Sbírka tato měla vlastně tvořiti třetí a snad poslední svazek mých „Pražských figurek“, řady postav a historek ze života výlučně pražského, k němuž nám ukázal mistr Neruda. Rozličné okolnosti učinily, že sbírka vychází samostatně, ale ovšem jako celek v sobě uzavřený. Přes to ― dovoleno-li ― poukazuji k vydaným již dvěma svazečkům „Pražských figurek“, z nichž pravý obsahuje jedenáct drobných náčrtů, druhý pak Pana Melichara, obrázek z „tiché“ pražské domácnosti. „Z pražských zákoutí“ doplňuje a prozatím zakončuje řečenou sbírku drobounkých, všedních studií.
Veškeré tyto drobotiny povstávaly z bezprostředních dojmů a bez jakýchkoli nároků, ale ve všech snažil jsem se vystihnouti náladu Prahy v okamžiku, kdy vznikaly. Jest pravda, že jsou všední; každý, kdo má zdravé oči a cit pro své okolí, zná ty postavičky a jejich život. Ale kdysi později, až bude Praha skutečným městem světovým, nabudou snad větší ceny přítomné črty z maloměstského života Prahy. Budou pak příspěvečkem k poznání minulosti jistých vrstev života pražského, v historii
