stála jen jedna široká postel, na které rodiče a děti pohromadě spávali; bohatší měli při světnici přístěnek.
Do dědiny kromě Prušáků nepřítel nepřišel, neboť vedly sem jen špatné cesty; nyní jest osada dobrými silnicemi i s Třebíči a s Meziříčím spojena.
R. 1556 bylo v Beneticích 9 láníků, mezi nimi 1 man; kromě ouroků z luk a kopanin odváděli i mty žita a tolik ovsa, 9 slepic a 2 kopy vajec; také povinni byli sekati drva 8 dní. Kostelní podací patřilo tenkráte vrchnosti.
R. 1678 drželi 3 rolnici po 2 lánech o 60 měrách, 5 rolníků po láně o 30 měrách a 2 rolníci po půlláně o 15 měrách. Později jmenovali se dvouláníci celoláníky a celoláníci půlláníky a žili v osadě: 3 celoláníci, 5 půlláníků a 2 čtvrtláníci. Každý celoláník robotoval v týdni párem koní 3 dni a konal mimo to 13 dní ročně ruční práce, pololáníci pracovali párem volů 1½ dne a ¼ ručně, domkaři 26 dní a podruzi 13 dní ročně na polích.
Obecní rozloha má 205.4 ha. polí, 50 ha. luk, 1 ha. zahrad, 11.7 ha. pastvin a 49 ha. lesů.
Tratě se jmenují: Krčůvky, Zadní Padělky, Zátoky, Konečky, Sviny, Boroviny, na Krajinách, Kačeny, Skalníky, u Chřibů, v Karkulkách, Žleb, nad Pololáním.
Ve znaku obecním mají nyní orlici.
Fara v Beneticích byla zřízena od benediktinů třebických, kteří i kostel založili. R. 1556 náležel zdejší patronát velkostatku třebickému, fara byla v rukou akatolíků; r. 1609—1613 měla s Červenou Lhotou společného evang. pastýře Jana Novokolínského.
R. 1613 darovala Kateřina z Valdštejna patronát obci a na faru dosazen Jakub Petroselinus, který zde setrval až do r. 1624.
Po bitvě Bělohorské byly Benetice přiděleny duchovní správě v Kamenici, kde zůstaly až do zřízení kuracie r. 1785 náboženskou Maticí. R. 1859 byla lok. kuracie povýšena za faru.
Duchovní rychle zde se vystřídali. Déle zde působil : Tadeáš Tichý od 1811—1837 a v dobré paměti chová lid P. Ludvíka Mosera (1870—1878).
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Zemřel v Sobotišli r. 1647. - citace, nepřiznána v textu