účastenství pro tuto mladou dívku; ale tento cit svůj dovedl tak pečlivě ukrývati, že vyjma Mary Grantovu a jej nikdo toho na Dunkanu nepozoroval.
Co se tkne učeného zeměpisce, byl dle vší pravděpodobnosti nejšťastnějším člověkem na jižní polokouli; trávil své dni studováním map, jimiž pokrýval stůl dvorany, následkem čehož měl každodenně spory s Mr. Olbinettem, který nemohl stůl prostříti k jídlu. Ale Paganel měl na své straně všecky hosty dunetty mimo majora, který byl k otázkám zeměpisným naprosto netečným zvláště ve chvíli, kdy se mělo obědvati. Mimo to objevil Paganel celou zásobu knih namnoze neúplných v zavazadlech vrchního kormidelníka a mezi nimi jistý počet spisů španělských, což jej přimělo učiti se jazyku Cervantesovu, který nikdo na lodi neznal. To mohlo usnadniti jich pátrání na pobřeží Čilském. Poněvadž se učil snadno řečem, byl přesvědčen, že bude mluviti plynně španělským jazykem, než přibudou do Concepcionu. Studoval také se zápalem a bylo slyšeti ustavičně bručeti slabiky různorodé.
Za své prázdně neopomíjel dávati praktická poučení mladému Robertovi a vykládal mu dějiny pobřeží, k němuž se Dunkan tak rychle blížil.
Dne 10. září octli se na 5° 73’ šířky a 31° 15’ délky a toho dne dověděl se Glenarvan o věci, kterou nepochybně ani nejvzdělanější lidé neznají. Paganel vypravoval dějiny Ameriky a aby mohl promluviti o slavných plavcích, jichž cestou jachta se právě ubírala, sáhl zpět až ke Krištofu Kolumbovi: pak skončil řka, že slavný Janovan zemřel nemaje ani tušení, že objevil svůj svět. Všichni posluchači tomu odporovali. Paganel trval na svém tvrzení.
„Nelze o tom pochybovati,“ doložil. „Nechci zmenšovati slávu Kolumbovu, ale věc ta jest zjištěna. Ke konci patnáctého století mysli lidu jen jednou věcí se zabývaly, jak by se Evropané dostali nejkratší cestou „do země koření“. O to šlo Kolumbovi. Podnikl čtyři cesty, na nichž dotknul se Ameriky na březích Cumany, Hondurasu, Mosquitů, Nicaraguy, Veraguy, Costa-Rice, Panamy, které považoval za území Japonska a Číny, a zemřel, aniž měl vědomí o existenci velké pevniny, které ani nemohl odkázati své jméno!“
„Věřím vám, milý Paganele,“ pravil Glenarvan; „nicméně jsem velice překvapen vaším tvrzením a dovolte mi, abych vás požádal, kteří plavci tedy to byli, již poznali pravdu v příčině objevů Kolumbových?“
„Jeho nástupcové, Ojeda, který ho již na cestách jeho doprovázel, jakož i Vincent Pinzon, Vespucci, Mendoza, Bastidas, Cabral,
