Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/137

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Maličcí a hrbatí chodívají hodně zpříma.

Všem nepomůžeš! říkají mnozí a nepomohou nikomu.

Kdo nic neví, musí všemu věřit.

Rodiče odpouštějí svým dětem velmi neradi ty chyby, které jiní sami vštípili.

Kde počíná marnivost, tam přestává rozum.

Kdo chce vejíti do shromáždění vznešených lidí, musí býti ve fraku, v uniformě anebo v livreji.

Chudáci rádi darují.

Co nazývájí lidé nejraději hloupým? Co je rozumné a čemu nerozumějí.

Lidé tě mají buď za lepšího anebo za horšího než jsi.

Chceš vědět, jak o tobě smýšlí tvůj známý? Poslechni, co mluví o lidech, kteří jsou více než ty.

Nejedna pravda vyšla z bludu.

Velicí lidé tvoří veliké věci, dobří lidé trvalé.

Člověk s velkými myšlenkami je nepohodlným sousedem. —

Nejmenší hříšníci činívají největší pokání.

Říci, co si myslíš, je někdy největší pošetilost a někdy největší umění.

Falešní proroci mají vždy fanatické přívržence.

Kdo nikdy nezbloudil, neodchýlil se nikdy od hlavní silnice. —