Tato stránka byla zkontrolována
Ale z těchto nejstarších lidových písní nezachovalo se nám nic písemného,[1] ač připomínají se jména několika mythických pěvců, z nichž nejvzácnější jsou tito:
- Orfeus (Ὀρφεύς) pokládán byl za nejznamenitějšího ze všech. Pověsti vypravovaly o něm, že jsa synem musy Kalliopy zpěvem i hrou jímal vši přírodu, sestoupil do podsvětí, osvobodil manželku Eurydiku, že se účastnil výpravy Argonautů a že byl konečně roztrhán od rozlícených žen.[2] Nejspíše sluší Orfea považovati za představitele thrackého kultu Dionysova.
- Musaios (Μουσαῖος) žil prý a zemřel v Athenách. Byl považován za žáka Orfeova. Jméno jeho spojuje se s tajemnou bohoslužbou eleusinskou, jež byla zasvěcena Demetře.
- Thamyris (Θάμυρις) jest nejmladší z pěvců thrackých. Když pyšně prohlašoval se vítězným, byť samy Musy zpívaly s ním o závod, Musy prý rozhněvavše se naň ztrestaly jej věčnou slepotou a odňaly mu božský zpěv i znalost citernictví.[3]
- Linos (Λίνος) jest asi jen personifikací starobylého zpěvu bytového, kterým se lkalo při vinobraní nad odumíráním přírody. (Srv. text z Hom. Il. pod čarou[4]).
§ 2. Vývoj epického básnictví.
1. Nejstarší památkou literatury řecké, která se nám písemně dochovala, jsou dvě veliké a dokonalé básně epické: Homerova Ἰλιάς a Ὀδύσσεια. Rozsah těchto básní, lehká
- ↑ Verše, jež se nám zachovaly pode jmény nejstarších pěvců řeckých, jsou vesměs podvrženy a přičítají se větším dílem Onomakritovi, jejž prý lyrický básník Lasos zastihl při falšováni věšteb Musaiových (Herodotos VII, 6.).
- ↑ Srv. Ovidia Metamorf. X. 1—77. Verg. Georg. IV. 454 n.
- ↑ Hom. Il. 2, 594—600.
- ↑ Hom. Il. 18. 569. n.
τοῖσιν δ' ἐν μέσσοισι πάις φόρμιγγι λιγείῃ
ἱμερόεν κιθάριζε, λίνον δ' ὑπὸ καλὸν ἄειδεν
λεπταλέῃ φωνῇ τοὶ δὲ ῥήσσοντες άμαρτῇ
μολπῇ τ' ἰυγμῷ τε ποσὶ σκαίροντες ἕποντο.Srovnej ještě také Odyss. 8, 261—265.
