nečně starému bažantovi, že proklubal díru do skelného povlaku. Nový život prochvěl jím při tomto úspěchu, pracoval a pracoval, až zrovna před západem slunce mohl prostrčiti děrou hlavu a krk se třpytným obojkem.
Sněhová kora drobila se tlakem jeho širokých, silných zad; bažant vyskočil, vysvobozen z ledového žaláře.
Ale co se stalo s mladými? »Rudý Obojek« letěl k nejbližšímu keři a ukojil hlodavý hlad několika šípky, potom obrátil se prudce k závěji a kvokal a volal, ale jen jediný z ubohých zajatců odpovídal. Slaboučké »pít, pít« popohánělo ho k zuřivému hrabání ostrými drápy a když byla prolomena ledová kora, vylezlo jedno z jeho dětí, »Šedý Ocásek« na světlo boží. A to bylo vše. Když sníh na jaře roztál, objevily se dvě malé mrtvolky: kůže, kosti a peří — víc nic.
