A. Epos.

§ 1. Nejstarší doba básnictví.

Hellenové měli jako jiní národové za nejdávnějších dob hojnost sborových písní, v nichž zpěvem, hrou a tancem zároveň jednak slavili bohy (obřadové písně), jednak doprovázeli důležité obraty v přírodě a významné události v životě rodinném (bytové písně).

Prvé začátky takových písní vznikly bezpochyby na úpatí Olympu v Thessalii, kde se Hellenové nejprve usadili a odtamtud znenáhla se rozšiřovali po vší Helladě. Písně ty byly ve spojení s bohoslužbou Mus a s kmenem thrackým.

Stopy nejstarších písní sborových jeví se nám i ve zpěvech Homera, který zná spojení tance a hry, nebo tance, hry a zpěvu a připomíná vedle duchovního paianu^[1] také světskou píseň při svatbě a vinobraní.^[2]

↑ Παιάν jest u Homera buď chvalozpěvem za odvrácení zla — moru, Hom. Il. 1. 472 n.

οἱ δὲ πανημέριοι μολπῇ θεὸν ἱλάσκοντο,
καλὸν ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν,
μέλποντες Ἑκάεργον, ὁ δὲ φρένα τέρπετ' ἀκούων.

buď zpěvem vítězným, jímž Achaiové jásají nad smrtí Hektorovou: Il. 22. 391. ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν.
↑ Hom. Il. 18. 493. n.

… πολὺς δ' ὑμέναιος ὀρώρει
κοῦροι δ' ὀρχηστῆρες ἐδίνεον, ἐν δ' ἄρα τοῖσιν
αὐλοὶ φὸρμιγγές τε βοὴν ἔχον.

[p1-1-1] Παιάν jest u Homera buď chvalozpěvem za odvrácení zla — moru, Hom. Il. 1. 472 n.

οἱ δὲ πανημέριοι μολπῇ θεὸν ἱλάσκοντο,
καλὸν ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν,
μέλποντες Ἑκάεργον, ὁ δὲ φρένα τέρπετ' ἀκούων.

buď zpěvem vítězným, jímž Achaiové jásají nad smrtí Hektorovou: Il. 22. 391. ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν.

[p1-2-2] Hom. Il. 18. 493. n.

… πολὺς δ' ὑμέναιος ὀρώρει
κοῦροι δ' ὀρχηστῆρες ἐδίνεον, ἐν δ' ἄρα τοῖσιν
αὐλοὶ φὸρμιγγές τε βοὴν ἔχον.

[1]

[2]