Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/148

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Nejrakouštější píseň je Princ Eugenius.

Pokolení ředitelů a řiditelů se povážlivě množí.

Člověka poznáš po smíchu.

Kdyby šlo toliko o řeč, nebylo by sporů jazykových.

Malé vášně kazí velké skutky.

Kdo vždy mluví, nezasluhuje, aby ho druzí poslouchali.

Kdo se tak nese, jak je, tomu říkají originál.

Přirozený člověk se nehodí do salónu.

Nejkrásnější obrazy jsou zadarmo.

Učit se moudrosti nazpamět je nemoudrost.

Každá veliká strana bývala sektou.

Kolik našinců už vrátilo německou peněžní zásilku?

Čím starší citát, tím se zdá pravdivější.

Kdo dělá nejvíce politiky, dělává jí nejméně.

Cesta ku slávě vede nezřídka přes mrtvolu štěstí.

Jenom ten se minul s povoláním, kdo žádného neměl.

Řeč psaná je vždy řeč umělá.

Čím méně se některá kniha čte, tím je slavnější.

Zdá se, že vojna je stav přirozený.

Ani smrt není spravedlivá.

Nakladatelé jsou dvojí: jedněm jde toliko o peníze, druhým také trochu o knihy.

O svou národnost se lidé tak nestrachují jako o národnost jiných.