Patery knihy plodů básnických/Svatogor

Patery knihy plodů básnických
V zemi Lotofagů	Svatogor	Píseň rozsévače

Údaje o textu
Titulek:	Svatogor
Autor:	Karel Leger
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 377 - 378.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Svjatogor (legendární postava)

S nebe na zem vkročil velký Svatogor.
Nad vrcholky sosen, nad temena hor
do tmavých až mraků hlava jeho čněla.
Pod ním širá země v základech se chvěla,
lesy jeho dechem klonily se k zemi,
a když mluvil, hromem zavzněl obzor nemý.
Vladimíru knězi on se nepokořil,
v nezkrocené pýše bílá města bořil,
prstem věže kácel pro zábavu svoji
a vyzýval směle bohatýry k boji.
Však což proti němu zmohou lidské síly?
Bojarové všichni před ním ustoupili. —

Když tak jednou k zemi hleděl v pohrdání,
u svých nohou spatřil na skalnaté pláni
zemdlelého muže. V neunavném spěchu
pudů těžkým pluhem kypřil bez oddechu.
Svatogor se sklonil, — jak když vrch se kácí.
»Postůj, bídný červe, pomohu ti v práci!«

Uchopil se pluhu, ale jaká tíže!
Což tu ocel klatou v zemi kouzlo víže?
Marně namáhá se, pot mu proudí s čela,
nestačí tu věru jeho síla celá.
Do úpadu zemdlen k rolníkovi praví:
»Bídný zemský červe, ušetřím tvé hlavy.
Svatogor jsem, silák, který města boří,
vyvracuje hory, údoly z nich tvoří.
Řeky stavím v běhu, bujné kácím lesy,
moře, zem i nebe síly mé se děsí.
Řekni však, co v zemi starý pluh ten víže,
že já, který skálu zvedám bez obtíže,
nemohu jím hnouti?«

     Muž se usmál pouze, —
s čela pot si utřel a děl: »Lidská nouze!«

(Z Veršů. — V Lumíru, 1880.)