Stránka:Thomayer Josef - Úvod do drobné praxe lékařské.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

14


tím, že cukr jsa materiálem k udržování teploty tělesné, k životu nezbytné, opouští tělo močí, následkem čehož teplota na útraty spalování jiných látek tělesných se udržuje. Tím se stává, že rychlé hubnutí jest někdy prvním a zdánlivě jediným příznakem diabetů. Žízeň zhusta nemocný za pathologický zjev, zvláštního povšimnutí hodný, nepovažuje. Následkem toho se stává nejednou, že diabetik jen k vůli nápadnému hubnutí lékaře o radu se táže, a zjev ten jest tak populární, že as každý lékař ve případě, v němž nemocný za příčinou hubnutí o radu se táže, především moč vyšetřuje.

Avšak všecky stesky, v nichž spotřeba živných látek je větší nežli příjem, nejsou, myslím, doposud známé anebo aspoň dost objasněné, tak že v daném případě bez velikého namáhání na ně lze pomýšleti. Tak na příklad byl jsem r. 1899 o radu tázán od muže, 26 roků starého, strojníka, který ačkoliv trpěl velikým hladem a mnoho jedl, přece na váze se tratil a v poslední době as za tři měsíce tři kila na váze ztratil. Hlad, jenž nemocného sužoval, byl dle líčení nápadný, neměl karakter vlčího hladu, který nemocnému velikou trýzeň způsobuje a každou chvíli k jídlu nutká, ale byl veliký a nutil ne ku přes příliš častému, nýbrž hojnému jídlu. Nemocný průměrně pětkrát denně hojně jedl. As dva roky před tím viděl jsem nemocnou padesátiletou, která jevila stejný obraz, dostatečně jedla a nápadně se hubnula. As po půldruhém roce podivný poměr ten přestal a nemocná počala zase přibývati na váze. Jak v prvém, tak v druhém případě nenaleznul jsem vyšetřením svým ničeho, co by bylo hubnutí vyložilo. Jakkoliv by byla na snadě domněnka, že v takových případech běží snad o samostatnou nemoc, vyznačující se pathologickým rozpadem látek živných, nechci se k domněnce té mnoho hlasití, pro to, že při jednom setkání neb dvou nepodaří se zejména duševní život nemocného tou měrou vystihnouti, aby lékař mohl říci, že zde není žádné jiné ukryté příčiny.

Leč několikráte v životě podařilo se mně přec postihnouti pravou příčinu nápadného zhubnutí. Tak jsem byl kdys konsultován několik a čtyřicetiletým elegánem, který přišel velmi hovorně. Prý se cítí úplně zdravým, ale poslední dobou že ztratil několik kilo na váze. On sám že tomu žádné váhy nepřikládá, ale rodina jeho tou měrou že je znepokojena, a tak mu domlouvá, že nucen byl mne konsultovati. Při vyšetřování osoby této nalezl jsem nestejné, líně reagující zorničky, ztrátu patellarních reflexů, tremor rukou a občasné mlaskání, tedy vesměs známky nasvědčující progressivní paralyse. Duše zdála se býti tou dobou ještě netknuta. Diagnosa moje byla správná. Nemocný po čase jevil všecky typické známky progressivní paralysy a také jí zahynul. Vím ovšem, že nápadné zhubnutí není žádnou význačnou vlastností progressivní paralysy. Sám znám pověřené případy, v nichž paralytikové hltavě jedli a dobře ztloustli. Avšak nemoc tato poskytuje tolik rozmani-