Tato stránka nebyla zkontrolována
Budu tě uctívati prací.
Spatřil jsem tvoji něžnou tvář, miluji tvůj smutný prach, Matko Země.
74.
Ve světa přijímací síni prosté steblo trávy sedí na tomtéž koberci, jako paprslek sluneční a hvězdy půlnoční.
A tak mé písně sdílejí sídla svá v srdci světa s hudbou oblaků a lesů.
Avšak, ty člověče mnohých statků, bohatství nemá podílu v prosté velebě veselého zlata slunečního ni v jemném svitu snící luny.
Požehnání všeobjímajících nebes nerozlévá se na ně.
A když se objeví smrt, bledne a vadne a rozpadá se v prach.
75.
O půlnoci prohlásil člověk, jenž chtěl býti asketou:
