Šesté, shlédl sem mnoho všudy falše a šalby. Co kdo dělal, zvlášť jinému, vše na odbyt, ledabylo dělal, práci svou mezi tím, jak nejvýš mohl, velebě a nadsazuje.
Sedmé, nalezl sem tu mnoho zbytečných marností; nýbrž větší díl těch zaměstknání že nejsou než sama pouhá marnost a neužitečné bláznovství, poznal sem jistotně. Poněvadž zajisté lidské tělo skrovničkým a prostičkým jídlem a pitím se přechovati, skrovničkými a prostičkými rouchami přiodíti, skrovničkým a prostičkým staveníčkem přichrániti dá: patrné jest, že maličké a skrovničké o ně péče a práce potřebí; tak jakž za starodávna bývalo. Toho pak tuto shledal sem, že svět souditi neb neumí neb nechce, poněvadž k vycpávání a nalívání břicha tak mnoha a tak neobyčejných věcí užívati zvykli, že k shledávání jich veliký lidu díl po zemi i po moři kvaltovati se a sílu i život v šanc sázeti musí; na kterýchž přestrojování opět obzvláštní mistři býti musejí. Podobně se s shledáváním šatstva a stavením rozličných materií a s dáváním jim rozmanitých potvorných křtaltů nemalý lidu díl zanepraždňuje; což vše zbytečné a marné, často i hříšné jest. Tak podobně řemeslníky sem spatřil, jejichž všecko umění a práce jest, dětinské titěrky aneb také jiné hřičky k strojení kratochvílá a maření času dělati. Jiné nad to, jejichž práce byla nástroje ukrutnosti, meče, tulichy, čekany, ručnice etc. vše na lidi, strojiti a množiti; jakýchž všech živností s jakým lidé svědomím a s jak potěšenou myslí hleděti mohou, já nevím. Než to vím, kdyby se z těch jejich prací, co nepotřebného, zbytečného a hříšného v nich jest, vyníti a odmísiti mělo, že by větší díl lidských obchodů klesnouti musel. Protož pro tuto i výš připomenuté příčiny nic sobě tu oblíbiti nechtěla mysl má.
Zvláště pak naposledy, když sem viděl, že se tu jen tělem a tělu pracuje; ješto by člověk, přednější věc v sobě maje, duši, tu nejpředněji v práce závoditi, té zisků nejpředněji hledati měl.
