se tratí. V červenci r. 1898 prý vážil 94 kilo, v prosinci téhož roku jen 92 kilo a v květnu r. 1899 dokonce jen 80 kilo. Za devět měsíců ztratil tedy 14 kilo na váze. V nejposlednější době prý pokračovalo hubnutí obzvláště prudce. Tak ztratil v posledních třech nedělích týdně 15 kilo. Při anamnese tak nezvykle přesně doložené, byl jsem, jakž přirozeno, velmi zvědav na výsledek svého vyšetření. Avšak byl jsem překvapen výsledkem negativním. Nepotřebuji snad dokládati, že jsem vyšetřil vše dle možnosti svědomitě, nezapomínaje také na moč. Probral jsem tedy anamnesu z nova do podrobná a tu jsem přišel k této zajímavé podrobnosti: Nemocný počal trpěti r. 1898 zácpou. Stav tento způsoboval mu mnohou nesnáz, zejména pak obvyklé nepříjemné pocity v břiše. Jedl-li v poledne nebo večer něco více, měl za krátko v životě pocit bolestného tlaku. Tento bolestný tlak však nepřipisoval zácpě, nýbrž porušenému žaludku a z té příčiny, aby se vyhnul obtížím, neléčil zácpu, nýbrž jedl velice málo, poněvadž pokus jej byl poučil, že když málo jí, obtíží žaludečních nemá. Jelikož nebylo jiného podkladu k diagnose, vyplývajícího z výsledku vyšetřování, mám za to, že tímto počínáním nemocného lze si hubnutí jeho dostatečně vyložiti.
Zde tedy sluší považovati hubnutí za následek abstinence nemístné, neboť nelze popříti, že by léčení zácpy bylo bývalo více indikováno. Takováto neoprávněná abstinence a hubnutí následkem její není osamělá. Vyskytuje se také za jiných okolností. Na př. při žlučních kaméncích, je známo že při nemoci této, obzvláště na počátku, nemocní považují zhusta koliku za následek pokažení žaludku a obviňují obyčejně jistý určitý pokrm jakožto příčinu koliky. Za krátko zdá se jim, že musí obviňovati nový, druhý, třetí a několikátý pokrm, jehož se pro budoucnost varují. Takovým pak způsobem sestavují se znenáhla jídelní lístek, o němž se domnívají, že je pro ně výhodný, jedí mnohem méně nežli jindy a hubnou.
Podobným způsobem všecky nemoci, při nichž buď následkem porušené chuti k jidlu, anebo následkem některé jiné příčiny — všecky zde jistě neuvedeny — kvantum požité potravy jest ku krytí potřeb tělesných nedostatečné, hubnutí tělesné v zápětí mají. Zmenšení potravy dosavadní jest dokonce někdy therapeutickou zásadou. Zvláště pak při otylosti, jest zmenšení dosavadního kvanta potravy žádoucné a rozmanité methody mění quale i quantum stravy tak, že osoba otylá, má-li dostatečně pevnou vůli, při zachovávání předpisů těch hubnouti počne. Jak vidno, jsou případy, v nichž nedostatečné množství potravy jest příčinou značnějšího hubnutí obyčejně jasné. Z citovaných příkladů, snad jen případ dobrovolné abstinence následkem zácpy byl poněkud temnější, ostatní neukládaly pátrání lékařskému velikou úlohu. Avšak jsou případy, v nichž rozluštění přece jen patří k těžším úkolům diagnostickým, byť i nebyly přes příliš časté. Ze své zkušenosti bych citoval především některé psychosy. Je
