Jsem stejného věku s každým, co na tom, můj vlas-li šediví?“
3.
Z rána vrhl jsem do moře svou síť.
Vylovil jsem z temné hlubiny věci podivného vzhledu a podivné krásy — některé svítily jako úsměv, jiné se třpytily jako slzy a jiné byly zardělé jako líce nevěstiny.
Když jsem s břemenem dne přišel domů má milá seděla na zahradě, jen tak trhajíc lupeny květu.
Chvíli jsem váhal a pak položil jí k nohám vše, co jsem byl vylovil, a stál mlčky.
Pohlédla na to a řekla : „Jaké jsou to divné věci? Nevím, k čemu jsou!“
Sklonil jsem hlavu studem a pomyslil jsem si: „Nebojoval jsem o ně, nekoupil jsem jich na trhu; nehodí se za dar pro ni.“
Pak jsem je celou noc kus po kuse vyhazoval na ulici.
Z rána přišli pocestní; sesbírali je a odnesli do dalekých končin.