Kvas byl rychle skončen, král vyšel ze síně, a rytířstvo se rozjelo po městě. Konaly se kvapné přípravy k odjezdu.
Poslové na rychlých ořích rozlétli se krajem; jedni uháněli na Ardhuin se zprávou, že král tam přitáhne, druzí zase byli posláni, by hosty z celého okolí hradu Ardhuinu zvali, a jiní opět spěchali do nejrůznějších končin, by psy, koně a lovčí zbraně dvořenínů dopravili v pravý čas na určitá místa.
Dva dni po příbytí mnichů ku dvoru, když vedro bylo pominulo a večer se po krajině rozkládal, vyjel král a jeho družina z paláce a ubíral se k bráně města. Tam rozloučil se s měšťany, a dlouho hleděli tito s vysokých bašt a věží za odcházejícím králem.
V čele četného zástupu cestujících jel voj rytířů v ocelovém oruží, blankytné prapory, protkané stříbrnými liliemi Francie, vlály vesele a šuměly mohutně nad jejich hlavami, za nimi následoval kočár tažený šesti klisnami, bílými jako mléko, a pod baldachýnem z růžového atlasu, jehož dlouhé řasnaté záclony téže barvy, splývající až na pozlacená kola, stříbrnými půlměsíci vyšívány byly, seděla královna a spanilá její dceř, po obou stranách kočáru jely dámy na bujných ořích, a rytíři, obklopující krále jako hvězdy lunu, končili průvod. Opodál za dvořanstvem jeli obrnění žoldnéři.
