Vida nastávající neodvratnou zkázu vlasti a církve, znamenaje také na všech stranách se vzmáhající pronásledování příslušníků vyznání podobojí, Komenský v Brandýse, na statku Žerotínově, kde našel útulek před hrozícím nebezpečenstvím, jal se zevrubněji uvažovati o nestálosti věcí pozemských a marnosti všeho snažení lidského, pokud se při něm více dbá těla nežli duše. Neboť jen náležitou péčí o duši a spojením s Kristem člověk dojíti může pravého pokoje. Vlastní nesnáze ve vlasti a trýzeň duševní, jak v I. díle „Truchlivého“ jest patrná, trudnou jeho náladu jen ještě zvyšovala.
Ohlas vlastních názorů na svět při tom shledával i ve spisech mladistvého jáhna evangelické církve ve Vaihingen, Jana Valentina Andreae, které čítal již ve Fulneku a oblíbil si jak pro původnost obsahu, tak pro přísné názory mravní.
Na základě neukojitelnosti mysli pravého křesťana ve věcech lidských shledával opět, jak ukazoval již v dokončených spisech, „Přemyšlování o dokonalosti", „Nedobytedlném hradě“ a „Truchlivém", že jen v stálém spojení s Bohem a odevzdání sebe ve vůli jeho člověk dojíti může pravého uspokojení. Tak rozdělil se mu nový spis zamýšlený ve dvě části, z nichž první dokazuje marnost všeho snažení lidského na světě („Labyrint světa“), ve druhé rozvádějí se proti ní myšlenky dříve vyslovené o blaženosti lidí Bohu oddaných („Lusthauz“, v 2. vyd. „Ráj srdce“).
V I. části, rozsáhlejší (obsah. 36 kap.), spisovatel jako mladý poutník prochází všemi stavy světskými, aby shledl práce jejich a vybral si povolání, v němž by měl dosti času věnovati se též své duši. Za průvodce na té pouti má zosobněnou vlastní zvědavost a zvyklost lidskou, říditi se ve všem domněnkami cizími.
Počíná stavy nejnižšími, selským a řemeslnickým, jež na práci hmotnou vynakládají všecky síly, přichází odtud mezí lidi učené, jež ovšem jako člověk vzdělaný nejzevrubněji prohlíží, pak mezi duchovní různých církví, od nich k vrchnostem, posléze líčí stav vojenský, dle poměrů té doby arci nejméně oblíbený. Svět jeví se mu jako město, roztříděné po způsobu tehdejším v ulice dle stavů s ústředním náměstím, na něž všickni lidé mají přístup. Tu také na hradě Štěstěny bydlí povýšení lidé buď bohatstvím, buď rozkošemi, buď hodnostmi a slávou, posléze uprostřed náměstí v nádherném zámku sídlí královna světa Moudrost (— Marnost). I na tato místa,
