měrech hmotných a jimž se podařilo domy prodati, nicméně znamenal již odchod právě nejzámožnějších rodin pro město velikou ztrátu a nesmírné zhoršeni poměrů pro ty, kteří zůstati museli.
Paní Kateřina svého druhého manžela, Karla z Žerotina, na spolek statku nevzala, nýbrž poznavši, že přes veškeru věrnost, kterou Karel králi Ferdinandovi zachoval, jiného nezbude, leč z vlasti se vystěhovati, postoupila r. 1628 panství Třebické svému bratru Adamovi z Valdštejna, nejvyššímu purkrabí Pražskému, vymínivši si doživotní pensi. Roku 1629 se svým manželem do Vratislavě se vystěhovala. Kšaftem svým, jejž byla dříve již připravila a několikráte změnila, učinila pánem velkostatku Třebického svého synovce Rudolfa, nejstaršího syna Adamova, nařídivši, aby vždy nejstarší člen z rodu Adama z Valdštejna panství Třebické dědil. (Obr. 43.) Závětí ze dne 1. června r. 1636 učinil Karel z Žerotina dědicem svého majetku vnuka, Karla Bruntálského z Vrbna, nařídiv, aby tento paní Kateřině doživotně vyplácel 4500 zl. ročně; mimo to odkázal jí stříbrné nářadí a dům v Brně. Zemřel na Přerově v říjnu 1636 a byl v Brandýse nad Orlicí pochován. Paní Kateřina přestéhovala se do Brna, kde již po 2 letech zemřela. Tělo její převezeno bylo do Třebíče, kdež pohřbeno bylo v hrobce bratrské podle 1. manžela jejího, Smila Osovského, beze vší okázalosti.
Majestátními listy ze dne 8. listopadu 1636 a 17. března 1638 potvrdili králové Ferdinand II. a III. dědičné ustanovení seniorátu pani Kateřiny z Valdštejna pro panství Třebické. Soukromé jmění, klenoty a nářadí odkázala Kateřina svým příbuzným a služebníkům; nezapomněla též na ubohé vystěhovalce v Uherské Skalici a své město Třebíč, kterému odpustila dlužní nájem v obnosu 2992 zl. Tak se ocitla Třebíč v rodě pánů z Valdštejna linie české, kdežto moravská linie téhož rodu v nejbližšim okolí- ↑ Rodinné znaky podáváme ve tvaru jednoduchém.
