se hrubé, chraptivé, ječivé, skotácké hlasy, oplzlé písničky, surové nadávky, pusté vtipy. Tento odporný hlahol, tato směsice výkřiků, výskání, povykování a řvaní vzrůstá postupem dne a když nastává nedělní večer, zdá se, jako by sem byl zapadl zástup středověkých Novokřtěnců, kteří žijí dnes posledně, kteří chtějí duši svou vyřvati, vychechtati, vyzlořečiti.....
Předtucha, těchto výjevů opanovává při sobotním večeru staré, mlčelivé stromy, jejichž listoví zprvu lehounce se zachvívá, pak zimničně se třese a jejichž korunami zahučí náhle mocné šumění. Mohutné větve sklánějí se a zvedají zase do výše, jako by úsilovně pracovaly, aby vyrvaly kořeny svých kmenů z půdy a aby uletěly pustému reji, jehož nevolnými svědky mají zejtra býti. Marné namáhání! Stoleté kořeny zarostly jsou ve tvrdou zemi a zmotány i spojeny v nerozmotatelné spleti, již ani shluk nebeských blesků nevyrve z klína půdy.
A předzvěsti a znamení nastávající pouti, kteráž zejtra bude slavena, stále se množí. Již vztyčeny jsou nesčetné latě a tyče, na nichž rozepínají se špinavé, záplatované střechy stánků pernikářských, hokynářských, uzenkářů; ozývají se rány kladiv, zarážejících v zemi řady kolíků a sloupků, na něž přibíjejí se prkna a prkénka a tak hotoví se stoly a lavice k zejtřejším hodům pod širým nebem. Tuto buduje se nesmyslná a nebezpečná hračka, křížová houpačka, podobná ramenům větrného mlýna, onde postaveny a připraveny dva, tři, pět kolotočů, které otáčeti se budou zejtra od rána do večera při zvucích rozkašlaných, vřískavých, troubivých, vrzavých, porouchaných flašinetů.
