přívětivého. Nechápal skutečně, že je Uyou a že Ugh-lomi je mu nepřítelem.
Tak se stalo, že Ugh-lomi jel na koni, slyšel nejprve o Uyovi, lvu, který nastoupil na místo Uyi, vůdce, a požíral svůj kmen. A když spěchal zpátky rokli, nezabýval se již v duchu koněm, nýbrž myšlenkou, že Uya dosud žije, aby zabíjel nebo byl zabit.
Opět a opět vídal onu zlekanou tlupu žen a dětí, volajících, že Uya je lvem. Uya stal se lvem!
A náhle Ugh-lomi, obávaje se, aby na něj soumrak nepřikvačil, dal se na úprk.
IV. Uya, lev.
Starý lev měl štěstí. Kmen byl hrd na svého vůdce, ale to bylo také jediné potěšení, které z toho měl. Lev přišel právě oné noci, kdy Ugh-lomi zabil Uyu, lstivého a proto nazvali ho Uyou. Prška přidusila oheň v žhavé oharky a zatemnila noc. A když lidé z kmene spolu hovořili, hleděli druh na druha tmou a očekávali stísněně, co jim Uya učiní ve snách nyní, kdy je mrtev, zaslechli mohutnící záchvěvy lvího řvaní v těsné blízkosti. Pak vše utichlo.
Zatajili dech, tak že skorem jediným zvukem byl šumot deště a sykot kapek v popeli. A pak, po nekonečné chvíli, praskot, výkřik úzkosti a zavrčení. Vyskočili, křičeli, vřískali, rozbíhali se na všechny strany, avšak ohně nehořely a v minutě byla obět odvlečena kapradím. Byl to Irk, bratr Wauův.
Tak přišel lev.
Příští noci bylo kapradí dosud vlhké deštěm, lev přišel a odnesl Clicka, rudovlasého, To stačilo na dvě
