chodním směrem, chumeleníce byla vystřídána kroupami a jíním. Širé lesy dostaly ledový povlak, a když bažanti procitli, aby vylezli z lože, byly východy uzavřeny silnou, nemilosrdnou vrstvou ledovou.
Spodní sníh byl sice zcela sypký a starý bažant vrtal si cestu vzhůru, ale tam vzdorovala tvrdá, bílá ledová vrstva jeho síle. Ať bušil a namáhal se jakkoliv, nebylo to nic plátno a rozbil si jen křídla a hlavu. Jeho život byl až dosud z radosti i žalosti po tento den, ale právě tento zdál se mu ze všech nejtěžší ranou. Hodiny zvolna ubíhaly. Sil mu ubývalo marným namáháním, ale k cíli nepřiblížil se ani trochu. K tomu musil poslouchati jak jeho děti zoufale zápasí, anebo chvílemi vyrážejí táhlé, žalostné volání o pomoc: »pít, pít!«
Zde dole v smutném svém vězení byli chráněni před pronásledovateli, ale ne před mukami hladu. Z počátku se báli, že přijde snad liška a najde je zde vydané jí v moc; ale když po druhé noci šeřilo se ráno, bylo jim i to již jedno, ba přáli si dokonce, aby přišla, prolomila ledovou koru a poskytla jim aspoň příležitost, aby bojovali na život a na smrt.
Pozdě odpoledne třetího dne zdařilo se ko-
