Tato stránka nebyla zkontrolována
Duše má vychází, toužíc dotknouti se okraje temné dálky.
Ó Veliká Věčnosti, ó pronikavé volání flétny tvé!
Zapomínám, neustále zapomínám, že nemám křídel k létání, že jsem navždy poután na toto místo.
Jsem dychtivý a bdící, jsem cizincem v cizí zemi.
Tvůj dech přichází ke mně, šeptaje nemožnou naději.
V jazyku tvém srdce mé poznává svůj jazyk vlastní.
Ó Dálko, ó pronikavé volání flétny tvé!
Zapomínám, neustále zapomínám, že neznám cesty, že nemám okřídleného oře.
Není ve mně klidu, jsem poutníkem v srdci svém.
Ve slunné mlze mdlých hodin, jaké to ohromné tvé zjevení vyvstává v blankytu nebeském!
Ó Konci nejdálnější, ó pronikavé volání flétny tvé!
