Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/142

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Vkus dozrává obyčejně teprve tehdy, kdy vše ostatní už vadne.

Mnozí se živí otázkou, jak zachrániti chudinu, aby se jí nemusilo pomáhati.

Jenom ten užívá života, kdo ho zmaří malichernostmi.

V každé škole se učíme některým užitečným a mnohým zbytečným věcem.

S číslem lidí se rodících roste jejich neschopnost.

Kdo číhá na den, zmešká dobu.

Luxus chudých dojímá mnohdy více než chudoba sama

Jenom pretendenti ukazují, jak velice lze milovati lid.

Veřejné mínění bývá nejpevnějším svazkem manželství.

Kdo chce poznati všecky své chyby, musí schudnouti.

Kdo lichotí, ten žebře.

Zamlčíme zřídka, že mluvíme neradi o svých dobrodiních.

Zákony jsou nejspolehlivější mravokárci.

Pomluvy nenudí nikdy.

Děláme si pořád starosti, abychom neměli starosti.

Nebezpečí zrušuje rozdíly stavu, bezpečí je opět obnovuje.