ani lichostí ani zlou vášní, pro něž by vzhůru vystupovati nemohla. Protož o slavných službách Božích při okuřování oltáře kadidlem k modlení předepsány jsou verše 2 a 3., aby se tudy vyrozumělo, kterak mysl k slavení důstojnému oběti novozákonné přizpůsobena býti má.
Žalm CXLI.
Opuštěného z temností k Bohu volání.
1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni; modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před obličejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou, na cestě po kteréžkoli chodím, osidlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo a patřím, není kdoby mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé; není kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, již stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.
Žalm ten připadá v dobu, když David Saulem jsa pronásledován v jeskyni skalné, podobně v Adolamské, přebývati musel, kdež ale dosti bezpečen nebyl. Žalm ten nazývá se modlitbou a žalmem vyučujícícím, poněvadž pěvec netoliko v jaké
