Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/155

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

138


Z lesů hostímských. Ale již r. 1577 vyhořela neopatrností trubačova čeledína; požár povstal časně z rána, když mnozí ještě spali, jiní šli na trh do Mezitíčí. Při úplném bezvětří hořela věž jako svíce a dohořívající trámy padaly na hřbitov. Shořel jen vrch věže s 2 zvonky, které bily hodiny; dovnitř oheň se nedostal. Na pořízeni nového krovu dal ihned Smil Osovský dřevo ze svých lesů (měkké); nad bytem trubačovým umístěny hodiny německé s cymbály. Orloj přenesen do komory pod zvony, odkud r. 1715 odstraněn. Velkým požárem r. 1822 vyhořela věž úphiě, zvony mimo umíráček se rozlily. Po 40 let nebylo řádného krovu na věži, avšak zvony nové brzy zakoupeny: r. 1823 největší zvon „Panna Marie“ 2080 liber těžký, r. 1829 „Andělíček“ 100 liber těžký (oba lity ve Znojmě), r. 1858 ještě 2 zvony (ulity v Brně), „Martin“ 1891 liber těžký a „Jan Nepomucký“ 600 liber těžký. R. 1905 věž nově opravena a pokryty báně mědí. (Obr. 66.)

Fara u Sv. Martina jest prastará; první duchovní správu obstarávali mniši řádu sv. Benedikta snad do doby, kdy Třebíč povýšena za město. Správy o farářích jsou skrovné.

R. 1366 připomíná se Vítek (listina Velehradská), r. 1377 vyznal farář Vavřinec z Rouchovan, že jest dlužen faráři Janovi z Třebíče 20 kop, ježto se uvolil splatili pod trestem exkomunikace ve 4 lhůtách, r. 1382 byl farářem Ondřej ze Znojma, r. 1386 ručil kněz Adam z Třebíče za faráře v Mistříně, že zaplatí 2½ kopy dluhu pražskému měšfanu Proskočkovi, r. 1394 byl farářem bratr Peskal (listina Pustiměř.) a r. 1405 Jiří.[1] R. 1443 byl děkanem třebickým Michal Gründer, farář v Rantířově (u Jihlavy).

Za obsazení Třebíče husity zmáhalo se vyznáni pod oboji čím dále tím více, ano i farář Martin (r. 1451) k utrakvismu se klonil a s Janem Rokycanou pilně si dopisoval; působením Kapistranovým opět získán církvi římské.

Již r. 1449 měla obec pod obojí svou modlitebna vedle špitálu na Podklášteří (bývalá sýpka u Pohankova mlýna), která trvala ještě za dob pánů z Boskovic. Artleb z Boskovic vypověděl prý jejich kněze, ale když viděl, že obecenstvo s velkým pláčem
  1. Podepsán jest: „Georgiu“, rector parochialis, procurator pauperum hospitalis in Trebicz.