Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/82

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Běhám po horách i dolech, bloudím bezejmennými kraji, protože lovím zlatého jelena.

Vy chodíte na trh a kupujete a vracíte se domů obtíženi zbožím, ale kouzlo větrů, domova nemajících, dotklo se mne, aniž vím kdy a kde.

Nemám starosti v srdci svém; všecky své statky zanechal jsem za sebou.

Běhám po horách i dolech, bloudím bezejmennými kraji — protože lovím zlatého jelena.


70.

Vzpomínám, jak jsem jednoho dne v mládí svém spouštěl ve struze papírový člun.

Byl vlhký den červencový; byl jsem sám a štasten svou hrou.

Spouštěl jsem svůj papírový člun ve struze.


Náhle bouřlivé mraky zhoustly, větry zaduly a déšt se lil proudy.

Potůčky špinavé vody se přihnaly a vzedmuly proud a potopily můj člun.