jej měříce, honíce a lapajíce. A to vše tak úsilně, až mnozí stonali a potili se, někteří se i přetrhovali. A byli všudy téměř úředlníci jacísi, kteříž takové věci poroučeli a rozměřovali s velikou srdnatostí, jiní je zase s nemenší srdnatostí poslouchali. — I řekl sem s podivením: Ale ach! k tomu-liž jest člověk, aby ostrost nebeského vtipu svého na tak marné, špatné věci vynakládal? — Co marné? řekl tlumočník. Zdaž se tu jako v zrcadle nespatřuje, jak hle všecko vtipem svým lidé přemáhají? Jeden dělá to, jiný jiné. — Ale všickni, řku já, věci neužitečné a na tak slavnou vyvýšenost svou nepřipadající. — Nemudruj příliš, řekl zase; vždyť ještě v nebi nejsou, než na zemi, s zemskými věcmi zacházeti musejí. Vidíš mezi tím, jak pořádně všecko jde.
Já pak hledě opět vidím, že nic nespořádanějšího vymyšleno býti nemohlo. Nebo když se někdo s něčím motal a namáhal, jiný přijda pletl se mu v to; tožť svády, rvačky a pračky; pak se mířili a po chvíli opět táhali. Někdy se jich jedné věci chytilo několik, z toho nechali ji všickni, a běžel každý v svou stranu. Kteří sic pod mocí těch úředlníků a dohledačů byli, ti jakž takž k tomu, co se jim poroučelo, stáli, proto že museli; však i tu spletků mnoho sem viděl. Někteří se z řádu vyráželi a prchali pryč; jiní šafářům odbreptávali, tak činiti, jak oni poroučeli, nechtíce, jiní se jim kyjů chytali a je vydírali; a sic všecko hakmak bylo. Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl.
Uhlédal sem také jiný neřád, slepotu a bláznovství. Celý ten ryňk (jako potom i ulice) pln byl jam, dolů a výmolů jakýchsi, též kamení a kládí, příčkem a na kříž lecjaks ležícího, a jiných zavazadel; žádný však ničeho neodložil, nezapravil, nespořádal, žádný také ničemu nevyhýbal a neobcházel, než tak maní chodili, a jednák ten, jednak onen ustrčil se, padl, neb se zabil, neb stloukl, až mi srdce trnulo na to hledě. Z nich však žádný žádného nepamatoval, než když kdo padl, smáli se mu. Já tedy vida stonek neb kládu neb jámu, na niž někdo slepě lezl, počal sem některých pamatovati; ale nedbal žádný; někteří mi se smáli, jiní láli, jiní bíti chtěli. Některý padl, až nevstal, jiný vstana šel zase a zase kotrlec metal, třebas jedno za druhým;
