Š. שָׁ = šá, שֵׁ anebo שֵׁי = šé, שִׁי = ší, שׁוֹ anebo שֹׁ = šó, שׁוּ = šú, שֳׁ = šo, שָׁל = šol, שָֽׁל = šál.
T. תָּ = tá, תֵּ anebo תֵּי = té, תִּי = tý, תּוֹ anebo תֹּ = tó, תּוּ = tú, תֳּ = to, תָּם = tom, תָּֽר = tár.
Jednoduché i (ִ) se čte někdy dlouze: דָּוִד dávíd. Také se může psáti דָּוִיד.
Koncová písmena.
Pět písmen se píše na konci slova jinak než na počátku. Tato písmena jsou obsažena ve slovech kamenápec. Jsou to písmena: ch כ (konec slova se píše ךְ = ch, aby se dvojtečkou lépe rozeznávalo od koncového n ן[1]), m מ (konec slova ם), n נ (konec slova ן), p פּ (konec slova ף), c צ (konec slova ץ).
Opisujte slabiky kach קַךְ, kech, kich, koch, kuch.
Dále slabiky: kak קַךּ, kek, kik, kok, kuk.
Mam מַם, mem, mim, mom, mum.
Nan נִן, nen, nin, non, nun.
Paf פַּף, pef, pif, pof, puf.
- ↑ Druhé ק může se psáti i konec slova.
