Zřídil jsem v Truhlanticích továrnu na lak, vypravuje německý fabrikant Hrouda u Řezníčka, město to je národně česky posedlé a proto dám své fabrice český národní nátěr. Budu dřít Čechy. Budu dělat Čecha. Je to laciná reklama. Koupil jsem si tuto maškaru (čamaru), a zaplatil jsem českým novinám výpalné a budu pilně, jako národní lakýr, lakovat Čechy.
Pověz mně, jaké čteš noviny, a já ti povím, kdo jsi.
Události současné si pamatujeme nejlépe, když je svazujeme s příběhy svého vlastního života: mnemonika egoismu.
Ze skutků poznáváme člověka lépe nežli spisovatele ze spisů jeho.
Kdo mění myšlení lidí, mění svět.
Poctivý spisovatel málo vydělá — tak na komisárek.
Říkají tomu pravopis a je to špatnopis.
Byl u intelligenční zkoušky a ptali se ho na — Kambysa!
Kdyby nebylo sedláků, nebylo by státu.
Jsou lidé, kteří nedělají nic jiného než co vidí na jiných.
Tituly rozdává zemský výbor, a poslední sklepník také. —
Rozumnému člověku je málo která otázka hloupá.
