Zavedení železnic bylo toliko prvním krokem tohoto vývoje dopravních prostředků, jež na konec převrátily lidský život. Kolem roku 2000 silnice a železné dráhy zmizely vůbec. Dráhy, zbavené kolejí, proměnily se v pruhy a území, porostlé býlím; staré silnice, podivné a barbarské to násypy štěrku a hlíny, utlučené ručně nebo uválené hrubými železnými válci, rozryté koňskými kopyty a koly na rýhy a kaluže, někdy několik palců hluboké, byly nahrazeny moderními cestami, vystavěnými z látky zvané Eadhamit. Tento Eadhamit — pojmenovaný dle svého vynálezce — nutno zařaditi spolu s vynálezem knihtisku a parního stroje mezi ony objevy, jež vytvořily epochy ve světových dějinách.
Když Eadham vynalezl tuto látku, viděl v ní, tuším, jen levnější náhradu za kaučuk; tuna stála jen několik šillinků. Nelze však nikdy předvídati dosah vynálezu. Byl to genius muže, jménem Warming, který ukázal, že lze jí užívati nejen na obal kol, nýbrž i za silniční stavivo, a jenž sorganisoval v krátkém čase ohromnou silniční síť po celém světě.
Tyto veřejné cesty byly po délce rozděleny. Po kraji obou stran vedly stezky pro pěší, cyklisty a vozidla, která jezdila rychlostí nepřevyšující dvacet pět mil za hodinu, dále motory, schopné rychlosti do sta mil; vnitřek vyhradil Warming — vydal se tím nesmírnému posměchu — vozům, jež budou s to uraziti sto a více mil za hodinu.
Po deset let byly tyto vnitřní cesty prázdny. Než zemřel, užívalo se jich ze všech nejvíce a byly plny ohromných, avšak lehkých vozů na kolech o dvaceti nebo třiceti stopách v průměru, které řítily se rychlostí rok od roku stoupající ke dvěma stům mil za hodinu.
A v téže době, než se tato revoluce dovršila, současný převrat změnil tvářnost měst ustavičně rostoucích. Vývoj praktických věd odstranil mlhy a bláto viktoriánských dob. Elektřina nahradila jiné zdroje
