Přeskočit na obsah

Stránka:Veškerých spisů Jana Amosa Komenského svazek XV.pdf/213

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda, sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval; než aby se jemu, co a k čemu která věc jest, povědělo, a on na tom přestal. — Odpověděl Všudybud: Zdaž každý tak drzím jest, aby s jinými zároveň na řádech našich přestati neměl? Než tento tuším uzdy potřebovati bude. Dobře, podiž! Takž se k nám připojil, a šli sme.

Já pak sobě na mysli: Bodejž bych já jen tuto zaveden nebyl; titoť se o jakous na mne uzdu smlouvají. — I dím novému tomu tovaryši: Příteli, neměj za zlé, rád bych také tvé jméno věděl? — Kterýž řekl: Já jsem tlumočník královny světa Moudrosti, kterýž sobě to poručeno mám, abych, jak se čemu v světě Fascinum adsuetarum opinionum. rozuměti má, vyučoval. Protož já všechněm, co jich v světě uhlédáš, starým i mladým, urozeným i neurozeným, hloupým i učeným všecko, co k pravé světské moudrosti přináleží, v mysl vkládám a je k veselosti a dobromyslnosti přivodím; ješto by beze mne i králové, knížata, páni a všickni nejskvostnější lidé v divných tesknostech byli a smutně na světě čas trávili.[1]

Na to já: Šťastně by mi tě Bůh za průvodčího dal, milý příteli, jestli že to pravé jest. Nebo já se proto do světa pouštím, abych sobě vyhlídl, co by v něm nejbezpečnějšího a nejpotěšenějšího bylo, toho abych se chytil; tebe tedy takového rádce maje, snáze sobě vybrati moci budu. — O tom nepochybuj, řekl on. Neb ač v království našem všecko znamenitě a ušlechtile spořádané a veselé uhlédáš, a že se všechněm královny naší poslušným dobře vésti může, porozumíš: však vždy, pravdať jest, jedno povolání a obchod nad druhý víc pohodlí a zvůle má; budeš sobě ze všeho, co budeš chtít, vybrati moci. Jáť všecko, co jak jest, vyložím. — I dím: Jak pak tobě říkají? — Odpověděl: Jméno mé jest Mámení.

IV. Poutník uzdy a bryllí dostal.

To já slyše zhrozím se, a co sem to k hříchu za tovaryše dostal, sobě myslím. První onen (tak sobě to mysl má rozbírala) o jakés uzdě mluvil, tento se Mámením jmenuje,

  1. Některé vlastnosti Andreova starce, zejména že je vůdcem králův i knížat stejně jako lidu obecného, k těmto vlastnostem a úkolům Mámení lépe se hodí.