Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Pták lesní volá: „Ne, ach, ne! Písním se nelze naučiti.“

Pták v kleci praví: „Běda mi, neznám písní lesních.“


Jejich láska je mocna touhou, ale nemohou létati křídlo vedle křídla.

Dívají se na sebe mřížemi klece a marno jest jejich přání poznati druh druha.

Roztoužením třepotají křídly a zpívají: „Miláčku, pojď blíže!“

Svobodný pták volá : „Nemohu, bojím se zavřených dveří klece.“

Pták v kleci šeptá: „Žel, křídla má jsou bezmocna a mrtva.“


7.

O matko, mladý princ pojede mimo naše dveře — jak mohu si dnes hleděti práce?

Ukaž mi, jak si mám zaplésti vlasy; řekni mi, jaký si obléci šat.

Proč na mne hledíš tak udiveně, matko?

Vím dobře, že se nepodívá ani jednou do mého okna; vím, že mi v okamžení zmizí