu upustila a aby hleděla potřebám lidu vyhověti.“

Stavební družstvo „Svornost“

Na podnět Aloise Říhy, obchodníka , Karla Krajhanzla, …. správce a Zďenka Rakha, správce ustavilo se družstvo za účelem vystavení obytných domků rodinných za ručení státu ve smyslu zák. ze dne 20. února 1919 čís. 98 sb., zák.

Účelem družstva jest, aby svým členům, pokud náležejí k vrstvám obyvatelstva méně zámožného:

a.) opatřovalo levné a zdravé byty a malé provozovny tím, že bude stavěti nebo nabývati obytné domy výlučně neb aspoň převahou s malými byty a malými provozovnami po rozumu zákona ze dne 22. prosince 1920. čís.  242 ž. z. stanov k němu vydaných, resp. zák. ze dne 20. února 1919. čís 98 sb. z. a pronajímati nebo

přenechávati je, nebo jednotlivé byty a malé provozovny svým členům k užívání (opatřování domů družstevních s rodinnými byty a malými provozovnami);

b.) umožňovalo nabývání vlastních domů rodinných tím, že bude stavěti, nebo nabývati obytné domy s malými provozovnami nebo bez nich, výlučně neb aspoň převahou ve smyslu zákona zhora uvedeného a stanov k němu vydaných a postupovati je do užívání nebo vlastnictví členů, jakož i přijímati úsporné vklady na běžný účet od členů, kteří hodlají nabýti domů takových (opatřování vlastních čili rodinných domů).


Str. 292

Družstvo stavební „Svornost“ zaneseno bylo do rejstříku společenstev u krajského soudu v Hradci Králové svaz . VII. str.229.

Vyvlastněním parcely 592 od velkostatku Opočenského a zakoupením stav.místa od Jindřicha Šoba a Josefa Kapuciána prováděl se účelně program stavební dle plánu firmy Schmidt a Nekvasil v Hradci Králové a současně byla slíbena státní podpora, jakož i úvěr od městské spořitelny, občanské záložny i okresní hospodářské

záložny. Stavba zadaná architektu Josefu Pleckotovi, v Hradci Králové, částečně také staviteli Janu Pavlíkovi v Opočně.

Budiž konstatováno zde, že dle zprávy družstva bylo témuž vždy ze strany obce dle možností vyhovováno.

Povstaly tím nové domy se zahradami čís. 210, 224, 421, 420,

418, 419, 417, 410, 411, 412, 413, 416, 415, 414, 251, 118, 273.

Členové družstva - čekatelé – stavebníci:

Šob Jindřich, řídící učitel v. v. má dům čís. 210. s dvoumi byty

Kapucián Josef, učitel           „    224

Šnajdr Josef, mlynářský ,         ,,    421            

Kučera Alois, typograf,           ,,   420            

Samohel Josef, strojník ,          ,,   418            

Verner Jan, zedník,             ,,     419            

Boháč František, hostinský,       ,,    417

Dr.Mervart Josef, lékař ,         ,,      410 s 2 byty,

Dr.Kudrnáč Josef, primář nem.    ,,      411 ,, 2 byty,

Potůček Frant.obuvník, později Hejčlová,   412 ,, 2 byty,

Pekárková Božena, soukromnice,         413 ,, 2 byty,

Říha Alois, obchodník,          ,,       416

Rakh Zďenko, správce soud.     ,,      415

Obst J. mlynářský, později Janeček Josef    414

Herzán Jan, strojník,           ,,       251

Pekař Josef, strojník, později Forman Jan,   118

Kadečková Anežka, choť krejčího  ,,       273


Str. 292b

Nové koupadlo

Vhodné místo pro postavení veřejného koupadla vyhledáno u Broumaru poblíže loděnice u rybárny čísl. 223.

Dle usnesení obecního zastupitelstva postaveno bylo účelně zařízené koupadlo s kabinami nákladem K. 8.261,50.

Úmrtí

Dne 14. června 1923 zemřel František Růžička, bývalý obchodník a majitel realit. Po dlouhou řadu lét zasedal v městské radě i v okresním zastupitelství, zvláště pak v místní školní radě jako školdozorce. Horlivě vykonával povinnosti naň vznesené.V roku 1894, dne 23. října, zvolen za starostu města, avšak již dne 11. července 1895 z rodinných důvodů resignoval.

Dne 6. července 1923 zemřel okresní hejtman Jaromír Skořepa, přednosta okresní politické správy v Novém Městě n./M.

Jmenování ředitele měšť. škol

Zemská školní rada v Praze jmenovala dnem 1. srpna 1923 zat. ředitele Jana Smolu definitivním ředitelem měšťanských škol v Opočně; týž působí a dosavadní škole od otevření téže tj. od 1. září 1901 (odbor přírodovědecký).

Pamětní spis

Ústavní listiny čsl. republiky praví: Lid jest jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé. Důvodová zpráva k zákonu ze dne 29. února 1920 č. 126 sb.z. … o zřízení žup a školních úřadů uvádí, že zákon vydává se pro snazší styk občanstva s úřady. V článku 2. tohoto zákona čteme: „Vláda jest povinna poskytnouti zúčastněným župním zastupitelstvím a okresním výborům možnost, aby se o změnách těch vyjádřily.

Opírajíce se o tato ustanovení zákona, pokládáme za svou povinnost, jakožto zástupci nejširších vrstev lidu, který má býti dle citovaného § ústavy zdrojem veškeré státní moci, co nejdůrazněji prohlásiti, že se lid naprosto centralisace


Str. 293

Státních úřadů nepřeje a že tato vůle lidu musí býti jak poslanci, tak i vládou respektována.

Víme sice, že zákon o volbách do sborů zákonodárných vzal nám bezprostřední vliv na poslance, ale víme také, že nejširší vrstvy státního občanstva pokročily ve svém uvědomění státním tak daleko, že nepřipustí, aby vůle jejich nebyla respektována, a aby jednáno bylo o nich bez nich. Tuto vůli lidu zdůrazňujeme tím více, že jest jednotnou všem národnostem, které stát tento obývají, jak můžeme četnými doklady potvrditi. Kluby poslanců varujeme před tím, aby postupovaly v řešení otázek, které hospodářsky zasáhnou každou českou vísku, aniž by předem o přání lidu se patřičně informovali.

Znajíce vůli lidu z bezprostředního styku s ním, žádáme, aby při každé změně ve složení, umístění stanovené kompetence jednotlivých úřadů dbáno bylo následovných zásad:

Stávající samosprávné okresy tvoří po stránce hospodářské i kulturní vžité, významné celky, jichž hranice i kompetence nelze bez značných hospodářských poruch měniti, zvláště ne však zmenšovati. Samosprávné okresy mají za sebou plodný kus práce kulturní i hospodářské, kterou neodváží se nikdo podceňovati.

Samosprávné okresy jsou dnes jedinými úřady, které se těší plné důvěře lidu, kde český občan bez ohledu na majetkové poměry i politické přesvědčení neváhá otevříti své srdce a hledati ochrany a rady v každé své záležitosti. Touto důvěrou nemůže se pochlubiti ani jediný ze stávajících úřadů státních, které svým byrokratickým úřadováním, v době válečné často až arogantním jednáním, budily strach i odpor našeho občanstva.

Kdo by chtěl tuto nedůvěru občanstva centralisováním úřadů do větších měst, středisk ještě prohlubovati a naopak, kdo by oprávněnou, léty práce získanou důvěru občanstva v naše samosprávné úřady odstraňoval – ten by páchal největší hřích


Str. 293b

na samotné myšlence státní, čehož žití našeho národa v obětí rakouském jest nejpádnějším důkazem. Neváháme tvrditi, že důvěra, které se samosprávné úřady u lidu těšily, jest onou hledanou cestou, která přiblíží lid k myšlence státní dovede-li se jí ovšem ze strany zákonodárců vhodně využíti.

Dosavádní úřady okresní zastupitelstva se svými okresními výbory, ovšem se změněnými volebními řády, dále okresní soudy a berní úřady, buďtež bezpodmínečně v dosavadních svých sídlech zachovány a tam, kde byly zrušeny opět obnoveny. Samosprávným řadům okresním přiděleny buďtež ve zmenšeném měřítku nynějším okresní politické správy, k berním úřadům berní referáty, ke každému okresnímu soudu připojeno budiž po jednom úředníku evidence katastru a bezvadný chod státních úřadů na nichž zákonodárcům musí především záležeti, jest zabezpečen.

Centralisováním úřadů jen ve větších střediscích odsouzena by byla mnohá naše města k pozvolnému umírání, neboť občanstvo jich skládá se ponejvíce z drobného živnostnictva a obchodnictva, které zůstane bez výdělku, neboť ztrácí zákaznictvo ne jen v úřednictvu, ale i v obyvatelstvu venkovském, které za úřady do měst přicházejí.

Jelikož jsme přesvědčeni, že za těmito požadavky stojí velká většina lidu, věříme, že jeho vůle bude plně repektována, naproti tomu zdůrazňujeme, že by této naší žádosti nemělo býti dbáno, užijeme všech prostředků na jich hájení.

Odbor klubu Českých turistů

Dne 27. března 1923 k podnětu rady zemského soudu Břetislava Morávka ustavil se v Opočně odbor klubu českých turistů, který čítá činných členů 88 a rodinných 44.

Týž dal značiti cesty v okolí a sice: červená značka …….: Vysoký Újezd, Vranov, Opočno, Skalka, Dobré, Dříž,


Str. 294

panorama; modrá značka: Králova Lhota-Meziříčí-Opočno-Dobruška-Kamenice-Šediviny-Dříž-Panorama; žlutá značka: Nová Ves-Přepychy-Opočno-Pulice-Halín – K Novému Městu n./Met. A žlutá značka: Podbřezí-Skalku-nádraží Solnice.

Pod dohledem inženýra Bohuše Frimla provedli zvětšení mapy (orientační mapa) studující Bohouš a Miloš Macháčkové, nanesení barev provedl závod Josefa Netíka na zdi parku na Velkém náměstí; slouží to k ozdobě města.

Nový okresní hejtman

Dne 20. října 1923 ujal se správy politického okresu Nového Města n./Met. jako okresní hejtman Jindřich Wolf.

Přístavba internátu

V roku 1922/3 prováděla se nutná přístavba internátu Odborné hospodářské školy se stálým letním během pro dívky v Opočně. Stavbu prováděl místní stavitel Jan Pavlík a projekt s rozpočtem vypracoval zdejší stavitel Emanuel Černý. Celkový náklad obnáší Kč 320.000 – Obec opočenská poskytla Kč 50.000.

Nastává Odborné hospodářské škole se stálým letním hospodyňským během doba vzestupu. Roku 1921 rozšířeno vyučování na dobu 6 měsíců (listopad-duben) ve dvou ročnících. Provedeno bylo nyní více znovuzřizovacích prací a doplňků: rozšíření školního statku uskutečňuje se získáním 12.3 k. Ze zabraného velkostatku Opočenského; tím jest naděje pozemštění školy.

Aby akciový rolnický cukrovar v Podzámčí vyhověti mohl nynějším moderním a účelným požadavkům – rozhodla se správní rada již loňského roku provést úplnou rekonstrukci i v strojírně, jakož i provedení nástavby v staré tovární budově. Rekonstrukce svěřena byla firmě Nekvasil a spol. v Karlíně.

Veškeré práce s uznáníhodnou pílí vykonány r. 1922-1924.


str. 294b

K turistice: Přístup do zámku

Majitel zámku Colloredo-Mannsfeld povoluje do odvolání k účelům vzdělávacím obecenstvu přístup do vyznačených místností (sbírek) tohoto zámku a to:

a) jednotlivcům neb skupinám takových do 15 řádně se legitimujících osob po ohlášení u správy zámku.

b) hromadným návštěvám škol a korporací rozdělených taktéž do skupin nejvíce 15 osob a to škol nejméně občanských a vyšších a dále spolků odborných a vzdělávacích – ohlásíli se aspoň 14 dnů předem u administrace velkostatku v Opočně, aby mohlo býti případné pořadatelstvo pro nahodilou překážku, která by prohlídku v den zvolený nepřipouštěla – včas zpraveno. Prohlídky povolují se pouze v úterý, čtvrtek a sobotu v době od 10-12 a od 14-16 hodin kromě svátků a doby, kdy jest zámek obýván majitelem neb hosty.

Řád pro návštěvníky sbírek zámku Opočenského schválen byl ministerstvem školství a národní osvěty 4. září 1924.

Právo obce ve vodním společenstvu na „Zlatém potoku“

Společenstvo vodní k vydržování splavu v Cháborách a chránění toku vody na „Zlatém potoku“ od Chábor směrem až po hranice Opočensko-Meziřičského katastru udržuje a dohlíží k tomuto vodnímu dílu na pravém břehu téhož potoka na pozemku čís. parc. 1555 v katastru obce Dobrušské se nalézajícím. Na základě stanov ze dne 12. července 1888 jest obec Opočenská oprávněna zúčastniti se na tomto pro město důležitém podniku. Stanovy a listiny tohoto vodního díla jsou zaneseny ve spisech vodních záležitostí u hejtmanství v Městě n/M pod číslem položky 165 W.K. roku 1888.

Účastníci: Majitel velkostatku Colloredo-Mannsfeld, majitel mlýna č. d. 1 v Podchlumí, majitel strojního mlýna č. d. 197 v Opočně, majitel mlýna č. d. 27 v Semechnicích, majitel strojního mlýna č. d. 241 v Opočně , město Opočno a obec Semechnická.


Str. 295

Rok 1924[editovat]

Přídělové řízení na velkostatku:

Dle zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 Sb. z. a n. a nařízení vlády republiky československé ze dne 6. dubna 1922 č. 117 sb. z. a n. zahajuje se přídělové řízení, jehož předmětem jest přejímaný soubor nemovitostí, patřících vlastnicky Jos. Colloredo-Mannsfeldovi ležících v kat. obcích Meziříčí, Mokré, Opočno, Pohoří, Pulice, Semechnice, Skršice, Městec a Vys. Újezd v soudním okresu Opočenském a v politickém okresu Novo Městském n/Met. Přídělovému řízení podrobený soubor nemovitostí sestává ze:

1.        dvorů Ostrov, Pulice, Tošov, Vranov, Podzámčí a půda rozptýlená

2.        průmyslových závodů, 2 kruhové cihelny, parní pila, pivovar

3.        jiných objektů, několik obytných domů

Výměra pozemků podrobených přídělovému řízení činí úhrnem 2318.54 ha, z toho připadá na půdu zemědělskou 2099.28 ha, pastviny 40.42 ha, lesy-rybníky 135.35 ha a jinou půdu 48.49 ha.

Lhůta k podávání žádostí za příděl počíná dne 10. března 1924 a končí dnem 17. března 1924.

Po skončeném řízení městská obec Opočenská obdržela do vlastnictví Státním pozemkovým úřadem pozemky v katastru obce zdejší ležící a sice:

Čís. kat. 374 role ve výměře 8 ha 25 a
592 22 ha 15 a
380 louka 17 ha 84 a
381 32 a
370 14 a
352 5 ha 14 a
426 67 a
583 zahrada 27 a


Str. 295b

Podmínky

Státní pozemkový úřad v Praze předává pozemky od velkostatku Opočenského převzaté přídělcům do držby, správy a užívání dnem převzetí t. j. 1. říjnem 1924.

Nabyvatelé prohlašují: Přejímáme dnem 1. října 1924 pozemky z velkostatku Opočno nám přídělovým řízením přidělené do své držby, správy a užívání v celém rozsahu, zvláště se všemi závazky, které jsme na se vzali podepsáním souhlasu nabyvatelů a se všemi užitky, právy a povinnostmi a v mezích a hranicích, jak jich Státní pozemkový úřad nabyl, pokud jednotlivé užitky, práva a povinnosti ty při provádění pozemkové reformy na dotyčném velkostatku nebyly nebo nebudou výslovně jiným osobám postoupeny, vztažmo zrušeny.

Přidělené nám pozemky přijímáme tak, jak nám byly v přírodě vytyčeny, hranice jejich a přibližná výměra jsou nám známy, zavazujeme se zúročiti přídělovou cenu pokud nebyla splacena 5 % ode dne 1. října 1924.

Bereme na vědomí, že vlastnictví přidělených nám pozemků nastane dnem doručení přídělové listiny t. j. po zaplacení celé ceny i s dlužnými úroky, že nám Státní pozemkový úřad uloží, jak jest k tomu dle č. l. 19. a 23 zák. Ze dne 30. ledna 1920 čl. 81 sb. z. a n. povinen, podmínky přídělu o souhlasu nabyvatelů uvedené, jimiž se budeme říditi a jimž se tímto bez námitek podrobujeme, že až do doručení přídělové listiny může Státní pozemkový úřad upustiti od přídělu, nesplníme-li třeba jen jediné z povinností, jež nám souhlasem nabyvatelů byly uloženy, nebo v mezích tímto souhlasem vytknutých uloženy budou.

Za městskou obec Opočenskou: G. Herfurt

Státní pozemkový úřad v Praze po vykonaném šetření přidělil půdu na katastru obce Opočenské místním  58 účastníkům, z nichž největší podíl obdržela Obec Opočenská a Hospodářská škola.


str. 296

Z obcí sousedních dostalo se přídělu občanům Meziříčským 7, Pohořským 41, Čáneckým 29.

Celkový výsledek reformy

Pozemková reforma na Opočensku byla už z velké části provedena. Od roku 1922 bylo z vlastnictví fidcikomisu Opočenského patřící rodině Colloredo-Mansfeldské rozděleno as 880 ha na zbytkové statky a přes 3.000 ha do rukou malých zemědělců.

Určitá část pozemků byla přidělena dohodou mezi Státním pozemkovým úřadem a držitelem svěřenství Akciové společnosti cukrovaru Podzámčí. Colloredo-Mansfeld vyhradil si vlastnictví a obdržel prozatím dvůr v Podzámčí se 145 ha zemědělské půdy, dvůr Pulice, rovněž se 145 ha, cihelnu v Opočně a v Pulicích se 45 ha zemědělské půdy. Do přídělového řízení r. 1924 přišly pozemky u šesti dvorů a to v Podzámčí, Pulice, Vranov, Lhotku, Ostrov a Tošov a to ve výměře circa 1.275 ha. Po vyhraženém počtu pro Colloredo-Mansfelda v Podzámčí, Pulicích a v Opočně utvořeny zbytkové statky a část 1.095 ha přikázána drobným zemědělcům.

Zbytkové statky obdrželi: Vranov a Lhotka, akciová společnost cukrovaru v Podzámčí, Ostrov, družstvo zaměstnanců, Tošov býv. hosp. pach. správce Jos. Strádal. Odprodej dlouholetých a drobných pachtů proveden byl ve výměře 1.200 ha. Zbývá ještě žádost města Opočna na příděl rybníku „Broumaru“ na který má historický nárok a o který uchází se neprávem rol. akc. společnost v Podzámčí, odvolávající se na potřebu vody z něho pro svůj cukrovar, ač ji lehce může zajistiti si jiným způsobem.


Hasičská zbrojnice

Dle usnesení obecního zastupitelství provedena byla stavba hasičské zbrojnice na stavební parcele zvané „u Štěpánky“ nákladem 40.906 K. Stavbu řídili bratři Jan a Emanuel Černí.


Str. 296b

Stavební družstvo v Přepyších a v okolí

Na podnět K. Junka a spol. v Přepyších ustavilo se stavební družstvo pro Přepychy a okolí za účelem vystavění obytných domků rodinných za ručení státu ve smyslu zákona ze dne 20. února 1919 čís. 98 sb. z. a n.

Účel tohoto družstva vysvětlen jest v rejstříku firem u krajského soudu v Hradci Králové jako „obecně prospěšné stavební a bytové družstvo v Přepyších“ zapsané společenstvo s ručením obmezeným.  

Vzájemnou dohodou poskytnuty byly pozemky ku stavbě na čísle katastrálním 592. Plány a rozpočty provedl František Dudek v Záhornici (podnikatelství staveb). Týž vedl stavbu za dozoru stavitele Jana Pavlíka z Opočna. Ze strany obce šlo se vstříc dle možností a v krátké době postaveny byly domy se zahrádkami od čísla pop. 422-429.

Členové družstva – čekatelé – stavebníci jsou následující:

Kučera Rudolf, dělník má dům čís. 422

Šmída Antonín, obuvník 423

Brandejs Jan, obchodník 424

Hruška František, topič 425

Sedláček Josef, dělník 426

Suchánková Marie, dělnice 427

Šmída Karel, zedník 428

Bořek Jan, zedník 429

Oslava 60ti letého trvání Obč. besedy

Občanská beseda na Opočně pořádala oslavu šedesátiletého trvání současně se sjezdem rodáků a příznivců Opočenských ve dnech 12. a 13. července 1924 s následovným programem:

V sobotu dne 12. července 1924 v 8 hodin večer v Kodymově


str. 297

Národním domě slavnostní akademie za laskavého spoluúčinkování pí M. …... koncertní pěvkyně a p. K. Petra profesora hudby. Hudba-Recitace-Divadlo-Zpěvy.

Sjezd rodáků

V neděli dne 13. července 1924 o půl 10. hodině dopoledne v Kodymově Národním domě schůze všech účastníků s přednáškou p. ředitele J. Hofmana o dějinách Občanské besedy a o 11. hodině dopoledne promenádní koncert na Velkém náměstí hudby Černíkovické a odpoledne o půl 2. průvod do obory na Malou Hvězdu a tam Lidová Veselice při koncertu hudby. Město bylo téměř všude vyzdobeno práporky.

Za překrásného počasí vydařila se slavnost po oba dni znamenitě. Účinkující vesměs provedli své úkoly zdařile za velké účasti obecenstva zdejšího a známých přátel a příznivců. Majitel knihtiskárny Ant. Sluka sestavil spolehlivý adresář všech rodáků a přátel města, jemuž vyslovuje se vřelý dík.

Vydláždění Vorlovy ulice

V letní době vydlážděna byla kostkami ulice Vorlova od budovy čís. 28 až k domu čís. 45 a později provedeno vydláždění úplné do Zámecké ulice. Práce svěřena byla místnímu mistru dlaždičskému Janu Šmídovi, celkový náklad obnášel K. 10.451.

Nový městský strážník

Dle usnesení obecního zastupitelstva zvolen byl Josef Kňourek za místního strážníka, který dne 1. srpna 1924 službu nastoupil. Má tedy obce tři strážníky: Jana Šmídu, Františka Barneta a Josefa Kňourka.

Vodovod – rozšíření, osvětlení v nové čtvrti

Do nově stavěných domů v Nádražní ulici dle usnesení stavební komise a obecního zastupitelstva prováděla se elektrovodní síť a soudobně rozvedena vodní dráha pro vodu užitkovou jakož i pitnou na vhodná místa během roku tohoto.


Str. 297b

Okresní správní komise

Od 15. září 1924 ustanoveni jsou zemskou správou politickou noví členové okresní správní komise:

Václav Rathouský, rolník v Záhornici, co předseda

František Stráský, notář v Opočně, co místopředseda

Jan Baše, rolník v Bolehošti

Jan Pavlík, rolník v čánce

Jaroslav Novotný, rolník v Podbřezí

Václav Grim, rolník v Pohoří

Jan Mervart, rolník v Běstvinách

Václav Vaněk, továrník v Dobrušce

František Vintera, rolník v Pohoří

Augustin Málek, truhlář v Opočně

Josef Tošovský, továrník v Dobrušce

Karel Hrnčíř, mlynář v Meziříčí

Josef Mánek, učitel v Čánce

Náhradníci:

Josef Klimeš, rolník v Meziříčí

Frant. Čančara, rolník v Křovicích

Jan Holeček, rolník v Bačetíně

MUDr. Jos. Mervart, lékař v Opočně

Jan Čančara, rolník v Provoze

Břetislav Morávek, rada z. s. v Opočně

Hynek Vlasák, strojník v Opočně

Jmenování

Dosavadní okresní hejtman Jindřich Wolf jmenován byl 24. října 1924 radou politické správy.

Úmrtí:

Dne 30. prosince 1924 zemřel Ferdinand Zohorna, obchodník, dlouholetý městský radní, předseda m. spořitelny a Kodymova Nár. Domu, jemuž daroval pozemek ku založení rozsáhlého sadu za budovou spolkovou.

Jako dobrý finančník uplatnil své vědomosti ve prospěch městské spořitelny nezištně a svědomitě.


Str. 298

Rok 1925[editovat]

Chirurgický pavilon 1924-1925

Mělo-li město Opočno nezaviněné potíže ve svých snahách o rozkvět a o průmyslové a obchodní povznesení města, mělo naproti tomu velké štěstí ve volbě svých lékařů.

Dobrá pověst těchto, zejména nynějšího primáře nemocnice MUDra Josefa Kudrnáče, měla za následek nával nemocných z širokého kraje. Během jeho blahodárné činnosti nahlédli rozhodující činitelé v okresní správní komisi, že stále přeplněná nemocnice více nestačí a proto zástupcové okresu Opočenského, dík uvědomělosti našeho venkova, se odhodlali rozšířiti stávající nemocnici o přístavbu chirurgického pavilonu na parcelách pozemkových 688/1 a 688/3.

Plány této stavby provedl stavební rada zemského výboru architekt Josef Weingüntner

v Praze a stavba svěřena byla architektovi J. D. Medkovi v Pardubicích. Celkový náklad obnáší okrouhle dva miliony kor.

Stavba provedena byla během roku 1924 a 1925 a dne 8. prosince t. r. odevzdána svému účelu.

Dokončením chirurgického pavilonu řadí se nemocnice mezi první svého druhu. Budova tato označována jest čís. pop. 431.


Volby do obec. zastupitelství

Nové volby do obecního zastupitelství ustanovené na den 19. dubna 1925 provedeny byly následovně:

Všech oprávněných voličů a voliček bylo 1464 a poněvadž ze 1344 odevzdaných hlasů prohlášeno bylo 25 za neplatné, bylo platných lístků hlasovacích 1319. Z těchto zněly:

Pro kandidátku národní demokracie 112 3 mandáty 2 náhr.
Komunistů 114 2 1
Sociální demokracie 203 5 3


Str. 298b

Rep. Zemědělců 33 1 1
Pol. Živnostníků 212 5 3
Strany lidové 286 7 4
Čes. Socialistů 65 1 1
Malozeměděl.76 2 1
Obč. nepolitické 198 4 2


Volební číslo pro rozdělení 4-3, 30 mandátů 18 náhr.

Členové obecního zastupitelstva:

n. d. Břetislav Morávek, rada z. s.                           Karel Krb, správce spořitelny

Ph. M. Josef Tvrdík, lékárník                                     Vácslav Leo, vrch. k. správce

Karel Kafka, listonoš

kom. Hruška František, nadtopič                                             Červinka Jos. tov. dělník

Hrušovská Antonie, tov. dělnice

s. d. Ondrák Cyril, drogista                                         Vodička Jan, dělník

Šmída Jos. mlynářský dělník                                      Šolín Vácslav, sedlář

Rakh Zdenek, o. soud. správce                                 Hilmer Jan, zřízenec

Držka Antonín, kovář

Málek Augustin, truhlář

r. z. Stolín Josef, malorolník                                       Světlíková Jos. rolnice

p. ž. Pavlík Vácslav, mlynář                                         Hájek Vácslav, správce zál.

Hubáček Vácslav, klempíř                                           Jahoda Šimon, obchodník

Hofman Adolf, ekonom                                                               Rathouský Jos. truhlář

Řezníček Vácslav, cukrář

Vaníček Cyril, krejčí

s. l. MUDr. Mervart Jos. zubní lékař                       Čížek Vácsl. vrch. zahradn.

Petr Daniel, obuvník                                                     Barvíř František, děkan

Štěpán František, listonoš                                          Kašpar Karel, pekař

Lof Čeněk, obchodník                                                  Stráský Frant. notář

Němeček Vácslav, kolář

Ryšavý František, truhlář

Knobloch Vácslav, vinař


str. 299

čs. s. Vlasák Hynek, strojník                                       Šmída Frant. manipulant

m. z. Roubal Jan, malozemědělec                           Rufer Frant. strojní topič

Vlk Filip, malozemědělec

ob. nep. MUDr Kudrnáč Jos. primář nemocnice  Nývlt Aug. oficiál dráhy

Šebek Josef, fin. respicient                                        Nuc Josef, obchodník

Říha Alois, obchodník

Smola Jan, ředitel škol

Nývlt Augustin, oficiál dráhy omylem zaneseno – viz nahr. člen

Před volbou představenstva resignoval Vácslav Pavlík a na jeho místo nastoupil Vácslav Hájek.

Volba představenstva

Volba představenstva provedena 7. máje 1925 a zvoleni byli:

za starostu Cyril Vaníček č. p. 244

za náměstky I. Cyril Ondrák čp. 136 II. Dr. Josef Mervart čp. 410

za radní: Ph. M. Josef Tvrdík, Frant. Hruška, Josef Šnajdr, Vácslav Hájek, Daniel Petr, Josef Šebek a Jan Šmída.

Současně voleny komise: hospodářská, policejní, zdravotní, finanční, stavební, požární, vodní-osvětlovací, chudinská, smírčí, disciplinární, lidovýchovná, revisní, vyvlastňovací a zásobovací.

Starostové:

Aby byl úplný seznam všech představených v obci opočenské působících, nutno jest týž od roku 1850 doplniti viz list 125 p. o.

Josef Krehan 1850-1866

Frant. Kafka 1866-1868

Jan Baše 1868-1877

Vácslav Hrubý 1877-1889

Jan Herfurt 1889-1890

Antonín Dotřel 1891-1894

Emil Polák, 1894

Frant. Růžička r. 1894-1895

MUDr Vácsl. Pohl 1895-1896

Jan Herfurt 1897-1899

Adolf Wolf 1900-1911

Vácsl. Javůrek 1912-1918

Vácsl. Pavlík 1919

Gustav Herfurt 1921-1925

Cyril Vaníček od r. 1925 (VR: -1944)

Poznámka: V roce 1920 řídila osudy města obecní správní komise


str. 299b

Kiosky, trafiky

V poslední době postaveny byly malé prodejny dílem na veřejném obecním majetku, dílem na soukromé půdě a sice: v r. 1923 postavila kiosk vdova Hájková na prostoře před bývalou vinopalnou (pálenkou).

V r. 1924 postavili válečný poškozenec Trnovský kiosk před budovou Mateřské školy a válečný poškozenec Duka v rohu zahrady Colloredo-Mansfeldské naproti domu čp. 67.

Před nádražní budovou nalézá se kiosk Jos. Lofa a konečně na cvičišti „Sokolu“ vzhledný domek Karla Fábery.

Úprava ulice „Zborovské“

Ve vhodné době letní prováděla se regulace ulice od vily Šebkové počínaje až ke Kosinově domku. Stavba svěřena byla staviteli Janu Pavlíkovi a celkový náklad obnášel Kč 43.000 – Současně rozšířen byl v tato místa vodovod.

První státní svátek Husův

Pod záštitou městské rady uspořádána pokrokovými spolky důstojná oslava památky Mistra Jana Husi v dnech 5. a 6. července 1925.

V předvečer slavnosti zažehnuta byla za městem hranice a za krásné letní pohody a sváteční nálady sešly se spolky, sbory a obecenstvo místní i z okolních obcí na Rašínově náměstí, kdež koncertovala hudba Opočenská. Zde zpívali členové pěvecké jednoty „Vorel“ chorál národa českého, načež ve vhodné promluvě představil Karel Kafka člen ob. výboru slavnostního řečníka Jana Ciliaka z Plzně, který vylíčil život a zásluhy mučedníka Kostnického. Zpěvy při obou slavnostech řídil Jan Smola, ředitel měšťaňských škol.

Podotknouti dlužno, že v důstojné oslavě svátku spatřovala hyerarchie demonstraci a týž den odvolala z Prahy svého vyslance M. Maronaggiho.


Str. 300

Pojmenování ulic a náměstí

Obecní zastupitelstvo po návrhu komise usneslo se ve své dne 7. prosince 1925 konané schůzi, aby ulice a náměstí pojmenovány byly následovně:

Nádražní ulice – ulici Masarykovou, Velké náměstí – náměstím Rašínovým, ulice u lékárny – ulici Skuherského (zakladatel v.v. nemocnice), ulice Marxova – ulici Svatopluka Čecha a název „u Štěpánky“ na starý název „Pod Zahradou“.

Nová čtvrť města směrem k nádraží má býti pojmenována „Jiráskovou čtvrtí“.

Návštěva ministra Nováka

Na své cestě k voličům zavítal do Opočna dne 12. listopadu 1925 ministr obchodu Ing. Ladislav Novák, při které příležitosti požádán o podpis do této pamětní knihy, což také ochotně učinil na stránce 281 p.v!

Změna na poště a na berním úřadě

Po odchodu vrchního poštmistra Eduarda Hofmana do výslužby, nastoupil v úřad poštmistra Josef Středa a po zemřelém řediteli berního úřadu Vácslavu Paďourovi dosazen byl ředitel Bohumil Štorkan.

Druhé volby do zákonodárných sborů

Volby do poslanecké sněmovny a do senátu ustanoveny byly na neděli dne 15. listopadu 1925.

Z 1.322 hlasů při volbě do poslanecké sněmovny na Opočně odevzdaných znělo:

pro čsl. stranu agrární a konservativní 2

čsl. sociálně demokratické strany dělnické 178

der deutsechen National-partei 3

čsl. živnostensko-obchodnické strany středov. 255

der deuschen social. demokrat. Arbeiten. Partei 2

Národní strany práce 46

komunistické strany českosl. sekce III. 165

čsl. Národní Demokracii 131


str. 300b

pro čsl. strany socialistické 152

republ. Strany zemědělského a malorol. lidu 63

neodv. komunistické strany 8

čsl. strany lidové 315

Bund der Landwinter der …...... 1

strany židovské 1

Z 1.168 hlasů při volbě do senátu na Opočně odevzdaných znělo pro čsl. stranu agrární a konservativní 5

čsl. sociálně demokratickou stranu dělnickou 145

der deutschen National Partei 4

čsl. živnostnické-obchodnické strany 224

der deutschen social. Arbeits – Partei 2

čsl. stranu práce 42

komunistické strany československé 149

čsl. Národní demokracie 122

čsl. strany socialistické 129

republik. strany zemědělské 57

čsl. strany lidové 286

Bund der Landwinte         3

Zvoleni byli ve volebním kraji Králové-Hradeckém:

Ze strany Do posl. sněmovny Do senátu
Republ. Dr. Černý Jan Sehnal V.
Inž. Černý Jan Stržil Jos.
Komunist. Bolen V. Hlávka Fr.
Nár. Soc. Dr. Uhlíř Ant. Dr. Veselý Fr.
Bučival Fr.
Lidové Inž. Dostálek Jan Šabata Fr.
Čančara J. Dr. Kryl Fr.
čes. soc. dem. Tomášek Fr. Havlena Jách.
Chalupa Rud.


Str. 301

Ze strany Do posl. sněmovny Do senátu
nár. demokr. Inž. Novák Lad. Dr. Brabec Jar.
živnost. Thoř Jos.
Bund der Lander. Weisser Fr. Kahler Jos.
Stenzel Al.
Deut. Christ. Soc. Dehlinger Fritz. Dr. Medinger W.
Soc. Dem. Schäfer Ant.
Nat. Partei Siegel H.


Národní shromáždění sestává ze 300 poslanců a ze 150 senátorů dohromady tedy 450 členů.

Počet poslanců a senátorů všech stran uveden na str. 309.

Město koupilo Lišťovinu

Obecní zastupitelstvo dle návrhu městské rady ve své dne 10. července 1925 konané schůzi usneslo se zakoupiti od majitele velkostatku Colloredo-Mannsfelda pozemkové parcely:

Čís. kat. 436 Ve výměře 0.1000 ha
435 4.4358
448 4.0236
1269 0.1845
celkem 8.7439


Lesní půdy s odhadnutou dřevní zásobou as 1530 m3 většinou dubového a jasanového porostu a přídělové ceně 80.325 Kč.

Úmrtí

Dne 7. dubna 1925 zemřel Augustin Pitra, správce městské spořitelny, dne 3. června 1925 zemřel majitel hotelu "Holub" Jan Plichta, člen okresního výboru a dne 7. prosince 1925 zemřel řídící učitel v. v. Jan Hamerský, člen místní školní rady.

Stavební ruch

Na parcele 592. vystaveny byly domky čís. 430 a 432, u nádraží na parcele 535/3 postaven domek čís. 433 a v Masarykově ulici vystavěn na parcele 539 blíže hotelu Černý jednopatrový dům označený čís. d. 204.


str. 301b

Rok 1926[editovat]

Okresní hospodářská záložna v Opočně

Dne 1. ledna 1926 přeložena byla Okresní hospodářská záložna z Mokrého do Opočna a v týž den nastalo pravidelné úřadování v přízemních místnostech okresní budovy čís. domu 169. Vedoucím úředníkem ústavu jest t. č. Jan Andrýs.

Úmrtí ředitele měšť. školy v. v. J. Hofmanna

Dne 26. března 1926 zemřel ředitel měšťanských škol v. v. čestný občan Opočenský Jan Hofmann.

Narozen dne 16. března 1860 v Holovousích okresu Novopackého, chodil do německé obecné školy v Olomouci u Litovli od 1. března 1867 do 31. července 1869, do české obecné školy v Chodovicích od 16. září 1869 do 31. července 1872, pak do měšťanské školy ve Dvoře Králové od 16. září 1872 do 31. července 1875 a do učitelského ústavu v Jičíně od 16. září 1875 do 15. července 1879. Dne 1. července 1879 maturoval v Jičíně a byl od 1. září 1879 ustanoven podučitelem na obecní škole v Dobrušce, kde působil do 10. září 1884.

Zkoušku učitelské způsobilosti složil v listopadu 1881 v Praze a v listopadu 1890 zkoušku pro školy měšťanské ze III. odboru v Jičíně.

Od 10. září 1884 byl učitelem a od 1. listopadu 1888 řídícím učitelem v Osečnici, od 1. září 1892 zal. odbor. učitelem na měšť. škole dívčí v Náchodě, od 1. září 1894 říd. učitelem na st. škole v Nahořanech, od 1. listopadu 1897 odb. učitelem na měšť. škole chlapecké v Dobrušce a od 1. září 1901 ředitelem škol v Opočně. Koncem srpna 1922 přestal učiti a po dovolené, které požíval do 31. prosince 1922 dán byl na vlastní žádost na trvalý odpočinek. O vzorném působení téhož podali jsme zprávu na stránce 289 této kroniky.

Obecní zastupitelstvo oceňuje velkých zásluh ředitele, které si získal namáhavou prací na založení místní kroniky,


str. 302

jmenovali jej na své schůzi dne 15. února 1926 čestným občanem. Byl to muž vzácného charakteru, jehož památky bude vždy vděčně vzpomínáno!

Kanalisace

V časné jarní době prováděla se řádná kanalisace a sice:

a) v Kodymově ulici od domu čís. 130 počínaje až k domu čís. 20 v délce 160 m.

b) v Charouzově ulici od odmu čís. 55 počínaje až k domu čís. 50 o délce 66 m.

c) v Hradební ulici před domy čís. 25 a 26 v délce 30 m. Za dozoru projektanta Ing. Bohumila Frimla provedena stavba nákladem Kč 29.817. Odpadové roury dodala cementárna stavitele Jana Řezníka.

Úprava hřbitova

Současně prováděla se úprava cest a chodníků na hřbitově, jakož i hřiště před hřbitovem v režii obce.

S nevšední ochotou řídil práce a dozor vedl policejní komisař Josef Šebek. Celkový náklad obnášel 3.100 Kč.

Obec koupila dům čís. 7

Obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 16. ledna 1926 usneslo se vzhledem k velké bytové nouzi zakoupiti dům rohový na Trčkově náměstí čís. pop. 7 od majitele velkostatku Josefa Colloredo-Mannsfelda za trhovou cenu 22.000 Kč s podmínkou, že pro případ přestavby, přístavby neb novostavby domu tohoto na stav. parc. III. předloženy býti musí stav. plány a projekty ve smyslu čl. VI. smlouvy státnímu památkovému úřadu ku schválení.

Živelní pohroma

Během celého měsíce června panovalo stále deštivo v Čechách a na Moravě a způsobilo velké pohromy na osení a pod. Cesty, silnice, mosty a i příbytky byly dílem odplaveny, dílem zničeny. V okrese Opočenském nejvíce postiženy byly obce Pulice, Pohoří, Meziříčí, Městec, Klášter a Ledce.


str. 302b

Průtrž mračen

Živelní pohroma v naší krajině nastala průtrží mračen a stálými dešti v době od 14. do 17. června 1926. Proudy vod způsobily hrozné škody na lukách, polích, cestách i na staveních. Vrchol nabyl tento dravý živel dne 16. června 1926. Škody v obcích níže ležících zejména na Dědině byly ohromné, jen na veřejných spojovacích cestách čítá okres zdejší škody nejméně půl milionu korun.

Stálými dešti nebylo možno sušení sena a jetela provésti, Středolabí zvláště u Pardubic a u Kolína poskytovalo hrozný obraz zkázy, bylo to právě v době nejpilnější senoseče, kdy přišla tato hrozná katastrofa. Zaplaceno bylo obilí všeho druhu, řepy a jiné. Na mnohých místech bylo viděti pouze vršky ovocných stromů kol zatopených obytných a hospodářských stavení.

VIII. Slet Sokolský

Ode dne 28. června 1926 až do 3. července hostila Praha Sokoly, Sokolky a dorost v obrovském počtu a také uvítali do Prahy přátelé Sokolův, aby se tam potěšili na osmém sletu pohledem na cvičící řady našeho Sokolstva a dorostu, vzdor ne právě příznivému počasí vydařila se slavnost velkolepě. Také z města našeho vypravilo se na slet mnoho účastníkův.

Oslava 50ti letého trvání m. Spořitelny

Tichá tato slavnost zahájena byla dne 1. července 1926 předsedou výboru městské Spořitelny Jindřichem Šobem v zasedací síni městské radnice za přítomnosti všech členů ředitelstva a výboru a místních korporací. Týž nastínil počátky ústavu a působení téhož během padesáti let, načež předseda ředitelstva M. Ph. Josef Tvrdík sdělil usnesení o darování 10.000 Kč pro chudinský fond zdejší. Starosta města Cyril Vaníček vzdal díky za tento dar, blahopřál všem činovníkům a úřednictvu - načež předseda vybídnuv přítomné k další práci a zdaru ústavu slavnostní schůzi doslovem děkovacím ukončil.


str. 303

President republiky T. G. Masaryk na Opočně

Nadšení a nezměrná radost v obyvatelstvu nastala, jakmile došla úřední zpráva, že na své cestě v našem Severovýchodu zavítá do Opočna náš Osvoboditel, president republiky Ph. Dr. Romáš Garigue Masaryk dne 13. července 1926 as v 10. hodině dopoledne.

Všude konány přípravy k důstojnému uvítání pana presidenta a také vše provedeno bylo v největším lesku, zvláště Masarykova ulice a Rašínovo náměstí vynikala v slavnostním hávu. Od hranic města až na náměstí stály stožáry a prapory v státních barvách.

Kýžená doba uvítání náčelníka státu se přiblížila; ohromné množství lidu shromáždilo se ponejvíce na Rašínově náměstí, každý toužil spatřiti a vítati našeho Osvoboditele.

Před městem očekávala příjezd pana presidenta Selská jízda s Drem Rathouským ze Semechnic v čele. Před vstupem do náměstí vítala jej slávobrána s nápisem: Osvoboditeli národa,


str. 303b

Vítej nám! Od této brány až k budově městské spořitelny, před níž upravena byla tribuna - tvořili špalír legionáři, hasiči místní a z župy Albrechtické, různé místní korporace a spolky, školní mládež zdejší i ferialní z Prahy.

Skupina Sokolů nalézala se na vyvýšeném místě, jehož základ tvořila kašna.

Na tribuně vyzdobené palmami očekávali pana presidenta rada politické správy Jindřich Wolf, starosta města Cyril Vaníček, předseda okresní správní komise Vácslav Rathouský a malá družička Mařenka Novotná s kyticí, jakož i řada dívek v národním kroji.

Členové obecního zastupitelstva okresní správní komise a funkcionáři různých úřadů zaujali místa svá vedle tribuny v témž pořadu, jaký určen byl politickou správou.

Jásot obecenstva a fanfáry z Libuše vítaly pana presidenta, který sestoupiv z auta u slávobrány, ubíral se se svou družinou, v níž nalézali se ministr zahraničí Dr. Beneš, general Hofe a jiní vysocí hodnostáři - špalírem k tribuně. Hudba zahrála Národní hymny, rada politické správy představil starostu města a předsedu správní komise okresní, načež pronesl uvítací řeč starosta města následovně:

"Pane presidente! Dnešní den bude v dějinách našeho města historickým. Přicházíte poprvé mezi nás a dáváte nám poprvé příležitost poznati Vás. Ty tisíce lidí, které vás přišly uvítat, nechtějí viděti dvou, ale chtějí viděti toho, který je osvoboditelem celého národa, o jehož životě a činech slýchali a četli často, s nímž se však osobně dosud nikdy nesetkali. Člověka, jemuž jsme se dívali do očí, jehož


Str. 304


ruku jsme tiskli, jehož vřelý přesvědčivý hlas jsme slyšeli, můžeme milovati láskou hlubší a s jeho osudy spínáme svoje tím pevněji. Vítám Vás proto pane presidente, jako hlavu samostatného státu československého, jako prvního občana republiky, jako muže, jehož zásluhy o pokrok veřejného života učiniti můžem vzácným a milovaným.

Prosím, abyste přijal pane presidente projev radosti obyvatelstva města Opočna nad Vaším příchodem, jak od lidu, který je stranou a chud na slavnostní okamžiky, avšak tím upřímněji a srdečně volá k Vám: Pane presidente, buďte nám vítán!

Na tento projev pan president odpověděl:

„Děkuji Vám pane starosto za milé uvítání. Je mně potěšením, že mně letošního roku je poskytnuta možnost shlédnout váš celý milý kraj Opočenský. Přeju Vám i celému zastupitelstvu města, aby za jeho působení město zkvétalo a rostlo a aby veškeré obyvatelstvo v něm bylo šťastno!“

Na to oslovil pana presidenta předseda okresní správní komise se jménem okresu Opočenského následovně:

„Pane presidente! Jménem celého okresu Opočenského vítám Vás slovutný pane presidente v našem středu a dovolte, abych projevil Vám nezměrnou radost nad velikou poctou, které se nám dostalo Vaší návštěvou a vyslovit Vám za to horoucí dík! Vezměte od nás ujištění, že ve smyslu Vašich šlechetných zásad pracujeme všichni svorně


Str. 304b


bez rozdílu politického a náboženského přesvědčení za jediným cílem, aby náš okres v ohledu hospodářském sociálním, kulturním a hygienickým stál na výši doby a že jsme ochotni přinésti k tomu účelu i ty nejtěžší hmotné oběti.

Vaše návštěva našeho okresu prostírajícího se na úpatí našich krásných Orlických hor zůstane pro nás věčným pomníkem Vaší lásky a dobroty vřele Vám oddanému lidu a pobídkou, abychom ve Vašich stopách šli za Vámi vytknutým cílem nám všem společným k zabezpečení národní, hospodářské a kulturní svobody, kterou Jste nám vydobyl a pro kterou Jste tolik trpěl.

Buďte nám ještě jednou z celého srdce vítán a buďte nám po dlouhá léta zachován!“

Na tento projev pan president odpověděl:

„Děkuji Vám pane starosto okresní, jsou mi známy snahy okresní správní komise v Opočně i to, jak velkých obětí si vyžádalo postavení vaší vzorné nemocnice. Tlumočte okresní správní komisi moje uznání i dík a k další činnosti její přání mnoha zdaru!“

Jménem školní mládeže přednesla krásnou básničku Mařenka Novotná a současně podala panu presidentovi kytici.

Po těchto slavnostních proslovech požádal starosta města o podpis do této pamětní knihy, což se stalo. Pamětní spis podán panu presidentovi a následovalo představení místních činovníků. Za jásotu obecenstva ubíral se pan president k slávobráně s nápisem „Tatíčku náš, dlouho buď zdráv!“ Zde pan president nasedl s družinou do aut a odejel k další návštěvě Dobrušky, Solnice, Rychnova n/K. a Kostelce n/O.


Str. 305


(podpis Masaryka, datum a fotografie)


Str. 305b


Dne 13. července 1926

I sny někdy v životě stávají se skutečností a nám vchází dnes v život sen nejkrásnější. Náš drahý Osvoboditel, první náš president, z rukou Osudu, z krve lidu a jednomyslné vůle národa přichází k nám.

Kdyby srdce naše znala hovořiti, nejkrásněji by mu pověděla, jak čistou radostí jsou dnes naplněna, jak planou mu vstříc láskou, úctou a vděčností za vše, čím zjasnil náš život, co nám vykoupil velikou a obětavou svou láskou, co vybojoval nám neúnavnou a nezištnou prací celého svého národa a velikým ideálům lidskosti obětovaného života.

Osvoboditeli náš! Všem nám tají se pohnutím dech a jen urychlený tlukot našich srdcí vypráví Ti krásnou pohádku o veliké naší pýše, že Ty jsi naším vůdcem, o veliké radosti, že jsme příslušníky národa, který Tebou povstal k novému šťastnějšímu životu, pohádku, kterou jsi nám připravil svátečním dnem své přítomnosti.

A patř v naše zarosené zářící zraky, upřené na tvoji drahou tvář a snadno vyčteš z nich, co nám zbožně plní hruď:

„Kéž laskavý Osud, který nám Tě dal, dlouho ještě zachová Tě ku blahu, štěstí a rozkvětu naší drahé československé republiky!“


Stručné dějiny měst Opočna, Nového Města n/Met. A Dobrušky vylíčeny jsou u příležitosti této ve zvláštních propagačních číslech 25 a 26. krajinského časopisu „Kladské Stráže“.


Str. 306


K slavnosti

Uvésti sluší, že slavnostního večera 12ho červce 1926 na zámku Novoměstském ku poctě pana presidenta konaného zúčastnili se starosta města Cyrill Vaníček a předseda okr.správní komise Vácslav Rathouský ze Záhornice.

Jako vše se odělo v místě v nový slavnostní háv, ukázala se nutnost poříditi také této pamětní knize, která byla tak sešlá, že nebudila ani dojmu starobylosti, nové roucho ve způsobu kožné plátěné obálky, kterou provedl mistr knihař František Šolc. Tak byla tato kniha předložena panu presidentovi k podpisu.

Pří – a přestavba Kodymova Národního domu

Během času ukázala se nutnost rozšíření budovy Kodymova Národního domu, by získáno bylo více místností a rozšířena hlavní dvorana, přístavba a přestavba svěřena byla staviteli Janu Pavlíkovi a celkový náklad obnášel as 120.000 K. Družstvo Kodymova Národního Domu, tělocvičná jednota Sokol a jednota Divadelních ochotníků jsou majiteli zde umístěného biografu v ceně as 40.000 K. Prvé zahajovací představení konáno bylo dne 21. října 1926.

Film města Opočna

Aby uchována byla vzácná vzpomínka na slavný příjezd pana presidenta republiky do našeho města v den 13. července 1926, opatřila městská rada film ve dvou dílech od majitele pojafilmu Aloise Jalovce v Praze II.-700 za 7.344 K. ………………… Jaroslav Fischer provedl tento zdařilý film.

Oheň

Dne 21. září 1926 o 1. hodině odpoledne vznikl oheň v domku manželů Syrových č. d. 95, který se rychle rozšířil na sousední domky č. d. 262 Františka Červinky, č. d. 94 Jana Dohnala, a č. d. 96 Jana Roubala. Úsilovnou prací hasičů místních i okolních byl oheň včas obmezen. Sbírka v prospěch pohořelých pořádána vynesla 75.383 K 59 h.


Str. 306b

Pohromy na Středním Labi

Na stránce 302 uvedli jsme zprávu o pohromách živelních v měsíci červnu t. r. v našem okrese; k tomu jest třeba také konstatovati rozsah škod způsobený zátopami na Polabí.

Zaplaveno bylo ve 14 okresech od Dvora Králové k Mělníku 12. 455 ha polí, 8.466 ha luk, 560 ha zahrad – celkem 20.481 ha obdělané půdy. Z polí zatopeno bylo nejvíce výměry okresu Pardubice a Kolín, z luk okres Brandýs n/Lab. a Přelouč, ze zahrad pak Český Brod a Pardubice.

Z celkové výměry polí, luk a zahrad nejvíce ……….. byly okresy Pardubice, Přelouč, Kolín a Brandýs n/Lab. Z celkových červnových ztrát utrpěl nejvíce okres Brandýs n/Lab. a za ním následuje Pardubice; pomalu celou polovici ztrát středního Polabí nesou tyto dva okresy.

Za nimi teprve následují Kolín, Přelouč, Mělník, Poděbrady, Nové Benátky, Český Brod a t. d. Celkem ve 14 okresech napočítány byly na základě šetření škody za měsíc červen 56.748.000 Kč.

Úmrtí

Dne 3. října 1926 zemřel bývalý dlouholetý náměstek starostův Antonín Lexa v požehnaném věku 81 let. Po odstoupení starosty Vácslava Javůrka úřadoval týž do voleb roku 1919.

V  týž den zemřel vzácný národní pracovník JUDr. Jindřich Štemberka, advokát v Rychnově n/Kn. ve věku 59 let, neúnavný propagátor a spisovatel, nadšený jednovatel turistického ruchu.

Stavební ruch

Mimo pří – a přestavby Kodymova Národního Domu vystavěny byly na parcele 592 tři domy a sice čís. d. 434 Josefa Hvězdy, čís. d. 435 Rudolfa Skalického a čís. d. 436 Aloise Šíra. Okresní hospodářská záložna zakoupila od dědiců Herfurtových dům čís. 138 za 180.000 K. a umístí v něm své kanceláře.


Str. 307

Různé

S politováním musíme konstatovati, že provedenou revisí v obecním hospodářství zjištěno bylo, že značný obnos inkasovaný městským elektromontérem nebyl řádně odváděn do pokladny, což způsobilo ve veřejnosti trapný dojem. Obec neutrpěla škodu žádnou, an schodek byl nahrazen.

Na stránce 222 poznamenán jest rozvod knížecích manželů Josefa a Yvony Colloredo-Mannsfeld. Stejný osud stihl bratra Jeronýma, jehož manželka Berta, rozená komtesa Kolovratova-Krakovská po osmnáctiletém soužití opustila 4 děti a uzavírá sňatek s americkým černochem tenoristou Hayesem. Je jí 35 let, ve kterých by již i šlechta mohla míti rozum.

Oslava 30ti letého trvání sboru hasičského

Tato významná tichá oslava uspořádána byla pod záštitou městské rady dne 26. prosince 1926 v Kodymově Národním domě za účasti všech činnovníků sboru, při které příležitosti pronesena pietní vzpomínka všech zemřelých členů činných i přispívajících, jubilantům panu Janu Frimlovi, Eduardu Novákovi, Stanislavu Svatoňovi, Josefu Piskorovi, Františku Šotolovi a Josefu Chmelařovi odevzdány čestné diplomy.

Změna u okresního soudu

Rada zemského soudu Karel Novotný dosavádní přednosta zdejšího soudu přeložen byl ke krajskému soudu v Hradci Králové, na jehož místo nastoupil rada zemského soudu Břetislav Morávek, který zaujal místo jako desátý přednosta soudu od roku 1850. Viz. fol 228 p.v. a fol. 289.


Str. 307b

Rok 1927[editovat]

Osobní

Zastupitelství obecní ve své dne 17. ledna 1927 konané schůzi zvolilo jednohlasně praktikanta krajského soudu v Hradci Králové JUDra Břetislava Picha konceptním úředníkem při zdejším městském úřadě; týž dne 15. února 1927 službu nastoupil.

Změna na škole měšť.

Dnem 1. února 1927 ku své žádosti byl ředitel škol měšťanských a obecné Jan Smola zemskou školní radou dán na trvalý odpočinek; týž půsbil poctivě na škole této od 1. září 1901 jako odborný učitel, načež dne 1. srpna 1923 jmenován byl ředitelem. Zat. ředitelkou škol ustanovena odborná učitelka Františka Faltová (VR: Z  Přepych) od 1. září 1926.


Pamětní spis

Zprávy o vládním návrhu zákona na reformu veřejné správy vyvolávají oprávněné starosti a obavy v našem občanstvu, neb není tajemstvím, že při projektované reformě se jedná o bytí a nebytí velké části okresních úřadů. Okresní správní komise pokládá za svoji povinnost informovati povolané činitele o tom, jaký zájem má zdejší občanstvo na zachování svého okresu se sídlem v Opočně a předem upozorniti na následky, které by se dostavily, kdyby tento okres byl zrušen.

Dne 14. února 1927 dali obce jednomyslně ústy svých zástupců na společné schůzi v Opočně svému přesvědčení a přání výraz v resoluci k pamětnímu spisu připojené s připomenutím, že náš celek okresu na rozdíl jiných okresů je přední baštou národního a státního zájmu na východním pomezí Čech a že tedy nejen prospěch našeho okresu a


Str. 308


souhlasná vůle jeho obyvatelstva, nýbrž i prospěch státní nezbytně žádá jeho zachování.

Oheň

Dne 28. února 1927 o 10. hodině dopolední vypukl oheň v domě Josefa Jarkovského čís. 180 který celý kryt a stropy v rychlosti strávil. Úsilím sboru hasičského a občanstva byl šťastně požár v brzku uhašen.

Revise odborná

Okresní správní komise v Opočně požádala zemskou správní komisi o provedení odborné revise obecního hospodářství v Opočně. Provedení tohoto úkolu svěřeno bylo Františku Vaníčkovi, úřednímu radovi zemského výboru, který práci tuto započal dne 8. března 1927 a dne 5. července 1927 skončil.

Expositura okr. nemoc. pojišťovny

Dnem 15. března 1927 důsledkem zákona z 9. října 1924 č. 221 vstupuje v činnost okresní nemocenská pojišťovna v Novém Městě n/M. Pro soudní okres Opočenský zřízeny dočasně expositury v Opočně a v Dobrušce.

Župní sjezd turistů

K podnětu odoru klubu československých turistů zde, uspořádán byl ve dnech 26. a 27. března 1927 sjezd župy Orlické za velké účasti členstva a přátel s programem: Prvý den župní turistická beseda a slavnostní akademie, v neděli pak župní valná hromada, kterou zahájil a řídil předseda rada z. soudu Břetislav Morávek; přednáška člena letopisecké komise Karla Kafky o Opočnu a okolí byla s živým zájmem přítomnými přijata. Zprávy o činnosti župních výborů, jakož i zprávy činovníků vzaty na vědomí.

Resignace Dra Picha

JUDr Břetislav Pich následkem zvolení téhož za městského tajemníka v Hronově, resignoval na místo u obce zdejší a odešel na nové působiště dne 31. března 1927.


Str. 308b

Studie gramaticko-historická

„Opočen“

Vyňato z rukopisu Česká místní jména na Opočensku a Novoměstsku od Jos. K. Volfa.

Opočen město okresní, jehož topický název jest neurčité jméno přídavné, odvozené od ob. podst. jm. staročes. „opoka“, jež znamenalo vůbec kámen, skála; n. čes. sl. „opuka“ vzniklo z něho lidovou etymologií, která si sl. „opoka“ vyložila jako věc, která „puká“, a při tom také širší význam jeho se zúžil na jméno nerostů lehce „pukajících“, t. j. vápencové opuky z kamenouhelných ……. a pod.

K přídav. jménu Opočen třeba doložiti podst. jméno hrad: Opočen-hrad – tedy hrad na opočné skále a též z opoky zbudovaný ř. hrad kamenný-skalný. Změna mužské koncovky – n v rod. středním jest značně mladšího původu. Pochází odtud, že mužská místní jména z velké části zachovala i z genitivu původní koncovku i v dobách, kdy u jmén neživotných místo ní nastoupila koncovka u; k tvarům u „Opočna, na Opočně“ utvořen novotvar „Opočno dle vzoru slovo; pomáhalo při tom i to, že z místních jmén bývá nominativ dosti řídký i obyčejně se říká, odkud kdo je – kde žije – kde se narodil – kam jde – atp.

Novotvar „Opočno“ ujal se zvláště v byrokratických kancelářích zámeckých. Přívrženci tohoto novotvaru dovolávají se ještě shody rodové se slovem „město“ – to město Opočno; avšak takové shody v pojmenování míst není nikde.

Ing. Sedláček, vedle Palackého nejlepší znatel místopisu českého radí: hrad. II. str. 43: „Piš vždy „Opočen“, dobří spisovatelé čeští a lid náš jiného jména nezná.“ V mluvě lidové se nám opravdu zachoval starší správný tvar „Opočen“; odpovídá tedy lid na otázku: Kam jdeš? správně: Jdu na Opočen.

V tomto významu po vypuštění sl. hrad – pojato jest slovo za podst. jméno. Že se dříve vůbec říkalo a psalo


Str. 309


„Opočen“ i když se při tom mínilo město a nejen hradní zámek toho důkazem jest i německý překladatel Hájkovy kroniky, jenž píše „Opotschen“ a nikoliv „Opotschno“. Také ostatní soujmenná místa v Čechách mají příp. en. Posléze i Kosmas, jenž ve své kronice poprvé připomíná k roku 1068 toto místo, píše Opočen. „Major paescocexcitus metati sund austraciked oppidum Opoczen et infra.“

Když za vlády Trčkovské v 16. století zbudován zámek v nynější podobě, byly jeho zdi venkovské rustikou ozdobeny; později za Colloredů dostál zámek červenou barvu, po níž se říkalo nějakou dobu „červený Opočen“. Slovo r. mužsk. č. jedn. gen. z Opočna, akk. na Opočen, loc. na Opočně, instr. za Opočnem. Příd. jméno Opočenský je též příjmením.

Prostonárodní etymologie: V Biensbergově spise: ………….. D.Stück čteme zajímavou lidovou etymologii, že prý slovo „Opočen“ pochází od slovesa „odpočinouti“, - tedy název ten značí místo, kde si první osadníci odpočinuli a pak zde osadu založili. Tuto etymologii možno pokládati též za umělou čili jak praví řed. Jos. Černý – bakalářskou. Uvádí ji také písmák Jos. Skuček, jenž byl Opočenským purkmistrem od roku 1804-1829.

Změna na obec. úřadě

Dnem 1. června 1927 ku své žádosti byl ředitel obecního úřadu František Macháček obecním zastupitelstvem dán na trvalý odpočinek; týž působil v městském úřadě od 15. února 1902.

Ve schůzi dne 7. května 1927 zvolen byl JUDr. František Mach, auskultant krajského soudu v Českých Budějovicích, nyní ve Vltavotýně, roz. v Mezimostí – za tajemníka u zdejšího obecního úřadu.

In memoriam

V den úmrtí prvého výročí 26. III. Vzpomíná letopisecká komise světlé památky svého zasloužilého kronikáře – ředitele Jana Hoffmana.


Str. 309b

Počet členů Národního shromáždění


Dodatečně uvésti sluší celkový výsledek voleb do zákonodárných sborů dne 15. listopadu 1925. provedených: viz str. 300.

Klub republikánská strany 46 poslanců 22 senátorů
Komunistické 41 20
Čsl. Strany lidové 31 16
Čsl. Sociální demokr. 29 14
Čsl. Strany socialistické 25 14
Slovens. Ludové strany 23 12
Národní demokr. 13 7
Čsl. Živno-obchod. 13 6
……. Part. Klub d. Bundes der Land winte d. ……….


24 13
Klub d. Ang. D. deutsch soc. dem. 17 9
Christ. Soc. Volkfs 13 7
d. deutschNational-Partei 10 5
DeutschNat. Soc. arbeiterpart. 7 3
Maď. Křesť. soc. strany 4 2
Divocí 4 -

Poslanců 300, senátorů 150


Volba presidenta republiky

Poslední volbou dne 27. května 1920 zvolen presidentem prof. T. G. Masaryk. Kvalifikovaná většina činila tehdy 247 hlasů. Pro prof. T. G. Masaryka odevzdáno 284 hlasů. Volbu řídil tehdejší předseda posl. sněmovny Frant. Tomášek.

Dnešní volbou dne 27. května 1927 zvolen opět presidentem T. G. Masaryk 274 ze 434 odevzdaných hlasů. Při volbě bylo přítomno 286 poslanců a 148 senátorů. Výsledek tento byl obecně očekáván. Volbu řídil předseda posl. sněmovny J. Malý Petr.

Kéž Osud, který nám presidenta republika T. G. Masaryka dal, dlouho zachová ku blahu, štěstí a rozkvětu naší drahé československé republiky!

Revise obecní kroniky

Dne 30. května 1927 prohlédl okresní školní inspektor Rudolf Bílek ve smyslu zákona tuto pamětní knihu.


Str. 310

Slávnosti Sokoloské v dnech 26/6 a 3/7 1927 v Opočně


V neděli dne 26. června 1927 byl den Sokolské mládeže VI. Okresu Jiráskovy sokolské župy Podkrkonošské.

Účast žactva a dorostenek byla velká: V radostné náladě provedeny byly dopolední zkoušky na vzorně upraveném cvičišti, načež odpoledne následovalo veřejné cvičení s pořadem: Prostná žákyň a žáků, pak dorostenky cvičení s tyčemi, napotom cvičení na nářadí, s věnečky a obručemi, prostná a různé hry. Vše provedeno bezvadně. Cvičení samo, které působilo velmi milým dojmem, odměněno spontanní pochvalou potlesku. Zde sluší konstatovati ochotu a obětavost všech členů našeho místního Sokola; veškeré práce na Stadionu provedeny byly během poměrně krátké doby velice pečlivě a účelně.

V neděli, dne 3. července 1927 konal se slet Jiráskovy sokolské župy Podkrkonošské.

Za pohody nevlídné provedeny přípravy a zkoušky za značné účasti členstva a obecenstva místního a z okolí. Štěstí že odpoledne počasí se velmi zlepšilo, že bylo možno program provésti úplně. Rázem ½ hod. odpol. průvod Sokolstva na sletiště, kdež uvítáno starostou města, okresu a zástupcem župy, načež následovalo veř. župní cvičení. Procvičeno zcela přesně, odhodlaně a radostně a velkou předností bylo, že jednotlivé sestavy byly krátké. Přiléhavá rytmická hudby dodávala cvikům pádnosti i jistého švihu, za čež členstvo veškerých skupin odměněno bylo spontánní pochvalou potlesku.

Oslava 60 letého trvání tělocvičné jednoty Sokol v Opočně byla důstojná a nezapomenutelná.

Úmrtí

Dne 21. ledna 1927. zemřel Jan Friml, dlouholetý člen obecního výboru a místní školní rady ve stáří požehnaném 81 let a dne 20. června 1927 zemřel Karel Krb, správce městské spořitelny a ……..výboru ve věku 37 let ……


Str. 310b


Akademická J. M. P. A. od 7 ho do 13 ho července

Konference křesťanského studenstva vysokoškolského v Č.S.R. byla zahájena ve čtvrtek dne 7. července 1927 za účasti studentů různých národností a církví. Zvláště velká výprava maďarských a slovenských studentů. Zahajující schůze účastnili se členové městské rady, okresní správní komise a různých korporací, kteří pronesli pozdravné projevy.

Město bylo vyzdobeno prapory a obyvatelstvo naše přijalo účastníky velmi přívětivě. Správa velkostatku Colloredo-Mannsfeldského propůjčila pro schůzi celý letohrádek.

Konferenci došly pozdravné dopisy kanceláře …………. Další přihlášky studentstva na konferenci nebylo možno pro plné obsazení přijmouti. Tohoto obrodného hnutí vysokoškolských studentů spolu s akademickým odborem J.M.P.I. zúčastnili se univ. profesoři Dr. Rádl a Dr. Hromádka, biskup Ravasz z Pešti, slovenský básník Lukačs, mr.Harry z Anglie, …….., vůdce katolické mládeže v Rakousku, pravoslavný patriarcha Vaněk z Brna, profesor Kalous a jiní.

Zmíněné sdružení uvedlo se v našem městě sympatickým způsobem. Jeho východiskem je opravdové křesťanské pojetí života a cílem výchova mládeže. Organisuje podniky, které podporují u mládeže iniciativnost, vědomí osobní odpovědnosti, čestnost a spoléhání na čestnost druhých. Neptá se po rase ani po vyznání, ani po národnosti, věří, že občané našeho státu mají společné zájmy přes různost politického vyznání. Tento stručně nastíněný program byl pečlivě probírán v jednotlivých sekcích konference a šířen byl pro obecenstvo ve veřejných přednáškách. S občanstvem zdejšího města rozloučili se účastníci konference dne 13. července o 9. hodině večer slavností, po níž zapálen byl na sokolském sletišti pod Lišťovinou t. zv. táborový oheň – symbol to světla pokroku, kterým má být ozářena životní pouť lidstva. Jakmile oheň vzplanul, ujal se slova předseda konference univ. prof. Dr. Hromádka a vděčnými slovy líčil pohostinnost, s jakou


Str. 311


byli všichni účastníci občanstvem přijati a jako projev vděčnosti odevzdal do rukou starosty města Cyrila Vaníčka adresu s prosbou, aby byla na věčnou paměť uschována v archivu městském. Starosta města poděkoval za tuto pozornost a projevil přání, aby následujícího roku konference J.M.C.I. konala se opět na Opočně. Pak univ. Prof. Dr. Rádl zapálil pochodeň a odevzdal jako zástupce staré generace toto symbolické poselství generaci mladé. Mladý student vysoké školy pochodeň přijal a slíbil za všechny vytrvalost v snahách za cíle sdružení. Následoval zpěv státní hymny, recitace básní od zástupu jednotlivých národností a konečně naše národní písně.

Průběh celé večerní slavnosti byl jímavě krásný a důstojný a když všichni shromáždění závěrem zpívali: „Dobrú noc má milá, dobrú noc“ byla již jedenáctá hodina.

Reforma veřejné správy polit.

Vzdor všem protestům a krokům podniknutým se strany okresu a města pro zachování okresního zastupitelstva v Opočně byl – jak se již dalo očekávati návrh zákona na reformu veřejné správy dne 14. července 1927 schválen.

Viz sbírku zákonů a nařízení ze dne 12. srpna 1927 č. 57 a sice zákon o organisaci politické správy čís. 125 a 126 a zákon o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Tímto zákonem resp. reformou ztrácí město naše jako stálé sídlo okresního výboru trvající od r. 1864 hlavní veledůležitou samosprávnou instituci, jelikož úřad tento sloučen bude s okresem Novoměstským v sídle okresního hejtmana jako náčelníka úřadu okresního.

Následkem této reorganisace politické správy bude veškerá agenda okresního výboru dnem 1. července 1928. přenesená v úřad okresní v Novém Městě n/Met. Nepatrná náhrada


Str. 311b

za ztrátu okresního zastupitelství v Opočně poskytnuta bude ustanovením hospodářské komise, která bude v stálých stycích s ústřednou Novo-Městkou.

Tímto zákonem postižena bude téměř polovice okresních měst v Čechách, všude kde nenalézají se okresní hejtmanství.

Ohraničení ob. a veř. majetku

Na základě usnesení obecního zastupitelstva provedeno bylo v jarní době komisionální ohraničení resp. omezníkování veškerých pozemků obecních a veřejných. Práce ta svěřena byla Ing. Bohuši Frimlovi, autor. zeměměřiči za účasti členů hospodářské komise.

Jmenování ředitele měšť škol.

Zemská školní rada jmenovala školního inspektora Josefa Hanuše v Náchodě od 1. září 1927 definitivním ředitelem na zdejších školách měšťanských a obecné a zastupuje jej dále zatimní ředitelka Františka Faltová.

Úmrtí Gust. Herfurta

Dne 29. srpna 1927 zemřel náhle Ing. Gustav Herfurt, býv. starosta města, býv. starosta tělocvičné jednoty Sokol a dlouholetý předseda Družstva Kodymova Národního Domu. V době rozvratu v obecním představenstvu v roce 1920 při rozpouštění obecního zastupitelstva byl týž jmenován předsedou obecní správní komise a podařilo se témuž v následovném roce docíliti smír mezi polit. stranami, bez voleb prosaditi jedinou listinu kandidátní, načež jednomyslně povolán byl na starostenský úřad, který zastával až do nových voleb v roku 1925.

I v ostatních funkcích byl pilný, svědomitý a velice ochotný pracovník, za čež v občanstvu našem těšil se vždy veliké oblibě. Velká účast v den pohřbu toho dokladem.

Sociální návštěva dětí z Prahy

Opětovně – jako loňského roku poskytnuty byly školním dětem z Prahy místnosti školní v měšťankách a v obecné škole v době prázdninové.


Str. 312

Vzpomínky z kolonie Pražské


Ve výroční zprávě spolku „Péče o mládež v Praze XI.“ uvádí se: Opočno úpravné čisté městečko s vlídnými obyvateli přijalo naše děti s plným porozuměním. Vzácná ochota s níž město vyšlo vstříc osadě, projevila se již propůjčením celé rozsáhlé školní budovy, v níž byly děti ubytovány a jež stala se jim druhým domovem. Děti naše v osadě záhy zdomácněly, ona stala se jim v pravdě rájem pravého dětství, ba některým z nich, sirotkům, jevil se pobyt v osadě ideálem domova nikdy nepoznaného. Laskavosti obyvatelstva, zvláště místní školní rady s panem ředitelem Smolou v čele a neúnavnou péči celého personálu, zvláště pak ředitelky osady slečny Anny Rybové dosaženo toho, že přes nejrůznější obtíže, spočívající zejména v tom, že u churavících, příliš slabých dětí, vyvolány byly náhlou změnou podnebí a stravy určité organické poruchy, ohlašující se za časté i zvýšenou teplotou, přece kolonie tato plným právem může býti počítána za jednu z nejpozornějších. Dětem byla podávána výborná strava, že ač pobyt byl poměrně krátký, děti se vůčihledě zotavily.

Od doby trvání kolonie prohlédly si děti Opočno a okolí, navštívily Náchod a Nové Město n/M., historický zámeček Skalku, v Opočně pak samém prohlédli si vnitřek překrásného zdejšího zámku, jednoho z nejskvostnějších a nejskvěleji vypravených zámků v republice se všemi jeho vzácnými sbírkami vysoké ceny umělecké, jež dovedly plně upoutati jejich pozornost, i chloubu města, Opočenský park zámecký, jenž stal se oblíbeným místem her a vycházek.

Tato kolonie umístěna byla v dívčí měšťasnké škole o prázdninách v roce 1925, 1926 a 1927 a sestávala z 35 hochů a 30 děvčat ve věku od osmi do patnácti let.

V roce minulém přihlásil se sociálně demokratický spolek „Svépomoc“ v Praze a „Péče o mládež v Libni“ se žádostí


Str. 312b


o umístění prázdninové kolonie. „Svépomoci“ propůjčena budova školy obecné za vedení ředitele Eduarda ……… a kolonii Libeňské budova chlapecké školy měšťanské za vedení ředitele Frant. Petříka a odb. učitele z Prahy. Obě tyto kolonie také letos opětovaly svůj pobyt v Opočně.


Resignace Dra Macha

JUDr. František Mach, následkem zvolení téhož okresním tajemníkem v Jindřichově Hradci, resignoval na místo tajemníka obecního a odešel na nové působiště dne 31. října 1927.

Stavební ruch

V tomto roce nastala čilejší podnikavost; postaveny byly v ulici Dobrušské dva rodinné domky a sice č. p. 439 majetek po Ing. Vácslava Javůrka a č. p. 445 Jaroslava a Anny Dernerových; v nové čtvrti vystaveny byly rodinné domky č. p. 437 Františka Růžičky, č. p. 438 Vácslava Rydla, č. p. 440 Antonie Hrušovské, č. p. 441 Marie Zahálkové, č. p. 442 Josefíny Papežové, č. p. 443 Emanuele a Boženy Černých a konečně č. p. 444 Františka a Vlasty Kuchařových, a manž. Dernerových č. p. 445. Mimo toho provedla obec ve svých budovách různé adaptace.

Obecní dávka z nápojů a karet

Zemský správní výbor povolil výnosem ze dne 31. října 1927 čís. 91. 945, podle ustanovení čl. 35 zák. z 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a nař. a k usnesení obecního zastupitelstva v Opočně ze dne 7. května 1927, aby v obci této vybírána byla ode dne 1. června 1927 do 31. prosince 1930 obecní dávka z nápojů: 1. Z jednoho litru piva výčepního 8 h. z jednoho litru piva ležáku 8 h a z jednoho litru piva speciálního 8 h.

2. Z vína, moštu a jiných – z hroznů 25 % přirážka k státní dani.

3. Z litru lihu (vyjma líh denaturovaný) 80 h. z litru lihové tresti neb slazené kořalky 60 h. a z litru kořalky jinaké 40 h.

Při tom považují se za kořalku lihoviny s nejvýše 50° alkoholu, lihoviny silnější zdaňují se jako líh.


Str. 313


Výnosem ze dne 23. listopadu 1927. čís. 91.947/II zemský správní výbor osvědčuje ve smyslu vládního usnesení ze dne 22. prosince 1925 učiněného na základě čl. 38 a 43 zák. od 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z nař. intimovaným dopisem ministerstva republiky Československá ze dne 29. prosince 1925 čís. 86818/II 20-25, že obec Opočno podle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 7. května 1927 jest oprávněna vybírati v době od 1. června 1927 do 31. prosince 1928 obecní dávku ze hry v karty za podmínek v pravidle uvedených.

Nový městský tajemník

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 7. prosince 1927 zvolen byl Jaroslav Kašlík, účetní u městského úřadu v Čáslavi tajemníkem obce. Týž nastoupil v úřad 1. ledna 1928.

Revise obecní kroniky

Dne 19. prosince 1927 prohlédl okresní školní inspektor Josef Hanuš ve smyslu zákona o vedení kronik tuto pamětní knihu a poznamenal revisi zde.


Ceny plodin

Za 100 kg české pšenice Kč 218-232
Českého ječmene 220-230
Slovenského ječmene 216-220
Hrachu 285-550
Hořčice 325-350
Sena 71-75
Českého žita 228-232
Oves 181-185
Kukuřice 140-145
Čočky 450-625
Mák 570-590
Sláma 36-56
Rozpočtové rozvahy 1928:
Úhrn řádné potřeby činí Kč 330.862
Úhrn řádné úhrady činí Kč 243.638,80
Schodek řádného rozpočtu Kč 87.223,20
Úhrn mimořádné potřeby činí Kč 495.000
Úhrn mimořádné úhrady činí Kč 495.000

Schodek hradí se přirážkou 135 % činžovní a 200 % pozemkovou, domovní a výdělkovou.


Str. 313b

Rok 1928[editovat]

Státní rozpočet v 10. roce republiky.

Vstupujeme do desátého roku trvání naší republiky a jest tudíž jaksi prvním rokem jubilejním, kde jest na místě přehlédnouti a uvážiti vývoj našeho samostatného státu a posouditi, dal-li se vývoj ten cestou správnou a jaké slibuje vyhlídky do budoucna. V tom směru zvláště poučným je státní rozpočet, který jasnými čísly věcně znázorňuje situaci státu po stránce hospodářské a finanční a nejlépe může poučiti, jak je o stát a jeho obyvatelstvo postaráno.

Státní rozpočet na rok 1928 jest aktivní, neboť počítá s výdaji 9536 milionů Kč a s příjmy 9562 mil. Kč, takže result je přebytek 26 mil. Aktivita tato jest skutečná, uvážíme-li, že příjmy byly preliminovány velmi opatrně a spíše nízko, hledíc k dosavádním výsledkům na daních, dávkách a poplatcích. Důvodová zpráva k rozpočtu je výsledkem obsáhlé pečlivé práce a obsahuje zajímavé a poučné propočty a vývody. Z ní je vidno, že ze 100 Kč státních výdajů připadá na př. na správu finanční se státním dluhem 31.4, na vojenskou a zahraniční 19.7, sociální 17.5. Ze 100 kor. státních příjmů připadá na daně 58.6, cla 11.5, kolky a poplatky 9.1, výnos státních podniků 14.1. Z uvedeného plyne, že máme státní rozpočet řádně založený, opravdu aktivní, stabilizovaný.

Můžeme-li tedy po deseti létech samostatnosti vykázati se ustáleným aktivním rozpočtem státním, dávno stabilizovanou korunou a aktivní bilancí obchodní, je to zajisté velkým úspěchem a zárukou dobré hospodářské budoucnosti, která ovšem vyžadovati bude řešení dalších důležitých úkolů veřejných. Nutno však jest při všem odůvodněném optimismu říditi se heslem platným stále pro všechny vrstvy obyvatelstva a celý stát: pracovat a šetřit!

Kruté mrazy 1928

Uplynulá meteorologická zima vykazovala z počátku velmi studené počasí s krutými mrazy, jež dosáhly nejvyšší výše před vánocemi. Periody krutých mrazů byly dvě a sice počatý 15ho až do 23ho prosince 1927 a druhá od 28ho prosince do 3ho ledna 1928.


Str. 314

Intervence m. rady ohledně zachování okresního úřadu v  Opočně

Ve smyslu usnesení okresní správní komise a městské rady intervenovali zástupcové sboru korporací během posledních měsíců na rozhodujících místech, aby zachován resp. zřízen byl v Opočně okresní úřad. Velice pečlivě vrchním radou J. Milenským vypracovaný pamětní spis s doklady předložen byl na ministerstvu a poslanecké kluby, kdež dostalo se ujištění, že zvláštní zřetel bude vzat na odůvodněnou žádost okresu a města.

Pro zachování celého Opočenského samosprávného soudního okresu se sídlem v Opočně důrazně mluví zvláštní velmi závažné okolnosti. Okres Opočenský jest skoro úplně okresem zemědělským a jako takový je rozlehlejší než většina jiných okresů; svojí plošnou výměrou 237 km2 převyšuje sousední okresy, z nichž mají na př. Novoměstský 207 km2, Náchodský 124 km2, Českoskalický 109 km2 a Rychnovský 157 km2. V okrese Opočenském je sloučeno 47 politických obcí; v sousedních okresech je obcí méně na př. v Novoměstském 38, Náchodském 29, Českoskalickém 85, Rychnovském 23.

Okres Opočenský má 25.000 obyvatel, tedy méně než jiné okresy průmyslové, ale předce má o 2.000 obyvatel více než sousední okres Novoměstský a o 4.000 obyvatel více než sousední okres Rychnovský. Okres Opočenský tvoří od staletí jednotný celek, neboť většina patřila k panství Opočenskému a hospodářský život v okolí Opočna vyvíjel se osobitě po dlouhou řadu generací; patří mezi nejpokročilejší zemědělské okresy v Čechách. Intensivní polní hospodářství na Opočenském velkostatku s úspěšným pěstěním cukrovky a s racionálním chovem dobytka odedávna bylo vzorem a školou vůkolního rolnictva. V Opočně vznikl jeden z nejstarších hospodářských spolků v Čechách, první družstvo plemenného skotu a koní a hospodářské družstvo skladištní.

Již v minulém století byla v Opočně zřízena odborná


Str. 314b

hospodářská škola, na jejíž stavbu a vydržování okres vydatně přispívá. Okres Opočenský zajisté vždy svědomitě plnil v mezích své kompetence všechny úkoly veřejné správy:

Již v roce 1907 zřídil v Opočně okresní sirotčinec pro 35 chovanců a v následujícím roce koupil zde rozsáhlou budovu pro své úřadovny a dílny. Ve správě okresu nalézá se též veřejná nemocnice v Opočně, založená již v roce 1834, jež po celých východních Čechách požívá nejlepší pověsti a stále poskytuje útulek pro 200 nemocných. Okres přispěl velikými sumami na zařízení původní budovy a před rokem dokončil stavbu chirurgického pavilonu nákladem 2.000.000 Kč.

Další chloubou okresu je jeho silniční síť na všechny strany rozvětvená a nyní již úplně vybudovaná; úhrnná délka silnic dosáhla v minulém roce 200 km a okresní správa, aby zmenšila náklad na jejich vydržování, provozuje lámání a tlučení štěrkového kamene ve 3 lomech a má svůj vlastní silniční válec. Daňová základna okresních přirážek činí jen asi 280.000 Kč ročně; okolnost ta nikterak nemůže býti důvodem k zrušení okresu. Je-li Opočenský okres rozsáhlý, jsou-li však finanční jeho prostředky skrovné, jest tím pozoruhodnější, co těmito prostředky dovedl vykonati. Značný náklad na veřejnou správu, zejména též investiční náklad na nové silnice a na humanitní ústavy hradil okres stále téměř jen svými přirážkami, které proto již před světovou válkou dosáhly výše 105 % státních daní. Zástupci okresu majíce na zřeteli jen blaho příští generace, odedávna radějí požadovati od svých spoluobčanů bezodkladné oběti ve formě zvýšených přirážek, než-li by byli přesunuli potřebné výdaje na příští poplatnictvo a proto sáhli k výpůjčkám jen v krajní nezbytnosti.

Nynější zadlužení okresu činí jen asi 2.500.000 Kč a souvisí skoro úplně s nedávnou stavbou chirurgického pavilonu o níž jsme se již shora zmínili.

Poznámka: Deputace sestávající z všech zástupců místních polit. stran se starostou C. Vaníčkem v čele intervenovala den 22. února 1928 u ministra vnitra Černého, jehož odpověď neuspokojila.


Str. 315

Na paměť chůze, konané dne 31. ledna 1928, v níž otázka zřízení svazového vodovodu Metůjského se podstatně přiblížila svému uskutečnění, podepsali se zástupci súčastněných úřadů.

(následují podpisy)


Str. 315b

Skupinový gravitační vodovod svazu Metujského

Celá řada měst a obcí severovýchodních Čech trpěla dosud nedostatkem nezávadné pitné vody. Jen některé obce si vodárny zařídily, ale s nevalnými výsledky, poněvadž vody říční severní oblasti jsou železité, kdežto vody východní části obsahují z lesů mnoho organických látek.

Zásluhou vodovodního oddělení zemědělské rady nalezeny byly ohromné prameny bakteriologicky i chemicky bezvadné vody kol Police n/M. Navrženo bylo utvoření vodárenského svazu Metujského, část A. Polická, část B. Červenokostelecká a Náchodská, část C. Opočensko Královéhradecká.

Obětavosti města Police n/M. provedeno bylo zachycení většiny pramenů a již po 2 roky měřena tvrdost, teplota a množství vody ve valné řadě pramenišť a zjištěno, že prameny dávají vodu konstantní pravé tvrdosti, množství a neproměnné teploty, tedy prokázáno vesměs, že voda pramenící není odvislá ani od doby roční, co do teploty, ani od vlhkosti a množství srážek té které doby roční, čili že prameny jsou s naprostou určitostí spodní, tedy trvalé.

Návrh projektu 1928

Vodovod gravitační svazu Metujského bude samočinně bez umělého čerpání zásobovati 15 měst a celkem 80 obcí se 117.000 obyvateli, 21.000 kusů velkého dobytka a 19.500 kusů malého dobytka. K uhražení této spotřeby jest nutno denně 127.260 hl. vody, což činí 147 l/sek. Vydatnost všech pro zásobení vodovodu proponovaných pramenů činí v dnešním nezachyceném stavu cca 210 l/sek., kterážto se definitivním zachycením jistě o 30% zvýší, takže bude celkem pro zásobení k disposici 270 l/sek., tedy množství téměř dvojnásobné, než jest pro konečnou spotřebu vodovodu projektovaného zapotřebí. Teplota vody jest 7-11°C a tvrdost 4-7° německých; voda jest bez kyseliny uhličité a tedy jako voda pitná nejlepší kvality jak jest možno, protože i po stránce bakteriologické jest ve všech pramenech úplně bezvadná. Zásobování a přívod do měst a obcí bude proveden


Str. 316

Od prameniště až do Hradce Králové většinou dvojitým potrubím ….. 250-400 n/m. Toto dvojité potrubí zajišťuje plně zásobování i v případě větších porcuh na potrubí a umožňuje poměrně malým nákladem připojení dalších obcí a měst na vybudovaný již vodovod. Potrubí přívodné i rozvodné jest celkm od 50 až 400 n/m a o celkové délce cca 500 km. Bezpečnost v zásobování jest zajištěna též 41 vodojemy zemními, počítanými na dvoudenní zásobu vody t. j. na 252.000 hl. Vlastní zásobení jednotlivých obydlí bude se díti přímo domovními přípojkami a pro bezpečnost chránění před požárem navrženy jsou hydranty.

Stavební náklad celého podniku rozpočten jest na 105.000.000 K s jehož amortizováním se počítá v době 30 lét, takže 1 hl. vody dodané bude stát průměrně 8 hal. a jakmile podnik bude amortisován, klesne cena jeho jen na 1,6-2 hal. V stavebním nákladu jsou započtena veškerá zařízení i s event. vícepracemi a potřebnými výkupy i odškodněními.

Provedením navrhovaného vodovodu ušetří svaz za prvních 30 let svého trvání částku 30 x 1.729.000 Kč. = 51,870.000 Kč. Počítáme-li, že při anuitním počtu tento kapitál se v době amortizační 30 let nejméně zdvojnásobí, činí celkem úspora po době 30ti let 103.740.000 Kč, tedy obnos skoro takový, jaký bude výstavba celého vodovodu vyžadovati.

Význam zdravotní a hospodářský tohoto podniku záleží v tom, že zařízením gravitačního vodovodu skupinového zvýší se zdravotní úroveň všech měst a obcí, neboť dnešní stav jejich zásobování vodou jest naprosto nevyhovující, čehož dokladem jsou časté infekční nemoci, povstalé v požívání špatné vody. Zemědělské obce budou hospodářsky povzneseny a získají možnosti zvýšiti chov zdravého dobytka. Odpadne nákladné zásobování čerpáním vody a vožení jí na veliké vzdálenosti v obcích, které vody nemají vůbec. Kapitálově získají veškeré obce vodovodem


Str. 316b

zásobované, neboť cena veškerých příbytků, usedlostí a živností trvale na ceně stoupne a velká část stavebního nákladu celého podniku zůstane přímo v zásobované oblasti, neboť vyplacená bude na mzdách místnímu dělnictvu i částečně za materiál, který přímo v obcích zásobovaných bude kupován. Na druhé straně bezpečnosti proti požáru snižují pojišťovny premie pojistné, čímž se též hodně získává.

Vybudování celého vodovodu jest myšleno na dobu pěti let, při čemž I. etapa stavby bude zachycení pramenů a hned na to následovati bude výstavba přiváděcích řádů pro veškeré obce s hlavními vodojemy a postupným vybudováním sítí ve spotřebištích a podružnými vodojemy. V kraji zamyšlené stavby tohoto velkého díla vodovodního zmenší se na řadu let podstatně nezaměstnanost dělnictva, neboť veškeré práce, jež representují vysokou položku, budou provedeny místním dělnictvem. Mimo toho veškerý materiál pro vodovod potřebný jest vyráběn v tuzemsku, takže i průmysl náš bude participovati na vodovodu velkou položkou, čímž i po stránce sociální bude příslušná mezera vyplněna.

Komisionelní řízení v Opočně

Dne 31. ledna 1928 vykonali zástupci ministerstva zemědělství a ministerstva veřejného zdravotnictví zemského správního výboru a zemědělské rady komisionální šetření v Opočně. Jak ministerstvo zdravotnictví tak ministerstvo zemědělství a zemský správní výbor pilně uznávají oprávněnost a aktuelnost projektovaného vodovodu Metusjkého; ministerstvem zemědělství revidovaný generální projekt odevzdán byl na příslušná místa k dalšímu řízení.

…… projekt vypracoval Dr. Ing. Josef Bureš, úřed. oprávněný civ. inženýr a geometr v Praze-Vinohrady, jemuž další technické práce spojené s tímto velkým dílem vodovodním svěřeny byly.


Str. 316b

Transaction*

Z archivu zámeckého – nedostatek vody v 17. a 18.tém století v Opočně, viz str. 117

Tak jakož Jeho Vysoce Hraběcí Excellenci Opočenský zámekm pivovar a maštale, též taky oficíři a všichni obyvatelé v městě Opočně, ano i nápodobně klášter velebných pánův kapucínův, pansky zahrady, Nová hospoda a Švejcarský dvůr skrze mnohá léta v největší potřeby velkej nedostatek vody trpěti muselo, tak sice že častokráte v nejplnější polní práci, aneb v nejtužší zimě skrze robotní potužníky voda se voziti musela, což ledva jenom pro největší potřebu postačovalo, avšak pro nenadálý nešťastný pád a témž nikdy žádná voda ve forotě zachovati se nemohla, tak tedy po všelikým přemýšlení a bedlivém vyšteření, jak by zámek a město lépejíc vodou zaopatřeno býti mohlo, následující způsob se vymyslil a s povolením milostivé dědičné vrchnosti oboje staví a již tuze zešlý panské vodárny s velkým nákladem předělati a všechno z gruntu nový zhotoviti se dalo. Poněvadž ale při rozebrání těch starejch vodárny rozličné věci se vynašli, které sice k novým mašinám se nehodily, však ale přece je zahoditi aneb rozdělati velká škoda se býti zdála, tak tedy Jeho Excellence pán hrabě jakožto dědičný pán resolvírováti ráčil, aby pro klášter velebných pánův kapucínův, poněvadž oni si se zahradou mnoho vody potřebujou – obzvláštní novou vodárnu se vystavěla a ty ještě se hodící věci z těch starých a nyní předělaných vodárny, k tomu applicicované byly, kterážto milostivá resoluci pro zachování více vody jak v zámku tak v městě velmi prospěšná byla, nic však méně pro takovou vodárnu žádný jiné místo pohodlnější nalézti se nemohlo, nežli ve mlejně obecním k městu Opočenskému patřícím, proti čemuž ale majestrát na místě celé obce, kdyžby její mlejn k skasírování přijíti měl, silně se brániti počal, sice však méně vidíce očité a patrné, že skrze takovou novou klášterskou vodárnu ta voda, která nyní ze zámku do kláštera jde v městě v nějakém reserváru

*Transcastion – Dohodnutí de dato 16. října 1743. v době velkého nedostatku vody. Dosud v rohu zahrady klášterní na parc. 236. nalézá se stará věž (vodojem), která sloužila k rozvádění vody v městě.


Str. 317b

Pro nenadálý pád ohně (čehož Bůh a svatý patrony chrániti ráčí) mnoho vody se zachovati moci bude, pročež magistrát na místě celé obce po krátkým rozmyšlení a dobrém povážení, že toho dobrého oumyslu celý město v čas největší potřeby oučastní budou, svou vůli svrchnostenskou vůli srovnati a jejich obecní mlejnskasírovati a v tomž mlejně tu novou klášterskou vodárnu na vrchnostenskej náklad vystavěti povolili a to sice na ten způsob:

předně: postoupí obec města Opočna v tomže mlejně obecním dole ve mlejnici kus místa pro tu novou klášterskou vodárnu, kteráž vrchnostenským nákladem se stávěti bude.

Za druhé: Ostatní celé stavení téhož mlýna mimo toho místa, kde ta vodárna státi a lednice, kde kolo viseti bude, všechno neporušené obci k dobrému zůstane, jako i také.

Za třetí: Role a případnosti k tomu mlejnu předešle patřící všecko k obecnímu disponizování se zanechává a ještě přesto.

Za čtvrté: Opočenský panský mlynář každoročně do počtů obecního města Opočna 40 zlatých rins. Totiž kvartalitec pex 20 zl. V hotovosti a bez upomínání začnout od sv. Havla běžícího roku odvésti povinen bude naproti tomu.

Za páté: Všechny obyvatelé celého města Opočna i na předměstí žádného nevyjímajíc témuž panskému Opočenskému mlynáři ku mletí přináležeti budou, kterýžto on před jinejma s mletím fedrovati a jím spravedlivě posloužit a od mletí nic víc než tolik jako jejích předešlý obecní mlynář žádati povinen bude.

Pro lepší ubezpečlivost tato transakce ve třech exemplářích stejně znějící vyhotovení náležitě verifikovány a jeden do archivů milostivé dědičné vrchnosti, druhý magistrátu města Opočna a třetí panskému mlynáři Opočenskému vydán jest.

Jenž se stalo jmenovitě na den sv. Havla jenž bylo16tého oktobri s Anno 1743.

R. ..Colloredo m. p. L. S.

purkmistr, rada a obec města Opočna L.S.

Fr. Jos. Wallprecht hejtman


Str. 318

Městský vodovod – smlouva se svěřenským velkostatkem v Opočně viz str. 210

Jelikož se knížecímu zámku v Opočně, pak tamnějšímu knížecímu pivovaru a vůbec celému městu nedostává potřebné pitné vody, hodlá J. J. vys. Urozený pán Josef kníže z Colloredo-Mannsfeldu ku oslavě památky 50letého panování J. c. a k. A. p. Veličenstva císaře Františka Josefa I. vedle projektu de dato v Opočně dne 4. srpna 1898 smlouvě této připojeného a podstatnou část smlouvy této tvořícího zříditi vodovod, kterým se má voda čerpaná z tak zvaného pramene Rudolfova, na panském pozemku, čís. kat. 1062 a 1063 v Opočně se nalézejícího, sváděti především do Opočenského zámku a do knížecího pivovaru v Opočně a ostatní její část po zásobení řečených dvou knížecích objektů do vodní nádržky, která se na školní zahrádce čís. kat. 87 v Opočně zřídí a odkud slavná městská obec Opočenská vodu potrubím po městě rozvede.

Za totuto příčinou byla dnešního dne mezi správou svěřenského panství Opočenského v zastoupení J. J. vys. urozeného Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldů, jakožto universálního dědice a soudně ustanoveného správce pozůstalosti ……….. vlastníka panství Opočenského J. J. vysokorodého pána Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldů se stran jedné a slavnou městskou obcí Opočenskou zastoupenou pány členy obecního zastupitelstva k tomu usnesením slavné městské rady ….. obecního výboru na Opočně ze dne 23. srpna 1898 ustanovenými, totiž p. p. Janem Herfurtem, purkmistrem, JUDremVácslavem Pohlem, náměstkem purkmistra, Adolfem Wolfem, radním a Karlem Potůčkem, radním se strany druhé s výhradou schválení P. T. vysokorodého pána držitele svěřenství Opočenského, pak slavného c. k. zemského soudu v Praze, jakožto soudu svěřenského a pozůstalostního a konečně slavného obecního zastupitelstva v Opočně následující smlouva ujednána a uzavřena:

J. J. vys. Urozený pán Josef kníže z  Colloredo-Mannsfledu


Str. 318b

zavazuje se, že nejdéle do jednoho roku od právoplatného udělení dotčeného vodoprávního konsensu vedle smlouvě této připojeného a po provedeném řízení dle zákona vodního úředně schváleného projektu de dato v Opočně dne 4. srpna 1898, vlastním nákladem provede čerpací studni, stanici čerpací, jakož i celý ………. majícími 100 m. m. potažně 80 mm a potažně 50 mm ve světlosti, a až ku reservoiru na parcele č. kat. 87 v Opočně projektovanému a konečně i tento reservoir a že do reservoiru toho on i veškeří P. T. páni nástupcové jeho ve vlastnictví a držení svěřenského panství Opočenského bez jakékoliv úplaty neb náhrady sváděti budou onu část vody z tak zvaného pramene Rudolfova na parcele č. kat. 1062 a 1063 v Opočně čerpané, která po úplném zaopatření knížecího zámku na Opočně a Opočenského panského pivovaru veškerou potřebnou vodu zbyde, za tím účelem, aby slavná městská obec Opočenská tuto do onoho reservoiru přitékající vodu na vlastní útraty potrubím po městě Opočně rozvedla a obyvatelstvo města pitnou vodou opatřila.

2. Slavná městská obec Opočenská zavazuje se, že při vodoprávním jednání, které se ku žádosti správy panství opočenského v shora naznačeném projektu tomuto nižádných námitek činiti nebude, nýbrž že se i všemožně o to zasadí, aby námitky od jiných osob snad přivedené nazpět vzaty aneb úřadem zamítnuty byly a aby tudíž řečený projekt v celém jeho obsahu bezopminečně úředně byl schválen, dále že s toho důvodu, že rourovod v části své mezi Opočenským zámkem a reservoirem na parcele č. kat. 87. zřízeným povede přes náměstí č. kat. 1193/I v Opočně; na P. T. J. Jasnosti a právních nástupcích jeho žádné náhrady neb úplaty požadovati nebude a konečně, že včas a konečně úplně na vlastní náklad svůj vykoupí a zaopatří onu část parcely č. k. 87. v Opočně, která ku zřízení nadřečeného reservoiru zapotřebí jest.


Str. 319

3. Celé … potrubí, jímž se voda z reservoiru na parcele č. kat. 87. v Opočně po městě rozváděti bude s hydranty, kašnami a jinými součástěmi jeho, musí slavná městská obec Opočenská na vlastní své útraty čistiti a v dobrém stavu udržovati.

Ostatní části vodovodu, totiž čerpací studnu, čerpací stanici a potrubí se součástěmi jeho od pramene až kureservoiru na parcele č. kat. 87 v Opočně zřízenému, jakož i reservoir tento udržovati a čistiti bude panství Opočenské, aniž by jemu slavná městská obec na náklady s tím spojené něčím přispívati musela.

4. Jelikož se, jak již opět řečeno, se strany svěřenského panství Opočenského slavné městské obci Opočenské přenechává k upotřebení toliko ona část vody z pramene Rudoflova, která po úplném zásobení Opočenského zámku a knížecího pivovaru v  počně veškerou potřebnou vodou, zbyde – nepřísluší jmenované městské obci oproti svěřenskému panství Opočenskému nižádný nárok na určité nějaké kvantum a zejména na celé ono množství vody, které obec tato snad již dnes potřebuje aneb budoucně kdys potřebovati bude i nemůže proto panství také k tomu přidrženo býti, aby slavné obci Opočenské poskytlo více vody aneb aby vodu poskytovalo jiným způsobem neb v jiném čase, než jak to panství s ohledem na vlastní potřeby své takticky činit bude. Z dovodu tohoto není slavná městská obec Opočenská zejména také oprávněna, aby proti zvětšení neb rekonstrukci nebo jiné změně panského pivovaru na Opočně, kdyby panství takové kdys provésti hodlalo, dále proti změnám neb rekonstrukcím vodních zařízení k zásobení knížecího zámku Opočenského neb pivovaru odporu klásti, aneb proti dotčenému projektu námitky činiti, aneb konečně za příčinou takovýchto změn neb rekonstrukcí měl za příčinou od panství prováděného opravování, udržování a čistění kterékoliv části provedeného vodovodu nějaké náhrady neb úplaty požadovati.


Str. 319b

5. Vedle připojeného, podstatnou část této smlouvy tvořícího projektu upraví se pramen Rudolfův v stůdni čerpací s pumpou a dovoluje se, aby občanstvo Opočenské v případě, kdyby následkem provádění potřebných oprav na strojích aneb vodovodu neb z jiné příčiny vody v reservoiru nebylo a kdyby nastal proto v místě nedotatek vody pitné, pomocí této pumpy po doby trvání tohoto nedostatku denně od 11té do 12té hodiny dopoledne a o 5té do 7mé hodiny večerní z pramenu Rudolfova potřebnou vodou pitnou se zásobovalo.

Slavná městská obec Opočenská prohlašuje, že s opatřením čerpací studni a dále i s tím úplně srozuměna jest, aby svěřenské panství Opočenské zamezilo občanstvu dosavadní volnou chůzi Opočenským zámkem a parkem ku onomu pramenu a zpět a aby za tím účelem dotčenou cestu uzavřelo a jen v naduvedeném pádu nedostatku pitné vody a v nadřečenou dobu jí zase otevřelo.

6. Velkostatku ponechává se práv, aby v případě, když potřebě vody pitné pro město újma se nestane, vodu z pramene pro zásobení města po případě, když vody dostatek poteče, současně s městem odváděti také do pstruhových rybníčků poblíž pramene v Opočenském parku ležících.

7. Přítomná smlouva má spolu s konsensem, který panství Opočenskému ku provedení projektu udělen bude pouze do vodní knihy u sl. c.k. okresního hejtmanství v Novém Městě n/Met. vedené, zapsána býti do desk zemských neb knih pozemkových nesmí se naproti tomu tato úmluva a práva z ní resultující proti vůli panství vložiti.

8. Útraty s vyhotovením a kolkováním smlouvy této, jakož i poplatek ze smlouvy této vypadající, uhradí J. J. vysokorodý pán Josef kníže z Colloredo-Mannsfeldů samojediný.

9. Smlouva tato vyhotoví se v řeči české a německé. Original té samé zůstane v rukou správy panství Opočenského,


Str. 320

notářsky ověřený opis obdrží slavná obec Opočenská.

V  Opočně dne 22. ledna 1920.

J. Herfurt m.p., t.č. starosta

Dr. Vácslav Dolek m.p., t.č. obecní starší

Ad. Wolf m.p., t.č. obecní starší

K. Potůček m.p., t.č. obecní starší

Ústřední ředitelství v Praze: Jan Kolda m.p.

Administrace panství v Opočně: J. Bohutinský, m.p.

Josef kníže z ColloredoMannsfeldu

Po osmadvacetileté činnosti městského vodovodu

Otázka dlouho palčivá v zaopatřování obyvatelstva města zdravou pitnou vodou byla po konečném dohodnutí obce s velkostatkem dle výše uvedené smlouvy šťastně ve prospěch našeho města řešena.

Dnes po osmadvaceti letech musíme konstatovati, že žádných nedorozumění neb stížnosti nebylo, vodou v dostatečném množství i v době velkého sucha, zvláště v době r. 1911 a 1921 z  reservoiru veškeré občanstvo se zásobovalo na celé rozvedené vodovodní síti. Celé vodní dílo řídí spolehlivě Colloredo-Mannsfeldský vodák Karel Lukeš.

Nejstarší lidé

*Vysoký věk přes osmdesát let dosáhlo v těchto dnech 16 osob: Rybín Jan, soukromník nar. v r. 1835. Novotná Marie, vdova po účetním v r. 1838. Nováková Anna, soukromnice v r. 1841. Městecká Dorota, soukromnice v r. 1844. Fultnerová Marie, soukromnice v r. 1845. Novák Eduard, býv.krejčí v r. 1845. Buchvald Josef, soukromník v r. 1845. Ehl František, soukromník v r. 1845. Rybínová Anna, soukromnice v r. 1845. Lexa Josef, almužník v r. 1846. Sochorová Anna, majitelka domu v r. 1846. Bělohoubková Marie, výměnice v r. 1847. Rennerová Karolína, soukromnice v r. 1847. Dubšek Václav, soukromník v r. 1847. Hamerská Františka, výměnice v r. 1847 a František Hrubý, lamač v r. 1847.

Viz str. 245.

*Věk od sedmdesáti do osmdesáti let dosáhlo 74 osob. Věk od šedesáti do sedmdesáti let dosáhlo 198 osob.


Str. 320b

Revise obecního hospodářství

Podnětem k revisi odborné byly diference, které místní revisní komise našla v říjnu 1926 v hospodářství elektrárenského podniku, obava, zdali nepořádky ty nezasahují také do ostatního hospodářství obecního a posléze snaha, aby diference, k níž dospěla jmenovaná komise, byla podrobnou revisí celého hospodářství obecního buď ověřena nebo uvedena na pravou míru.

Výsledek revise účtů obecních a všech fondů ve správě obce spravovaných za léta 1923-1926 uveden jest v obsáhlé zprávě zemského správního výboru ze dne 21. září 1927 č. 1349/27. Podrobné výtky o nedostatcích a chybách účtování chronologického a systematického zde uváděti nebudeme a obmezíme se pouze na zprávu o stavu finančním, který nelze považovati za příznivý, a sice:

„Příliv přirážek jest nedostatečný, sazby dávek a poplatků jsou nevysoké, základna daňová (k domovní dani činžovní 7.850 Kč, k ostatním daním 46.474 Kč). Celkem nevelká daň z obratu není zaplacena za rok 1923, 1924, 1925., předpis činí 13.887 Kč. 1926 nebyla dosud přihlášena, daň výdělková nebyla placena dosud vůbec, okolnost, že Rolnickému cukrovaru nebyly předepsány daně včas v době, kdy jeho finanční situace byla příznivější, bude míti v zápětí, že obci se již sotva dostane všech očekávaných nedoplatků na přirážkách, nedoplatky na úmoru činí do konce r. 1926 Kč. 106.674. Obec čekají některé nutné a nákladné investice, příspěvek na stavbu nemocnice, kanalisace, vydláždění ulic – to vše bude vyžadovati nových zdrojů příjmů zavedením nových dávek a poplatků, z nápojů, z elektr.světla, masa, karet; přitom bude ovšem nutno, aby se hospodařilo co nejšetrněji, přesně dle rozpočtu, rozpočet aby byl sestavován podle skutečnosti a správně jak o potřebě tak o úhradě a aby dosavadní zdroje příjmové byly účinnou kontrolou řádně využity.“

Viz str. 307. „Různé“ a str. 308. „Revise odborná“,sd. 8/3 až 3/7 1927.

Str. 321

Okresní sbor samosprávný v Opočně

Změna ve správní reformě novými zákony zavedená nezůstala bez vlivu také na Svaz českých okresů.

Není pochybnosti o tom, že důležitost i význam této instituce i po této reformě se nezmenšily i jest jen přirozeným důsledkem těchto změn, že také celý útvar Svazu musí se těmto poměrům přizpůsobiti.

Již před delší dobou zanášel se svaz českých okresů myšlenkou zříditi v Čechách, jak jest tomu již po léta na Moravě, instituci společnou jen o samosprávné korporace obecní i okresní a upraviti ji tak, aby byla základem pro vytvoření jednotného ústředí všech svazů samosprávných korporací obecních i okresních v celé republice Československé, která by svou mohutností i váhou mohla pak pro naši obecní a okresní samosprávu konati vlivné a náležité své poslání. Na základě zkušeností ve směru tomto na Moravě po léta nabytých, usnesl se poradní sbor Svazu na tom, aby počátkem roku 1928 zřízeny byly v Čechách velké „okresní sbory samosprávné“ a tyto aby soustředěny byly „velkém svazu českých okresů a obcí v  Čechách“. V každém dosavadním samosprávném okrese zřídí se „Okresní sbor samosprávný“, který pozůstává ze zástupců obcí a okresu; všechny obce okresu vyšlou do něho své starosty a okresní výbor vyšle do okresního sboru dva zástupce z volených členů.

Okresní sbor samosprávný jest výkonným orgánem Svazu českých okresů a obcí v Čechách v území svého okresu. Dne 26. března 1928 provedena byla ustavující schůze starostů obcí do okresního sboru v zasedací síni okresního domu, na kteréž zvoleno představenstvo:

Vácslav Rathouský v Záhornici, za předsedu.

Vácslav Vaněk, starosta v Dobrušce, za místopředsedu.

Cyril Vaníček, starosta v Opočně, za jednatele a

Jan Tomáš, starosta v Pohoří, za pokladníka.


Str. 321b

Regulace ulic a stavba chodníků

Ve vhodné jarní době prováděla se rozšíření a nové prohloubení a úpravy ulice MUDra Skuherského a ulice Pohořské. Stavba zadána Ing. Bohuslavu Frimlovi za K. 114.000. Současně kladeny byly nové cementové chodníky před zahradou a budovami hospodářské školy, jakož i před poštovním úřadem až k domu velkostatku čís. 141. Stavbu prováděla firma J. Honi v Novém Bydžově za 49 Kč. čtvrc.m. bez vykopávky. Celková plocha 844.27 m. za Kč 43.182.

Čestné občanství

Po návrhu městské rady uděleno bylo ve schůzi obecního zastupitelstva města Opočna dne 13. dubna 1928 jednomyslně kronikáři Adolfu Wolfovi čestné občanství.

Slavnosti a jubilea místní

Organisace československé strany republikánské – zemědělské uspořádala slavnost odevzdání praporu rolnickému dorostu v přítomnosti zástupců okresu na louce v Lišťovině za velké účasti okolního rolnictva v neděli dne 6. máje 1928. Pod záštitou městské rady oslaveno bylo 50ti leté trvání vzájemně se podporující jednoty „Kodym“ v zahradě Národního Kodymova Domu dne 10. června 1928, při které příležitosti vzpomenuty zásluhy šlechetného čestného občana rodáka MDRa. Filipa Stanislava Kodyma.

Změna u okresního výboru

Dnem 1. července 1928 ku své žádosti byl ředitel okresního úřadu vrchní právní rada Josef Milenský, okresní správní komisi ve schůzi dne 9. května 1928 dán na trvalý zasloužený odpočinek a vysloveny jemu vřelé díky za zásluhy a vzorné působení. Současně odešel na vyžádaný trvalý zasloužený odpočinek Karel Šimek, vrchní oficial okresního úřadu.

Na str. 311. uvedli jsme, že činnost reorganizované politické správy okresní počne 1. července 1928. Dle usnesení Národního Shromáždění odloženo bylo úřadování nové instituce do 1. prosince roku 1928 ovšem pouze v historických zemích.


Str. 322

Dětská slavnost

Na oslavu desetiletého trvání naší samostatnosti pořádala místní školní rada v Opočně dne 24. června 1928 Dětskou slavnost za účasti městské rady a obecního zastupitelstva.

O 2. hodině odpoledne vyšel z Trčkova náměstí průvod, v jehož čele pěkně se vyjímala krojovaná družina dětí a za zvuků hudby spěl na hřiště „Lišťovina“ zvané.

Zde po proslovu předsedy místní školní rady Vácslava Hájka zahrála hudba národní hymny a žactvo zapělo „Modlitbu za vlast“; načež střídaly se hry, zpěvy, tance, sokolská prostná, skupiny a závody. V družné zábavě za krásné pohody setrvali rodiče s dětmi, pokud blížící se soumrak nepřinutil k návratu.

Reorganisace veř. Lidové knihovny

Na vybídnutí vysokoškolských studentů a místních činovníků provedena byla řádná reorganisace místní veř. knihovny; táž byla znovu zkatalogizovaná a vytvořen nový systém výpůjční. Dosavád byla knihovna vedena obětavým knihovníkem Karlem Kafkou, který rád uvítal rozhodnutí našich akademiků, kteří totožného roku společně s ostatními přihlášenými pracovníky reorganisaci provedli. Celá akce byla podniknuta za souhlasu a podpory knihovní rady.

Zásluhu o provedení úmorné práce reorganisační přičísti dlužno Ing. Josefu Vaníčkovi, který s nevšední ochotou provedl úplnou revisi celé knihovny a opatřil ji katalogem.

Hospodářská budova veř.všeob.nemocnice

Na parcele stav. 371 a poz. 688 vystavena byla rozsáhlá budova hospodářská, v níž umístěna moderní kuchyně i prádelna, mimo jiných potřebných místnosti pro veř.všeob.nemocnici. Plány na tuto stavbu provedl stav.rada architekt Josef Weingürtner v Praze a stavba svěřena byla Janu Černému a Františku Černému (VR Emenauelu místo Františka). Celkový náklad obnáší okrouhle 1.000.000 K. nepočítaje v to oplocení a komoru.


Str. 322b

Oslava desetiletého trvání naší republiky

Pod protektorátem městské rady v Opočně konala se oslava desetiletého trvání naší republiky v neděli dne 28. října 1928.

V časné hodině ranní hudba procházela městem, načež za velké účasti obecenstva koncertovala na Rašínově náměstí. Školní slavnost konala se v měšťanské škole chlapecké o deváté hodině ranní, načež o půlhodinu později odbývala se slavnostní schůze obecního zastupitelstva v zasedací síni městské radnice za plné účasti členů a posluchačstva.

Proslov starosty města Cyrila Vaníčka, jakož i přednesený chronologický přehled vykonaných prací za toto desetiletí, dále pak program na budoucí léta, byly s pozorností vyslechnuty a panu presidentovi provolána všemi přítomnými Sláva!

Promyšlená řeč starosty města byl nejlepší bod celé slavnosti. Po skončení schůze byla prohlídka znovuzřízené městské knihovny, při čemž vysvětlení podal pilný knihovník Karel Kafka.

Odpolední tábor lidu na cvičišti spojený se vztyčením národní vlajky za účinkování pěveckého a hudebního spolku „Vorel“ a místní hudby za příznivé pohody vydařil se v radostné náladě. Také večer provedená slavnostní akademie za spoluúčinkování hudebních a pěveckých spolků „Mlada“ a „Vorel“ vydařila se skvěle a obecenstvo překvapeno výkony účinkujících neskrblilo zaslouženým radostným potleskem.

První volby do okresního zastupitelstva v  Novém Městě n/M. a do zemského zastupitelstva v Praze

Na základě čl. 32 a 50 zákona o volbách zemských a okresních bylo okresním úřadem v Novém Městě n/M. vyhlášeno, že dne 2. prosince 1928 koná se volba:

16 členů okresního zastupitelstva v Novém Městě n/M. a 80 členů zemského zastupitelstva v zemi České.

Vláda jmenuje třetinu členů zemského zastupitelstva, tedy 40 a ministr vnitra taktéž třetinu členů okresního zastupitelstva, tedy 8. Vláda resp. ministr vnitra jsou povinni toto jmenování plné třetiny členů obou zastupitelstev provésti a jsou vázáni při tom tím, že při jmenování musí přihlížeti k poměrům hospodářským, kulturním, národnostním a sociálním.


Str. 323

Do okresního zastupitelstva v Novém Městě n/M. zvoleni:

za nár.dem.Jos. Tošovský, továrník v Dobrušce č. d. 67

za živn.obch. Vácslav Pavlík, mlynář v Opočně, č. d. 184

za soc.dem. Augustin Málek, truhlářský dělník v Opočně

za nár.soc. Jos. Rydlo, výhybkář st.dr. v Novém Městě n/M.

za rep.zeměd.: Vácslav Rathouský, malorolník v Záhornici č. 21. Jan Mach, malorolník v Bohdašíně č.d. 65. Vácslav Zilvar, malorolník v Čánce č.d. 49. Josef Vojnar, rolník v Nahořanech, č.d. 37. Vladimír Boháč, rolník v Dobrém, č.d. 26.

…. III. … Jos. Macek, dělník v Novém Městě n/M. č.d. 151/c

Za lidov.: Jos. Hronovský, rolník v Bohuslavicích č.d. 288.

Václav Vaněk, továrník v Dobrušce, č.d. 481.

Jan Mervart, rolník v Běstvinách, č.d. 25.

Vendelín ……., mlynář v Sněžném, č.d. 42.

Jos. Tsuc, rolník v Rohenicích, č.d. 52.

……soc. Rudolf Michel, rolník v Deštném, č.d. 58.

Osm členů okresního zastupitelstv jmenuje ministr vnitra a sice:

…A. Brich, továrník v Novém Městě n/M.

Jos. Hubálek, mlynář v Ohnišově, č.d. 62.

Zděnek Lenner, notář v Novém Městě n/M.

Jos. Man, zvěrolékař v Opočně, č.d. 134.

MUDr. Jos. Mervart, lékař odb. v Opočně, č.d. 410.

Jan Moravec, rolník v Miškově, č.d. 1.

JUDr. Antonín Tomek, advokát v Novém Městě n/M.

Alois Žid, hotelier v Novém Městě n/M.

Odchod okresní samosprávy

Dne 30. listopadu 1928 ukončeno bylo úřadování okresní správní komise v domě vlastním č.p. 169 v Opočně a současně zahájena byla činnost okresního úřadu v Novém Městě n/M. dne 1. prosince 1928 za předsednictví okresního hejtmana Jindřicha Wolfa.

Z  těchto 24 členů okresního zastupitelstva je 8 ve výboru.


Str. 323b

Stavební ruch

V roce 1928 postaveny byly na parcele 592 rodinné domy:

č.p. 446, majetek to Františka Andrleho a J. Černého. Čp. 447 Vácslava Kuchaře (VR Rest.Jordánek), a na stav.parcele 685/c čp. 448 Josefa Duška ml. u továrny (VR vila u nemocnice). Čp. 449 na parc. 592 Marie Hojrové (VR Hojerové). Dvojdomek č.p. 450 patřící Emenueli Černému a Janu Kupkovi na parcele pozemkové 592 a novostavba S. Popa č.d. 75.

Rozpočtové rozvahy 1929

Úhrn řádné potřeby činí Kč. 513.771

Úhrn řádné úhrady činí Kč. 408.443,78

Schodek řádného rozpočtu Kč. 105.327,22

Úhrn mimořádné potřeby Kč. 475.000

Úhrn mimořádné úhrady Kč. 475.000

Vykázaný schodek pak 105.327,22 Kč. hradí se přirážkou a to: 135 % k dani činžovní v obci částkou 9.042 Kč. předepsanou, která vynese 12.206,70 Kč. 200 % k dani pozemkové, domovní, výdělkové a důchodové 93.120,52 Kč. Čímž kryt jest schodek 105.327,22 K.

Ceny plodin

Za 100 kg české pšenice Kč 173-190 Českého žita Kč 165-168
Českého ječmene 170-178 Ovsa 167-170
Hrachu 240-450 Kukuřici 163-165
Čočky 700-825 Máku 620-640
Hořčice 350-380 Kmínu 650-670
Sena 125-130 sláma 45-65


Porovnáme-li ceny plodin v roce minulém, shledáme u obilin nápadné klesnutí cen. To lze vysvětliti tím, že letošní rok byl velice příznivý a úroda téměř všude znamenitá.

Revise obecní kroniky

Okresní školní inspektorVácslav………. provedl revisi dne 22.1.1929 ve smyslu zákona o vedení pamětních knih a poznamenal prohlídku zde.


Str. 324

Rok 1929[editovat]

Kruté mrazy a bouře

Státní ústav meteorologický sděluje, že dnem 8.ho ledna 1929 nastaly tuhé mrazy, zvláště dne 10. t.m. V Praze teplota klesla na 22 st. C, od toho dne nastaly kruté mrazy v celé střední Evropě – hlášeno bylo v Praze až 27 st. C pod nulou.

Po nepatrné oblevě dostavily se silné mrazy a vichřice, provázené velkou sněhovou bouří ve dnech 15. – 25. t.m. Sněhová vánice v střední Evropě nadělala obrovské škody všude, zvláště na ptactvu a zvěři. ….hlášeno z  Nymburka 32 st. Celsia

Dne 3. února t.r. krutý mráz v republice byl tak velký, že podobně nízké teploty nebyly zaznamenány již půldruhého století. Mrazem způsobeny velké škody a nesnáze při doppravě železniční v celé Evropě. Mnoho lidí zmrzlo.

Od ... února t.r. nastaly třeskuté mrazy sibiřské, že není u nás pamětníka takových mrazů a takové kruté zimy; teploměr klesl na mnohých místech republiky až 42 st. pod nulou. Vlaky se o několik hodin zpožďují – přimrzávajíce na stanicích ke kolejím, lesní zvěř a ptactvo umrzá hromadně. Tlupy cikánů nalezeny byly následkem třeskutých mrazů na mnoha místech zmrzlých.

Vrchol krutých třeskutých mrazů nastal v neděli 10.ho února, pak 11.ho a 12.ho února 1929. U nás na nádraží zaznamenáno 10.ho 33 °C pod nulou a 12.ho konečně 36°C pod nulou. Tyto mrazy ….. náš život a málokdy sledovali jsme s takovou pozorností zprávy meteorologických stanic jak v těchto dnech, abychom se dočkali lepších zpráv, že pronikne k nám teplá vlna a vrátí nám počasí snesitelnější.

Mrazy poněkud polevily, avšak nastaly velké sněhové vánice; doprava na železnicích se více zhoršila a nastala svízelná situace pro dopravu nutného paliva. Celkem v únoru byla v Čechách taková zima, jako bývá v severním Švédsku nebo na vrcholcích Tater.


Str. 324b

Připomenouti sluší, že v této době na všech školách se nevyučovalo. Státní ústav meteorologický uvádí, že uplynulý únor 1929 takto se stává od roku 1775, tj. od doby, kdy máme v Praze teploměrná pozorování, nejchladnějším únorem. Předčí všechny ledny a zůstává předstižen jedině prosincem roku 1788. Od roku 1775 je tudíž únor 1929 na druhém místě, pokud se týče síly mrazů v zimních měsících. Teprve v prvém týdnu březnovém nastalo ponenáhlé oteplení.

Požár továrny

V noci dne 1. března o 3. hodině vypukl v továrně hospodářských strojů firmy V. Zima požár, který zničil celý severní trakt strojírny. Nebýti pohotovosti tovární, mohla býti zničena celá továrna. Zachován jest provoz další plným počtem, jemuž je tedy na štěstí zaručena plná zaměstnanost.

Obec zakoupila pozemek „na Krehaně“

Obecní zastupitelstvo ve své dne 7. března 1929 konané schůzi usneslo se zakoupii pozemek stavební č.parc. 587, ve výměře 9 ½ korců od Colloredo-Mannsfeldského velkostatku za čtvereční metr 3 K. 50 h. pro další rozšíření nové městské čtvrti.

Název obce u poštovní a železniční správy

Při schůzi stálé komise pro stanovení úředních míst v Československé republice, konané dne 18. ledna 1929 prohlásil zástupce ministerstva pošt a telegrafů a zástupce ministerstva železnic, že navrhnou svým úřadům, aby poštovní správa neprodleně a železniční správa při vydání nového jízdního řádu v květnu t.r. změnily název poštovního úřadu, resp. železniční stanice „Opočno u Náchoda“ na název „Opočno“, a to zatím na zkoušku, kterak se opatření to osvědčí. Následkem toho odpadá prozatím potřeba, aby ministerstvo vnitra úřední název obce Opočna změnila, ježto se dá očekávati, že tím budou příčiny žádané změny odstraněny. Výnos ministerstva vnitra ze dne 18. února 1929 č. 2356/29.


Str. 325

Krytý peron na nádraží

Ministerstvo železnic povolilo náklad 140.000 Kč. na stavbu krytého peronu na Opočenském nádraží s podmínkou, že obec zdejší musí poskytnouti 30.000 Kč.

Městská spořitelna dala obci 3.000 Kč. a Občanská záložna 2.000 Kč. Stavba zadána staviteli Ing. Bohuši Frimlovi.

Zásluhou starosty C. Vaníčka byl původní projekt změněn tím, že peron rozšířen byl po celé délce nástupiště.

Změna ve veř.okr.nemocnici

Na základě rozhodnutí zemského výboru ze dne 17. dubna t.r. byl primář Dr. Josef Kudrnáč jmenován primářem v Náchodě. Po něm stal se primářem MUDr. Václav Rychetník dle návrhu okresního výboru ze dne 6. máje t.r. (dosavadní sekundář v. v. nemocnice v Písku).

MUDr. Josef Kudrnáč byl pátým primářem v. v. nemocnice od roku 1919 až do r. 1929 a jako dovedný lékař a chirurg operatér těšil se z velmi dobré pověsti v širém okolí a povznesl ústav na prvé místo v celém kraji našem. Toho dokladem jsou nejlépe výroční zprávy o působnosti v. v. nemocnice.

Volby do obecního zastupitelstva

Nové volby do obecního zastupitelstva ustanovené na den 12. května 1929 provedeny byly následovně:

Všech oprávněných voličů a voliček zapsaných bylo 1459 a poněvadž ze 1328 odevzdaných hlasů prohlášených bylo 25 za neplatné, bylo platných lístků hlasovacích 1303.

Z těchto zněly mandáty

na kandidátku sociální demokracie 345 hl. 8 - 4 náhr.

národně socialistické 80 hl. 2 - 1

strany lidové 242 hl. 6 - 3

národně demokratické 139 hl. 3 - 2

rep. zemědělské 95 hl. 2 - 1

nepol. skupiny obč. 60 hl. 1 - 1

sdružení nepol. 123 hl. 3 - 2

(VR: *MUDr. Václav Rychetník - chirurg, nar. 1. 8. 1898 v Jiřicích u Humpolce, zemř. 30. 5. 1965 v Praze; manželka MUDr. Anna Pechařová-Rychetníková, odb. kožní lékařka, nar. 9. 5. 1898 v Kloboukách okr. Kladno, zemř. 26. 5. 1962 v Opočně)

Str. 325b

pro kandidátku živnost. obchod. str. 219 hl. 5 mand. 3 náhr.

Volební čísla pro rozdělení 43                    30 mand. 17 náhr.

Členové obecního zastupitelstva:

s. d. .......... Zdenko, listovní okr. soudu                               Jarkovský Jos. kovář

s. d. Držka Ant. kovář                                                   Hamerský Jos. strojník

s. d. Vodička Jan, domkář                                           Linhart Jos. domkař

s. d. Čáp Vácslav, klempíř                                           Slezák Frant. sladovnický

s. d. Zavadil Bohuš, výhyb. dr.

s. d. Šnajdr Jos. mlyn. děln.

s. d. Herzán Jan, strojník

s. d. Šprinc Frant. malorolník

n. s. Vlasák Hynek, strojník                                        Hladík Jos. dělník

n. s. Šmída Frant. úředník manip.

lid. Čížek Vácslav, nadzahradník                                               Dohnal Vácsl. rolník

lid. Schejbal Vojtěch, obuvník                                  Novotný Karel, zaměst. v.

lid. Kahler Adolf, mlynář                                                              p. Barvíř Frant. děkan

lid. Ryšavý Frant. truhlář

lid. Němeček Vácsl. kolář

lid. Šafář Jan, domkář

n. d. Morávek Břecl. soudní rada                             Endt Vladimír, spr. spoř.

n. d. Kafka Karel, listonoš                                           Lev Vácsl. berní tajemník

n. d. Konias Hugo, lesmistr

s. l. Prof. Gorman Jan uč. h. šk.                                Tomáš Jos. malorolník

s. l. Stolín Jos. malorolník

s. obč. ..... Jos. obchodník                                          Matyáš Leop. hostinský

s. s. nepol. Roubal Jan, rolník                                    Petr Daniel, soukr.

s. s. nepol. Vlk Filip, rolník                                          Smola Jan, ředitel m. š.

s. s. nepol. Šmída Karel, zedník

ž. o. Vaníček Cyrill, maj. mod. síně                          Zohorna Vil. obchodník

ž. o. Bašek Jos. obchodník                                          Jelínek Emil, hostinský

ž. o. Hofman Ad. pekař                                                Javůrek Vácsl. stavitel

ž. o. Stejskal Vilém, hostinský

ž. o. Hofman Rich. Sedlář


Str. 326

Volba představenstva

Volba představenstva ustanovená na den 4. června 1929 provedena byla za přítomnosti okresního hejtmana Jindřicha Wolfa následovně:

Za starostu zvolen jednomyslně Cyril Vaníček, za náměstka I. Zdenko ……….. a za náměstka II. Václ. Čížek, členy městské rady ze s.d. strany Antonín Držka a Zavadil Bohuslav, z n.d. Břetislav Morávek, z živn. Adolf Hofman, z lid. Vojtěch Schejbal, z agr. Jan Sorman a z nep.skup. Jan Roubal.

Ve schůzi dne 17. června 1929 voleny byly komise hospodářská, policejní, stavební, finanční, stavební, osvětlovací a chudinská, současně provedena volba 10 členů místního školního výboru a 4 náhradníků.

Jubilejní slavnosti Svatováclavské 929-1929

Už před válkou dějepisná věda opravila domnělé datum úmrtí sv. Václava na rok 929 místo 935, jak se původně myslilo. Slavíme toto milénium jako příslušníci samostatného státu. Památka tohoto českého vládce a světce, jenž pokřešťanštěním Čech a uvedením do tehdejšího kulturního světa položil základy samostatnosti svého lidu, jenž byl prvním světoznámým Čechem – už v desátém století vznikají v sousedních zemích i ve slavném kulturním centru Monte Cassino v Itálii legendy o sv. Václavu a je přesvědčivou připomínkou, že naše státní samostatnost nedatuje se teprve versaillskými smlouvami, že patříme ke starým evropským národům s tisíciletou politickou a kulturní minulostí.

Přes tuto tisíciletou tradici, kterou jako všenárodní zdůrazňuje také Fr. Palacký, byly tu do nedávna spory, jež však nyní mizí u všech vážnějších částí národa. Vláda republiky již před dvěma roky prohlásila, že ráda převezme čestnou úlohu protektora slavnosti a také president republiky Masaryk řekl svoje slovo v těch sporech.


Str. 326b

Svatováclavské slavnosti jsou všenárodní v době od 1. máje do konce září t.r., ovšem nejvíce ohlasu najdou přirozeně v táboře katolickém.

Oslavíme tudíž památku našeho „vévody a dědice české země“.

Po letošních krutých mrazech

Když se letos v zimě pokryla zem vysokým příkrovem sněhu, jenž zůstal ležeti dlouho do jara a když přímo polární či sibiřské mrazy, jichž nikdo z nás žijících nepamatuje, svým zlým ledovým dechem ohrozily všechen zjevný i utajený život v přírodě – zesmutnělo oko snad všech lidí nad tímto pohledem. Vždyť nám tu tentokráte příroda příliš odhaliti dala svou odvěkou zásadu, že krás dovede nejen tvořit, nýbrž i ničit. Přes to, že tento tvrdý zákon přírody lidstvo zná a že mu i podléhá samo, těžko se s ním smiřuje, poněvadž se příčí jeho kulturním citům. Všecko zazlívání a žehrání jsou tu marny. Bylo tak a bude na věky. Příroda, jako by si byla vědoma, co způsobila svým necitelným rozmarem – honem se snaží napraviti svou zkázu úrodným a bujným jarem, které nám poselo louky bohatými květy, naplní pole zdařilým osením, lesy veselou zelení a řeky a potoky klidnými vodami. I ptáci se nám vrátili a oživili naše zahrady, luhy i háje, a ti z opeřenců, co zůstali doma, zachránili si také životy v počtu nad očekávání, že se až divíme, jak unikli ledové smrti.

A věru: kdyby dnes nebylo těch příšerných černých koster stromů, které tu letošní krutou zimu zaplatily životy a které tu stojí v přírodě jako němí svědkové boje, snad bychom si na tu příšernou zimu již ani nevzpomněli.

Ale ty stromy, ty stromy! Ty naše nebohé aleje u cest, štěpnice, zahrady, celé skupiny lední! Ty mluví letos právě z  té nejbujnější zeleně ostatní přímo bolestnou řečí! Je to pohroma v  našich dědinách nesmírně velká.

Poznámka

Úplný soupis škod pohromou mrazovou způsobených viz 334.


Str. 327

Katastrofální bouře, vichřice a průtrže mračen (rozpoutané živly) téměř v celé republice

Ve čtvrtek dne 4. července večer as o tři čtvrtě na osmou po parném dnu zatáhla se obloha zlověstnými mraky, jež rychle se blížily a šířily a za krátkou čtvrthodinu zdvihl se ohromný vichr, jenž záhy změnil se v pravý uragán, jenž lámal silné větve starých stromů, točil s nimi vysoko v oblacích, prach, hlína, kousky dřev, těžké tašky, plech se střech atd. v divé směsici točily a vířily ve vzduchu; zároveň spustil se takový hrozný liják, že nebylo možno pomýšleti na nic jiného, než na vlastní záchranu. Hrom burácel a blesk osvětloval divokou spoušť. Teprve když strašný větrný cyklon se přehnal, vybíhali lidé a snažili se uvolniti cestu proudům vod a zabrániti cestu děrami ve střechách do příbytků.

Katastrofa, jíž není pamětníků dolehla nejvíce na krásné lesní velikány v parku a oboře.

Ještě jsme se nevzpamatovali z následků sibiřských mrazů, a již nové zprávy Jobovy drásají naši duši a kruší naše srdce. Taková bouře, takové tornádo, které prolétlo pruhem celou republikou, ukázalo vlastně, jak jsme bezmocní proti tomuto hroznému rozpoutanému živlu přírody.

Nejhůře postižený kraj Královéhradecký. Na mnoha místech okresů Hradec, Rychnov n/Kn., Broumov, Náchod, Opočno, Police, Česká Skalice, Jaroměř a jinde jsou nejen krytiny, ale i celé střechy odneseny a budovy zničeny. Žalostný je pohled na postižené památné kostry, zvláště kathedrála sv. Ducha v Hradci Králové - větrnou smrští střecha úplně zničena a klenba promočena a jiné – všude zříme zhoubu a zkázu. Ze všech zpráv nás došlých vane smutek.

Podle dosud došlých zpráv bylo zmařeno při katastrofě na 30 lidských životů a desítky osob byly těžce zraněny a sta lehce. Nejvíc obětí vyžádal si orkán ve východních Čechách a hlavně na Pardubicku a Královéhradecku.

Rok 1929 ostane na dlouho v paměti současníků, nejprve sibiřská zima v lednu a únoru a pak v červenci hrozná bouře.


Str. 327b

Věž zámecká – hladomorna

Kancelářské místnosti v staré okrouhlé věži upraveny byly v obývací komnaty s arkýřem; velice vkusné arhitektonické výzdoby provedeny byly během tří let pro budoucího majitele zámku na zimní doby. Odtud nádherný pohled na hory Orlické.

Z  rozhodnutí státního pozemkového úřadu propuštěn byl ze záboru velkostatku zámek s  příslušnými budovami, jakož i park do stávajícího vlastnictví Colloredo-Mannsfelda. Veškeré vzácné cenné obrazy a museum jsou obecenstvu přístupné dle platného řádu ze dne 4. září 1924. Viz strana 294 p.v. výňatek  a řádu pro návštěvníky sbírek.

Millenium sv. Václavské v Praze

Všenárodní slavnosti vyvrcholeny byly v posledním týdnu měsíce září nejen v Praze, ale téměř všude v městech a obcích republiky naší.

Putovali desetitisíce na Hrad pražský do dostavěného chrámu a miliony Čechoslováků zastaví se v pohnutí a povznesení před obrázkem symbolu více než tisíciletého trvání státu Českého před korunou svatováclavskou.

Ve výročí svého tisíciletí vidí stát československý jasně před sebou nejen chyby minulosti, nýbrž i svou cestu další. Posíleno svým vítězstvím ve světové válce, uvědomivši si opět svou sílu a svou schopnost, předá dnešní pokolení budoucím nejen dědictví knížete Vácslava Svatého, nýbrž dědictví zvětšené a rozšířené ve směru vývoje budoucnosti.

V tyto slavné dny, jež i cizině …… oči a jí připomenou tisíciletost našeho státu a našich bojů, povznesená bude úcta a respekt k naší minulosti. Posílí nás vědomí, že stát s tisíciletými kořeny nebude už vyvrácen. Dá nám sílu obstáti v zápasech budoucích.

Jděme stále ku předu bez sebepřeceňování, ale s mužným sebevědomím národa, který na vysunuté přední stráži předržel nejhorší nebezpečí, a věří, že pokolení budoucí budou silnější minulých.


Str. 328

Biskup v  Opočně

Dne 21. září 1929 přijel do našeho města Královéhradecký biskup JUDr. A Th.Dr. Karel Kašpar, aby uděloval svátost biřmování a aby visitoval děkanské konficium.

V den příjezdu v Opočně uvítán byl na Rašínově náměstí místními a venkovskými farníky. Prohlídkou kostela kláštera ukončil biskup svou visitaci v dnech následujících a do sousední obce Přepyšské s tamním bunderiem odejel.

V té době jest zástupcem Colloredo-Mannsfelda jako patronátní komisař místní lesmistr Hugo Konias.

Třetí volby do zákonodárných sborů

Volby do poslanecké sněmovny a do senátu ustanoveny byly na neděli, dne 27. října 1929 v měšťanské škole dívčí. Z 1311 hlasů při volbě do poslanecké sněmovny odevzdaných znělo:

pro komunistickou stranu čís. kand. 1                                   60 hlasů

pro německou sociálně demokr. stranu  čís. kand. 6      ...

pro německou národní stranu                                                 1

pro národně social. stranu čís. kand. 8                                  183

pro sociálně demokrat. čís. kand. 10                                      296

pro Ligu čís. kand. 12                                                                    12

pro národní demokracii čís. kand. 13                                     135

pro lidovou čís. kand. 14                                                             237

pro Agrární republ. čís. kand. 15                                                              158

pro živnostenskou čís. kand. 16                                                               228

pro něm. křesť. sociální čís. kand. 17                                     1

                                                                                                             1311

Z 1160 hlasů do senátu odevzdaných znělo:

pro komunistickou stranu                                                          72 hlasů

pro něm. sociálně demokr. stranu                                         1

pro něm. National Part.

česk. sl. národní social. stranu                                                  157

pro česk. sociální demokrat. stranu                                       253

pro Národně demokrat.                                                             120


Str. 328b

pro lidovou stranu                                                                         225 hlasů

pro republ. agrární stranu                                                          134

pro živnostnickou                                                                          197

pro něm. křesť. soc. stranu                                                       1

                                                                                                             1160

Stavební ruch soukromý na parc. 592

Během roku tohoto dokončeny byly stavby domků rodinných:

Čís. p. 452 Na parc. stavební 592/55 Náležející Frant. Kučerovi
453 592/63 Vácsl. Štanderovi
454 592/25 Vácsl. Hejcmanovi
455 592/34 Frant. Kozlovi


Stavby chodníků, vydláždění silničního tělesa a kanalisace

V Dobrušské ulici postaven byl chodník od domu čís. 342 až k domu čís. 358, čímž řádná úprava až ku hřbitovu provedena jest. Stavbu prováděl stavitel Emanuel Černý a náklad činil asi 50.000 K.

Okres postavil resp. vydláždil od rozcestí u hřbitova silniční těleso čís.parc. 1274, až na nádraží žulovými kostkami. Stavbu prováděli místní mistři dlaždičtí Josef Štěp z Hradce Králové a Jan Šmída v Opočně.

Kanalisace dle plánu prováděla obec do pozdní doby roku tohoto od budovy č.p. 134 až k Jordánku přes obecní louku a od Hotelu Černý (VR. Čp. 312) Králové Hradeckou ulicí až k mlýnu č.p. 197. Stavba svěřena byla Ingenieru Bohuši Frimlovi a staviteli Emanuelu Černému.

Náklad vyžadovati bude as 400.000 Kč. Dozor od obce vykonává místní stavitel Vácslav Javůrek.

Ceny plodin10/11. 29

Za 100 kg české pšenice Kč 160-175 hrách Kč 230-350
Žito 122-125 Čočka 625-700
Ječmen 140-155 Mák 650-700
Oves 113-120 Kmín 650-670
Seno 75-80 Brambory 24-28
sláma 30-42 Kukuřice 80-82


Str. 329

Porovnáme-li ceny obilních plodin v roce minulém, shledáme opětně nápadné klesnutí cen. To lze vysvětliti tím, že letošní rok byl velice příznivý a úroda všude nejen u nás, ale i v jiných zemích velmi dobrá.

Rozpočtové rozvahy 1930

Úhrn řádné potřeby činí Kč. 699.027,50

Úhrn řádné úhrady činí Kč. 374.290,-

Schodek řádného rozpočtu Kč. 324.737,50

Úhrn mimořádné potřeby činí Kč. 735.000

Úhrn mimořádné úhrady činí Kč. 735.000

Rozpočtový schodek Kč. 324.737,50 – má se hraditi obecní přirážkou 135 % k dani činžovní a 200 % k daním ostatním. Celkem úhrada přirážková vynese Kč. 124.394 a neuhrazený schodek Kč. 200.343 má se žádati o příděl z vykonávacího fondu dle zákona ze dne 15/6 1927, č. 77 sb.z.n.

Vzpomínka na dvorního radu MUDra. Jana Dvořáka

Na deskách podacího protokolu z roku 1890 poznamenal býv. městský tajemník Vilém Zohorna tuto událost:

„Dne 5. listopadu 1890 na po……….. jednáno bylo na vysokém sněmu Království Českého v Praze o žádosti města Dobrušky, aby c.k. okresní soud z Opočna tam přesazen byl. Náš první poslanec mladočeské strany MUDr. Jan Dvořák ujal se vřele proti žádosti města Dobrušky, takže vzdor agitaci, kterou Josef Archleb, purkmistr Dobrušský, před zahájením sněmu prováděl, byla tato otázka šťastně ve prospěch města Opočna odhlasována.

Jan Dr. Dvořák zaslal o 2. hodině 20 m. telegram o této radostné události, jež se s vyřízením a rozřešením přes tři roky protahovala a zdejší obecenstvo stále v napětí udržovala. Výlohy zdejší obce na ochranu a udržení c.k. okresního soudu ……. se přes tisíc zlatých a jest tato otázka se strany města Dobrušky po čtvrté opakovaná.


Str. 329b

Čestní občané města Opočna

1852      Jiří Pitka, ředitel panství Opočno                                             24. II. 1895

               M… Dr. Fr. A. Skuherský, panský lékař                  12. VII. 1864

1857      Jan Pellar, ředitel panství Opočno                           + 1863

               Ant. Bohutínský, ředitel panství Opočno                             + IV. 1885

1859/60 Kar. J. Rojek, děkan v Budyni                                   + 1877

               Frant. Palacký, historiograf král. Českého            26. V. 1876

               Dr. Fr. Lad. Rieger, poslanec, vůdce národ, …     3. III. 1903

               Dr. Fr. Brauner, poslanec                                            + 1879

               Dr. Leop. Klaudy                                                             +

               Em. Pilsch z Petschendorfu, okresní soudce       + 1876

               Jos. Burgerstein, oficial                                                + 1874

1864      Jos. Krehan, prvý purkmistr z  r. 1850                    13. IX. 1866

               Jos. knížeColloredo-Mannsfeld                                               22. IV. 1895

1868      Lad. Roztočil, okr. soudce v  Opočně                      4. I. 1905

1871      MDr. Fil. St. Kodym, spisovatel                                 4. X. 1884

               Jeroným hlraběMannsfeld, ministr orby                             29. VII. 1881

1876      MDr. Ignác Teuner, primář nemocnice                 12. VII. 1906

1877      Jan Schön, okr. soudce v Opočně                            26. I. 1884

               Frant. hraběColloredo-Mannsfeld                          +

1880      Aug. Heistermann z Ziehlbenku, řed.panství     +

1890      Jos. Tomeš, rada z.soudu v  Opočně                      25. VII. 1896

1892      MUDr. Jan Dvořák, poslanec                                     13. XII. 1916

1894      Jan …… okresní hejtman v Novém Městě n/M.                22. X. 1905

1895      JUDr. Frant. Roesler, advokát v Opočně                              23. V. 1917

1899      Karel Adámek, přísedící z.výboru                            15. I. 1918

1905      Jiří kníže z  Lobkowicz, nejvyšší maršálek             21. XII. 1908

1918      Alois Jirásek, spisovatel                                                               12. III. 1930

1926      Jan Hofmann, ředitel měšťanských škol                               26. III. 1926

1928      Adolf Wolf, pokladník Obč.záložny v.v.

1930      Černý Jos. JUDr., poslanec v  Praze Vinohrady

1935      T. G. Masaryk, president R. Č. S. v Praze

1936      MUDr. Václav Cypra, primář opočenské nemocnice v.v.


Str. 330

Rok 1930[editovat]

Oslava osmdesátých narozenin presidenta republiky Ph. Dra T. G. Masaryka

Pod záštitou okresního zastupitelstva a městské rady v Opočně konala se ve dnech 6ho a 7ho března 1930 oslava osmdesátých narozenin pana presidenta republiky Dra T. G. Masaryka následovním programem:

Dne 6. března o 8. hodině večer v sále Kodymova Národního domu slavnostní akademie, které přednesen byl radou z. s. B. Morávkem význam slavnosti.

Dne 7. března o 9. hodině ranní konala se schůze slavnostní obecního zastupitelstva v zasedací síni městské radnice, kterou zahájil starosta města Cyril Vaníček, uvítav přítomné pronesl radost z významné slavnosti této a sdělil usnesení městské rady, že na paměť 80tých narozenin presidenta republiky T. G. Masaryka založí se fond, který každoročně bude dotován z prostředků obce a příspěvků místních peněžních ústavů, po případě dary až doroste na 50.000 Kč, pak z výnosu úroků budou podělováni vždy 7. března každého roku chudí městoví příslušníci. Současně zaslán byl holdovací telegram následujícího obsahu:

Pane presidente!

Obecní zastupitelstvo města Opočna v dnešní své slavnostní schůzi oddaně vzpomíná Vašich osmdesátých narozenin a dovoluje si Vám přáti mnoho zdraví. Vroucně si přeje, abyste ještě na dlouhá léta byl nám zachován. J. Kašlík v. k. tajemník

C. Vaníček, v. k. starosta.

Následují podpisy všech členů obecního zastupitelstva. Zdařilou pohádkovou dětskou hrou "O matce vlasti" pořádanou sborem učitelským Opočenských škol slavnost ukončena.


str. 330b

Rekonstrukce městské plovárny

Na podzim loňského roku a nyní z jara 1930 provedena byla rekonstrukce koupelny u Broumaru nákladem 18.000 Kč a jest nyní rozšířena o nových 14 kabin. Bude tedy míti 24 kabin. Velkostatek povolil umístění na břehu rybničním na dobu šesti let za poplatek 50 Kč ročně. Stavba svěřena byla místnímu staviteli Emanuelu Černému.

Úmrtí

Dne 11. ledna 1930 zemřel nadstrážník obecní Jan Šmída ve věku 80 let; v službě obce byl plných čtyřicet tři let. V prvé době byl také lampářem a po umrtí Matěje Zamastila ustanoven policejním strážníkem; s ním odchází starý zvyk vyhlašování bubnem.

Osobní

V schůzi obecního výboru dne 24. ledna 1930 zvolen Vácslav Vítek z Orlice smluvním elektrotechnikem města Opočna. Místní školní rada ustanovila v r. 1926 Dominika Dostála smluvním školníkem na škole obecní dnem 1. září 1926.

Po odchodu berního ředitele Bohumila Štarchána do výslužby, pověřen byl správce Vácslav Lev přednostou úřadu berního. Viz strana 234, 247 a 300.

Umrtí spisovatele Aloise Jiráska

Dne 12. března 1930 umřel nám předrahý básník a spisovatel, čestný občan města Opočna Alois Jirásek. Odešel nám náš drahý Alois Jirásek skoro nečekaně, přes to, že věk jeho života vyrovnal se věku patriarchů a přes to, že zejmena v posledních dnech, kdy se jeho bolestem přitížilo a kdy se k nim přidružily i další, počali jsme se chvět o jeho život. Byla tu však přímo zosobněná víra národa v Jiráskovu nesmrtelnost.

Jiráskův odchod z národa stává se zas jednou těžkým a závažným okamžikem, který nabývá přímo historického významu a nevymizí z národních desek kamenných. Byl vírou i nadějí národa a proto se musel státi i jeho láskou. Skon Jiráskův jest národním smutkem.


str. 331

Odešel od nás, když se v krátké době mělo naplnit jeho osmdesát let. Odešel, a co v srdcích našich dnes zůstalo, jest neskonalá bolest, smutek a žal.

Nikdy národ náš mu nezapomene, co svými knihami vykonal pro duchovní uvědomění a mravní organisaci celých generací národa. Byl to Alois Jirásek, jenž v dobách temna a světové války, nelekaje se žádných obětí na svobodě, spisovatel, svým manifestem jménem svým a svých druhů burcoval svědomí českého poselstva a celého národa, a volal po svobodě národa a nové Evropě demokratické.

Přišla chvíle, kdy habsburský ministr potupil Tomáše Masaryka, národ odpověděl svou přísahou ústy Aloise Jiráska. Přišla sobota 13. dubna 1918. Ve Smetanově síni Obecního domu zazněly varhany a akordy nesmrtelného chorálu: "Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho!". Apoštol Alois Jirásek mluvil hlasem vzníceným:

"Sešli jsme se v památní době a na památném místě, odkud vládl zemím českým husitský král Jiří. Sem se sjížděla cizí vyslanectva. Odtud vyjelo slavné poselstvo do Francie pro velkou myšlenku Jiřího krále, jenž sám válečný výtečník, předce válku nenáviděl a pracoval, aby všeliké rozepře mezi národy byly urovnány přátelským rozsouzením. Hle velká vznešená myšlenka stálého míru a odzbrojení, která je touhou dneška a zachvívá duší milionů, po prvé uvedena v život před čtyřmi sty lety naším husitským králem."

"Z plnomocněn zástupci našeho národa navrhuji Vám, abyste jednomyslně přijali tento projev."

Mistr Jirásek za hrobového ticha pomalu, slovo za slovem, s důrazem a vzletem od věty k větě se zdvihajícím, vztyčen na tribuně řekl přísahu národa.


Str. 331b

A když, při drahé památce předků a nad hroby padlých“ zvedl svou ruku, pozdvihl se celý les rukou a oči všech byly obráceny k  velebnému kmetu, jakoby živoucímu vtělení jednoho ze starých hejtmanů revoluce husitské.

Nelze vylíčiti slovy, jaké nadšení zalomcovalo Smetanovým sálem, když Alois Jirásek domluvil. Každý cítil, že udeřila hodina osudu, že už není žádného kroku zpět.

A přišel 21. prosinec 1918. Přišel den návratu našeho presidenta. Na Wilsonově nádraží stál proti němu vysoký kmet, pýcha českého spisovatelstva, tlumočník národní přísahy dubnové, Alois Jirásek. Dva patriarchové, dva profesoři, dva buditelé, dva revolucionáři.

Dvě ruce dlouho a dlouho se tiskly, dvě srdce se horoucně objala. Bylo v nich všechno naše vítězství, naše sjednocení, osvobození, hrdost, naše láska, všechna naše minulost, přítomnost a budoucnost. Tomáš Masaryk a Alois Jirásek plakali a my všichni jsme plakali s nimi.

Dnes pláčem po druhé. Aloise Jiráska již není! Odešel ten velký, bohatý z ducha, odešel velký buditel a bojovník národa, odešel velký člověk, nad něhož nebylo šlechetnějšího a jenž vše, co měl, dal svému národu a dal lidstvu. Jeho jméno a duch na věky bude žíti v srdcích našeho jednotného národa československého a všech generací budoucích.

Městská rada zaslala neprodleně projev soustrasti rodině našeho zesnulého Mistra, jakož i obecnímu zastupitelství města Hronova. Zástupce našeho města rada z.soudu Morávek zúčastnil se v neděli, dne 16.ho března 1930 pohřbu v Praze, kdež jemu vyhrazeno bylo čestné místo v Pantheonu i v průvodu.

Ve schůzi městské rady dne 17.ho t.m. při zahájení téže věnoval starosta města vřelou posmrtnou vzpomínku Otci naší samostatnosti, který svými nesmrtelnými veledíly získal si lásku celého národa, zvěčnil náš kraj podorlický a naše města. Usneseno k uctění památky našeho čestného občna věnovati


Str. 332

divadlu města Hronova 250 K. a spolku spisovatelů českých „Svatobor“ taktéž 250 K. na místo věnce dle výslovného přání pozůstalých. Obecní zastupitelstvo zúčastnilo se dne 19.ho t.měs. uložení urny s popelem do rodinné hrobky na tamním hřbitově. Taktéž tělovýchovná Jednota „Sokol“ vyslala deputaci k tomuto aktu.

Rušení berních úřadů – viz str. 291

Znova a znova vynořuje se plán rušení všech berních úřadů. Již od r. 1921 jsou tím rozrušováni nejen úředníci, u nichž jde o ztrátu všech přednostenských míst, ale i celá řada měst, v nichž umísťování berních úřadů jest závažnou složkou jejich hospodářského a obchodního života. Co petic a deputací tato města vyslala, co důvodů pro ponechání v nich berních úřadů uvedla a předce vše marně. Nedbáno ani hlasu a důvodů Svazu českých okresů, Svazu čsl. obcí a měst, celé řady obchodních a živnostenských korporací, společenstev a gremií, nedbáno ani varování od berních úředníků samotných, nehleděno na smutné dosavadní zkušenosti s několika již dřív zrušenými nebo k berním správám připojovanými berními úřady, nedbáno ničeho.

Stále se mluví, že úřady jsou pro občanstvo, ale dnes tato pravda se mění a zavádí se nová, že občan půjde kolik hodin cesty, aby posloužil úřadům. Za starého Rakouska bránili jsme se proti centralisaci úřadů a nyní sahá v svobodné republice ministerstvo financí cestou administrativní na rušení všech berních úřadů.

Městská rada podala na příslušných místech ohražení.

Změna stanov Družstva Kodymova Národního Domu

Dle stanov v případě rozejití se Družstva mělo jmění připadnouti městské obci Opočenské. V poslední valné schůzi Družstva usneseno mimo jiné změny stanov, aby v případě rozejití se Družstva připadlo jmění toto tělocvičné Jednotě „Sokol“ v Opočně. Proti tomuto usnesení podala městská rada zemskému úřadu stížnost, byla však dne 16. dubna 1930 pod č. 202085 A.i. 1930 zamítnuta.


Str. 332

Úmrtí

Tři posmrtné vzpomínky v prvé době r. 1930:

Dne 7. června 1930 zemřel následkem úrazu při vykonávání svých povinností nedávno ustanovený elektromontér Vácslav Vítek.

Dne 12. července 1930 zemřel mistr obuvnický Bohuslav Malec ve věku72 let. Týž působil v obci téměř 27 let v obecním zastupitelství, posledně v městské radě; úkoly naň vznesené vykonával vždy svědomitě a pilně. Stál v popředí živnostenských organisacích.

Dne 25. července 1930 zemřel mistr pekařský František Žižka v požehnaném věku 79 let. Také tento činovník působil v obecní radě téměř 20 let jako obecní hospodář vždy svědomitě a pilně.

Oslava hudebního skladatele F. Z. Skuherského

V den stých narozenin mistra Františka Zdeňka Skuherského, hudebního skladatela, pedagoga a ředitele ústavu pro církevní hudbu v Praze, položen byl na hrob jeho na hřbitově v Českých Budějovicích věnec, věnovaný Československou jednotou hudebních stavů a zároveň ozdobena byla kvítím pamětní deska na domě č. 42 ve Skuherského ulici (VR v Českých Budějovicicíh), kde mistr Skuherský v posledních létech svého života bydlil a kde též 19. srpna 1892 zemřel. Viz životopis na str. 200.

Také město Opočno, rodiště oslavence (1830–1892), syna známého lidumila a zakladatele v.v. nemocnice, vzpomíná stého výročí jeho narozenin 3.ho a 10.ho duchovním koncertem v místním děkanském chrámu za laskavého dirigování prof. Václ. Marela.

Předběžná práce na svazovém vodovodu Metujském

Ve vhodné letní době položeno bylo hlavní potrubí projektovaného skupinového vodovodu Metujského v Masarykově ulici od domu čísl. 141 až k městské váze u Sokolského cvičiště na parcele 1274, nákladem osmdesáti tisíc korun. Tyto práce bylo nutno provésti před zadlážděním okresní silnice kostkami do betonu osazenými a před zřízením chodníku od lékárny k městské váze.

Současně obec provedla kanál od hotelu „Praha“ k  domu č. 161


Str. 332b

a okres rozšířil vozovku silnice před lékárnou posunutím terasní zdi o jeden metr.

Výkop pro hlavní potrubí provedli Ing. Friml a Em. Černý, potrubí dodal a namontoval Ing. Dr. Bureš z Vinohrad – Praha, při čemž bylo pamatováno na vodovodní přípojky.

Čestné občanství

Po návrhu městské rady uděleno bylo ve schůzi obecního zastupitelstva dne 28. července 1930 poslanci JUDru Josefu Černému v Praze čestné občanství.

Změna u soudu:

Dosavádní rada z. soudu a zároveň přednosta soudu Břetislav Morávek přeložen byl ke krajskému soudu v Hradci králové dnem 1. září 1930; na místo téhož nastoupil okresní soudce Bedřich Balcar, který zaujal místo jako jedenáctý přednosta zdejšího soudu od roku 1850 počínaje. Viz str. 228 p.o. a 289 a 307.

Odcházející soudní rada Morávek zúčastnil se horlivě ve městě našem téměř ve všech veřejných i soukromých korporacích a jako chef justice okresu Opočenského těšil se všude velké oblibě.

Změna držebnosti (VR čp. 137)

Nová hospoda, čili hotel „Holub“ přešel do vlastnictví dne 27. září 1930 na „Rolnický akciový cukrovar v Podzámčí“ z Jaroslava Plichty za cenu 375.000 Kč. s inventářem.

Tato hospoda, kdysi od velkostatku postavená, koupena byla kdysi emfiteutickým způsobem a zanesena byla v knize dominikální panství Opočenského pod čísl.pop. 137.

R. 1833 přestavěn byl tento dům a v I. poschodí zbudován byl velký prostraný sál, kdež vždy se pořádaly zábavy, přednášky, vojenské odvody a jiné. Byla to svého času jediná hospoda v městě našem, kde soustředil se veškeren veřejný a spolkový život. Doposud sídlo své zde má „Občanská beseda“.


Str. 333b

Divoké záplavy, vichřice a bouře

Ohromné spousty vody rozlité viděli jsme ve svátky Všech svatých a dušiček na Hradecku, Pardubicku a na celém středním Polabí; viděli jsme účinky divokých větrných a sněhových smrští, které rozlamovaly stromy v lesích našich. Katastrofální záplavy vod, které ohrozily ve dnech 28. až 31. října 1930 téměř celou naši vlast a které dosud nepozbyly někde své ničivé síly, odvrátily v první chvíli pozornost od našich lesů. V některých lesích udělal vichr paseky, zvláště na Moravě, pak na Vysokomýtsku, Litomyšlsku, Trutnovsku, na severovýchodním pomezí Čech, mezi Orlickými horami a Krkonošemi. Spoustou vod nejvýš bylo postiženo v Čechách Králové-Hradecko a Vamberecko. Osady a města na Orlici a na Labi zažily těžké hodiny. Největší zátopa byla v Třebechovicích a v Častolovicích, kde voda zatopila i byty; železniční náspy jsou vodou podemlety a celé kraje jsou jedinou vodní hladinou.

Předběžné práce na svazovém vodovodu Metujském.

Vypracování podrobných plánů Metujského vodovodu zadána firmě inž. Dr. Bureš v Praze. Vodoprávní řízení, provedené v říjnu, musí býti doplněno novým, které bylo nařízeno na 28. prosince 1930.

Potřebná voda má být zajištěna z prameniště v Horním Dřevíči, v Bezděkově u Police n./M, v Mochově, Nízké Srbské, ve Lhotě u Machova, z prameniště pod vrchem Bor přímo na českokladských hranicích a v Nízké Srbské. Jímání vody má se díti štolováním a …..

(Velkým nebezpečím pro tyto prameny jest bezprostřední blízkost říšských hranic: v případě válečného nebezpečí možno tyto zničiti v první hodině po vypovězení války.)

Stavební ruch

Během roku tohoto provedeny byly stavby rodinných domků následovně:

Čís.pop. 456       manželů Hodovalových                na stav.parc. 592/64

               457         Rathouských                                     592/65

               458         Em. Černých                                     592/66


Str. 334

               459         Emanuela Černého                        592/53

               460         Jana Pavlíka                                       587/6 na

                              Krechaní

               196         Josefa Řeháka                                  888 u

                              Broumaru

               23           Jaroslava Šotoly                                              1049 na

                              Švamberku

               461         manželů Šimkových                       592/67


Ceny plodin 15/II 1930

Tabulka

Porovnáme-li ceny obilních plodin v roce minulém, shledáme velké klesání cen; to lze vysvětliti tím, že opět letošního roku téměř v celém světě velká úroda byla. Z jiných států zaplavují republiku svými zemědělskými výrobky vzdor zvýšené nové celní přirážce, a tak ocitáme se v zemědělské krisi, která vládu donucuje k mimořádným opatřením. Celá budoucnost dnes závisí na problému hospodářském a jeho zvládnutím je podmíněno vše ostatní.

Zavádí se povinnost semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu. Zavádí se přísné mísení cizí mouky s moukou vyrobenou z domácího obilí a to v témž poměru, který jest předepsán při semílání obilí.

Hluboký pokles cen obilí a mlýnských výrobků, jaký v poslední době nastal, donucuje vládu zvýšiti další celní přirážky na tyto zemědělské produkty.

Vláda jest zmocněna změniti procentní poměry při semílání obilí a mouky mísení v obchodu. Činnost mlýnů a modulity mísení mouky a obchod moukou bude přísně pod kontrolou.


Str. 334b

Počet ovocných stromů a keřů 20. září 1930

Po mrazové pohromě v roce 1929 provedeno bylo v obci zdejší podle stavu dne 20. září 1930 sčítání ovocných stromů a keřů a zjištění škod způsobených na ovocných stromech:

                              Odumřelo           zůstalo zdrávo  nově vysázeno

štěpů                    919                        1580                      236

hrušní                   461                        700                        4

třešní                    231                        243                        59

višní                      79                           34                           4

švestek                               1563                      958                        75

sliv                         165                        293                        2

meruněk             32                           39                           5

broskví                 2                             12                           3

vlaš.ořech           196                        121                        7

moruše                               3                             1

rybíz                      263                        2478                      4

angrešt                                232                        394                        2

Úhrnem              4.121                     6.803                     443

Rozpočet na správní rok 1931

Úhrn řádné potřeby činí K. 1.752.640

Úhrn řádné úhrady činí K. 1.232.649

Schodek řádného rozpočtu 519.991 K.

Úhrn mimořádné potřeby činí K. 617.000

Úhrn mimořádné úhrady činí K. 617.000

Vykázaný schodek 519.991 K. uhradí se obecní přirážkou k daním přímým a to 135 % k dani činžovní, 200 % k ostatním daním, jež vynese K. 128.790, a neuhrazený schodek K. 391.201 připadá na zemský vyrovnací fond.

Stav všech zápůjček k 31. prosinci 1932 K. 2.255.992,98. Obecní zastupitelstvo ve své dne 31. října 1930 konané schůzi schválilo tento rozpočet s tím, že o neuhrazený schodek 391.201 K. u vyrovnacího fondu zemského s řádným odůvodněním zažádáno bylo.


Str. 335

Krise hospodářská a průmyslová:

Vánoce obav i důvěry

Těžká zkouška nastala mladé republice Československé za posledních let na poli národohospodářském. Naše zemědělství, základ našeho života ekonomického, trpí vyvrcholenou krisi a nyní také náš průmysl i obchod konstatuje podobně nepříznivý obrat důsledkem všeobecné situace ve světě. Krásná pohádka i sen z doby po státním převratu a skončení světové války, kdy jsme viděli příliš mnoho růží, náleží bohužel už jen minulosti.

Zle se vyplatil rozvrat ruské veleříše všem jeho spoluvinníkům. Ani Německo, jež získalo nejvíce, nemá zisk zajištěný, o Anglii ani nemluvě. Rusové jsou bohatší dnes ze zlých zkušeností a v tom směru získala současně hlavně ruská emigrace; otevřely se jí oči slovanské důvěřivosti.

Sovětský dumping hubí sice dočasně jako pracovní lid i inteligenci v SSSR, podobně i hospodářský život Evropy, ale nese i zárodky vlastního pak konce.

My, Čechoslováci, se musíme zaříditi v této hospodářské krisi podle vlastních poměrů; pomoci si můžeme pouze sami, ježto ostatní svět má starosti své vlastní. Nové usměrnění našeho života národohospodářského jest odůvodněno dnes více než kdykoli jindy. Nezávisíme ve všem a všude pouze a výhradně na cizině, na podmínkách našeho vývozu a dovozu. Také otázka naší výroby a její další úpravy i reorganisace vnitřního konsumu padne při tom na váhu.

A proto s plnou důvěrou přes veškeré obavy sledujeme otázku československé budoucnosti po stránce národohospodářské a věříme, že také politicky a národně i státně


Str. 335b

najdeme vždycky tolik idealismu u činitelů zodpovědných, abychom bez obav patřiti mohli do budoucna.

Ovšem jsme závislí – všichni bez výjimky – na sobě vzájemně. Proto věřím, že překonáme jako Čechoslováci i jako Slované všecky krise, jen zůstaneme-li vzájemně sobě věrni, budeme-li se bratrsky podporovati a nedáme-li se.

25. prosince 1930. Poslanec Adolf Prokůpek, předseda Nár. Rady.

Ženevští znalci o zemědělská krisi:

Zprávy agrárních znalců, kteří se nyní sešli k společným poradám v Ženevě byly nyní shrnuty v …. Společnosti národů v celkový obraz o světové agrární krisi.

Praví se v nich, že hlavní příčiny krise je nutno hledati v postupující mechanisaci zemědělských prací a v desorganisaci zaviněné světovou válkou. Zlepšené pracovní metody a výrobní systém zemědělský problém ještě více zkomplikovaly. Jako důsledek války se pociťuje rozhojnění produkce zámořských zemí. Po válce se uplatnily snahy o hospodářskou soběstačnost a snahy ochranářské. Často přistupoval k tomu vzestup venkovanů, takže zemědělství trpělo dvojnásob. Kolísání kapitálové síly peněz (inflace a deflace) přispělo pak rozhodně také k zostření krise agrární. Hlavní nesnáze spočívají v nepoměru mezi cenou prodejní a cenou výrobní. Většinou nedosáhla agrární výroba ještě ani cenové úrovně předválečné. Od roku 1929 ceny značně poklesly. Tento pokles byl značnější nežli pokles cen maloobchodových a nákladů na živobytí. Dále se zdůrazňuje neustálá fluktuace cen, která je dleko silnější, nežli byla před válkou.

Mzdy stávají se pro zemědělce stále tíživějšími, třebaže mzdy zemědělského dělnictva nedosáhly úrovně mezd dělníků průmyslových.

Ke všemu tomu zmáhá se stále a stále jak v zemědělství tak v průmyslu nezaměstnanost zejména v průmyslových státech.


Str. 336

Sčítání obyvatelstva města:

Obyvatelstvo sčítáno bylo dle stavu 1.ho prosince 1930

Celkový počet obyvatelstů 2370  … 2380.

Z toho jest:

Čechů                   2330

Němců                 19

Rusů                     2

Poláků                  2

Slováků                               0

Maďarů                               2

Cizozemců          25

Z přítomných bylo 1138 mužů a 1242 žen

Dle náboženství:

katolického                        1716

bez vyznání                       259

československého          235

českobratrského             145

……                                        0

pravoslavného                 10

židé                                       6

….                                          9

Viz dodatečné sdělení státního statistického úřadu v Praze str. 343.

Obytných domů koncem roku bylo 461, z nichž neobydleno – 4.

Sčítání provedeno bylo třemi sčítacími komisary: Františkem Barnetem, Robertem Lukešem a Ing. Karlem Štichem (VR: správně Ing. Karel Stich) a revisorem Josefem Matoulkem.

Nejstarší obyvatelé:

Novotná Marie, vdova po účetním, nar. 12/VIII 1838     92 r.

Městecká Dorota, soukromnice, nar. 4/IX 1844                                86 r.

Buchvald Josef, soukromník, nar. 1/II 1845                         85 r.


Str. 336b

O československé republice:

Dle sčítání z 1. prosince 1930 měla naše republika 14.726.158 lidí při výměře 140.446 km2.

Čechy mají přes sedm milionů obyvatel při výměře 32.065 km2, země moravskoslezská přes tři a půl milionů obyvatel při výměře 26.803 km2, Slovensko má skoro tři a půl milionů obyvatel při výměře 48.950 km2 a Podkarpatská Rus má skoro třičtvrtě milionů obyvatel při výměře 12.628 km2.

Většina obyvatel jest československá, totiž přes devět milionů lidí, z čehož Češi mají přes 7 milionů a Slováci přes 2 miliony. Němců jest v Československu přes 3 miliony, Maďarů skoro milion, Rusů asi půl milionu a pak něco Poláků a Židů atd.

V celém světě se počítá Čechoslováků na 12 milionů, z toho jich žije nejvíce ve Spojených státech severoamerických (přes 1 milion) po Československu, pak v Rakousku a zvláště ve Vídni asi jedno sto tisíc. V Chicagu ve spoj. státech žije asi 150.000 Čechoslováků, v Newyorku přes 50.000.

V Kanadě žije asi 40.000 Čechoslováků, v Argentině asi 30.000, v Brazílii a ostatní Americe asi 10.000. V Maďarsku se počítá Čechoslováků na ¼ milionu, v Jugoslávii asi 150.000, v Německu skoro 100.000, v Polsku 60.000, v Rumunsku 50.000, ve Francii 40.000, v Rusku 40.000, v Belgii skoro 10.000, pak přes 3.000 Čechoslováků žije v Bulharsku, Švýcarsku a Itálii, asi 1.000 ve Velké Británii, 500 v Nizozemsku, po 200 v Lotyšsku, Albanii, Španělsku, v Turecku, ve Švédsku a Dánsku.

Celkem vzato: Čechoslováků jest naní asi 12 milionů, z toho Čechů asi 9 milionů a Slováků asi 3 miliony. Hlavním jádrem národa Československého však jest a zůstane Československá republika s největším městem Českým Praha.                            Dr. Ot. Hurych


Str. 337

Rok 1931[editovat]

Nový okresní hejtman:

Novým přednostou okresního úřadu v Novém Městě n/Met. jmenován rada politické správy JUDr. Josef Srb z Vysokého Mýta a dosavadní rada Jindřich Wolf jmenován vrchním radou v Hradci Králové (podpis).

20. února 1931

Pozemkové knihy Opočenské:

Zhoubným požárem dne 31. prosince 1721 zničeny byly zápisy a knihy gruntovní v městské radnici uložené. O tom píše náš první kronikář Antonín Frant. Maršán:

„Velké neštěstí potkalo město Opočno skrz náramný oheň, když dne 31. prosince 1721 vrchnostenský dvůr pod zahradou spolu s radním domem a velkým dílem městských domů podpáleno a s magistrálními listinami v popel obráceno bylo.

Dne 10. září 1722 objednány byly dvě knihy pro zápisy důležitých listin, o čemž svědčí poznámky soudního písaře s nápisem:

„I. Léta Páně 1722 první kniha purkrechtní města Opočna, jenž sluje „Červená“ nákladem z užitků městských obnovená a založená od slavného úřadu městského od Jana Čížka, toho času písaře radního. Dne 10. Septembri anno ut supra.“

„ II. Kniha menší purkrechtní města Opočna, jenž sluje „Zelená“ na odpisování peněz gruntovních na čtyry díly rozdělená a nákladem z užitků obecních obnovená, za povinnosti p. Jana Kutskýho, ten čas jeho vys. hraběcí Excellence aktuariusa a p. Jana Sochora …….., p. Mikuláše Říhy, t.č. purkmistra, sepsaná od Jana Čížka, písaře radního.       Dne 10. Septembri Anno 1722.


Str. 337b

Ustanovení zkoušeného listovního neboli gruntovního k vedení knih pozemkových bránilo se město dlouho; měl dostati ročně 200 zl. stříbra, byt v radnici a dva sáhy měkkého dříví. Konečně na naléhání vrchnosti přistoupeno bylo k volbě zkoušeného listovního dne 27. února 1830 a zvolen a ustanoven J. V. C. Antonín František Maršán.

Dříve záznamy i vklady zanášel písař obecní, radní čili syndikus; z řady těchto syndiků zasloužil se Jan Josef Čížek, který založil kroniku města Opočna.

V pozdější době založeny byly knihy kontraktací III. a IV., do kterých zanášely se úmluvy, …. listiny a různé právní kvitance, dlužní úpisy a transakce o nemovitostech zdejších poplatníků. Tento stav u obce potrval až do zrušení …….. úřadů roku 1850, kdy knihy pozemkové odevzdány byly okresnímu soudu v Dobrušce do rukou prvního přednosty Vácslava Procházky k dalšímu vedení.

Zákonem zemským pro království České ze dne 4. prosince 1874 po provedené reaumbulaci katastru zakládaly se nové knihy pozemkové ve všech katastrálních obcích v Čechách. Také v našem městě provedeno bylo místní šetření v měsíci dubnu 1882 za předsedání okresního soudce Josefa Tomeše a udělaný nový návrh pozemkové knihy vešel v platnost koncem roku 1882, od které doby trvá v platnosti tato nově zdělaná kniha s příslušnými katastrálními mapami.

Zemské desky počínají od r. 1541, neboť toho roku zničeny byly všechny desky až potud vedené – velkým požárem, jemuž padla zároveň i celá Malá Strana v Praze za oběť. Potom založeny desky pamětní, do nichž zapisováno, co se o statcích z minulosti vědělo; byly ovšem tyto zprávy a zápisy velice sporé. Za krále Vladislava prohlášeno, že do desk zemských všecky vklady česky …..se zanášeti smějí a aby toto právo na věčné časy držáno a také zachováno bylo.


Str. 338

Ozdoba pamětní knihy:

Doposud jsme postrádali v této knize titulní list: Vladimír Endt, správce zdejší městské spořitelny, známý jako výborný kaligraf – byv požádán o dobré zdání – ochotně vypracoval titulní list s promluvou kronikáře dle vlastního návrhu v roce 1931. Velice krásná a zdařilá práce slouží za ozdobu této knize. Prvá slova na straně 303 provedl odborný učitel Jiří Vítek.

Nový elektrotechnik:

Obecní zastupitelstvo ve své dne 1. dubna 1931 konané schůzi zvolilo Josefa Vukostara ze Skřivan u Nov. Bydžova smluvním elektrotechnikem města Opočna. Týž nastoupil 8. dubna 1931. V téže schůzi žádáno o udělení koncese elektrotechnické a k vedení elektřiny s oprávněným náměstkem.

Úprava Rašínova náměstí:

Obecní zastupitelstvo v rozpočtové schůzi dne 30. ledna 1931 usneslo se provésti úpravu části náměstí Rašínova mezi okresní silnicí a chodníky od domu čís. 248 k domu čísl. 141 rozpočtovanou nákladem as 17.000 Kč. V měsíci březnu vykáceny byly staré kaštany a nahraženy kulovitými javory ve dvou řadách. Doposud neupravené prostranství mezi chodníkem a dlážděnou okresní silnicí vyplněno bylo záhony, na kterých vysázeny byly okrasné keře.

Ceny plodin 10/5 1931

Tabulka


Str. 338b

Plavení polenového dříví na „Zlatém potoce“:

20. dubna 1931

Málo jest už pamětníků v Opočně, jaký rušný život panoval na hrázi u Broumaru v druhé polovině minulého století.

Každého roku z jara plavívalo se polenové dříví a pařezy z rozsáhlého Colloredo-Mannsfeldského revíru v Sedloňově po Zlatém potoce do Opočenského elegonu. Musela se vždy volit vhodná doba, kdy dostatek vody zásobil potok z našich hor; do zahrazeného řečiště v katastru Sedloňovském házena byla zásoba vyschlých polen a pařezů, načež po vzedmutí vody puštěna byla celá zásoba do potoka.

O tom byla dána zpráva všem mlynářům, aby dali k disposici reservní náhon. Dozor na celý transport měli lesní hajní a přibrané dělnictvo z hor i z kraje; byli to vesměs spolehliví muži, kteří byli po ukončených a namáhavých pracích řádně odměněni.

Doprava trvala dosti dlouho – vše záleželo na přízni počasí; v noci se transport zarazil, aby opět voda se vzedmula. Jakmile přední doprava docházela k Podchlumí, byly neprodleně v obci Semechnické stavy uvolněny a současně zadní zbraň ve dvoře Elegonu spuštěna. Všude učiněny přípravy na rychlé vytahování polen i pařezů; druhý den nastal příchodem celého transportu velice rušný život pro pracující dělnictvo, které rozděleno bylo ve tři skupiny, a sice jedni vyhazovali z řečiště, druzí odnášeli a ostatní rovnáním do sáhů a měřením se zabývali. Vše muselo jít rychlým tempem z důvodu, by stále uvolněno bylo řečiště pro další materiál, který posunoval se od hor k Podchlumí.

Byl to opravdu rušný život a ty dny po celé délce potoka, zvláště v Elegoně a u rybárny. Lid byl veselý a pilný. Pro místní občanstvo bylo to velkou výhodou, neboť palivový materiál byl v mírné ceně stále k disposici. Dozor nad zásobami v Elegoně a na konec u rybárny vykonáván byl lesními úředníky velkostatku, kteří téměř každého týdne prováděli revisi.


Str. 339

Veškerý materiál byl juž dříve v horách zbaven kůry, která dopravovala se panskými a selskými povozy do tříslovny u hráze Broumaru se nalézající.

20. května 1931

Na hrázi u Broumaru v létech šedesátých a sedmdesátých:

Z celé řady hospodářských budov ostala pouze rybárna č.d. 223 s dvorem, zádomím a plavidlem ve své původní podobě. Ostatní budovy mlýn, tříslovna, šrotovník, rozsáhlé skladiště pro koráby, dále pak mlýnská usedlost Bartoňových později Kneiflových, hájovna a konečně velký špýchar kontribučenského fondu panství Opočenského – vše to během posledního čtvrtstoletí srovnáno se zemí.

U samé rybárny, tam kde pod okresní silnici velkým hlubokým kanálem vytéká přebytečná voda z Broumaru do náhonu velkostateckých luk – stála rozsáhlá budova, ve které umístěn byl mlýn o jednom složení, šrotovník a tříslovna – a za touto směrem k řece nalézalo se rozsáhlé skladiště pro koráby; naproti stálo skladiště na tříslo dubové a pro různé náčiní.

Mezi rybárnou a mezi jmenovanými budovami bylo stále ve dne i v noci rušno. Pracovalo se jak ve mlýně tak v tříslovně; stále zaměstnáno bylo 10 až 12 dělníků, mimo chasy mlynářské. Tvůrcem tohoto podniku byl lesmistr Oskar Laska, který téměř denně docházel do tříslovny a mlýna, staraje se o další zdokonalení strojů a obchodu. Práce účetní přiděleny byly porybnému Františku Wolfovi, který těšil se velké oblibě u pracujícího lidu, zaměstnaného v tomto podniku a u rybářství, a v tomto prostředí byli jsme nejšťastnější. Zde bylo naše pravé eldorado nejen pro nás, ale i pro naše spolužáky, kteří nás velmi často, zvláště o prázdninách navštěvovali a různé sporty s námi na souši i ve vodě prováděli.

Žel tohoto podniku, který dobře prosperoval a lidu obživu poskytoval.


Str. 339b

Mlýnská usedlost č.d. 228 a kontribučenský obilní špýchar:

Jdeme-li od rybárny několik kroků po hrázi zpět k Opočnu a mineme schůdka a potrubu a přicházíme ku zbraní, ohradě to pro kanál pod okresní silnici, shledáme na levé straně rozvaliny, zbytky to základu mlýnu č.d. 228 v Opočně. Zde stála jednopatrová budova, mlýn o tří složení, majetek manželů Kneiflových, který později dostal se do vlastnictví velkostatku Opočenského a přestavěn byl na pilu o dvou rámech. Na tento mlýn veden byl náhon po levé straně od rybárny. K tomu náležela velká zahrada na dva korce (nynější štěpnice). Čilý život zde panoval a veselo bylo potud, pokud majitel mlýna dobrou vůli udržoval s mocným sousedem, který hleděl se zbavit služebnosti ve prospěch svůj.

Jakmile dostal se mlýn do vlastnictví Colloredo-Mannsfelda, byl týž zrušen a postavena nákladná pila, která po necelých patnácti letech byla zrušena. Také zde nebylo porozumění.

Odtud podél náhonu u Broumaru vede pěšinka k okresní silnici na malý pahrbek, dnes v rukou malozemědělců, na němž svého času postavena byla rozsáhlá budova o čtyřech patrech, do níž se sváželo na podzim obilí z panství Opočenského. Byl to špýchar kontribučenského fondu. Důkladná tato budova vynikala z dáli, zvláště od hráze, a při jasném klidném počasí odrážela se v rybníku jako v zrcadle. Průčelí této stavby opatřeno bylo železnými vruty s třemi těžkými zámky; uvnitř široké schodiště do čtyř pater, celá budova vzorně udržovaná, používala se co skladiště obilní. Také tento cenný objekt musel padnout. Přeškoda této mohutné budovy, která tehdejší správou velkostatku přímo vandalsky zničena byla. Doposud vzpomínají mnozí občané s trpkostí na nerozvážné jednání zástupců velkostatku v tehdejší době.


Str. 340

Od rybárny počínaje směrem na splav u rybníka až ku poloostrovu byla cesta upravená, vypískovaná a po obou stranách ozdobnými keříky a .......... v letní době udržovaná; na poloostrově v středu proveden byl koberec vyzdobený různými druhy květin. Vše to činilo na chodce dojem jako by se nalézal v parku.

To byla častá procházka majitele panství s rodinou v letní době.

30. května 1931 „Ze zašlých dob“:

Plavení ovcí z panských dvorů v rybárně

Na dvoře v rybárně nalézá se velký bazén, pískovcovými kvádry upravěný, který dříve sloužil pro plavení a čištění ovcí z dvorů zdejšího velkostatku. To se dálo každého roku na jaře odděleně. Správcové dvorů vysílali své ovčáky a dělníky a po práci dopraveny byly očištěné ovce velkou lodí do Zárybnického dvora ku stříži.

Na ryze čistých podlahách prováděla se stříž čisté vlny. V té době bylo jak v rybárně, tak v ovčírně a na rozsáhlé pustině velice rušno. Každý dvůr měl svůj den a každý správce pohostil své zaměstnance.

Vzpomínáme na zašlé doby, kdy v družné veselé náladě veškeré úřednictvo zúčastnilo se po ukončených pracích společné hostiny v rybárně. Uvádíme zde jména těchto posledních správců knížecích:

Rudolf Neumann, správce dvorů Pulického a Najmanovského

Karel Vašátko, správce dvora Podzámeckého

Jan Duchoslav, správce dvora Ostrovského

Bedřich Heyn, správce dvorů Vranovského a Lhoteckého

J. Fiala, správce dvora Jenikovického

J. Dietel, správce dvora Tošovského

Po smrti čekatele svěřenství, hraběte Mannsfelda, rozhodl se starý kníže propachtovati dvory, cukrovar, pivovar aj. firmě Wentleck Fiedler a Gimbel na jaře roku 1882. Firma zaváděla racionální hospodaření, takže v poslední době dle nejnovějších výzkumů a zkušeností sloužila za vzor v šírém kraji.

Na pozdim roku 1919 přešel velkostatek, po odchodu bratří Fiedlerů, do správy nynějšího majitele Colloredo-Mannsfelda.


Str. 340b

Vyložení pamětní knihy obecní:

Č: 1640.

Oznámení, že jest pamětní kniha města Opočna ve smyslu čl. 9 vl. nař. ze dne 9. června 1921 čís. 211 sb. z. … po dobu 14 dnů, tj. od 6. června do 19. června 1931 v obecní kanceláři vyložena. Do osmi dnů po uplynutí této lhůty má každý občan právo navrhnouti věcný doplněk, načež o návrhu rozhodne obecní zastupitelstvo s platností konečnou.

Dne 5. června 1931.

Starosta a předseda: C. Vaníček

L. S.

Potvrzuje se, že žádných připomínek podáno nebylo; dne 1/7 1931

Z archivu zámeckého ohledně Cháborského jezu. Viz folio 2.9.4 v.

Úřední záznam v urbáři panství Opočenského vyhotoveném roku 1598 za pana Kryštofa Jaroslava Trčky z  Lípy:

O mlýně a prachárně v Podchlumí:

„Pod tím chlumem lesem jest mlýn od kamene dobře vystavěný o čtyřech korcečnicích a 2 stupních, v kterémž se náchlebník chová a každé týhodne vejmelného žita. Kromě toho což se k domácí potřebě žita a jiného semele, při nejmenším po 4 korcích dává.“

„Nad týmž mlýnem jest prachárně dobře spravená, kteráž prachaři pronajímá se na 30 g.“

O mlýně v Opočně:

„Za městem Opočnem jest lom, v kterém dobrý kámen jest a toho k domácí potřebě se užívá. Pod tím lomem jest mlýn dobře od kamene vystavený v šesti korečnicích a 1 kolo, kteréž táhne stup 12, v kterémž se náchlebník chová. A každého týhodne výmelného žita, kromě toho zase k domácí potřebě žita i sladův semele, při nejmenším po 6 korcích dává.“ (VR čp. 108)

Nejdůležitější se zápis v řečeném urbáři v předu nalézá a zní:

„Léta 1647. 13. Julij. Za panování Jeho Exellence, důstojného a vysoce urozeného pana Rudolfa Colloredy hraběte z


Str. 341

z Walsu a za správy urozeného a statečného rytíře pana Jana z Ryzmburka, toho času nařízeného hejtmana, vyzdvížen splav na gruntech urozené paní Kateřiny Wostrovsky rozené z Vlkanova a na Skalce, kterýmž se voda na mlýn Chlumecký odstarodávna žene a jde, na kterýžto splav dříví lesů Jeho Excellence, náklad pak peněžitý z důchodů Opočenských dva díly a třetí díl z důchodů od výš jmenované paní Wostrovsky dán byl a jest, při kterémžto díle tesaři a lid robotní k zavážení téhož splavu z panství Jeho Excellence dělali a paní Wostrovská třetím penízem a třetí osobou, nádeníky nápomocná byla.

Přitom stalo se mezi obojí vrchností toto, tak jakž od starodávna bývalo a lidmi víry hodnými se ukázalo, přátelsky a sousedsky narovnání, aby budoucně, kdyby toho kdy podobná potřeba nastala, nadepsaná paní Kateřina Wostrovská aneb kdo by téhož statku Skalky držitelem, podobní třetím penízem a nádeníkem při takovém nákladu a dělání nového splavu a oprávek, což by při tom kdy zapotřebí bylo, nápomocný platiti a dáti povinen beze vší odpornosti byl.“

Tyto uvedené záznamy úplně postačí, aby byl opraven názor jakoby prokopání náhonu k mlýnu Podchlumskému a zřízení splavu v Cháborách se stalo teprve v době poměrně nedávné.

Kolaudace oprav na Cháborském jezu provedena byla dne 20. prosince 1929. Dle čl. 97 vodního zákona vyslovuje okresní úřad v Novém Městě n./M. že opravy vodního díla byly bezvadně prováděny a uděluje tudíž k nim užívací povolení. Viz výnos téhož úřadu ze dne 20. července 1931. č. 9521, jakož i ostatní listiny o právu udržování vodního toku v Cháborách, které nalézají se u obecního úřadu v Opočně a u administrace velkostatku.


Str. 341b

60ti leté jubileum Frant. Kupky:

Umělec mistr, geniální malíř František Kupka, náš rodák, slaví šedesáté narozeniny dne 23. září t.r.

Městská rada u příležitosti této zaslala jubilantovi blahopřejnou adresu s fotografií rodného domu čís. 6 v Opočně. Napsala-li francouzská kritika o tomto umělci, že uměním svým jest Pařížan, leč srdcem a duší ostává Slovanem, pak nemohla napsati o něm nic pravdivějšího ani krásnějšího. Že jest Pařížanem ve věcech umění, znamená, že stojí v malířství na roveň velikým géniům Francie a že je srdcem a duší Slovanem, že jest apoštolem a bojovníkem za nejvyšší idoly všelidské.

Úmrtí notáře Fr. Stráského:

Dne 18. října 1931 zemřel notář František Stráský, který působil zde téměř třicet roků. Také v okresním a v obecním zastupitelství úkoly naň vznešené vždy ochotně vykonával.

Nastolení arcibiskupa Pražského a konsekrace biskupa Králové-Hradeckého:

Dosavádní biskup Královéhradecký Th. A Ph. Dr. Karel Kašpar jmenován arcibiskupem v Praze a nastolen byl 15. listopadu r. 1931. Na místo jeho jmenován byl Th. Dr. Mořic Picha, konsekrace vykonána v dómě sv. Víta na Hradě Pražském 26. listopadu 1931. Oba tito hodnostáři těší se jak u duchovenstva tak i u lidu velké oblibě. Poslédně byl zde biskup Dr. Kašpar 21. září r. 1929.

Stavební ruch:

Během roku provedeny byly stavby domů:

Č.d. 463 Theodora Mazníka na pozemku č. parcelní 592/68

Č.d. 464 Anny Milenské na stavební parcele 589/69

Č.d. 465 firmy Vlášek a Friml na pozemku č. parcely 592/89

Č.d. 466 Schejbala a Poddaných na roli č. parc. 681/4

Kolaudovaná novostavba hospodářské budovy na dvoře veřejné všeobecné okresní nemocnice obdržela čísl.popisné 462. Okresní výbor mimo jiné prodloužil silnici kostkami a rigoly od obecního hřbitova k Semechnicům.


Str. 342

Mimo úpravy Rašínova náměstí mezi okresní silnicí a chodníky od domu č. 248 k domu č. 141 provedla se úprava ulice Wilsonovy a částečně i ulice Palackého betonovými chodníky, stětovanou vozovkou a dlážděnými rigoly nákladem 23.000 Kč a 31.000 Kč. Kanalisace v délce as 120 m.

Odpověď geniálního malíře Frant. Kupky:

Mistr Kupka poděkoval městu přípisem následujícího znění:

„Vážený pane starosto, přichází mi sem na Korsiku adresa blahopřání od Vás a pbčanstva Opočna s připojenou fotografií domu, v němž jsem se narodil. Jsem hluboce dojat tak šlechetnou pozorností, obzvlášť že je redigovaná ve ……. – což je pro mne mocným osvěžením v době, kde po únavách hledám zde na slunci posily.

Mám stále naději, že brzy budu moci přijet do Opočna a Vám dokázati svojí vděčnost za vše, co jste již dokázali pro mne. Prozatím Vás prosím, pane starosto, o přijetí mých díků a tlumočení mé věrné lásky k Opočenským měšťanům a mých milých vzpomínek na Opočno. Vám vděčně oddaný Kupka.

Ajaccio – 6. prosince 1931.

Rozpočtové rozvahy 1932:

Úhrn řádné potřeby činí                             661.253 Kč.

Úhrn řádné úhrady činí                339.526 Kč.

Schodek řádného rozpočtu        321.727 Kč.

Úhrn mimořádné potřeby činí   741.766 Kč.

Úhrn mimořádné úhrady činí     741.766 Kč.

Schodek mimořádného rozpočtu - -

Vykázaný schodek řádného rozpočtu činí 321.727 Kč. a uhradí se takto: obecní přirážkou k daním přímým a to 135 % k dani činžovní (základ 13221 Kč.) jež vynese 17713 Kč.


Str. 342b

Přenos 17713 Kč.

300 % k ostatním daním (základ 48.793 Kč.), jež vynese 146.379 Kč.

Úhrada schodku řádného rozpočtu činí celkem 164092 Kč. a zbývá tudíž neuhrazeno 157.635 Kč., o něž žádáno bude u zemského vyrovnávacího fondu.

Zařadení města do všeobecné povinnosti daně činžovní:

Skutečný počet všech obytných místností v Opočně v den 1.ho ledna 1931 zjištěný dle katastru daně domovní třídní a dle přezkoušených přiznání k dani činžovní na rok 1930 činil v soupisném místě Opočně 1.760, z toho bylo pak 1.ho ledna 1930. pronajato 697 obytných místností, tedy více než 1/3. Ze všech budov: ať pronajatých nebo nepronajatých, ať obytných nebo k obývání nezpůsobilých – počínaje dnem 1. ledna 1931 placena bude činžovní daň.

Krise hospodářská se vzhledem k nezaměstnanosti přiostřuje:

Konstatuje se, že závody všude propouštějí dělníky; nezaměstnaných uchazečů o práci jest téměř půl milionu.

Letošní vánoce byly zachmuřeny a dny do Nového roku jsou plny mlhy a mraků, jimiž sluneční paprsky nemohou proniknouti. Občasně ukáže se nám sluníčko, aby se pak schovalo za hustá mračna. Dění přírody je nám symbolem těžkých poměrů v nichž žijeme.

Dny tyto musí býti lidstvu a všem zodpovědným kruhům dobou úvah a hloubání, jak společným úsilím proraziti mračna hospodářského a politického chaosu, v němž se lidstvu těžce dýše a vzbudili opět důvěru v lepší a trvalejší budoucnost. Bilance roku letošního byla smutná.


Str. 343

Rok 1932[editovat]

30.ho ledna 1932

Zárybnice – „Na Pustině“

Jak jsme dříve na str. 339 uvedli, nalézal se na parcele 333 dle staré mapy katastrální z roku 1840 velký kontribučenský obilní špýchar býv. panství Opočenského, od kterého podél Broumaru byla na okraji příjemná procházka k Zárybnicům. Řada štíhlých topolů vítala nás před velkou ovocnou školkou, která se rozprostírala na parc. 876; zde byly šlechtěny vzácné druhy ovocné a dodávány do dvorů. V prosté řeči lid nazýval tuto školku: „bamšule“ – „Baumschule“.

V bezprostřední blízkosti jsme v osadě Zárybnicích, dříve ovčíně s obytnými budovami a velkou rozsáhlou stodolou a chlévy. Svého času udržován byl zde největší počet ovcí a beranů – byla to, jak ze zápisů panství Opočenského vidno – ústředna, z níž dodávány byly ovce na druhé dvory. Zajímavá byla doprava ovcí přes Broumar po lodi každého roku v jarní době; loď ve velkých rozměrech byla ohrazená prkny, aby ovce byly v bezpečí; na postraních lávkách řídili dva muži směr dlouhými bidly na můstek u ovčína k vylodění, odkud houfně ovce pohnány na pastvu na pustinskou pláň. Viz článek „Plavení ovcí“.

Zde vstupujeme na půdy katastru Velkých Pulic a Semechnic. Ohromná pláň od lesa Chlumského k rybníku Broumaru – od Zárybnického ovčína téměř až k Semechniskému rybníku byla v dávných dobách používána co pastvina pro panské ovce, chované ve dvoře Zárybnickém.

Na této pláni šlechtěny byly ovocné stromy, hlavně třešně a višně. Vzácná podívaná byla v době květu od hráze Broumaru a když přišla doba uzrání třešní a višní, putovali houfně občané zdejší o nedělích na zakoupení

Str. 343b

stromů vlastně třešní neb višní k neprodlenému očesání. To byla radost malých i velkých pod zakoupeným stromem. Od protější strany vypadalo to tak, jako by zde byl tábor lidu.

Nyní jest celá velká plocha tak zvané „Pustiny“ zvaná. Pouze zůstala velká rokle „Vaňátův důl“ zvaný – kamž v dřívější době pochovávali samovrahy. Od této rokliny přiblížíme se až k lesu Chlumu, odkud máme úplný obraz Broumaru s malým ostrůvkem uprostřed.

Broumar v přídělovém řízení:

Město Opočno domáhalo se u Státního pozemkového úřadu v Praze o příděl rybníku Broumaru, na který má nárok historický a o nějž se ucházel rolnický akciový cukrovar v Podzámčí, odvolávající se na potřebu vody pro svůj podnik, ač by snadno se mohla tato služebnost zajistiti pro cukrovar jiným způsobem. Po dlouhém průtahu Státní pozemkový úřad vyhověl žádosti akciové společnosti cukrovaru v Podzámčí.

K sčítání lidu r. 1930.

Státní úřad statistický dodatečně uvádí, že podle tříd povolání příslušelo z obyvatel města našeho 316 zemědělství, lesnictví a rybářství; 1039 průmyslu a živnostem, 336 obchodu, peněžnictví a dopravě, 221 veřejné službě, svobodným povoláním a vojsku, 417 domácím a osobním službám a jiným povoláním a 51 osob bylo bez povolání a bez údaje povolání.

Nezaměstnanost:

Počet nezaměstnaných v naší republice koncem února činil podle předběžných výsledků 625.995. Koncem ledna podle definitivních výsledků 583.138. Přítomná doba je dle výroku předsedy vlády nejtěžší z uplynulých třinácti let naší samostatnosti.

Sokol přikročil k parcelaci na čís.kat. 392:

Tělocvičná jednota Sokol získala Kodymův Nár. Dům do vlastnictví a proto dříve projektovaný pozemek ……. rozprodává na stavební místa počtem desíti.

Viz vysvětleni na straně 286 a 332.


str. 344

Notář

Ministr spravedlnosti jmenoval dne 22. března 1932 Josefa Schlumpergra, notáře v Polici n/Met., notářem v Opočně.

Vodovod Metujský

Projektant Ing. Bureš předložil dne 28. ledna 1932 zatimnímu komitétuvypracovaný detailní projekt skupinového vodovodu Metujského a rozpočet stavebního nákladu. Stavební náklad podle detailního projektu činí celkem 36.852.400 Kč. Na město Opočno připadl by stavební náklad na rozvodnou síť 1.291.689 Kč a na část společného nákladu 2.393.311 Kč, celkem tedy 3.685.000 Kč.

Definitivní vyjádření, zda přistupuje obec naše ke skupinovému vodovodu, odkládá se na pozdější dobu.

Kanalisace - druhá etapa, viz str. 328.

Stavba druhé části městské kanalisace, která je projektována na tento rok, vstoupila do stadia realisace teprve 30. máje t.r. Práce provádí Ing. J. Strnad z Hradce Králové a stavitel J. Pavlík z Opočna. Náklad činí 189.188 Kč.

Dle sjednané dohody jsou zaměstnáni většinou místní dělníci, takže počet nezaměstnaných v Opočně rapidně poklesl.

Průvodní zpráva Ing. Bohuše Frimla z Opočna:

Město Opočno provedlo v létech 1929-30 část městské kanalisace a sice kmenovou stoku A. s provizorní čistící stanicí a výpustí dešťových vod Hradeckou ulicí a stoku na Rašínově náměstí. Tím provedena byla nejnutnější část, ke které ostatní sběrače a stoky dle potřeby mohou býti postupně připojeny.

Poněvadž město rozšiřuje se skoro výhradně k nádraží na pozemcích, které obdrželo přídělem od Státního pozemkového úřadu při parcelaci Colloredo-Mannsfeldského velkostatku, jeví se nutnost plochy ty odvodniti. To zvláště platí v části v pravo od okresní silnice Opočno - Podzámčí čís. kat. 592,


str. 344b

na kterou byl vypracován regulační plán, a která jest již z větší části zastavěna.

Jsou zde tři nové ulice: Jiráskova, Palackého a dosud nepojmenovaná silnice u kruhové cihelny velkostatku (VR Pitkova). Poněvadž v těchto nových ulicích nejsou staré stoky, jsou úplně bez odvodnění, voda vniká do sklepů a podmáčí celá stavení. Proto nutnost kanalisovati jest v místech těch nejvíce pociťována a město naše zařaďuje je do druhé etapy výstavby kanalisace.

Všechny tři k provedení navržené stoky jsou a zůstanou na obvodu města v ulicích nedlážděných, kde přístup k eventuelním opravám nebude činiti velkých obtíží.

Celá nová čtvrť zastavěna jest velkou většinou menšími domky dělnickými, z nichž mnozí mají i menší hospodářství, tito shromažďují fekální vody v žumpách a hnojí jimi pole a zahrady. Proto kanalisací projdou pouze a nebo velkým dílem splašky a voda dešťová, továren neb průmyslových závodů na stokách těch není a v dohledné době nebude.

Celá délka k provedení navržené části obnášela by tedy 1368 m. Dozor nad stavbou svěřen staviteli Vácslavu Javůrkovi.

IX. slet Všesokolský od 26. VI. do 6. VII. roku 1932

Devátý Sokolský slet rozvinul se v celé síle a nádheře. Je zasvěcen památce stých narozenin zakladatele sokolstva Dra Miroslava Tyrše. Není jen oslavou, je vyúčtováním obrovské práce sokolstva po celé republice i v zahraničí. A výsledek ukazuje nejlépe, jakou šťastnou myšlenku pojal Tyrš se svými spolupracovníky, jak ji pevně zakotvil, že může odolávati všem náporům tak rušné doby, jako jest posledních sedmdesát let ve vývoji lidstva.

Tyrš opřel svou myšlenku o antiku a řeckou „kalokagathii“, aby v krásném a zdravém těle byl stejně zdravý a vyrovnaný duch. Opřel ji o demokracii, kterou náš národ nejlépe chápal, neboť neměl šlechty. Opřel ji o národní cit, o společnou touhu u celého


str. 345

národa po svobodě, aby zase měl svůj samostatný stát, jak mu jej představil Palacký a jiní. Tehdy již půl století rozchvívala ta touha po národních státech Evropou, avšak náš národ sedláků, dělníků, řemeslníků, učitelů a drobných kněží musel se bít o každou českou tabulku a obecnou školu, zatím co se jiní národové již otevřeni bili za nejvyšší národní cíl - za národní stát. Pevně zakotvená sokolská myšlenka odolala nejrůznějším náporům doby. Svou demokratičností, svým obětováním se jednotlivci - třeba pěstěného celku, mohla se dobře snésti se socialistickými teoriemi. Sokol nezná třídy, vrstvy, zná jen celý národ, který chce postavit v ušlechtilém zápolení vedle ostatních kulturních národů.

Po celou dobu panovalo počasí nádherné - tak velkolepý podnik, jakým byl letošní slet, jistě mocně zapůsobil na mysl každého. Nikde v celé Evropě, ba ani v Americe nepodařilo se ještě uspořádat něco tak grandiosního, jako náš slet. Nikde v Evropě nestál nikdy větší stadion, nikdy v Evropě se nikde nesešlo tolik tisíců lidí v určitý den na jednom místě jako u nás nad Prahou. A to všechno se uskutečnilo v době těžké hospodářské krize. Z ohlasu Pražského sletu ve Francii: Nelíčený obdiv parížského tisku:

"Žádný národ světa se nemůže podobnou ukázněností pochlubit. Pocity a láska, s jakou je československý sokol u občanů této šťastné republiky přijímán, je nadevšecku představu."

Jedna skutečnost cizince přímo ohromuje: upřímná radost jednotlivých členů z požitku býti moci tohoto svátku harmonické disciplíny účasten a zdraví, plné a pevné, které sálá ze všech rozzářených tváří!

A tak Tyršova myšlenka přispěla podstatně k osvobození národa, k vybudování samostatného státu, a historická Velká Praha zaskvěla se v sokolském sletu v celé její slávě. 6.7.1932.


str. 345b

Ceny plodin - mírné zotavení 20/VIII 1932

Za 100 kg pšenice české 155 Kč Za 100 kg hrách Viktoria 160-190 Kč
Žito 105 Hrách žlutý 140-150
Ječmen prima 90 Hrách zelený 160-175
Ječmen střední 84 Mák modrý 400-425
ovsa 77 Mák stříbrošedý 450-460


Zde poznamenati sluší, že v měsíci srpnu byla vedra v celé Evropě přímo tropická - bylo téměř celé léto nádherné a také úroda v republice ta nejlepší. Ceny obilí klesly hluboko pod úroveň, která byla v syndikátní smlouvě vyznačena jako ceny minimální.

Revise normálního znamení u Cháborského splavu

Obec Dobrušská a plnomocníci obcí na povodí "Zlatého potoka" domáhají se o snížení prahu u Cháborského splavu. Naše vodní společenstvo pozůstává ze 7mi členů a sice ze zástupce velkostatku, obce Opočna a Semechnic, mlýny v Podchlumí v Semechnicích a v Opočně - viz str. 294 p. v.

Kolaudace oprav na Cháborském jezu provedena byla dne 20. prosince 1929 a dle čl. 97. vodního zákona vyslovil okresní úřad v Novém Městě n/Met., že opravy vodního díla byly bezvadně provedeny a že uděluje se tudíž k nim užívací povolení.

K stému výročí narozenin Dra Mir. Tyrše

Před sto lety zrodil se nám vůdce:

V starém Naučném slovníku byly věnovány Dru Tyršovi, jehož narození před sto lety 18. září 1832 oslavuje dnes vděčně s úctou celý národ, skoro čtyři sloupce. Je tam podán jako zakladatel Sokola a jako profesor atletiky.

Tyrš svou prací působil, aby získal tělo, ducha i povahu lidskou a aby ucelil vzdělávání a zušlechtění, a jeho tvůrčí hodnoty lze shrnouti v pojmy: láska, vědění, vůle, sebedůvěra i důvěra a věrnost, zdravost, síla a statečnost, národní vědomí, čest a kázeň, rovnost, volnost, nezištnost, bezúhonost a spravedlnost. Proto pravé sokolské povahy, proniklé duchem Tyršova učení, poměrně snadno zvítězily v životě veřejném. Tak i dnes ve


str. 346

hmotné i mravní krisi, stejně působí sny prameny hodnot, jež nevysíchají ani teď.

Cnosti, které sokolstvo pěstuje, třeba stále ve všech složkách života uplatňovati, má-li i národní celek ve světové soutěži projevit se vítězně.

Také naše sokolstvo vzdalo hold nesmrtelné památce Dra Tyrše.

Rozpočet 1933

Obecní zastupitelstvo usneslo se ve schůzi dne 14. listopadu 1932 schváliti obecní rozpočet na r. 1933.

Podle tohoto usnesení jest

1. Úhrn řádové potřeby činí 737.242 Kč

2. Úhrn řádové úhrady činí 343.219 Kč

Schodek řádného rozpočtu 394.023 Kč

3. Úhrn mimořádné potřeby 376.000 Kč

4. Úhrn mimořádné úhrady 376.000 Kč

Schodek mimořádného rozpočtu -------------

Vykázaný schodek rozpočtu řádného bude uhražen obecní přirážkou k dani třídní a to:

200 % k dani činžovní 39.258 - jež vynese 78.516 Kč

300 % k daním ostatním 36.193 108.579 Kč

Úhrada schodku řádného činí 187.095


Zbývá tudíž neuhraženo 206.928 Kč

Podle čl. 11 zák. čís. 169/30 Sb. z. a n. bude zemský výbor požádán o poskytnutí příspěvku na úhradu tohoto neuhraženého schodku. Lhůta ku podání odvolání od 15/11 do 28/11 1932.

Úmrtí

Dne 16. března 1932 zemřel správce Občanské záložny v Opočně Vácslav Hájek; působil horlivě po řadu let v městské radě, posledně jako předseda místní školní rady. Z našich starých přátel odešel Vilibald Ťálský, ředitel Živnostenské banky v Praze, Dr Vorlický a prof. Viravský tamtéž, pak známý jednatel Emerich Podstránecký na Král. Vinohradech.


str. 346b

Stavební ruch

Během roku 1932 provedeny byly stavby rodinných domků:

Čís. pop. 467 Firmy Frant. Dušek Na parcele 374/2 Nováčkové
468 Marie Hrnčířové 592/73 Nováčkové
459 Jos. a Marie Holancových 903/2 Charouzové
470 Karla Wernera 592/37 Nová čtvrť
471 Emanuela Černého 592/72 Nová čtvrť
472 Emanuela Černého 592/71 Nová čtvrť
473 Jos. a Aloisie Kašparových 942 U Broumaru
474 Marie Roterové 592/74 Nová čtvrť


U veř. všeob. okr. nemocnice č. d. 246 zřízen nákladem nemoc. fondu vkusný vestibul a vjezd, jakož i nové oplocení do třídy Masarykovy.

Umrtí

Dne 4. prosince 1932 zemřel I. náměstek starostův Zdenko Rakle soudní listovní a revident, dlouholetý předseda zdejšího sociálně-demokratického odboru, muž v pravdě šlechetný. Stár 59 let.

Mikulášský výr. trh

Zaznamenati sluší neobvykle velkou návštěvu trhu Mikulášského v úterý, dne 6/12 1932. Na 64 těžkých nákl. automobilech zúčastnilo se přes dvěstě padesát trhovců z širého kraje, až z Moravy; také naše okolní občanstvo v hojném počtu se dostavilo.

Nezaměstnaným

Při sbírce ve prospěch nezaměstnaných, provedené koncem roku v našem městě, darováno bylo na penězích 1.616 Kč. Dále pak 205 kg mouky, 150 kg brambor, 46 kusů různého prádla a šatstva a jiné drobnosti.

Peněz použito bylo při nouzových pracích na úhradu mzdy dělnické, ostatní věci rozděleny byly nejpotřebnějším místním nezaměstnaným.


str. 347

Rok 1933[editovat]

Státní dluh koncem r. 1932

Koncem roku 1932 měli jsme státního dluhu celkem za 37 miliard 969 mil. Z toho připadá na vnitřní dluh 26 miliard 450 mil. t. j. asi 3/4, kdežto na dluh zahraniční 8.838 mil.

Na úmor a zúrokování jest třeba 1.996 mil. z čehož připadá na úrok 1.579 mil. a na úmor 402 mil. Proti předcházejícímu roku se snižuje vydání o 164.5 mil. Mezi státní dluh náleží též takzvaný dluh státovkový vůči Národní bance, který činí ještě 2.689 Kč.

Z vnitřního dluhu připadá 22.367 mil. na dluh dlouhodobý a 4.083 mil. na krátkodobý dluh. K úhradě nákladu na dluh přispívají státní podniky a fondy částkou 362 mil. zvláštní příjmy 101 mil. Přechodný dluh tvoří 5 1/2 % a 6 % státní pokladniční poukázky.

Vnitřní dlouhodobý dluh zahrnuje státní stavební půjčku, půjčky dopravní a elektrisační, převzaté půjčky některých místních dráh, ,odškodňovací dluhopisy za válečné půjčky a dodávky, konsolidační půjčka z ř. 1926, 5% půjčka státní z r. 1928, dluhopisy a převzetí zajištěného a nezajištěného předválečného dluhu a ještě jiné půjčky.

Mezi zahraniční závazky náležejí úvěry spojeneckých vlád na výzbroj armád Anglie 4,5 mil. Spojeným státům 3.832 mil. Francii 336 mil. Italii 330 mil. a Československý "osvobozovací" dluh v částce 1.175 mil. a konečně 5 % z r. 1932 zaručené francouzskou vládou v částce 798 mil.

Ze státních podniků mají největší částkou přispěti státní dráhy, t. j. 284 mil. pošta 30 mil. státní báňské a hutní závody 14 mil. a silniční ... fond rovněž 14 mil. Jest ovšem otázkou, zda při pokleslém provozu budou tyto podniky s to, dostáti svým závazkům


str. 347b

Opočenský pivovar zrušen

Vzhledem k slabému obchodu a velké konkurenci v okolí, odhodlal se velkostatkář Colloredo-Mannsfeld společně se zástupci cukrovaru pivovar zrušiti a sladovnu se vším příslušenstvím pronajmouti akciovému pivovaru v Pardubicích na dvanácte let.

Pivovar naprosto nevyhovuje nynějším moderním zařízením. Také znamení doby v nynější hospodářské a průmyslové krisi!

Nový advokát

Dne 20. března 1933 otevřel advokátní kancelář JUDr. Vácslav Radl, rodem z Domažlic v domě čís. 248.

Elektrické udržování

Následkem propuštění elektromontera Josefa Vrkoslava ze služeb v obci, převzal udržování a vedení elektrické opět koncesovaný elektrotechnik Jan Macháček dnem 1. března 1932.

Nejstarší lidé

Podle výkazu obecního ze dne 31. prosince 1932.

Buchvald Josef, soukromník, narozen 2. února 1844 č. d. 344

Janečková Františka, soukromnice nar. 2. října 1848 č. d. 293

Netík Josef, soukromník, nar. 12. listopadu 1848 č. d. 235

Hrubý Jan, soukromník, nar. 24. máje 1849 č. d. 2/3

Vintera Josef, strážce tratě, nar. 22. března 1850 č. d. 262

Müllerová Marie, dělnice nar. 22. máje 1850 č. d. 58

Malý Jan, obchodník, nar. 10. října 1850 č. d. 57

Malá Františka, soukromnice nar. 12. září 1850 č. d. 425

Matyášová Františka, soukromnice, nar. 28. října 1850 č. d. 362

Šob Jan, soukromník, nar. 20. prosince 1850 č. d. 210

Nejstarší příslušnice města Marie Novotná, vdova po účetním, dne 12. července 1838 rozená, nalézá se v ošetřování v okresním chorobinci v Novém Městě n/M.

Viz strana 320 a 336. 19 1/5 33


str. 348

Zmocňovací zákon čís. 95

Zákon o mimořádné moci nařizovací vyhlášen dne 9. června 1933. Národní shromáždění Č.S.K. usneslo se na tomto zákoně: Vláda se zmocňuje, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských domácích i zahraničních, nejdéle však do 15. listopadu 1933 nařízením upravila celní sazební Č.S.K. a pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny nebo nejde o zákonnou úpravu československé měny - činila opatření k přiměřené úpravě cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a zemědělství, jakož i k zachování rovnováhy v hospodářství státním, státních a státem spravovaných podniků, ústavů, fondů a zařízení, rovněž i ústavů, fondů nebo zařízení, jež z moci zákonné vybírají příspěvky, poplatky a nebo dávky. Další nařizovací odstavce viz 9/VI. 1933 čís. 95.

Státní 5% půjčka práce

Úpisy na 3% státní půjčku práce dosáhly dne 8. července 1933 úhrnem 2.004.502.400 Kč. Město Opočno, dle svého usnesení upsalo 5000 Kč a městská spořitelna upsala 200.000 Kč.

Slet VI. okrsku Sokolské župy

Dne 25. června 1933 pořádal VI. okrsek Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy na letním zat. cvičišti Sokola Opočenského okrskové cvičení s velmi bohatým programem dopoledne i odpoledne. Vše se skvěle vydařilo, zvláště výkony mužů i žen. Koncert hudby Opočenské výborný.

Změna na škole měšťanské

Dosavadní zatímní ředitelka na školách zdejších Františka Faltová jmenována definitivní ředitelkou na měšťanské škole dívčí v Rychnově n/K. a dosavádní odborný ředitel Atnonín Zítka ustanoven zatímním ředitelem na školách měšťanských a obecní.

Ř. Ž. Výstava

Řemeslnicko-Živnostenská výstava pořádána byla v městě našem na oslavu 40ti letého trvání Řemeslnicko-Živnostenské Besedy pod protektorátem městské rady od 2. července


str. 348b

do 9. července t. r. v budově měšťanské dívčí a hospodářské školy. K výstavě této připojena byla rovněž výstava prací učňů, pomocníků a absolventek odborné školy hospodyňské v Opočně. Čestné představenstvo výstavy Cyril Vaníček, starosta města a Jan Černý, čestný předseda Řem. živn. Besedy.

Pořadatelský výbor: Adolf Hofman, předseda, Jan Malý, místopředseda, Karel Tuma, pokladník a Vácslav Řezníček, co jednatel. Výstavní výbor: jednatel Frant. Černý a pokladník Jan Smola, Karel Fábera, Josef Hanuš, Josef Hladík, Vácslav Hrnčíř, Josef Kosina, Josef Netík, Karel Novotný, Josef Oubrecht, Josef Pavlík, Rudolf Pekař, Josef Rathouský, Vilém Stejskal, Jan Šesták a Antonín Špůr z Opočna.

Vzorně vypravený katalog prací vystavovatelů, pomocníků a a tovaryšů sloužil návštěvníkům k úplnému přehledu v obou budovách. Je v něm krátká historie Opočna, přehled 40ti leté činnosti Ř. Ž. besedy a pěkné obrázkové přílohy: zámek místní, Skalka, část Rašínova náměstí a podobizny čestného předsedy Jana Černého a nynějšího předsedy Ad. Hofmana.

Výstava velmi četně obeslaná a pěkně vypravená líbila se všeobecně, že i výstava v menším místě může míti dobrý význam, přesvědčilo, že již v první den mnozí vystavovatelé uzavřeli více obchodů.

Svaz Junáků, Skautů R.Č.S.

Ve dnech 8. a 9. července 1933 pořádali naši Skauti, Junáci poprvé veř. slavnost:

v podvečer v sobotu 8ho "Táborový oheň" v parku Kodymova Nár. Domu, v neděli 9ho pak dětské závody a hry, večer v sále K. N. D. akademie. Vše provedeno, zvláště závodění na dětských autech, trojkolkách, koloběžkách, kolech a pod.

Pořadatelé slavnosti této společně s Dobrušskými skauty dle programu vztyčili státní vlajku na náměstí Rašínově při velké účasti místního a okolního občanstva.


str. 349

Protestní schůze 24. září 1933

V neděli dne 24. září konala se v sále Kodymova Nár. domu v Opočně protestní schůze proti zamýšlenému rušení berních úřadů v městech - mimo sídlo berních správ. Schůze svolána byla městskou radou a byla velmi četně navštívena. Přítomní byli zástupci politických stran, zástupci měst našeho severovýchodu, obcí venkovských, občanstvo místní a z okolních obcí okresu Opočenského.

Starosta města Cyril Vaníček poukázal na poměry v samosprávě, které nastaly v důsledku zrušení okresnáích správních komisí a varoval před dalším centralisačním pokusem zrušením berních úřadů a přičleněním jich k berním správám.

Po delší debatě přečten a schválen návrh otevřeného listu ministru financí Dru Karlu Traplovi. "Parlamentní zástupci politických stran volebního okresu Královéhradeckého, zástupci bývalých okresních měst českého severovýchodu a zástupci obcí soudního okresu Opočenského na veř. schůzi svolané na den 24. září 1933 v Opočně usnesli se oznámiti Vám vážený pane ministře, své stanovisko k rušení berních úřadů, ke kterému ministerstvo financí hodlá přikročiti v rámci reorganisace finanční správy.

Jsme přesvědčeni, že násilná centralisace neprospěje zájmům státu. Máme zkušenosti se zrušením okresních správních komisí a nemocenských pokladen. Kde jsou úspory, které si státní správa slibovala? Zrušení berních úřadů jest rovněž odůvodňováno zjednodušením agendy a očekávanými úsporami věcnými i osobními. Přehlíží se opětně, že předpokladem spravedlivého zdaňování jest nezbytná znalost místních poměrů a pokud možno i osobní znalost jednotlivých poplatníků.


str. 349b

Počet úřednictva po provedené centralisaci se nesníží, jako se nesnížil po zřízení okresních úřadů a okresních nemocenských pojišťoven.

Část agendy bude opětně přenesena na jiné úřady, bližší poplatníkům a tím zjednodušení agendy nenastane. Zrušením berních úřadů postižena budou opětně města, která utrpěla již nenahraditelnou ztrátu zrušením samosprávných okresů. Hodlá státní správa našeho národního státu tato historická města, která dospěla k rozkvětu v nepříznivých poměrech, za vlády našemu národu nepřátelské, prací a staletým úsilím našich předků úplně zničiti a učiniti z nich vesnice bez polí?

Z čeho má býti živo občantsvo našich měst, odkázané na své vesnické zákazníky, kteří přestanou docházeti do měst, v nichž státní úřady byly zrušeny. Všichni občané jsou si v naší demokratické republice rovni!

Změna vol. řádu do obcí období z 4 na 6 let

Zákonem ze dne 12. července 1933 čís. 122 sb. z. a nař. prodlouženo bylo volební období obecních zastupitelstev na šest let. Z toho důvodu nekonaly se u nás nové volby, ačkoliv uplynulo čtyřletí od posledních voleb, konaných v měsíci květnu r. 1929. Viz stranu 325 a 326.

Podle ustanovení čl. 63. citovaného zákona byla volba dosavadního starosty města Cyrilla Vaníčka zemským úřadem potvrzena.

Zmocňovací zákon čís. 95

Zákon o mimořádné moci nařizovací ze dne 9. června 1933 č. 95 sb. z. a nař. byl vzhledem k nynější vážné politické a hospodářské situaci prodloužen do 30. června 1933 resp. 1934. Neutěšené poměry v zahraničí nutí vládu naší k velké opatrnosti a pohotovosti. Viz str. 348.


str. 350

Stav osení a sklizně

Na základě hlášení zpravodajů o stavu osení a sklizně při ministerstvu zemědělství byla k 1. září sestavena zpráva, ve které se praví:

Sklizeň obilí byla zahájena později než obvykle, avšak práce sklizňové za velmi příznivého, suchého a teplého počasí velmi rychle pokračovaly, takže v krajích níže položených mohly býti záhy skončeny. Pouze na vyšších polohách byl jejich hladký průběh přerušen přeháňkovým počasím a sklizeň v těchto krajích nebyla ještě koncem srpna zcela provedená. Výnos pšenice je letos mimořádně vysoký a podle hlášených odhadů lze souditi, že bude předstižena i nejvyšší dosud zaznamenaná průměrná celostátní hektarová sklizeň z roku 1928 (18,6 q). V důsledku jednak vysokého výnosu po jednotce plošné, jednak rozšíření osevní plochy bude i celkový výnos pšenice letos nejvyšším ze všech jichž dosud bylo v republice docíleno.

Žito dává dobré výnosy, byť ne tak značné, jako pšenice. Sklizeň ječmene jak co do množství, tak co do kvality možno označiti celkem za uspokojivou a rovněž tak i sklizeň ovsa. Slámy je dosti.

Okopaniny velmi trpěly suchem a jejich stav podle klasifikace zpravodaje se proti 1. červenci zhoršil. Je rovněž nepříznivějším ve srovnání se stavem k 1. září m. r. zejména u cukrovky.

Sklizeň polních pícnin, zvláště jetelů, jejichž vývinu bránilo sucho, neuspokojuje a také otav jest málo. Chmel počal se česati v posledním srpnovém týdnu, jeho jakost bude velmi dobrá. Mák a hrách dávají slušné výnosy. Ovoce bude letos méně, zvláště jablek.

Za suchého počasí se velmi silně rozmnožily polní myši , které se objevily někde v znepokojivém množství a jejichž výskyt je hlášen z četných krajů všech zemí republiky.


str. 350b

Kanalisace - kolaudace - strana 344

II. etapa - výsledek šetření 26. září 1933

Druhá část odvodnění města odvodňuje novou čtvrť města v ulicích Palackého a Pitkově, dříve u kruhové cihelny a svádí splašky hlavní stokou "na Trianglu" do kmenové stoky A. a tím do čistící stanice.

Rozsah stavby činí:

stok cementových Ø 50 cm - 171 m

Ø 40 cm - 97 m

Ø 30 cm - 1110 m, tedy celkem 1378 m

Uičních vpouští 37 kusů a vstupních šachtic 21 kusů. Se stavbou bylo započato 26. dubna 1932 a byla dokončena 5. září 1932, takže trvala 5 1/2 měsíce.

Stavbou II. části kanalisace byla odvodněna a .......... nová část, jejíž těžká a vlhká spodina vysušena a umožněn odpad vod povrchových a úprava ulic. Stavba byla provedena odborně a z dobrého materialu odpovídajícího nabídce. Podmínky vodoprávního konsensu i subvenčních výnosů byly vesměs splněny a proto se celý podnik s druhou částí odevzdává obci do provozu a řádného udržování v dobrém stavu. Náklad II. stavby činil 212.000 Kč.

Skupinový vodovod Matejský 344

Osmiletá akce za stavbu skupinového vodovodu Metujského na českém severovýchodě musela býti v důsledku nynějších tísnivých finančních poměrů zastavena. Už delší dobu bylo jasno, že subvence na tento velký podnik nelze dosáhnouti; také proti jímání pramenů bezprostředně na říšské hranici byly nejvážnější důvody strategické. Obecní představenstvo zdejší dalo zprávu Metujskému komitétu v Náchodě, že se další akce nezúčastní.

Stavební ruch

Během tohoto roku postaveny byly rodinné domky a sice č. d. 476 Zdeňka Vodičky na parc. 592/75 v Nové čtvrti, 477 Richarda Hofmana na parc. 589/33 v Masarykově ulici.


str. 351

čís. .. 478 Vácsl. a Anežky Kubíčkových na parc. 592/81. Čís. 479 Anny Fultnerové a Marie Netíkové na parc. 684/2.

Nezaměstnanost

Počet nezaměstnaných stále a stále pozvolna ubývá. Obecní představenstvo zdejší hledělo starati se o vyhledávání prací dělnictvu na cestách v nové čtvrti a na chodnikách.

Úmrtí vůdce v obnoveném státu

Dr. Antonín Švehla, býv. ministerský předseda, vůdce národa zemřel dne 12. prosince 1933 na jeho statku v Hostivaři. Upřímný smutek rozhostil se po celé republice nad ztrátou tohoto šlechetného všemi politiky váženého vůdce v obnoveném státu. Jeho vůdcovství spočívalo v jeho bystrosti a v jeho lásce k státu, jíž jedině žil. Státu přinesl dobrovolně nejtěžší oběť osobní.

Smrt zachvátila tohoto vůdce národa v 4. hodině odpolední. Nad mrtvým vůdcem stojí dnes národ i stát v hlubokém žalu. Zbývá jen dílo, zbývá příklad, zbude tradice, že všechno je ničím proti národu, proti jeho slávě a proti jeho vzestupu. Tato tradice spoluobnovitele našeho státu stačí, aby vedla národ dále, k výši, ke zdraví, k slávě, již viděl vždy před sebou národu tak drahý, mrtvý dnes vůdce. Po léta bylo nutno býti připravena na tutotěžkou ránu, ale když dopadla, vzepřelo se v každém vlastenci československém celé jeho nitro a reptání šlo národem nad touto zlobou Osudu, který ztratil muže ve chvíli, kdy byla naděje, že unikl již nebezpečí předčasné smrti , již se tak tvrdě bránil po dlouhých, těžkých pět let.

Škoda-přeškoda tohoto našeho velkého slavného vůdce! Pohřeb zesnulého za obrovské účasti občanstva, nejvyšších hodnostářů a vyslanců konal se dne 16ho prosince 1933 na hřbitově v Hostivaři - kdež odpočívají rodiče.


str. 351b

Rok 1934[editovat]

Devalvace měny 16. února 1934

Konečná úprava československé měny:

Čl. I. Koruna Československá (Kč) jako jednotka měny republiky Českoslvenské jest hodnotou svou rovna 37.15 miligramu ryzího zlata.

V § 3. odst, 1 a2 opatření Stálého výboru č. 166/29 Sb. z. a n. mění se číslice 44.58 na 37.15.

Koruna československá stanovená podle odst. I. nahrazuje ve všech právních poměrech, které počítají s korunou československou, dosavádní měnovou jednotku v poměru 1:1.

Čl. II. V § 4. opatření Stálého výboru č. 166/29 Sb. z. a n. mění se odst. 2. a zní takto:

Z kilogramu mincovního zlata raziti jest 242.261103633 korun, takže jest hrubá váha (střiž) stokoruny 4.12777 g se 3.715 g ryzího zlata.

Čl. III. Banka jest povinna míti zlatou úhradu nejméně 25 % celkového oběhu bankovek, k čemuž se přičítají závazky na viděnou splatné.

Zlatou úhradu tvoří jedině zlato, ražené nebo neražené. Přírůstek na ceně zásoby zlata vzniklý z přepočtení podle obsahu koruny československé stanoveného v čl. I. odst. 1. bude vyúčtován na státovkový dluh podle zvláštní úmluvy státu s Národní bankou Československou.

Čl. IV. Zákon čís. 347/20 doplňuje se a mění se

Odst. 1. § 63 doplní se větou od nichž jsou osvobozeny také zápůjčky na ruční zástavu (........) a v odst. 1. § 123 doplňuje se třetí věta překročí-li tuto výši, musí býti úroková sazba ze zápůjček na ruční zástavu zvýšena zpravidla aspoň o jedno procento nad platnou sazbu .........


str. 352

Návštěva ministra vnitra pana JUDra Černého

Dne 18. února 1934 zavítal k nám náš čestný občan, poslanec, ministr vnitra pan JUDr Josef Černý.

Jménem městské rady uvítal jej starosta města Cyril Vaníček vřelou řečí, v níž projevuje radost z jmenování našeho čestného občana, upřímného rádce a přítele a požádal jej, aby do pamětní knihy se podepsal.

Předcházela uvítací řeč našeho okresního hejtmana JUDra Adolfa Srba a předsedy okresní organisace agrární Vácslava Rathouského, vlastně Josefa Mana, veter. rady.

(následuje podpis)

JUDr. Josef Černý, advokát v Praze, nar. 1885 v Nepolisích, okres Chlumec n/C. jest spoluzakladatelem Sdružení agrarního akademického v Praze, jako organisátor a pracovník v okresních organisacích agr. dorostu a osvědčený rozpočtový referent.

Mlékařské a hospodářské družstvo v Opočně

Dne 3. prosince 1933 ustavilo se v Opočně Mlékařské a hospodářské družstvo, zapsané společenstvo s obmezeným ručením.

Doposud na zamýšlený podnik bylo od zájemníků závazně upsáno 1110 podílů po Kč 250, což representuje částku Kč 277.500. Obnos ten uvážíme li, že podnik nutno zbudovati pro 8-10.000 l mléka denně výkonnosti je nedostatečný, poněvadž stavební náklad se strojním zařízením vyžádá si as Kč 500.000.

V okrese Opočenském chová se celkem 9400 dojnic.


str. 352b

Volba presidenta republiky

Poslední volbou dne 27. máje 1927 zvolen opět presidentem republiky prof. T. G. Masaryk 274 hlasy. Dnešní volbou dne 24. máje 1934 zvolen opět presidentem republiky Č.S. T. G. Masaryk 327 hlasy. Zvolen byl tedy po čtvrté. Volba prvá 14. listopadu 1918. Volba se děla ve Vladislavském sále předsedou Národního shromáždění Dr. Staňkem.

Umrtí

Dne 23. dubna 1934 zemřel býv. dlouholetý člen obecního zastupitelstva městské rady, ředitelstva spořitelny a občanské záložny, Hynek Arnošt ve věku 78 let. Všechny úkoly na něho vložené vykonával vždy svědomitě.

Obilní monopol zákonem

Dne 13. července vyšlo ve Sb. z. a n. vládní nařízení o úpravě obchodu s obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy k zajištění a usměrnění odbytu a cen domácího obilí.

Obchodem se rozumí výkup obilí domácího původu od zemědělce, dovoz obilí, mouky a mlýnských výrobků z obilí a krmiv z ciziny, prodej, vývoz a jiné zhodnocení vykoupeného a dovezeného obilí, prodej dovezené mouky a mlýnských výrobků a prodej krmiv prvému odběrateli, a to u doma vyrobených z podniků, které je vyrobily.

Prováděním úkolů z úpravy této vyplývajících se pověřují tyto organisace:

Centrokooperativ, Svaz jednot hospodářských družstev, Zájmové ústředí družstevních svazů v Praze, Ústřední nákupní a prodejní družstvo obchodních mlýnů v Praze, Společnost pro obchod obilím v Praze, Moravobil v Brně, Slovenská obilná účastiná společnost v Užhorodě, kteréžto organisace vytvoří společnou obchodní organisaci "Československá obilní společnost" v dalším zvanou "Společnost".

Organisace ty jsou povinny přibrati k účasti na provádění úkolů tímto nařízením ustanovených obchodníky s obilím, případně s krmivy


str. 353

do 1. června 1934.

Společnosti přísluší výhradní právo vykupovati od zemědělců obilí domácího původu, dovážeti z ciziny obilí, mouku a mlýnské výrobky z obilí a krmiva, prodávati vykoupené a dovezené obilí, prodávati dovezenou mouku a dovezené mlýnské výrobky prvému odběrateli, prodávati neb zprostředkovati prodej krmiv domácích i cizozemských prvému odběrateli, vyvážeti obilí do ciziny.

Společnost jest povinna pečovati o dostatečné zásobování obyvatelstva a výroby zbožím, a nesmí přímo neb nepřímo provozovati jiné podniky, nebo se na nich účastniti. Zemědělci smějí obilí prodávati jen Společnosti a jsou povinni obilí, které chtějí v tom kterém hospodářském roce prodati, s udáním množství a místa uložení nabídnouti ke koupi této Společnosti do lhůty jí stanovené a způsobem jí určeným a nabídnuté obilí jí prodati a dodati.

Jakékoliv jiné zcizení obilí včetně jeho zpracování za účelem přímého i nepřímého prodeje výrobků z něho získaných jest zemědělci zakázáno.

Výkup domácího obilí provede Společnost svými zmocněnci. Tito jsou povinni komisionářsky obilí dle příkazů Společnosti vykoupiti, převzíti, zaplatiti za ně cenu paritu stanice nakládací a dodati, po případě jinak jím naložiti. Na hospodářský rok 1934/3 stanoví základní výkupní ceny obilí a měsíční příplatky vláda a vyhlásí je ministr finanční s ministrem zemědělství.

Ceny plodin

Následkem tohoto vládního nařízení nastal vzestup cen obilnin a jiných zemědělských výrobků. Průměrné ceny: pšenice 160 Kč, žito 120 Kč, ječmen střední 130 Kč, zadní 110 Kč, oves 120 Kč, kukuřice 120 Kč, hrách 240 Kč, velkozrnný 270 Kč, drobnozrnný 190 Kč, fazole 140 Kč, peluška 160 Kč a vikev 150 Kč. Viz ceny plodin na str. 345 ze dne 20. srpna 1932.


str. 353b

Vrchní soud. rada Sládeček

Dne 3. dubna 1934 otevřel advokátní kancelář vrchní soudní rada Josef Sládeček v domě čís. 72 vlastně v domě čís. 248. Rodem v Dobříši narozen 28. července 1871.

Nový advokát Dr. V. Kašpar

Dne 10. září 1934 otevřel advokátní kancelář JUDr. Vácslav Kašpar v domě čís. 248 vlastně v domě čís. 72. Rodem z Poběžovic u Pardubic, narozen 18. září 1898.

Rozpočet 1934

Obecní zastupitelstvo usneslo se dne 4. července 1934 schváliti obecní rozpočet na rok 1934. Podle tohoto usnesení jest:

a) úhrn řádné politiky 791.924 Kč

b) úhrn řádné úhrady 520.327 Kč

schodek řádného rozpočtu 271.097 Kč

Mimořádný rozpočet na rok 1934 navrhován není.

Vykázaný schodek bude uhražen obecní přirážkou k daním přímým

200% přirážkou k dani činžovní 40.332 Kč jež vynese 80.664 Kč

300% přirážkou k daním ostatním 56.537 jež vynese 169.611 Kč

Úhrada řádného schodku činí celkem 250.275 Kč

Také zbývá neuhražený obnos 20.822 Kč, který uhraditi možno úsporami na jednotlivých položkách rozpočtových.

O zřízení urnového háje u hřbitova

Místní spolek krematoria v Opočně podal žádost městské radě, aby po příkladu jiných měst zřízeno bylo před hřbitovem kolumbárium a urnový háj o rozloze 850 m na parcele pozemkové 821. Obecní zastupitelstvo usneslo se podporovati snahu tuto a pověřilo Ing. arch. Jaroslava Blažka z Prahy, aby vypracoval projekt s přibližným rozpočtem.

Stavební ruch

Během roku 1934 prováděla se částečná úprava ulice Palackého a Pitkovy v Nové Čtvrti, vodovod na hřbitově provedl instalatér B. Hubáček. Nové domky stavěli manželé Macháčkovi č. d. 481 a Josef Tamáš č. d. 480. Ostatní stavby, zejmena Mlékárna družstevní a budova Vyhanových nejsou dosud kolaudovány.


str. 354

Jihoslovanský král Alexander I. zavražděn

Hrdinný král a sjednotitel bratrské Jugoslávie Alexander I. a velký státník sesterské republiky Francouzské Louis Barthou klesli pod ranami nenávistného vraha.

Padli tragicky před cílem, v okamžiku, kdy mělo býti korunované jejich dílo evropského míru a spolupráce všech národů dobré vůle. Padli dne 9. října 1934 v přístavním Marseille. K uctění památky obětí marseillského atentatu pořádala městská rada s místními spolky a korporacemi ve čtvrtek dne 18. října 1934 v Kodymově Národním domě "smuteční tryznu" v níž dán projev nejhlubší soustrasti nad ztrátou největších našich přátel. Zachováme věčnou paměť našim velkým mrtvým a nad jejich otevřenými rovy voláme: "Nechť žije věčné dílo dvou našich nejoddanějších přátel, nechť žije věčně přátelství Jugoslávie, Francie a Československa!"

Umrtí

V sobotu dne 3. listopadu 1934 o 7. hodině ranní zemřela náhle v Opočně Františka Dvořáková, vdova po vrchním řediteli nalezince a porodnice v Praze a pohřbena byla dne 9. t. m. na hřbitově Vyšehradském.

Šlechetná tato paní řídíc se dle přání svého manžela lidumila MUDra Jana Dvořáka, věnovala značné jmění své veřejné dobročinnosti. Oba rodné statky v Pohoří a v Semechnicích jsou určeny ku zřízení nadace manželů Dvořákových a sice I. nadace: "Domov pro děti opuštěné a osiřelé manželů Dvořákových v Pohoří č. p. 57" a zvláštní fond nadační.

II. nadace bude míti název "Šobkův chudobinec v Semechnicích". Mimo toho obsahuje závěť řadu peněžitých odkazů rozličným ústavům a spolkům národním. Na poslední cestu z Opočna doprovázena byla tato šlechetná paní ohromnými zástupy lidu místního i okolního.


str. 354b

O lidumilu MUDru. Janu Dvořákovi dne 13. prosince 1916 v Praze zemřelém, podáváme stručnou zprávu na straně 265 a 329.

Zpráva hospodářská v roce 1934

Ani letošního roku nebylo dosaženo cíle, k němuž směřuje úsilí současných vůdčích představitelů, cíle, jímž jest pacifikace světa.

Zchudlá, zdemoralizovaná a tím i mocensky oslabená Evropa ztrácí nejen své panství politické světové, ale i jeho hospodářský pilíř - výrobní monopol. Své výsadní postavení v předválečných poměrech opírala se o výboje ducha, zejména v oblasti techniky, kterých se však postupně jakožto statku všelidského zmocňuje svět mimoevropský, vymykající se tak stále více a rychleji z dosahu vůle a moci kdysi vševládné minority bílých.

Nepřeberné poklady exotické přírody, jejichž přímá exploitace domorodci někdy snad až příliš vydatně napomáhá tomuto možno říci revolučnímu světovému přerodu, tlumí přemrštěné naděje o budoucnost a prosperitu Evropy, zbavované postupně moci, a tím i svého kouzla.

Ani tentokráte nelze činiti dohadů o tom, na jaké úrovni a kdy se tento destruktivní pochod zastaví, zatím víme se vší určitostí jen tolik, že bývalé poměry se už nikdy nevrátí.


str. 355

Rok 1935

Sto let obecních kronik

Jest tomu letos patnáct roků, co Národní shromáždění vydalo zákon o zakládání a psaní obecních kronik, jakožto základního pramenu pro pozdější historii našich obcí.

Historie pragmatická a chronologická měla tu nelézti bohatý poklad poznání etického a věcného; ale nejen to: zakládání obecních kronik mělo samo sebou a bezděky posloužiti též cílům čistě mravním: obce měly být v jisté ušlechtilosti v závodění - měly se snažit, aby jejich zápisy pro dnešek a zítřek mohly hlásati skutečně jen pokrok a dobro.

Dnes se už téměř zapomělo, že to je tomu právě také sto let, kdy zemské úřady v únoru 1835 vydaly pro Českou zemi podobné nařízení o psaní obecních kronik, šlo o tak zvané obecní kroniky pamětní.

Nařízení strana 15

Kdo se vmyslí v ony doby skoro ještě těžkého národního probuzení, ví, jak to bylo s vzdělaností všeobecnou, jak s uvědoměním národním a jak s poměrem našeho lidu k vrchnosti. Byly ještě časy robotní, všecko veřejné vedl v obci i městečku pán. A tak i kroniky vedené v Čechách podle zemského nařízení byly psány na zámcích nebo v městech zámeckou správu zastupujících, a proto jejich duch mohl býti jen naprosto jednostranný, snad zkreslující. V nových časech porobotních se na ně zapomělo a sem tam je pak vedl - soukromě - už jen některý nadšený písmák, nebo probudilý občan, rolník, učitel, kněz.

Nezaměstnanost

Únorová statistika práce hlásí 834.577 registrovaných nezaměstnaných uchazečů o práci proti 818.005 nezaměstnaných koncem ledna, čili vzestup o 16.572 osob.


str. 355b

Proti konci února m. r. ubylo sice nezaměstnaných o 9.000 čili 10 %, to však nesmí másti v oceňování této statistiky.

Oslava 85. narozenin presidenta republiky Ph. Dra. T. G. Masaryka a jmenování téhož čestným občanem

Dne 7. března 1935 o 9té hodině ranní konala se slavnostní schůze obecního zastupitelstva v zasedací síni městské radnice, kterou zahájil starosta města Cyril Vaníček, uvítav přítomné, pronesl radost z významné slavnosti této a uvedl po přednesené činnosti a zásluhách našeho drahého jubilanta, aby týž jmenován byl čestným občanem města našeho.

Za velkého nadšení všech přítomných zvolen jednomyslně pan president republiky T. G. Masaryk čestným občanem a současně zaslán holdovací telegram následujícího obsahu:

"Pane presidente! Obecní zastupitelstvo města Opočna v dnešní své slavnostní schůzi oddaně vzpomíná Vašich pět a osmdesátých narozenin a dovoluje si Vám přáti mnoho zdraví. Vroucně si přeje, abyste ještě na dlouhá léta byl nám zachován. V Opočně, dne 7. března 1935. Cyril Vaníček, starosta.

Městská kancelář v budově m. Spořitelny (VR: čp. 247)

Dosavadní místnosti v přízemí radnice rostoucí agendou nevyhovovaly. Vzhledem k tomu, že městská spořitelna ochotně poskytne ve své budově v přízemí 3 místnosti s příslušenstvím - usneslo se obecní zastupitelstvo přestěhovati kanceláře tamtéž a dosavadní místnosti dáti k disposici zatímnímu výboru musejnímu.

Lidová veř. knihovna

Současně odstěhuje se Veřejná lidová knihovna z Národního Domu do domu obecního čís. 10 v přízemí. To vše se stalo dne 1. března 1935.

Jmenování

Starosta okresního soudu v Opočně Bedřich Balcar jmenován byl radou soudu v Hradci Králové. Týž jako šéf justice Opočenského okresu těšil se všude všeobecné oblibě (........... přednosta zdejšího soudu viz fol. 333).


str. 356

Čtvrté volby do zákonodárných sborů

Volby do poslanecké sněmovny a do senátu ustanoveny byly na neděli, dne 19. května 1935 v měšťanské škole dívčí.

Z 1386 hlasů při volbě do poslanecké sněmovny odevzdaných znělo pro:

Republik. stranu zeměděl. a malorol. lidu                           226

čsl. sociál. demok. stranu dělnickou                                       251

národní socialistickou stranu                                                     147

komunistickou stranu č. s.                                                         75

č. s. stranu lidovou                                                                        246

des Bundes der Landwirte                                                         2

č. s. živnostensko-obchodní st. středostav.                        245

Národní obce fašistické                                                                              86

Národního sjednocení                                                                 108

                                                                                                             1386 hl.

Z 1248 hlasů při volbě do senátu odevzdaných znělo pro:

Republik. stranu zeměděl. a malorol. lidu                           202

čsl. sociál. demok. stranu dělnickou                                       331

národně socialistickou stranu                                                   119

Komunistickou                                                                                64

Lidovou čsl.                                                                                      230

č. s. živnostensko-obchodní st. středostav.                        224

Národní obce fašistické                                                                              83

Národní sjednocení                                                                      95

                                                                                                             1248 hl.

Druhé volby do zemského a okresního zastupitelstva

Volby do zemského zastupitelstva v zemi České a do okresního zastupitelstva v Novém Městě n/M. ustanoveny byly na neděli dne 26. května 1935 v měšťanské škole dívčí.

Celkem bylo do zemského zastupitelstva odevzdáno 1312 hl.

Celkem bylo do okresního zastupitelstva odevzdáno 1312 hl.

Oba hlasovací seznamy Z/3 Č. a O/3 Č. ... orig. jsou přiloženy


str. 356b

Dny brannosti 10. a 11. sprna všeobecné důvody a příčiny

Před sedmnácti léty, kdy lidstvo procitlo z hrůz velké vojny, domnívali jsme se my, současníci oněch velkých chvil, že zrušením zbytků theokratického výsadníctví a odstraněním monarchické vládní formy byly zřízeny pevné základy pro mírné soužití a spolupráci lidí dobré vůle všech národů. Domnívali jsme se, že velké všeobecné utrpení, jenž měla světová válka v zápětí, obrodilo lidstvo mravně do té míry, že živočišný zákon boje o život jako vývojová složka bude již navždy aspoň ze společnosti civilisovaných národů vyloučen. Byl to osudný sebeklam! Princip násilí nemohl být nahražen řádem a zákonem mravním pro porušenou morálku poválečného lidstva, zbaveného jednotícího světového názoru a které v důsledku mocenských přesunů bylo následky válečnými těžce zasaženo také v oblasti zájmů hmotných. Autorita společnosti národů, jež se zdála být povolána zaříditi reglementaci mezinárodních vztahů, selhává před sobectvím velmocí, pokud odmítají podříditi své zájmy individuální prosperitě celkové. Při možném řešení mocenském ocitá se náš mladý stát na výspě slovanského prostoru tváří v tvář výbojnému germánskému tlaku na východ. Dějiny našeho národa jsou nepřetžitou řadou důkazů, že nám každé násilí – ať duchovní nebo fysické – jest z duše odporné, vždyť jsme od stol. XV. v boji proti němu nepřetžitě krváceli a málem i vykrváceli. Ale právě tato starší i nejnovější naše historie usvědčuje naše nepřátele z optického klamu v chápání naší povahy, neboť nedovedeme neodporovati zlu. V tom je důkaz životní síly národa, který živelně cítí a poznává své vyšší poslání v oblasti duchovního vývoje na této zemi a jde mírný a pokojný za obecným dobrem, svobody znaje vážiti každé, tedy vlastní i cizí! Odpíráme každému zlu, jež poznáváme v sobě samých, neboť jen tak hodnými


str. 256b

učiněni budeme zaslíbení svých proroků, odpíráme však až k smrti také každému zlu, které by nás oslabovalo z vnějšku v ohledu mravním neb hmotném na našem pochodu za cílem, jejž nám určil osud. Vytýkal se nám pacifism, zdánlivá netečnost při budování mocenské posice, což vše bylo nepřáteli vykládáno jako příznak chorobné malátnosti. Ale tu se tvrdě přiznáváme k své žízni po vzájemné lásce a blahovůli, věci to mezi lidmi jakožto bytostmi myslícími a umravněnými nejen možné, ale také žádoucí a koneckonců v obecném zájmu i nutné, současně však pociťujeme stále naléhavěji potřebu otevřeně vyznati, že každý pokus o mravně neodůvodněné mocenské krácení našich zájmů kulturních, politických neb hmotných jest nám nesnesitelný a bude podle potřeby zmařen ohněm a železem!

Podnět a účel slavností

Z podnětu Národní rady čsl a výboru pro zvýšení brannosti lidu pořádány jsou v letních měsících slavnosti, jimiž má být v současných nejistých dobách zájem nejširších vrstev upoután k otázkám národní obrany. Zlo nelze potříti než jeho vlastními zbraněmi. Ve své bezohledné touze po moci učinil člověk vědou i zhoubu a zmechanizoval samu smrt. Ale účinnost nejstrašlivějších zbraní jest vyvážena stejně důmyslnými prostředky obrannými. Poznání hrozby osvětlí nám její váhu a uchrání nás před podceněním nebo přeceněním nebezpečí. Proto používají příležitosti „Dnů brannosti“ i jednotky čsl. vojska, aby se svolením MNO vstoupily v intimní styk s občanstvem, jež poznávajíc tak sílu a pohotovost našich branných sil, učí se klidně přijímati, cokoliv nám chystají zítřky.

Přípravné práce

Rozhodnutím rady města Opočna ze dne 20. června 1935 ustavil se přípravný výbor pro pořádání „Dne branné výchovy a holdu mládeže okresu opočenského čsl. armádě“ za účasti jaroměřského dělostřeleckého


str. 357b

pluku 52. Jménem přípravného výboru sezval pan starosta města C. Vaníček zástupce obcí okresu opočenského, škol, tělovýchovných a vlasteneckých spolků, hasičstva a selské jízdy k předporadě na neděli dne 16. června 1935 o 9. hod v sále hotelu Holub, na níž stalo se zásadní usnesení o účasti přítomných na zamýšlených slavnostech, zhruba nastíněn i jejich pořad, jehož

Slavností odbory

prohloubení a provedení bylo postoupeno odborům pořadatelskému, stavebnímu, finančnímu, ubytovatelskému a propagačnímu, které se na podnět rady města Opočna ustavily.

Protektorát a český výbor

Protektorát slavnosti převzal pan ministr NO František Machník, členství v čestném předsednictvu přijali pp. armádní Jan Syrový, generál inspektor čsl branné moci, armádní generál Ludvík Krejčí, náčelník hlavního štábu, divisní generál Jan Netík, přednosta II. odb. MNO, divisní generál Václav Kopal, zemský vojenský velitel, divisní generál Ing. Dr. V. Přikryl, velitel zemského dělostřelectva, brigádní generál Karel Kullvašr, velitel 4. divise, brigádní generál Rudolf Viest, velitel 8. pěší brigády, brigádní generál František Bláha, velitel 7. pěší brigády, brigádní generál Václav Šára, přednosta II./1. odd. MNO, generál JUDr. Robert Vobrátílek, přednosta presid. odb. MNO, plukovník dělostř. Julius Friml, velitel 4. dělostř. brigády, plukovník pěchoty Dr. Ad. Bičiště, přednosta I. odd. pres. MNO, a rada politické správy JUDr. Adolf Srb. Pro svou vázanost jinde pověřil pan protektor svým zastoupením pana brigád. generála Kullvašra.

Zahájení a pořad slavností

Město připravilo již během měsíce července vnější úpravou důstojné uvítání očekávaným hostím. Mimo početné hodnostáře vojenské i politické přijali pozvání k účasti na slavnostech pan ministr veř. prací Ing. Dostálek a býv. majorátní pán opočenský Josef Colloredo-Mannsfeld.

Prvý den slavnosti, sobota

Dne 10. srpna odpoledne zapestřily se v ulicích národní kroje a živě vykřikly jásavá červeň sokolských a modř orelských košil, ulice pod praporovou výzdobou zašuměly proudem lidí, chystajících se uvítati vojenské


str. 358

hosty, jichž standarta měla být nazítří dekorována stuhami.

Příjezd děl pl. 52., uvítání, slavnost, vztyčení státní vlajky, prom. koncert

O páté hodině odpolední zatřepetal se krajem zvuk polnic, ohlašujících příjezd motorisovaného dělostřeleckého pluku 52. z Jaroměře. Pluk a jeho velitele, pana plukovníka generálního štábu Josefa Bartoše, uvítal na náměstí pan starosta Vaníček slovy: „Pane plukovníku, jest mi vzácnou ctí uvítati Vás a Váš pluk jménem rady města Opočna v našich zdech. – Vítám Vás i jménem celého našeho kraje, který prolnul železnou vůlí k hájení dobytých svobod, připravuje hold vše jednotícímu a slučujícímu duchu naší národní armády. – Ujišťuji Vás za sebe a za nás všechny: Jste mezi svými. – Dělostřeleckému pluku 52: Zdar!“ Poděkováním páně plukovníkovým a provoláním „Zdaru“ Opočnu a jeho kraji zahájena sobotní slavnost vztyčením státní vlajky oddílem opočenských skautů, při čemž proslov učinil pan nadporučík dělostř. v zál. Jaroslav Kašlík: Pane plukovníku, kamarádi, vojáci! Dnešního slavného dne Opočenska srazila nás tu v šik jednotná vůle, abychom před Vámi a s Vámi, tváří v tvář své vlastní budoucnosti osvědčili svou bezvýhradnou oddanost státu a myšlence jeho brannosti. – Právo na vytváření vlastních osudů, jak je pojímá svobodný a probuzený národ, jest nedocenitelným předpokladem štěstí jednotlivců i celkového prospěchu. – Vláda věcí našich, vykoupená po třistaletém útisku drahou českou krví prolitou na všech bojištích světa, jest naším nezcizitelným právem, o něž se nikdy a s nikým smlouvati nemůžem a nebudem! – A toto naše lidské právo na kus výsluní mezi ostatními kulturními národy světa vtělilo se v posvátný idol naší státní vlajky. – Zavlaj hrdě se své výše, Ty zástavo naší cti a volnosti,


Str. 358b

v jejímž stínu chceme po zákonu svém žít i umřít!“

Za zvuků slavnostní fanfáry trubačského sboru děl. pl. 52 vztyčovaná státní vlajka byla pozdravena zaduněním dvou řad po deseti vteřinách a státními hymnami. Po odchodu vojska do ubikací uspořádán byl promenádní koncert hudby ppl. 30 Aloise Jiráska pod taktovkou pana praporčíka Ed. Alberta,

Uvítací večer v Kodymově Národním domě

načež se konal od 20 hod. v sále Kodymova národ. domu uvítací večer. Pěvecká a hudební čísla byla pečlivě připravena místními Pěveckými a hudebními jednotami „Mladou“ a „Vorlem vedle zmíněné již hudby vojenské.

Slavnostní večerka

O 1. hod. zatroubil sbor trubačů děl. pluku 52 s terassy zámeckého parku slavnostní večerku za třaskání raket.

Druhý den slavností 11. srpen. Budíček; svěcení stuhy věnované Orlem

Nedělní slavnosti dne 11. srpna byly zahájeny budíčkem trubač. sboru a …… městské hudby opočenské, po jehož ukončení byla nastoupivší Jednota čsl. Orla Opočno, doprovázena do děkanského chrámu k slavnostní bohoslužbě., během které posvětil major duchovní služby vdp P. František Finda z Josefova stuhu věnovanou Jednotou plukovní standardě.

Hosté

Zatím byli v zasedací síni městské rady v budově spořitelny vítáni sjíždějící se hosté; jim byla za účelem zápisu předložena městská pamětnice.

Svou vzácnou přítomností poctili město i kraj

Následují podpisy


Str. 359 až 360

Podpisy


str. 360b

Zatím vjížděl ze svého parkoviště na Trčkově náměstí Zámeckou ulicí děl. pluk 52 do postavení před čestnou tribunou na náměstí Rašínově, kde se řadily do čtverce mládež a krojované korporace.

Účast kroj. korporací

Účast krojovaných korporací byla slušná, u některých možno říci přímo obětavá (na př. Orel pořádá příští neděli župní slet v Hradci Králové a přes to, že členstvo jsou většinou příslušníky tříd hospodářsky slabých, byl zastoupen poměrně velmi početně). Značná byla i účast hasičstva, kde řady župy hradišťské 101 Syrovátkovy byly rozmnoženy hosty ze sousední župy Olbrechtické. V sobotu vítalo pluk 238 krojovaných členů korporací, z nichž 4 uniformovaní legionáři, 149 Sokolů (včet. krojované mládeže), 32 Orlů, 31 Skaut a 22 hasiči. V neděli dopoledne nastoupilo jich celkem 538, z nichž 143 Sokolové, 130 hasičů, 105 členů Malé obrany, 91 Orel, 32 Skauti, 14 legionářů, 11 členů Selské jízdy, vedle 12 osob v krojích národních.

Účast celková dopoledne

Po mlhavém ránu přivábilo slunné dopoledne k účasti na slavnostech již početný venkov, takže na náměstí byl shromážděn zástup aspoň o 3000 (tisících) hlav.

Zahájení obřadu

Přesně o 9¼ hod. ohlásil návěstní signál od slavobrány příjezd zástupce protektorova, pana brigádního generála Karel Kutlvaše, velitele 4. divise, který po vykonané přehlídce se pozdravil s ostatními hosty na čestné tribuně. Při zahájení byl pěveckými jednotami zapěn Bendlův Chorál národa českého. Pan starosta Vaníček pronesl tuto uvítací řeč:

panem starostou

Pane brigádní generále, vážení hosté, vojáci – Jest mi ctí uvítati Vás ve zdech starobylého Opočna. Dnes spojila nás tu pod rozevlátou státní vlajkou neochvějná všejednotící vůle otevřeně se připraviti


str. 361

k obraně práv svobodného lidu, jichž nositelem jest náš československý, náš dvojjediný, věčný a nedělitelný národní stát! Zde na historické půdě Opočna pociťujeme dvojnásob živě, co znamená svoboda osobní a duchovní pro kulturní a hospodářský rozvoj národa. Nevyzývejme lehkomyslně Osud. Zázrak národního vzkříšení by se sotva opakoval podruhé! – Doba jest vážná: ačkoliv jest celý svět dosud otřásán v samých základech dohřmívání poslední velké vojny, vidíme již obzor znovu zavalen těžkými chmurami a nelze bezpečně rozlišiti, stojíme-li tváří v tvář nové bouři, či blýská-li na kýžené lepší časy. – Ať tak či onak: Být připraven – toť vše. – Proto vstupuje naše skvělá armáda o dnech brannosti v nejužší styk s občanstvem, aby mu vdechla svého ducha jednoty, síly a odporu proti těm, kdož by zlovolně rušili naši svobodu a právo na čestné místo mezi kulturními národy. – Naše stará vojenská sláva, která vítězně zdvihla již před věky českou korouhev proti všem, ten nejvyschlejší zdroj české moci a vzdoru, který po staletích útisku znovu dal se ctí zavláti našim praporům na všech bojištích světa, jest nám ve strázni a starostech dneška bezpečnou zárukou, že po přejití vichřic hněvu půjde náš národ zocelený a silnější než kdy jindy cestou za svými dějinnými cíly. – Zahajuji dnešní slavnost a prosím Vás, pane brigádní generále, abyste na vysokých místech, jež při dnešních slavnostech zastupujete, tlumočil projev naší bezmezné úcty k duchu vtělenému v čsl. vojenských praporech a standartách, jakož i projev naší naprosté oddanosti armádě, jejímuž nejvyššímu veliteli Masarykovi – Zdar!!“

Pan brigádní generál odpověděl delším krásným proslovem, v němž


str. 361b

připomněl, že dar stuh na vojenskou standartu zavazuje dárce k splnění paroly ražené samým presidentem: „Vše pro stát. Vše, tedy i život. A jen jednou umírá člověk a vždycky těžce! I pro vlast se umírá v bolestech, v čemž je právě obsah a velikost oběti, kterou přinášejí vojáci republiky pod svými prapory a standartami. Ty jsou viditelným znamením převzatého závazku splniti nejvyšší povinnost a dbáti vojenské cti. Dále zdůraznil pan generál zdroje moci a odporu, které jsou v nás samotných i ve spojeneckých svazcích. – „Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz smete – načež zakončil vzpomínkou na nejvyššího velitele čsl branné moci presidenta Masaryka, jemuž platilo hřímavé „zdar“ vojska i občanstva, nato zahrány hymny.

p. okr. škol. insp. V. Nedbalem

Za dárce stuh a holdující mládež ujal se slova pan okresní školní inspektor prof. Václav Nedbal, který vylíčiv vzletně ducha našich dějin, charakterisoval trefně přítomnost vyžadující zvyšeného pozoru, přijal od mládeže, jež bude pokračovatelem naším, slib, že chce i v budoucnosti věrně a oddaně chrániti svatý odkaz zašlých věků, žít čestně a lidsky krásně, ale i umírati pod svými prapory a standartami po vzoru předků, kteří lásku ku právu a pravdě tolikrát zpečetili svou krví. Jasné „slibujeme“ z dětských hrdélek jakoby zazvonilo do monotoního rachotu motoru vojenského letadla kroužícího nad náměstím.

Obřad připínání

K vlastnímu obřadu nastoupila standarta pod čestnou stráží, zatím co ztichlým rynkem velebně zazvučel husitský chorál: „Kdož jste boží bojovníci.“ Na skloněnou standartu třímanou velitelem pluku a standartníkem připial vždy jeden zástupce obce či korporace stuhu, zatím co druhý hlásil heslo.


str. 362

Stuhy s hesly věnovaly:

Obec Bolehošť: „Braňte železnou pěstí, co mozolná dlaň stvořila.“

Obec Čánka: „Vaše síla – naše záruka.“

Obec Klášter nad Děd.: „Žižkovým mečem, legií duchem zvítězíme.“

město Opočno: „Pomezí jest pouhý kámen – jeho stráž buď z ocele.“

obec Pohoří: „Vítězství náleží nejvytrvalejším.“

obec „Semechnice: „Co otcové dobyli – synové uhájí.“

obec Trnov: „Za čest a vlast vítězně vpřed.“

Hospodář. škola, Opočno: „V míru škola – v boji zbraň.“

Jednota čsl Orla, Opočno: „Obrana vlasti – společný cíl.“

Odbočka Svazu čsl důstojnictva, N. Město: „Se štítem nebo na štítě.“

Pěvecké Jednoty Vorel a Mlada, Opočno: „S písní na rtech braň svou vlast.“

Sbor dobrovolných hasičů Opočno: „V boji pomoz vlasti – v míru bližnímu.“

Selská jízda okresu opočenského: „Vaše věrná záloha.“

Tělocvičná jednota Sokol, Opočno: „Bok po boku k ochraně vlasti.“

Žactvo opočenských škol: „Až dorosteme, vystřídáme vás.“

Dík plukovního velitele

Dárcům poděkoval velitel pluku vojensky řízným proslovem, zmíniv se o významu jednotlivých hesel a zakončil velmi případně: „Děj se co děj, my máme dobré kanony i dobré kanonýry a proto – žádný strach!“

Slavnostní pochod

Za zvuku vojenského pochodu obešla stadnarta frontu pluku, který pak vykonal před přítomnými hosty s panem generálem Kutlvašrem a p. ministrem Ing. Dostálkem v čele slavnostní pochod.

Vystavení standarty

Standarta byla pak veřejnosti k uctění vyložena pod čestnou stráží v radní síni.

Promenádní koncert

Po odjezdu vojska do ubikací byl uspořádán na náměstí promenádní koncert městské hudby opočenské. O polednách zasedli hosté ve vydekorovaném sále


str. 362b

hotelu „Holub“ v počtu 135 ku společnému obědu, při němž opětně koncertovala vojenská hudba.

Průvod odpol.

Po 14. hodině vyšel se seřadiště od Trčkova náměstí mohutný průvod, jednolitý proud vojska a občanstva se státní vlajkou pod legionářskou stráží v čele, který zaplavil tisícihlavými zástupy rozlehlý prostor na lišťovině.

Účast

Slunná letní pohoda zvyšovala slavnostní dojmy účastníků, jichž počet byl odhadnut na 6500 – 7000 hlav. V průvodu pochodovaly 4 baterie děl pl. 52. (34 důstojníci, 11 rotmistrů a 500 mužů), 2 hudební kapely (vojenská a městská) a krojované korporace v úhrném počtu 614 účastníků, z nichž bylo 165 hasičů, 154 Sokolů, 117 Orlů, 105 cvičenců Malé obrany, 32 skauti, 18 legionářů, 12 členů mládeže v krojích nár. a 11 jezdců Selské jízdy.

Pořad

Po temperamentním proslovu bc. Jana Sedláčka vyzněl hold státní vlajce hymnami, načež pořad byl zahájen vystoupením Malé obrany. Mládež z města i venkova předvedla cvičení vojenského rázu (pochodová, obraty, s dřevěnou zbraní, táborová scéna, boj roje atd.), jež za součinnosti venkovského učitelstva nacvičil pan učitel Brandejs. Vystoupení mládeže bylo provedeno s vervou až pohnutlivou. Z ostatních cviků zaujala zvlášť „Zborovská devítka“ družstva černilovského Orla. V hudebním pořadu zvlášť uchvátil Malého slavný Zborov. Největšímu zájmu diváctva těšilo se ovšem vystoupení vojínů s puškami a předvedená ukázková baterie děl pl. 52. Dokonalé ukázky krasojízdy, úžasná pohyblivost a rychlá obsluha zdánlivě nemotorných ohromných aut všeobecně překvapily a když nad mlýnským potokem zaburácely


str. 363

dvě řady, po třech a po jedné vteřině, nebylo nikoho, kdo by měl pochyby o pravdivosti výroku pana plukovníka Bartoše o našich kanonech i kanonýrech.

Loučení a odjezd vojska

Po vyčerpání slavnostního pořadu rozloučilo se město o 19½ hod. na Rašínově náměstí se svými milými hostmi. Se standartou ozdobenou novými stuhami za zvuků břeskné fanfáry troubené jakoby sborem královských heroldů opouštěl pluk náměstí a pod rozsvětlenou slavobránou triumfálně projel ulicemi. Nepřehledné zástupy doprovázely vojsko bouřlivou aklamací a opětované provolávání „Opočnu zdar“ svědčilo, že se i vojákům mazi námi dobře zalíbilo.

Doslov

Co paměť sahá, jen málo podniků a slavností na Opočensku dosáhlo svého poslání v té míře jako Dny branné výchovy v Opočně. V nejistých dnech, kdy nevíme, zda cizí násilí nevtiskne národu do rukou zbraň na obranu jeho práv, jest sblížení vojáků s občanstvem víc než potřebné. Má-li být zajištěna úspěšná součinnost mezi operující armádou a zázemím, jest třeba, aby i občanstvo bylo proniknuto duchem vojenských ctností. A ty musí být lidu vevychovány, jak nás o tom poučila zkušenost.

Co se nám líbilo a nelíbilo

Líbilo se nám, že naši vojáci dovedou dobývati nejen nepřátelské posice, ale i přátelství srdcí. O tom nejlépe svědčila rozzářená očka Káji Kollinerů a Dášenky Kuchařovic, když jim pan plukovník výměnou za kytku a slova uvítání předal jménem pluku v upomínku hodinky a náhrdelníček. Nelíbilo se nám, že jsme v radní síni zastihli občany, kteří k veřejnému uctění vystavenou standartu všetečně ohmatávali. To nelze už považovati za nedostatek


str. 363b

vojenského ducha, jako spíš za těžko omluvitelný nedostatek společenského vychování. Také jisté uvolnění v zadních řadách hasičských formací za řeči pana generála bylo zbytečné a napovídalo o zmenšeném řízu. Jsou tedy maličkosti, jichž sice litujeme, poněvadž by se jim bylo dalo snadno zabrániti, ale ty se ztratily v širokém rámci podniku, takže možno s klidem přitakati tiskovým referátům, které uspořádání zdejších dnů brannosti jednomyslně označují za vzorné.

Aktivní účast pořadatel

O zdar slavnosti vedle plukovního velitelství, pana starosty a členů rady města Opočna největších zásluh si získali pánové major pěchoty Jan Kabíček, štábní kapitán dělostř. Novotný Jan a tajemník města Opočna Jaroslav Kašlík. Zvlášť obětavě pak spolupůsobili pánové Josef Schlumperger, notář opočenský, Václav Novotný, berní správce v.v., Josef Matoulek, správce okres. úř. práce, Alois Homolka, soud. revident, Macháček Jan, měst. elektrotechnik, dále slečna Marie Červinková, úřednice spořitelny a pan Ladislav Štencl, úředník spořitelny. Pan učitel František Brandejs se vzácnou ochotou a pílí připravil a organisoval zdařilé vystoupení zdejší a přespolní mládeže a pan učitel Jiří Vítek vedle jiných prospěšných zásahů, navrhl líbivý propagační plakát, nad jehož grafickým provedením i osobně bděl. Ostatně budiž konstatováno, že každý kdo přiložil ruce k dílu, pomáhal rád a ze všech sil. – A všem těm patří tudíž dík za 10. a 11. srpen.

Další společenské události

Je potěšitelné, že v době, kdy ovzduší je naplněno nejistotou a


str. 364

obavou ze zítřků, vyhledávají Opočenští každé příležitosti, která by přispěla k odstranění starších i novějších nedorozumění a prohřála zdejší ovzduší místní, pokud doba a lidská povaha připouštějí, ne-li sousedskou starobylou srdečností, tož aspoň snahou po vzájemném chápání a sbližování v duchu spravedlivé demokracie.

Divadlo v přírodě

V  nově zřízeném přírodním jevišti v parku Kodymova národního domu sehrány za součinnosti místních pěveckých jednot a hudeb. kroužku „Vorel“ zdejšími ochotníky 2 zdařilé operety „Z českých mlýnů“ a „Lojzička.“ Pěvecké výkony paní Vlasty Kuchařové, choti učitele a pana učitele Antonína Krause, pod jehož řízením byly kusy úspěšně studovány, všeobecně zapálily, jakož i udivily výkony taneční a rytmické našich Sokolek, zejména paní Buchvaldové. Zmínky zasluhují i životné postavy místního komika, holič. mistra p. Karla Jordy. Představení byl vedle značné účasti přespolních přítomen býv. zdejší majorátní pán s chotí a zámeckými hosty ze spřátelené Francie. Poslednějším z činoherních prvků zdál se asi nejpůsobivějším bezděčný solový výstup kozy statistky, na níž byla podniknuta veselá honba mezi sedadly. I tentokráte byla pohoda v každém směru příznivá.

Odchod p. P.K. Hudce

Při odchodu kvardiána zdejšího kláštera pana P. Klementa Hudce sešli se Opočenští bez ohledu na náboženské a politické kredo, aby na společném večírku řekli oblíbenému knězi své srdečné sbohem a doprovodili ho přáním zdaru v novém působišti – Roudnici.

Od 19./8. 35 nový kvardián

Nástupcem jeho jest P. Petr Kulíšek (VR: Správně Kulísek)

60té narozeniny starosty Vaníčka

Dne 28. září dožil se v plném zdraví své šedesátky všeobecně


str. 364

oblíbený starosta města, pan Cyrill Vaníček, skromný, nezištný, neúmorně pilný komunální pracovník, srdce zlaté, jehož jedinou snahou byl prospěch obce a občanstva, jimž plných 10 let stojí v čele a s nimiž krásně a lidsky sdílel jich osud v dobách dobrých i zlých. Životní a pracovní jubileum páně starostovo bylo předmětem oslav na společném večeru občanstva, jehož formálního uspořádání ujala se organizace živnostenské strany s panem Adolfem Hofmanem, mistrem pekařským a starým bodrým sousedem opočenským v čele.

Všechen krajinský tisk ve svých komentářích jednomyslně označil jako zjev v dnešní rozervané době opravdu vzácný, aby občanstvo shromáždilo se kol osoby svého starosty v den jeho životního jubilea s tak jednoznačnými pocity loyality, důvěry a lásky, jak tomu bylo právě u nás.

Stíny krise

Přes povzbudivé statistiky a novinářské referáty příznaků zlepšení hospodářského ..... sociálního naprosto nepřibývá. Pokles výrobnosti a výdělečnosti není u nás komplikován strukturálními otřesy z přeinvestic, ač pokračující autolysa kapitálová dochází i u nás svého vyjádření, zejména ve vytrvalém pozvolném odplývání vkladů z místních ústavů. Platební schopnost širších kruhů trpí veřejnými břemeny, která při nesoustavném nástupu etatismu a při současně probíhajících změnách strukturálních jsou tvrdou zatěžkávací zkouškou mravní a hmotné únosnosti. A krajem stále se plíží stíny našich „bezprizorních“, trosečníků života, jež sráží „velká“ doba k samému dnu, kde přestávají možnosti lidské existence.


str. 365

Požár stohu v Pulicích

V noci 13. října vzplanul veliký stoh slámy u dvora v Pulicích, který byl nočním útulkem zmíněných vyděděnců. Suché služební hlášení o případu uvádí, že byla pozorována řada osob, jímž se podařilo zavčas uprchnouti dýmu a plamenům, že však z požářiště byla po zdolání ohně vyhrabána spálená mrtvola neznámého tuláka.

Ohlas zahranič. událostí

Útok Italie na Habeš vzbudil ve zdejším veřejném mínění živé sympatie pro napadeného. Bývalí vojáci z evropské války připomínají si málo rytířské způsoby „Katzelmacherů“ a jest podívaná na dobrodružné, jinak usedlé občany a tatíky, jež podmaňuje si úplně citové hnutí vyvolané urážkou pojmu primitivní spravedlnosti drobných lidiček.

Jeden „krvelačník“ na místě „negušově“ by schytaným „Talijánům“ uřezal nosy a tak poznamenané poslal domů s pohrůžkou, že kdo beznosý se vrátí do Habeše, bude bez milosrdenství utracen, jiný se hněvá na černé a hnědé košile vůbec, zatím co třetí se smíchem shání pro Habešany křen k „Talijánům.“

Urnový háj

Podzimní usínání přírody uzavírá roční životní období, jež se stává tak minulostí – vzpomínkou, ze které vyklíčí nové příští. V životě lidí uzavírá spojitost životního okruhu pieta – úcta k mrtvým. Z ní vyplynul příkaz o „mrtvých uctivém pochování“ na hřbitovech a nejnověji s rozmáhajícím se pohřbíváním žehem ve zřízených urnových hájích s kolumbarii. Již před 10 lety dával místní odbor spolku „Krematorium“ podnět ku zřízení urnového háje, ale teprve letošního roku


str. 365b

dovolily poměry jeho realisaci. Projektantem je architekt Ing. Blažek z Prahy. Stavbu velmi účelně a ladně řešenou provedl zdejší stavitel Jan Pavlík. Po uvítání hostí panem starostou promluvil delegát ústředí spolku „Krematoria“ z Prahy a činovník místního odboru téhož spolku. Při slavnosti účinkovaly i tentokráte pěvecké jednoty „Mlada“ (Smetanův „Západ“) a „Vorel“ (Försterův „Oráč“)

Návštěva důstojnického sboru děl. pluku 52.

Snaha po zřízení úzkého kontaktu mezi vojskem a občanstvem, jež jest smyslem pořádaných dnů brannosti, nese ovoce: Zdařilý zdejší den branné výchovy dočkal se 25. říjnem příjemných dozvuků: důstojnický sbor dělostřeleckého pluku 52 se svým velitelem, panem plukovníkem gener. štábu Jar. Bartošem v čele, ohlásil našemu městu svou návštěvu. Korporativního zájezdu a přátelského večera byli účastni tito vzácní hosté v plném počtu. Jménem důstojnického sboru předal pan plukovník panu starostovi přepychově vypravenou adresu „bodrým a uvědomělým občanům opočenským“, cituje slova její, dle nichž chce národní vojsko být náhradou za valy a zdi dřevních dob. Ve své odpovědi zmínil se pan starosta o poměru branné moci a občanstva dříve a nyní, poděkoval plukovníkovi i důstojnickému sboru za projev přízně našemu městu a odevzdal jménem městské rady a občanstva slušně vypravený výpis ze zdejší pamětnice týkající se slavnosti připínání stuh na plukovní standartu. Po společné večeři setrvali důstojníci s občanstvem v družné zábavě do pozdních hodin (až do 3 hod. ranní).

Náš kronikář odchází do soukromí

Pro pokročilý věk skončil své zápisy v pamětnici dosavadní kronikář, pan Adolf Wolf, em. starosta obce i okresu, čestný měšťan opočenský, pokladník Občan. záložny v.v. a vlastník domu č.p. 14 na Trčkově náměstí, osobnost, s níž jest nerozlučně spjat vývoj města na přelomu století.

Narozen r. 18 20/8 56 v Opočně studoval na gymnasiu v Rychnově


str. 366

nad Kněžnou a nastoupil místo u okresního soudu na Opočně, kde odbyl i zkoušku kancelistickou a knihovnickou. R. 1894 zvolen byl městským tajemníkem, načež za krátký čas stal se pokladníkem a předsedou Občan. záložny. V r. 1890 povolán byl důvěrou občanstva do obecního zastupitelstva a r. 1893 do městské rady. Starostou obce zvolen byl 11. ledna 1900, v kteréžto funkci setrval do konce r. 1911. Dne 7. července 1909 zvolen byl okresním starostou a zastával tu úřad až do uřzení okres. správní komise t.j. do 1. ledna 1920.

Svým kanceliantním jednáním a uhlazeným chováním získával úspěch i tam, kde jiní setkávali se s odmítavou nedůvěrou. Jeho rozhovory s knížetem Josefem přispěly znamenitě k vyjasnění vztahů mezi radnicí a zámkem a sblížení v době nejnovější jest zajisté také ovocem jeho snah o smír mezi bývalou vrchností a bývalými poddanými.

Za jeho starostenství zlikvidován zejména houževnatý odpor zámecké kanceláře proti zřízení měšťanské školy (1901), zasadil se o moderní elektr. osvětlování města (1904), zasadil se o zřízení měšťanské školy dívčí (1907), o zřízení okres. sirotčince, zavedení telefonní přípojky (1909) a m.j., jakož bylo kronikářem ředitelem Hofmanem na listech této knihy porůznu zaznamenáno.

Když za svou dlouholetou úspěšnou činnost v obci i samosprávném okresu došel vnějšího vděku udělením Zlatého záslužného kříže s korunou, stal se dle zpráv pamětníků terčem malicherné, maloměšťácké závisti, která zejména v malých venkovských poměrech dovede ublížiti.

Od ochuravění řed. Hofmana vedl s pílí a láskou knihu o událostech opočenských, které nikdy nezapomněl ani ze svého soukromí bedlivě pozorovati.

Když pro věk a chorobu byl nucen zříci se své kronikářské činnosti, pověřilo zastupitelstvo jejím vedením Vladimíra Endta, ředitele spořitelny.


str. 366b

Obecní volby

Přípisem ze dne 2. listop. 1935 nařídil Okres. úřad v Novém Městě n./M. vypsání voleb s příkazem, aby příslušná vyhláška o tom byla bezpodmínečně v úterý dne 5.XI.35 na veřejných místech, nikoliv však v lokálech hostinců, výčepech a p. vyvěšena.

Nutnost úspor a krisové ovzduší vůbec tlumily obvyklou předvolební kampaň a tak na popud p. starosty Vaníčka sezváni splnomocnění zástupci politických stran do zasedací síně radniční na Trčkově náměstí k jednání na den 14. listop. 1935 6½ hod. večer. Cílem jednání byla dohoda o společné kandidátce, kterou mělo se získati úsporou volebních nákladů prostředků k rozmnožení péče o nezaměstnané.

Dohoda o společné kandidátce, jež se tu stala skutkem, svědčí o vyspělém cítění politickém a sociálním našeho voličstva, jež došlo ostatně i veřejného ocenění v krajinském tisku. Dne 20. listop. 1935 usnesena společná kandidátka, jež ohlášena Okresnímu úřadu co výsledek voleb bez hlasování. Navržení a zvolení kandidáti byli do obec. zastupitelstva:

za voleb. skupinu republ.:

Ing. Ant. Růžek, správce cukrovaru, Ing. Forman Jan, ředitel hosp. školy, Grulich Josef, rolník, Rathouský Václav, pokladník nemoc. pojišťovny zeměděl. a Hladík Josef, dělník cukrovaru.

za voleb. skupinu národně socialistickou:

Sedláček Jan, soukr. úředník, Kuchař Otto, rolník, Syrový František, soukr. úředník a Duka Josef, trafikant a invalida.

za voleb. skupinu Národ. sjednocení:

Ing. Knížka Josef, vrch. tech. komisař, Endt Vladimír, ředitel spořitelny, Zítka Antonín, ředitel škol

za voleb. skup. živnosten. – obchodnickou středostav.

Vaníček Cyril, majitel modního salonu, Čížek Karel, autodopravce, Fábera Jarosl., zlatník, Hoffmann František, obchodník a Hájek Jaroslav, obchodník

za voleb. skup. sociál. – demokr.:

Zavadil Bohusl., výhybkář, Šnajdr Josef, mlynářský,


str. 367

Říčař Jan, rolník, Hrušovská Antonie, tkadlena, Šimek Frant., železničář, Brandejs Jiří, úpravčí tratě, Herzán Jan, strojník.

za voleb. skupinu čsl. strany lidové:

Schejbal Vojtěch, rolník, Ryšavý František, truhlář, Dohnal Václav, rolník, Kahler Adolf, mlynář, Hrnčíř Jos., domkář a Brandejs Jan, zedník.

Na den 16. prosince 1935 dal svolati politic. náčelník, hejtman Dr. Srb schůzi, na níž po slibu členstva nové obecní zastupitelstvo se ustavilo a provedena volba starosty, náměstků a radních.

Zvoleni byli pp: Cyrill Vaníček, starosta města

Bohuslav Zavadil I. náměstkem starosty

Vojtěch Stejskal II.

Členy rady pak pp. Čížek Karel, Ing. Jan Forman, Ing. Knížka Josef, Rathouský Václav, Sedláček Jan, Šnajdr Josef a Ryšavý František.

Změna na stolci presidentském

Nesoulad v poválečné Evropě stěžoval funkci i dějinnou zodpovědnost hlavy státu, která pokládala za svůj životní cíl vytvořiti z čsl demokracie ostrov míru a pokoje uprostřed orkánu vzdutých vášní. Dr Masaryk prohlásil nedávno spisovateli Emilu Ludvíkovi, že odstoupí, jakmile sezná, že mu ubývá tělesných sil. Již delší dobu proskakovaly v občanstvu pověsti, sic neurčité, ale úporně se udržující o ochuravění „starého pána.“ Jako kdysi k postavě habsburského „nesmrtelného Kostěje“ Františka Josefa připínaly lidové vrstvy osud trůnu a říše, tak nyní tak mnohý občánek zakolísal, když doslýchal o chorobě páně prezidentově.

A tak s utajeným dechem vyslechli jsme z amplionu (VR: 14.11.1935) minister. předsedou Dr. Hodžou tlumočené rozhodnutí páně presidentova k abdikaci, když po zralé úvaze dospěl k názoru, že „už nestačí.“


str. 367b

My současníci, kteří jsme v Jeho osobě navykli spatřovati nejen symbol ale i záruku dobytých svobod, jež měly národ vésti k uskutečňování humanitních ideálů právě ve jménu a duchu T.G.M., nemohli jsme se při zprávě o abdikačním aktu zhostiti určitých oslav a nejistot.

Ale právě ten akt nejvyšší sebekázně a sebekritiky Masarykovy potlačil v jednotlivcích i politických organisacích jakékoliv projevy nezdravé chtivosti moci a svou prostou, ale kategorickou formou, zajistil provádění vlády v ustálené linii spolupracovníkem a odchovancem presidenta Osvoboditele, kterému popřejž Bůh, v něhož vroucně věřil, aby se ještě dlouhá léta díval, „jak to děláme.“

Druhý president ČSR

Po rozhodnutí zástupců lidu zasedl na presidentské křeslo prvým presidentem co jeho nástupce designovaný ministr zahraničních věcí Dr. Edvard Beneš na základě volby provedené dne 18. prosince 1935 v nově upraveném Vladislavksém sále na hradě Pražském. Naše občanstvo vyslechlo tento slavnostní dějinný akt ze svých přijímačů a ve svém celku kvitovalo šťastný volební výsledek s nadšením a uspokojením.

Stavební ruch v r. 1935

Dík vlád. opatřením a silné propagandě zesílil stavební ruch, ježto právě toto odvětví činnosti jest schopno odčerpávati nezaměstnané bez zvláštního ohledu na jejich kvalifikaci. Ačkoliv poměry úživnosti ve zdejším prostředí nelze naprosto pokládati za uspokojivé, přec došlo k novostavbám několika rodinných domků a to č.p. 483 manž. Josefa a Marie Zemánkových, č.p. 484 Jana a Marie Hvězdových a č.p. 485 stavitele Karla Volta. Průběhem léta a podzimu byla prováděna nákladem tří čtvrtí milionu Kč přesahujícím stavba Družstevní mlékárny jakožto podnik té doby největší a nejvýznamnější.


str. 368

Obecní rozpočet na r. 1936

Městským zastupitelstvem schválený rozpočet obce na r. 1936 vykazuje ve svém úhrnu řádnou potřebu Kč 596.751

úhradu Kč 394.010

takže jeví se schodek Kč 202.741

který se uhradí 135% přirážkou k dani činžovní (při jejím základu Kč 41.179)       Kč 55.591

a 300% k ostatním daním přísným (z jejich základu Kč 46.050)                                   Kč 138.150

jakož i očekávaným snížením úrokové sazby z dluhů                                                   Kč 9.000

Kč 202.741

Poměry soukromohospodářské

Mimořádný rozpočet ani tentokráte předkládán nebyl. Ani tentokrát nebyly odlivy vkladů z místních peněžních ústavů vyváženy přírůstkem úspor a kapitalisací úroků, což zřejmě nasvědčuje tomu, že přes oficielně hlásaný optimismus hospodářské zlepšení, pokud se projevuje, jest rázu místního a právě u nás že tvorba kapitálu v potřebném rozsahu obnovena nebyla.

Vládní opatření na ochranu dlužníků činěná cestou nařizovací se v celku osvědčují, ač nelze zatajiti, že zásada spravedlnosti důsledně uplatňovaná vyžadovala by dokonalejšího přizpůsobení osnov potřebám občanů, právních subjektů i hospodářství samého. Zákroků vlády ve prospěch sociálně slabých bývá nesvědomitými jednotlivci příliš často zneužíváno, při čemž bohužel význačnou úlohu hrají vlivy politické, jak o tom v dalším ještě budou uvedeny konkrétní příklady.

Také rok 1935 možno tudíž považovati za krisový, tím spíš, že neutuchající neklid zahraniční činí naději na brzké skutečně lepší časy ilusorní.


Str. 368b

Rok 1936 (str. 368b – 371b)[editovat]

Potřeba C.P.O.

Zahraniční neklid nutí i nás, abychom přes tolikrát osvědčenou mírumilovnost pomýšleli na obranu proti násilí útočného, našich výsostných práv nedbalého souseda, který zrušením demilitarisace Porýní znovu osvědčil před celým světem, že jest kdykoliv ochoten k jakýmkoliv činům svémoci a svévole.

Vojenské přípravy Německa, nekompromisní a sobecká politika Italie v Habešském sporu hrozí rozdělit soudobou Evropu na bloky t. zv. fašistický a demokratický, jichž odlišná ideologie hrozí vyvrcholiti v srážku.

Poněvadž při dnešní válečné technice usilovalo by se nejen o vojenské zničení nepřítele bojovou činností na frontě, ale vedení „totální“ války napadalo by útočně i v zázemí, projevila se potřeba připraviti nejen obranu aktivní ale i pasivní obranu obyvatelstva.

Tak nastává potřeba zajistiti pro tento účel dostatečný počet osob, mužů-nevojáků ve stáří nad 45 roků a žen, které by byly vycvičeny ve službě ošetřovatelské a poskytování první pomoci, službě požární, asanční a p.

Nové úkoly spolku Červ. kříže

Organisací výcviku těchto složek pověřen byl Společností Čsl. Červ. kříže – Divisí pro zemi českou – místní spolek Čk, který na svůj náklad uspořádal v měsících listopadu 1935 – ledna 1936 kurs pro výcvik Dobrovolných sester Čk a v březnu až dubnu pro Samaritány, jichž úkolem by bylo poskytování první pomoci raněným a obstarání jich převozu do léčebné péče.

Instruktorem kursu byl zdejší primář nemocnice Dr. Václ. Rychetník, osnovou vedle základních znalostí anatomie i populární úvod do potřebných praktických disciplin. Za vedení pana primáře a diplomované sestry Červ.+ Moročkové z Prahy budoucí sestry hospitovaly v nemocnici,


str. 369

načež dne 29. února 1937 podrobily se před komisí složenou ze zástupců Čk za předsednictví zdravotního komisaře Dra Šidlofa z Nového Města n./M. předepsané zkoušce. Zkoušku složily 24 sestry.

Organisace Civilní protiletecké obrany

V  únoru 1936 byl vyzván městský úřad k ustavení sboru C.P.O. za účelem provedení § 4. odst. 2 zákona ze dne 11. dubna 1935 č. 82 S.z.an. a § 2. vládního nařízení z 18. října 1935 č. 199 S.z.an. Velitelskou funkci, kterou držel ze zákona, přenesl pan starosta na p. Václava Novotného, berního správce v.v., který za spolupráce ustavivšího se výboru rozdělil ve smyslu vydaných směrnic oblast městskou na 25 obvodů, v nichž velitelé v případě vzdušného ptoku by organisovali s příslušníky výkonných složek potřebnou službu samaritskou, asanační, požární, pořádkovou a spojovací. Pro nálet jsou proponovány 4 záchranné stanice: v mateřské školce na Rašínově nám., v předsíni v.v. okr. nemocnice, v budově Hospodář. školy a na Švamberku u Kamenného mostu.

Prvá zkouška C.P.O.

V noci od 14. do 18. července 36 nařízena vždy dvouhodinová pohotovost všech složek PO služby, načež při ohlášeném náletu dána znamení na poplach zvony z pozorovatelny na zvonici a sirén továrny fmy Zima. Maskování autoreflektorů modrými clonami dělalo jisté potíže, v celku však obyvatelstvo chovalo se, až na nepatrné výjimky, disciplinovaně, jak se o tom osobně přesvědčil za své přítomnosti při posledním útoku okres. hejtman novoměstský p. Dr. Vožický.

Půjčka na obranu státu

K zajištění státních hranic vedle materiálního vybavení armády jest třeba provésti jejich fortifikaci, k čemuž snaží se vláda opatřiti si prostředky vyložením vnitřní půjčky na obranu státu, jež měla opravdu imponující úspěch celkovým úpisem dosahujícím čtyř miliard Kč. Jedním z prvých upisovatelů byla zdejší spořitelna, jejíž úpis


str. 369b

v  částce Kč 1,300.000 – byl oznámen čsl rozhlasem. Veškerých úpisů z místa opatřilo se za více než Kč 2,000 000 jmenovité hodnoty, z čehož obec upsala za jmění fondů jí spravovaných částku Kč 20.000.

Odkaz zemř. Fr. Dvořákové

Dohodou s vykonavatelem závěti dne 3. listop. 1934 zde v čp. 247 zemřelé Františky Dvořákové, vdovy po řediteli zemské porodnice a poslanci Dru Dvořákovi, panem MUDrem Václavem Cyprem, emer. primářem v Opočně, stala se obec dědičkou po jmenované a ze zbylého jmění zřízen fond pro chudé vdovy a staré panny, sestávající z  ½ domů čp. 248 a 340 v odhadní ceně Kč 95.000 – a ze vkladu ve výši Kč 77.917.35.

Z tohoto fondu zavázala se obec vypláceti doživotní roční důchod Kč 1.000 p. Josefu Sobčovi ze Zádolí.

Charouzův ústav chudých obdržel z odkazu pí Fr. Dvořákové Kč 20.000 -, z nichž úrok slouží na vánoční nadílku chovancům.

Nový čestný měšťan

Za své zásluhy jako dlouholetý zdejší primář a praktický lékař – lidumil i za svou osvědčenou přízeň obci opočenské věnovanou jmenován byl jednomyslným usnesením městského zastupitelstva ze dne 4. září 1936 pan MUDr Václav Cypra čestným občanem města Opočna, o čemž byl mu p. starostou a náměstkem Zavadilem vyručen diplom na pergamenu kreslený právě když oslavenec se chystal podrobiti se operaci.

Mlékárna v provozu

Ku konci r. 1935 byla družstevní mlékárna zdejším stavitelem p. Janem Pavlíkem úplně dokončena a po jistém zdržení vzniklém opožděnou dodávkou strojů připravena k provozu. Oběžníkem z února 1936 nabízí správa Mlékařského a hospodářského družstva své výrobky s dodáním odběratelům do bytu.

Veřejné investice

V rámci produktivní péče o nezaměstnané provedena


str. 370

byla úprava ulice Denisovy nákladem Kč 25.000 – a částečná úprava dlažbou v Podkostelí nákladem Kč 5.000.

Soukromý staveb. ruch

I tentokrát nelze zaznamenati jiný ruch stavební, než novostavby rozličných domků rodinného typu, z nichž ovšem zvláštní pozornosti zasluhuje dřevostavba kontrolora velkostatku p. Aloise Šupíka. Dle čp. jsou to čp. 487 manž. Jar. a M. Bohatových, čp. 488 Josefa a Růženy Haškových, čp. 489 Stanislava a Emilie Bašových, čp. 490 manž. Čepelkovým a Vláškovým (VR: 465) čp. 491 manž. Kopeckým Jos. a Marii, čp. 492 Frant. Duška, čp. 493 Al. Šupíka, čp. 494 Mačkové Karly a čp. 495 Karla a Anny Syrovátkových.

Všeobecní poměry ve stavebnictví

Důvody staveb. ruchu nespočívají ani tak v nutnosti opatřovati nové obytné prostory, jako spíš v nahodilých příčinách osobních. Také očekávaný vzestup stavebních nákladů má při rozhodování stavebníků svůj význam. Současně jest v Opočně na prodej 14 domů a domků, které ani za polovinu odhadní ceny nenacházejí zájemců. Daňové výhody, které ve způsobě osvobození od daně činžovní poskytuje zákon novostavbám, přispívají také k znehodnocování starých investic stavebních. (Stoupající náklady stavební rozdíl ten vyrovnávají jen slabě.) Za to půda, jakožto skoro výhradní zdroj obživy ve zdejším kraji, nejen že na ceně neztrácí, ale při stávajícím „hladu po půdě“ ceny její spíš stoupají za nedostatečné vybídky. Průměrná trhová cena pohybuje se mezi 4.000 – 8.000 Kč za korec výměry, ač v jednotlivých případech placeny také částky Kč 10.000 – převyšující.

Změny držebnosti uskutečňují se namnoze svobodnou výměnou ruky, kdežto prodeje v exekuční dražbě zůstávají namnoze bez zájemců. Příčina toho jest ve ztíženém exekučním řízení, jímž stát snaží se chrániti sociálně slabšího dlužníka proti věřiteli a v nejednom případě působí


str. 370b

důvody psychologické.

Trh peněžní

Ráz zdejší oblasti nedopouští, aby ze zbrojní konjunktury vycházející hospodářské oživení se u nás projevilo. Nepatrná důchodová marže z rozdrobeného pozemkového vlastnictví jest slabým základem pro kapitálovou tvorbu.

Místní peněžní ústavy vykázaly opětovnou zvýšenou potřebu peněz přes všechno vleklé bezobchodí, takže spořitelně a Občanské záložně nepodařilo se vkladový odliv vyrovnati ani úrokovou kapitalisací. Výše vkladů uložených u Spořitelny, Okresní záložny hospodářské a Občanské záložny činily Kč 25,988.930.86, Kč 17,234.800.25 a Kč 12,798.400.26 proti Kč 26,013.815.61, Kč 16,557857.32 a Kč 12,833.246.66.

Poněvadž zdejší ústavy nevykazují úvěry průmyslových, zůstávají v celku ušetřeny vážnějších ztrát, ačkoliv projevující se vliv omezené úživnosti zdejšího prostředí projevuje se radikálním poklesem ceny zástav při úvěrech reálných. Proti situaci některých ústavů v sousedních oblastech jest možno označiti bonitu našich ústavů domácích té doby za skvělou s výhradou ovšem dalšího normálního vývoje celkového hospodářství a zachování právního řádu.

70té narozeniny velkostat. p. Jos. Colloredo-Mannsfelda

Dne 17. února 1936 oslavil své sedmdesátiny bývalý majorátní pán na Opočně, p. Josef Colloredo-Mannsfeld, jemuž zaslala k jeho životnímu jubileu rada města Opočna srdečnou zdravici, za niž jubilant neméně srdečně písemně i ústně při osobní návštěvě v úřadovně p. starosty poděkoval.

Příslib expositury okr. úřadu

Poškození místních zájmů správní reformou i skutečné potíže ve vyřizování politické agendy po zrušení samosprávného okresu opočenského vyvolaly spontánní úsilí celé zdejší veřejnosti po odčinění neblahých následků správní reformy.


str. 371

Jak již z připomínek v pamětnici poznamenaných vysvítá, byly veškeré intervence u rozhodujících činitelů vládních i politických po léta bezvýsledné.

Až pan JUDr Josef Černý, ministr vnitra v kabinetě Hodžově přislíbil panu starostovi Vaníčkovi a doprovázejícím jej pánům Václavu Rathouskému, předsedovi Rol. akciové společnosti a Ing Janu Tomianovi, řediteli hosp. školy při jejich návštěvě dne 23. června t.r. zřízení expositury okresního úřadu v Opočně.

Nový okresní škol. inspektor

Po odchodu pana prof. V. Nedbala jmenován byl pro okres novoměstský a trutnovský nový školní inspektor, pan ředitel Václav Šilha, působivší dosud na měšťanské škole v Sedlici.

Oslava třistaleté držby opočenského panství v rodě Colloredo

Třísté výročí držby opočenského panství v rodě hrabat z Colloredo oslavila vysokorodá rodina hostinou za účasti četných hostí, s nimiž pěstuje tradiční společenský styk. Při hostině zasedli i zástupci obce opočenské s panem starostou v čele. V přípitku vyjádřil býv. majorátní pán své přání přispěti v rámci této oslavy městu při plnění úkolů, jež nová doba obci ukládá. Přípisem ředitelství Ck. velkostatku bylo dne 24. srpna 1936 pod čís. 632 sděleno obci opočenské, že bývalý vlastník Opočna, pan Josef Colloredo-Mannsfled věnuje městu na rozšíření vodovodu částku Kč 70.000 – a dalších Kč 50.000 – na postavení infekčního pavillonu při zdejší okr. nemocnici s podmínkou, že do konce r. 1936 budou aspoň základy novostavby hotovy.

Obecní rozpočet na r. 1937

Řádný rozpočet na rok 1937 předložený obec. zastupitelstvu vykazoval potřebu Kč 655.452, takže při očekávané úhradě Kč 394.519 jevil se schodek Kč 260.933, který má uhradit 125% ob. přirážka k dani činž. Kč 53.210 a 300% ob. přirážka k ostat. daním 207.723 = 260.933.

Úmrtí Dra Frant. Krulicha

Na sklonku roku utrpěl společenský a zvlášť spolkový život těžkou ránu náhlým skonem Dra Frant. Krulicha,


str. 371b

vyhledávaný právník , zasloužilý předseda KČT, dále vynikající a oblíbený funkcionář snad všech dobročinných a vlasteneckých spolků v Opočně. Skonal náhle podlehnuv záchvatu srdeční mrtvice, když se chystal k odchodu do divadla, maje tu účinkovati co člen hudebního kroužku „Vorla“ v dávané tehdy operetě „Odtroubeno.“

V Dru Krulichovi odešel zdejší společnosti člověk vzácných kvalit, který bude tu dlouho postrádán.


Rok 1937 (str. 371b – 376)[editovat]

Stíny zahraniční situace

Také tento rok započal ve znamení chmurné zahraniční situace. Byť i všichni chápali, že veliký soused vměšující se soustavně do našich vnitřních věcí soustavnou listovou i rozhlasovou propagandou, nekochá nás láskou obzvláštní, přeci jen zamrazilo nás potvrzení šířených pověstí, že kancléř Hitler pomýšlel rázným úderem před minulými svátky vánočními rozdrtiti „baštu bolševismu ve střední Evropě“ – Československo, což bylo dotvrzeno i panem ministrem Ing Dostálkem při jeho zájezdu do Opočna. Ruch v pohraničí, kdež se pokračovalo s pracemi na nutných opevňováních, neustal ani v cizině.

Ozvěny španělské revoluce

Ideologické rozpory otravující současné ovzduší nezůstávají ovšem bez vlivu na vznětlivou obrazotvornost mladých, když i pouhý, vyšším poučením nekontrolovaný rozum průměrného občana přečasto marně tápe po spravedlnosti a řádu ve víru událostí současné světové revoluce.

Dobrovolníci

Koncem ledna zmizeli z Opočna tři hoši – kamarádi Jaroslav Duka, Frant. Loff a Miroslav Hornych – na pomoc demokratickému Španělsku. Pasů i cestovní podpory dostalo se jim pomocí verbířů, kteří prý byli blízci politické


str. 372

straně komunistické! Po zákazu dobrovolnické akce pro španělskou kampaň stal se jejich odchod předmětem vyšetřování, jež se týkalo také účasti p. Jana Říčaře, rolníka a sl. Antonie Hrušovské, továr. dělnice, obou členů obec. zastupitelstva na tomto případě. Vyšetřování, které neprokázalo ovšem vinu sváděním či nadržováním k nezákonným činům, bylo neobvykle přísné, ježto všichni tři uprchlíci byli záložními čsl vojíny.

Duka i Hornych se záhy ozvali ze země krvavých pomerančů, za to o mladém Loffovi na veliký zármutek jeho rodičů nedošlo zpráv.

Výcvik samarit. CPO

Na základě nařízení okresního hejtmanství v Novém Městě n. Met. uspořádán kurs první pomoci pro samaritskou službu CPO dle ustanovení směrnice CPO – 4 ve dnech 28./1. až 18.III. 1937. Kurs, který byl průměrně frekventován 180 muži a ženami. Poněvadž látka, byť i velmi populární podávaná, byla probírána s materiálem hodně různorodým, můžeme výsledek považovati za nejednotný. Kurs řídil stát. obvodní lékař p. MUDr Karel Voborník, stati o tělovědě probral ochotně p. řed. Ant. Zítka.

Zamýšlená stavba Charouzova domova a doplnění pozemků fondu chudých

Když byl inkasován dědický podíl Charouzova fondu chudých z pozůstalosti pí Fr. Dvořákové, pomýšlelo zastupitelstvo na novostavbu Charouzova domova na obecním pozemku na „Krehaně.“ První cenu ve vypsané soutěži obdržel návrh Ing. Balcárka a Ing. Koppa z Prahy, jímž zadáno též vypracování projektu. Když však cena projektu při skončeném offertním řízení rozpočtena byla na Kč 425.000 – a výše dosažitelné úhrady živila sotva Kč 310.000. -, odloženo bylo provedení stavby na dobu příhodnější.

Za to doznalo pozemnostní vlastnictví Charouzova fondu chudých rozšíření přikoupením pozemků od manželů Šťástkových a Tomášových v  elkové výměře 4 ha 84 a 34 m2 za Kč 96.000.


str. 372b

Rekonstrukce silnice Pálenka – Jordánek

Rekonstrukce této silnice zadána byla usnesením zastupitelstva ze dne 25. září m.r. i se stavbou příslušné kanalisace fmě Karel Volt, podnik. staveb v Opočně za úhrnou částku Kč 192.955.30. S pracemi kanalisačními bylo započato již loni na podzim a nyní jest poskytnuta pracovní příležitost nezaměstnaným, pokud ji snad nenašli při pracech fortifikačních na horách, nebo při úpravě železniční linky.

Nový advokát

Kancelář zemř. Dra F. Krulicha koupil od jeho vdovy pí Zdenky Krulichové p. JUDr Vladimír Stuchlík, advokát z Nového Města n. Met.

Triangulač. práce vojen. správy

V květnu a červnu po dobu tří neděl byli zde ubytování 1 poručík, 9 vojínů a 1 kůň – triangulač. oddělení č. 1., pol. skupina č. 5 – vojen. kartografického ústavu, jimž vypomáhala při stavbě triangulačních pyramid rovněž řada nezaměstnaných.

Ministr vnitra na Opočně a rozkaz ku zřízení expositury

V  souvislosti s přípravnou kampaní pro očekávané podzimní volby do obcí (ač tyto s ohledem na mezinárodní napjetí mají míti ráz nepolitický) rozhodli se někteří politikové pro navázání osobního styku s voličstvem.

Dne 30. května 1937 uspořádala politická strana agrární v hotelu „Holub“ schůzi, na níž referentem byl zdejší čestný měšťan, agrární poslanec, té doby ministr vnitra p. JUDr J. Černý, zeť zemř. nezapomenutelného státníka a hostivařského sedláka Ant. Švehly a zdejší čestný občan.

Přivítán činovníky Agrár. strany na hranicích okresu, přijal hlášení okres. hejtmana Dra Vožického, komisaře pohř. správy Stoeckra, přednosty okres. soudu Dra Kochlöffla, velitele četnické stanice vrch. strážmistra Nováka a v průvodu selské jízdy zajel do Opočna. Uvítán členy zastupitelstva, odebral se pan ministr jich špalírem do slavnostně upraveného sálu, kde mu p. starosta v uvítací


str. 373

řeči poděkoval za vše, co ku prospěchu města a obce zdejší již zařídil, načež pan ministr ve své odpovědi zdůraznil a doslova uvedl, že vydal již příslušný rozkaz k zřízení expositury politického úřadu v Opočně. Po referátu páně ministrovu byl uspořádán společný oběd v místnostech hospodářské školy.

Zmocňovací zákon pozbývá platnosti

Poněvadž výsledky jednání v demokracii bývají zpravidla resultanton dlouhotrvajících dohadování, používala vláda při zařizování mnohých krisových opatření rázu politického a hospodářského zmocňovacího zákona.

Některá taková opatření byla však živě pociťována jako omezování ústavních svobod, zejména když probíhající strukturální změna postihovala příliš citelně individuální hospodářství. Na zvlášť tvrdý odpor narazily mlynářské kontingenty, jimiž hrozila újma malým mlýnům.

Poněvadž bylo třeba často příliš respektovat mocenské vlivy, bylo zmocňovacího zákona užíváno někdy k řešení ve směru nejmenšího odporu, bez slyšení odborníků – zájemců a často i ne právě nejúčelněji. Tak byla na př. soustavně poškozována v čsl peněžnictví skupina spořitelní na úkor ústavů stavovského rázu. Nejen že vznikla mezi spořitelnami a ostatními ústavy 1/4% sazbová dispozita, která zle poškodila spořitelny v obchodu atrakčním zejména na venkově, ovlivňujíc tak rozložení kapitálových úspor, ale i dalšími opatřeními centralisujícího rázu proti základům demokratické autonomie a zájemcům regionálním jevila se snaha po zbyrokratisování spořitelen na úřady veřejnoprávní, ovšem bez vymezení monopolní kompetence, jaká jest vlastností každého veřejnoprávního podniku, nebo úřadu. Při tom kupí se stále nová břemena na bedra spořitelnictví: účast na úpravě zadlužení samosprávy, na konversích stát. dluhu, na likvidaci zemědělského


str. 373b

zadlužení a nejméně populární zřízení pěněžního ústředí spořitelen s určením zaříditi sanaci ztrát  Zentralbank der duetschen Sparkassen a Karsbader Vercinsbank, do něhož na př. zdejší spořitelna bude nucena přispěti povinným vkladem převyšujícím milion Kč. Tím ovšem regionální význam spořitelenství trpí.

Zahraniční propaganda zneužívala účinnosti zmocňovacího zákona jako podpory svých tvrzení, že ČSR je nástupištěm bolševismu ve střední Evropě a proto ministerský předseda Dr Hodža nepožádal o prodloužení platnosti tohoto zákona, jež vypršela 30. červnem 1937, spoléhaje na koaliční ukázněnost vlády a sílu demokratického parlamentarismu i jeho dělnost.

Právní pochybnosti o Čs. obilní společnosti

Se zakončením právní účinnosti zmocňovacího zákona oživla kritika leckterých opatření za jeho platnosti učiněných. Stav soudcovský dovodil, že platové srážky ze soudcovských platů vyměřeny byly neprávem, ba vyskytly se pochyby o samé právní podstatě Čs obilní společnosti.

Vzhledem k nim oznámila Obilní společnost dne 22. července v denním tisku, že vrchní soud v Praze usnesením z 19. června č.j.r. 7-877/37 rozhodl takto: „Zápis firmy Československé obchodní společnosti do obchodního rejstříku může být povahy deklaratorní bez účinku konstitutivních, neboť Čs obchodní společnost, zřízená zákonem, má svoji právoplatnou existenci nejen před zápisem do obchodního rejstříku, ale i bez tohoto rejstříkového zápisu.“ Přes to však dala se Čs obilní společnost registrovati u krajského co obchodního soudu v Praze, načež oznámila, že v usnesení zápis ten povolujícím bylo výslovně uvedeno, že vládní nařízení, jímž byla Čs obilní společnost zřízena, nabylo účinnosti dnem jeho vyhlášení, t.j. 14. července 1934.

V našem kraji zdá se být ještě příliš živou tradice


str. 374

bojů za svobodnou půdu, takže doslýcháme ku podivu často z úst i uvědomělých rolníků lítostivé povzdechy nad tím, že monopol, ačkoliv poskytuje zemědělcům zatím opravdu značných hmotných výhod, zbavil rolníka jakožto výrobce panství nad jeho výrobkem, omeziv tak jeho práva vlastnická.

Černá vysílačka z Třetí říše

Na krátké vlně 29.8 hlásící se černá vysílačka po čtrnáctidenní přestávce zahájila opětně své zpravodajství „Na vzdory Gestapu“ dnem 15. července a její hlášení zle kritisující poměry ve „Třetí říši“ těší se zájmu širokých vrstev občanstva doma i za hranicemi.

Kněžské jubileum děkana P.F. Barvíře

V neděli 25. července oslavil 40ti leté jubileum svého kněžství oblíbený děkan opočenský vdp P. František Barvíř. Oslava byla uspořádána sjednocenými katolickými spolky v Opočně a byla zahájena dopolední slavnou bohoslužbou v  ěkanském chrámu. Večer byl v Hotelu „Holub“ přátelský večírek a jubilantu v upomínku odevzdán krásný kalich.

Vycházkový kroj hasičstva

K žádosti Sboru dobrovol. hasičů (odůvodněné vztahy hasičstva k čsl branné moci) doporučila městská rada i finanční komise obec. zastupitelstvu, aby ve své schůzi dne 26.VII. přispělo hasičům na opatření nového vycházkového stejnokroje, jež si vyžádá základu Kč 12.000 – částkou Kč 5.000.

Změny osobní u okr. soudu

Dne 1. srpna 1935 odchází ke krajskému soudu v Hradci Králové dosavadní přednosta okr. soudu Bedřich Balcar, na jehož místo týmž dnem nastoupil JUDr. Jaroslav Kochlöffel. Dne 28. srpna 1935 stal se okr. soudcem na Opočně Dr Ladilav Horák, čímž doplňují se zápisy z roku předešlého.


str. 374b

Nový ředitel škol

Řízení škol opočenských převzal od dosavadního zatímního ředitele Ant. Zítky nově ustavený ředitel Jan Mlada, který k nám přichází z Černovic na Táborsku.

Stavba činžov. domu s malými byty

Vypracování rozpočtu bylo svěřeno zdejším stavitelům K. Voltovi, J. Pavlíkovi a Em. Černému.

Smrt presidenta Masaryka

Od mlhavého nedělního rána, kdy došly první zprávy o zhoršení stavu churavícího presidenta Osvoboditele, očekávaly se vždy s rostoucím napjetím lékařské buletiny. Rozhlas plnil svůj program vážnou hudbou až 14. září zahájeno ranní vysílání otřásající smuteční znělkou z Radůze a Mahuleny, kterou bylo ohlášeno, že Hospodář umřel.

Nelíčený smutek, v němž se spojily všechny společenské složky bez ohledu na různost politického vyznání, určoval vzhled našeho města za dnů národního truchlení. Všude vlály černé prapory nebo státní vlajky na půl žerdi spuštěné, spolky a korporace konaly smuteční schůze. S večerem rozzářila se okna vyzdobená obrazy pana presidenta Osvoboditele ve smuteční dekoraci.

Dne 17. konalo zastupitelstvo pietní schůzi, na níž byla uctěna památka odcházejícího čestného občana zdejšího. Schůzi vedl za nepřítomného starostu náměstek Josef Šnajdr, který ve svém proslovu k zastupitelstvu i hostím dal výraz bolu nad odchodem nejlepšího z nás.

Po skončení schůzi odebralo se zastupitelstvo k imposantnímu kenotafu na Rašínově náměstí, kde za součinnosti místních kulturních, pěveckých a krojovaných spolků v záři řeckých ohňů uspořádána panychida. Po dobu jejího trvání stáli u kenotafu čestnou stráž vojíni dobrušské posádky.

V den pohřbu, jehož zúčastnila se i zdejší jednota Sokol se svým praporem, shromáždila se školní mládež s učitelstvem,


str. 375

jakož i občanstvo před kenotafem, kdež zbožně vyslechnuta reportáž z Prahy. V čestné stráži střídali se Sokolové, Orlové, skauti a hasiči. Slavnostními řečníky při panychidě byli pp. primář Dr Václav Rychetník a JUDr Václav Kašpar.

Pražského pohřbu zúčastnila se tříčlená deputace složená ze starosty města a 2 členů měst. rady.

Odhalení desky V. V. Trnohravského

V rámci oslav 28. října 1937 byla na domě, v němž za svého opočenského pobytu působil, odhalena pamětní deska r. 1883 zemřelému vlastenci a spisovateli V. V. Trnobranskému.

S úctou a vděčností vzpomněl slavnostní řečník Emil Zilvar, majitel drogerie, zásluh oslavovaného spolužáka Havlíčkova o probuzenské hnutí v našem městě, načež pěvecké spolky „Vorel“ a „Mlada“ zapěly některé sbory na slova Trnobranského zhudebněná býv. zdejším sbormistrem a ředitelem škol v.v. Jindřichem Šobem. Pěknou a vhodnou formou zhudebnění zůstal nesetřen prostonárodní a svěží ráz básní Trnobranského a obecné pozornosti těšila se Smetanova „Rolnická“ na slova našeho místního básníka.

Slavnosti byli přítomni členové rodiny Trnobranského, zejména senátor Trnobranský Jindřich, oslavencův synovec a šest jeho vnukův.

Deska byla pořízena z výnosu sbírky, k níž popud vyšel z předsednictva místní Občanské besedy.

Nezaměstnanost v r. 1937 poklesla!

Nezaměstnanost, dík opevňovacím pracem v pohraničí a znatelnějšímu oživení v průmyslu zejména textilním, zdá se té doby na zdejším okrese zlikvidována. Před zahájením žňových a kampaňových prací projevil se dokkonce nedostatek pracovních sil, pro který prý bylo poslancem N.S. p. Pozdílkem internováno u politické správy v Novém Městě n./M. Bohužel jsou náznaky, dle nichž by se mohlo usuzovati, že poměry na trhu práce nelze dosud považovati za ustáleny.

Stavební ruch v r. 1937

Stavební ruch býval v létech krisových považován za nejúčinnější složku produktivní péče o nezaměstnané. Stoupnutím


str. 375b

pracovní příležitosti, jakož i uklidněním měnovým jeho význam se snížil. Několik zdejších občanů dojíždělo na opevňovací práce na Náchodsku. U nás vzniklo přestavbou z hospodářské budovy stavení obytné č.p. 496 p. Josefa Staška, vedle novostaveb pp. manželů Adolfa a Boženy Kárníkových čp. 497 a Mir. a Anežky Zmítkových čp. 498.

Obecní rozpočet na r. 1938

Ve schůzi obec. zastupitelstva konané dne 29. září 1937 schválený rozpočet na r. 1938 stanoví:

úhrn řádné potřeby obec. důchodu                       Kč 742.313

úhrn řádné úhrady obec. důchodu                         Kč 468.884

a schodek řádného rozpočtu                                    Kč 273.429

bude uhražen obecní přirážkou a to

125% k  dani činžovní (základ 42.473)                     Kč 53.091

300% k  ostatním daním (základ 73.446)               Kč 220.338

                                                                                             Kč 273.429

Mimořádný rozpočet vykazuje potřeby                               Kč 1,650.000

                                         vykazuje úhradu                  Kč 500.000

                                              a schodek                           Kč 1,150.000

bude uhražen zápůjčkou na stavbu vodovodu Kč 300.000

na stavbu domu s  byty pro chudé                          Kč 500.000

na stavbu zaved. vodovodu do škol                       Kč 100.000

na ostatní vydání                                                            Kč 250.000

Celkem tedy                                                                    Kč 1,150.000

Na téže schůzi schválena smlouva stran pronájmu okresního domu č.p. 169 v Opočně pro účely politické expositury.

Poměry cenové

Jatečný dobytek: býci a voli (za 1 kg) Kč 4-5, krávy Kč 3-5, telata 5-5.50, vepři živá váha Kč 6, mrtvá v. Kč 8, selata za pár 180-250 Kč, maso hovězí za 1 kg Kč 12, telecí Kč 14, vepřové Kč 12, sádlo 14 Kč, husy Kč 40-45 (kus), kachny Kč 18-20, slepice 10-12 Kč, krocani Kč 60, pár kuřat 20-22 Kč, pár holoubat 6-7 Kč, králíci Kč 10-15 za kus, cibule za 1 kg 2-2.80 Kč, mrkev Kč 1.50, kapusta 0.90, karfiol Kč 3.50, česnek 4-5 Kč, celer Kč 2.50, brambory 25-30 Kč, hrách 280-340 Kč,


str. 376

čočka Kč 360-480, boby Kč 360-380, kroupy Kč 280-300, jáhly Kč 240, švestky sušené(1 kg) Kč 5-6, sláma dlouhá 20-40, krátká 25-30 Kr, 1 l mléka Kč 1.30, 1 kg másla Kč 14-20, tvarohu Kč 3-5, kopa vajec Kč 36, 1 kg jablek 1.50, 3-4, ale i 6 Kč.

Rok 1938[editovat]

Zahájení úřední činnosti polit. expositury v Opočně

Dne 17. ledna 1938 zahájila svou činnost expositura okresního úřadu v Opočně. O 9. hod. shromáždili se v okresní budově zástupci okresu, města Opočna a místních úřadů. Pan okresní hejtman Dr Vožický nastínil ve svém zahajovacím proslovu důvody, které přiměly státní správu ke zřízení této expositury právě v sídle bývalého zastupitelského okresu opočenského (VR: čp. 169), při čemž zdůraznil starodávnou tradici Opočna, jako správního ústředí kraje podorlického. Tím bude umožněn také intensivnější styk občanstva zdejší rozlehlé oblasti s nejdůležitější složkou státní administrativy, kterou zejména v neurovnané přítomnosti je služba politická. Pan starosta Vaníček ocenil porozumění státní správy pro potřeby zdejšího správního území a přivítav úřednictvo nového úřadu s panem vrch. komisařem Janem Langerem jako přednostou v čele, ujistil jménem občanstva přítomné zástupce státní správy naprostou oddaností s přádním zdaru v  radostné spolupráci.

Úřednictvo: Josef Soumar, oficiál, Horný Josef, kancel. assistent a Ježková Lidmila, kanc. assistentka.

Sraz Dobrov. sester Čk

V neděli dne 23. ledna 1938 účastnily se zdejší Dobrovolné sestry Čsl Červ. kříže celostátního pohotovostního srazu před ............. a slavnostně vyzdobeném II. ročníku měšť. školy dívčí.


str. 376b

V přítomnosti zástupců státních a veřejných úřadů vyslechly sestry poselství předsedkyně Společnosti Čs Čk pí Dr Alice Masarykové. Manifestace se súčastnila i deputace důstojnického sboru dobrušské posádky.

Polární zář (VR: 25.1. 1938)

Nezvykle krásná polární zář planula mezi 9.-11. hodinou noční na severním nebi. Na široce založeném rudém podkladě kmitaly se přímé záblesky, jako světlomety prtiletecké obrany. V některých vůkolních vsích byla vyburcována požární pohotovst.

Sdružení dobrovolců 1918/19

Sdružení konalo ustavující valnou hromadu dne 30. ledna za účasti zástupců města, čsl. obce legionářské, čsl. domobrany z Italie, tělocvič. jednoty Sokol a j. Přítomno bylo 81 dobrovolců z Opočna a okolí. Z Jaroměře dostavila se četa o 32 mužích v historických krojích. Po zahájení čsl státní hymnou věnována vzpomínka padlým bratřím. Průběh jednání byl velmi slavnostní. Zvoleni byli předsedou Th.B. Bohumír Opočenský, I. místopředsedou Josef Matoulek, II. místopředsedou Josef Matoulek, jednatelem Josef Pekař, jednatelem Josef Kňourek, pokladníkem Josef Kosma.

Závěje

Po bílých Vánocích stupňovalo se ochlazení v ostré mrazy provázené vánicemi, takže až nastaly dopravní poruchy. Vlakové i autobusové spojení bylo přerušeno a motorový vlak uváznuvší v polích na trati u Pulic zůstal po 2 dny ve sněhu.

Smrt na dvoře

V noci z 22. na 23. ledna byla na svém dvorku nalezena mrtva pí Frant. Martinková, 75 letá vdova po okresním cestáři. Štáb. obvod. lékař Dr Vobornk zjistil smrt mrtvicí.

Krádeže

Neznámí pachatelé pokusili se v noci z 24. a 25. leden již podruhé o krádež v lékárně. Pachatelé krádeže a vloupání v ordinaci pí Dr Mervantové byli zadrženi a usvědčeni v Chrudimi. Loni na podzim (rovněž podruhé) odcizili zlato, umělé chrupy a pokoušeli se odnést mikroskop.

Londýnská mlha

Dne 7. února k večeru přistál nouzově u opočenského nádraží vojenský letoun pilotovaný svobodníkem, který v husté mlze ztratil orientaci.


str. 377

sebevražda

Mezi stanicemi Opočno-Pohoří byla přejeta neznámá, asi 50letá žena, po jejíž totožnosti pátrá četnictvo. Snad jde o sebevraždu.

Kronikářský kurs

V neděli 13. února uspořádala kulturní skupina Zeměděl. ústava (Svob. selské učení) kronikářský kurs v přednáškovém sále Průmyslového musea v Hradci Králové s výstavou asi 30 kronik. Za naše město účastnil se p. assistent měst. úřadu Navrátil, který tam vystavil naše starší i novou kroniku. Výstavku navštívil i ministr Dr Jos. Černý.

Kurs radiotelegrafie

Masarykova letecká liga (předseda p. notář J. Schlumperger) pořádá kurs radiotelegrafie.

Společenský ruch

Dne 15. ledna uspořádala veselici Italská domobrana. Další ples ohlásila na 23. leden strana lidová do hotelu „Holub“, na 5. únor sportovci „Karneval“, na 12. února hasiči, 13. února znovu lidovci, 19. února „Sokol“, vesměs v  Národním domě. Šibřinky Sokola měly ráz „Příjezd prince Karnevala“. Při skvělé zahajovací scéně zvlášť zaujala svým tanečním výkonem místní krasavice sl. Markéta Pekárková, o jedinečnou dekoraci se zasloužili řed. Mlada, odb. učitelé Andrš a Vítek, soud ofic. Zikmund a úř. fary Dušek, Al. Říha ml. V neděli dne 20. února byly od 15.-20. hod. zdařilé dozvuky šibřinek.

Dne 26. února Kroužkem přátel myslivosti se členstvem „Autoklubu“ učiněn pokus o obnovení tradiční „Poslední léče“, který však pořadatelstvo neuspokojil přes mnohoslibné přípravy. Vedle úřednictva velkostatku zvlášť se přičiňovali o zdar pp. Václ. Ornst, nájemce dvora Vranov a prokuristi Podzámecké rolnické akc .společnosti Hanuš a Fišer. Zábava byla ovšem jen pro zvané.

Poněvadž tancechtiví byli asi unaveni předchozím společenským večírkem improvisovaným při průchodu 4. pluku Prokopa Velikého, který se vracel z náhlého polního cvičení v Orlic. horách do své hradecké garnisony, účastnilo se „panského“ plesu jen asi 30 párů. Letošní masopust zakončí „ostatky“ pořádané živnostenským dorostem na „Nové“.

Technická síla ve službách obce

Vzhledem k nákladným pracem stavebním (vodovod, dům s byty pro chudé a p.), jež jsou v obecním programu, systemisovalo zastupitelstvo ve schůzi dne 21. února při měst. úřadě místo technického úředníka, které na dobu potřeby bylo obsazeno p. Václavem Buchvaldem, stavitelem v Opočně, jako silou smluvní.

Vojsko na Opočně

V  neděli dne 20. února, kdy byla v odpoledních hodinách na základě vybídnutí říšských úřed. míst rozhlasem čsl vysílána řeč Ad. Hitlera, nařízen byl zkušební poplach královéhradecké posádky spojený s nástupem do pohraničních posic.


str. 377b

Znepokojení mezi občanstvem, které se domnívalo, že náš stát už byl napaden, jest příznačné pro současnou psychosu. Neklid mezi občanstvem projevil se v týdnu výběry vkladů u místních ústavů.

V té souvislosti stala se už zmínka o tanečním večírku vracejících se částí v pátek dne 25. února, kdy přenocovalo v Opočně vedle 360 pěšáků oddělení polního dělostřelectva s příslušnou vozbou. Plukovní hudba uspořádala mezi 16. a 17. hodinou na Rašínově náměstí promenádní koncert.

90tiletí faráře Osk. Opočenského (VR: SPR. českobratrské evangelické?)

V neděli dne 6. března dožil se 90ti let populární farář evang. církve československé Oskar Opočenský, žijící u svého syna faráře Bohumila Opočenského na odpočinku v Klášteře n./Děd. Je nejstarším žijícím knězem své církve. V duchovní správě působil plných 56 let.

Rodem ze Vsetína na Moravě (r. 1848), vystudoval gymnasium v Biclefeldu ve Westfálsku a Těšíně, pak poslouchal universitní přednášky ve Vidni, Basileji, Halle u S. a v Haagu, kde byl vychovatelem v rodině rak.-uh. vyslance. Po studiích působil jako vikář u svého otce ve Vsetíně a po třech létech stal se farářem v Heršpicích u Slavkova, kde působil po třináct let a přijal do církve prof. Dra T.G. Masaryka.

Po téměř 40ti letém působení na faře v Klášteře n./Děd. odešel na odpočinek, když byl oslepl na obě oči.

Jubileum bylo oslaveno nábožen. obcí českobratrskou ve farním kostele a hojná účast širokých vrstev z celého kraje svědčila o veliké oblibě oslavencově.

Typická postava zavalitého pastora o holi, širokém klobouku a vysokých „bunclovkách“ po dlouhá desetiletí chodila krajem pěšky po „stezkách Páně“ hlásajíc slovo boží nejen ústy, ale i činem. Kolik slz osušil, kolika opuštěným vdovám a sirotkům podal pomocnou ruku, ač sám býval přečasto zkrušen hmotnými starostmi. Mělť 9 dětí, z nichž 5 synů a všichni byli vojáky. Druhorozený byl z prvních, které hlas ujařmené vlasti povolal v osudovém roce 1917 na Rusi do České družiny. Loni se vrátil, aby po těžkém životě skonal v náručí stařičkého otce.

Starý pán měl příjemný hlas, ať již zhluboka zanotil chválu Hospodina, či promlouval svou správnou češtinou se stopami moravského přízvuku.

S úctou a láskou vzpomínal na svůj styk s T.G.M.: „Znal jsem ho už z Vídně jako studenta a pak mladého docenta, ale nejlépe jsme se poznali v Klobúkách, kam jsem často docházel k znamenitému faráři a milému příteli Dru Císařovi. Ten mne s Masarykem seznámil.


str. 378

Mnoho nás pojilo, byli jsme téměř stejně staří, já jen o dva roky a den starší, oba moravští rodáci, oba z početných rodin. V létech kolem 1880 bývali jsme často blízkými sousedy. Masaryk trávil prázdniny v Klobúkách a přicházíval často na svých procházkách do blízkosti mého působiště a tak jsme se občas potkávali.

Dodnes ho vidím, stíhlého a hezkého. Zabýval se tehdy hodně náboženstvím a jeho problémy a často jsme tehdy společně debatovali. Tehdy jsem ovšem neměl tušení, že se jednoho dne stanu úředním vykonavatelem důležitého rozhodnutí Masarykova.

V srpnu 1880 se Masaryk rozhodl přestoupit z církve římsko-katolické do evangelické reformované. V Klobúkách to udělati nechtěl, tož si zvolil na radu Dra Císaře Heršpice a mne jako vykonavatele.

Dne 30. srpna přišli v podvečer k nám na faru. Po příchodu řekl mi Masaryk: „Přicházím, abyste mne přijal do církve.“ Já odpověděl stejně stručně a vážně: „S radostí!“ Byl krásný letní večer, který jsme ztrávili ve farní zahradě a pak na faře. Celý večer jsme promlouvali o náboženství, církvi, protestantismu a j. Byli jsme všichni mladí a rozuměli si. Bylo už hodně pozdě, když jsem je uvedl do ložnice, kde pan doktor nejprve položil vedle postele revolver.

Už večer podepsal Masaryk přestupový list a já poslal s ním časně ráno zvláštního posla do Slavkova, aby úředním předpisům bylo učiněno zadost. Ráno jsem poslal nejprve kostelníka pro svědky. Byli to sousedé Ručný a Pilát, s nimiž jsme vstoupili do chrámu. Po krátkém proslovu dal jsem Masarykovi tři otázky: zda věří v Boha Otce všemohoucího, zda přijímá slovo Boží, jak je obsaženo v bibli králické za jediné pravidlo víry a života a konečně zda zachová církvi věrnost až do smrti. Na všechny otázky odpověděl Masaryk hlasitým: „Ano.“ Na důkaz svého slibu podal mi pravici a já ho přijal za člena církve podle jejího řádu těmito slovy: „Jak jste uvěřil, staniž se vám. Na vaše rozhodnutí, vaše vyznání a váš slib přijímám vás do církve naší evangelické reformované a přeji vám, abyste v ní vždycky cítil spokojeným. Hospodin sám, který dílo dobré ve vás započal, on je také dokonej.“

Netušil jsem tehdy, že přijímám do církve budoucího presidenta osvobozené vlasti. Sledoval jsem však jeho práci a jeho boje za pravdu. Několikrát jsme se setkali. Vždycky jsem v Masaryka věřil a když mne za války jeden člen Maffie zpravil o Masarykově zahraniční činnosti, byl jsem přesvědčen, že je Masaryk Bohem určen, aby nám znovu dobyl svobody. Denně jsem se za něho modlil a bylo nejkrásnějším okamžikem mého života, když jsem mu stiskl ruku jako presidentovi při jeho zájezdu do Opočna.“

Oslava jubilea stařičkého pastora byla v klášterském sboru za krásné jarní pohody v přítomnosti vynikajících představitelů církve (seniora Nagy, seniora semonického Kašpara a j.)

Doba a lidé

V druhé půli února pronášelo se po městě, že je na odchodu z Opočna pověstný Colloredo-Mannsfeldský centrální ředitel a generální plnomocník Georg Beck, místopředseda Rolnické akciové společnosti. Původem a státní příslušností říšský němec netěšil se zvláštní důvěře již proto, že zastupoval ve zmíněné akc. společnosti majoritní blok colloredský. Za současného mezinárodního napjetí neoblíbenost a zaujatost  pro něž


str. 378b

by se těžko našly usvědčující důkazy) změnily se v otevřenou nedůvěru, která upozorňovala i na domnělou Beckovu protistátní špionáž. Večerník „Čes. slova“ opětovně přinášel v tom směru hojné zprávy. Od úst k ústům se tradovalo, že posici Beckovu vydatně podpírá exponent strany agrární předseda společnosti Václav Rathouský ze Záhornice. Šeptá se, že prý Beck obdržel na Záhornici příslib domovského práva za účelem získání čsl. stát. občanství, ač oficielně není nikomu známo, že by se o ně Beck ucházel. Naopak není horlivějšího stoupence Hitlerova nad Becka, ačkoliv si z „národního hnutí“ před uchvácením moci v r. 1933 dělal pusté žerty. Když nyní Beck z Opočna odchází, šušká se, že o nežádoucnosti svého dalšího pobytu byl prý poučen ministerstvem vnitra na základě přípisu podepsaného zdejším primářem p. MUDr V. Rychetníkem. Při osobní intervenci knížete a p. Becka u ministerstva byl prý tento dopis interventům ministrem Drem Černým i ukázán. Tolik je však jisté, že se řed. Beck stýkal s říšskoněmeckou dobrodružkou Moranovou, učitelkou řečí, která tu po řadu let vyučovala v rodinách a loni po výsledku policejní prohlídky byla jako nepohodlná cizinka vypovězena.

V tak pohnutých dnech, jako jsou naše dnešky, opatrnosti nezbývá, zejména když se na př. dočítáme, že syn majitele náchodského panství Wilhelm Prinz zu Schammburg Lippe, jehož letoun právě havaroval v Reichu, je říšským nadporučíkem.

Přijeli vojáci na hory!

V druhé půli minulého týdne (3.,4. a 5. března) pokračovala vojenská cvičení na hranicích. Po celé dny „bublala“ po kopcích drobná střelba a v noci bouchaly kanony. V sobotu (5.III.) při návratu vyjížděly dělostřelecké oddíly příkrý kopec švamberský kolem kostelíka P. Marie a odpočívaly pak v ulici před hostincem na „Zámečku.“

Dojem řeči minist. předsedy

V tomhle rámci působí řeč min. předs. Dra Hodže na malověrné dušičky tak, že se chystají na nejhorší. Někteří zvlášť opatrní usoudili, že by bylo výhodné opatřiti si zlaté mince, jiní zas si zřizují na rychlo mnohatisícové účty u Poštovní spořitelny pro případ evakuace. Prostí lidé ovšem přijímají vývoj daleko klidněji.

A co Němci?

Za to naši „skopčáci“ si žijí jako v adventu. Na plameni Henleinem a jeho náhončími rozdmýchaného „nacionalismu“ se vyhřívají, až si leckdy prsty popálí. Tak na př. pekař Hermann Metzner, vlastník velmi slušného domku v Sedloňově, měl u zdejší spořitelny hypotekární půjčku, kterou po Hitlerově příchodu k moci přestal úročit a splácet. Po vyčerpání všech možností platebního odkladu dostavila se do spořitelny jeho tchyně, pensionovaná industr. učitelka Fanny Rösnerová, která doufala (doufala) odvrátit exekuční řízení tím, že nabídla splácení jednoroční náležitosti po dobu jednoho roku, načež prý se uvidí, zda za zbytek se s věřiteli vypořádá – Hitler! Za takových okolností došlo ovšem k dražbě, při níž nemovitost nedávno postavená nákladem 180 tis. Kč byla prodána za 101 tis. Kč a jen zbytečné sentimentalitě spořit. úředníků děkovala politisující učitelka že neztratila penzi.

Primář Dr Kudrnáč váž. nemocen

V sobotu dne 5. března 1938 po 18. hod. byl v hradecké nemocnici operován náchodský, kdysi opočenský primář, Dr. Jos. Kudrnáč, všeobecně oblíbený „lékař chudých.“ Zákrok proti cholelithiasis s úspěchem vykonal prof. Dr. Diviš z Prahy. Onemocnění primáře Dra Kudrnáče vzbudilo mezi vděčnými pacienty velikou účast.

První posmrtné narozeniny T.G.M.

Místní osvětová komise uspořádala in memoriam zvěčnělého presidenta


str. 379

Osvoboditele za účinkování pěveckých jednot „Corla“ A „Mlady“ vzpomínkovou slavnost v Národním domě. Návštěva byla nepatrná, až to zaráželo, deficit na skromné prostředky osvětové komise velmi citelný. Přednáška prof. Jos. Tichého z Hradce Králové byla velmi pěkná, jen ta neúčast zaráží. V den 7.III. byla vlajková výzdoba jen na veřejných budovách. Zdá se opravdu, že v dnešním rozpoložení evropských národů je zbytečné přesvědčovat, že stačí jen propagandisticky přemlouvat. A to nejen u Němců! Je snad, pro bůh i národ Husův, Komenského a Masarykův tak povrchní a zapomětlivý, jak ti druzí?

Teskná Masarykiáda

K dokreslení nálad a myšlenkových proudů v těchto osudových dobách, ač neradi a z pouhé kronikářské povinnosti, vraťme se k zářijovým dnům minulého roku, kdy Masarykův pohřeb se stal manifestací smutku všech věrných a pokrokumilovných Čechů a Slováků.


str. 379b

Tím trapnější byly ojediněle se vyskytující disharmonické zjevy. Tak kritika vytýkala pohřebnímu ceremonielu, že byl přeouřadován. Jeden z ministrů přišel na pohřeb ve svrchníku šedivé barvy, že naše tisková kancelář vydala (slyšte!) v Úředním listě vlastní parte, že profesor Dr Pelnář od lože umírajícího presidenta odjel si do Paříže, aniž by se staral o osud pacientův!! Pravicový tisk vytýká vyslanci Janu Masarykovi, že při převozu mrtvoly presidentovy z Lán do Prahy, byl oblečen ve světlé šaty, že v průvodu za rakví ohlížel se po lidech a někteří poslanci mávali rukou na pozdrav svým známým, jak o „prvním máji.“

Redaktor „Náchod. listů“ F.K. Zachoval připomínal nechuť páně presidentovu vůči komunistům a předváděl vzpomínky na „starého pána“ ve světle řekněme příliš „lidském“ za stálého zdůrazňování zásluh „vůdce“ domácího odboje. Zatím co v novinách jsme čítali i naivní veršovánky dětí a prostých duší, působily takové pazvuky v tom smutečním rámci dojmem jisté otrlosti.

Nepochopitelnou zůstává i dekorace jednoho pražského obchodu látkami, kde ve výkladní skříni s Masarykovým poprsím byl umístěn nápis: „Černá barva je vždycky elegantní.“

Nás, kteří prožíváme tyto neklidné doby, odpuzuje byzantinství „tečevodů“ (podkládali Masarykovi zálibu v sentimentální písničce „Teče voda, teče...“), ale leká nás cynismus odpůrců t.zv. „hradní kliky“ a jejich nenávistný fanatismus. Jak krásně od toho všeho odlišuje se „studený“ realismus Dra E. Beneše, kontrastující s norimberským křiklounstvím.

Maloměstský pepř

I v malých poměrech opočenských našel se ten citový vztah drobného člověka k velkému Mrtvému, ale i zmatek v srdcích lidí, kteří duchovně nedorostli humanitních ideálů.

Ženy z lidu zle se horšily na církevní úřady, že nedaly panu děkanovi dovolení, aby evangelíku Masarykovi směl dát zvonit umíráčkem a v místech obvyklých denních procházek páně děkanových byly umístěny hanlivé nápisy. Slavnostní hrana v době pohřbu nedovolily pak vyzváněti kostelníku, ale odzvonily je samy.

Když městská rada svolal schůzi zástupců spolků a korporací přizvaných k pořádání smutečních slavností, odmítal zástupce „Sokola“ p.M. Říha st. účast členů jednoty „Orla“ na čestné stráži a doporučoval, aby symbolický katafalk byl umístěn nikoliv na náměstí, nýbrž v sokolské zahradě. Zástupce Občan. besedy, p. stavitel Eman. Černý (takto politický živnostník), navrhl, aby se na stole dekorovala dětská rakvička s obrázkem pana presidenta v pozadí. Poněvadž v této schůzi (14.IX.) nebylo vůbec dosaženo dohody, rozešli se účastníci v rozladění, které dobře charakterisovalo naši malichernost a společenskou i politickou nevychovanost.

Nakonec přičiněním a vlivem radního Ing Formana, řed. hospodář. školy a člen zastup. Ant. Zítky, řed. měšť. školy, jakož i tajemníka Jar. Kašlíka bylo důstojné rozloučení Opočna s jeho velikým čestným občanem zajištěno. Na Rašínově náměstí byl vztyčen na mohutných devítimetrových pylonech kenotaf. Olbřímí rakev byla zahalena státní vlajkou a na podiu plály řecké ohně. Pozadí tvořil park doplněný zámeckým palmovým hájem. V černi pylonu průčelního modře svítily iniciály T.G.M.

Amen?

V době pohřbu presidentova přeletěl nad hlavami zástupu shromážděného před kenotafem ostříž unášející drobného ptáčka. Bodrý velitel hasičů „zámečník“ Kosina, si za odlétajícím dravcem ulevil: „Dybys chtěl bejt symbolickej, popáliš si pařáty.“

Vzrušení z Anschlussu

Náš drobný člověk odkazu presidenta Osvoboditele věren zůstane! Hitlerovo násilí spáchané v noci z 11. na 12. březen pociťovalo se všeobecně jako další otřes důvěry v klidný vývoj evropských věcí. Zvlášť na starší generaci, která za dob mladosti zpívala, že „říš rakouská


str. 380

nepomine...“ zapůsobilo jako ledové memento. Stojíce na dějinném předělu: starý svět se definitivně rozpadá, jen naplňuje nás obavami, jak hrubý nástroj si vyvolil tentokrát osud k vykonání sudby. Berního správce Václava Novotného, který náhodou v pátek večer neposlouchal radio a „velkou novinu“ se dozvěděl až ráno u holiče, dojal ten fail accompli do té míry, že okamžitě běžel domů celý „smrtelný.“ A v sobotu už žádali znovu poplašenci na přepážkách peněžních ústavů výplatu vkladů a vydání úschov. Záhy však dostavilo se poměrné uklidnění přes všechny sensacechtivými lidičkami kolportované zprávy o ultimatech Polska Litvě, SSSR Německu atd.

Tam na horách!

Noční záře reflektorů na horách a občasné detonace při hloubění kaveren a opevňování pohraničního terrainu znepokojují sic některé malověrné, ač pro většinu platí pořád masarykovské rčení, že rozčilení není program.

Poslanec Pozdílek na „Nové”

Neděle dne 20. března byla ve znamení permanence významných osobností našeho politického života, které vykládaly občanstvu současnou zahraničněpolitickou situaci.

U nás promlouval na veřejné schůzi v hotelu „Holub“ agrární poslanec Václav Pozdílek z Nahořan. Ve svém proslovu líčil pan poslanec velmi zevrubně vztahy cizích mocností k našemu státu a jako důsledek slabosti a nerozhodnosti západních demokracií vyvodil nutnost kompromisu s Hackenkreuzem, ježto i kdybychom se prý úspěšně bránili za pomoci Rusů, nezvítězili bychom nakonec my, ale bolševismus.

Poměrně silná účast zejména ze zámožnějších kruhů rolnických (na prosluněném rynku stálo na 40 aut) odměňovala některá místa výkladu bouřlivým potleskem, ačkoliv některým se defaitismus páně poslancův příliš nezamlouval. Schůze skončila po ½ 1. hod. odp. zapěním státních hymen. Řeč sama trvala přes tři hodiny, debata nebyla. Účastníci většinou si libovali, jiní kritisovali až rozhořčeně, zaslechli jsme z úst jednoho zálož. důstojníka (organ. agrárníka) o ranách páně přes poslancova ústa. Také protižidovsky zahrocené pasáže byly ojediněle kritisovány a odmítány.

Nejen Dr Kramář, ale i agrárn.... „Zaplať pámbu za fašismus.

Hradecký krajský list republikánské strany „Pokrok“, orgán ministra Dra Černého, se ovšem s řečí páně Pozdílkovou shoduje na 100 %, jak svědčí referát v jeho čís. 12. ze dne 24. března. O zradě německých agrárníků, kteří právě od aktivisma sběhli k SDP (Sudetendeutsche Partei) páni v „Pokroku“ šikovně mlčí.

Dozvuky Anschlussu na zám.....

Vlastník velkostatku Dr Jos. Colloredo-Mannsfled meškal v převratových dnech na rakouském colloredském panství v Eblarn (VR: Öblarn). Poněvadž nebylo možno dosáhnouti s ním spojení, nastalo u správy velkostatku vážné znepokojení o jeho osud, poněvadž rakouská větev colloredská se exponovala pro legitismus. Po týdnu ozval se nezvěstný z Dobříše.

Předsletový ruch v Sokole

V neděli dne 20. března konána byla nácvičná ml. mužů v Opočně, k nimž se sjeli cvičenci VI. okrsku. Ve středu dne 23.III. uspořádal Sokol zdařilou besedu členskou i dorosteneckou za účasti 130 členů. Po proslovu sestry Anny ....... z Náchoda sehrána loutková hra „Sletu zdar,“ načež primář Dr Rychetník promluvil na thema „Hygiena sletu.“

Čapkova „Matka“

Ochotníci sehráli v neděli dne 20. odpoledne i večer za slušné návštěvy dobové drama „Matka.“ Herecky v celku dobrý výkon. Manželka osvědčeného ochotníka a zdejšího holiče paní Jordová sehrála titulní roli, místy mohl být výkon poněkud prohlouben a v rozčilení místy proklouznuvší moravismy působily poněkud cize. V celku, jak řečeno, hra zapadla dobře do rámce doby, ženy a zejména matky vojáků byly obsahem dramatu citově zasaženy a prožily myšlenkové pásmo tak živě, že bylo v hledišti mnoho slziček.

Odvody

Byly u nás ve dnech 23. a 24. března v Opočně. K dekoraci sálu použito bust obou presidentů. Z 20 branců opočenských bylo schopnými uznáno 8, z nichž za I. tř. 2, za II. tř. 2 a za III. obvod. ročník 4 branci.

Branci připochodovali řádně pod vedením svých starostů s hudbou nebo aspoň za zvuku harmoniky. Nebylo výstřelků, všude žádoucí klid a pořádek.

Ohlas Anschlussu na děkanství

Dne 23.III. poprvé poslal p. děkan hospodyni sl. Šejnovou do spořitelny s mezinárodními výplatními kupony, které s žádostmi o matriční výtahy obdržel z Rakouska, kde po říšském vzoru přicházejí ke cti arijské babičky.

Nezaručené pověsti, potvrzení pr..... a nálada okolo

Před několika dny bylo prý v Bartošovicích vybráno skladiště zbraní a němečtí přechovávači byli prý dodáni do vazby do Olomouce. Opočnem sic projížděl četnický přepadový oddíl z Hradce Králové, ale zdá se neuvěřitelným,


str. 380b

že by úřední místa úmyslně před světovou veřejností zakrývala vnitřní potíže tohoto druhu, kde pokojný vývoj státu je stejně jako jeho suverenita ohrožován zvenčí rozeštvávanou menšinou.

Nad pohraničním Náchodem létalo německé létadlo, které shazovalo dubové listí. Před zasáhnutím četnického létadla němec zmizel.

Mezi lidem nálada klesá, vláda mlčí a k tisku je nedůvěra. Rozmáhá se averse k politickým stranám jako zdroji nesvornosti a slabosti národa. Stížnosti se zahrocují zvlášť proti straně agrární, které i z kruhů zemědělských se vytýká nebezpečné paktování s reichem a defaitismus.

Těchto pověstí soukromé potvrzení

Dne 26. března v podvečer svěřil se velitel zdejší stanice vrch. strážmistr Novák kronikáři důvěrně, že skladiště zbraní v Bartošovicích objeveno bylo, ale že na základě instrukcí „shůry“ nutno prý o tom mlčet. Při tom vzpomněl obtíží dnešní bezpečnostní služby v pohraničí, kde před příchodem na Opočno sám působil.

A týž den v sedmihodinové relaci bylo vysloveno úřední dementi zlomyslně rozšiřovaných zpráv o tom, že se české obyvatelstvo v pohraničí vyzbrojuje, zásobí střelivem a organisuje v motorisované oddíly!

Současně ohlášen na pondělí 6 hod. 45 min. odp. projev Dr Hodži všemi čsl stanicemi. Konečně!

Krásné jaro

Po tři týdny trvající krásné slunné počasí umožnilo příznivý průběh zemědělských prací. Přilétnuvší rackové našli tentokrát Broumar vypuštěný a proto se početná kolonie usadila i na rybníku semechnickém.

Projev předsedy vlády

Konečně zaujala tedy úřední místa veřejně stanovisko k současnému neklidu. Po trojím upozornění ujal se dne 28. března o 19. hodině slova Dr Hodža. Jeho řeč byla uvedena Sukovou skladbou v „Nový život.“ Zastřeným hlasem, místy rázně, jindy konejšivě, navázal na vládní prohlášení ze dne 4. t.m., poděkoval lidu za jeho statečný postoj ve chvílích nebezpečí, poukázal na uklidňující ujištění, jichž se nám dostalo od vlád anglické a německé, ohlásil nutnost kodifikace práv německé menšiny v rámci ústavy, ostře vytkl poraženectví některých “silných“ jedinců, vyzval ke klidu, popřev nebezpečí zahraničního konfliktu a v závěru potvrdil pevnost method vlády dnes, kdy „ustupuje diskuse a cestu razí skutek a čin.“

Jeho reflex

Již v úvodu prohlásil Dr Hodža, že vláda bude dále národ informovati, což by v dobách, kdy se mluví o mravní mobilisaci lidu, bylo opravdu žádoucí. Proti ochablosti však nestačí slova. Tak na př. u nás se projevuje nechuť k CPO. Příliš mnoho se prý mluví a málo dělá: v seznamu služeb jsou osoby dávno přesídlivší, samaritská složka cvičení nekoná, ba ani ve smyslu směrnic po výcviku vyzkoušena, asanační služba je svěřena lidem, kteří nejen neumějí, ale vzhledem k své tělesné condici, ani nemohou službu této kategorie zastávati. Velitel domovní hlídky správce nemocenské pojišťovny Robert Lukeš, ač jinak poměrně zdráv, vzdával se funkce s poukazem na svůj věk (74 let)! Někteří se domnívají, že jedině Sokol je povolán, aby způsobil ono kýžené semknutí sil národa, jiní zas myslí, že v prohloubení domobraneckého zákona by se k tomu našla nejschůdnější cesta. Bezradnost stálého vyčkávání mění se v hořkost zejména vůči vedoucí agrární straně. Zrcadlí se to i v parodii opočenského veršotepce na starou národní písničku, která tehdy byla dána redakcím socialistických listů a které ji pro stávající „hradní mír“ neotiskly: „Kmotře Vávro, kmotře Řího, nestejskej si nic,/ že máš v kapsách cizí ruce, nedbej na to nic./ Zrádců po vlastech je více,/ najdeš jich na tisíce!/ Jen když bude hodně platit vaše pšenice. – Kmotře Vávro, kmotře Řího, nestejskej si nic,/ vždyť jde jenom o kulturu/ o nic míň či víc./ Žižkovi jen naplij v líce,/ svobody své shasni svíce/ jen když stoupne vašim družstvům tržba ve mlíce./ - Kmotře Vávro, kmotře Řího, nestejskej si nic,/ že ti chtějí vyrvat jazyk,/ nedbej na to nic:/ řečí na světě je více/ volům k žití stačí píce/ jen když Brandenburk nespálí vaše vesnice/ - Kmotře Vávro, kmotře Řího, nestejskej si nic,/ když se partaj o tě stará, Henlein nechce víc:/ Berlín postará se sice, o tvá játra, srdce, plíce,/ za to Brandenburk nespálí naše vesnice./ - Kmotře Vávro, kmotře Řího, nestejskej si nic,/ na svůj osud nenaříkej, zjasni svoji líc:/ na tvou spásu, co chceš více,/ z Berana je škrkavice,/ Za to Brandenburk nespálí naše vesnice!“/ (Beranem je míněn předseda agrární strany Beran, který se svým germánofilstvím lidu zprotivil.


str. 381

Zemřelí na Opočně

ze známějších osob na Opočně zemřela dne 29.III. Filoména Maštalířová-Decastellová, manželka pokladníka Rol. cukrovaru v Podzámčí, býv. úřednice téže fmy, na tuberkulosu plic. – Téhož roku zemřel soustružník Rudolf Pekař, podlehnuv ve věku 74 let srdeční chorobě. Druhého dne po návratu z nemocnice skonal náhle po obědě, zanechav ženu a dvě nezaopatřené děti. Typický případ nezaviněné bídy poctivého maloživnostníka z našeho málo úživného prostředí. V býv. faře , kde vedl svou živnůstku, míval prý denní tržbu z prodeje hraček průměrně 90 hal, deštnikářské a soustružnické práce také míval velice málo. Pokus o zlepšení své existence spatřoval v přesídlení na „frekvenci“ do novostavby truhláře Ryšavého, jemuž zaplatil nájemné z krámu na 3 léta předem. Tím se ještě zadlužil, vypůjčiv si potřebný peníz na zástavu životní pojistky. Na pohřeb tohoto snaživého řemeslníka poskytla Mistrovská pokladna Kč 300 – a živnostenská strana uspořádala sbírku po domech. – Jan Samek, typický kupec minulého věku, zemřel v bídě na žalud. vřed, doživ se bezmála 80 let. Jeho vysoká štíhlá, kupecky čilá postava, bezvousá tvář i pečlivě učesaná pěšinka ve stříbrných vlasech bývala stálým hostem na všech biografických i divadelních představeních. Jeho stará choť se svým charakteristickým „Jeníku, pám“ (t.j. povídám) sotva najde co k paběrkování v troskách maloobchodnické existence. Jeho pyšnou výsadou bývalo spolu s radním Schejbalem, býv. starostou stavitelem Javůrkem a residentem J. Homolkou nositi o „Vzkříšení“ a „Božím těle“ baldachýn. Černý oblek k tomu si chuděra z lepších časů zachoval, ale klobouk si vypůjčoval od své podnájemnice modistky Pohlové.

Anděl strážný maličkých

Na křižovatce Masarykovy ulice a silnice k Přepychám zapovídala se pí Růžena Divišová, choť magistra s pí Vyhanovou, manželkou zahradníka a majitele květinářství a přehlédla, jak její dvouletý Vašík vběhl do cesty nákladnímu autu fmy Žáček. Šofér v posledním okamžiku auto strhl, při čemž najel do výkladu soustružníka Pekaře. V šoferu, který v prvý okamžik nepoznal, zda děcko přec jen nezachytil, byl by se krve nedořezal. (31.III.38)

Nálada v posledních dnech března

Nervosita z nejistého vývoje věcí zahraničních i vnitropolitických se stupňuje. Doslýcháme žehrání na „loudavou tetku“ (ČTK – českosl. tisková kancelář), která vůbec nekomentovala na př. projev Fr Hodži. Po zjištění, že projev Chamberlainův byl nám podán zkráceně a zkresleně, stupňuje se nedůvěra k našemu zpravodajství. Vedle tažení proti defaitismu uplatňují se souběžně nejdivočejší nápady a pověsti. Tak na př. přivezl Ing B. Friml z Hradce Králové m.j. také versi, že prý Polsko a Rakouské státy nám nabízejí spojenectví, jestliže vláda rozpustí politické strany a odstoupí-li president Beneš!!!

Doufejme, že „Mír“ oznámený po celý měsíc duben přinese aspoň trochu ochlazení horkých hlav a uklidnění, jehož by bylo tolik třeba. – Lze však sotva doufat!

A život jde dál

Počátkem dubna bylo započato s pracemi na otevření a prodloužení ulice Wilsonovy u Duškových. Ulice tato naváže vedle právě prováděné novostavby p. Cejnara na ulici Pitkovu.

Dne 4. dubna požádal výbor pražské výstavy baroka zdejší obec o povolení k pořízení sádrových odlitků soch sv. Jana a Floriána. Tyto sochy byly určeny jako díla Pacáka, který byl z nejnadanějších žáků Braunových.

Politica

Městská knihovna obdržela 5. dubna od ministerstva národní osvěty zdarma spis Františka Modráčka „Fašistické převraty“ s poukazem, aby byl zařazen a půjčován. (To tedy nasazuje protifašistická propaganda brzo!) Po zákazu politických projevů v mírovém měsíci dubnu jsou jen neplodné politické debaty jednotlivců. Náš prostý člověk se diví, jak ti „gemütlichen Weaner“ lehce a lehkomyslně zaměňují  tříčtvrteční taktovaný valčíkový krok za „Paradeschütt“. A desorientován chováním rakouské hierarchie a pro kardinála Smitzera dostal se do potyčky dobře nám všem známý přepyšský rolník V.K. Holanec, příslušník strany lidové, s kamarádem, organis. agrárníkem, který vyčítal straně lidové její snahu po národní jednotě třebas za cenu paktu se socialisty a komunisty. Debatu zakončil p. Holanec prohlášením, že jemu jako Čechovi musí přec být český komunista tisíckrát bližší, než nějaký pangermánský Henleinovec a že se za to ani mezi sedláky vůbec nestydí.

Dubnový čas

V prvních dnech dubnových po vichřici dne 3.IV. dostavilo se ochlazení a noční mrazíky. Vítr a chlad uškodily květům v rozpuku. Dne 4. zasvitlo sic obchvíli slunko, aby v zápětí se za ledového větru snesla nová metelice. Rybnikářské opravy na Broumaru zdržely jeho úplné napuštění, takže rackové hnízdí letos na snížené hladině. V případě předčasného stoupnutí hladiny bude ptačí mláď ohrožena. Jindy by si toho snad málo kdo z lidí všiml, dnes ovšem kdy v podvědomí všech je plno neblahých předtuch, je i cit k té bílé verbeži ptačí jaksi vřelejší.

Mezi proudy

Národní politika z 6. dubna otiskuje v krajinské příloze článek, jímž krajně pravicový redaktor F.K. Zachoval uvádí na pravou míru zprávy o německém letadle s dubovým listím nad Náchodem. Letadlo bylo prý československé (aniž by však


str. 381b

byl znám vlastník a pilot!) a Eichenlaub. zavál prý do města vítr z lesa Montace. Současně vznáší českosocialist poslanec Dr Neuman v parlamentě interpelaci ohledně pěti každodenně za sebou následujících náletů říšskoněmec. letadel, která zakrouživše nad českobudějovickým letištěm nerušeně se vracela do reichu. A kronikář sám měl příležitost vidět křížem označená německá letadla nad našimi opevněními v údolí potoka „Židovky“ u Vys. Srbské.

„Pokrok“ ze dne 7. dubna v článku „Jsme národ Husův“ hrozí sic „heroickou silou Husitů“ útočníku na naše staleté hranice, ale většina textu zabývá se licoměrností katolického kněžstva a strany lidové, omývá však Andreje Hlinku a v závěru uvádí, že „rolníci o mezinárodní situaci mají svůj úsudek a zdravým rozumem třídí všechny události. A protože jich je nejvíce na světě, nebylo by válek a diplomatických konfliktů, kdyby se všude dostali k moci. Tato pravda vyslovená naším vůdcem (rozuměj Beranem) vede nás k závěru, že problém československý by neměl té vážné tvářnosti, která se mu dnes připisuje.“

Tedy takhle se asi k té národní jednotě nedostaneme. „Světovláda sedláků“ chtěla by rozmnožiti ideologický internacionální blok, který by chtěl podepříti mocensky odumírající zlatou internacionálu třebas za cenu zničení celé pozůstalostní massy minulých věků. – Levice a pravice – jak před posledním soudem.

A ještě Anschluss

Ve dnech nebezpečí požádal českobratr. farář Bohumír Opočenský, syn oslavence ze dne 6. března o přeřazení od vojenské služby duchovní ke službě se zbraní. Opočenský děkan P. Fr. Barvíř požádal spořitelnu o zařízení inkassa honorářů, které mu v honbě za arijskými babičkami skládají Rakušané u vídeň. filiálky živnobanky. Po návratu majitele zámku Dra Jos. Colloredo-Mannsfelda se dozvídáme, že měl nepříjemnosti pro neopětování německého pozdravu. Otráven nazistickým fanatismem zvedl na pozdrav ruku od volantu tak nedbale, že hlídka v tom spatřovala „dlouhý nos.“ Mladý pán se sic pokusil ujet, byl však zastaven a pokutován 1.000 RM. Býv. ředitel Beck shání prý intervence ve prospěch legitimistických Colloredů v Rakousku.

Přelom, přeskoč, nepodlez!

Dne 6. dubna večer rozšířila ČTK provolání předsednictva Čs obce sokolské, v němž odvolává oslavné večery k výročí národní přísahy a projevy o významu X. sletu, jež se měly pořádati 12. dubna. Rozhodnutí se opíralo o zákaz politických schůzí a veřejných projevů. Obec sokolská chtěla tak manifestovati pochopení pro vládní politiku a doporučila jednotám, aby se omezily na projevy před šikem v tělocvičnách. Opočenská jednota se rozhodla doporučení obce sokolské nevyhověti!

Bílá sobota

Na bílou sobotu dne 16. dubna vyhlášen byl slavnostně Mír Čsl. Červéneho kříže.

Mír před bojem

Před 12. hodinou nastoupily před Husovým balvanem složky ČK (Dobrovolné sestry a Samaritáni), zástupci úřadů státních s přednostou expositury vrch. komisařem J. Langrem v čele, měst. zastupitelstvo, žactvo škol a občanstvo.

Po zapění Bendlova „Chorálu národa českého“zpěvác. spolkem „Vorel“ zahájil slavnost p. starosta Vaníček těmito slovy: „Letošní rok oslav dvacátého výročí našeho státu propůjčuje těmto chvílím zvláštní význam. Od Aše až k Jasině ztlumil se v této chvíli ruch života, aby československý lid shromážděný pod vlajkou Červeného kříže, pod zástavou nejčistší lidskosti, uvědomil si hlubokou pravdu, že státy udržují se těmi ideami, z nichž vzaly svůj původ. Jen na zdravém vztahu zdravých lidí lze budovat zdravé základy vývoje, jehož předpokladem jest pak klid a mír. To vše připomíná tento act!“ Na to vyzval pan starosta zástupce ČK, aby oznámil heslo letošního velikonočního míru a mír ten vyhlásil. Na to proslovil nadporučík pěch. v zál. V. Vondráček, účetní Obč. záložny, toto: „V době, kdy příroda slaví vzkříšení ze zimní ztrnulosti a kdy za znění velikonočních zvonů celý věřící svět vzpomíná slavného z mrtvých vstání lidskou zlobu ubité božské Pravdy, vznáší k duši národa Čsl. Červený kříž svůj mírový apel.

Každoročně předkládáme svému národu a v rámci mezinárodní organisace Červených křížů všemu kulturnímu lidstvu k úvaze a praktickému provádění heslo, které chce být ukazatelem cesty vzhůru, cesty k vyššímu zdraví tělesnému i duševnímu. K zralé úvaze je třeba vnitřní vyrovnanosti, jaké nám mohou poskytnouti jen svat. večery, kdy duše střásá ze sebe prach všednosti a otvírá se míru, jako závanu lepší a lidsky důstojnější budoucnosti. Heslem letošního míru je: „Pravda vítězí!“

Dnes, kdy řinčivá propaganda snaží se zlekati malověrné, nemohla být zvolena případnější slova nad panovničí heslo Husitského krále, slavné paměti, jež president Osvoboditel v nejšťastnější chvíli našich nových dějin vepsal na vlajku presidentů republiky.

Naše dějiny, ty naše národní pašije, jsou samy nejživějším dokladem vítězství Pravdy, kterou naši otcové úsilně hledali, drželi, poznávali a v poznání jejím


str. 382

setrvávali až do těch hrdel a statků! Současně však také učí nás minulost, že vítězství pravdy nebývají v životě člověka jednotlivce i národa vždy lehká. Tu i tam bývá třeba tvrdého boje proti nedostatkům lidského poznání a povahy, proti mravní slabosti a nízké zlovůli, ale nakonec vždy znovu stavitelé chrámu lidství nemohli budovat jinak než v duchu a pravdě.

Jakýkoliv vztah, ať v rodině, či v širším sociálním souručenství, obci a státě, není trvale možný, opírá-li se o pouhé předstírání něčeho, čeho není, o nepravdu a lež. Nemůže být prolhaný poctivý zaměstnavatel, nemůže být prolhaný svědomitý zaměstnanec, nemůže být prolhaný čestný veřejný činovník, nemůže být prolhaný opravdový vzdělanec a nesmí být prolhaný žádný vůdce, který se nechce stát svůdcem, neboť nakonec vždy jen Pravda vítězí! V soudobém neklidu slýcháme bohužel až příliš často, že pravda je tam, kde je víc bajonetů. Nemůžem zabránit, aby nerozum v bajonetu neuctíval argument! My však, národ Husův a Komenského, hledáme svou pravdu jinde než v moci. Naše pravda je v poznání vyššího mravního řádu, naše pravda je v právu člověka na svobodný život v souzvuku s poznanými zákony Nekonečna. A této pravdy bylo v hranicích našeho státu přáno každému občanu a každému národu.

Nestavíme světu na oči svou brannou sílu v šestimístných číslech, ale o tom nechť je přesvědčen kde kdo:

Bude-li naše pravda ohrožena kýmkoliv, tu povstane celý československý národ na její obranu ve službách lidství a kultury zase, jako kdysi boží bojovníci, třebas – proti všem. A naše pravda zvítězí! Její vítězství, bohdá mírné a nekrvavé, třeba však připravovati. Připravovati po stránce psychologické i po stránce materielní, a k tomu vás mými ústy volá českosl. Červ. kříž! V tomto období třídenního míru odložte všechny malichernosti, které nás rozdvojují, pilně vyhledávajíc všecko, co nás spojuje, snažte se poznávati pravdu o původu lidského štěstí i běd a pravda ta povede vás k vítězství nad zlem ve vás i mimo vás. Jen na vzájemném pochopení můžeme vybudovati dnes tolik potřebnou nerozbornou hradbu duší a těl.

Ve chvílích nadcházejícího míru zapomeňte na všednost a spojte se v duchu s těmi, jichž horkou krev pila studená cizí zem a kteří bez hlesu kladli své životy za naši svobodu a lepší příští.

Ti všichni, naši otcové, bratři a přátelé, defilují teď dlouhým proudem v řetězu našich srdcí. Zamlženou clonou vzpomínek prohlédají dnes ke každému z nás jejich oči s rozžehnutou otázkou: „Já žil i umřel, jak mně kázal zákon vlastní mé vůli a žhavá láska k svobodě nás všech, všech, kteří tvoříme národní pospolitost, vás živých, nás mrtvých, těch dosud nenarozených. – Střežíte dobře, vy kteří dýcháte, dědictví svobody, které nese pečeť mé krve?“

Zatím však i jiné bezhlasé rty šeptají varovně: „Hle, já nejsem poctěn s blahoslavennými, neboť zákon, který mi umříti velel, nebyl zákonem mým.“

A stíny táhnou nekonečnou řadou a vy spojte rythmus svých srdcí s rythmem kroků této přehlídky mrtvých ve – dvou minutách ticha. –“

Nato vytroubily hasičské signály volání míru a ze zvonic zakvílel umíráček. Po vydržení ticha dopověděl p. Vondráček takto:

„Po dvouminutovém rozhovoru duše s duší vrací se padlí do tajemných temnot českého Blaníka, z nichž od věků prýštila v dobách těžkých zkoušek národu síla a naděje.

Vás, strážce jejich živého a věčného odkazu, voláme hlasem velikonočních zvonů k tomu míru a pokoji srdcí, jenž připravoval každé vítězství naší pravdy. Jménem Čsl. Čk vyhlašuji třídenní velikonoční mír a žádám, aby byl zachován.“ Po doznění státních hymen ukončil pan starosta tento významný projev v době, kdy veřejné manifestace byly vládou až do 1. května zakázány.

Hledači pravdy

Opočenské školy provádějí mezi žactvem dobrovolnou sbírku a z jejího výnosu kupují pro školní knihovny spisy T.G.M. Ředitel J. Mlada, ruský legionář, je obzvláštním ctitelem Masarykovým, jehož bustu od sochaře Makovského na popud ředitelův subskribovalo 8 členů učitelského sboru.

„Kreamtorium“ v Opočně

Spolek „Krematorium“ (čítající té doby 136 členů) konal dne 14.IV. valnou hromadu.

Kam jdeš, Evropo?

Třetí říše napadá nás už nejen rozhlasem, ale vnucuje své propagandistické lži i tiskem. Tak na „Novou“, agrární hnědý dům je pravidelně a prý zdarma zasílán „Berliner Zeitung“, jehož nájezdy proti národu a státu budí v příležitostných čtenářích jen hnus nad tím, čeho jsou schopni němci, rozhodně však ne strach, anebo dokonce sympatie.

Za to šíří se mezi lidem zvláštní druh propagandy – letáčky rozmnožené strojovým průklepem s domělou řečí pronesenou prý Stalinem 28.III. do rozhlasu v tomto znění:

„Kaprále Hitlere! Jestliže hnědá veš překročí hranice Československa, tedy pamatuj, že za šest hodin budou na místě naše létadla a armáda nejkratší cestou. Kterou, to se dovíš, až tam budou.

Kaprále Hitlere, za každou rozbořenou ves bude rozbořeno jedno německé město, za každé české město budou rozbořena tři velká města německá. Jestliže létadel bude dva nebo pět, osm nebo deset tisíc, je nám úplně lhostejno.


str. 382b

Víš, ty kaprále Hitlere, že když tvoje letadla byla nad Vídní, že nad nimi byla naše letadla a nevíš-li to, zeptej se svých důstojníků. Víš, že současně jiná létadla byla nad Berlínem a pozorovala, co se děje v berlínských ulicích a odletěla s raportem do Londýna. Víš, že my víme, s jakou hrůzou tvůj generální štáb konstatoval při mobilisaci 12. března 1938 nedostatek pohonných látek, olejů atd. Víš, že my také víme o nedostatku surovin v Německu pro případ války a pamatuj, že ti Amerika ani kdokoliv jiný nedodá potřebných látek ani litr. To všechno víme, ty čalouníku!“

Letáček převzal prý farář Opočenský z Prahy, ale řeč samu na vlastní uši z moskevského rozhlasu slyšel jediný – assistent nemocnice Karel Růžička. Inu, v dobách zlých Sibylla, Slepý mládenec i král Ječmínek, přicházejí ke cti. A jak je důvěřivý drobný člověk. Ani ta málo parlamentární forma, jakou by hlava sovětů při vší sympatii k nám nemohla přec zvolit, není nikomu nápadná.

Nová násada v Broumaru

Podzámecká společnost nasadila do Broumaru na 20 tis. kaprů. Péčí prokuristy Fišera a porybného Kocourka rybniční hospodářství rozkvétá, takže průměrný výlov činí 400 ...

Zkažené čarodějnice

S dubnem chtěli se opočenští skauti rozloučit slavnostním pálením čarodějnic v Lišťovině. Ale vytrvalý déšť jim zkazil radost.

Studený máj – ve stodole ráj

Špatné počasí, studené se sněhovými přeháňkami protáhlo se z dubna až do 8. května, kdy nastalo vyjasňování. Celý další týden však vyznačoval se studeným a suchým větrem, po půlnoci na 12. květen zaplanula na severozápadě znovu krásná polární zář, jejíž efektnost byla bohužel tlumena měsícem blížícím se úplňku. Nočními mrazy byly těžce poškozeny květy ovocných stromů a řepa, kterou bylo místy třeba i zaorat.

Svátek matek

Světová válka uvolnila leckde vžitý mrav a řád, což se projevuje zejména u mládeže v oblasti citové. Káznost se zaměňuje s hrubostí a rozumnost otrlým cynismem. Proto snaží se moderní společnost zasáhnout z důvodů populačních i mravních do t. zv. krise rodiny a proto se zavádí kult matky.

Svátku matek použila Okresní péče o mládež s odborem Ochrany matek a dítěte k uspořádání „dětského dne“ v neděli dne 8.V. Přes chladné počasí slavnost se vydařila. Průvod s pečlivě vybavenými  alegorickými vozy zaujal stejně jako obsažný proslov předsedkyně odboru Dr Milady Benešové – Mervartové. Hrubý výnos učelné předchozí sbírky po domech činil asi 4.500 Kč a přispěje k obnovení mléčné akce ve zdejší „Poradně ochrany matek a dětí.“

Poradna OMD

Poradna je přízemní v přepažené místnosti okresního domu proti nemocnici. Každou sobotu odpol.udílí tam stát. obvod. lékař Dr Voborník rady matkám za asistence Dobrovolných sester, ČK a některých dam (pí. Em.Maryškové, vdovy po pplk. lod. Inženýru, pí Hájkové, vdovy po správci Obč. záložny, M. Novotné, choti ber. správce v.v. aj.). Chudým matkám se vydávají pukázky na mléko, kterážto akce bla pro nedostatek prostředků ohrožena.

Přednáška Dr H. Slouky

Ve středu dne 11. května konala se k uctění památky generála M. Štefánika v Národním domě přednáška astronoma praž. stát. hvězdárny Dra Slouky: „M.R. Štefánik, člověk, hvězdář a letec.“ Sympatický přednašeč uvedl se u nás již minulý měsíc přednáškou o Japonsku a Číně.

Život spolkový

V neděli dne 15.V. zasedl v místnosti III. roč. dívčí měšťanky krajský poradní sbor Čsl ČK za předsednictví prof. Jar. Starého z Náchoda. Předmětem jednání byly věci organisační a příprava spolků pro služby v dobách nejtěžších. Současně sněmovala Pěvecká župa Bendlova o účasti na náchodské výstavě. K popudu p. starosty činí míst. odbor turistů pokus o získání zájemců o zřízení tenisového hřiště.

Dobrovol. daň na obranu státu

Poněvadž se Opočno výstavy v Náchodě přímo neúčastní, vyšel z naší radnice námět, předem schválený generálem Kutlvašrem, aby pod záštitou okresu provedena byla v obcích oblasti zdejší expositury sbírka k účelům státní obrany.

Pomník padlým

Ve schůzi Komitétu pro postavení pomníku padlým bylo usneseno postoupiti jmění komitétu cca 25 tis. Kč obci opočenské, aby tato je zhodnotila při úpravě náměstí a zamýšleném postavení Pamatníku osvobození s podmínkou, aby na památníku byla vyznačena jména zdejších padlých.

Letáky a nepřátel. propaganda

V pondělí dne 16. byl oficiálem zdejšího soudu Zikmundem ve vlaku zachycen a míst. četnictvem odevzdán leták ohledně akce, chystané ze zahraničí na den(!) 15.V., kteráž to protistátní akce byla bdělostí úřadu zmařena.

Leták psaný mizernou češtinou snažil se otřásti důvěrou občanstva v pomoc západních spojenců. Byl opatřen pečetí „Ligy českého lva“. Akce sama obsáhla celé území Čech i země moravskoslezské a již dne 17. byla stranou sudetoněmeckou


str. 383

označena za dílo komunistů, kteří se prý vetřeli do strany. Nebezpečnější je leták t. zv. Slovenské rady, který se pokouší naleptati československou soudržnost a otřásti vírou ve státnost. I tento leták, který kronikář shlédl na četnické stanici, byl prabídně sepsán po stránce jazykové a některé chyby se zdají nasvědčovati polskému původu.

Shora už zmíněný „Stalinský letáček“, který měl zdejší obchodník p. Jos. Louda ve výloze, byl na pokyn četnictva odstraněn.

Vojáci – malované děti

Tentokrát nejen malování, ale i malující. Po městě se s živým zadostiučiněním vypravuje, jak zatočila naše hlídka s německými provokatéry v hospodě v Šedivinách. Po svém příchodu byli vojáci přivítáni „vlídnou“ poznámkou: „Tsechische Hunde“ a jinými laskavostmi. Vojáci „vybílili“ hospodu tak důkladně, že zdemolovali vnitřní zařízení a půl obce chodí prý v obvazech. Provinilí vojáci byli přeloženi do hradecké posádky a při vyšetřování se všem, kteří byli postiženými Němečky „poznáni“, podařilo prokázati, že v době incidentu byli ve strážní službě na jiném místě. Snad by se takovým způsobem utvrdila v našich „skopčácích“ úcta k armádě a loyalita ku státu spíš, než povídáním agrárních poslanců.

Milionář podloudníkem, čili strach židovský

Dne 19.V. přinesl Stříbrného „Polední list“ zprávu, že před časem bylo do Anglie známým cukrovarníkem Oskarem Bondym podloudně vyvezeno 5 milionů Kč. V souvislosti s tím byl zatčen Bondy, jeho ředitel a sekretářka, která o machinaci věděla. Všichni byli dopraveni do vazby krajského soudu na Pankráci. Po několika dnech byli propuštěni a ubytovali se v hotelu, kde jsou pod dozorem až do doby, kdy bude složena vyměřená pokuta 8 mil. K. Židé přes všechny modlitby za mír a demokracii pokládají republiku za potápějící se loď, ze které krysy utíkají. Účetní cukrovaru Ptáček sic vykládá ten případ jako daňovou defraudaci zjištěnou při daňové revisi, což by celou aféru zejména v očích živnostnických pozorovatelů stavilo do přívětivějšího světla, ale...

Částečná mobilisace (povolání 1 ročníku zálohy, náhrad. zálohy a lidí se zvlášť. určením)

V noci z pátku na sobotu dne 21.V. přijelo vojenské auto od doplňovacího velitelství v Hradci Králové, vyhledalo pomocníka Vernera, který je doprovodil k starostovi, jemuž předali vojáci svolávací lístky pro vojen. osoby, které okamžitě musily nastoupit službu u svých těles. Jen tvrdošíjní optimisté byli překvapeni, mezi nimi sám pan starosta, který se nepřestával divit, co že se tak „přes noc“ může stát. Když byl vzbuzen řezník Jarka Franc, který rád zmokl, rozhodl se rozloučit se se svým podnájemníkem konsistor. radou Vackem. Zaťukal a povídá sentimentálně: „S pánem bohem, pane rado, jdu na vojnu. Je mobilisace!“ V odpověď zapraskala postel, to jak se pan rada obrátil a jeho hluboký bas zahuhlal: „Bóže, bože, ten si zas nakoupil.“ – Malíř Falta, býv. ital. legionář zas si nad svolávacím lístkem vzdychl: „Teď když jsem moh trochu malovat, abych šel Němcům bílit!“ Pozdější předvolání byla už doručována poštou, která ihned zahájila permanenci. Celkem odešlo té noci 34 záložníků. Ráno bylo vstávající obyvatelstvo překvapeno transportními auty obsazenými pěchotou, jež mířily vesměs na Dobrušku a do horské oblasti. Později odpočívaly podél parčíku u ........ dva dělostřelecké oddíly s vozbou.

Dokud se neobjevily kanony, veřili v hloučcích rokující lidé, že jde o pořádkovou akci pro nedělní ....... ve ........ území, potom však získávalo půdy přesvědčení, že se jedná o přípravu věcí daleko vážnějších.

Všecko probíhalo v klidu a vzorném pořádku. Velitelství vojenského skladiště P.S. (štábní kapitán Javůrek) zabralo pro své účely panskou míčovnu a jízdárnu a po provedené rekvisici nákladních aut sváženy zásoby viktuálií a těžkými vojenskými auty munici zejména dělostřeleckou.

V sobotu odpol. o 4. hodině ukončen byl za přítomnosti funkcionáře Čk (V. Endta) kurs ošetřovatelské péče na hospodyňské škole. Zkoušející sestra instruktorka chtěla brát v úvahu otřes, který prodělala děvčata probíhající mobilisací, nebylo však toho třeba. Vědomosti i zručnost chovanek daly nám příležitost poznati přednosti soustavného školního výcviku proti těm všelijakým kursům pro dospělé.

Po celou sobotu bylo takřka letní parno, až v odpoledních hodinách strhla se bouřka s krupobitím, které natropilo na květech značné škody. „Vojáci přitáhli déšť,“ říkali lidi. Kéž ten déšť, který potrval celou neděli, je prvním a posledním válečným křtem našich hochů.

A už se začaly trousit sensace z nervového přepětí. Správce ústavu práce p. Matoulek vypravoval, tváře mu jen hořely, jak je nad Náchodem vidět německé „tangy“, jak stojí takhle v řadách jeden vedle druhého. P. berní v.v. Novotný měl zas zjištěno, že v neděli odpoledne dostal Prajz 50 000 nových posil. Protože opatrnosti nezbývá, byl by pro vypravování zapomněl jako velitel CPO nařídit pohotovost hlásné služby. V sobotu ovšem zatřásla probíhající vojenská opatření všemi, kdo byli zodpovědni za protileteckou ochranu obyvatelstva. Okresní úřad posílal jen zřídka pokyny obcím a na jejich provádění nikdo nedohlédl. Zlí jazykové dnes ovšem tvrdí, že bychom CPO měli vzorně vybaveno, kdyby tohle zboží vedli místní obchodníci. Lidé, kteří stéblo ........ nepřiložili jsou teď nejpřísnějšími kritiky, ačkoliv dříve spatřovali v přípravách jen zbytečné strašení. Naše paní a dívky, které dřív nechtěly o zdravotnické službě ani slyšet, vstupují šmahem do Červ. kříže v domnění, že v případě nejvyšší nouze budou mít prostřeno jako ošetřovatelky raněných. Jiní zas se stoickým klidem prohlašují, že tady nic nebude. Opočno je stranou a bezvýznamné a bomby jsou prý drahé. Všeobecná nervosita se dotýká všeho. Domnělý


str. 383b

Němec, věčně nespokojený, který hubovával na republiku pro nízkou výměru ......... výslužného (sloužil v Dol. Rakousku), byl insultován pro nějakou pohrůžku Hitlerem, kterou prý kdosi slyšel. Byl insultován rozčíleným davem, který se uklidnil, teprve když se domníval, že bude „přestupník“ študovat! Texty nestudoval, protože uvážliví četníci byli vůči nešťastnému staříkovi milostiví.

A ještě militaria

Když se ve Valu proneslo, že se „Prajz hejbe“ vyvezli na příč silnice žebřiňák, na něj postavili brány s bodci směrem k horám a u té nepřekročitelné zábrany postavili se 2 muži s brokovnicemi na stráž, jak vyprávěl Ing Friml, který tam byl na měření.

V tom poplachu se leccos popletlo. Házel ponocný strážníku Kňourkovi do oken kamínky a tlumeně volal, ať vstává, roznášet obsílky, ozval se rozespalý strážník: „Koho odnášet? Kdo se oběsil?“ V neděli vykonal návštěvu mrtvým Trčkům generál Kutlvašr, který se tu zastavil na své inspekční cestě.

V Národním domě pozorovali jsme tři vojáky, jednoho Němce, Maďara a Rusína, jak hráli jednadvacet a dohadovali se – česky. Sic chudě, ale přec!

Daň na obranu státu

Dne 25. května v sedmihodinové relaci vyhlásil čsl rozhlas, že občanstvo opočenského (rozhlasu) okresu uložilo si dobrovolnou daň ve prospěch obrany státu ve výši aspoň 10 Kč na osobu. Druhého dne ohlásil rozhlas, že obdobnou akci chystá pro budějovickou oblast poslanec Dr Neuman.

Politica

Mezi občanstvem se vzmáhá nechuť k politickým stranám a zvlášť k vedoucí straně agrární. Přeslýchali jsme už i dokonce nadávky, zvlášť ministru Dru Černému, kterého prý patří zavřít s Henleinem, aby si neměli co vyčítat.

Že taková kritika nebyla jen u nás, tomu nasvědčuje výstraha v rozhlase proti osobnímu napadání členů vlády, jež prý je monitorováno nepřátelskou propagandou.

V  čís. 21 ze dne 26.V. ohražuje se „Pokrok“ proti „neslýchané“ agitaci namířené proti republikánské straně: „...Není možno dovolit takovou zločinnou propagandu. Budeme zjišťovati, pokud lze, viníky, ale v mnohých případech viníci po poplachu utekou. Jde o věc neslýchanou, na níž upozorňujeme úřady, protože se tu pracuje proti klidu, protože se rozvrací vzájemná důvěra (?) a protože se zneužívá akcí na obranu státu proti vedoucí politické straně(!!?).

K tomuhle podotýkáme, že jsme slyšeli z úst lidí, jejichž loyalita vůči národu a státu je nad vší pochybnost, že nebude možno nadále ponechati tak velikou moc v rukou jedné strany, která se tak špatně osvědčila v dobách normálních i těžkých. Jen co prý vlny opadnou.

Mentalitu našich agrárníků vystihují rozhovory na „Nové.“ Vykládal tam jeden majitel zbytkového statku svá přání po zachování míru a pokoje s doložkou, že přijde-li prý i Hitler, tak budem mluvit německy. On by nám vzal prý nejvýš jazyk, kdežto bolševici majetek.

Naproti tomu zas vykládal v Národním domě farář Opočenský rozmarně o svém zvláštním mobilisačním určení: postřílet všechno od Podzámčí až po „hnědý dům.“

Okénka

Pro dopravu střeliva do skladiště uložilo velitlelství PS obecnímu úřadu, aby opatřil 4 nákladní auta. Městský úřad volal telefonicky Podzámčí a poněvadž rozčilený p. prokurista Hanuš přeslechl, že se jedná o auta nákladní, vpadl kvapně s udýchanou přeochotou: „O prosím, prosím, auto pana centrálního (rozuměj Becka) je vám plně k dispozici!“

O dnu brannosti v r. 1935 působilo tu umístění vojenských motorových vozidel velké potíže, poněvadž je nechtěl z bezpečnostních důvodů pustit p. lesmistr do zámku a pan centrální do cukrovaru. – Tentokrát nebylo námitek, ani když míčovna a jízdárna byly nacpány hrubou municí až po samý štít. A to jen proto, že se tentokrát pánů nikdo neptal.

Manželka stárka z Pavlíkova mlýna pí Šnajdrová (soc. dem.) napekla z nasbírané mouky vojákům zdejšího skladiště buchet, na kterých si řádně pochutnali. Jinak byli stravováni u „Jeleního stromu.“ Ale už 26.V. vyhlásil rozhlas zákaz vojenské správy, aby vojáci přijímali od občanstva jakékoliv dárky, ježto nepřátelská propaganda roztrušuje zlomyslně, že pro selhání zásobovací služby chodí naši vojáci žebrat!

Oslavy presidentských narozenin

Dne 26. oslaveny byly 54. narozeniny presidenta Dra Beneše. Pořadatelem byla Místní osvětová komise pod protektorátem městské rady. Průvod se


str. 384

státní vlajkou v čele vyšel od Hospodářské školy k národnímu domu, v jehož sále o významu Beneše myslitele a státníka promluvil prof. královéhradecké obch. akademie Mlynář. Po slavnosti byl promenádní koncert opočenské hudby.

Branný svaz motoristů

Branný svaz motoristů započal s cvičením členstva ve čtvrtek dne 26. května za vedení primáře Dra Rychetníka. Zahájeno nácvikem orientace v terrainu a čtení map.

Odlitky pro výstavu Baroka

Dne 26. dokončeny práce s odléváním sousoší s Malého rynku. Jako dříve než socha sv. Floriána, smontován teď i odlitek sousoší sv. Jana Nepomuckého a zaslán do Prahy. I veselá obec „štukatérů“ dodala jednoho svého příslušníka pod prapory.

Řeč se mluví – pivo se pije

Za dnů nejistoty uplatňovali všelijací následníci “benedákův“ blahé paměti, kteří čenichali vůni střelného prachu a vychutnávali předem už budoucí hrdinství, vyskytli se ovšem i ustrašenci, kteří bledli a nervosněli při každém přeletu aera. Noční ptáci strašili se Maďarem, který stával stráž u muničních zásob, na každéhoo bez výstrahy hned prý střílel a dokonce na vlastního desátníka na pochůzce bez rozmyslu „klapkoval.“

Dne 26. vykládal stolní společnosti v „Národě“ p. berní V. Novotný o loupeživosti Němců na západní frontě, kamž vedl jako štábní šikovatel skupinu dovolenců a transferovaných vojáků z východního bojiště. Na základě svých zkušeností vybízel ke krajnímu odporu a pochvaloval si sokolský říz našich kanonýrů na posici někde stranou Kyšperka. Sami si prý namířili kanony podle špeciálky (!) a jen začít „práskat“ do jedné prajzské“ obce za kameny. Na štěstí přišel na počínání těch nadšenců důstojník, který jim odebral temperovcí klíč a tak zabránil předčasnému vzniku války.

Mlynář Pavlík naříkal všeobecně na neutěšené poměry, berní šroub a různá omezení monopolu. Kritisoval způsob uložení obilí, soustřeďování jeho zásob právě v nebezpečných časech a prozradil, že při telefonickém dotazu staničního úřadu ČSD se dověděl, že denně je na Slovensko vyváženo 400 vagonů obilí z Čech, aby snad nepadly Prušákům do rukou, kdyby se přec jen odvážili.

A ještě o tom potrhlém Maďaru. Ptali se ho, čím je v civilu a tu švihl bodrý Mongol vzduchem pravicí, jakoby třímal bič a pronesl šťavnatě jen dvě slova, jediná česká, která znal: „Ej svinja.“ Měl tedy zaměstnání biblického ztraceného syna. Čechy i české buchty liboval si tak, že nás tlumočníkem ujišťoval, že by na Opočně chtěl umřít. Za těch nepokojných dnů tvořily se na Rašínově náměstí konventible, přetřásající novinky. V jednom vedl obtloustlý nemocniční assistent p. K. Růžička, švakr holiče p. V. Serbouska, frontový voják, býv. četník a horlivý posluchač poddůstojnických kursů. Ten i jeho švakr mívali nejvíce čerstvých a „zaručeně pravdivých“ zpráv, ať už se týkaly bílých punčoch henleinovců, nebo vojenských akcí.

„To k nám přišel do špitálu jeden voják z hor“ vypravoval p. Růžička, „kterému umírala sestra. A ten voják vypravoval, co zkusili na horách v čerstvé hlíně zákopů za těch dešťů. Sotva se usadili, už musili zesíliti finanční stráž, se kterou vytvořili létací oddíly. A jeden ten létací oddíl, co v něm byl ten voják, rozdělal si někde v úžlabině oheň a sotva se začli hřát, tak vám to začalo hvízdat, jak Prajzi pepřili a tak vám...“

„Poslouchej, Karle, neblbni“, rázně švihl „pendrekem“ strážník Kňourek, jakoby mu chtěl další slova od samých úst urazit, ale teď se zas rozčilil „Karel“ na ty nevěřící Tomáše, kterým žádná pravda není svatou. Inu, nemo propheta in patriae. A tak jsme my, malí lidé, chystali se k velkým věcem.

Poslední vinař velkostatku

Dne 27. května zemřel u své dcery Marie Pekové, manželky autodopravce v Josefově pan Václav Knobloch, poslední vinař opočenského velkostatku, ve stáří 71 rok. Již delší dobu trpěl sklerosou a mrtvičnými záchvaty. Člověk dobrého srdce, ač věrně oddaný církvi, své vrchnosti i trůnu, jak je líčen pamětníky. V rodině neměl valného štěstí, nezvedl se mu syn. Poslední dobou byl ochrnut a smrt mu byla vykoupením.

Trocha okultismu

Vypravoval strážník Kňourek, že bratr jeho švakra, číšník, vracel se s dvěma přáteli autem z „čundru“. V lese je zastavila cikánka, pohádala jim z karet, při čemž hleděla zmraziti posměšky veselých kumpánů proroctvím, že než dojedou domů, povezou jednu mrtvolu. A nejmocnější hlava státu v našem sousedství sejde prvý do osminedělí strašlivou smrtí. Společnost s chichotem zase nasedla a dojela šťastně do nejbližší vsi, kde bylo auto zastaveno kterousi chalupnicí, jež proboha prosila, aby zavezli její těžce nemocnou dceru do nemocnice. Mládenci měli nejen dobrou náladu, ale i dobré srdce, povolili, ale v nemocnici zjistil přejímající lékař, že pacientka cestou skonala. A tu prý jim přešel smích. Vrátili se a hledali tu černou Sybilu, po níž však jakoby se zem slehla. A tak počítáme dny, kdy se ta hlava státu složí a jsme jen zvědavi, bude.li to v blázinci či Pasteurově ústavu.

Diversa

Vnitřní napjetí, vystřídané zdánlivým přechodným uklidněním, přes zprávy o klidném průběhu voleb nepolevuje. Ačkoli veřejnost je zneklidněna, nemají lidé mnoho strachu, snad protože nemají dost představivosti, aby odhadli hrůzu moderní války. Utěšují se historkami o cikánských prorocích, jak jsem jedno ve dnech květnových zapsal a kterou jsem ostatně už slyšel ve třech obměnách (na př. pí Hofmanová, manželka sedláře slyšela u Brandejsů, jejichž syn je ředitelem pošty v Náchodě, že příběh s cikánkou měl se stát na Náchodsku vojákům atd), tedy fantasie pracuje. – Po vsích se tu prý potlouká „prajzský dezertér“ a za najedení utěšuje, že jak by přišla válka, vzbouří se Hitlerovi jeho armáda. V podobném duchu bavívají se prý naši pohraniční strážníci as německými, kteří mají vykládati, jak mnoho Němců zle touží


str. 384b

na to, jak od „čtrnáctého“ roku jsou vlastně nepřetržitě pod prapory, jak tím trpí život rodin i státu a shromáždí-li se prý široké masy ve zbrani, pak že se prý uvidí...

V neděli dne 5. června konána byla důvěrná schůze agrární strany, na níž byl referentem sám ministr vnitra Dr Černý. Zmíniv se o urážlivé kritice postupu ministerstva vnitra v naší veřejnosti za květnové krise, málem se prý rozplakal (podobně jako tomu bylo prý v Hradci). Své chování odůvodňoval postojem ciziny, zejména „spojenecké“ a dovozoval, že nám prý nezbývá než Němcům všude a ve všem povoliti. (S datem 28.V. dal okresní úřad vyvěsiti vyhlášky, v nichž hrozí stíháním dle zákona na ochranu republiky všem, kdo budou o členech vlády šířit pomluvy a nespravedlivou kritiku.)

V sobotu dne 11.VI. byl tu na „bleskovém“ pobytu centr. ředitel Georg. Beck a naříkal, že prý v reichu mu nevěří, jako Čechoslováku a tady je prý vypuzován jako říšský Němec.

Dne 13.VI. došel dar Podzámecké akciové společnosti Kč 10.000 – na daň na obranu státu. Výnos v našem městečku se přiblížil 50 tis. Kčs. Za to venkov selhává. Bolehošť vrátila sběrací arch s velmi malým výtěžkem, dle doslechu špatně se akce vyvíjí v Pohoří, Semechnicích a.j., kdežto chudé horské obce, např. Sudín, očekávaného výdělku dosáhly. Farář opočenský se mylně domníval, že popud k „dobrovolné dani“ vyšel z „Nové“ a sám věnoval jednu vojenskou pušku, kterou odevzdal v Dobrušce vojákům.

Vdovigroš

Za světové krise zavál k nám osud „na obec“ zdejšího příslušníka Václava Hrubého, otce 9 nezaopatřených dětí. Houževnatý zrzoun chytal se práce kdekoliv, kdykoliv a jakékoliv. Vypomáhá obecnímu hospodáři, staví stánky o poutích a jarmarcích, obchoduje dle dnešní mody starým železem a odpadky a poslední dobou „študuje“ i na drnomistra. A tenhle obecní chudý bojující o každý krajíček pro jedenáct krků složil na dobrovolnou daň 100 Kč, zatím co naši „furianti“ se ulejvají i s halířky.

Okrskové cvičení Sokola

Dne 5.VI. uspořádáno bylo okrskové cvičení v Bolehošti. Přes veliké parno se Sokolíkům podnik vydařil.

Ruch na silnicích

Neutuchající přípravy jsou patrny na spojovacích linkách k horám, kudy v obou směrech procházejí transporty vojska i materiálu. Vzrušená nálada však ustupuje jakémusi zevšednění. Však i z naší CPO vyprchala předešlá horlivost. Obec zakoupila poplachovou sirénu, ale k jejímu vyzkoušení už zatím nedošlo.

Návrat zpátky

Dne 14. vracejí se s kopců první větší jednotky, m.j. prapor opěšalých dragounů, který tu na 15.VI. nocoval. Před tím již projíždělo dělostřelectvo a auta s vojenským materiálem také mají často směr do vnitrozemí. Napjetí zatím povolilo, poměrům však nevěří ani lid, ani vojáci. Na četnických stanicích jsou připraveny pro všecky případy svolávací lístky k okamžitému doručení, aby se předešlo mobilisačním průtahům.

Náš „Španihel“

Vyjasnilo se, dusno však zůstává. Téhož dne vrátil se ze svého dobrodružného „výletu“ do španělské války Jaroslav Duka, syn majitele tabáční trafiky u parkové zdi a jednonohého invalidy ze světové vojny. Byv povolán jako záložník na cvičení u nás, obdržel dovolenou od vládního vojska španělského, kde získal šarži poručíka. Vedle romantických vzpomínek přivezl si řadu dokumentárních fotografií a válečné album. Rodiče mají radost ze ztraceného a opět nalezeného syna, příslušníka generace rozbité granáty.

Káňata na sletu

V neděli účastnilo se 18 zdejších káňat pochodů sokol. mládeže Prahou. Do Prahy odjeli v pátek za vedení br. Ladisl. Hokeše, zdejšího knihkupce, rodilého Pražana, který naší drobotině obětavě ukázal pamětihodnosti hlavního města. Největším dojmem zapůsobila na ně – zoologická zahrada.

A byť i cesta daleká... (VR: 11.6. 1938)

V sobotu zavítala k nám pětičlenná delegace americké obce Sokolské vedená svým starostou bv. K. Prchalem (viz fol. 379). Od devíti hodin postávaly už hospodyňky na rynku, takže většina domácností měla velmi jednoduchý oběd. Hosté se zdrželi v Hradci Král. a přijeli teprve krátce před polednem. Před národním domem, kde vedle naší vlála i americká vlajka, byli uvítáni školní mládeží, náčelníkem zdejší jednoty Sedláčkem a starostou města C. Vaníčkem. Hosté se podepsali do pamětní knihy a v trvalou upomínku odevzdala br. Prchalovi zdejší jednota bibliofilský výtisk Jiráskova „Temna“. Vůdce výpravy poděkoval Opočenským za okázalé uvítání a slíbil za americké Čechy a Slováky, že bude-li třeba, pomohou zas, jako pomohli před dvaceti léty. Pak odjeli Čechoameričané přes Dobrušku do N. Města. Příštího dne účastnila se zdejší jednota zdařilého župního sletu ve Smiřicích.

Náchodská výstava

Přes to, že okolnosti nedovolily, aby se Opočno účastnilo samostatnou exposicí,


str. 385

těšila se krajinská výstava v Náchodě zasloužené pozornosti našich, jako doklad tvůrčí síly, která se nedá zmraziti ani stínem bajonetů. Korporativně zúčastnily se pěvec. spolky „Mlada“ a „Vorel“ župního pěveckého festivalu a Dobrovolné sestry ČK s čekatelkami sjezdu spolků Červeného kříže VI. kraje, obojí konaných v Náchodě dne 26. června. Zájezd obou byl spojen s prohlídkou Výstavy 38 Náchod. Doslechli jsme se, že Náchodští projevili o festival až urážlivý nezájem. Koncertovalo se sic při vyprodaném domě, ale před prázdným sálem. Současně byl v Náchodě sjezd strany lidové za účasti Orelské župy Brynychovy, který utrpěl odpoledním nepříznivým počasím. Průvod o 2. hod. odp. provolávající za vyhrávání asi 5 kapel heslo: „pro Boha, vlast a demokracii“ byl málem rozprášen hotovou průtrží mračen. Když po bouři vysvitlo slunko, prohlédli si Opočenští zajímavé exponáty.

Zemřelí na Opočně

Dne 5.VI. skonal ve věku 63 let Roman Kylinger, býv. soukr. úředník kdysi v Dobrušce, později v Podzámeckém cukrovaru. Střední postavy, růžolící, pohyblivý a stále usměvavý, byl všude rád vídán. Působil i v hudebním odboru „Vorla“, dokonce i v opočenské kapele, za řízení regenschoriho Koblížka vypomáhal na kůru a o slavnostních mších k větší cti a slávě boží bíjel „pimpáni“ (=tympány). Zemřel srdeční vadou.

Dne 27.VI. zemřel ve „Štítě“ na tuberculosu šofér velkostatku Bohusl. Dostál ve věku 34 léta a téhož dne skonala zánětem plic choť továrníka Frant. Dušková.

Dobytčí nákaza

Tuláky sem byla zavlečena dobytčí nákaza. Původ její prý je hledati v Německu. Nejen kulhavka a slintavka, ale dne 20.VI. hlášen ze dvora Podzámčí první případ sněti slezinné. Padlé kusy byly páleny ve Vaňatových dolech na mrchovišti.

Slet Č.O.S. v Praze

Začátek července byl ve znamení sokolských slavností v Praze, na nichž se opočenská jednota početně zúčastnila. Sokolové nadšeně vyprávěli o krásách sletu, o průvodu a vystoupení vojsk malodohodových armád. Přetřásala se demonstrace proti nemožným a slaboškým ústupkům Henleinovcům, provedená hraničářskou župou duchcovskou. Jak mohli hraničářští Sokolové zdravět Prahu, která jim zakázala slet v Žatci, která jim zapovídá pochody v kroji, aby prý neprovokovali, oni kteří jsou denně provokováni henleinovskými agenty stále novými útoky na stát a demokracii. Když mostečtí Sokolové chtějí vystoupit v Bílině nebo v Duchcově, musí odjet individuálně a po různu s krojem v balíčku, jako by ho ukradli. Byl to němý protest našich hraničářů proti režimu, který si troufá nám zakazovat i samozřejmosti, zatím co buřičům ve všem ustupuje a povoluje. „Pravda vítězí“, říká Karel Čapek „ale dá to fušku.“ Zatím je po celém světě ubíjena. Všude slyšíme nářky na censurní praksi. Švýcarští novináři hodlají vystoupit z mezinárodní žurnalistické organisace pro tiskovou nesvobodu ve všech zemích, nedůvěra se rozrůstá, propasti národnostních a ideologických sporů se rozšiřují, chmurné perspektivy!

Husova oslava

Dne 5. července oslava zmokla. Pálení hranice odpadlo. Slaboučký průvod s hudbou k Husovu balvanu, kde jak obvykle vlála bílá vlajka s rudým kalichem, skončil „nouzovým“ proslovem jednatele hasičů Hladíka. Pořadatelkou byla míst. osvět. komise.

Dobytčí nákaza se šíří

Již většina obcí je zachvácena dobytčí epidemií. První případ slintavky u nás u nás vyskytl se u Světlíků dne 9. července. Hrozivější jsou ovšem další případy sněti slezinné v podzámeckém dvoře, kde během 2 dnů padlo dalších 11 kusů.

Úmrtí

Dne 6.VII. zemřel po dlouhém utrpení rakovinou Josef Bašek, býv. pekař a obchodník zbožím koloniálním, čest. předseda obchod. gremia, býv. dlouholetý člen zastupitelstva a majitel domu, ve stáří 69 roků. Pohřben byl v neděli 10. t.m.

Dobytčí mor

Slintavka se nezadržitelně šíří. Veterinární komise Zem. úřadu zakázala pořádání zábav, shromádění a biograf. představení, kterýžto zákaz ohrožuje i populární porciunkuli. S poukazem na způsob šíření nákazy (mouchami, ptactvem atd.) domáhá se veřejnost zrušení těchto omezení a tak po hromadném zájezdu rolnictva z celého kraje do Náchoda, kde za účasti ministra Dra Černého sněmoval celý agrární severovýchod, upouští okresní úřad (vrch. komisař Havlovič) od přísného dozírání na omzení, z nichž vznikly jen mrzutosti a další hospodářské škody.

Úmrtí

Dne 10. července zemřel na Bulovce v nemocnici Jan Macháček, městský elektrotechnik na rakovinu. Byl stár 43 roky, ženat s býv. ošetřovatelkou zdejší nemocnice, bezdětek. Člověk dobrý, milý společník, vždy ochotný a proto ho bude v dobrém vzpomínáno.

Dne 18.VII. zemřel mrtvicí Josef Mádr, 30ti letý stavitelský assistent. Smrt ho stihla při služebním výkonu na opevňovacích pracích v Pohraničí. Zanechává po sobě mladou vdovu a ročního synka. Byl synem řezníka Mádra ze Semechnic a zeťem zdejšího mistra pekařského Václava Urbana. Vypravuje se však, že Mádr byl zabit nevčasným výbuchem dynamitové nálože při hloubení kaverny. Jiná verse praví, že se naň zřítilo lešení. Inu, přirozená smrt už málokoho dnes dojímá.

Povídá se, povídá...

Těchto dnů si odstěhoval prý zbývající svršky centrál. ředitel Beck. Vyslechli jsme s mnohými stížnostmi do poměrů polit. i sociálních v Podzámecké společnosti jednoho její zaměstnance, který o Beckovi tvrdil, že je špion třetí Říše.


str. 385b

A že prý do kanceláře se přicházeli lidí z náchodské celnice s poukazy na ryby od Becka. Také si prý na jeho poukaz odváželi cukr.

Smích doby

Květnové dny vyvolaly časové vtipy, někdy obhroublé, ale vždycky samorostlé a dobře sedící.

Tak se prý jeden náš záložník na horách dal o Hitlerovi slyšet: „Tak dlouho hulákal „Deutschland erwache“, až jsme se probudili.“ – Jedna hostinská na rakouském venkově mívala každoročně na letní pobyt rodinu, která podle nového pořádku nebyla „rassenrein.“ Proto nežli se letos odvážila přijet, dovolila si předem skrovný dotaz, zda by byla vítána. Odpověď přišla obratem: „Jen k nám přijedou, milostpaní, beze strachu. U nás žádnou politiku nevedem, u nás je vítán křesťan jako žid, jen když je árijec. Heil Hitler!“ Člen pražského diplomatického sboru udělal si výlet do pohraničí. Legitimoval se čsl. důstojníkovi a ptal se na účel zásek. „To je, excellence, čistě takové naše domácké opatření,“ povídá rozmarně důstojník, „kterým jsme položili hráz svému Drang nach Westen.“

Účast na všesokol. sletu

Na X. všesokol. sletu cvičilo našich 17 žáků, 21 dorostenců, 20 dorostenek, 22 mužů mlad., 8 mužů star., 21 žen, tudíž 109 cvičenců. Je to největší účast opočenských na pražském sletu vůbec.

Voliči na Opočně

Voličské seznamy vykazují 1540 voličů, z toho 842 žen a jen 698 mužů. V městské radě však ženy vůbec zastoupeny nejsou, v zastupitelstvu mají jednu členku (Ant. Hruškovou, která obdržela mandát za stranu sociál. demokratickou.)

Prázdninová kolonie

Jako každoročně je tu letos pražská prázdninová kolonie vedená ředitelem Beranem z Vinohrad. Jako obvykle je ubytována v měšť. škole chlapecké.

Porciuncule

Letos nebyla tak šumná jako jindy. Předcházející letní počasí uspíšilo žně a pro nedostatek potahů upírala se pozornost zemědělců na obtížnou sklizeň. A také nejistá budoucnost leží na všem jako můra. O druhé hodině přihnala se bouře a prudký vichr pokácel mnoho kramářských stánků. Po přejití hněvu vichřice jen vytrvalci znovu se etablovali, kdežto malomyslní nepokoušeli dále štěstí. Vedle obligátních houpaček , kolotočů a střelnic, udivoval svými triky kouzelník Willman. Při vchodu do parku bylo loutkové divadélko s morčaty a při klášterní zdi stál „cirkus“ o jednom koníku, opici, ospalém hroznýši a „hadoještěru“ z Loch-Ness. Ale ten tam byl přítomen jen astrálně, protože ho nikdo ze „slavného“ publika neviděl. V boudě u hospodářské záložny ukazoval se „lidský zázrak“, 1.90 vysoká černovlasá Němka s jednou půlí těla vyvinutou v mužské tvary. Ta ženština byla však v dosti těžkém odění, takže mnohý z těch, kdo obětovali 1 Kč své vědychtivosti, byl zklamán. V „Národě“ byly obvyklé tance spojené i tentokrát s brannými cviky, t. j. pranicí. Letos ovšem se zábava protáhla jen do 2. hodiny noční.

Branná výchova

V neděli dne 31. VII. konalo se v Národním domě na zahradě první cvičení osob povinných branným výcvikem, z nichž byl sestaven prapor. Probrán lehký kulomet.

Parna a žně

První týden srpnový byl ve znamení sklizně. Úroda byla svážena nejen potahy, ale i auty. Krásné, tvrdé počasí (35°C) bylo průběhu prací příznivé.

Památník Osvobození

Dne 4. srpna konána za přítomnosti pana starosty Vaníčka jury, v níž ze 4 různých návrhů na Památník Osvobození doporučil akad. sochař V. Makovský, tvůrce slavných portrétů a posmrtné masky presidenta Osvoboditele, návrh zdejšího rodáka Jiřího Jašky. Jeho pojetí představuje bronzového lva, opírajícího se přední tlapou o velký státní znak.

Úmrtí

V úterý dne 16. VIII. zemřel náhle Bohumil Čech, býv. obchodník na Opočně, u své dcery Zdenky Čechové, známé malířky zdejšího kraje v Hronově, ve věku 69 let. Až do roku 1929 vlastnil v Opočně na náměstí býv. panskou kovárnu, kde měl střižní obchod. Starosvětská kupecká rodina neměla valného štěstí. Starokupecký konservatismus odradil „pokrokovou“ klientelu zahrocenou protizámecky. Životní neúspěch pohyblivého, drobného, snaživého a čestného kupce byl ovšem poslední dobou způsoben celkovým nepříznivým vývojem hospodář. poměrů v Opočně. Šetrný do krajnosti dopřával si jediné zábavy – bruslení na zamrzlém Broumaru. Jedna provdaná dcera ztratila manžela brzo po svatbě při havarii motocyklu kdesi v Rakousku, druhá pomáhala při obživě rodičů nespornými malířskými vlohami, když se po uspokojení všech


str. 386

věřitelů s troskami svého majetku uchýlili do Vel. Meziříčí u Hronova.

V  nemocnici Milorsrdných bratří v Novém Městě n./Met. zemřel býv. farář bohuslavický P. Frant. Hromeš ve věku 85 let. K nám dojížděl přečasto a býval jak na děkanství, tak v klášteře, i na „Nové“ oblíbeným hostem. Dobromyslně veselý, konciliantní, statné postavy ve staromodní pláštěnce, s půlcylindrem představoval typ osvícenského kněze, jak nám je zachoval Jirásek. Dovedl si získat a udržet nejen lásku svých osadníků, ale všech, kdož ho znali. Pohřben byl v Novém Městě dne 20. srpna.

Ve čtvrtek dne 18. srpna zemřel ve zdejší nemocnici býv. pomocný a dlouholetý hrobník, roduvěrný „Švamberák“ Stanislav Svatoň ve věku 84 let. Byl posledním zakládajícím členem hasičského sboru. Pohřben byl v neděli 20. VIII. za poměrně malé účasti, ač za svého dlouhého života ustlal celým opočenským generacím k poslednímu spánku.

Výnos dobrovol. daně Opočenska na obranu státu

Městský úřad Opočenský odvedl výnos sbírky Opočenska Jubilejnímu fondu za 19.670 obyvatelů obcí, v nichž sbírka byla provedena částku Kč 303.515.15. Dobruška si provedla a odvedla svou sbírku Kč 30.033.50 samostatně. Při výpočtu uvádí se jméno obce, počet obyvatel dle posled. sčítání a sebraná částka.

Bačetín, 361, Kč 3.647 -,Běstviny, 157, Kč 1490 -, Bolehošť 692, Kč 5.500 -, Byzhradec 335, Kč 3.293 -, Čánka 489, Kč 3.653.50, Dobré 654, Kč 12 000 -, Domašín 428, Kč 3155 -, Hlinné 359, Kč 2.500-, Houdkovice 310, Kč 3.217 -, Hroška 422, Kč 6220 -, Jílovice 429, Kč 5.000 -, Kamenice 306, Kč 2755 -, Klášter n./Děd. 157, Kč 2.160 -, Kounov 509, Kč 4.056 -, Křivice 338, Kč 2 500 -, Křovice 288, Kč 2217 -, Ledce 286, Kč 7.000 -, Lhota Bolehošť 253, Kč 2340 -, Lhota Králova 488, Kč 5.085 -, Lhota Netřeba 319, Kč 2.400 -, Lomy 195, Kč 1735 -, Masty 201, Kč 2275 -, Mělčany 120, Kč 1.200 -, Městec n/Děd. 134, Kč 1.500 -, Čes. Meziříčí 1725, Kč 12033 -, Mokré 406, Kč 4.000 -, Očelice 283, Kč 3155 -, Opočno 2380, Kč 130.078.65, Osečnice 285, Kč 2215 -, Podbřezí 432, Kč 4.170 -, Pohoří 781, Kč 7.000 -, Provoz 133, Kč 915 -, Přepychy 815, Kč 8.000 -, Pulice 623, Kč 6434 -, Rohenice 286, Kč 1.616 -, Rovné 214, Kč 1.000 -, Semechnice 702, Kč 7.240 -, Skršice 339, Kč 3.150, Spáleniště 322, Kč 2.870 -, Sudín 105, Kč 1125 -, Trnov 489, Kč 4464 -, Újezd Bílý 367, Kč 7.205 -, Újezd Vysoký 99, Kč 1.275 -, Val 307, Kč 3.000 -, Zádolí 147, Kč 1.600 -, Záhornice 290, Kč 3.811.

Úmrtí faráře O. Opočenského

Dne 28. VIII. o 2½ hod. noční zemřel v Klášteře n./Děd. nejstarší duchovní církve českobratrské Oskar Opočenský. Jeho rod pochází z Pelhřimova u Jilemnice, kam se uchýlil v době pobělohorského pronásledování z Opočna, po němž má jméno. V posledních letech farář Opočenský oslepl a tu diktoval paměti svého bohatými zkušenostmi naplněného života a dopisy tuzemským i zahraničním přátelům, s nimiž udržoval čilý styk. I tělesný organismus měl obdivuhodně odolný. S úsměvem loučil se po polední operaci (byla .......) s hradeckou nemocnicí, vrátil se mezi své, aby zemřel doma. Čtrnáct dní trval zápas se smrtí, až podlehl zápalu plic a výronu krve do mozku. Pohřben byl ve středu z klášterské fary dne 31. srpna. Smuteční obřady vykonal semonický senior Kašpar a hradecký farář Soltesz za přítomnosti evangelických duchovních celého kraje a zástupce synodu.

Militaria et politica

Stupňované napjetí v mezinárodním usilování o zachování míru znovu budí pozornost širokých vrstev, stěží si však pomalu zvykají. Vyskytne li se v rozhovorech narážka na osudová jednání, která jsou právě v proceduře, odbude se úvaha poznámkou „Ducháček to zařídí“. Podle názvu právě běžícího Burianova filmu naráží se tak na přítomnost anglického „pozorovatele“ lorda ......... v Praze, jemuž přezdívají „Kruciman“ ap. Ve zdejší nemocnici bylo do konce srpna ošetřeno 14 lehčích i těžších úrazů, utrpěných při nakvap prováděných opevňovacích pracech.

Povodeň

V noci na úterý 30. VIII. po těžké bouřce rozvodněl se nebezpečně Zlatý potok, zatopil park a místa níže položená, zejména na Švamberku. Hůře pochodili v Čes. Meziříčí, kde většina budov byla vodou odříznuta, obora Mochov s přílehlou oblastí byla náhle zatopena, takže vznikly škody na zvěři. Také v Semechnicích byla už od Kampeličky silnice proudem přerušena. Jsou značné škody na sklizni uložené ve stodolách, na okopaninách a onemocnělém dobytku. I obývání v provlhlých bytech bude pro postižené velmi závadné.

Odstraněna kašna

Dne 9. září byla rozebrána starobylá kašna na Rašínově náměstí, aby učinila místa Památníku osvobození.

Znovuzahájení vojenského výcviku občanstva

Dne 11. IX. v neděli nastoupil cvičný prapor občanů od 14 – 30 let, aby pod vlajkou vztyčenou na sokol. cvičišti Národního domu byl zahájen jeho branný výcvik. Na základě volby zastupitelstvem převzal jako branný důstojník velení nadporučík Brandejs z Opočna. (VR: Frant. Brandejs, učitel) Cvičenci z přičleněných obcí i s našimi nastoupili o 7. hodině na Trčkově náměstí, odkud se s hudbou pochodovalo do Národního domu. Tam od instruktorů přijal slib major V. Homer z Rychnova, načež přečten byl rozkaz č. 1.

Odpoledne se opočenští v hojném počtu vypravili na kopanou do Náchoda. Tam však byla všecka vozidla zrekvirována pro státní policii, která jako policejní posila byla vyslána do Broumova na kravalující němce.

Pohotovost

V noci dne 13. září byla u obecního úřadu zahájena stálá pohotovostní služba. Četnická stanice měla permanentní službu už dávno. Ve tři hodiny v noci bylo strážníky a četnictvem za pomoci členů pohotovostní služby CPO (správce okr. hosp. záložny M. Andrýs aj.)


str. 386b

37 záložníků, kteří byli vybaveni nejnutnějšími propietami od četnické stanice dopravováni autobusy do Bystrého a do Dobřan, kde byli vystrojeni a vyzbrojeni pro službu na ohrožené hranici. Při tomto nástupu ze známějších byli sládek Nešněra, syn lékárníkův Jos. Tvrdík, správce cihelen Vojta Kolář, tajemník živnosten. strany Černý, býv. pekař a nyní inkassista Živnosten. mistrovské pokladny Ryšavý, berní vykonavatel Grossman, truhlář Holzman, zámečník B. Machač, rolník Rozinek a j.

Vzpomínka na T.G.M.

V den výročí smrti presidenta Osvoboditele večer byla v Národním domě přednáška ředit. Mlady a promítnuta trilogie T.G.M.

Loučení se záložníky

Nálada všech na rynku za prvního úsvitu se loučících byla opravdu skvělá. Jen ojediněle ozval se tlumený ženský vzlyk, jinak všude opravdové nadšení, které vyvrcholilo, když autobus s opočenskými zajížděl na silnici dobrušskou a ztrácel se v prosluněné mlze za zvuku písně „Čechy krásné, Čechy mé“, kterou zahrál na lesní roh rukující záložník Grossman.

Po odjezdu našich i venkovských zbyly na náměstí hloučky živě rokujících, které zůstaly už, aby jí oživovaly po všechny ty rozrušené dny, kdy na klidnou práci nebylo pomyšlení.

Téhož dne vzhledem k rostoucím násilnostem Němců bylo vyhlášeno stanné právo v 8 politických okresech, což bylo přijato s všeobecným souhlasem a ulehčením jako známka, že vláda bude rozhodněji postupovat.

Průjezdy vojenských oddílů na kamionech byly bouřlivě pozdravovány. Současně však projevilo se znovu zneklidnění vkladatelů pochopitelné do té míry, pokud odcházející živitelé rodin chtěli opatřit své příslušníky penězy, potom nákup masek, obvazů, prádla a potravin si vyžaduje rovněž mimořádného nákladu. Nápor se soustředil zejména na spořitelnu, kdežto jedna záložna vyřešila situaci tak, že spustila přepážky. Občanská záložna v důsledku vojenských opatření a zvlášť když zbývající úředník Lacina přičiněním Přepyšských (bydlil tam u rodičů) musil odejít na zákopy do pracovní roty, octla se bez úřednictva.

Z nařízení politické správy odevzdávalo občanstvo dne 14. září zbraně, jež byly na potvrzení vydávané četnictvem prozatímně uskladněny na stanici. Poněvadž na loyalitu Čechů bylo naprosté spolehnutí, odvádění zbraní nebylo nijak přísné, naopak s ohledem na nejistý vývoj událostí byly zbraně už třetí den nenápadně vráceny.

Podobně tomu bylo s radiovými přijímači, které byly přebírány a uskladňovány v exposituře.

V Dobrušce na náměstí objevila se z květnových dnů známá vojenská vysílačka a městečko samo bylo přeplněno procházejícím vojskem.

Napjetí

Za těch dnů, kdy hradecké autodráhy nestačily provážet Opočnem nepřetržité transporty pěchoty, kdy rachotila po naší dlažbě těžká nákladní auta s nákladem protiletadlového dělostřelectva, kdy v tichých setmělých nocích okna drnčela těžkopádným průchodem polního dělostřelectva a muničních kolon, kdy Opočnem se stěhovaly na hory obvazovny, kdy noc co noc znovu přijíždělo vojenské auto přivážející nové svolávací lístky, byl poklidný život městečka do základu otřesen. Pokud nebyla odebrána radia, rozléhal se z Loudova krámu ryk nepřátelské radiopropagandy z Vratislavi a Vídně. To hnusné „Prafda vytézí!“ zahajující povodeň pomluv a lží o naši zemi i lidu, pobuřovalo naše jinak klidné občánky, že se dali strhnout k výrokům o říši kázně a dobrých mravů tuze nelichotivým! Noviny byly žádány dychtivěji než kdykoli a zahraniční rubriky byly přímo hltány.

Na základě pokynu Svazu najala spořitelna pro případ evakuace místnosti pro nouzové úřadování v Heřmanově Městci a k účelům stěhování zajistila si vyřazené auot zdejšího Spolku Červ. kříže, na němž dala svým nákladem provést nutné opravy.

Zatím co Opočenští se chystají přesídlit do vnitrozemí, lidé z okrajových oblastí zamlouvají si byty – u nás.

Polní lazaret

Spolek Čsl. Červeného kříže se svolením sociálního referátu Magistrátu hlav. města Prahy zajistil inventář prázdninové kolonie a připravil v budovách Hospodářské


str. 387

školy zřízení polního lazaretu. Z nařízení vlastníka zámku Dra Jos. Colloredo-Mannsfelda nabídnut byt Čk pro lazaretní účely celý letohrádek, přízemí zámku, jakož i část I. poschodí. Příslušné místnosti byly vyklizeny a v kritických dnech vlály se střech zámku hospodář. škol a nemocnice velké bílé prapory s červeným křížem.

Dopravní potíže

Poněvadž vozidla byla postupně přejímána k výhradním potřebám vojenské správy a pohonné látky byly dány pod závěru (klíče od benzinové pumpy měli vojáci), vznikají dopravní potíže, zvlášť když počet vlakových spojů v obou směrech byl omezen na tři denně.

Studenti a mládež

Studenti přestali dojíždět do škol, byli k dispozici CPO na pochůzky a jako spojky, se skauty a sok. dorostem účastnili se sbírky na první věcné vybavení polní nemocnice ČK.

CPO

Služba Civilní protiletecké ochrany na rychlo byla reorganizována, při čemž vynikly citelné nedostatky. S uspíšením vykonána nová objednávka marek, které však už nemohly být dodány, objednán i vozík na převoz raněných a k naléhání pí MUDr Mervartové, která pro necvičený pomocný personál uspořádala 2 přednášky o první pomoci, objednán pro asanační oddíl detektor. Velitel CPO ber. správce v. v. Novotný, býv. rak. štábní šikovatel, byl z toho celý zoufalý a na výčitky, kterými byl on i starosta znervosnělým občanstvem zasypán, odpovídal, že se do organisace zdravotní služby státnímu obvod. lékaři nepletl a že lidé sami nebezpečí zesměšňovali. Na konec jsme to dostali z nejhoršího za pomoci energického dílovedoucího fmy Zima, p. Čížka, zřízeny a zhruba vybaveny obvodové ošetřovny (v klášteře, na Švamberku u Schejbalů, v zámku ve štítě a hospodyňské škole). Organisačně se tedy CPO zvládlo, ale nastupující lidé často ani nevěděli, co se po nich žádá.

Rušné dny

U Dukovy tabáčicí a novinové prodejny v poměrně časných hodinách postávaly hloučky, v nichž se přetřásalo, co noc dala a den asi přinese, neboť jen vytrvalci u radiopřijímače v kanceláři měst. úřadu  měli možnost poslechu na dokonalém stroji. Účastnili se tu učitelé, úředníci a se svou trochou do mlýna přispíval i pan notář Schlumperger. Řady debatérů postupně řídly, jak byli povoláváni na vojnu. Tak odešel p. správce záložny, Vítek, p. učitel Brandejs a j. a j. – Vzpomínáme nejedné chvilky uvolňujícího humoru, třebas když asistent p. Růžička rozpustile zazpíval na národní písničku obměnu „Pode mlejnem, nade mlejnem Hitler se pase – vem, Jeníčku, svou flintičku, zabij to prase...“

Leckdy přišel na skok mezi nás i voják, ať z předsunutého proviantního skladu, nebo zelenokabátník z procházejících oddílů, či „kus“ hlásky radio čety 1/3, jež v počtu 4 mužů byla trvale sezením v Mokrém.

Pochodující koňské baterie a jezdectvo těžce pohřešily naši starobylou velikou kašnu, která by byla posloužila jako napajedlo. A tu starý listonoš v. v. p. Karel Kafka přišel na nápad, aby rozebraná kašna byla zatím nahrazena plechovou, sic málo vzhlednou, ale přec dosti velikou kádí od „knížecích“, v níž se pak čepovalo „husí víno“ pro pochodující koňstvo.

Dík nezlomnému optimismu určitých kruhů zastihly nás kritické dny, jak z uvedeného zřejmo, v  lecčems málo připraveny. Náchodští dělali výstavu, my kanalisaci. V části náměstí nové „terasy“ byla silnice odkryta a kanalisační práce práce rozdělány. A tenhle „zákop“ budil zvědavost hlídkujících letadel. Však i o naší improvisovanou kašnu se otřel vojenský vtip. Napájeli jednou kanonýři koně a voda v kádi došla. Tu usoudil bodrý kanonýr, že ta vana se za napajedlo nehodí, že ji tu máme jen pro parádu, aby kde bylo smočit toho hodného „půlmistra“, co s ní ten rynk tak okrášlil. Na poště byl u telefonu mezi personálem vždy jeden voják a telefonistka Němka byla přeložena do Králík.

Poprvé jsme viděli padlého

V neděli dne 18. září převáželo vojenské sanitní auto mrtvolu ordnery zastřeleného vojáka Netíka, syna vdovy po obchodníku, z Falknova do rodného Dobrého. Mrtvý vojín byl v komisní černé rakvi a zdejší pohřeb. ústav J. Machače ho v nemocniční pitevně uložil do slušné občanské rakve. Vojáci z průvodu nám vyprávěli o zavilosti nacistickou propagandou rozeštvaných Němců, kteří odepřeli kamarádům zavražděného při jeho zarakvování půjčit i kladívko.

A tenkrát za toho slunného nedělního odpoledne viděli jsme poprvé v očích našich lidí fysickou zášť proti intelektuálním původcům tohoto i těch druhých zločinů, jichž výpočtem se noviny jen hemží. Lidé s ošklivostí si odplivovali při jménech zlosynů, kteří při svém znásilňování slabších sousedů se neštítí ani krve.

V napjatém očekávání věcí příštích míjely dnové a noci, kdy v období mezi hlídkami poslouchaly se v radničních úřadovnách na vlnách radia hlasy celého světa. Složkám CPO pomáhali v hlídkování Sokolové, z nichž vousatý drogista br. Zilvar s černou páskou na oku a se psem připomínal husitu i Psohlavce zároveň.

Kapitulace

V Berchteogadenu uhodilo! Věrolomnost a zbabělost „spojenců“ naplnila nám kalich hořkosti, který jsme odpírali přiložiti ke rtům. Rozhočení davů, který se na zprávu rozšířenou rozhlasem shlukl na náměstí, bylo k nepopsání. Přes uklidňování radiem lidé proklínali vládu, sebe samy a volali po zbraních, že půjdou okamžitě na hranice. „Dnes rok jste slibovali, že Masarykovu odkazu věrni zůstanete“, křičel kdosi rozčileně, „dnes odkaz vydáváte bez jediné rány.“ Nejvíce „vyváděla“ statná


str. 387b

Sokolice pí Marie Kuchařová, kterou až bratří museli zavřít v kuchyni v „Národním domě, aby se uklidnila“. Nejprudší hněv lidu obracel se proti straně agrární. Bolest přikrývá smysl pro spravedlnost. Veterinární rada Man a primář Dr Rychetník byli na ulici insultováni. Na náměstí promluvil k pobouřeným davům starosta města Vaníček, nabádal ke klidu a důvěře ve vládu generála Syrového, jehož projev byl opětovně rozšiřován rozhlasem. Konečně se lid uklidnil, když byl neustále ujišťován, že godesbergská usnesení nejsou konečná a že pan president má svůj plán, což bylo konečně potvrzeno jeho rozhlasovým projevem. Na konec se davy uklidnily. Bublajíce temné pohrůžky „černým beranům“.

Německý přepad Masaryk. chaty

Té noci dívali jsme se zvláště úzkostlivě na pás našich hor, kde svítily nejen ohně ozařující opevňovací práce, ale i zlověstně zablýskaly poplašné rakety. Německá bojůvka totiž přepadla Masarykovu chatu. Přestřelky z opočenských vojáků se zúčastnili šofér Kupka z Pavlíkova mlýna a dělník Smola z ...... parku. Raněný vojín z této bitky byl ošetřen ve zdejší nemocnici. Do boje zasáhnuvší těžké kulomety Němce rozprášily a ještě po delší době nacházel lesní personál v houští mrtvoly ordnerů.

Mobilisace

A zas se vlekly těžké hodiny mezi relacemi ČTK naplněné vážnou hudbou. „Kdož jste boží bojovníci“, motiv stále se vracející ve Smetanově „Táboře“ i „Blaníku“ dobře vystihoval chvíle, kdy zrazený a opuštěný národ se chystal k důstojné odpovědi na godelsbergskou nestoudnost. President republiky vyhlásil mobilisaci a svolal všecky muže do čtyřiceti let věku pod prapory. Několik minut po rozhlášení přes pozdní hodinu noční už pospíchali záložníci se svými kufříčky k tělesům. Kdejaké vozidlo bylo zabráno pro dopravu nastupujících vojáků. Strážník Kňourek odvážel na Pejskalově nákladním autu ženu a dceru s nejnutnějšími svršky do Černilova a sedě na vrcholku zavazadel loučil se s námi voláním „Zvítězíme, nebo tam zůstanem!“ Vojákům zářily oči, když kdekomu na potkání tiskli ruce: „Nedáme se“, „Spolehněte na nás“, „Byli jsme a budem.“ Důvěra ve spravedlivou věc, ohrožovanou teutonským násilím a nesnesitelné urážky, kterými nás zasypávala nečestná a prolhaná nepřátelská propaganda, přehlušila i tiché námitky některých opatrníků, kterým se zdálo, že něco „neklape“.

První letecký poplach

Okolo třetí hodiny ranní ozvala se siréna a poplašné zazněly zvony. Nádraží převzalo z Nového Města došlé návěstí k leteckému poplachu. Občané z okolí velkého a malého náměstí uchýlili se do sklepů, ostatní se o poplachu, pokud nebyli venku, až ráno.

Poplach byl sic nařízen, ale přes úsilovné telefonické dotazy na všechny strany nebyl odvolán. V prvních okamžicích poplachu jsme se domnívali, že Hitler zahájil nepřátelství, aby rušil naši mobilisaci. Inu, nervosa!

Odvod koní

V neděli dne 25. září přijela z Rychnova odvodní komise, jež přejímala koně pro armádu. Velitelem byl záložní veterinář a nebýt čilosti a zkušenosti vrch. strážmistra Nováka a štábního strážmistra Bohaty, stála by bezradná komise s koňmi na rynku snad do dnes. Převzaté koně byly odvedeny p. assistentem Růžičkou, jeho švakrem holičem Serbouskem, obchodníkem Jos. Oubrechtem ml., soukromníkem Pekárkem a zednickým polírem Jar. Čtvrtečkou k vojenským částem na Královédvorsku a do Hradce Králové.

Ruch na silnicích

A tu Opočnem znovu projížděla auta z Náchodska, Hronovska a horských oblastí vůbec, naložená uprchlíky sedícími na hromadách peřin a skromných svršků. Opačným směrem hnala se auta plně obsazená vojáky v úplně nové polní výstroji i výzbroji. Sokolské a vojenské písně byly střídavě přerušovány hřímavým „Nazdar!“

Vojna veselá

Naši hoši se zatím na horách zařizovali po domácku. Kde nebylo pro vážnost situace pravého pochopení, řízně zasáhli. Na faře v Sedloňově na př. se jim dostalo ne chladného, ale přímo odmítavého přijetí. A když nadto našli u německého faráře hákovitou vlajku, tu zasadili velebníčka do hnoje jako žampion. Někteří mládenci se tam teprve seznamovali s modelem nejlepšího kulometu světa. Jiní ovšem tu vojnu tak nehltali. Sládek Nešněra a Pepíček z lékárny chladili zprahlá hrdla řízným mokem, který ochotně čepoval lesní Moebes ve své útulné hájovně. Až jim ty sedánky zatrhl velitel úseku a posadil oba společně s Vojtou Kolářem do předsunutého hnízda. Na kopcích vojákoval i býv. knížecí lesní Arnošt, štáb. kapitán v záloze, řečený „Voblouk“. Starý vousatý fořt-pouzista se osvědčoval jako dobrý voják, až se vyskytly stesky na jeho komisnost. Inu, vynadal vojákovi,


str. 388

který stěhoval „nahoru“ náklad buřtů a aby měl ruce volné, dal si věnce kolem krku jako horalu. Někteří broukali i na lesního správce Mareše, který jako nadporučík neznal prý ve službě bratra a opočenským nepovoloval „extravaganci“. O nedělích dojížděly za vojáky ženy, ovšem po stoupnuvším napjetí po Berchtesgadenu nebyly návštěvy už povolovány.

Cesta domů po nekrvavé porážce v Mnichově

Zpráva o nutné revisi dosavadních státních hranic vyvolala v lidu prudkou reakci proti politické pravici, jak jsme se o tom už zmínili. Oč prudší však byla popuzená armáda. Z čista jasna se objevilo na náměstí vojenské auto a vojáci po krátkém vášnivém proslovu vylepili plakáty s výzvou „Ani píď!“

Godesberg smetl Hodžovu vládu, na jejímž místě president republiky pověřil sestavením lidové vlády jednookého zborovského hrdinu, generála Syrového, v níž dva resorty byly obsazeny vojáky, vnitro – sám ministerský předseda, veřejné práce – generál Husárek. Lidé si libovali, že teď povládne Žižka, ten že se národu zastane a povede jeho při pevnou rukou. V radiu slýchali jsme řízné vojenské pochody, papež udělil o vigilii svatováclavské českému národu apoštolské požehnání, povzbudivé projevy Dra Franty Kocourka vystřídaly jsme za všelijaké „také projevy“, zkrátka nová naděje zvedala hlavy i srdce. Naši (strážník Kňourek a j.) domnívali se už před tím, že Rus to tak nenechá a teď se vypravovalo, že sovětská letadla jsou už tu.

Proto tím větší byla bolest, když se dostavilo zklamání z Mnichova, když opuštěni a zrazeni byli jsme na záchranu pochybného míru vrženi do katastrofy, která nemá v dějinách příkladu. Někde měnila se bolest v sarkasmus („Za příčinou nedostavení se spojenců válka se nekoná“), jinde v zlobu, žel, přečasto nespravedlivou. Marně vybízel stereotypní hlas generála Syrového ke klidu, spíš dráždivě působilo jeho provolání. Vojáci na horách se bouřili, vyskytly se i případy sebevraždy a dalo mnoho práce velitelským místům vyvést zmobilisovanou armádu z posic.

Pověsti o abdikaci p. presidenta

Zášť jistých kruhů svedla bolestí oslepený národ k projevům proti osobám našich prvních presidentů. Doslýchali jsme, že jejich obrazy byly strhávány ze stěn, jistý intelektuál dal se dokonce unésti svou zatrpklostí proti domněle „levičáckým“ presidentům tak, že jich obrazům prý oči vypíchal. Při známé neuvážlivosti pražské ulice, oč trapnější poměry musily být v Praze, kde prý agrárnicko-fašistická klika vykonávala na osobu p. presidenta přímý nátlak.

Abdikace Dr Edvarda Beneše

A tak skutečně k tomu došlo. Pan president se rozloučil s národem rozhlasovým projevem a po krátkém pobytu na zotavenou v Kozlanech odebral se do dobrovolného vyhnanství, aby byl nám, dle vlastních slov, v cizině prospěšnějším, než by mohl být doma.

Jeho odchod byl provázen nemístnými zjevy. Národní obec fašistická vydala letáky, v nichž pranýřovala jeho neúspěchy jako politika a napadla neslušně i lidskou a občanskou čest Dra Beneše, vynášejíc osobu generála Gajdy jako designovaného vůdce českého národa.

Dr Emil Hácha presidentem česko-slovenského státu

Národní shromáždění zvolilo presidentem do té doby málo známého presidenta Nejvyššího soudu, MUDr Emila Háchu, byrokrata bez politické zkušenosti, který se však asi Berlínu zamlouval. Byl rodákem z Trhových Svin, kdysi býval spolužákem zdejšího rady Sládečka. Konservativní děda zahájil ihned po svém nastoupení přátelskou spolupráci s „naším největším sousedem“ a v „Národní politice“ objevil se obrázek, jak mu arcibiskup Dr Kašpar dává líbat – lebku sv. Václava. Tedy vpluli jsme do „svatováclavské tradice“, která památku světcovu asi silně poškodí.

Národní kalvarie

A tak jsme se ocitli na vrcholu bídy. Nikdo si nedovede, krom některých polofašistických plátků, náš další hospodářský vývoj bez průmyslu okrajových oblastí s dopravní sítí narušenou okupací „Sudet“, vnitropoliticky nejednotni, neschopni čelit odstředivým snahám Slováků, zdemoralisováni, plijem na vlastní lepší minulost („Malý pán, velký plán, vykrad banku, sebral Hanku a sedí na aeroplánu“), neostyšně berem almužnu od Anglie, která tak ulehčuje svému zkupčilému svědomí, Duce, „Stoprocentní“ voják kope do padlého surovou botou, neboť „národ, který není schopen ani gesta, je zralý, příliš zralý pro svůj osud“ a Vůdce? Nevím, kdo by kdy zapomněl lží a hrubostí, jimiž nás potřísnil v nervové válce! Založil-li tento člověk všechny své úspěchy na podvodu a lži, pak neobstojí toto individuum ani před soudem dějin, ale ani před soudem vlastního lidu, neboť „Pravda zvítězí!“

Péče o uprchlíky

Po obsazení Sudet byli naši lidé postaveni před úkol zajistiti naše hraničáře, kteří se kvapně vraceli do vnitrozemí před prušáckou invasí. Státní a veřejné úřady se staly přestupními stanicemi pro postižené. Na berním úřadě se objevily první „výpomocné“ síly, stejně jako na četnické stanici. Po dobrodružné cestě zakotvil mezi námi na př. hornický pensista A. Mužík z Komořan,


str. 388b

který prodělal křížovou cestu s dětmi i manželkou roz. Smrčkovou z Opočna. Tenkrát přišla k nám i sympatická tajemnice OPM sl. Pavla Skákalová, která odešla z Trutnova.

Za předsednictví předsedy polit. expositury Langera uspořádána věcná sbírka ve prospěch uprchlíků, jejíž výnos byl uskladněn v klášterním refektáři. Výsledek byl velmi dobrý, hlavně zásluhou členů hasičského sboru.

Vánoce

Byly neveselé ty vánoční svátky, ani že by se nedostávalo věcí pro vánoční stůl, jako spíš pro starosti, jak skončí provisorium vytvořené státníky v Mnichově, když „pro nedostavení se „spojenců“ tentokrát válka se nekonala.“


Rok 1939[editovat]

Leden

Celkový dojem

Neutěšená situace nutí občanstvo, aby svůj zájem upínalo především nutné přestavbě. Demobilisovaní hrozí rozmnožiti řady nezaměstnaných, proto se pomýšlí na velkorysé nouzové práce, jako stavba dálnic a p.

Úprava náměstí

Také u nás rozšířen investiční program tím, že se do celkového uspořádání náměstí zahrnulo i vydláždění částí před spořitelnou a klášterem a opatření zahrad. laviček pro parkovitou část usneseno. Od Hornokrňanských cementáren a kamenolomů zakoupeny žulové kostky II. tř. za cenu Kč 1.400 – včetně daně z obratu za 1 ..

Sbírka pro uprchlíky

Ze sbírky dostalo se opravdu vydatné podpory celým rodinám uprchlíků ze Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi, které se usadili v Dobrušce, Opočně i Přepychách. Jest jen litovati, že v ojedinělých případech bylo této výpomoci i zneužito.

Veřejné osvětlení

V rámci úpravy náměstí přirkočeno k rekonstrukci veřejného osvětlení.

Stavba škol?

Zamýšlí se i rozřešiti ožehavý problém nepostačujících školních budov a tu podán v radě města Opočna dne 30. I. návrh na vykoupení klášterní zahrady jako vhodného stavebního místa.

Únor

Snaha o turistický ruch

Ačkoliv zdejší okres nebyl postižen okupací Sudet tak citelně, jako jiné okrajové oblasti, přec jen jsou tu určité pochyby, když se do našich hor teď „vybírá vstupné“. A tak jen aby „řeč nestála“ přijalo Opočno pozvání na konferenci o cestovním ruchu v Chocni.

Branný svaz motoristů

BSM stávající na Opočně od r. 1937 byl svým časem vybaven stařičkým autem k účelům školení. Lidový humor mu přezděl „Fantom silnic“ v  uchu Rodokapsu (laciná sbírka škvárů Romany do kapsy). Svaz hodlá v zasedací síni zastupitelstva pořádati teoretický kurs.

Jiný vítr do našich plachet

Kdysi zástupci komunistické strany, jež byla rozpuštěna, dostali při posledních volbách mandát pro dva zástupce (Jana Říčaře a Ant. Hrušovskou) od strany sociálně demokratické. Dne 13. I. bylo vzato zastupitelstvem na vědomí, že funkce býv. komunistických členů zastupitelstva byla okresním úřadem zrušena a zastupitelstvo doplněno jmenováním p. notáře Jos. Schlumpergera a továrníka Jos. Duška.

Valné hromady

Valné hromady spolků konaly se šmahem ve znamení neobvyklé štědrosti, Pokud vůbec nebylo rozhodnuto o likvidaci (Podpůrná jednota „Havlíček“), rozdávalo se spolkové jmění plnýmá hrstěma k veřejným a dobročinným účelům.

Úmrtí

Dne 8. zemřel v  Přepyších Frant. Hartman, statkář v Přepyších, ve stáří 46 let na následky mozkové chřipky po 20ti letém utrpení. Byl takřka každodenním hostem na Opočně, kamž dojížděl za lékařem v žlutém kočáře v doprovodu ošetřovatelky, zkroucen, chvěje se a slintaje.

Dne 10. zemřela sešlostí věkem vdova po lesním hajném Anna Pekařová ve věku 80 let.

Dne 28. zemřela učitelka Jiřina Barnetová, dcera měst. polic. strážmistra.


str. 389

Březen

„Vystrkují růžky“

Rada města Opočna projednávala stížnost správce domu čp. 500 na Němce Grötzbacha, manžela neteře zdejšího cukráře Jana Fullnera, že nedbá v domě ani povinné péče ani platného řádu.

Okupace

I když takřka všem bylo jasno, že v Mnichově vytvořené poměry ve střední Evropě jsou neudržitelné, zejména když Slováci odpírali žít s Čechy v jednom státě, přece jen zpráva, že v Berlíně se zas něco „šije“ a že president Hácha jede k „raportu“, působila znepokojivě. A když k ránu na 15. březen ozvalo se z tlampačů opětné vyzvání, aby obyvatelstvo zachovalo klid, vojsko ať složí zbraně a že říšská branná moc vstupuje na území Čech a Moravy, aby obnovila klid a pořádek, tož tahle zpráva přece jen ohromila.

S rozedníváním už postávaly po „terase“ hloučky a uvážlivější nestačili posílat sensacechtivé čumily domů, aby nechystali zbytečně štafáž okupantům. Už během dopoledne z Hradce se navrátivší občané vypravovali, jak vjížděli Němci do Hradce s namířenými kulomety a jak potom zaujaly pancéře svá postavení na náměstí. Toho dne nebe bylo .......... a silně sněžilo. Prý 100 tis. SAmanů prohazovalo armádě cestu zavějemi horských průsmyků.

Burkuši na Opočně

Do Opočna přijeli první Prušáci až k 5. hod. odpoledne. Byly to motorisované oddíly. Velitel vůdčího vozu jedné kolony se netrpělivě ptal zevlounů, kdež je cesta „nach Tschitschi“. Tady ovšem nepomohly k dorozumění ani ruce ani grimassy, až konečně šofér mu podstrčil pod nos mapu, ze které poznal že chce „nach Přepychy“. Jazykové buňky ten němeček neměl asi vyvinuty. Jiní se zas ptali, kde je cesta „nach Holitz.“ Protože si Němčíci pomáhali zkomolenou češtinou z konversačních knížek, nebyl občan Mužík od toho, aby jim nepověděl cestu k svému dvornímu holiči Brandejsovi, kamž se Němci snažili svými těžkými vozy zajet. Při tom div nezbourali uzounkou Vorlovu ulici. Po páté přitrhl prapor pěchoty s kulomety a hudbou hrající fredericiánský pochod „Dlouzí chlapi“, který tu zůstal noclehem. Na nárožích se objevily němčinou a hrůznou češtinou tištěné vyhlášky generála Polaskowitze, v nichž přímo zesměšňujícím způsobem se ohlašuje a vysvětluje okupace. Za vojskem přišla „SS policaj“, která se uhnízdila v hotelu „Holub“ a zabrala byt v přízemí Arnoštova domu na náměstí pro svou strážnici.

Dne 16. III. spadla železná mříž. Protektorát Böhmen u. Mähren

Když jsme vyslechli rozhlasovou proklamaci Hitlerova „Protektorátu“, kterým byly země Česká a Moravská přičleněny do reichu, pochopili konečně i ti nejtvrdší, že tohle má být definitivní konec samostatnosti české. Měli jsme tenkrát příležitost hovořit bezprostředně po tom s vyšším politickým úředníkem. Tvářil se celkem bezstarostně, maje za to, že nastává obdoba poměrů za Rakouska-Uherska. Zvážněl, když byl upozorněn, že říše zabrala sic území, že však obyvatelstvu nebyla přiznána práva státních občanů.

Projev „státního“ presidenta Háchy

Jasno měl nám zjednati projev „státního“ presidenta, který roztřeseným stařeckým hlasem manifestoval takto:

„Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich dějin, které nám přináší trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale moji radost z našeho netušeného úspěchu kalila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější i vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvacetiletí vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezpodstatné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení, jež přetrvá věky, bylo jen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati budoucnosti, jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přičítati vinu na tom, co přinesl dnešek. Cítím však, že je naší povinností, abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomím vážného úkolu, učinili vše, abychom to, co nám z našeho, snad příliš bohatého údělu zbylo, dochovali neztenčeně naším příštím generacím. Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života. Tento svůj slib splnil říšský kancléř dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „Protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá německá říše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány. Hospodářský život náš bude organizován jednotně s hospodářským životem Říše. Již po rozhodnutí mnichovském prohlásili jsme, že jsme si vědomi svého společenství s Německem, jež je určeno naší zeměpisnou polohou a dějinami. V průběhu celého tisíciletí našeho národního života bylo soužití s Němci, ať již v té či oné formě základním prvkem našeho hospodářského, politického i kulturního vývoje. – Německo stalo se úsilím Adolfa Hitlera jednotným a tím největším národem, který určuje osudy střední Evropy. Naším spojením s ním obnovuje se bývalý říšský svazek.


str. 389b

Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčuje jeho přípověď, poskytnouti mi přispění, kdyby toho poměry našeho národního života vyžadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali k mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého národa. Tato důvěra ukládá mi však povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu, a že může dosáhnouti velkého rozkvětu.

Nikdy v minulosti neměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost, aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako zodpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychleji rozhodné kroky, které povedou k naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jedině toto sjednocení zabezpečí jeho blaho a štěstí. Jsa povinnen o ně pečovati, jsem odhodlán nestrpěti žádné odstředivé snahy, žádné skupiny a frakce, které nedbajíc zájmů vyšších, měli by touhu nad tyto zájmy povyšovati zájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné (půrobnosti) budoucnosti. Volám vás proto všechny ke klidu a ku společné poctivé a tvořivé práci.“

Tedy tohle nám úvodem pověděl děda, který v roce 1916, kdy národ z oposice proti Habsburkům přecházel do odboje, v odměnu za svou píli a dobré mravy byl jmenován c. k. tajným radou!

Odzbrojený národ bude snadno spoután

Z nařízení velitele praporu vyzváno před 9. hodinou občanstvo, aby odevzdalo veškeré střelné zbraně a munici na městském úřadě, kde se na rychlo rozmnožovala německo-česká potvrzení, jež byla pak majitelům vydávána s ujištěním, že jde jen o přechodné opatření.

Zbraně byly skládány v registratuře spořitelny pod stráží. Přes příslib, že zbraně budou majitelům vráceny, byly už odpoledne dne 16. III. odvezeny a současně vyhlášeno, že osoby dopadené při neoprávněné držbě zbraní budou zastřeleny.

První dojmy

Mnohé zarazilo, že ŘM se stává zákonným platidlem v poměru 1:10 Kč. Byl v tom záměr, aby se Němcům, kteří se vrhli na naše obchodní zásoby, usnadnil výkup. Aby se znemožnilo Čechům nakupovati, bylo vyhlášeno moratorium, omezující výběry ze vkladů na Kč 500.

Za to vyhládlí Germánci kupovali kde co – od „kremrolí“ po botky a rukavice. Adjustování byli nedostatečně, neměli ani plášťů, také jejich auta nepůsobila naprosto representativně. Byla černě natřená a potrhané plachty z nich třepetaly jako havraní křídla. Kterýsi vtipálek prohodil: „Jako když se stěhují Růžičkové.“ (=cikáni). A když kulometný oddíl rozestavil na rynku své „nádobí“, chodili kluci omakávat hlavně, nejsou-li ze dřeva. Znamenitě dovedli Němci maskovat svou připravenost na všecky případy. Prostí lidé skoro s lítostí říkali: „Tak tohohle jsme se loni báli. Proč jen jsme to tenkrát nespustili! Fuj, cirkus plechówy!“

„Polština“

Při tehdy již utvářejícím se napjetí německopolském byly už sympatie muže z ulice přes chování beckovského Polska loni na podzim stoprocentně na straně Polsky. Ta přízeň se projevovala i v tom, že se mluvilo „po polski“ (ježek = kaktus pochodówy, němec. pancéře = sirkus plechówy a p.)

Vlak Bayern

Pro „vlak Bayern“ nebylo tu přihlášek, za to na vsích leckde lidé odbírali „obědy“ a uctívali jimi prasata. Později ovšem nastalo rozčarování, když Němci za ty nemastné obědy předkládali obcím mastné účty a když si před tím „vyhladovělé“ Čechy natočili pro film.

Německá přesnost?

Už při přijímání zbraní přesvědčili jsme se, že ani poddůstojníci se nevyznali v soustavách vojenských střelných zbraní (neznali na př. ani Werndlovky, natož Wenzelovky) a neuměli s nimi zacházet. Na Trčkově náměstí při neopatrném zacházení s automatickou pistolí poranil se říšský voják a div nezastřelil přihlížejícího chlapce. Byl za to důstojníkem na místě potrestán. Záhy jsme měli stížnost, že členové německé policie ohrožují chodce při svévolné střelbě na racky a rolníka Šťástka málem postřelili, když večer šel se světlem k dobytku.

Hospodář. policejní opatření

Okamžitě po svém příchodu zařídili Němci povinné označování cen zboží ve výkladech i v krámech a vydali nařízení proti hromadným nákupům čes. obyvat